Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby řečnická lhůta stanovena byla 45 minutami. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomu není.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. Hokky, Štětka, inž. Kallina a Juran; na straně "pro" pp. posl. Remeš, Bergmann.

Dávám slovo panu posl. Hokkymu.

Posl. Hokky (maďarsky): Ctená snemovňa! To, čo som zkúsil ako poslanec v zemskom výbore v Podkarpatskej Rusi, ďalej novinárske polemiky a zamyslenie sa nad nespočetnými úradnými defraudáciami, vyskytnuvšími sa od doby jestvovania republiky, pobáda ma k tomu, aby poukázal som k tomu nemožnému stavu, ktorý vedie ku ľahkomyseľnej a veľmi často i trestnej manipulácii s verejným majetkom následkom nedostatočnej kontroly správy verejného majetku.

Najeklatantnejším príkladom z rusínskych prípadov je tu prejav, správnejšie rečeno obrana dr Prouzu, bývalého vrchného radu civilnej správy v Podkarpatskej Rusi, ktorý učinil v hlavnom pojednávaní svojej defraudačnej veci a ktorý k dôkazu naprosto stačí. Dr Prouza, ktorý odsúdený bol na dva roky, obhajoval sa tým, že kontrola je nedostatočná a že čo do peňažnej manipulácie nieto predpisov.

Pražská liehová panama a veľa iných prípadov úradných defraudácií dokazujú, že kontrola správy verejného majetku, nehľadiac na to, či ide o kontrolu majetku štátneho, zemského, okresného, obecného a iného verejného majetku, od doby utvorenia republiky ukazuje stály pokles.

Štátné účetníctvo a kontrola správy verejného majetku sú tak dôležitou časťou štátneho hospodárstva v modernom štáte, že ovlivňovať môžu celý jeho sociálny a politický vývoj. A preto je bezpochybným, že hmotným i mravným záujmom každého štátu je, aby svoje účetníctvo, týkajúce sa správy verejného majetku, a kontrolu správy verejného majetku zabezpečil modernými zákony, nariadeniami a inštrukciami. Dnes už nieto zeme v Europe, ktorá by takéhoto moderného zákona nemala.

Naproti tomu v Československej republike spatrujeme pravý opak toho. Tu nie žeby kontrola sa zdokonaľovala, lež podľa určitého smeru a programu určitých kruhov táto kontrola ukazuje smer cieľuvedomého zpätného vývoja.

Všetky dosavádné československé zákony a opatrenia smerujú k tomu, aby staré uhorské, naprosto moderné zákony o správe a kontrole verejného majetku boly zrušené a na miesto ních používané boly starodávné, zastaralé predpisy účetné a kontrolné. V záujme tohoto cieľu postarané bolo o to, aby úradníci prevádzajúci kontrolu kvalifikáciou, platom, pozmenením titulov atď. učinení boli závislými od tých, ktorí majú byť kontrolovaní.

Za starodávna účetný úradník nebol podriadeným, lež prideleným orgánom správy, na pr. podžupanského úradu, finančného riaditeľstva, lesného úradu atď. a akéhokoľvek úradu, ktorý spravoval majetok, od tohoto bol naprosto neodvislý a iba príslušnému svojmu ministrovi zodpovedný. Ak došlo k poukázaniu, presahujúcemu rozpočet alebo porušujúcemu zákon, proti tomu účetný mohol pozdvihnúť svoje veto. Jestliže i po pozdvihnutí tohoto veta trval poukazujúci úrad na poukaze, v tomto prípade do 24 hodín muselo byť učinené oznámenie príslušnému ministerstvu.

Dnes dišponujúci úradníci tvoria v republike zvláštnu oligarchickú kastu, a pokiaľ je v ich rukách osnovanie zákonov, postarali sa o to, aby nivó úradníkov, povolaných k ich kontrole, bolo snížené a títo kontrolní úradníci dostali sa pod ich vliv.

V územiach, ktoré pri utvorení republiky dostali sa k republike z državy rakúskej, platily účetné predpisy a predpisy pre správu majetkovú, ktoré boly založené na cisárskych nariadeniach z r. 1866.

Musí byť zrejmé každému, že zákony totoho druhu, vydané skoro pred storočím, a takéto nariadenia nemôžu vyhovovať účetným a kontrolným požiadavkám moderného štátu. Účetné a kontrolné predpisy zemí, ktoré dostaly sa k republike z územia uhorského, zakladajú sa na XX zák. čl. z r. 1897 a pozdejšie na III zák. čl. z r. 1902. Tieto druhé predpisy podľa objektívnych posudkov príslušných odborníkov sú pravými vzornými zákony a ustanoveniami pre majetkovú správu a účetníctvo v pravom slova smysle europskom.

Bolo by bývalo rozumným a žiaducným, keby tieto dvojaké normy a zákony, ktoré zakladajú sa síce na dvoch rôznych princípoch, avšak v konečných výsledkoch slúžia jednému a tomu istému účelu, boly bývaly unifikované a pri unifikácii tej nebol by sa bral zreteľ na predpisy z éry bachovskej, lež boly by bývaly smerodajnými modernejšie zákony uhorské.

Naproti tomu vydané zákony a ustanovenia o správe a kontrole verejného majetku kontrolu nielen že nezdokonalily, lež ešte i tie cisárske kontrolné predpisy, ktoré platily v polovici minulého storočia, odbúraly. Je prirodzené, že s týmito kusými ustanoveniami právny obor správy verejného majetku a hlavne kontroly verejného majetku dostal sa do neistoty.

Československý zákon č. 175 z r. 1919 dáva síce samostatnosť s oborom pôsobnosti ministerstva najvyššiemu štátnemu kontrolnému účetnému úradu, avšak ani tento najvyšší kontrolný úrad nie je v stave vyhovieť svojmu poslaniu. Jednak preto nie, lebo predseda najvyššieho účetného kontrolného úradu odlišne od ustanovizní ostatných kultúrnych štátov môže byť s miesta odvolaný, a jednak preto nie, lebo účtárne (účetné oddelenia), ktoré prevádzajú predbežnú kontrolu, nie sú ani personálne, ani s hľadiska predmetného v konexii s najvyšším účetným kontrolným úradom. Ba čo viac, ich priame styky sú vylúčené.

Zákon č. 500/1919 vzťahujúci sa na zaradenie úradníkov štátneho účetníctva do kategorii, alebo zákon č. 278/1922 vzťahujúci sa na zaradenie župných a štátnych účetných úradníkov zdravotnej služby do kategorií, neobsahuje v tomto smere žiadneho ustanovenia a totiž v tomto ohľade neznamená pokrok.

Určitý pokrok možno konštatovať v zákone č. 290/1922 o jednacom poriadku okresných úradov, ktorý v odst. 3 §u 26 ukladá vláde, aby vydala zvláštné predpisy čo do účetnej a kontrolnej služby.

Podľa toho vládne nariadenie č. 367/1922 učinilo uspokojivé opatrenie, nakoľko pre okresné úrady ponechalo v platnosti staré účetné inštrukcie pre okresy, a § 2 tohoto vládneho nariadenia určite vyslovuje, že kóntrolní úradníci v účetnej kontrolnej veci preventívnej a detektívnej pôsobia samostatne a sú zodpovední len ministrovi vnútra, ako to predpisuje aj § 5 zák. čl. III z r. 1902. Podľa §u 3 toho istého zákonného článku účetné a pokladničné príkazy sú nezmeniteľné.

Zákon č. 125/1927 o organizácii politickej správy a k nemu vydané vládne nariadenia však toto uspokojivé vládné nariadenie odbúraly alebo jeho platnosť učinily pochybnou.

Zákon č. 77/1927, ktorým upravuje sa finančné hospodárenie miestnych samosprávnych sborov, bol by už vyžadoval, aby správa, účetníctvo a kontrola tohoto hospodárenia položené boly už na moderné zásady a zákonom boly upravované. Zákon č. 125/1927 o organizácii politickej správy poskytoval nádej, že opravdu sa tak stane. Odst. 5 §u 7 citovaného zákona totiž znie doslovne takto: "Vláda nariadením stanoví bližšie predpisy vzťahujúce sa na prevádzanie práva poukazovacieho ako aj na úpravu účetnej a pokladničnej služby."

Vládne nariadenie č. 97/1928, vydané podľa tohoto paragrafu, ktoré povolané bolo túto úpravu previesť, však sklamalo všetky nádeje. Celé opatrenie vyčerpané bolo tým, že prvý paragraf vládneho nariadenia miesto inštrukcie dovoláva sa §§ 50, 51 a 89 zákona č. 125/1927, druhý a tretí paragraf však obsahuje predpisy s éry Bachovskej. §§ 4 a 6, ktoré medzitým nariadením upravily finančnú manipuláciu v účtárňach okresných, sú ponekiaľ uspokojivé.

Odst. 2 §u 7 vládneho nariadenia však čo do platnosti či neplatnosti ustanovení o účetníctve, správe pokladničnej a o kontrole vyvoláva naprostú neistotu. Tento odstavec totiž znie: "Zrušujú sa všetky sem vzťahujúce sa predpisy, pokiaľ týmto predpisom odporujú."

Nuž tážem sa: či platí nariadenie z éry Bachovskej a či posledne vydaný československý zákon a vládné nariadenie z r. 1929? Predpisy "Kaiserliche Verordnung"-u z 21. novembra 1866 nemôžu postačovať k úprave dnešnej veľmi rozsiahlej správy verejného majetku a k jej kontrole, a naopak novým zákonom platnosť tamtých predpisov ešte tiež nebola zrušená, a pritom sú v platnosti ešte i niektoré ustanovenia sem vzťahujúcich sa uhorských účetných zákonov.

Po tom, čo som uviedol, je bezpochybné, že táto obrovská neistota stlačila možnosť kontroly na nulu.

§ 11 zákona č. 175/1919 o najvyššom účetnom kontrolnom úrade ukladá tomuto úradu, aby postaral sa o zjednodušenie a vhodné zariadenie štátneho účetníctva tak, aby kontrola bola snadná a čo možná dokonalá.

Tážem sa preto, či najvyšší štátny účetný kontrolný úrad už predložil vláde návrh na účetnú, "zákonom podloženú" kontrolu verejného majetku a jestliže už tak urobil, prečo tento návrh nedostal sa do poslaneckej snemovne?

Jestliže však ešte sa tak nestalo, navrhujem, aby najvyšší štátny účetný kontrolný úrad v dobe čo najkratšej bol vyzvaný, aby takýto návrh predložil a tak aby učinená bola prítrž všetkým opatreniam správnych úradov, ktoré by kontrolu majetkovej správy omedzovaly.

Návrh zákona, ktorý bude platiť pre všetky štátné, zemské, okresné, mestské, obecné úrady, inštitúcie a sbory spravujúce verejný majetok, musí obsahovať tieto veci: 1. Časť rozpočtovú, 2. Časť vzťahujúcu sa na prevádzanie rozpočtu, 3. Všeobecnú časť zásadovú pre správu majetku, 4. Časť pre službu pokladničnú, 5. Časť pre službu účetnícku a pre pragmatiku úradníkov. V rámci tejto piatej časti zabezpečiť treba naprostú neodvislosť úradníka kontrolného v oči úradníkom správnym; a konečne 6. Časť o účetnom súdnom poriadku.

Keďže kontrola správy verejného majetku nedeje sa podľa moderných zásad a praxe, záverečné účty nemôžem odhlasovať dotiaľ, dokiaľ nestane sa tak podľa predpisov a ustanovení nového moderného zákona.

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Remeš. Dávám mu slovo.

Posl. Remeš: Slavná sněmovno! Účetní závěrka je nesporně důležitějším aktem než státní rozpočet, a to proto, poněvadž rozpočet je toliko plánem, v jehož mezích má býti hospodařeno v určitém roce, účetní závěrka je však výsledkem tohoto hospodaření. Právě proto pokládám účetní závěrku za akt daleko větší důležitosti než rozpočet sám. Proto se také domnívám, že účetní uzávěrce má sněmovna věnovati při nejmenším tolik pozornosti, jakou věnuje státnímu rozpočtu.

Účetní uzávěrka není jen záležitostí Nejvyššího účetního kontrolního úřadu, nýbrž týká se všech resortů státní správy a je proto velmi důležito, abychom tradici, kterou po dobu 10 let zachováváme, poněkud napravovali, aby o státní závěru měli více interesu nejen poslanci, nýbrž také státní odpovědné úřady finanční. Závěrka není úplně jasným obrazem hospodaření účetního roku. Není jím a nemůže jím býti proto, poněvadž účiny, které přicházejí v účetní závěře k výrazu, netýkají se toliko onoho časového období, za které se státní závěrečný účet klade.

Tak zvaná náležitost sestává z předpisů v účetním roce vydaných bez ohledu na to, kterého roku se tyto předpisy týkají. Jsou tam obsaženy t. zv. přeplatky, správně platy @a konto, na dané nepředepsané, ale těch poplatníků, kteří platí daně napřed, není tolik, aby přeplatky mohly vykazovati tak značné číslo, jak je vidíme ve státním závěrečném účtu. Od toho odpočítávají se odpisy v běžném roce povolené na základě rekursů nebo žádostí podaných ve smyslu zákona č. 235/24 a zase bez ohledu na to, kterých let se tyto odpisy týkají, a platy @a konto, které byly již v náležitosti dřívějších let vykázány.

Z toho je viděti, že účetní závěra nepodává nám naprosto jasného přehledu o hospodářství dotčeného účetního roku. Závěra za r. 1928 je vlastně předpisem za r. 1925. Následkem depurační akce a berní reformy dělané v r. 1927 zůstaly poměřovací úřady v restu, takže vlastně ještě v poslední době neznali jsme valnou část předpisů za r. 1928. Nemůže tedy účetní závěra za tento rok předkládaná býti naprosto správným a jasným obrazem hospodaření tohoto roku.

Nelze se proto diviti, když znalci, kteří posuzují účetní závěru, se vysloví tak, že je to egyptský snář, kterému málo kdo rozumí. Je na věci do jisté míry také vinen účetnický systém kameralistický, jehož státní správa finanční k účtování jednotlivých účinů používá. Jednotlivé podniky státní přizpůsobily své účetnictví již povaze podnikové a zařídily, pokud to poměry dovolují, účetnictví dopické, které předpokládá řádný účet rozvážný a účet ze ztráty a zisku. Jedině tento způsob účetnictví může podati jasný obraz o hospodaření za určité časové období. Účetnictví kameralistické nemůže nám býti zejména při nesmírné spoustě vlekoucích se rekursů naprosto spolehlivou pomůckou k dokonalému posouzení výsledků hospodaření toho kterého roku.

Účetnictví kameralistické při účtování finančního hospodářství ve státě je svou tradicí vžito, ale domnívám se, že přijde také chvíle, kdy státní finanční správa a Nejvyšší účetní kontrolní úřad budou se muset zabývati otázkou nové formy účetnické.

V této věci nemůžeme zůstati při dosavadní soustavě, poněvadž tato nemůže plně vyhověti svému úkolu. Víme, že přeměna a přechod k nové účetnické soustavě nebudou tak snadné. Dosavadní způsob je také pohodlnější, poněvadž při nesmírné spoustě jednotlivých závěrek usnadňuje nejvyšší účtárně, kterou je Nejvyšší kontrolní úřad, aby se mohla lehce přenésti přes chyby, které se mohou vyskytnouti v kameralistickém účetnictví, a to není zvlášť povinno pro svoji povahu ji vyhledávati, kdežto účetnictví dopické nesnese při srovnání výsledků účtu rozvážného a účtu zisku a ztráty naprosto žádných diferencí; musí býti hledány tak dlouho, až je účetvedoucí nalezne.

Při dnešních poměrech je pochopitelné, že Nejvyšší účetní kontrolní úřad by nemohl býti za žádných okolností s účetní závěrou v zákonné lhůtě hotov, kdyby měl účtovati účetnictvím dopickým. Jedině tedy z těchto důvodů chápeme, jestliže se dosud této formy účetnické užívá a jestliže se tato zachovává.

Této věci všiml si již také Baťa. Vedle výroby bot má Baťa také snahu reformovati účetnictví veřejných svazků. Napsal o tom brožurku a charakterisuje účetnictví kameralistické takto:

"Starosta jedné dědiny šel za úřední záležitostí do města. Byla vichřice, která mu po cestě odnesla klobouk. Starosta vyřídil své úřední záležitosti, vrátil se zpět a podal obci účet nejen za cestovné a diety, nýbrž také za ztracený klobouk. Sešli se konšelé a řekli: Zaplatíme diety a cestovné, ale ztracený klobouk platiti nebudeme. Starosta se dopálil, vzal svůj účet zpět a napsal jej ve formě kameralistické. Konšelé dostali účet znovu k posouzení, suma "štimovala", ale klobouk tam nemohli najíti. Tázali se tedy starosty, kde je klobouk, a ten jim odpověděl: Klobouk tam je, ale hledejte si ho."

Myslím, že tato charakteristika účetnictví kameralistického, jak ji definuje Baťa, úplně přiléhá. U nás to trvá také dlouho, než ten klobouk najdeme, a je k tomu třeba neobyčejné píle, dobré vůle a určitých znalostí, než se dovedeme v účetní uzávěrce dokonale orientovati.

Proto se domnívám, že tato samozřejmá okolnost, vyžadující jasnost přehledu státního účtování, si vynutí postupem času potřebné změny soustavy účetnické.

Všimneme-li si v účetní uzávěrce pokladních hotovostí, kterými tato počíná, musíme konstatovati, že státní finanční správa nemá nouzi o peníze. Její hotovosti r. 1928 značně stouply, takže dnes representují vedle cenných papírů celou dvouměsíční potřebu státní správy. Pokladniční účet nemá ovšem na výsledek hospodaření žádného vlivu. Určitý podnik může míti slušnou kasovní hotovost, ale při tom může býti pasivní, nebo může dokonce býti před konkursem, neplatí-li a zadržuje-li hotovosti v pokladně. Ale platí-li, koná-li povinnosti a při tom se mu hromadí pokladniční hotovosti, svědčí to o tom, že se podniku vede dobře. Tak je tomu v daném případě v hospodářství státním, v němž státní finanční správa, jak je viděti, má dostatek pohotových prostředků, které z 804,884.729 Kč vzrostly na 1.466,223.287 Kč. Z toho připadá na účiny působivé 328,722.000 Kč, na účiny nepůsobivé 326,392.000 Kč. Vedle toho byl hražen z těchto hotovostí schodek položek nepreliminovaných částkou 1.028,168.900 Kč, z čehož přikázáno bylo konsolidačnímu fondu 804 mil. 884.729 Kč. Okolnost, že p. ministr financí má dostatek pohotových prostředků, svědčí nejen o tom, že státní finanční správa nemá nedostatek, ale vynucuje otázku, nevybírá-li se berněmi od poplatníků daleko více, než státní finanční správa potřebuje. Stoupání pokladních hotovostí nasvědčuje tomu, že v tomto směru béřeme z kapes poplatníků více, než stát k plnění svých úkolů potřebuje.

Zastavuji se dále u nedoúčtovaných položek kontokorentních záloh, které representují pohledávky ve výši 1.213,255.404 Kč. Nejvyšší účetní kontrolní úřad poukazuje k tomu, že tyto nedoúčtované položky vykazují příliš vysoké číslo, že representují celých 11% výdajů na rozpočet. Je opravdu nejvýše záhodno, aby Nejvyšší účetní kontrolní úřad naléhal, aby tento stav nebyl trvalým, aby se nezhoršoval, jak to dosud vidíme, nýbrž aby byl ztlačován, poněvadž není možno trpěti, aby téměř 1 1/4 miliardy Kč zůstávalo stále nezúčtováno a musilo zde vězeti na zálohách kontokorentních. Nejvyšší účetní kontrolní úřad ve své zprávě praví, že vyřídil 412 případů virementů (přesunů). Vím, že není možno určiti rozpočtem na korunu přesně, kolik bude ten který resort pro ten který účel potřebovati, ale přes to 412 případů, které musil Nejvyšší účetní kontrolní úřad vyřizovati, svědčí o tom, že jednotlivé resorty státní správy nerozpočtují tou měrou správně, aby se mohly vyhnouti četným přesunům jednotlivých položek.

Z účetní uzávěrky se dovídáme, že rozpočet byl překročen o 71,314.798 90 Kč. Hospodářství státní nemůže jako žádné hospodářství veřejné, které určuje svůj hospodářský plán na rok napřed, uhodnouti všechno do detailů, a nikdo nemůže převzíti odpovědnost za to, že dodrží přesně rozpočtenou číslici. To je věc, kterou musíme uznati. Ale já jsem toho mínění, že jednotlivé oddíly státní správy nejsou legitimovány k tomu, aby to dělaly samy ve své kompetenci, nýbrž mají se obrátiti na parlament, aby cestou ústavní potřebný úvěr povolil. Vyšší výdaje nad rozpočet nejsou také ničím jiným, než překročením rozpočtu. Mluvil zde o tom kol. zpravodaj dr Hnídek. Jde tu celkem o 193,471.157 Kč, u ministerstva zahraničí o 24,970.000 Kč, u ministerstva nár. obrany o 82,993.000 Kč, u ministerstva školství a národní osvěty o 7,535.000 Kč, u kap. 20. "Odpočivné a zaopatřovací platy" o 69,081.000 Kč. (Posl. Koudelka: Ta ruská akce je mi nesrozumitelná!) Státní závěrka má takových případů více, nejen ruskou akci; já se o některých ještě zmíním. Myslím, že máme právo, abychom tento nezákonný postup vytkli a s největším důrazem hájili právo parlamentu. Administrativa není oprávněna k takovýmto výdajům, tyto úvěry může povoliti toliko parlament. Jestliže se ukáže potřeba během roku činit vydání, která nejsou v rozpočtu zařazena, pak jednotlivá odvětví státní správy mají povinnost přijíti před parlament a o takové úvěry požádati. Když je parlament povolí, pak jest to podle zákona a nikdo proti tomu nemůže nic namítati. Musíme se však ohraditi proti tomu, aby vydával peníze někdo, kdo nemá k tomu práva zákonného. Může se namítnouti, že naproti větším výdajům jsou zde větší příjmy, kterými jsou tyto větší výdaje kryty. Větší příjmy neopravňují však ještě k tomu, aby dávaly legitimaci jednotlivým oborům státní správy, aby směly vydávat více, než jim parlamentem bylo povoleno. Výdaje státní jsou pevně číselně stanoveny finančním zákonem a nemají býti překročovány. Stane-li se tak, stalo se proti zákonu a parlament má nejen právo, nýbrž i povinnost, aby takový způsob hospodaření vytknul. (Hlasy: Ale budete to schvalovat!) Milý kolego, budeme schvalovat, ale máme právo také vytýkat.

Státní dluh vykazuje přírůstek 551,922.755 Kč. Odůvodňuje se emisemi pro převzetí válečných dluhů ke konversi a předválečných dluhů nezajištěných a zajištěných a ku provedení příslušných ustanovení mírových smluv st. germainské a trianonské. Ať již tyto motivy jsou jakékoliv, můžeme jen s politováním vzíti na vědomí fakt, že dluh vyrostl z 27.775,536.726 Kč na 28.327,459.482 Kč.

Několik slov o podnicích. Podniky vykazují proti rozpočtu větší zisk o 252,972.317 Kč. Na tom berou podíl monopoly 97 mil., dráhy 89 mil., státní lesy a statky 60 mil., správně však 19 mil., poněvadž nesprávně rozpočtovaly, účtovaly v rozpočtu položky majetkové do účtu provozního částkou 41 mil., a tím tedy vykazují větší zisk, než jaký by skutečně byl, kdyby bývalo bylo správně rozpočtováno. Tiskárny vykazují větší zisk o 1 mil. Kč a vojenské lesní podniky o 8 mil. Kč. Tyto položky dají okrouhle ono plus 255 mil. Kč.

Šekový úřad naproti tomu vykazuje menší zisk 4 mil. Kč na úrocích z uložených peněz. Tato okolnost musí poslaneckou sněmovnu, zejména pak výbor rozpočtový vésti k tomu, aby bedlivě zkoumal, jak jsou uloženy peníze, které šekový úřad spravuje, abychom měli naprostou jistotu, že kapitál vynesl takový úrok, jaký mohl býti při slušném uložení peněz dosažen.

Vytknouti dlužno, že některé podniky při rozpočtování nepreliminovaly do ztráty odpisy na zařízení. Byla to zejména tabáková režie, státní loterie, státní mincovna, provoz pošty, telegrafu a telefonu a Úřední noviny, které nám předložily rozpočet, jehož obě dvě strany, pravá a levá, se navzájem vyvažovaly a výsledek pochopitelně dopadl potom jinak, než jak to bylo rozpočtem předpokládáno. Naproti tomu některé z těchto podniků nákup strojů a inventář zařadily do provozních rozpočtů, ačkoliv jest jisto, že při podnikovém účtování jsou to položky majetkové, které sluší vyúčtovati na účtu rozvážném a nikoli na účtu ze zisku a ztráty.

Nyní několik slov o aktivách na rozpočet. Závěrka vykazuje aktiva na rozpočet celkem částkou 5.595,446.438.11 Kč. Chtěl bych ukázati, že tato aktiva mají cenu problematickou, a to proto, poněvadž největší část těchto aktiv tvoří zálohy na učitelské platy zemím, které representují samy o sobě částku 3.747,268.848.74 Kč. Je přece jisto, že země nejsou s to, aby tento svůj závazek vůči státu splnily a účtovanou sumu státní pokladně zaplatily. Jednak mají právní námitky a jednak po stránce věcné nemají z čeho zaplatiti. Je tedy jisto, že dříve či později musíme přikročiti k tomu, aby zákonnou cestou byl tento obnos odepsán, aby se v účetní závěrce neobjevoval, poněvadž de facto to nejsou žádná aktiva.

Pokud jde o ostatní položky, které jsou vedeny v aktivách, chci říci, že valná část jich je ceny málo hodnotné a že jde o položky ponejvíce nemobilní, které stát buďto nedostane velmi dlouho, anebo je bude musiti na konec odepsati. Tak na př. jde o zálohy poskytnuté bance Bohemii, 10,375.099. Myslím, že to skončí tak, jako už s tou prvou položkou, která vázla za pařížskou filiálkou této banky a representovala 2 1/2 mil. Kč. Odepsali jsme ji a zde pravděpodobně dopadne stát také tak.

Účetní závěra vykazuje v aktivech na rozpočet půjčku poskytnutou Jockeyklubu 1,500.000 Kč ... (Posl. Koudelka: S jakou zárukou?) Myslím, že zde záruka není žádná, ve státní závěrce je jen poznámka, že se to stalo povolením ministerské rady v ten a ten den a ten a ten rok.

Pro tentýž účel je vklad do Zemské banky, rovněž pro Jockeyklub, 1,882.938 Kč, takže za Jockeyklubem má stát pohledávku 2,582.938 Kč. Kolik dostává stát z tohoto vkladu na úrocích, nevím, myslím, že mnoho ne, pravděpodobně nic.

Na sanaci papírny ve Slavošovicích poskytla vláda 6,079.813 Kč, zápůjčkou Lesnicko-dřevařské bance 6 1/2 mil., státní vklady u peněžních a jiných ústavů za účelem jich sanace representují částku 70,093.809 Kč, zápůjčky úvěrním družstvům na Podkarp. Rusi 3 mil., zálohy na likvidaci Nákupního družstva čsl. přádelen bavlny 34 mil., státní vklady spořitelnám na Slovensku a Podkarp. Rusi 15 mil. Kč atd.

Uvedl jsem jen několik příkladů, abych ukázal, že jsou to většinou peníze buďto na dlouhou dobu vázané, nebo tou měrou nemobilní, že se pravděpodobně budou musiti v dohledné době odepsati. Nejvyšší účetní kontrolní úřad musil je pochopitelně, poněvadž jsou to peníze poskytnuté toliko zálohami anebo jako vklady nebo jako půjčky, na aktivech vyúčtovati. To je úplně správné. Nechtěl bych také v tomto směru činiti žádné výtky kontrolnímu úřadu, poněvadž konal svoji povinnost, dokonce velmi svědomitě, poněvadž každý případ je jednotlivě řádně popsán a v poznámce také odůvodněn.

Účetní závěra vykazuje nám také stav nedoplatků daňových ke konci r. 1928. Ty representují částku 5761 mil. Kč, mimo dávku z majetku, která pak vedle toho ještě činí 2.723,283.799 Kč. Je to daň pozemková 90 mil., domovní třídní 13 mil., činžovní 59 mil., všeobecná výdělková 229 mil., zvláštní výdělková 213 mil., důchodová 2.153,790.000 Kč. Zde je zajímavo se ptáti, kdo tuto daň dluží, když zaměstnanci, gážisté i dělníci odvádějí důchodovou daň srážkou a při tom státní závěrečný účet vykazuje tak ohromné saldo, které representuje přes 2 miliardy Kč. Jsou to nesporně nedoplatky vrstev majetnějších, které jsou v placení daní vůči státu, jak to ještě ukáži, naprosto renitentní, a jen nepatrná část odvádí státu své daně bez přinucování.

Válečná daň vykazuje dosud na pohledávkách 525 mil. Kč. Mám dojem, že tato částka bude z valné části jako větší procento všech těch pohledávek dubiosní a že stát a státní pokladna budou moci sotva počítati s tím, že by celá tato dlužná částka mohla býti vyinkasována.

Nedoplatky daňové rostou rok od roku nebezpečně jako polyp. Ze 638 mil. z r. 1919 dostoupily do konce r. 1927 7 miliard Kč. Teď, jak jsem řekl, vykazujeme částku 5761 mil. Kč. Kdo by se domníval, že rozdíl zmizel úplatou, mýlil by se, neboť valná část toho, co ubylo na těchto nedoplatcích, nebyla zaplacena, nýbrž odepsána buďto na základě rekursů, nebo zejména jako část akce depurační na odpisy a podle zákona č. 235. Uvážíme-li ztráty státu, musíme opravdu se ptáti, zdali celá ta dávka z majetku, která si vyžádala tolik času, tolik práce, stála za to, neboť to, co dávka z majetku vynese, pravděpodobně bude asi stejnou cifrou odepsáno na nedobytných daních, které nebyly včas předpisovány, inkasovány a vymáhány.

Odpisy - to je kapitola sama pro sebe. K charakteristice jen několik čísel. Vezmu jeden rok a namátkou některá místa. Tak třeba r. 1927 bylo v berním okresu plzeňském předepsáno na daních a přirážkách samosprávných 81,900.000 Kč a odepsáno bylo 30 mil. Kč. Kdo to je, komu byly tyto částky odepsány? Je to především Škodovka a plzeňské pivovary, kterým bylo těchto 30 mil. odepsáno. V letech ideální konjunktury průmyslové a neobyčejných zisků pivovarů musila obec, zápasící ve svém hospodářství stále s nedostatky a nemající z čeho vypláceti platy vázané na lhůty, vraceti Škodovce na přirážkách, které tento podnik dávno před tím zaplatil - okrouhle 8 mil. Kč - a měšťanskému pivovaru přes 1 1/2 mil. Kč, který právě teď vyplácí na jedno várečné právo 95.000 Kč ročně. (Slyšte!) To je stav, nad kterým jsme povinni se zamysliti.