Schvaluji, že těch nejchudších z nájemníků zákon o ochraně nájemníků se ujímá, a to s plnou energií. Ale jest při tom potřeba šetřiti také nutné dávky objektivity. Není možno při posuzování otázky kolonistů útočiti jen na radnici a není možno útočiti pouze na veřejné činitele a vynechávati při tom činitele, kteří se dopustili rovněž velmi těžkého zločinu na těch kolonistech. (Odpor poslanců komunistických.) Myslím, že tím politování hodnější je to zjev, poněvadž se chudý člověk na chudém člověku dopouštěl nepřístojností. Ti, kteří věděli, že existenci kolonií jest vyměřena přesná lhůta, dopustili se veliké nesvědomitosti, když ještě po této lhůtě dovedli jiným, a právě těm nejchudším, své domky pronajímati anebo dokonce prodávati a tak do této situace kolonisty uvésti. Ale myslím, že je teď právě povinností ochránců kolonistů, aby učinili co nejdříve přípravy, aby mohli využíti výhod tohoto zákona pro opatření malých bytů kolonistům. Ovšem k tomu jest potřebí trochu přemýšlení a starostí. A to asi nebude příjemné těm pánům, kteří mají jedině smysl pro demagogii a pro demonstrace a kteří dovedou ukazovati právě tomu nejchudšímu našemu lidu jen cestu na Pankrác.

K projednávané osnově byla podána řada pozměňovacích návrhů. Byly přečteny a nebudu se jimi zabývati. Prosím slavnou sněmovnu, aby schválila osnovu podle toho, jak se na tom usnesl soc. politický výbor, pouze s jedinou výjimkou, a to návrhu podaného posl. dr Lukavským, Dubickým, dr Wintrem, Langrem, Bezděkem, Hellerem, Vávrou a druhy na změnu druhého odstavce §u 47.

O resolucích se vyslovím při druhém čtení. (Souhlas.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru rozpočtového, p. posl. Chalupovi.

Zpravodaj posl. Chalupa: Slavná sněmovno! Zákon o stavebním ruchu jako obyčejně poskytl hojnou příležitost k projevení názorů, ovšem nikoli stejné ceny. Řečníky možno snadno rozděliti ve tři skupiny. Jednak jsou to ti, kteří mají skutečný zájem o věc a usilují o zlepšení návrhu zákona, jednak ti, kteří některá ustanovení zákona těžce nesou a jsou pro zákon jen proto, že přináležejí k vládní většině a považují za svou povinnost zdůrazniti své odchylné stanovisko. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) A konečně jsou to ti, jimž o zákon vůbec nejde a kteří užívají řečnické tribuny Národního shromáždění jen aby se vyspílali. Zákon považují nanejvýše za švindl.

Pro upokojení kolegů se strany komunistické mohu říci, že tomuto švindlu podlehli také komunističtí dělníci, kteří si na základě zákonů o stavebním ruchu postavili domky a jsou úplně spokojeni. Tito dělníci ovšem něco vědí, něco umějí, což je opravdu za dnešních poměrů povážlivou úchylkou v komunistické straně.

Je přirozeno, že necítím povinnost všem těmto kategoriím řečníků odpovídati.

Pokud jde o skutečné a vážné interesenty, mohu především konstatovati, že se se mnou shodují zejména v těch věcech, které jsem sám uvedl v důvodové zprávě. Zákon přichází pozdě, ale všichni uznávají, že je lépe pozdě než nikdy.

Všichni vytýkali chyby provisoria, ale také se utěšovali tím, že toto provisorium je snad poslední a že na podzim nám bude předložen zákon definitivní. Nic mně nebrání, doufati s těmito.

Pokud jde o další ustanovení návrhu zákona, rozcházím se při sledování stejného cíle v principu s těmi, kteří jako ženoucí vzpruhu celého podnikání uznávají jen podnikání soukromé, které je podloženo soukromým ziskem. Já jsem si naproti tomu dovolil proti soukromému zisku postaviti všeobecnou potřebu a té podřizuji soukromý zisk. Kdo má pravdu, o tom nás velmi přesvědčivě poučí skutečnost. Lichva se stavebními pozemky, lichva se stavebními hmotami, lichva s byty v nových domech jsou nejen hříchy páchanými na stavebnících a nebydlících, nýbrž i hrobem soukromého podnikání. Tak soukromé podnikání se hubí samo sebou. Doby, kdy byla možnost soukromému podnikání jíti bez mezí, dnes již minuly. Čím dále tím více na místě jednotlivce vystupuje s plným právem kolektivum a dnes i ti, kteří nejvíce lpějí na soukromém majetku, zemědělci, nestačí volati stát na pomoc.

Proto se mně zdá řeč pana kol. dr Kalaše jako příslušníka strany republikánské poněkud podivnou. Buď má pan dr Kalaš špatnou paměť nebo je příliš mladým příslušníkem republikánské strany čsl. venkova, jinak by musil věděti, že strana, k níž přísluší, se socialisty provedla největší zásah do soukromého vlastnictví vyvlastněním velkého pozemkového majetku zákonem o pozemkové reformě. Doby, kdy jedna ze základních lidských potřeb, bydlení, byla pouze v rukou soukromých a sloužila k opatření bezpečné, bezpracné kapitálové renty, dnes již uplývají. Bydlení je jako jiné potřeby, jako šat, jako potrava a proto nemůže a nesmí býti předmětem spekulace. Proto musíme usilovati, aby každý občan a občanka tohoto státu byl v této potřebě neodvislým a soběstačným, proto usilujeme, aby bylo možno stavěti domky rodinné nebo nájemné ať v družstvech, ať za pomoci obcí. Že pan dr Kalaš při této příležitosti považoval za nutno žalovati sám na sebe ve věci zavedení obecních dávek, považuji za myšlenou upřímnost. Zákon čís. 77 z r. 1927 se svými důsledky má na svědomí právě býv. nebožka koalice, jejímž jádrem byla strana agrární.

Nesouhlasím s vývody pana dr Mederlýho, pokud se týče předstíraného úmyslu poškoditi Slovensko, ale ochotně přiznávám, že Slovensko z výhod dávaných zákonem o stavebním ruchu mělo dosud málo. Příčina však netkví v úmyslu, nýbrž ve zvláštních poměrech slovenských, totiž nedostatku laciného hypotekárního úvěru. Hypotékární úvěr je ovšem teprve nyní a ochotně za pomoci zemí historických na Slovensku budován. Tato překážka, která vrhla Slovensko ve stavebním podnikání proti historickým zemím zpět, měla by býti v příštím zákoně odstraněna a Slovensku měla by býti poskytnuta plná možnost, aby vyplnilo to, v čem bylo předhoněno zeměmi historickými.

Zajímavý je spor o stavbu bytů jednopokojových a dvoupokojových. Návrh zákona sleduje budování bytů nejmenších, minimálně dvoupokojových, a ani nejmenší v kritice pánů řečníků neobstály. Zcela správně říkali, že neodpovídají hygieně, a dovolávají se výměry větší, 60 až 80 m2 podle počtu příslušníků rodiny. Naproti tomu byly zastávány byty o jedné místnosti do 30 m2 podlahové plochy, tak zv. obytné kuchyně, a ani tomuto názoru nelze upříti za daných okolností oprávněnost, neboť jest mnoho desetitisíc ubožáků, kteří nemají ani jednu obytnou místnost, a obce, které jsou nuceny, aby pro své příslušníky opatřily místnosti, mají-li opatřiti byty 2pokojové, budou nesmírně zatíženy. Zde by se nejlépe posloužilo možnosti stavěti podle potřeby byty jedno nebo dvoupokojové. Na štěstí znění zákona je takové, že v tomto směru možno vyhověti, neboť bude-li splněna podmínka, že převážná většina bytů bude 2pokojových, zbytek může býti využit také k bytům jednopokojovým.

Pozměňovací návrhy, pokud by spadaly do posouzení referenta rozpočtového výboru, nesly se ke zvýšení podpory. Jsou to především návrhy, které sledují zvýšení záruky z poskytnutých 350 mil. Kč na 500 a 700 mil. Kč ročně, dále je to zvýšení příspěvku 2 1/2 % na 3 1/2 %, dále prodloužení podpory ve formě stavebního příspěvku z 10 až 15 na 20 až 25 let, zvýšení příspěvku poskytovaného ročně z 20 mil. na 50 mil. Kč ročně, zřízení stavebního fondu jako fondu věčného do výše 200 mil. Kč, poskytnutí zápůjček bezúročných se splácením 25letým. Dále je to také snaha po rozšíření výhod na stavby, které byly dostavěny v době od 1. ledna 1928 až do vyhlášení zákona. Dále je zde velmi sympatický návrh na příspěvek 1 miliardy Kč ročně na zřízení dělnických bytů. Žel, že úhrada, která je zde zamýšlena, je naprosto nedostatečná, ba zdá se, že není míněna vážně. Úhrada se má opatřiti daní luxusní z luxusních bytů a dále zvýšenou daní důchodovou z důchodu nad 50.000 Kč. Podle hrubého odhadu činže ročně placená činí něco přes 1 miliardu a není tedy možno zavedením daně z luxusních bytů žádoucí obnos opatřiti. Konečně obce mají své zkušenosti tam, kde zavedly luxusní daň z bytů, která vynášela skutečně částky minimální.

Pokud se týká opatření dalších nákladů přísnějším zdaněním důchodů nad 50.000 Kč ročně můžeme říci, že celá daň důchodová ročně činí jen asi 1 miliardu, že by se zde muselo přijíti s návrhem po konfiskaci vůbec veškerých důchodů a nevím, zdali by na druhý rok, poněvadž každoročně tento příspěvek má býti poskytován, bylo skutečně co konfiskovati.

Tyto dobře míněné návrhy, žel, postrádají ochoty finanční správy a proto jich nemohu doporučiti k přijetí.

Naproti tomu poskytnuta zde byla další podpora ihned, ne sice přímo, ale resolucí, že totiž bude stavebním družstvům eventuelně obcím poskytnuta sleva poplatkového ekvivalentu a to nejen toho, který vypadá ze staveb podniknutých, nýbrž i ze stavebních míst, která dosud zastavěna nebyla.

Jinak dovoluji si prositi slavnou sněmovnu, aby zákon tak, jak byl přijat výborem soc. politickým a také výborem rozpočtovým s tou změnou, která zde byla uvedena zástupcem soc. politického výboru, schválila. (Souhlas.)