Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. de Witte. Dávám mu slovo.

Posl. de Witte (německy): Dámy a pánové! Není tajemstvím, že předložený návrh zákona se velmi silně příčí občanským stranám v koalici a že zákon o ochraně nájemníků byl by již dnes prakticky vyřízen, kdyby byl 17. říjen loňského roku nesmetl starý občanský blok, kdyby sociální demokrati neseděli ve vládě. Programová prohlášení občanských stran k posledním volbám a jejich dosavadní činy v oboru bytové péče svědčí o tom dostatečně. Zákonná ochrana nájemníků byla sice zavedena parlamenty s většinou občanskou, než stalo se to kdysi pod mimořádným tlakem vlády. Nikdy však buržoasie neuznala za povinnost společnosti opatřiti a zajistiti všem lidem dobré byty, poněvadž vždy jí byl světější zisk než život, zdraví, kultura a morálka bližních. Slovo kultura bylo ovšem nepřetržitě přednášeno. Že však každá kultura začíná střechou nad hlavou, nemá pro tyto přednášeče vůbec významu. O "morálce" mluvilo se při nejmenším v každé desáté větě, a při tom byli muži, ženy, dorostlí i malé děti zavíráni v jedné obytné místnosti. Nadešlo století dítěte, a děti pustly ve vlhkých, temných a přeplněných světnicích, hlásala se svatost manželského života, a při tom všechny rodinné svazky byly ničeny hrůzou bídných bytů. Za heslo doby bylo zvoleno slovo hygiena, a současně byli nemocní nuceni přenášeti svou nemoc na všechny své příslušníky, neboť byli s nimi napěchováni do jednoho bytu. Bylo by lze ušetřiti nesčetné množství hrobů, mnoho nemocnic a blázinců a leckteré káznice, kdyby se byly lidu zajistily dobré, zdravé a dostatečné byty. Válka přinutila buržoasii, aby chránila aspoň platné nájemné smlouvy. Byl to kus politiky vydržení, na níž měla zájem především buržoasie. Po válce a vzhledem k jejím následkům nebylo lze ochranu nájemníků jen tak odstraniti. Ale jak byla buržoasii trnem v oku, tím se brzy netajila. Jak jen mohla, ji uvolnila, aby ji mohla při vhodné příležitosti úplně odstraniti nedbajíc obětí. Kde byli u vesla sociální demokrati, ochrana nájemníků zůstala zachována a jak ukazuje vídeňský příklad, o němž zde bylo tak často, bohužel marně, mluveno, byla doplněna velkolepou bytovou péčí. Neboť to bylo správné a je to pravda, že ochrana jedině starých domů jest jen polovičním opatřením, které neguje právo mladé generace založiti si vlastní domácnost, nouzové opatření pro staré, bez zřetele k nouzi mladých. Na rakouskou bytovou péči a na vídeňské lidové bytové stavby, k nimž dnes putují lidé z celé ciziny, kteří je musí neomezeně chváliti, odpověděla buržoasie v Rakousku tím, že na tento kulturní, hygienický, národní a velký mravní čin odpověděla Heimvehrem a pohrůžkou občanské války. V Československé republice chránil nájemníky s počátku silný vliv československých sociálních demokratů ve všenárodní koalici. Nezapomínalo se ani na podporu stavebního ruchu, ačkoliv československý systém nebyl rovnocenný vídeňskému. Se zesílením buržoasie ve všenárodní koalici musili čeští sociální demokrati dělati stále horší kompromisy. Ochrana nájemníků byla takto rok od roku uvolňována. Pak přišlo panství občanského bloku a s ním prvý velký průlom do ochrany nájemníků. Byla to rána do celku, která stála tisíce a tisíce lidí střechu nad hlavou, při tom však měla za účel poštvati nájemníky proti nájemníkům a do obležené pevnosti zanésti vzpouru. (Posl. Haiblick [německy]: A nyní zasazujete další ránu vy!) To nezasazujeme. A jestliže komunisté přicházejí s touto námitkou, připomněl bych pánům, že kdybychom tak postupovali jako komunisté, byla by ochrana nájemníků dnes již zrušena (Souhlas na levici.), že by dnes lidé ke vší té ostatní strašlivé bídě musili počítati ještě také s touto bídou. (Výkřiky poslanců něm. soc. demokratických a komunistických.) Komunistům nestačilo, že tak těžce poškodili dělnickou třídu, že ji tak ponížili a také jejich politika v této chvíli opět ukazuje, jaké následky by to mělo pro široké vrstvy obyvatelstva, kdybychom se byli také my zachovali podle návodu komunistů. Tenkráte došlo ke dvojímu zvýšení činží, vždy o 20%, a mimo to byl ještě zaveden velký počet nových výpovědních důvodů.(Hluk.) Tak to začalo. Pro buržoasii bylo však ještě mnohem důležitější učiniti zásadní průlom do ochrany nájemníků, především vyjmouti z ochrany nájemníků nové pronájmy ve starých domech Takto nastal zmatek a musíme říci, že tento zmatek byl ovšem zamýšlen. To bylo účelem onoho činu. Došlo ke stavu, že v témž poschodí, v týchž místnostech žádá se dnes nájemné, pětinásobně se lišící. Tím se chtělo dosíci, aby oni nájemníci, a to ti, kteří musí najmouti byty podle tohoto zhoršeného zákona o ochraně nájemníků, mohli býti zmobilisováni proti ostatním nájemníkům. (Hluk.)

Druhou ranou bylo zmocnění většiny obcí pod 2000 obyvatelů zrušiti ochranu nájemníků, opatření, o němž se naprosto nechtělo, aby zůstalo na papíře. Neboť víme, že ústředí všech občanských stran vyzvala obecní zastupitelstva těchto malých obcí, aby tohoto zákonného ustanovení užila za všech okolností. A třetí ranou bylo zrušení práva žádati přeplatky nájemného. Tím mělo býti řečeno, že nájemníkům za lichvu páchanou na nájemnících, kteří z donucení prohlásili, že jsou ochotni platiti nájemné nad zákonitou míru, jest znemožněno žádati náhradu škody. Mimochodem poznamenávám, že při tom všem pomáhali také páni křesťanští sociálové, jimž se dnes zalíbilo v úloze, že jim to bylo vnuceno proti jejich vůli a hráli by si zde rádi na ochránce nájemníků. Můžete si představiti, co by se bylo dnes stalo ve vládě bez sociálních demokratů? Naším úkolem v koalici bylo chrániti nájemníky a hleděti zvláště k tomu, aby zákon o ochraně nájemníků nebyl prolomen. Jistě smím říci, po tom, co zde je předloženo, že se nám tento úkol podařil, (Různé výkřiky.) neboť rozšíření výpovědních důvodů podle §u 1, odst. 1, bod 13 ve znění týkajícím se zasnoubených, nemá zvláštního významu, uvážíme-li, že zákon ustanovuje, že se nájemníkovi, který tímto způsobem má přijíti z domu, musí opatřiti náhradní byt, že majetník domu smí této výhody použíti jen jednou za rok a že, jestliže do 4 týdnů po zasnoubení nedojde ke svatbě a nastěhování do bytu, musí býti starému nájemníkovi nahrazena škoda a vrácen byt. Snad jest účelné v této souvislosti poukázati, že část velkého německého občanského tisku bije právě do tohoto výpovědního důvodu a mluví o strašlivém neštěstí, které zde postihne nájemníky. Snad jest účelné připomenouti, že týž německý tisk dosud jen střízlivě referoval o vyjednáváních ve vládě nebo v sociálně-politickém výboru a že nenalezl ani slova výtky, když se vynořil plán náhradní byt vůbec vyloučiti, byty vypověděti, aniž majetník domu by byl nucen opatřiti náhradní byt pro vypovězené. Osvícení, kterého se dnes dostává této části občanského tisku, přichází tedy hezky pozdě a pozorujeme úmysl, který za tím je příliš zřetelně, než abychom tím nebyli rozladěni. (Výkřiky posl. Haiblicka.) Pane Haiblicku, musím vám přece říci, že se vám neobyčejně divím, odkud berete odvahu zde vystupovati, vy uprchlý vojevůdče, vy poražený stratégu z Oloví a z Dolního Rychnova. Vy máte nejmenší příčinu ještě se zde produkovat. Vy byste dobře udělal, kdybyste se hezky tiše skrčil do kouta. (Výkřiky posl. Haiblicka.) Zvýšení nájemného, která byla tímto vládním návrhem připuštěna při příjmu přes 60.000 Kč, byla ustanovena proti naší vůli. Výslovně bych zde konstatoval, že jsme bojovali, aby i toto opatření bylo vypuštěno. Byly to občanské strany, které rozhodně aspoň s tím chtěly proniknouti a těch ať se nyní drží postižení lidé s poplatným příjmem přes 60.000 Kč. Byli jsme proti této výjimce a hlasovali jsme pro tento kompromis, jen abychom zachránili dostupné obydlí pro dělníky, živnostníky a drobné úředníky. Vláda uznává nutnost definitivně upraviti bytovou otázku, také my jsme pro to, ale budeme ovšem spatřovati náš úkol v tom, že při této definitivní úpravě bytové otázky budeme dělati obhájce drobným lidem, lidem s nízkým příjmem, obhájce těm, kteří mají nárok, aby byli chráněni. Ovšem musí tomu předcházeti zřízení dostatečných obytných místností, při čemž bych rád prohlásil, že "dostatečný" znamená zde nejen opatření obytných místností, nýbrž dobrých obytných místností za dostupné ceny. Heslem musí býti především podpora stavebního ruchu. Dovolte mi několik slov právě k této kapitole, o níž musím pojednati ovšem v této souvislosti, přes to, že návrh o stavebním ruchu přijde do sněmovny teprve příštího týdne. Státní podpora stavebního ruchu byla po válce velmi značná, ale především pro německé území byla poskytována jen docela málo. Nebylo to tenkráte vinou zákonodárcovou, nýbrž, jak si nesmíme zastírati, z velmi velké části vinou německých úvěrních ústavů, které až na nepatrné výjimky nebyly ochotny poskytnouti přiměřené úvěry na stavbu. Vzrůstající vliv buržoasie omezil také podporu stavebního ruchu, takže jí udělal skutečně konec. Humanita, křesťanství, láska k národu, to jsou tak krásné nedělní fráze pro buržoasii, to jest tak dobré pro kázání a společenské řeči, ale, jak se ví, nikdy za tím nic není. Jediná podpora stavebního ruchu, která pak ještě zůstala, byla státní záruka, která však přinesla a mohla přinésti velmi málo pomoci. Státní záruka ulehčuje jen pomoc úvěrovou, ale břemene úvěru téměř vůbec nesnižuje, nezbudovala téměř žádné malé byty a pak jen byty příliš drahé. Úspěch sociálně-demokratické akce ve vládní většině záleží v tom, že nový zákon o stavebním ruchu, o němž přece aspoň víte (Výkřiky komunistických poslanců.) - předpokládám, že čtete noviny - jak se liší od dosavadního stavu. Bude zde rozdán teprve příštího týdne, ale přece bych zde v hrubých rysech nakreslil tento zákon o stavebním ruchu. Především státní záruka se rozšiřuje na 90% stavebního nákladu, kdežto dosud mohlo býti kryto státní zárukou 75% až 85% stavebního nákladu. Dále zavádí skutečný státní příspěvek ve výši 2 1/2%, a to na 10 let, při čemž zároveň jest pamatováno na vhodné prodloužení, to znamená, budete-li tak laskaví a vezmete-li si tužku do ruky, že zúročení a náklad na malé byty bude ročně o 750 Kč menší, bude tedy činiti místo 1950 jen 1200 Kč. Při tom jest však zvlášť důležité, že se nám při tom podařilo dosíci, že se tento úvěr týká stavby malých bytů, že tedy celá částka může býti plně vynaložena na malé byty. Při tom musím promluviti několik slov o pojmu "malého bytu", poněvadž jsou zde lidé, kteří se domnívají, že pro dělnické rodiny jako dostatečný malý byt stačí právě obytná kuchyně. Odmítáme to naprosto rozhodně a zásadně. Vařiti, jísti, spáti, pracovati, čísti, učiti se, zdraví a nemocní, všichni ve dne v noci v jedné místnosti, to je peklo. Jest to zločin na dětech a na rodičích. Musíme se proti tomu postaviti nikoliv blbým křikem, nýbrž postaviti proti tomu praktické činy. Řekl bych rád pánům z občanských stran, kteří si tolik na tom zakládají, že zde máme co dělat s kulturním státem, aby přece také jednou vzali hůl do ruky a vyšli si do světa, na příklad do severských států a podívali se, jak bydlí a žijí dělníci v Dánsku, jaká je tam bytová kultura a myslím, že by jim zašla odvaha prohlašovati zde jedinou místnost obytnou za dostatečnou pro rodinu. Musí se smířiti s tím, že také dělníci jsou lidi a mají právo žíti jako lidé. Rození a umírání, práce a klid, dětství a péče o život, vraženy mezi 4 stěny, to musí býti buď hlupák nebo darebák, přichází-li s takovýmto požadavkem.

Velmi důležitý jest jiný bod, na jehož uskutečnění naléhali sociální demokrati, a to ustanovení, aby státní pomoc byla poskytována jen obcím. A teprve, jestliže obce, jak tomu, bohužel, často jest, nejsou proniknuty úmyslem čeliti bytové nouzi, teprve jestliže obce nepoužijí státní pomoci, má býti úvěr poskytnut družstvům, případně i soukromníkům, při čemž družstva mají ovšem míti přednost. Poněvadž tato státní pomoc platí pro všechny objekty započaté do 31. prosince 1931. lze jí využíti. Možnost zbudovati 20.000 bytů za rok oživuje dále stavební ruch, dovoluje zaměstnati stavební dělníky a stavební řemeslníky, může přivoditi zlepšení hospodářské situace.

Pánové! Přes to jsem si vědom, že vše, čeho jsme v tomto směru dosáhli a dosáhneme, není proti bídě, kterou dnes máme, nic než kapkou na horký kámen. Víme to, ale známe také hranice své síly. Veškerou sílu, kterou máme, dáváme do služeb lidu. Jedno jsme již dokázali: Útok na zásadu ochrany nájemníků jest odražen; druhého dosáhneme, totiž, že se uzná závazek státu podporovati finančně stavbu malých bytů. Domníváme se, že smíme říci, že sociální demokracie tento boj přestála ve cti, tím splnila svou sociální, kulturní a národní povinnost, chová se tak odjakživa a bude se tak chovati i nadále. (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Štětka. Dávám mu slovo.

Posl. Štětka: Páni a paní! Bytové zákony v Československu přivedli na svět v poválečné době dnešní sociálfašisté a použili jich k tomu, aby svedli pracující třídu s cesty třídního boje proti kapitalistickým vydřiduchům, použili jich k svedení pracující třídy s cesty boje za zrušení kapitalistických řádů a nastolení řádu socialistického.

V Československu tak jako ve všech kapitalistických státech v době poválečné, kdy se pod mocnými údery pracujících mas do základů otřásaly a lámaly kapitalistické řády, přiskočili dnešní sociálfašisté na obranu těchto kapitalistických řádů a pro jejich zachování a nastrčili vedle jiných dočasných reforem také reformu dělnického bydlení, kterou buržoasie nedávala snad proto, že by chtěla odčiniti zločiny po staletí na pracujících páchané, nýbrž pod tlakem a z obavy před pracujícími masami. Na čas, podle plánu sociálfašistů, ustoupila, vyhýbajíc se tak otevřenému boji o moc politickou i hospodářskou. Jedním z takových dočasných ústupků, které dala buržoasie pracující třídě, byl zákon na ochranu nájemníků.

Jak začala a kde končí ochrana nájemníků v Československu? Byla to domová buržoasie, která se repetala strachy před t. zv. "Černou rukou", která bez jakýchkoliv zákonů zabírala přepychové byty, zařízené k blahobytu a pohodlí, a nastěhovávala do nich nebydlící. Buržoasie, aby zachránila svoji majetkovou državu, do základů ohrožovanou sjednocující se a k třídnímu boji odhodlanou pracující massou, počínající podle zásluh účtování se všemi vydřiduchy, zakládala buď sama anebo pomáhala zakládati t. zv. bytové komise pro nebydlící, aprovisační komise pro hladovějící atd.

Oč vlastně buržoasii šlo? Předně o to, aby pomocí bytových komisí, do kterých přibrala také dělnické zástupce, se mohla dovolávati souhlasu dělnické třídy proti samovolnému zabírání bytů prázdných a přepychových a tím dáti základ k dalšímu organisování nájemného poměru, k dalšímu organisování vykořisťování nájemníků a uznání vlastnického práva, do kterého válkou a jejím koncem, pro kapitalistické zřízení katastrofálním, bylo rušivě zasahováno a ohrožováno bylo předválečné panství majetné třídy.

Zde jsou počátky zákona na ochranu nájemníků. Zákon o ochraně nájemníků byl nastrčen sociálfašisty jako ventil pro odvádění bouřlivé nespokojenosti pracujících mas, jako ochrana proti bolševismu v Československu, jako záchranný prostředek kapitalistických řádů. Do rámce t. zv. zákonů ochranných byl pojat zákon na ochranu nájemníků, který však již r. 1922 byl soustavně odbouráván. Zákonem o ochraně nájemníků byly nejprve zmocněny obce, aby zejména tam, kde je i bytů nedostatek, samy řešily bytovou otázku, aby obce samy zabíraly byty pro nebydlící, a tam, kde již byly bytové komise, aby společně s bytovými komisemi pomáhaly odstraňovati bouři a odpor nebydlících pracujících mas.

Ale jakmile se buržoasii podařilo překonat první obtíže a upevniti jen trochu své rozvrácené kapitalistické řády a prosaditi prvý cíl: vybudování státního mocenského aparátu což se mohlo státi a také stalo jedině za pomoci dnešních sociálfašistů - byla prováděna ihned odbourávací akce t. zv. ochranných opatření sociálně slabých. V prvé řadě bylo odbouráno obcím právo, aby směly (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) zabírati prázdné byty pro nebydlící, dále byly zrušeny bytové komise. Náhradou za ně byl vydán zákon o ochraně nájemníků a o stavebním ruchu.

Sledujeme-li celý vývoj bytových zákonů od počátku až do dnešní doby, vynikne úplně jasně účel těchto zákonů, jako všech zákonů sociálních v kapitalistickém státě vůbec.

Bytová péče byla v Československu budována na těchto čtyřech zásadách:

Předně výpověď z bytu byla obmezena a připuštěna jen se svolením nájemního úřadu, později soudu a jen ve zvlášních případech. Dnes jsou výpovědní důvody rozmnoženy do nekonečna.

Druhá zásada, zvýšení nájemného, nebyla s počátku připuštěna vůbec, dnes se zvyšuje i přes zákon několikanásobně a dojde podle vládního návrhu k zvýšení nájemného až o 350%.

Třetí zásady, odkladu exekučního vyklizení bytů, bylo používáno v každém případě; s počátku nebyl násilně vystěhován nikdo, i když bylo soudně přiznáno výpovědní právo. Dnes je vyhazování z bytů na denním pořádku a budou vyhazováni všichni, kdož nebudou chtíti platiti zvýšené nájemné.

Čtvrtá zásada byla stavba bytů pro nebydlící. Stát poskytoval až 85% stavebních nákladů, ne ovšem na stavby pro nebydlící, nýbrž na stavby paláců a vil t. zv. politických keťasů. Dnes se budou ze státních prostředků stavěti nejen paláce a vily, nýbrž i konírny a prasečí chlívky. Budou se stavěti zemanské residence a zároveň strhávati střechy nad hlavou hladovějících kolonistů.

Tu je velice pozoruhodný moment, jak pánové se navzájem kompensují. Až do r. 1923 povolila buržoasie až 85% náklad na stavby přepychových vil pro politické keťasy z řad tak zvané dělnické třídy a tak vidíme novou Prahu na Vořechovce. Nyní je to kompensováno. Ti, kteří mají tyto krásné vily, dali souhlas, aby zbytkaři měli také krásné chlívky, aby zbytkaři měli také krásná zařízení hospodářská. A proto i když se popírá skutečnost, že se bude poskytovati státní podpora, státní garancie jen k účelům sociálně slabých, bude to prakticky vypadati takto: Bude sice pro čeledína postavena obytná místnost, ale vedle té obytné místnosti bude postavena ohromná konírna, každé hospodářské zařízení. (Posl. dr Mareš: To je nesmysl!) Pane kolego, když jste se odvážil také včera tvrditi, že je to nesmysl, já vás poukázal na doslovné znění zákona. Přečtěte si trochu ty zprávy a uvidíte, že to není nesmysl, že je to fakt: Banky si postaví paláce a stačí, když se postaví domovníkovi jedna obytná místnost, kdežto ty druhé místnosti budou "provozovny", poněvadž banky jsou fakticky provozovny. A pod tímto titulem bude lze postaviti všechno, co slouží kapitalistické třídě.

Ovšem na nebydlící pamatuje prý zákon také, poněvadž říká, že obce mají nyní povinnost stavěti pro nebydlící, že mají stavěti pro ty, kdož bytu potřebují. Pánové napřed obce zaškrtili finančně, uvázali obce finančně tak, že nemohou naprosto nic stavebně podnikati, poněvadž nemohou plniti ani nejprimitivnější úkoly sociální a kulturní a každý pokus o zápůjčku na nějakou stavbu nejen že vyzní naprázdno, poněvadž zápůjčka jim není povolena, ale i pokus dostati do rozpočtu třeba jen opravu je bezvýsledný, poněvadž i ta je jim škrtnuta. Naproti tomu je zvyšována položka na potlačovací aparát, t. j. policii atd.

Obcím se tedy nyní říká, že mohou podle tohoto zákona stavěti pro nebydlící. Proč se to říká? Pánové to dělají zrovna tak, jako při prvním pokuse, když chtěli odbourati ochranu nájemníků, kdy řekli, že v obcích do 2.000 obyvatel obecní zastupitelstva mohou se usnésti na neplatnosti zákona o ochraně nájemníků. Pánové chtěli, aby to provedli zástupci dělničtí přímo v obcích, a aby tak nepadlo odium na t. zv. pány, kteří jim to pěkně nalíčili na krk. Ovšem tato hra dopadla jinak, páni se přepočítali. Dělničtí zástupci nepřijali tento zákon, neprovedli ho nikde, a pokud byl v několika případech proveden, nebyli to dělničtí zástupci. Zde znovu se chce ukázati, ze je tendencí odbourati zákon o ochraně nájemníků: "Podívejte se, když jsme přišli do vlády, my jsme něco udělali pro dělnickou třídu. My jsme uložili obcím, že obce mohou stavěti, a tu jest na vás, abyste působili v obcích, aby se stavělo. Tam si to vynuťte! Stát dává možnost, garancii a příspěvky a v prvé řadě dává je obci a pak teprve sociálně slabým a těm, kteří budou stavěti podle zákona."

Taková je skutečnost a proto všechny čtyři zásady bytové péče v Československu, které byly stavěny jako hráz proti rozbouřeným pracujícím masám v poválečné době za účasti sociálfašistů, mají býti nyní úplně odstraněny, a to opětně za účasti sociálfašistů, kteří za tím účelem byli povoláni do vlády finančního kapitálu.
Československá buržoasie podnikla již minulého roku několik útoků proti bytovým zákonům, ale byla odražena bojem, který zde vedla komunistická strana jako jediná vůdkyně dělnické třídy; proto nezbývalo nic jiného, než přibrati na pomoc ty, kteří ji k průlomu do bytových zákonů usnadnili cestu již v minulé době a kteří ji také nyní k úplnému odstranění bytového zákona mají dopomoci.

Pánové, vy jste to, kteří jste sáhli k nejsprostším podvodům a lžím oproti celé pracující třídě a nájemníků zvláště, abyste dosáhli odbourání ochrany nájemníků, abyste docílili zvýšení nájemného.

Přípravnou kampaň k odbourání ochrany nájemníků zahájil sociálfašistický ministr soc. péče dr Czech, který se neštítil vrhnouti na veřejnost nejsprostší lež (Místopředseda Taub zvoní.), aby uspal, ne-li celou, tedy aspoň část dělnické třídy, aby uspal nájemníky. Tvrdím, že ke zhoršení bytových zákonů v Československu dal podnět ministr soc. péče dr Czech. V pracovním programu ministerstva soc. péče ve schůzi rozpočtového výboru dne 13. února t. r. ministr pronesl řeč, ve které tvrdil podle doslovného znění v orgánu "Sociální služba", tedy ne v orgánu komunistickém, toto:

Až do vypracování dlouhodobého stavebního a bytového zákona podá ministerstvo vládě návrh, aby všechny zákony, týkající se problémů bytových, byly prodlouženy v celém svém rozsahu. Prodloužení dosavadního bytového a stavebního zákona má se státi tím způsobem, že jak zákon o ochraně nájemníků, tak i ustanovení zákona o stavebním ruchu, vyvlastnění pozemků, o státní záruce, o příspěvku k placení anuit prodlouží se do konce března 1932."

Co se však stalo? Naproti tomu předložil ministr soc. péče dr Czech návrh na podstatné zhoršení ochrany nájemníků, na odbourání ochrany nájemníků vůbec, otevřel státní pokladnu pro stavby paláců, zemanských residencí všem zbohatlíkům. Touto skutečností otevřely se a otevrou se oči i těm, kteří dodnes věřili v pravdomluvnost sociálfašisty dr Czecha.

Předně budu se zabývati vládním návrhem o ochraně nájemníků, ze kterého zbyla po vykuchání pouze forma. Obsah zákona byl již dávno prodán sociálfašisty finančnímu kapitálu a domové buržoasii za osobní prospěch. V dělnické mluvě se tomu říká jinak. Dělníci tomu říkají výnosná koryta. (Výkřiky komunistických poslanců.) Podívejme se pod tu zbylou firmu ochrany nájemníků, co tam skutečně je. Pak teprve seznáme dosah zločinů, které se tu pášou pod falešnými hesly na oklamání pracující třídy. V čem spočíval podvod a švindl sociálfašistů u bytových zákonů? Předně ve zrádcovské úloze naproti pracující třídě, jak jsem již doložil v úvodu své řeči o vzniku a historii zákonů bytových, kterým sociálfašisté dnes kroutí krkem.

Nyní srovnám postupné odbourávání těchto bytových zákonů od počátku až do dnešní doby, kdy nastává úplné jejich odbourání. V popřevratových dobách byli dnešní sociálfašisté dobrými pytláky pro buržoasii v řadách dělnické třídy, v pozdějších dobách jejich úloha přešla na úlohu hlídacích psů kapitalistických řádů a konečně v dnešní době, kdy stali se opětně ministry kapitalistického státu, hrají úlohu přímých vykonavatelů příkazů finančního kapitálu jako jeho účastníci. (Výkřiky poslanců komunistických a čsl. poslanců soc. demokratických.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Štětka (pokračuje): Dnes pánové zaměnili roztrhané kalhoty za fraky. Už nechodí po horských pěšinách v roztrhaných botách pěšky, nýbrž vozí se v autech; už nebydlí ve slaměných chaloupkách o jedné místnosti a nespí pod jednou dekou, nýbrž mají přepychové vily luxusně zařízené se vším pohodlím a všichni ti krejčové, ševci, kovodělníci, stali se dnes řediteli a vysokými úředníky (Výkřiky komunistických poslanců.), všichni ti Soukupové, Pikové, Johanisové, Hamplové, Bechyňové a Klofáčové nemají již jen psí boudy, nýbrž krásné vily, mají krásné velkostatky. A proto také necítí tíhu dnešních poměrů, proto také stojí proti dělnické třídě. Ale za to cítí nutnou potřebu se brániti, zejména brániti své vily, paláce a velkostatky, brániti své lesy atd. Činí to pomocí zákonů, které sami prosazují a k jejichž provádění vybudovali si aparát, který stále zdokonalují, který se jim ani dnes nezdá býti zárukou bezpečí pro jejich blahobyt. (Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) Starosta města Prahy, sociálfašista dr Baxa neměl starost, co dělají tisíce nezaměstnaných, hladových a bezpřístřešných dělnických rodin, neměl starost, jak opatřiti nebydlícím byty, ale projevil velikou starost, že mu v Praze chybí 500 policajtů k obraně toho, co tvoří součástku jeho blahobytu. (Trvalé výkřiky poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické a poslanců komunistických. - Místopředseda Taub zvoní.) Proto všechny zásady bytových zákonů byly založeny na principech neomezeného soukromého vlastnictví, proti pracující třídě a k ochraně majetné třídy. Proto také zásada, která je vyjádřena v zákoně o ochraně nájemníků, totiž výpověď z bytu, byla soustavně zhoršována, důvody výpovědní stále rozmnožovány, takže zákon r. 1920 měl již 6 výpovědních důvodů, r. 1922 11, r. 1923 16 a konečně zákon z r. 1924 byl rozšířen na 18 výpovědních důvodů. To se stalo za účasti sociálfašistů ve vládě.

Zpravodaj těchto hanebných vládních předloh sociálfašista Langr doznal včera v soc.-politickém výboru, že některé z výpovědních důvodů byly do zákona dány na přímý nátlak sociálfašistů a to prý jedině k ochraně nájemníků.

Všechny tyto důvody k výpovědi byly v zákoně velmi ostře postaveny proti nájemníkům a československá velmi známá soudní praxe je rozšířila do nekonečna, takže nájemníci byli a jsou z bytů soustavně vyhazováni, o čemž nejlépe svědčí hromadné sklady uloženého nábytku dělnických, zřízeneckých a úřednických rodin soudně vystěhovaných v Praze a ve všech městech, ba i na vesnicích.

V čem záleží zhoršení ochrany nájemníků? Předně zbytky ochrany nájemníků mají býti zlikvidovány do 30. listopadu, kdy bude definitivně ochrana nájemníků již odbourána, neboť výhradné prodloužení do 30. listopadu t. r. prohlásila buržoasie jako konečnou lhůtu.

Ve druhé řadě, nepodařilo se sociálfašistům pomocí povoleného zrušení ochrany nájemníkům obcím do 2000 obyvatel, aby zástupci dělnictva v obecních zastupitelstvech sami ochranu nájemníků zrušili, když ohromná část tak neučinila, přikročuje se k rozšíření výpovědních důvodů, a to takovým způsobem, že každý nájemník může býti podle tohoto důvodu vyhozen na ulici. Podle návrhu pouhý důvod, že majitel domu může potřebovati bytu pro své děti, které třebas v budoucnu uzavřou sňatek, ale které jsou ještě třebas v lůně matky, má stačiti k výpovědi nájemníka. (Veselost.) Návrh doslova praví... (Posl. Dubický: Včera jsme vám to přece vyvrátili ve výboru!) Pane kolego, nevyvracejte, prosím vás, nic, vždyť tomu, co jste řekli, sami nevěříte. Proč by tam se dávalo toto ustanovení? Když mně to někdo vyloží jinak, než tomu je, tak prosím, ale proč jste tam dávali výslovně toto ustanovení? (Hlasy: Když je v lůně matky?) To je nejširší ustanovení, které může býti i pro takového, kdo se ještě vůbec nenarodil, poněvadž se předpokládá, že se ještě narodí. Tak daleko jde vaše zášť proti dělnické třídě.