Do určitého času môže to snáď takto ísť. Veď i živé organizmy podarí sa po kratšiu či dlhšiu dobu udržiavať umele pri životných funkciách injekciami, avšak konečne tento životný organizmus buďto si zvykne na injekčné dávky, a vtedy ony prestanú naň pôsobiť a s tým zároveň aj organizmus pomalu zaniká, alebo pôsobivosť týchto injekcií stane sa otravnou, a vtedy proces rozvratu organizmu je ešte rychlejší. Výsledok je tedy vždycky ten istý: zkaza, iba jej priebeh môže byť dlhší alebo kratší. Tento osud môže snadno postihnúť i dnešnú vládu.

Zákon na ochranu nájomníkov zrodil sa v znamení nutnosti časov poválečných. Bol vynesený v záujme malých existencií, ľudí bez ničoho, a tedy v zaujme ľudí, ktorí majú plné nároky na sociálnú pečlivosť štátu, aby oni chránení boli od konjunktury, po prípade úžery doby zmätkov a aby im bolo zaistené aspoň pokojné prístrešie dotiaľ, kým sa budú môcť umiestiť v riadnych pomeroch mierových.

Zákon ten bol tedy výnimočným zákonom dôb výnimočných, a to s tým určením, aby v miere, v akej postupuje konsolidácia pomerov, odbúravané boly postupne i opatrenia výnimočné, a to tým väčšmi, keďže jeho praktické prevádzanie v uplynulých 11 rokoch dokázalo, že dnes už ani s hľadiska slušnosti ani spravodlivosti, ani s hľadiska sociálneho nevyhovuje požiadavkom po stránkach mnohých.

Viem o niekoľko konkrétnych prípadoch, avšak uvediem len niekoľko naozaj krikľavých príkladov, ktorými má byť moje tvrdenie podopreté.

Istý veľmi bohatý veľkoobchodník najal ešte pred r. 1914 väčšiu obchodnú miestnosť s príslušnými vedľajšími miestnosťmi a pri tom najal tiež dvojpokojový byt s príslušnými vedľajšími miestnosťmi a za všetko to platí ročnú činžu 6000 korún. Zmienené miestnosti najal od vdovy s viacerými deťmi, ktorá má v tom takmer jediný dôchodkový zdroj a z tohoto nájomného musí pod titulom dane činžovnej, triednej dane domovej a iných daní platiť 55 až 60% z tohoto dôchodku, kým tento bohatý veľkoobchodník požíva zo svojho naprosto nového domu dôchodok 12.000 Kč a tento dôchodok je naprosto daneprostý. Vdova nebola v stave cestou súdnou dosiahnuť ani podstatnejšieho zvýšenia činže ani uvoľnenia bytu. Lebo ač zákon umožnuje síce v takýchto prípadoch uvoľnenie bytu, avšak sudcovská prax a právna prax chybuje v tom, že zákon vykladá v neprospech majiteľa domu, čím znemožní vykľudenie bytu. Koniec koncov tedy predsa len zákon je chybný, a preto je treba zákonitého opatrenia, ktoré by v takýchto prípadoch vykľudenie bytu v krátkej ceste umožnilo bez akéhokoľvek súdneho pokračovania.

Druhý krikľavý prípad: Istého úradníka preložili do iného mesta. Svoj nábytok zo starého bytu vysťahoval, avšak prázdny byt, ktorý mal v nájme, dal do podnájmu inej osobe. Priama príčina tohoto krivdivého jednania neväzí síce len v zákone práve pojednávanom, ale už vo starom zákone z r. 1922, ktorý umožnil zaberanie bytov pre verejných zamestnancov. Od tých čias, keď byt takéhoto verejného zamestnanca sa uprázdni, môže sa doň nasťahovať zase len verejný zamestnanec. Je to anomália, ktorá už dávno mala byť zrušená. Jestliže takéto ustanovenia budú ponechávané v platnosti, vtedy bytová vec nikdy nebude môcť byť definitivne upravená. A tedy i tento zákon treba čo najsúrnejšie pozbaviť platnosti.

Práve tak nemôže uplatňovať svoje práva domáci pán, ktorého smluva, uzavretá na 25 rokov, už dávno vypršala, avšak obchodné miestnosti v jeho vlastnom dome nemôže zhodnotiť, rešp. nájomníkov nemôže z bytov vykľudiť. A predsa keby sa títo nájomníci vysťahovali, môhol by vlastník domu vystavaním nového moderného domu ešte viac bytov dať k dišpozícii, než koľko ich má teraz. Terajšie pokračovanie - čo do kvalifikovania domu za nespôsobilého k bydleniu, - je veľmi ťažkopádné a jestliže nájomníci majú u komisie náležitú protekciu, táto nekvalifikuje takýto dom neschopným k bydleniu ani vtedy, keď je on blízky zrúteniu. I tuná treba vykľudzovacie pokračovanie zjednodušiť príslušným zákonným opatrením.

Avšak najsmutnejším z týchto krikľavých prípadov je, keď sostárlí manželia vložili do malého domku úspory z celého svojho života a tedy domok mal im slúžiť ako penzia a prostriedok k živobytiu na dobu staroby a práceneschopnosti a tu by bolo naprosto spravodlivé, aby ich živobytie bolo zaistené. Na miesto toho však musia sa stále súdiť, svoje dane nemôžu platiť, lebo ich domok, ktorý reprezentuje síce značnú cenu, nevynáša ani toľko, aby im zaistil to najskrovnejšie živobytie. Z ročnej činže 18.000 Kč pripadá 10.000 Kč na dane, a kde je tu ešte oprava domu, poistenie atď., nezbýva im tedy ani 7000 Kč, predpokladajúc, že obdržia celú činžu a nájomníci nezostanú im dlžní.

Zákon tento už pôvodne osnovaný bol ako zákon provizorný. Už desiaty rok ukazujú sa jeho ťažké vady a ešte viac ukazujú sa jeho krikľavé protivy od tých čias, čo postavené bolo veľa nových domov a čo vlastníci týchto nových domov požívajú všetky výhody domového vlastníctva, kdežto vlastníci starých domov musia trpieť všetkými nedostatky nového bytového zákona. Contraria juxta se posita magis elucescunt!

Vo sbierke zákonov československých je žiaľbohu veľa takých zákonov, ktoré parlament po jednom, dvoch alebo viac rokov predlžuje s väčšími či menšími zmenami. Týmto jednak značne zaťažuje sa hlavne laikovi orientácia a sbehlost v tejto hromade zákonov, jednak toto večné fľakovanie znesnadňuje tiež prácu parlamentu, kým radikálne a dôkladné riešenie takýchto zákonov vybavilo by raz pre vždy tieto paľčivé otázky.

Pri pojednávaní tohoto návrhu zákona je nesporném, že jeho pôvodným účelom bolo chrániť malé existencie, avšak nesporné je i to, že zákon tomuto účelu už neslúži. Lebo ako sme to na výšuvedených príkladoch videli, i medzi domácimi pány sú malé existencie, záujmy ktorých nielen že nechráni, ale priamo poškodzuje praktické prevádzanie zákona.

Spravodlivosť si vyžaduje, aby sa záujmom malych existencií meralo rovnakou mierou, nehľadiac na to, ku ktorej spoločenskej triede patria.

Bola by teda súrne žiaducná taká radikálna zmena tohoto zákona, ktorá predchnutá opravdovým sociálnym smýšľaním a so zreteľom na oprávnené nároky malých existencií modifikovala by zákon tak, aby on ochraňoval malé existencie v tábore nájomníkov práve tak, ako v tábore domácich pánov a ktorí by miernil a urovnával tie obrovské rozdiele medzi majiteľmi domov starých a nových, lebo nemôže byť spravodlivým, slušným a sociálnym, aby jedna časť jednoho a tohože postavenia poživala všetky jeho výhody, druhá časť však všetky jeho nevýhody.

Kým tento zákon nebude v takejto forme parlamentom radikálne pozmenený, dotiaľ nemôžem ho odhlasovať.

Chcem ešte reflektovať len na reč pána posl. Hodinu, ktorú povedal vo výbore. On totiž mluvil o Podkarpatskej Rusi, kde vykonal krátku, rešp. dlhú cestu, - keďže cesta sama je dlhá - avšak len krátku dobu sa tam zdržoval. Nemecké príslovie povedá: Wenn einer Reise tut, so kann er was erzählen. On vykonal dlhú cestu, avšak po svojom krátkom pobyte tam veľmi málo môže vyprávať o tom, čo tam videl, lebo veď čas, ktorý tam ztrávil, bol veľmi krátky k tomu, aby niekto poznal pravé sťažnosti, krivdy a utrpenia Nemcov v Podkarpatskej Rusi. Bund der deutschen Landwirte, strana, ktorej je pán posl. Hodina členom, už je odo dávna vo vláde a mala tedy už dávno možnosť použiť podpory vlády a podporiť Nemcov, ktorí ešte r. 1918 mali veľké prebytky. Týmto Nemcom pri výmene, poťažne nevýmene peňazí odňali peniaze, odňali im válečné pôžičky, zabrali im pašienky a celé ich imanie na dane a pozbavili ich všetkého majetku, ktorý týchto Nemcov činil predtým bohatými a blahobytnými.

Pán kol. posl. Hodina povedal, že Nemci z okolia močiara Szernye neobdržia pašienky. Samozrejme, že neobdržia, lebo veď veľkú časť močiara obdržala spoločnost Latorica a ajhľa pán posl. Hodina až teraz chce prispeť pomocou. Áno, keď vláda môhla dať pasienky zo zabraného veľkostatku Schönbornového, vtedy pán posl. Hodina nespechal s pomocou Nemcom!

Ak pán posl. Hodina chce poznať sťažnosti Nemcov, nech ide so mnou. Ukážem mu rany, povediem ho dolinou Tarcala a ukážem mu, že tí Nemci, ktorí už od doby Marie Terezie tam bydlia a tam pracujú, dostávajú dnes 1 - 48 Kč penzie. Jednu korunu 40 hal. dostane vdova, a 48 Kč muž, ktorý má 9 detí. Čo možno za tento peniaz kúpiť? Tabák, zápalky, alebo ani jedno. Čo môže v dova kúpiť za 1 Kč 40 hal? Podobne môhol bych ukázať pánu posl. Hodinovi rany a sťažnosti Nemcov v Rahove, ktorí trpia týni istými svízelmi, ako zmienení už ostatní Nemci, a nech jde so mnou, ukážem mu tie nemecké školy, ktoré boly v posledných 12 rokoch zničené a keby im Deutscher Kulturverband nebol prispel pomocou, velmi smutne by vypadaly. Bund der deutschen Landwirte prišiel do Podkarpatskej Rusi až pred voľbami a sľuboval Nemcom, že obdržia na nemeckú školu v Kerepeci 100.000 Kč, avšak sľub tento zostal iba sľubom, a teraz sami Nemci z Kerepeca boli nútení vypožičať si s našou pomocou tento obnos na 9%né úroky.

Nech príjde pán kol posl. Hodina na horné kraje a i tam uvidí, ako boly školy Nemcov odbúrané vtedy, keď Bund der deutschen Landwirte už od rokov sedí vo vláde. "Reichenberger Zeitung" prave teraz si sťažuje, že nemecké školy boly zatvorené a že na miesto nich boly sriadené školy české. Nuž keď páni posl. Hodinovi ani tu si nevedia pomoci, ako by mohli pomôcť v niečom Podkarpatskej Rusi? Celá reč bola tu iba k tomu - ako to povedal pán posl. dr Hanreich aby Nemci v Podkarpatskej Rusi videli a povedali: "was für ein fescher Bursch der Hodina ist."

Iného výsledku reč pána posl. Hodinu nemala. Ak pán poslanec chce opravdu poznať rany Nemcov v Podkarpatskej Rusi, nech ide so mnou, ukážom mu ich - avšak dosiaľ videl som len, že: dagegen spricht und dafür stimmt.

Na to dáme velmi málo. Buďto vytrváte v opozičnosti, alebo ráčte smele a otvorene sotrvať pri vláde a tedy neráčte nadávať na vládne opatrenia. A jestliže ste stranou vládnou, vtedy ráčte sa snažiť o to, aby ste Nemcom v Podkarpatskej Rusi mohi ukázať určité výdobytky, lebo dosiaľ nadobudnuté nepatrné výsledky môžete ďakovať len nám. Len nám môžte ďakovať, že zákon č. 224/1925 bol vynesený, avšak ešte vždy nie je prevedený.

Ráčte pane posl. Hodina zasadiť sa o to, aby obyvatelia v Kerepeci obdržali na svoju školu aspoň 50.000 Kč tej subvencie, na ktorú ste im sľubovali pred voľbami 100.000 Kč, ráčte zasadiť sa o to, aby zákon č. 224/1925 bol prevedený. Až potom bude môcť pán posl. Hodina hovoriť, ale prv nie. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. dr Kalaš.

Posl. dr Kalaš: Slavná sněmovno! Nechtěl jsem původně k projednávaným osnovám, které jsme již včera večer prodebatovali v soc.-politickém výboru, ujmouti se slova, ale slyšel jsem zde řeči, které mne přece nutí, abych zde promluvil několik slov.

V debatě bylo nadhozeno, že prý se z bytového problému, který u nás bohužel není vyřešen, dělá demagogie. Já bych tato slova absolutně potvrdil a pro budoucnost bych si přál, aby bytový problém jako takový byl odpolitisován a aby byl řešen jako problém hospodářský, ovšem s ohledem na psychologický moment majitelů domů. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.)

Slavná sněmovno! Mám ohled na všechny vrstvy národa a plně potvrzuji, co zde řekl kol. dr Mareš, že zdraví národa jest statkem největším. Ale také plně potvrzuji, že všichni obyvatelé tohoto státu jsou stejně dětmi národa, a jestliže i nájemníci jsou dětmi národa, jsou dětmi národa ovšem také majitelé domů. (Zpravodaj posl. Langr: Ale nesmí se jednati tak macešsky!)

Slavná sněmovno! Jedenáct let trvá náš stát a já musím prositi slavnou sněmovnu, aby se vžila do toho psychologického momentu majitelů domů, když v době, kdy každý může volně disponovati svým majetkem, kdy se u nás buduje hospodářský život na zásadě soukromopodnikatelské, jsou to jenom majitelé domů a domků, kteří nemají této volné disposice se svým majetkem. (Výkřiky. - Místopředseda dr Lukavský zvoní.) Čili, slavná sněmovno, co je to? To je, řekl bych, že z majitelů domů jsou zde uděláni méněcenní obyvatelé tohoto státu. Jestliže naše strana a náš klub staví se za tyto požadavky, činí tak oprávněně, a to z toho důvodu, že strana nikdy se neodchyluje programově ani na poli sněmovním a ve sborech zákonodárných, ani na shromážděních, pořádaných za účelem organisačním. Jestliže straně a klubu bylo nadhozeno, že snad při těchto dohodách, které se v koalici dály, se stará o majetek domovní, činí tak plným právem, poněvadž jest si plně vědoma, že zrovna tak jako zemědělská půda, tak i půda domovní jest základem soukromého vlastnictví, a že jen na tomto podkladě může býti budován správný a pevný společenský řád. (Výborně!)

Slavná sněmovno, moje strana a můj klub nikdy se nevyhýbaly řešení otázek celostátních, tedy ani otázek sociálních, a že v otázkách sociálních přinesla oběti pro tento stát, nikdo nemůže popříti, poněvadž byla v každé vládě, co tento stát trvá. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Slavná sněmovno, bylo zde mluveno o psychologii i o zdraví, které je třeba zabezpečiti našemu národu zdravým a levným bydlením. Chápu a měli bychom se nad tím do budoucnosti zamysliti a starati se, jestliže stát poskytuje lidem zdravé bydlení, abychom měli i možnost donutiti toho člověka, který bydlí, aby také skutečně zdravě bydlel, aby člověk, kterému jsme se o zdravé bydlení postarali, nezneužíval ho k jiným účelům a užíval ho jen ke zdraví svému a svých dětí. (Výkřiky komunistických poslanců.) Skutečnost nedokazuje právě v bytovém problému, že by lidé, kterým bylo postaráno o bydlení, užívali objektů nájemních jen v zájmu svého zdraní. Až dosud máme zjištěno ve většině případů, že bytových objektů jako takových zneužívá se sociálně slabými v neprospěch sociálně ještě slabších (Výkřiky komunistických poslanců.) a sociálně nejslabší nemají absolutně žádné ochrany. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Slavná sněmovno, byla zde řeč o stavebním podnikání obecním. Chápu a plně podtrhuji. Všude tam, kde občané měli zájem obce na mysli, využívalo se dřívějších zákonů o stavebním ruchu a stavělo se. Obce měly nejlepší úmysl řešiti bytovou krisi. Toho však postrádáme ve hlavním městě Praze. Budiž mi dovoleno, aby se rovněž trochu z důvodů lokálních zmínil o těchto poměrech. Podíváme-li se do minulosti a díváme-li se na podnikání obecní, vidíme, že obec jako taková za ty ohromné miliony, které každoročně do těchto staveb investovala, nestavěla pro nejpotřebnější, pro nebydlící, kteří v okolí Prahy bydleli v rafandách a ve vagónech, nýbrž za peníze, které jí stát udělil, budovala přepychové byty, které nemohli a nemohou zaplatiti nejpotřebnější, sociálně nejslabší. Takto se bytový problém nevyřeší. Všechny koaliční strany v budoucnosti musí míti upřímný smysl pro řešení tohoto problému a musí míti trochu poctivosti. Demagogie musí jíti stranou, ale v prvé řadě musí býti odstraněna demagogie ze řad nájemnických, poněvadž majitelé domů a domků se bijí pouze za právo a spravedlnost. (Výkřiky komunistických poslanců.) S vámi o tom nemohu polemisovat, poněvadž o zásadě soukromého vlastnictví nemáte pojmu, vy bojujete proti soukromému vlastnictví, říkáte, že soukromé vlastnictví je krádež. Proto máte býti venku, když se mluví o soukromém vlastnictví. (Výkřiky komunistických poslanců: Vždyť tomu ani nerozumíte!) K vám se nepůjdu učiti.

Slavná sněmovno! Mohli bychom se však přece jen podívati, jak bytový problém řešily jiné státy evropské. Všude, kde stát poctivě řešil tento problém, vidíme, že tam již ochrany nájemníků není. Kde se ovšem dělala s otázkou bytovou demagogie, ochrana nájemníků dosud je. Poukazuji na rozhárané politické poměry ve Francii, v Rakousku, které jasně dokazují, že touž cestou, jakou se ubírá Československá republika v bytovém problému a jeho řešení, postupovalo se i tam, a proto jsou právě v takovém začarovaném kruhu, jako dnes my. Proč to není ve Švédsku, Lucembursku, v Anglii nebo Německu? Německo, které prodělalo valutovou krisi, které prodělalo celou válku, snažilo se postupovati tím směrem, jakým šly druhé státy, hledělo totiž podporovat stavební ruch, ale hledělo také pokud možno vyrovnávati rozdíl činží mezi starými a novými domy, takže dnes to Německo se zkrachovanou valutou je u nájemného na 120% ve zlatě, kdežto my jsme na 27% ve zlatě proti r. 1914. A při tom stále křičíme, že jsme hospodářsky konsolidovaný stát, kdežto Německo že prodělává daleko větší hospodářské otřesy než my.

Jest viděti, že jest zde něco nezdravého. Na jedné straně jsou zde vrstvy nájemnické, které se snaží neustále systém, který zde byl zaveden v dobách poválečných, za každou cenu udržet, na druhé straně jsou zde majitelé domů, kteří se plným právem domáhají svého práva. Slavná sněmovno, je jisto, že tyto dvě třecí plochy se musí zblížiti, poněvadž mám dojem, že náš stát musí býti budován na tom právním řádě, na tom způsobu podnikání, který až dosud v minulosti dokázal, že je jedině správný a že na něm může býti budován společenský řád dnešní lidské společnosti, totiž na řádu soukromopodnikatelském. (Výborně!)
Slavná sněmovno! Jestli, v těchto intencích budeme postupovat v budoucnosti při řešení bytového problému, mám dojem, že dojdeme k cíli, ale musí býti dobrá vůle.

O tom zvyšování činží bych si vám dovolil také něco říci. V zákoně máme, že u bytů o jednom pokoji a kuchyni je zvýšena činže o 120% proti r. 1914. Slavná sněmovno! Cenový index je 10. (Hlasy: To ne!) Státní a veřejnoprávní zaměstnanci říkají: My jsme dostali 5 krát zvýšené platy, ale cenový index je 10. My majitelé domů říkáme: jestliže dnes v každém oboru podnikání je dovoleno vydělávati podle dnešního cenového indexu, je tedy zcela právem, jestliže se domáháme, aby i výnosy z uložených kapitálů domovních byly přizpůsobeny dnešním valutárním poměrům. (Výborně!)

Slavná sněmovno! Kapitál má svoji určitou funkci v národohospodářském životě a tuto funkci nemůžeme našemu kapitálu vzíti. Bylo by svrchovaně škodlivé pro stát, kdyby stát nepřiznal výdělečnou funkci i kapitálu, uloženému v domovním majetku, poněvadž by to mělo pro stát vzápětí ohromnou národohospodářskou škodu. Stát nesmí míti zájem, aby objekty, které jsou podrobené dani, chátraly, nýbrž stát v úloze řádného fiskalisty se musí starati, aby byly tyto objekty udržovány, aby byly amortisovány, zachovány, aby je mohl co nejdéle zdaniti a zajistiti si na delší určitou řadu let důchod a příjem. (Potlesk.)

Slavná sněmovno! To můžeme zabezpečiti jedině řádným hospodařením s domovním majetkem. A jestliže, prosím, při pokoji a kuchyni je dnes činže zvýšena o 120%, čili ani ne 1.5 krát proti r. 1914, vidíme, že takový majitel domu, který má byt o 1 pokoji a kuchyni a pronajímá jej, musí vlastně dnes dopláceti na udržovací náklady, při tom neamortisuje a ztrácí nejméně 5% na svém důchodu. Nevím, zdali toto hospodaření je s hlediska národohospodářského správné, ale mám dojem, že každý zdravý, soudný a myslící člověk dá mi za pravdu, že je to nanejvýš nesprávné. Poněvadž se říká, že prý zvyšování činže by mělo za následek existenční zničení nájemníků, ukáži slavné sněmovně, jak to vypadá asi v absolutních cifrách. Měl jsem možnost včera zmíniti se již o tom v soc.-politickém výboru. Slavná sněmovno! Víte, co platí dnes nájemník z pokoje a kuchyně čtvrtletní činže, řekněme v Břevnově? Z pokoje a z kuchyně s obecními dávkami a s přirážkami platí 90 Kč čtvrtletně. Když vezmu jenom ta eventualitu, že by naše sněmovna jenom o 100% zvýšila tuto činži, tedy, prosím, počítáme-li, že z těchto 90 Kč připadá asi 40 Kč na vedlejší poplatky, vidíme, že vlastně by ten majitel domu při 100% zvýšení dostal nějakých 100 Kč čtvrtletní činže. Prosím, uvažme, zdali by takové zvýšení - já jenom tak namátkou to uvádím - mohlo existenčně zatížiti toho nájemníka, i kdyby měl ten příjem, o kterém se mluvilo, totiž týdenní důchod jen 140 Kč.

Slavná sněmovno, mám dojem, že ten, kdo vydělává 140 Kč týdně po 13 týdnů, může dát 100 Kč čtvrtletně na bydlení. Tedy je vidět z těchto absolutních cifer, že to tvrzení o existenčním ohrožení, které se zde neustále a neustále vnáší, na místě není.

Ale postrádám zde jednoho, jako ve všech dosud sněmovních debatách, že dosud nikdo nevzal v úvahu a na přetřes ty sociálně slabé, kteří jsou v podnájmu. Tam prosím se jeví ten poměr docela jinak. Tam ten podnájemník musí zaplatiti 300 korun měsíčně za pokoj, zatím co nájemník, chráněný zákonem, platí v centru Prahy tak malou činži ročně, že mu ji zaplatí vlastně za jeden měsíc. Ale namítne se mi snad, že pronajimatel dává podnájemníkovi k disposici také bytové zařízení. Ale, slavná sněmovno, my přece, kteří jsme měli možnost seznati za celou řadu let ty podnájmy, víme dobře, jaká jsou ta zařízení bytová. Tam, kde skutečně ta bytová zařízení mají cenu, dá si pronajimatel zaplatiti až 800 Kč a jen tam, kde zařízení nemá žádnou cenu, platí se 300 Kč. A o tyto skutečně sociálně slabé lidi se zde nikdo nebere. Toho postrádám v této debatě a konstatuji, ze to musím činiti já, který zde mluvím jménem majitelů domů republikánské strany, která hájí princip soukromého vlastnictví a buduje na základě soukromopodnikatelském. Tato předloha sama přináší pro majitele domů několik malých úspěchů, je to určitý krok, který dokazuje, že skutečně náš stát a naše nynější koalice má v úmyslu budovat na tom osvědčeném starém právním řádu, ale mám dojem, slavná sněmovno, že do budoucnosti musíme míti na mysli všechny tyto zainteresované složky, především však nesmíme tříditi náš národ na bydlící a nebydlící, nýbrž také na ty, kteří využívají dobrodiní státu měrou nejvyšší, a na ty, kdož od toho státu jsou macešsky odměňováni. (Hlasy: A musejí na to platit!) Ano, pane kolego, musejí na to platit. Vy platíte jen velikými hubami. Slavná sněmovno, já nechci o tom placení mluvit, budeme o tom mluvit v nejbližší budoucnosti, až se bude jednati o sanaci samosprávných svazků. Tam si potom řekneme, kdo platí, tam si řekneme, jak se také hospodaří, a tam si potom řekneme, na jaké účely tyto peníze, vymačkané ze soukromého majetku, až do sud šly a zdali můžeme tímto způsobem tak pokračovat.

Slavná sněmovno, mám dojem, ze musíme se starati o tom, aby důchod národní byl co možná největší, poněvadž tento důchod zajišťuje potom spokojenost, klid, pořádek a blahobyt ve státě pro všechny vrstvy občanstva.

A v tom směru si přeji, aby se v budoucnosti řešil bytový problém. (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Geyer. Dávám mu slovo.

Posl. Geyer (německy): Vážení! V opaku k oběma včerejším návrhům, o nichž se více než příliš dlouho jednalo ve výborech, ačkoliv se po léta mluví o agrární krisi, považuje nynější koalice za postačitelné předložiti ve sněmovně bytový zákon a vyklizovací řád neuvěřitelným způsobem jako práci na pilno, a výboru a sněmovně neposkytnouti více než 24 hodin, aby zaujaly stanovisko k tomuto důležitému návrhu. Musím výslovně zdůrazniti, že hospodářská nejistota, způsobovaná neustálými prozatímními opatřeními, prodlouží se nynější prozatímní úpravou znovu na dalších 8 měsíců. Ale musím také konstatovati, že dokonce v sociálně-politickém výboru návrh obou zákonů byl neúplný a že ještě za porad byly podávány pozměňovací návrhy, takže žádné straně, aspoň žádné oposiční straně, nebylo možné zaujmouti stanovisko k této věci. Při přísné kázni koalice, aspoň v mezích hospodářských ministerstev se však zdá, že jest vyloučeno i to, aby za porady v soc.-politickém nebo rozpočtovém výboru bylo popřáno sluchu věcným návrhům nebo aby byly uplatněny. A tak jest mou povinností jménem mé strany podati prohlášení, které obsahuje stanovisko k tomuto zákonu:

"Německá národně socialistická strana dělnická s politováním konstatuje, že pro nečinnost vlády v posledních letech bytové poměry jsou stále ještě nepříznivé a že stejně jako dříve vyžadují důkladné nápravy. Dvojnásob dlužno litovati, že v létech 1924/1925 do roku 1929 skoro úplně se nedostávalo veřejného stavebního ruchu a všeobecné státní podpory nebo že se omezovala jen na státní záruku. Pro sociálně slabé vrstvy obyvatelstva nebyly vystaveny byty, ač obyvatelstvo s nízkými příjmy nemohlo se pro vysoké činže nastěhovati do domů, zbudovaných soukromou stavební činností. Ochrana těchto hospodářsky slabých zůstane tak dlouho sociální povinností, dokud úplné zhodnocení a přizpůsobení důchodových, mzdových a platových poměrů nepřivodí pozvolného uvolnění nátlaku a postupného uvolnění omezení a dokud nebude dosti laciných bytů. Očekáváme, že návrhem zákona tisk 290 o stavebním ruchu znovu umožněné přímé podporování příspěvky k úrokům neomezí se na letošní rok, nýbrž i v příštích letech bude zachováno a vědomě rozšiřováno, takže než uplyne platnost nynějších návrhů, budou připraveny všechny statistické předběžné práce a opatření pro jednotný a definitivní stavební a bytový zákon. Tím se má také čeliti systému nejistoty politování hodných prozatímních opatření a nedůstojně rychlé práci při poradách o zákonech, trvajících sotva jen 24 hodin. V této souvislosti ukazuje strana na návrh posl. Simma, podaný již r. 1923, na stavbu rodinných domků pro dělníky v průmyslu a zemědělství, jenž byl opakován i v letech 1925 a 1928, dále na návrhy k řešení bytové otázky, obsažené v řečích posl. Simma ze dne 15. března 1927 a 28. března 1928, konečně na návrh posl. Wenzela a druhů na vydání zákona o zajištění stavebních pohledávek. Strana se však dále domnívá, že i když nastanou všechny příznivé předpoklady, dosáhne se tím jen částečného rozřešení sociálního vyrovnání v tomto oboru veškerého hospodářství. Pravé sociální vyrovnání může v tomto oboru, a všeobecně, nastati jen tehdy, když zákonodárné sbory přikročí k radikálnímu řešení omezení skutečného výnosu z práce. To se může státi jen placením pozemkového důchodu a s pomocí bezúročných peněz, předpokladem čehož jest zásadní změna pojmu peněz a přechod od zlaté měny, působící krise, k měně indexní, čelící krisím, při čemž by zmizely i úroky."

K předloženým návrhům zákonů tisky 288, 289 a 290 musím jménem své strany podati prohlášení, že z důvodů v úvodu uvedených budeme hlasovati pro přijetí návrhů. Navazuje na to, jsem nucen, jak jsem to učinil včera, uvésti sněmovně na vědomí neslýchaný případ a také naléhavě vyzvati ministerstvo vnitra, aby konečně jednou učinilo přítrž takovým neslýchaným případům. Při slavnosti 4. března skupina dorostu naší strany v městečku Volarech vyvěsila ve vývěsní skřínce, jakou má každá skupina skautů a dorostu, výstřižek z novin, jenž neobsahoval nic více než obyčejné upozornění na význam tohoto dne. Poté byl předseda skupiny dorostu Hubert Friedl obeslán na policii, která tento výstřižek z novin zabavila. Potom místopředseda dorostu Rudolf Welner napsal na list papíru tato slova: "Němečtí rodáci, pamatujte na 4. březen!" Četnictvo proto tento lístek znovu zabavilo. Poté uvedený na prvním místě vzal arch papíru a napsal na něj slova: "4. březen", tento lístek opatřil černým rámečkem a znovu jej zavěsil do skřínky. Ihned se dostavil četník a zabavil i tento lístek. Pak byla proti oběma vznesena obžaloba pro přečin proti zákonu na ochranu republiky podle §u 4, odst. 2. Dokonce i soud se zabýval touto věcí. Když volarský okresní soud provedl předběžné šetření, byl tento případ postoupen státnímu zastupitelství v Písku. Jest to neslýchaná ostuda, která nemá ve světě sobě rovné, které nemůže předstihnouti ani americký opičí proces, že výstřižek z novin, jejž prohlížela spousta censorů, jenž ve statisících výtiscích byl učiněn přístupným veřejnosti, tak pobouří státu věrné svědomí nějakého četníka, že jej musí zabaviti. Ale i prostá slova "Němečtí rodáci, pamatujte na 4. březen!", jsou pro tento orgán podnětem k takovým úředním činnostem. Víme, že oba budou osvobozeni, ale rád bych požádal dnešní koaliční strany, aby působily na pana ministra v tom smyslu, aby konečně učinil přítrž takovým případům, které jsou na celém světě jedinečné. Vždyť jest neslýchané, kolik nejistoty a neklidu v obyvatelstvu způsobí takový orgán veřejné bezpečnosti nehledě k výdajům, které mají postižení. A zdá se, že to jest hlavní věcí, aby se takto působily útraty hnutí dorostu, stejně jako se to děje při konfiskacích novin, a tím se toto hnutí znemožnilo. Ale volarští pánové se zmýlí. Naše mládež nedá se zadržeti a ponecháváme koalici, aby se zabývala tímto četníkem a znemožnila opakování, neboť jinak si nezaslouží, aby na ni obyvatelstvo pohlíželo jako na strážce zákona a aby ji německý lid považoval za ochránce zájmů národa. (Potlesk.)