Dále se proslýchá, že má býti rozřešena otázka dovozních listů. Pánové, domnívám se, že musí býti rozřešena nejradikálnějším způsobem, má-li míti účinek v dobrém smyslu. Dovozní listy musí býti volně přenosné, musí býti prodejné (Souhlas.) a člověk nesmí býti vydán nebezpečí, že by exportoval pod cenou a tak by byl připraven o naději dostati něco zpět v peněžní hodnotě. Neboť dovozní list je slib, který často nebývá splněn.

Dále slyšíme, že bude zvýšena daň z piva. Pánové, džbánek piva jest dosti drahý, pivovarníci vydělají i tak dost. Myslím, že mezi těmito oběma hranicemi jest veliký výdělkový rozdíl. Nemám nic proti tomu, jestliže dr Engliš učiní jednou mocný hmat a vyloví pár krásných milionů. Tvrdím, že bez zatížení spotřebitelů lze velmi lehce opatřiti 200 milionů, a divím se jen, že náš pan ministr financí, který ani jinak - řekněme, není líný mysliti - který jinak je chlapík, jenž se toho může odvážiti, úplně na to zapomněl. Nikdy nezapomíná, aby prostřednictvím berního exekutora vzal chudému rolníkovi poslední krávu a poslední kozu z chléva. Ale u pivovarníků, u pivovarských baronů nechá hromaditi miliony, k tomu přihlíží klidně. Pravděpodobně to znamená tvoření průmyslových reserv. (Veselost.) Nám se nedovolilo tvořiti reservy, u pivovarníků je to samozřejmé. Machrům v daňové reformě ze Živnobanky se promine, zaplatí-li o pár milionů daní méně. To dovedou velkolepě. Škoda, že tu dnes není pan kol. Böhm. Právě o tom bych si s ním rád pohovořil, poněvadž vždy vše, co bylo vykonáno za staré koalice, nade vše chválí. Byl bych se tázal, jak může venku svým voličům odpověděti on, který béře tak velice do ochrany rolníky, především malorolníky, kteří dodnes ještě nepocítili daňové úlevy, kdežto peněžní ústavy a akciové společnosti tak dobře pochodily právě daňovou reformou, při které spolupracovaly a kterou umožnily. Nyní však slyšíme, že bude zvýšena daň z piva, jejíž oprávnění z části uznávám, ale tohoto zvýšení daně z piva nemá se snad použíti, aby se pomohlo těm, na základě jejichž práce jest možné, nýbrž podle známého vzoru má ovšem sloužiti především k uspokojení určitých požadavků veřejných zaměstnanců a za druhé pro pana ministra financí, aby vynesla státnímu pokladu ještě pěkný přebytek. Neboť toho, že vždy něco musí zůstati, se náš pan ministr financí nevzdává. Ačkoliv velmi dobře chápu, že pan ministr financí musí míti pevnou ruku a že musí držeti ruku na kapse, aby všechny peníze, které vybere, opět se nerozletěly, ačkoli docela nahlíží, že musí hleděti, aby v dobách krisí měl také reservy, na druhé straně musí však přece, právě v takových dobách krise míti také srdce, z reserv vypomoci. Jestliže se uvažuje o zvýšení daně z piva, děje se to jen s toho hlediska, aby se prý pomohlo státním úředníkům. Ve skutečnosti se to děje však i proto, aby se sehnalo také něco pro stát a aby něco zbylo. Kdo umožní daň z piva bez zvýšení ceny piva? Pěstitel ječmene, který byl podveden o vlastní mzdu své práce nízkou cenou ječmene a pěstitel chmele, který rovněž dostane příliš málo. Tím způsobem lze zvýšiti daň z piva bez zvýšení cen pro spotřebitele. Ovšem z toho musíme také vyvoditi právo, že výtěžek zvýšené daně z piva má přijíti k dobru zemědělství. A domnívám se, jestliže dnes ještě není rozřešena otázka dovozních listů, a to hlavně pro odpor pana ministra financí, který prohlašuje, že na to potřebuje 200 milionů, můžeme pomoci onoho pána probuditi. Zde se 200 milionů dostane ze zemědělství, ale nevydá se pro ně. Zemědělství nebude podporováno tak, jak se sluší.

A nyní, pánové, promluvme ještě o několika bodech, o nichž jsme zatím z koalice nic neslyšeli. Nemluví se o cenách řepy. Ovšem zde, v této síni, kde nevidíme denního světla, nepozorujeme, že venku je již jaro. Je-li však takový den jako dnes, neudržíte doma žádného rolníka, jsou venku na poli a myslíte snad, že rolníci budou čekat, až se pražský parlament usnese, mají-li začíti s pracemi či nikoliv? Dnes jsme tak daleko, že rolníci venku nečekají, až ministr financí a parlament rozhodnou otázku, která jest neobyčejné důležitosti, až učiníte nějaké usnesení. Proč jsme ještě neslyšeli o žádném vyjednávání o ceně řepy, kdežto loňského roku dostaly cukrovary od pana ministra financí přislíbení, že jim budou prominuty komerční-obchodové daně, a proto povolily vyšší cenu řepy a také ji vyplatily.

Ale ministr financí jest jim refundaci dlužen dodnes. Pochopitelně ovšem prohlašují, že nemají ovšem ani úmyslu ani chuti dáti se letos opět odbýti nějakým slibem pana ministra financí; proto jednání o ceně řepy uvázlo. Proto musíme my, kteří jsme před třemi týdny započali s osevem ječmene, kteří jsme již dávno hotovi s jarním osevem, kteří můžeme začíti se setím řepy, což znamená že se to případně vyplatí, případně také ne, proto musíme čekati, poněvadž se to pánům zde nehodí konečně jednou učiniti rozhodnutí. Jest neuvěřitelné, že parlament, který jest ovládán lidmi, kteří mají význam v hospodářském životě - také pan dr Hodáč mohl by si něco z toho vzíti, neboť v zemědělském výboru má největší slovo stále ještě nečiní rozhodnutí. Není to tak jako u průmyslu, tam 8 dní a také měsíc nemají takového významu. Ale v zemědělství jsme vázáni na roční dobu. Není to jako při průmyslové výrobě. Do dnešního dne nemáme v této otázce jasno a jest smutné, že v této koalici sedí zkušení hospodářští politikové a zkušeni agrárníci, aniž toho dbají. Neustále slyšíme mluviti o praktickém zemědělci. Říká se: "Budeme otázku řešiti jako praktičtí zemědělci." Myslím, že tito praktičtí zemědělci, kteří sedí dnes ve vládní koalici, nemají asi tolik prakse nebo zájmu, aby mohli rozřešiti neodkladné otázky.

Prozatím neslyšíme také nic o dobytčích clech. Neslyšíme nic o clu na len, neslyšíme nic o ochraně našeho ovocnářství, okurkářství a vinařství. Pánové jsou pravděpodobně toho mínění, že se máme již spokojiti s tím jediným, co chtějí udělat, s přirážkovým clem. Neslyšíme, že by v zemědělství byla provedena tak jako v Německu akce na vybavení rolníků z dluhů. Nemluví se o snížení úrokové míry, které by přineslo prospěch celému našemu hospodářskému životu. Slyšeli jsme o tom vždy odjinud, z jiných zemi, z Londýna a z Nového Yorku, ale u nás se o tom nejedná. A ve skutečnosti jest cena peněz přece jeden z nejdůležitějších výrobních činitelů. O tom tedy neslyšíme nic a musíme znovu se vší rozhodností a jasností konstatovati - a to jest hlavní důvod, proč jsem si zde vyžádal slovo - že jest třeba základní a co nejrychlejší pomoci, že zásadně zde musí býti vůle nejen pomoci, nýbrž také rychle pomoci. Nejvyšší zásadou naší agrární hospodářské politiky musí býti, aby se nejprve spotřebovalo doma to, co u nás rolník vyrobí. Neboť má-li rolník platiti daně a konati ostatní plnění, musí to vše platiti v penězích. Na našich polích roste pšenice, ječmen a řepa, ale nerostou na nich koruny ani dukáty a my můžeme platiti jen tím, co nesou pole, a proto se nám musí umožniti, abychom tyto výrobky prodali, jen tehdy můžeme platiti penězi. Nedávno vytkl jsem v zemědělském výboru jeden případ, nad který nemůže jistě již býti křiklavějšího. Brněnský železniční konsumní spolek zakoupí 5 vagonů mouky nulky u aradského strojního mlýna. Chce-li rolník jeti z jižní Moravy do Brna, musí jeti po československé železnici. Musí tam zaplatiti jízdné a objedná-li si umělé hnojivo nebo koupí-li něco jiného, musí zaplatiti československým drahám dovozné a tím umožniti, aby českoslovenští železničáři mohli v Brně na prvního dostati svůj plat a mzdu. My nemůžeme jeti do Brna snad po maďarských, rumunských nebo jugoslávských železnicích, stát má zde monopolní postavení a tím také železničář. Táži se: Není to neslýchané, že páni věří, že jim jen máme donášeti své peníze, že však nemusí kupovati naše výrobky, nýbrž že musí kupovati právě u Jugoslávců a Rumunů? Buď jsme hospodářská jednotka, kde vedle povinností jsou také práva, nebo toho všeho zcela prostě necháme. Pak by musily přestati různé věci. Pak musíme však také žádati, aby byla zrušena vysoká cla pro průmysl, aby se zavedl volný obchod; mělo-li by z toho hospodářství prospěch či nikoliv, jest ovšem otázka. Budete ovšem namítati, že my (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) zde ve státě, především však vy jako koaličníci musíte míti zřetel nejprve k sociálním demokratům, které máte v koalici, že socialisté nesnesou čistě hospodářského podporování agrárníků Německo právě před velmi krátkou dobou zvýšilo clo na pšenici a si na 80 Kč podle našich peněz a znovu vyjednává a má to býti právě usneseno, že clo na pšenici má býti zvýšeno podle našich peněz na 100 Kč. Mimo to se uvažuje, zda by k tomuto clu neměla ještě býti zavedena přirážka, která by působila jako přirážka pro dobu krise. Pánové, naše ochranné clo činí 30 Kč. Proti komu se chrání Německo a proti komu my? Oba se chráníme proti přílišnému zaplavení našeho domácího obilního trhu americkým dovozem. Uvažujte jen: Zachvátí-li nás takováto veliká záplava, jedna země má clo tak vysoké, kdežto naše clo jest tak nízké, pak jest jasné, že naše země bude nejprve zaplavena cizím obilím, především z Ameriky Namítá se: Rolník musí změniti výrobu. Předně jest již velkou otázkou jak, a za druhé Američani za války a po válce zvýšili čtyřnásobně osevnou plochu pšenice. My máme nyní proto, že chtějí více vyráběti, změniti hospodaření a přestati pěstovati pšenici! Myslím, že s takovýmto defaitismem v hospodářském životě jsem se ještě nesetkal. Žádný průmysl to nedělá. Když některý průmysl provádí racionalisaci, nedělá to proto, aby snad vyráběl méně, nýbrž aby vyráběl levněji a na základě levné výroby aby vyráběl více a aby si vybojoval na světovém trhu lepší posici. Právě my máme vždy ustupovati a měniti výrobu. Nuže, sotvaže se zařídíme na chov vepřů, nastane velký dovoz z Polska, a my opět ležíme na břiše; po druhé přeměníme se na mléčnou výrobu a opět z toho nedostaneme ani výrobní náklady. Zemědělec nemůže přece z lásky k pánům, kteří nechtějí hledati řešení, poněvadž to nedovoluje jejich stranický egoismus, každodenně znovu přeměňovati své hospodaření, což nás konec konců stojí peníze a výsledek a výtěžek toho bychom nikdy neviděli.

Co jsme včera slyšeli od našeho kol. Böhma, zní ovšem od příslušníka vládní strany poněkud divně. Mluví se proti zákonu, a potom se pro něj hlasuje. Až na prohlášení na konci, že bude pro zákon hlasovati, nedovedla by to žádná oposiční řeč lépe. Veškeré uznání, to dovede. Jen závěrečný obrat se k tomu nehodí. Známe-li mentalitu voličstva, které za ním stojí, chápeme, proč volil tuto cestu. Že rolníci, ať malí nebo velcí, vydrží jeden špatný rok, že by však již nevydrželi 30 špatných let, že by ovšem revoltovali a dopustili se vzpoury, to ví. Proto mluví z okna, pronáší paličskou řeč, aby naši rolníci až v nížině a v Polabí slyšeli, jaký ten Böhm je řízný chlapík. Ten jim to řekl. To je ten záchrance rolníků, ten jim to řekl, co potřebujeme. Ale při tom jest pro zákon, zbožně a bodře hlasuje pro něj; jsem přesvědčen, že bude zbožně a bodře hlasovati pro celní přirážku podle známého příkladu: 26 Kč jest více než vůbec nic. On to lidem objasní: "Konec konců jen my jsme vám pomohli, jen my jsme to dokázali, a jestliže někdo tvrdí, že jest to příliš málo, musíme říci, že jest to dost a že jest to nejvíce, čeho jsme mohli dosáhnouti". Musím připomenouti, co prohlašovali před volbami. Pan Wagner na všech voličských schůzích prohlašoval: "Volte mne, volte Bund der Landwirte, pak vám slibuji za pšenici 200 Kč". Nedávno ve Znojmě na demonstrační schůzi, je to asi 8 týdnů, předložil rolníkům návrh agrárníků a vysvětloval: "Hleďte, to jsou naše návrhy, které jsme podali. Tento návrh přináší záchranu nejen pro letošní rok, nýbrž pro celou generaci a ve 4 týdnech bude proveden". Pánové, prozatím od oné proslavené schůze uplynulo 8 týdnů, pšenice jest ještě levnější. A je to zvláštní, ani bursa, ani milý Pán Bůh nic nedá na to, co takový poslanec prorokuje. On slibuje, že pšenice bude stoupati a bude dražší, že celá generace bude zachráněna, a při tom vidíme nový pokles a můžeme si to vysvětliti jen tím, že takový posl. Wagner dělá takové sliby, poněvadž ten pán si myslí: my máme posl. Windirsche, býv. předsedu klubu a předsedu zemědělské rady, který prohlásil v rozpočtovém výboru: "My si své stanovisko k rozpočtu ještě vyhrazujeme a bude záviseti na řešení agrární krise". Pravděpodobně byla agrární krise pro něho vyřešena již tehdy, proto hlasoval pro rozpočet. Pravděpodobně bude při každé příležitosti předcházeti dobrým příkladem a proč posl. Wagner nemá právě tak prorokovati? Může-li se to stát za zeleným stolem předsednickým, může se to také přihoditi na suché větvičce poslance z jižní Moravy. Musíte si uvědomit jednu věc. Budete-li řešiti agrární krisi polovičatě, počítejte s tím, že koalice vydrží do podzima. Nebudete-li jí vůbec řešit, dosáhnete téhož. Neboť po žních jest pro mne jasné, že vám rolník ukáže, jak smýšlí o koalici. Neboť jsem zaslechl, že pán z Lažanského náměstí v Brně dá si prý opět snésti z půdy kufry a přestěhuje se opět do Prahy. (Veselost.)

Musím vám říci: Z demokratických důvodů nejsem přítelem úřednických vlád, ale raději se všemi čerty, raději úřednickou vládu, stane-li se něco k rozřešení krise, než s takovouto koalicí, domněle demokratickou, která nestojí ani za ránu. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je tedy skončena.

Žádám o přečtení podaného návrhu.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Pozměňovací návrh posl. Zeminové, Jaroše, Dubického, Bezděka, Böllmanna, Hackenberga a druhů k osnově tisk 294:

Odst. 1 §u 1 nechť zní:

"Po živnostensku smí se vyráběti a do oběhu uváděti chléb jen z nesmíchané mouky žitné (režné) vymílané do výše 65 procent, nebo z žitné (režné) mouky vymílané do 65 procent s přimísením nanejvýš 10 procent mouky pšeničné chlebové."

Místopředseda Roudnický:

Měli bychom přikročiti k doslovu zpravodajů.

Nebude-li námitek, odsuneme další projednávání těchto odstavců na dobu pozdější a přistoupíme k projednávání dalších odstavců pořadu. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Budeme tudíž projednávati další odstavec pořadu, jímž jest: