3. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 289) zákona, kterým se prodlužuje a doplňuje zákon ze dne 28. března 1928, č. 44 Sb. z. a n., o ochraně nájemníků (tisk 303).

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se sloučilo jednání o osnově této, jakož i o osnově, která jest na pořadu jako další, 4. odstavec, to jest:

4. Zpráva výboru soc.-politického o vládním návrhu zákona (tisk 288), kterým se prodlužuje účinnost zákona ze dne 28. března 1928, č. 45 Sb. z. a n., o odkladu exekučního vyklizení místností (tisk 302).

Důvodem pro navrhované sloučení jest, že obě osnovy jednají o bytové péči.

Jsou snad nějaké námitky proti návrhu na sloučené projednávání těchto dvou odstavců? (Nebyly.)

Námitek není.

Projednávání bude tedy podle návrhu sloučeno.

Zpravodaji o odst. 3 pořadu jsou: za výbor soc.-politický pan posl. Langr a za výbor rozpočtový p. posl. Adámek.
Dávám slovo prvému zpravodaji, jímž je p. posl. Langr.

Zpravodaj posl. Langr: Slavná sněmovno! Výbor soc.-politický projednal ve schůzi dne 20. března vládní návrh zákona tisk 289, kterým se doplňuje zákon ze dne 28. března 1928, č. 44 Sb. z. a n., o ochraně nájemníků, a iniciativní návrh koalovaných stran.

Zákon o ochraně nájemníků prodlužuje se tímto návrhem do 30. listopadu 1930.

Již toto krátké provisorium nasvědčuje, že vláda hodlá v krátké době předložiti návrh zákona dlouhodobého, jímž bychom se dostali z údobí stálých provisorií ke konečnému vyřešení celého komplexu otázek bytových.

Návrh na prodloužení provisoria do 31. března 1931 nemohl soc.-politický výbor přijmouti, jelikož nelze pochybovati, že vláda je schopna do 30. listopadu chystanou osnovu předložiti a v zákonodárných sborech projednati.

Soc.-politický výbor přijal a schválil po mnohých úvahách návrh vlády, aby v §u 1 projednávaného zákona rozšířeny byly důvody k výpovědi tím, že umožňuje majiteli domu, dáti soudní výpověď nájemníku, potřebuje-li bytu v domě, jehož vlastnictví nabyl nejméně 3 roky před podáním návrhu na výpověď, pro své ženaté nebo vdané děti, nebo pro děti, které sňatkem hodlají zaříditi si vlastní domácnost, a opatří-li nájemníkovi náhradní byt, který soud uzná za dostatečný. Obavy, že by tohoto ustanovení zákona mohlo býti zneužíváno, jsou rozptýleny ustanovením §u 1, odst. 3 platného zákona, které se ovšem vztahuje také na toto nové ustanovení, jak je vidno z důvodové zprávy.

V otázce, měly-li by děti majitele domu, které hodlají si založiti vlastní domácnost, právo nastěhovati se do uprázdněného bytu ještě před uzavřeným sňatkem, byl výbor soc.-politický jednomyslného názoru, že právo k nastěhování se vznikne pouze uskutečněním sňatku. Důležitou otázkou jest, jak bude vykládán soudy pojem náhradního bytu dostatečného a přiměřeného.

Dosavadní prakse soudní ukázala, že v posuzování, je-li náhradní byt přiměřený nebo dostatečný, není žádných směrnic, a že soudy posuzují tuto důležitou otázku nejednotně.

Soudní spory, které vzniknou v této věci, jsou velmi nákladné, jelikož je nutno povolávati odborníky, kteří musejí dáti dobré zdání, je-li majitelem domu nabízený byt dostatečný nebo přiměřený.

Všecky tyto zkušenosti vedly k podání iniciativního návrhu v soc.-politickém výboru, aby do zákona bylo jako odst. 4 §u 1 pojato ustanovení, že pojem náhradního bytu dostatečného podle odst. 2, č. 9, 12 a 13, a náhradního bytu přiměřeného podle odst. 2, č. 16, bude stanoven vládním nařízením.

Soc.-politický výbor je přesvědčen, že přesnou definicí náhradního bytu dostatečného a přiměřeného bude zabráněno četným nákladným sporům a častému nespravedlivému rozhodnutí soudnímu, vyvolanému nepřesnou výpovědí t. zv. odborníka.

Výbor přijal také iniciativní návrh na změnu §u 9 platného zákona, jímž se dovoluje majiteli domu, zvýšiti nájemné nájemníku o 350%, nemá-li více než 2 děti nezaopatřené, o 325%, má-li tři nezaopatřené děti, a o 300%, má-li 4 nebo více nezaopatřených dětí. Soc.-politický výbor přijal také návrh na změnu ustanovení §u 31, odst. 1, který se doplňuje tím, že s účinností zákon a od 1. července 1930 nevztahuje se ochrana nájemníků na byty nájemníků, kterým byla podle pravoplatných předpisů za poslední tři léta, počínajíc r. 1925, předepsána daň důchodková z ročního důchodu aspoň 100.000 Kč. Ustanovení toto se netýká bytů, kterých se do 31. března 1930 užívalo a dosud užívá zcela nebo z části k výkonům jakýchkoli povolání, živnostenských provozoven a jiných místností, které nejsou byty.

Slavná poslanecká sněmovno! Jak z celého průběhu projednávání předloženého vládního návrhu zákona v soc.-politickém výboru bylo zřejmo, není jediného člena soc.-politického výboru a nebude snad jediného interesenta se strany majitelů domů nebo nájemníků, který by byl s projednávanou předlohou spokojen. Soc.-politický výbor i celá posl. sněmovna budou se mnou jistě zajedno, když prohlásím, že chápeme časté nesnáze majitelů domů, jejich některé oprávněné požadavky, že chápeme, že majitelé domů se cítí býti poškozeni tím, že jsou zbaveni t. zv. disposičního práva svým domovním majetkem, že nemohou dávati libovolně výpovědi a libovolně zvyšovati nájemné, ale na druhé straně musejí páni majitelé domů pochopiti, že v dnešní těžké hospodářské situaci, kdy řada odvětví průmyslu omezuje nebo zastavuje výrobu, v době, kdy je strašlivá nezaměstnanost, kdy jsou nízké platy dělníků, veřejných a státních zaměstnanců, nebylo by místné, aby zákonodárné sbory přikročily k novému zatěžování širokých vrstev lidových.

Na druhé straně musí si nájemníci uvědomiti, že přece jenom zákon na ochranu nájemníků, který vznikl za mimořádných poválečných poměrů, o jehož nutnosti a důležitosti nebude pochybovati snad nikdo, nemůže trvati na věčné časy, že přece jenom musí býti tento jediný zbytek mimořádného hospodářství pomaloučku likvidován, ale ovšem majitelé domů musí zase pochopiti, že zákon ten nemůže býti likvidován tempem, jak oni předpisují a jak by si přáli.

Celá tato velká bytová otázka, kterou směle můžeme nazývati problémem bytovým, bude muset býti řešena, jak jsem již v úvodu své řeči řekl, velikým, dalekosáhlým, dlouholetým zákonem, kterým by se vyřešila celá řada zákonů, které nyní směřují k tomu, aby zmírnily bytovou nouzi a chránily sociálně a hospodářsky slabého člověka, který, kdyby nebylo těchto ochranných zákonných opatření, byl by jistě v situaci naprosto nemožné.

Jak jsem již řekl, není jediného příslušníka z interesovaných kruhů, který by s projednávanou předlohou byl spokojen. Nebudou a nejsou s ní spokojeni přirozeně nájemníci, tak jako majitelé domů; nájemníci proto, poněvadž právem budou míti obavy, že by některá ustanovení, která nyní do zákona vsunujeme, mohla velmi citelným způsobem poškoditi jejich zájmy. Je to zejména ustanovení, o kterém jsem referoval v § 1, kde se rozšiřuje majiteli domu právo výpovědi, hodlá-li jeho dcera nebo synek založiti vlastní domácnost uzavřením sňatku.

Varoval bych, aby toto ustanovení bylo pojato do zákona, aby se stalo předmětem šikanování nájemníků ve starých budovách, poněvadž by to mohlo vésti k tomu, že by ti, kteří musí chápati povinnosti a hájiti zájmy sociálně nejslabších, nemohli v budoucnosti dáti povolení k určitým ustanovením tohoto zákona v obavě, že by těchto ustanovení bylo zneužíváno k šikanám a k utlačování sociálně slabých nájemníků ve starých budovách.

Soc.-politický výbor přes to, že je si vědom citelných nedostatků projednávané osnovy zákonné, doporučuje slavné posl. sněmovně, aby byla osnova zákona tak, jak byla předložena vládou a iniciativními návrhy koalovaných stran a přijata v soc.-politickém výboru, také slavnou posl. sněmovnou schválena. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji výboru rozpočtového, jímž je p. posl. Adámek.

Zpravodaj posl. Adámek: Slavná sněmovno! Rozpočtový výbor sněmovny je v prvé řadě povolán k tomu, aby zkoumal předložené návrhy a osnovy zákonů po stránce finanční, rozpočtové a úhradové. Podle povahy věci projednávaný zákon do rozpočtového výboru vlastně ani nepatří. Nejde o žádné zatížení státu, stát nebude nikterak tangován prodloužením zákona o ochraně nájemníků, naopak, z přijatých pozměňovacích návrhů v soc.-politickém výboru, když je přezkoumáme po stránce finanční, jeví se možný efekt.

Soc.-politický výbor rozšířil iniciativními návrhy původní vládní návrh o ustanovení, že nejsou tak chráněni zákonem o ochraně nájemníků ti, jichž důchod 100.000 Kč podléhá zdanění. Ti mají platiti nájemné vyšší. V důsledku toho zvýší se daňová základna. Proto stát také nemůže rozpočtovým výborem klásti nějaké námitky proti prodloužení zákona, který byl již vícekráte prodloužen. Podaný pozměňovací návrh v rozpočtovém výboru, aby vláda každoročně zařadila 1 miliardu Kč na zaopatření bytů pro pracující třídu, nemohl býti přijat, poněvadž návrh na zařazení položky 1 miliardy nebyl doložen žádnou položkou úhradovou, úhrada nebyla ani navrhována ani zajištěna.

Proto rozpočtový výbor ve své dnešní schůzi připojil se svým usnesením k usnesení výboru soc.-politického a doporučuje slavné posl. sněmovně, aby prodloužený návrh zákona pozměněný a doplněný přijala tak, jak jej přijal výbor soc.-politický i s příslušnou resolucí. (Souhlas.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Zpravodajem odst. 4 za výbor soc.-politický je p. posl. Bezděk. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. Bezděk: Slavná sněmovno! Vládní návrh doporučuje prodloužení účinnosti zákona ze dne 28. března 1928, č. 45 Sb. z. a n., o odkladu exekučního vyklizení místností.
Účinnost zákona prodloužena byla zákonem ze dne 21. března 1929, č. 34 Sb. z. a n., do 31. října 1929 a pak ještě opatřením Stálého výboru č. 157/1929 Sb. z. a n. do 31. března 1930.

Ochrana osob, kterým hrozí exekuční vyklizení z místností, jichž užívají, tvoří od r. 1920 důležitou složku zákonodárných opatření v oboru bytové a stavební péče. Zákonná úprava této ochrany jest těsně spjata s řešením otázky ochrany nájemníků, neboť předpisy o odkladu exekučního vyklizení místností jednak chrání osoby, které podle zákona o ochraně nájemníků byly vypovězeny, jednak zaručují určité výhody osobám, které ochrany nájemníků nejsou účastny.

Poměry na bytovém trhu nejsou toho rázu, aby bylo možno se obejíti bez ochrany, jakou dnes osobám ohrozeným exekučním vyklizením poskytuje zákon č. 45/1928 Sb. z. a n. Ježto také zákon o ochraně nájemníků č. 44/ 1928 Sb. z. a n. má býti prodloužen do 30. listopadu 1930, navrhuje vláda, aby na stejnou dobu prodloužen byl zákon, kterým se prodlužuje účinnost zákona ze dne 28. března 1928 o odkladu exekučního vyklizení místností.

Soc.-politický výbor projednav vládní osnovu, projevil souhlas s návrhem, kterým se prodlužuje účinnost zákona ze dne 28. března 1928, č. 45 Sb. z. a n., beze změny a doporučuje poslanecké sněmovně, aby připojený návrh zákona schválila. (Souhlas.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Přistoupíme nyní ke společné rozpravě.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby řečnická lhůta stanovena byla na 40 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta jest přijata.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. Horpynka, Hokky, Geyer; na straně "pro" p. posl. dr Mareš.

Uděluji slovo prvnímu řečníku, přihlášenému na straně "proti", jímž je p. posl. Horpynka.

Posl. Horpynka (německy): Dámy a pánové! Osnovy zákonů tisky 288 a 289 o prodloužení zákona na ochranu nájemníků a tak zvaného lex Meissner, jsou vlastně prvními zklamáními, jichž se zde dožíváme s novou vládou. Německá strana národní, jako zástupkyně společenského řádu, který jest pro naprosto volné právo každého člověka, aby se svým majetkem volně nakládal, jest samozřejmě programově proti každému vázanému hospodářství. Každý uzná výminky v případech nouze lidu, na př. ve válce nebo v první době po válce. Tu bylo zapotřebí vázaného hospodářství na bytovém trhu. Proto byly zákony o ochraně nájemníků zavedeny nejprve pro příslušníky vlast chránících válečníků. Později byly rozšířeny na průmyslová místa, na místa, kde byl válečný průmysl, a na konec zevšeobecněny. Toto zevšeobecnělé zákonodárství ochrany nájemníků bylo v době poválečné spolupřevzato a Československo vytvořilo si r. 1920 zákon na ochranu nájemníků, který byl sice skorem nepozorovaně, ale přece zeslabován a omezován, celkem však trvá do dnešního dne.

Během různých pokusů o zeslabení ochrany nájemníků rozšířilo se poznání, že zrušení ochrany nájemníků jest plánovitě možné jen tehdy, bude-li pořízen zároveň co možná největším vybudováním podpory stavebního ruchu potřebný počet bytů přístupných pro hospodářsky slabé. Proto jsme také měli v letech 1919 až 1924 podporu stavebního ruchu. Měli jsme zákony, na základě kterých bylo v této době postaveno 4070 činžovních domů s 38.000 byty a 24.000 rodinných domků se 27.000 byty. V těchto snahách zůstala Československá republika daleko za stavebním ruchem, který bylo lze pozorovati ve státech sousedních, ať jsou tyto sousední státy již tak zvané státy vítězné či poražené. V letech 1925 a 1926 neměli jsme vůbec zákona o podpoře stavebního ruchu. R. 1927 a 1928 měli jsme tak zvaný zákon o podpoře stavebního ruchu, který však jen stanovil zcela minimální a skrovnou státní záruku pro zvláštní účely a jinak jen vytvářel daňové a dávkové úlevy pro stavebníky. Jest samozřejmé, že na tenhle způsob ubývalo stavební činnosti neustále; a tímto nedostatečným zákonodárstvím sabotovala vláda sama základy, předpoklady pro zrušení ochrany nájemníků. Občanskokonservativní vládní většina, která převzala v roce 1926 vládu z rukou vlády úřednické, se sice pokusila uvésti do těchto poměrů pořádek velkorysým bytovým zákonem, vypracovaným ještě vládou úřednickou, avšak tento bytový zákon zmizel bez hlesu s poradního stolu, nikdo neslyšel již o tom nic. Věc protloukala se dále provisoriemi a občanskokonservativní vládní většina, jež by byla měla lehce možnost započíti se soustavným rušením ochrany nájemníků, dala přednost tomu, že se z egoistických a stranicko politických důvodů vyhnula bytové otázce a jejímu řešení. Pro dnešní vládní většinu jest prozatím bytová otázka jen předmětem pře střelky mezi socialisty a agrárníky. Výmluv, proč nelze přikročiti k bytové otázce, nebyl nikdy nedostatek. Každá vláda, která nastoupila úřad, prohlásila, že potřebuje času, aby tuto těžkou a důležitou zákonnou osnovu připravila a vypracovala, a každá vláda potřebovala k tomu tak dlouhé doby, jakou setrvala v úřadě. A každá nová vláda začíná opět s tím, že potřebuje času. Jednou se řeklo, že bytovou otázku nelze řešiti, že nelze rušiti, poněvadž je nyní příznivá konjunktura a nesmí býti rušena mzdovými požadavky zaměstnanců s pevnými platy a dělnictva; po druhé jest hospodářská tíseň, proto se opět nesmí hnouti bytovou otázkou, a byl bych zvědav, kdy vlastně podle mínění vládnoucích přijde okamžik, kdy se budou vážně zabývati touto bytovou otázkou. Nynější stav - to nahlížejí všecky strany - jest neudržitelný, neboť vytváří neslýchané nespravedlnosti.

Chci to znázorniti jen několika případy. Zaměstnanci s pevným platem, veřejní zaměstnanci, kteří jsou starší, mají vyšší požitky, sedí v levných, zákonem chráněných bytech. Mladí, začátečníci se svými nepatrnými požitky, kteří si zakládají domácnost s největšími obětmi, nejsou s to platiti nájemné v novostavbách. U obchodníků a živnostníků jest tomu rovněž tak. Jedni sedí pod ochranou nájemníků, druzí v novostavbě. Ceny zboží, výrobků, jež se řídí podle nájemného v nových domech, jsou pro oba stejně vysoké. Tedy nájemník, který jest pod zákonem o ochraně nájemníků dostává důchod na útraty domácího pána. Valorisace byla v tomto státě provedena velmi rychle. Nejprve byly samozřejmě převalorisovány daně. Rychle byly valorisovány všecky ceny životních potřeb. Zpola byly valorisovány platy veřejných zaměstnanců, a vůbec nebylo valorisováno - nájemné. Ale to všechno se nechává, dokonce se z tohoto nespravedlivého stavu, který se zde vytvořil, vytlouká falešným demagogickým způsobem kapitál k stranickopolitickým účelům. Vítáme to. (Posl. Dubický: Včera jste o tom ve výboru nemluvil! Škoda!) Proč bych o tom ve výboru mluvil, když je ta věc hotová a nedá se o tom mluvit. Já také o těch zákonech teď nemluvil, pane kolego! Béřeme na vědomí slib vlády, že chce do podzimu konečně vypracovati tento bytový zákon.

Ovšem nevěříme, že bude tento slib splněn a budeme proto proti projednávanému provisoriu hlasovati. Jest nedůstojno parlamentu, aby se každoročně musil jednou nebo dvakrát zabývati touže otázkou jenom proto, poněvadž vládní většina se nechce z rozpačitosti a nedostatku odvahy zabývati důležitými hospodářskými otázkami. Jest to po našem názoru nedemokratické. Odsuzujeme, že bytová otázka a její úprava jest nyní otázkou moci mezi vládními stranami, nikoli však otázkou práva. Žádáme proto zcela rozhodně, aby tento definitivní bytový zákon byl předložen poslanecké sněmovně ještě před počátkem letních prázdnin, aby byl čas k projednání, aby však také zaměstnanci s pevnými platy a dělníci získali čas, aby mohli klásti své mzdové a platové požadavky. Nájemníci a pronajimatelé chtějí jednou znáti přesně na den okamžik, kdy bude zrušena ochrana nájemníků, chtějí znáti způsob a tempo, jak se to stane, a vláda jest povinna, aby tomuto všeobecnému přání vyhověla. Žádáme při tomto konečném řešení bytové otázky stejná práva a stejnou ochranu pro nájemníka a pronajimatele proti neudržitelnému vykořisťování a poškozování v jejich živobytí a prohlašujeme, že jsme již dnes ochotni o takovém zákoně spolupracovati, přímo, poctivě a upřímně všemi svými silami.

Mám-li již jednou slovo, chci obrátiti pozornost sněmovny na dva případy, jež zaměstnávají veřejnost nejen v tomto státě, nýbrž i za hranicemi. Veliká hospodářská tíseň a strašlivý průvodní úkaz nezaměstnanost i byly předmětem důležitých porad vlády a politických stran. Hlásí se tu všude lékaři a pokouší se uzdraviti toto těžké onemocnění celého hospodářského tělesa vhodnými i nevhodnými prostředky. Ale dále za porady se nejde, schází osvobozující skutek. Pokusy o nápravu se přímo sabotují. Na důkaz toho budu sněmovně vyprávěti případ Iga Etricha, který za hranicemi tohoto státu vzbudil pozornost pro Československo ne právě příznivou. Průmyslník Igo Etrich byl první Rakušan, který létal na letounu vlastní konstrukce a od roku 1910 stal se Igo Etrich kapacitou v leteckém oboru a získal si světové jméno jako konstruktér. Asi před dvěma lety vynalezl Igo Etrich nový typ letounu, zvaný "Taube", který zalétával v Trutnově a později na kbelském letišti a se kterým dosáhl příznivých výsledků. Československý zákon o vzdušné dopravě činí stavbu letadel závislou na úředním povolení. V květnu 1929 zažádal Igo Etrich o povolení stavby letadel, avšak do listopadu 1929 nedostal vůbec nijakého vyřízení. Civilní úřad dokonce zakázal v Praze zkušební lety k povolení potřebné a když se Igo Etrich obrátil na tehdejšího německého ministra veřejných prací Spinu, odmítl Spina Iga Etricha v Praze přijmouti. Zato byl však Igo Etrich přijat velitelem letectva a tento dal proti vůli civilního úřadu povolení ke zkušebním letům na kbelském letišti. Úspěch a uznání byly následek těchto zkušebních letů. Za účelem připuštění k dopravě jest nyní potřebí tak zvané typové zkoušky, kterou však možno konati teprve, když bylo dáno stavební povolení k výrobě těchto letadel. Následkem toho zažádal o stavební povoleni. Z ministerstva obchodu a ministerstva veřejných prací dostal však vyrozumění, ze hlavní štáb zakázal zavedení tohoto typu. Není srozumitelné, proč se československý hlavni štáb obrací proti stavbě tohoto letadla. Jest to vysloveně sportovní a dopravní letadlo, nemající pro svoji lehkost a láci pro vojenské účely význam, může tudíž sloužiti jen soukromým účelům. Intervence byly bezvýsledné a důsledek jest, že Igo Etrich jde se svou výrobou do ciziny. Vy jednává nyní s Vídní a Berlínem. Dobrý úmysl Iga Etricha, aby dělnictvu v údolí Úpy nezaměstnanému pro úplný pokles konjunktury ve lnářském průmyslu opatřil novou možnost výdělku a založil nový průmysl, byl zmařen. Nový průmysl nesmí v německých Čechách existovati. Neboť tak se plní a dokazuje slovo ministra Beneše, který pravil ve Versailles: "Československo potřebuje německých Čech pro jejich průmysl, neboť jinak jest Československo neschopno života." Zde však jde o německého vynálezce, o německý průmysl a německé dělníky a tu netřeba si v Praze lámati hlavu, tu se měří dvojím loktem. Zákaz hlavního štábu stran stavby letadlového typu "Taube" dlužno na konec připsati vliv u Škodovky, která si osobuje monopolní postavení v tomto oboru a jak známo dostala nyní Českomoravská Kolben-Daněk licenci k výrobě italského letadlového typu Asa. Tento podnik zřizuje vlastní konstruktérskou letadlovou kancelář a zamýšlí ve Vysočanech zříditi zkušební letiště. Tak vypadají slova "rovni s rovnými", které nynější vláda tak často z demagogických důvodů béře do úst. Žádáme ještě v posledním okamžiku, poněvadž odchodem Iga Etricha s jeho výrobou do ciziny se našemu národohospodářství působí škoda, aby tato škoda byla odvrácena.

Na konec chci v této sněmovně podati veřejnou stížnost na neuvěřitelné chování státní policie v Šumperku v předvečer 80. narozenin presidenta republiky. Ve čtvrtek 6. března ohlásili v Šumperku jako na jiných místech projev komunisté. V Šumperku byla schůze zakázána. Přes to proudil z okolí velký počet nezaměstnaných do Šumperka a komunistická paní posl. Kuhnová improvisovala před Trebitschovou továrnou schůzi a počala mluviti ke shromážděným dělníkům. Přirozeně byla policií s řečnické tribuny snesena, zatčena a odvedena, při čemž doprovázelo tuto eskortu asi 800 nezaměstnaných. O 1/2 6. večer došel tento průvod na Eichelbrennerovo náměstí, kde v tuto dobu je vždy nejsilnější ruch, onoho odpoledne vsak byl obzvláště silný, poněvadž se dostavili zvědavci německé i české národnosti ve velkém počtu, ježto měly býti zahájeny oslavy narozen in presidenta Masaryka pochodňovým průvodem železničářské hudby. Když nyní spatřila tam shromážděná policie, stojící pod velením uniformovaného policejního inspektora Rudolfa, jak přichází eskorta s paní posl. Kuhnovou za doprovodu 800 nezaměstnaných, neučinila pokus, aby snad tento průvod odvedla do jiné ulice nebo jej rozehnala nebo něco takového. Najednou však přišel rozkaz policie "v šik", náhle byly, taseny šavle, mávalo se vysoko pendreky a policie řádila po náměstí. Policie byla příliš zbabělá, aby šla proti komunistům; komunisté byli příliš opatrní, aby se vystavovali ranám policie, zkrátka obě strany si neudělaly nic navzájem a tak nezbylo nic jiného než civilní obyvatelstvo a do toho se nyní mlátilo hlava nehlava. Jeden zaměstnanec železářského obchodu Urbaschkova, který nevěděl, co se děje a chtěje se podívat, nemá-li krám zavříti, dostal v tu chvíli, kdy vystoupil z krámových dveří, ránu gumovým obuškem. Dáma, která se chtěla vzdáliti, když viděla policii, byla policejním strážníkem hozena na automobilový chladič, jedna dívka v Lessingově ulici zpolíčkována státním policistou. Tedy políčky patří již také ke zbraním státní policie.

Pánové, v posledních dnech uveřejnily časopisy zápis, který sepsal jeden z postižených. Týž píše: 6. března šel jsem do Šumperka, pohovořiti si se svou ženou, která v Šumperku pracuje. Po prvém pochodňovém průvodu stál jsem s několika známými na rohu u závodu "Humanic", kde jsme ještě čekali na druhý pochodňový průvod. Bylo asi 1/4 na 8 večer, když přišli tři strážníci, z nichž náhle se jeden obrátil na mne a prohlásil, že prý jsem strážníkům nadával. Já však nepronesl jediného slova, což mohli dosvědčiti okolostojící, jak jsem také strážníkovi naznačil. Přes své ujišťování musil jsem jíti s ním na strážnici. Když jsem vstoupil do vrat, zatlačilo mne několik strážníků beze slova do rohu, vrhli se na mne a zbili mne svými gumovými obušky. Rány mne zasáhly na hlavě a na celém těle, zvláště byla poraněna noha. Bylo-li to od obušků nebo od kopanců, nemohu již tvrditi, poněvadž se mi zatočila hlava a skorem jsem omdléval. Prosil jsem, aby mne přec nechali na pokoji, ale mé prosby byly marné. Pak jsem byl zavřen do cely. Můj kabát byl roztrhán a já byl plný boulí. Kolem 4. hodiny ráno byl jsem z cely propuštěn. Protokol se mnou zaveden nebyl. Byl jsem neschopen práce, celý den poté musil jsem ležeti a šel pak k panu dr Kristovi, který mně dal toto vysvědčení: "Pan E. V. z Velkých Losin byl mnou dnes vyšetřen a mohl jsem u něho zjistiti na hlavě a na levém spánku otekliny, citlivé vůči tlaku: na levém stehně v krajině kolenní modrozeleně zbarvené místo v kůži veliké jako dlaň, krevní podlitiny po úderu. Ublížení na těle jsou lehčího stupně. Dr. Krista."

Ztýraný není příslušníkem žádné strany.

Tak si, pánové, počínala tento den policie přímo jako šílená. Jest samozřejmé, že v obyvatelstvu jest pro takové věci největší pozdvižení. Pánové, obyvatelstvo nechápe, že státní policisté se mohou chovati hůře než rváči. Obyvatelstvo nechápe, že stráž vydržovaná z výtěžku jejich daní místo, aby pečovala o bezpečnost občanů, vytváří poměry nanejvýš nejisté. Do státní policie v Šumperku byly již mnohé stížnosti. Praví se, že slouží jen počešťovacím účelům, neplní však své povinnosti, jež má jako státní policie konati. V noci není na ulicích strážníka vidět tu sedí v hostincích a čekají na dodržení policejní hodiny. Za to se vláčejí mírumilovní chodci, kteří snad v noci trochu povykují, bujní studenti na strážnici a jsou zbiti, takže s této strany jsou podávány na státní policii v Šumperku žaloby. Žádám pana ministra vnitra, aby tento šumperský případ byl co nejdříve vyšetřen, a žádáme při nejmenším, aby byl inspektor Rudolf sproštěn služby až do skončení vyšetřování a aby ministerstvo vnitra podniklo všechno, aby tamější poměry řádně upravilo. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je pan posl. dr Mareš.

Posl. dr Mareš: Slavná sněmovno! Pan zpravodaj posl. Langr správně vyjádřil pocity celé sněmovny při přednesu referátu o zákonech, resp. opatřeních, která jsou před námi, z nichž jedno dosud schází, a to předloha o stavebním ruchu. Myslím, že mohu tyto pocity jen potvrditi. Tyto pocity datují se již z dřívější doby proto, poněvadž jsme s různými pocity sledovali a celá interesovaná veřejnost celé to jednání, které se točilo okolo osnov zákona jednak o ochraně nájemníků, jednak o odkladu exekučního vyklizení a konečně okolo osnovy o stavebním ruchu. Těchto pocitů nelze se zhostiti i teď, když máme rozhodnouti o uzákonění těchto předloh. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Důvody těchto pocitů p. kol. Langr řekl. Možno souhlasiti se všemi, kteří litují, že takový problém jako je ochrana nájemníků, problém stavebního ruchu a vůbec celý komplex otázek bytové péče není řešen velkoryse, že předlohy, které tu jsou, jsou předlohami nouzovými ve dvojím směru: jednak s hlediska formálního proto, poněvadž jsou důsledkem poválečného hospodaření a poválečných poměrů a snaží se je řešiti, a jednak jaksi s hlediska technicko-parlamentárního, poněvadž jsou věrným obrazem jakýchsi potíží a těžkostí, kterým je parlament vydán, když tyto otázky chce řešiti definitivně. Je toho nutno litovati co nejhlouběji. Zdá se, že v našem ne celém parlamentě a ne v naší celé veřejnosti je pochopení pro tak hluboký problém, jako je bytová péče vůbec. Zde nelze činiti rozdíl mezi ochranou nájemníků, stavebním ruchem a vůbec vším tím, co má podepříti péči o byty.