Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Taub, dr Lukavský, Roudnický, Stivín, Špatný, Zierhut.

Zapisovatelé: Marek, Pik.

181 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr Czech, dr Dérer, inž. Dostálek, dr Šrámek.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 33. schůzi poslanecké sněmovny.

Nemocí omluvil se posl. Nejezchleb-Marcha.

Došla oznámení o změnách ve výborech. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Do výboru soc.-politického vyslal klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu posl. Pozdílka za posl. Vančo.

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců čsl. nár. demokracie posl. dr Hodáče za posl. inž. Nováka; klub poslanců "Deutsche nat.-soz. Arbeiterpartei" posl. Knirsche za posl. inž. Junga.

Předseda: Přikazuji výboru ústavně-právnímu:

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

292. Vládní návrh zákona o úpravě právních a hospodářských poměrů v pohraničních územích.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu, a to nejprve ke společnému jednání o prvých dvou odstavcích, jimiž jsou:

1. Zpráva výborů zemědělského a zásobovacího o vládním návrhu (tisk 248) zákona o odběru některých druhů zboží veřejnými úřady, podniky, ústavy a zařízeními (tisk 277).

2. Zpráva výborů zemědělského a zásobovacího k vládnímu návrhu (tisk 249) zákona o výrobě chleba (tisk 294).

Budeme pokračovati ve společné rozpravě, zahájené ve včerejší schůzi.

Přihlášeni jsou ještě řečníci na straně "proti": pp. posl. Nitsch a Scharnagl.

Dávám slovo p. posl. Nitschemu.

Posl. Nitsch [německy]: Vážené dámy a pánové! Znovu mluvíme o hospodářské krisi, o kterémžto předmětu již tak často bylo jednáno. Máme před sebou dva hospodářské zákony a vlastně nevíme, co s nimi počíti. Nepokračujeme v této otázce a přece bylo by důležité, aby byla vyřešena. Měl jsem příležitost promluviti o této otázce v zemědělském výboru a při této příležitosti jsem upozornil, že by se měly spojiti všechny strany bez rozdílu, ať to jsou národní socialisté, sociální demokraté nebo křesťanští sociálové, aby tuto otázku vy řešily, neboť jest všeobecným zájmem státu a zemí, aby tato otázka byla vyřešena. Ale vidíme, že řešení pokračuje velmi pomalu nebo vůbec nepokračuje. Pátráme-li po příčině, shledáme, že se strany v této otázce nemohly dohodnouti, poněvadž z ní udělaly otázku stranicko-politickou. Slyšeli jsme s tohoto místa mluviti řečníky, kteří ostrým tonem kárali a požadovali. Domnívali jsme se, že to jsou oposiční řečníci, a když jsme se tázali, ke které straně tito řečníci patří, ukázalo se, že to jsou zástupci vládních stran. Oposičník nemůže a ani nebude takovým tonem mluviti a nebude ani tolik požadovati; neboť není žádný výsledek věci požadovati, výsledkem jest něco poskytnouti, přinésti a pomoci. To není výsledkem, že si zemědělští zástupci s této tribuny vzájemně spílají, nýbrž to, že se spojí k řešení krise, ať již tito zástupci jsou v táboře křesť.-sociálním nebo národně socialistickém. Tohoto porozumění musíme dosíci a dokud ho není, krisi nerozřešíme. Můžete jednati, jak dlouho chcete, s tak malichernými zákony jako s těmi, které máme dnes před sebou, v této otázce vůbec nepokročíme. Vždyť všichni jste praktičtí a zdatní národní hospodáři a jistě jste četli a víte zcela dobře, že vydá-li se zákonné opatření v zemědělském oboru, obchod a bursa se zneklidní a že ceny stoupají do výše Neviděli jsme to u žita a musili jsme konstatovati, že ačkoli se dostavil na bursu generál se svým adjutantem, ceny žita sebou nehnuly, ba dokonce klesly. Nesypte nám do očí písek tak malichernými opatřeními! Že generál jde na bursu a koupí 100 vagonů žita, to dělá dnes každý velký mlynář, tím nepokročíme. Ani se zákonem o vymílání žita nedostaneme se dále. Zavedou se jen nové šikány pro živnosti a již dnes dostáváme spousty dopisů a telegramů velkých mlynářů a mlýnských průmyslníků, v nichž se táži, co se stane s černou pšeničnou moukou. Co znamená zákon o dodávkách veřejným ústavům? Tolik jako vůbec nic. Rád bych zde pánům důtklivě připomenu!, aby do zákona pojali ustanovení, že při dodávkách veřejným ústavům dodavatelé, kteří podali nabídku, nemají býti posuzováni s jednostranného šovinistického stanoviska.

Měli jsme příležitost v zemědělském výboru podati návrh, aby se vojákům místo černé kávy dávala bílá a ukázali jsme na to, že tímto opatřením ulehčilo by se zemědělství o 75.000 litrů mléka denně a že bychom tím do zemědělské výroby vpojili nového spotřebitele. Tento svůj požadavek položili jsme na srdce panu ministrovi zemědělství a já jako oposičník musím s tohoto místa vysloviti panu ministrovi zemědělství svou pochvalu, že učinil vše, co bylo v jeho moci; nařídil, aby mléko a mléčné výrobky byly více zařazovány na jídelní lístek vojáků než dosud. Bohužel nemohl se svým návrhem úplně proraziti. Tím, že by se vojákům dávalo místo melasy nebo řepné konservy půl litru mléka, nastal by podle informací, které jsem dostal od pana generálního intendanta, rozdíl v ceně asi 14 milionů Kč a není pro něj úhrady. Chci zde pánům dáti dobrou radu. Pan ministr financí chce zavésti daň z piva, neboť praví: "Chmel jest laciný, ječmen jest za babku a pivo jest drahé." Poněvadž zemědělství za ječmen nedostává peněz, mělo by se mu to nahraditi aspoň na druhé straně dobrými cenami mléka a dobrým odbytem mléka.

Podrobnými opatřeními nikdo nerozřeší zemědělskou otázku a zemědělskou krisi. Všechny sousední země provádějí velkorysá opatření a kdybychom již, jak se dovídáme z časopisů, částečně napodobili německý zemědělský nouzový program, kdybychom z něho již vyňali přirážková cla a jiná opatření, pak bych poradil zástupcům velkých agrárních stran, aby prostě německý nouzový program pro zemědělství, jejž vydal ministr Schiele, napodobili v celém jeho znění. To by byla nejprostší methoda a nejlepší rozřešení. My zase vytrháváme jednotlivé části a celek necháváme ležeti. Později v krátkých rysech vylíčím hospodářsky program pana ministra Schieleho. Prozatím chci se jen zmíniti, že hospodářská krise v 19. století byla jiná než nynější. Hospodářská krise v 19. století povstala tím, že se pro zemědělství otevřelo mnoho neobdělané půdy, jejíž výtěžek zaplavil evropskou pevninu. Nynější krise jest však něco docela jiného. Proslulý národní hospodář Sehring praví, že důvodem nynější krise jest především nepoměr cen mezi průmyslem a zemědělstvím, v druhé řadě však jest důvodem, že spotřebitelé nemohou tolik kupovati. S našeho stanoviska v Československé republice musíme ještě připojiti, ze důvodem krise jest i to, že pro velká břemena vyrábíme příliš draze. Zemědělství jest příliš vysoko zatíženo a nemůže to vydržeti. V Německu se mnohem hlouběji zabývali studiem hospodářské krise a vypracovali zvláštní program. Ale Němci mají i odvahu peněžitě přispěti zemědělcům, pomoci jim nikoliv zákony o vymílání obilí, nýbrž skutečnou peněžitou výpomocí. Tak byl ihned dovozní kontingent amerického zmrzlého masa v Německu snížen s 1,200.000 q na 500.000 q, odbytovým organisacím byly poskytnuty tyto státní podpory: na organisaci odbytových trhů pro jatečný dobytek a masné výrobky 8 milionů marek, mimo to přejímá stát záruku za družstva pro zhodnocení masa na 22 milionů, pro výrobky mléčného hospodářství 10.9 milionů marek, pro zhodnocení vajec 4 miliony marek, pro výrobu ovoce a zelenin 8 milionů marek, pro zhodnocení bramborů 6 milionů marek, úhrnem 30 milionů marek, tedy jen pro odbytové organisace čtvrt miliardy Kč. To vše bylo v rozpočtu pro rok 1928 povoleno. To jest pomoc, ale to, co my děláme, není pomocí. Němci šli dokonce dále. Když zemědělství bylo značně zadluženo, provedli tak zvanou změnu zadlužení, založili záruční jednoty, které převzaly záruku za zemědělství, odstranily směnky a krátkodobé půjčky konvertovaly na dlouhodobé, v 30 letech umořitelné, s kursem 93 při 8.4%.

U nás se v tomto oboru vůbec nic neděje. I Jugoslavie a Polsko, naprosto nemluvě o Maďarsku, které činí nejdalekosáhlejší opatření, začínají řešiti hospodářskou krisi, Polsko s neobyčejně důležitými tarifními slevami a výhodami pro své zemědělce. Z nové dohody, z nové obchodní smlouvy mezi Německem a Polskem vidíme, že jest zde úsilí vzájemně si pomoci.

Hospodářská krise musí býti upravena ve dvou etapách, ihned a později. Nynější etapou by bylo, aby se zemědělství poskytly nyní výhody, které by směřovaly k tomu, aby se zmenšila režie, uhradily dluhy, rozřešila otázka úvěrní a tarifní. Kolegové si připomenou, jak se pan ministr zemědělství velice případně snažil, aby byla upravena otázka tarifní a dopravní. V zemědělském výboru jsem čísly dokázal, že parita Praha-Hamburk a Terst-Praha jest menší než parita Praha-Košice. Ministr zemědělství slíbil, že v tomto oboru učiní vše, aby dosáhl spravedlnosti. Jak vypadá tato spravedlnost, vidíme z hrozícího zvýšení sazeb. Tím se neuleví zemědělské krisi, nýbrž bude jen stupňována. Zástupci evropských zemí v Ženevě chtějí tam uzavříti celní mír. Rádi bychom jim vřele doporučili tento celní mír a přáli bychom si, aby evropské státy konečně uznaly, že si musejí vzájemně pomoci. Evropa se má sama zásobiti. Ale tato vůdčí zásada ještě dlouho nezíská platnosti, neboť jsme ještě pevně pod mocí a pod silnou rukou Ameriky.

Generální sekretář Svazu Národů v Ženevě napsal nedávno článek do časopisu "Pester Lloyd", v němž správně poukazuje na to, že Rakousko a Československo mohou býti zásobeny potravinami z Maďarska a Jugoslavie. Rozumím tím ovšem jen to, co nějaká země potřebuje jako přídavek, aby měla dost. Poukázal na to, že by stačila trocha dobré vůle mezi evropskými státy, aby tato otázka byla rozřešena. Německo dováží ze zámořských států 2,430.000 tun obilí, z Rumunska, Jugoslavie a Maďarska jen 8000 tun. Podobný poměr jest i jinde. Belgie dováží ze zámořských států 1,150.000 tun, z Evropy 10.000 tun; Francie ze zámořských států 1,616.000 tun, z Evropy 56.000 tun; Anglie ze zámoří 5,000.000 tun, z Evropy nic. Zde jest jádro hospodářské krise, v těchto údajích, které jsem právě přečetl. Tato otázka nemůže býti rozřešena všeobecně evropsky, budou-li se evropské státy dále obklopovati vysokými celními zdmi a budou-li se vzájemně týrati celními opatřeními. Bývalý ministr dr Hotowetz v jedné řeči v Moravské Ostravě případně ukázal, že nepokračujeme, nýbrž jdeme zpět. Děláme to jako ve středověku, kdy se každé město obklopilo vysokou celní zdí. Každý malý stát se obklopuje vysokými celními zdmi a pokouší se cla stále zvyšovati. Při tom zapomíná, ze se Američané brání proti tomuto zvyšovaní cel zákonem, zvaným Mac Mary Haugen Bill s vývozními premiemi 300 milionů dolarů a že evropské agrární státy, zvýší-li své celní zdi proti průmyslovým výrobkům průmyslových států, dosáhnou toho, že se udusí ve vlastním tuku. Řešení této otázky nespočívá v tom, že se usiluje jen o to, aby cla byla na celé čáře zvýšena. To dosud ještě nikde nemělo dobrého účinku. Tímto způsobem není možno učiniti přítrž dumpingu. Ale jednoho bylo by zapotřebí: kontingentovati dovoz ze sousedních států. Němci se toho hladce chopili a v německo-polské dohodě nacházíme kontingentování dovozu a vývozu. Hindenburg to také ve svém dopise odůvodnil. Nacházíme tam, že Polsko může do Německa dodávati 200.000 vepřů, což se ve 2 letech zvýší ještě o 75.000 kusů a později ještě více. Německo má kompensace ve vývozu svých průmyslových výrobků do Polska, ale stařičký Hindenburg dává svému průmyslu moudrou radu, jež zní: Průmysl musí však pomýšleti na to, aby zemědělství pomohl a postavil je na nohy, musí pomýšleti na to, aby přivodil paritu cen mezi průmyslem a zemědělstvím, neboť tak to dále nemůže jíti, aby průmysl svými silnými organisacemi udržoval ceny na výši, ale rozervané zemědělství stále více klesalo. Konec konců dojde k tomu, že kupní síla zemědělského obyvatelstva, které přece dnes tvoří hlavní kádr, klesne na nulu a tím utrpí především průmysl vlastní země. S takovými nicotnými opatřeními, jako jest tento zákon o vymílání obilí, vůbec nestojí za to si zadávati. Já jsem se do této otázky důkladně zapracoval, studoval jsem ji a mluvil jsem o ní i v zemědělském výboru. Proto pravím: Tyto dva návrhy mají tak nepatrnou cenu, že v zájmu zemědělství nepovažuji za hodno námahy, abych při projednávání zůstal v zasedací síni. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Scharnagl. Dávám mu slovo.

Posl. Scharnagl (německy): Slavná sněmovno! Když se utvořila nová vláda, předstoupila před sněmovnu se slibem, že bude jejím hlavním úkolem zmírniti těžkou krisi, ve které jest naše zemědělství. Že tato krise jest, nepotřebuji dokazovati. Není to krise výroby, nýbrž odbytu; zemědělec nemůže pro mnoho svých výrobků najíti vůbec kupce nebo dosáhne jen ceny, která není v žádném poměru k jeho práci a k vynaloženým výdajům. Tíseň postihuje stejně drobného jako velkého zemědělce, všichni naléhavě potřebují pomoci.

Od utvoření nové vlády uplynuly již 4 měsíce. O zemědělské krisi se mnoho mluvilo a psalo, byly po vány rozličné návrhy, které jsou plny dobrých rad, ale do dneška se pro zemědělství nestalo skoro nic. Z potištěného papíru zemědělec nemůže býti živ. Hádali se v koalici sem a tam, co chtěl jeden, nebylo vhod druhému a skončilo se to tím, že dosud většina návrhů byla hozena do koše. Ale tíseň zemědělství trvá v nezmenšeném rozsahu dále. Tu jest člověk rád, když se konečně podají určité návrhy, jak je obsahují tyto dvě osnovy. Jest to velmi málo, ale jest to aspoň počátek a zemědělec jest rád, když se konečně od prázdných slov a slibů přechází k činům.

Oba návrhy směřují k tomu, aby zemědělci byl zajištěn lepší odbyt jeho obilí doma, a to nuceným vymíláním žita a povinností veřejných ústavů užívati domácích výrobků i jiných výrobků zemědělství. Domnívám se, že se tato opatření osvědčila, byť jen v omezené míře. Ovšem nepřinášejí zemědělství velké pomoci, která mu byla slibována. Krise zemědělství se nevyřeší takovými nepatrnými prostředky. K tomu dlužno užíti opatření mnohem hlouběji sahajících a prozíravějších. Náš klub, jenž nyní nemá vlivu na vládu, snažil se v příslušném návrhu na takové prostředky ukázati. Přednesli jsme zemědělský program, jenž částečně činí opatření ihned, částečně obsahuje návrhy na delší dobu. Neboť zemědělská krise není zjevem přechodným, nýbrž bude v tomto státě jako v četných státech ještě dlouho míti velký význam. Proto jest zapotřebí pronikavých opatření a dlužno částečně počítati se změnou zemědělské výroby.

Z opatření, která by měla ihned nabýti účinnosti, uvedli jsme ve svém návrhu, v tisku 195, tato: Uvádíme především svůj cíl: Přiměřené pevné ceny, znemožnění lichvářské spekulace. Nynější ceny ani zdaleka neodpovídají výrobním nákladům. Vláda se musí neprodleně chopiti všech opatření, která umožňuj i rolníku cenu odpovídající výrobním nákladům. V bodě 3. uvádíme tato obchodněpolitická opatření: Jen v trvalých obchodních smlouvách vidíme vhodný prostředek, jímž by se jednak naše domácí zemědělství chránilo před nesnesitelnou soutěží ciziny, jednak by se naší vlastní výrobě zajistil nutný odbyt do ciziny. Mají se učiniti celní opatření pro zemědělské výrobky, aby se tím podle možnosti zajistila cena odpovídající výrobním nákladům. Vláda se vybízí, aby příslušné návrhy co nejdříve předložila sněmovně a s příslušnými státy ihned zahájila případná nutná jednání.

Především žádáme, aby byly provedeny tyto požadavky: Dovoz přepychového ovoce a přepychové zeleniny budiž pokud možno ztížen. Dovoz chemicky bílené mouky budiž zakázán. Dovoz mouky budiž ztěžován i proto, aby se mlynářskému průmyslu poskytlo dostatek zaměstnání a aby píce zůstala doma. Žádáme dále, pokud jde o krmiva: Dovoz dobrých krmiv budiž podporován. Drobným zemědělcům musí býti dovoleno, aby ve státních lesích sbírali stelivo a kosili trávu ve stejném rozměru jako před vyvlastněním. Zcela zvláště však žádáme, aby se zemědělství opatřil provozní kapitál a proto žádáme v bodě 14. levných úvěrů. Za tímto účelem budiž zemědělcům a družstvům poskytnut levný úvěr z Ústřední sociální pojišťovny, pensijního ústavu a státních ústředních pokladen, a to vklady uloženými v lidových peněžních ústavech. To musím říci o našem zemědělském návrhu.

O dlouhodobých opatřeních jedná 1. odstavec tohoto návrhu. Dovoluji si doporučiti sněmovně tento náš návrh, bude-li v dalším průběhu zahájena rozprava o zemědělské krisi v celém jejím rozsahu a budou-li se konati porady o dalekosáhlých opatřeních. Při tak důležitých návrzích nemělo by jíti o to, s které strany tyto návrhy přicházejí, nýbrž zdali skutečně slibují pomoc. Žádná strana zde nemá monopolu. Nesmí se jen plýtvati velkými sliby, zemědělci budou vděčni každému, kdo jim skutečně pomůže.

V senátě podalo několik mých klubovních druhů návrh týkající se mléka, jenž byl ve veřejnosti a včera i v této sněmovně předmětem ostré kritiky. Poukazuji na včerejší řeč p. kol. Böhma. Nuže, když někdo špatně leží, pak ho zlobí každá moucha poletující ve světnici a on si rád vylije svou zlost na každém, kdo se mu namane. Chápu, ze tak zvaná strana venkovského lidu jest ve špatné náladě, jí jest v nové koalici špatně, velmi špatně, v národních věcech spíše hůře než lépe, při ochraně nájemníků se jen vytlouká klín klínem a i jinak jsou jen spory. Odkud má přijíti dobrá nálada? Tu pak rádi hledají někoho, na němž by bylo lze vylíti si hněv, a to máme býti my, křesťanští sociálové. My jsme na to již zvyklí. Když členové Svazu zemědělců nic nesvedou, jsme vždy vinni my, křesťanští sociálové. Tak tomu bylo ve staré koalici a jak se zdá, má to tak zůstati i v koalici zeleno-rudé. Proto se nyní štve pro Böhrův mléčný návrh. Tu se chytáte jednoho slova, totiž slova "sbírané mléko" a zapomínáte na hlavní věc, ale ta jest dobrá. Kdybych byl dělal tento návrh, nebyl bych užil slova "sbírané mléko", neboť naši lidé užívají tohoto slova obyčejně jinak, totiž pro mléko zbavené smetany, jak se říká odstředěné. A o tom není v Böhrově návrhu vůbec řeči. Oč mu jde, jest, aby zemědělec byl chráněn před všelijakým trýzněním, nebude-li jeho mléko obsahovati tolik tuku, kolik se nyní žádá, totiž 3.2% tuku. Pro plemena chovná v nížinách jest to, jak známo, příliš mnoho, tolik tuku se od nich nikdy nedosáhne, stejně jako od krav brzy dojených. Proto Böhrův návrh chce snížiti všeobecně požadovaný obsah tuku na 2.8%. To jest rozumné a rozhodně jest to úlevou pro rolníka. Ale s druhé strany se dělá, a také posl. Windirsch to tak v Liberci líčil, jakoby sen. Böhr vyžadoval od normálního mléka 4% tuku, takže by mléko méně tuku obsahující nebylo mlékem normálním, tedy bylo by mlékem padělaným, rozředěným. To jest zřejmé překrucování. Böhrův návrh nazývá mléko, obsahující více než 4%, plnotučným. I o tomto slovu bylo by lze se hádati, ale jest pravda, že Böhrův návrh považuje každé mléko s 2.8% tuku za mléko normální, nepadělané a vyžaduje pro něj cenu. To jest výnosné a rozumné. Konečně budeme stejně jako jiné státy musiti přikročiti k zákonné úpravě našeho mléčného hospodářství a tu bude míti obsah tuku jistě velký význam. Mléko bude se musiti oceňovati podle obsahu tuku. Pak může býti Böhrův návrh dobrým podnětem. Rozhodně nejde o slova, nýbrž o věc a tu Böhrův návrh chce zemědělce chrániti. Nesmíme nic okrašlovati, ale můžeme žádati, aby se zlomyslně nepřekrucovalo.

Pan kol. Böhm považoval také za vhodné zaútočiti na mne osobně, poněvadž patřím ke křesťansko-sociální straně. Řeknu mu jen toto: Byl jsem politicky činný již dávno před tím, než existoval Svaz zemědělců. (Posl. Zajiček [německy]: Snad ještě vůbec před narozením Böhma!) Snad i to, a pokoušel jsem se býti užitečným svým soudruhům v povolání, zemědělcům, pokud mi síly stačily, a vždy jsem byl křesťansko-sociální. Proč? Protože jsem jako dobrý křesťan nechtěl nic věděti o liberální selské straně ve starém Rakousku. Venkovský lid, z něhož pocházím, jest křesťanský, proto nechtěl jsem nic věděti o liberálních pánech, kteří si tehdy pyšně vykračovali v selských šatech, a připojil jsem se ke straně, která z Vídně vnesla mezi náš lid německý křesťanský prapor. A v tom mne nemohl zmýliti ani Svaz zemědělců. Viděl jsem v něm většinu oněch dřívějších liberálních vůdců a proto jsem jako křesťan neměl v něj důvěry. A ani proto se mi nelíbil, poněvadž byl stranou ryze třídní, stejně jako sociálně demokratická strana dělnická. Ale podle mého mínění jsou třídní strany škodlivé, protože jsou jednostranné. Mohou předkládati radikální požadavky, ale nemohou s nimi proraziti. Když je chtějí prosaditi, pak musí přece spolupracovati s jinými stranami a své víno vodou hodně rozřediti. (Posl. Horpynka [německy]: To se jmenuje kompromis!) Ano!

A často shnilý. O tom se členové našeho Svazu zemědělců každým dnem dovídají více. Čeho dosáhli dosud ze svých velkých slibů? Tu jsem již raději ve své straně, která sporné otázky vyřizuje ve svém vlastním lůně. To není snadné, nelze slibovati modré s nebe, ale nedělá se politika zelených nebo rudých hesel, nýbrž politika skutečně lidová. Vždyť lidem nejsou jen zemědělci nebo jen průmysloví dělníci, není také zvláštní lid venkovský a zvláštní lid městský, to jsou samé jednostrannosti, a já znám jen jediný německý lid, k němuž patří jako živí členové zemědělci a dělníci, pracovníci rukou i ducha. Jedni nemohou bez druhých žíti a proto dlužno pečovati o všechny. Když má dělník peníze, cítí to zemědělec a dostane-li se zemědělec do tísně, musí to odpykati dělník, poněvadž pro své výrobky, pro své průmyslové zboží nenajde domácího trhu. To jsme zřetelně vyslovili ve svém agrárním návrhu. Proto tedy žádnou radikální agrární politiku a žádnou radikální dělnickou politiku, nýbrž politiku lidovou! To jest zásada mé strany. A tak se domnívám, že lépe sloužím svým soudruhům z povolání, rolníkům, než v zelené třídní straně, jakou vždy byl a jest Svaz zemědělců. To jest moje odpověď na zbytečný útok kol. Böhma.

Jsem a zůstanu jako rolník a křesťan v německé křesťansko-sociální straně lidové, která pracuje pro všechny stavy. My nemáme patent na záchranu zemědělství, jak to o sobě asi myslí jiní, ale učiníme, co můžeme nejlepšího, aby naši křesťanští němečtí zemědělci tak dobře jak jen možno přežili těžké doby.

A ještě jedno slovo: Krise zemědělství. (Posl. dr Luschka [německy]: To jest krise zemědělců, nikoliv zemědělství!) Velmi správně! Ta jest příliš smutná, než abychom se my zemědělci měli mezi sebou hádati. Jest zapotřebí svorné práce, aby se rychle a důkladně pomohlo. V těchto návrzích vidíme slabý počátek, ale přece jen počátek a proto budeme pro návrhy hlasovati. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. dr Hanreich. Dávám mu slovo.

Posl. dr Hanreich (německy): Dámy a pánové! Zabýváme se nyní dvěma jistě velmi ubohými zemědělskými návrhy a podle mého mínění jest to smělost jmenovati tyto dva návrhy tak zvaným malým agrárním programem. Jestliže se koalice domnívá - páni ministři skvějí se ovšem nepřítomností - že tento malý agrární program má a může spokojiti veřejnost, pak vlastně nevím, jak bude vypadati velký agrární program. Oba tyto zákony nebudou míti vůbec vlivu na zemědělskou krisi, budou však záminkou a důvodem k nerozsáhlejšímu šikanování při zásobování obyvatelstva. Zda dnes státní úřady, které konec konců většinou nakupovaly doma, jsou k tomu nuceny či nikoliv, sotva asi změní něco na skutečnosti, že jsme zaplaveni cizozemským zbožím. A ostatně parlament předpisy o vymílání obilí a celou tou aprovisací, jak vy si to představujete, udělal právě opak toho, co nám bylo předloženo zákonnou formou před 1 1/2 rokem, a já se pevně domnívám, že právě zákonem o žitném chlebu můžeme snad pomoci poněkud spotřebě žita, ale současně znovu ubijeme cenu pšenice. Špatné ceny pšenice u nás jsou vlastně důsledkem toho, že naše obyvatelstvo neužívá již tmavší mouky, že se tedy ve mlýnech prodává jen lepší mouka, kdežto černá zůstává ležeti a podle toho musí mlynáři kalkulovati, že tmavé mouky lze použíti jen jako krmiva a podle toho musí počítati. Nyní tím, že omezíte přimíchávání pšeničné mouky, nezabráníme sice, aby pšeničná mouka nebyla přimíchávána, podvodu však budou otevřeny dveře dokořán. (Výkřiky posl. dr Luschky.) Co nedokážou mlynáři, svedou pekaři. Je tu nějaký pekař? Ti jsou ovšem vyňati. (Veselost). Věřím ovšem, že to, že zde zasahují zákonná ustanovení a chtějí snížiti spotřebu pšeničné mouky, projevilo se již v posledních několika týdnech ve vytváření ceny pšenice. Na posledním týdenním trhu platilo se u nás za pšenici první jakosti již jen 140 Kč za metrický cent. To jest nejnižší cena, jakou si vůbec můžeme mysliti. A bude se opakovati totéž jako kdysi s historií dovozních listů, která byla jen poloviční věcí, že se dovozních listů, poněvadž jich nebylo lze upotřebiti, používalo pro jiné věci než pro pšenici, že jsme tím sice jakž takž pomohli ceně ovsa, ale tím jsme zavedli k nám dovoz pšenice. Touto polovičatostí dovozních listů byla u nás způsobena záplava pšenicí. A právě tak tomu bude opět také zde.

Jsem ovšem toho mínění, že především se má pomoci hospodářsky nejslabším a nemám nic proti tomu, aby se ukázalo horským rolníkům, že vládní strany jsou ochotny učiniti něco, aby těmto slabým existencím pomohly. Ve skutečnosti však jim nepomohou. Ony jim pomoci nemohou a nechtí, nýbrž chtějí pouze dokázati: "Obyvatelé, zůstaňte mezi námi, musíte býti spokojeni s naší politikou, neboť hleďte, máme dva zákony, tento zákon o vymílání obilí udělali jsme pro vás." Projednávání obou návrhů ve výborech byl krásný footballový zápas. Jak tyto návrhy byly přehazovány z jednoho výboru do druhého, jak byly brány s denního pořadu a opět na něj dávány, jak strany koaliční hrály ve výboru házenou, jak hlasovaly proti sobě, to byl samo o sobě vrcholný požitek, neboť jinak jest parlamentní život v československém vydání poměrně dosti málo potěšitelný. Ale v těchto věcech máme přece ještě jakýsi znalecký požitek. Domnívám se ovšem, že koalice bude cítiti potřebu, aby učinila přítrž tomuto věčnému hlasování proti sobě. Pochopitelně velmi opět asi oživne touha po Pětce, po Osmičce a po všech těchto krásných zařízeních dřívější koalice. Chápu to. Ale musím pánům říci, že tím by nesli zlu na kořen. Někdejší členové "Pětky" a "Osmičky" měli kdysi pouze za úkol zastříti vyskytující se rozdíly v koalici, aby se neprojevovaly navenek. Skutečnost, že takovýchto výborů jest třeba, dokazuje hluboko sahající rozdíly, které byly v koalici a které se vyskytly v ještě větší míře v této velké koalici, kterou máme dnes. Domnívám se, že páni kolegové, kteří chtějí posuzovat politiku s vyššího hlediska, nemohou se zajisté klamati, že o hospodářské politice nelze ve státě ve skutečnosti tak dlouho vážně jednati, dokud nejsou rozřešeny politické otázky a k těmto nejdůležitějším politickým otázkám patří u nás ovšem nár.-politická (Souhlas.), patří řešení národnostní otázky v tomto státě. (Souhlas.) Kdyby to jednou bylo rozřešeno nebo upravena k tomu cesta, pak si mohu představiti, že by došlo k seskupení podle hospodářských zásad. Pak bude moci koalice skutečně prováděti svůj program, kdežto takto máte sice velkou koalici, ale je to kolos na hliněných nohách. Zkoumejme dále - ne budeme se dále baviti o těchto dvou zákonech, které jsou pro kočku - co nám slibují pánové jako velký agrární program a co se o tom proslýchá. Slyšíme, že prý došlo k dohodě o celních přirážkách, o celních přirážkách, které nám mají přinésti cenu pšenice asi 190 až 200 Kč. Aby se toho dosáhlo, zavedou se celní přirážky 26 Kč. Zatím máme cenu pšenice 140 Kč a připočteme-li k tomu celní přirážku 26 Kč, docházíme k ceně 166 Kč. Ale ve veřejnosti má býti vzbuzen dojem, jako by se touto přirážkou bylo dosáhlo ceny asi 190 až 200 Kč. Rolníci, kteří se již smířili s faktem, že hospodářský rok 1929 jest ztracen, mají býti znovu voděni za nos, mají býti oklamáni v tom, že vinou koalice bude ztracen také hospodářský rok 1930. (Souhlas.) To s celní přirážkou jest klamání lidu. Máme-li na mysli, že před válkou stála pšenice vždy 12 zlatých, podle známé skutečnosti, že nahradíme-li naši měnu jen desetinou mírové měny, odpovídá to ceně 240 Kč. To byla naše cena pšenice před válkou. Cena ječmene činila od 20 do 24 korun, to odpovídá nyní ceně ječmene 200 až 240 Kč. Měli jsme ceny řepy nejnižší, na které se mohu jako dítě pamatovati - 80 krejcarů, to jest 16 Kč. Dnes stojíme hluboko pod touto nejnižší tehdejší cenou řepy. Měli jsme také jednou cenu řepy 1.20 zlatých za metricky cent, což odpovídá ceně 24 Kč. Mléko se před válkou prodávalo za 8 až 10 krejcarů ze stáje, to odpovídá asi ceně 1.60 až 2 Kč a dnes dostaneme na jižní Moravě za litr plnotučného mléka 1 Kč až 1.10 Kč. Jestliže se nám tu ještě chce říci, že rozhodujících opatření není třeba, uvážím-li, že jest tisíce a tisíce rodin, zvláště v krajích, kde jsou drobní rolníci, jejichž jediným příjmem jest mléko, kteří po žních prodají několik centů ječmene, aby mohli zaplatiti daně, kteří pak po celý rok mají běžné peníze do hospodářství jen z výtěžku stáje, pak se vás musím tázati, jak ten zázrak dělají, aby vyrobili litr mléka za 1.10 Kč.