Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci.

Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta řečnická byla stanovena 30 minutami.

Námitek proti tomu není? (Nebyly.)

Námitek není. Lhůta řečnická je schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" p. posl. Kubač, na straně "pro" pp. posl. Polívka a Bečko.

Dávám slovo prvnímu řečníku, p. posl. Kubačovi.

Posl. Kubač: Ctená snemovňa! Tento zákon má sa vraj uplatniť dnes. Je to škandalizujúce, že terajšia sociálfašistická vláda za tak krátku dobu chce tieto zákony, ktoré jednajú o maloroľníkoch, prejednať, že nie je možné o nich ani pevne rozhodnúť. A preto, že tento zákon je nevyhovujúci, preto, že tento zákon priamo len zaťažuje maloroľníkov, je treba, aby o tomto zákone zvlášte sme hovorili. Preto my ako takí podali sme pozmeňovací návrh posl. Kubača, Novotného a súdr., ktorý by bol nasledujúci:

§ 1 nech znie:

"Domkáři, malorolníci a příslušníci pracující třídy vůbec mají právo používati bezplatně pastvin, náležejících obcím, státu anebo statkářům."

§ 2 nech znie:

"Tam, kde dobytkem obecním anebo statkářským byly pastviny zničeny, anebo kde bylo zakázáno pásti dobytek domkářů a chudých lidí vůbec, buďtež pastvy a louky dány do správy chudým lidem, resp. rolnickým radám, voleným chudými pracujícími obyvateli obce, zdarma. Škoda, která byla zákazem pasení chudým pracujícím zemědělcům způsobena, musí býti plně uhrazena tím, kdo zákaz pasení vydal."

Tento návrh bol by aspoň čiastočným úspechom pre túto vrstvu maloroľníkov. Ale zákon, ktorý je tuná navrhovaný na dobu troch rokov, znamená ošmeknutie a oklamanie maloroľníkov, aby nestali sa spolubojovníkmi pracujúcej triedy. Preto my k roľníkom Československej republiky, najmä na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, voláme, aby spoločne so stranou komunistickou bojovali za zrušenie tejto sociálfašistickej vlády a za vládu robotníkov a roľníkov, ktorá im pasienky vymôže. (Výborně! - Potlesk poslanců strany komunistické.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo p. posl. Polívkovi.

Posl. Polívka: Slávna snemovňa! K vládnej osnove zákona, ktorým upravuje sa užívanie niektorých pastvín v zemiach Slovenskej a Podkarpatoruskej v ročných pastevných obdobiach 1930 až 1932, dovoľujem si priedniesť niekoľko podnetov i poznámok.

Problém slovenský po stránke zemedelskej i hospodárskej veľmi podstatne súvisí s úpravou a rozvojom zabezpečenia pastvín čiže pasienkov. Ohromné komplexy, takmer v rozlohe 100.000 kat. jutár, sú predmetom závažného a významného jednania, aby nášmu ľudu a jeho dobytkárstvu poskytlo sa v nich náležitého zabezpečenia. Mnohé oblasti týchto pastvín sú nedostatočne využitkované. Iné postrádajú náležitej výživnosti, v mnohých krajoch opäť ľud postráda finančných prostriedkov k rozmnoženiu chovu svojho dobytka, ktorý môhol by mu poskytnúť náležitej obživy a tiež hospodárskeho zabezpečenia. Doterajšia prax zákona užívanie pastvín upravila, a skončenie platnosti zákona koncom minulého roku mnohých držiteľov pastvín priviedlo do domnienky, že doterajší zákon v podstate nebude predľžený, a preto usilovali o prípadné zmenšenie oblasti pastvín zoraním a zmenšovaním. Právna neistota táto spôsobila medzi naším chudobným horským ľudom viac roztrpčenosti, ako bolo treba. (Tak je!) Treba veľmi ľutovať, že vláda s návrhom prichádza oneskorene, preto že slovenský chudobný horský ľud v týchto dňoch už pripravuje sa k vyháňaniu svojích stád na salaše, vrchoviny, poľany atď. Roztrpčenosť mnohých dedín ozaj je plne oprávnená. Bude veľkou povinnosťou parlamentu, aby zákon čím skôr bol vyhlásený.

Zákon o pastvinách musí dať naším slovenským horským krajom najväčšiu právnu bezpečnosť, musí sa stať jeho hospodárskym zabezpečením i veľkou sociálnou oporou. (Výborne!)

Pri tejto príležitosti dovolil by som si úctive zdôrazniť spravodlivú a plne oprávnenú požiadavku slovenskú, aby všestranne napomáhané bolo k vybudovaniu výnosného dobytkárstva na podklade veľkého úrodného komplexu pastvín, ktoré v najvyššej miere prispieť musia k zmierneniu biedy naších horských krajov. Pred vojnou slovenské salašníctvo bývalo vždy plný m právom srovnávané so salašníctvom alpským. Slovenské pomery nutne toho vyžadujú, aby tomuto znamenitému prameňu národného bohatstva venovaná bola i dnes sústavná pozornosť. (Tak je!) Chovom dobytkárstva po všetkých stránkach dobrých plemien prispejeme k svojej hospodárskej sebestačnosti. Dnes nemôžeme opomenúť, že na Slovensku máme možnosť vybudovať tiež výnosné mliekárstvo a s ním spojené syrárstvo. Súkromní podnikatelia spolu s niektorými družstevnými podniky vo výrobe jemných druhov syrov dnes schopné sú konkurencie i so zahraničím. Táto okolnosť nesmie byť prehliadnutá. Jedná sa o budúcu veľkú národohospodársku složku, pre štát veľmi významnú.

Celkový a konečný charakter úpravy pasienkového zákona slovenským pomerom musí dať možnosť, aby podľa pečlivého výberu dobytka zabezpečený mohol byť aj zdravý rozvoj mliekárstva a tým poskytnutý aj prameň výživy a výroby Slovenska i Podkarpatskej Rusi. Prirodzene, treba postarať sa aj o náležitý odbyt mliekárskych výrobkov nielen zmenšením tarifov, ale i zlepšením komunikácie. (Výborne!)

Z vlastnej zkúsenosti znám mnohé kraje, kde negramotný ľud vo svojích primitívnych schopnostiach udržať vedel svoj chov dobytka i mliekárstvo na slušnej úrovni. Aká bude prosperita v dobe, až slovenskému a podkarpatoruskému človeku daná bude možnosť odborného výcviku i vzdelania pre dobytkárstvo, salašníctvo i mliekárstvo! Tejto veci ujať sa musí nielen štát, ale aj samospráva zemská, okresná i obecná a prispieť musí v prítomnej i budúcej dobe k priaznivému riešeniu. (Tak je!) Znemožňovanie rozvoja nášho salašníctva obmedzovaním využitia výnosných pasienkov bolo by ťažkým hriechom páchaným na Slovensku i Podkarpateskej Rusi.

Žiadame veľmi snažne, aby štátna správa našla najvhodnejšiu formu pôsobenia i účinkovania v prospech rozvoja uvedených hospodárskych složiek, aby Slovensku i Podkarpatskej Rusi cestou zákonodarnou zabezpečila do budúcna náležité využitkovanie prírodného bohatstva.

Pred časom dovolil som si s tohoto miesta zdôrazniť významné problémy slovenské a znova dovoľujem si úctive upozorniť, že pokladám uvedený návrh zákona za jedon článok z veľkej reťaze vzájomne sa podporujúcich a doplňujúcich zákonov celkového, veľkého národo-hospodárskeho programu venovaného Slovensku i Podkarpatskej Rusi. Len táto cesta rozumného programu umožní ľudu obživu, spokojnosť i šťastie v rodnom kraji.

Všeobecný hospodársky i vedecký pokrok v zemedelských otázkach musí byť tiež požehnaním pre slovenské pomery a všetkých výsledkov nutno náležite využitkovať a uviesť vo všeobecnú platnosť. Z presvedčenia, že vláda všetky rezolučné návrhy smerujúce k povzneseniu slovenských i celoštátnych pomerov v otázke úpravy zemedelského pachtu bude plne rešpektovať a v najbližších osnovách zákonov ich uskutoční, hlasovať budeme pre vládny návrh zákona ako je v pléne zemedelským výborom predostretý. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Bečko. Dávám mu slovo.

Posl. Bečko: Ctená snemovňa! Vládny návrh, ktorý práve je predmetom jednania, znamená v celku predlženie toho právneho stavu, ktorý trval od r. 1924 do r. 1929 v obore užívania pastvín na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi. Nakoľko otázka pastvín v hornatých krajoch Slovenska a Podkarpatskej Rusi tvorí podstatnú složku existenčnej základne tamojšieho obyvateľstva a vzhľadom na to, že pomery užívacie a držobnostné sú veľmi rozmanité, je nezbytne potrebné znova upozorniť na niektoré zjavy a nedostatky v tomto obore.

Predovšetkým ide o to, aby pastvinárska pôda, ktorá je rozplýlená, mohla byť nejakým spôsobom sústredená za tým účelom, aby pôda táto stala sa výnosnejšou, lepšou a užitočnejšou pre tých, ktorí ju užívajú.

Dosavádny stav je ten, že urbariálné obce na svojích pastvinách hospodária podľa vlastného tak, aby nikto iný z toho nič nemal. Ďalej sú komposesoráty, samostatné obce, potom prijdú t. zv. spoločenstvá a konečne súkromné pastviny. To sú všetko vlastníci týchto plôch, ktorí však nestarajú sa o to, aby užitočnosť tejto pôdy bola stále zlepšovaná, ale majú radšej záujem na tom, aby bonita pôdy stávala sa horšia a takto aby zemedelská pôda prípadne premenená mohla byť na pôdu lesnú. K tomuto napomáha ešte lesný ärár. Lesný ärár, ktorý je najväčším vlastníkom rozsiahlych pasienkových plôch, jednak v okolí obcí na vrchoch, na holiach, kam dobytok v letnej dobe vyháňaný je na pastvu. Táto okolnosť, že stále volá sa po trvalej úprave pasienkových pomerov, zapríčinená je predovšetkým tým, že pozemková reforma na Slovensku pri svojom prevádzaní úplne mínula sa toho sociálneho úkolu, ktorý ona mala vykonať. Verilo sa celkom pevne, že prijde k prekolonizovaniu alebo kolonizovaniu značného počtu obyvateľstva z krajov hornatých na t. zv. dolniaky, kde je pôda úrodná, aby takým spôsobom pomohlo sa tým hornatým krajom k zabezpečeniu existencie občianstva. To sa nestalo pre nedostatok ľavného, dlhodobého úveru a do budúcnosti nemáme nikde záruku, žeby v dohľadnej dobe mohla sa stať v tomto smere náprava. Sú tu, prosím, rozsiahle cirkevné veľkostatky, na ktorých nie je úmysel prevádzať pozemkovú reformu. Cirkevné veľkostatky, rešp. ich spravovatelia a držitelia pozemkovú reformu prehlásili za krádež, a samozrejme, že od nich nemôžeme očakávať, že nadchnú sa a budú naklonení k tomu, aby pozemková reforma na cirkevných veľkostatkoch bola prevádzaná. Z tohoto dôvodu je nezbytne potrebné na túto okolnosť upozorniť vládu a Štátny pozemkový úrad, že nie je v súhlase s verejnou mienkou slovenského pospolitého ľudu, jestliže na cirkevných veľkostatkoch pozemková reforma sa neprevádza.

Sú ešte iné hospodárske celky, na ktoré potrebné je upozorniť. V dohľadnej dobe prikročíme k prevádzaniu lesnej reformy a tie zjavy, ktoré v tomto obore na Slovensku sú pri začiatkoch, ukazujú, znamenajú, že lesná reforma mala by byť ešte nepriaznivejším spôsobom prevedená, ako bola prevedená pozemková reforma. Jedná sa totiž o to, že miesto obcí, okresov a prípadne zemí prednosť o prídel lesnej pôdy daná má byť urbariálnym obciam. Veľmi často počujeme zdôrazňovať potrebu unifikácie v každom obore počínania a máme za to, že aj tu je potrebné túto potrebu unifikácie vyzdvihnúť.

V historických zemiach starousedlícky majetok zákonom premenený je v obecný statok, ktorý dnes je majetkom obcí. Naproti tomu na Slovensku obdoba, urbariálny majetok, ešte stále tvorí podstatu individuálneho súkromného držobnostného majetku, ačkoľvek hospodarí na ňom kolektívne, bez ohľadu na to, ako tá ktorá obec má sa hospodársky, finančne a sociálne, čo pravda, nie je v súhlase so všeobecnými potrebami pospolitého ľudu a národohospodárskymi zásadami.

Následkom tohoto nie je možné, aby dali sme súhlas k tomu, žeby lesná reforma prevádzaná bola v tom smere, aby zbytky bývalých urbarialistov znova boly posilené vo svojej hospodárskej sile a podstatne rozmnožené. A tak isto nie je možné trpieť to, čo robí sa s tak zvanými pasienkovými spoločenstvami, ktoré sriaďované sú na podklade zák. čl. X z r. 1913. Tieto spoločenstvá len v pohronskom údolí majú vyše 32.000 kat. jutár pridelenej pasienkovej pôdy, kde právny stav vlastnícky dosiaľ nebol vyriešený, kde dosiaľ nie je vyriešený ani stav právnej existencie týchto spoločenstiev. Prevažná väčšina spoločenstiev stanovy nemá. Ani tie najzákladnejšie veci nie sú robené v súhlase s tými starými predpisy, ktoré zdedili sme zo starej monarchie. Z tohoto dôvodu nijakým spôsobom nemôžeme nadchnúť sa pre to, aby tento stav a jeho rozšírenie sme podporovali alebo aspoň trpeli. K tomu potrebné je podotknúť, že pasienkové spoločenstvá majú sebou ešte to zlo, že práve tá časť obyvateľstva v tej ktorej obci, ktorá má potrebu, aby mohlo sa jej dostať možnosti k chovu dobytka, je z tejto možnosti vylúčená, lebo prevádza sa výber, kde uplatňuje sa snaha pomôcť tomu, kto na pomoc výhradne potřeby nemá. Táto okolnosť vedie nás k tomu, aby volali sme nielen po prechodnej úprave pasienkových pomerov na Slovensku čo do správy a užívania, ale aby dožadovali sme sa na ministerstve zemedelstva, žeby čo najrýchlejšie predložilo návrh zákona, ktorým pastvinárske pomery, správa a užívanie týchto upravily by sa tak, aby všetko to sústredené a spravované bolo z obce. A keď v obciach máme finančné komisie, je možno mať tamže tiež pastvinárske komisie, aby pastviny urbariálné, komposesorátné, obecné, spoločenstevné, súkromné atď. za účelom správy sústredené boly takým spôsobom, aby správa bola v rukách spoľahlivých, aby účinnejším spôsobom starala sa o správu pastvín, ktorých pôda by sa lepšie zužitkovať mohla následkom dobrého zkultivovania.

Veľmi dobre vieme, že pre takéto názory niet všade dostatočného porozumenia. Vidí sa tu zásah do súkromného práva držobnostného, ktoré nemá byť menené. Proti tomu hovoríme, že v tomto smere stojí nezbytne potreba národohospodárska, sociálna, ktorá sleduje účelne povzniesť široké vrstvy ľudové v tých krajoch, kde nie je im možno existenciu ináč hľadať, ako práve zveľaďovaním chovu dobytka.

Z tohoto dôvodu v zemedelskom výbore navrhli sme rezolúciu, v ktorej ministerstvo zemedelstva vyzývame, aby návrh zákona urýchlene bol predložený. Nás predbežne uspokojuje to, že zákon bude mať platnosť od 1. februára 1930 a nie je pravda, že malému roľníkovi prináša zaťaženie, ako to zdôrazňované bolo rečníkom z komunistického tábora, lež pravda je, že správu pastvín treba náležite upraviť a organizovaľ, lebo dosavádna organizácia nie je dostatočná, nie je dostatočná pečlivosť o pastviny a nie je dostatočne postarané ani pasienkovými inšpektormi, aby pastevná pôda náležite bola kultivovaná a jej bonita zvýšená. To je ťarcha a ťažkosť tých, ktorí pastviny majú v držbe, lebo majú rozsiahle plochy, ktoré nič nevynášajú, poneváč sú jednostranne obstarávané. A potom samozrejme, keď sa tá nezkultivovaná pôda pridelí za pastvu, nech je to komukoľvek, v počiatočných dobách znamená bremeno, ale nie je to bremeno v tom, že určujú sa určité nízke poplatky za pastevné obdobie od kusu dobytka.

S návrhom zákona, ktorý čo i len čiastočne uspokojuje potreby a záujmy malého ľudu, súhlasíme v tej nádeji, že ministerstvo zemedelstva opravdu vezme tieto naše podnety, námety a pripomienky vážne a v dohľadnej dobe predloží návrh zákona na trvalú úpravu správy a užívanie pastevných pomerov na Slovensku a Podkarpatskej Rusi. (Výborne! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava jest skončena.

Žádám o přečtení podaného pozměňovacího návrhu.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Pozměňovací návrh posl. Kubače, Novotného a soudr.:

§ 1 nechť zní:

"Domkáři, malorolníci a příslušníci pracující třídy vůbec mají právo používati bezplatně pastvin, náležejících obcím, státu a nebo statkářům."

§ 2 nechť zní:

"Tam, kde dobytkem obecním anebo statkářským byly pastviny zničeny, anebo kde bylo zakázáno pásti dobytek domkářů a chudých lidí vůbec, buďtež pastvy a louky dány do správy chudým lidem resp. rolnickým radám, voleným chudými pracujícími obyvateli obce, zdarma. Škoda, která byla zákazem pasení chudým pracujícím zemědělcům způsobena, musí býti plně uhrazena tím, kdo zákaz pasení vydal."

Předseda (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru zemědělského p. posl. Teplanskému.

Zpravodaj posl. Teplanský: Slávna poslanecká snemovňa! Tento návrh nesmeruje k tomu, aby pasienky na Slovensku sme zveľadili, poneváč nie je naším účelom pasienky stále rozširovať, ale práve tento zákon sleduje cieľ, že časť týchto poplatkov venuje sa na udržovanie a zlepšenie pastvinárskych pozemkov. Čo pasienky pre Slovensko znamenajú, netreba zdôrazňovať. Vieme, že na Slovensku dorastá nám 20.000 koní a 80.000 kusov hovädzieho dobytka. Keby sme to takto zadarmo robili, za 2-3 roky nemali by sme vôbec žiadneho pasienka. Tento návrh z komunistickej strany nesmeruje k tomu, aby pomôhol najbiednejším, ale práve chce zničiť výhody, ktoré zákon zabezpečuje pre tých drobných a na spoločné pasienky odkázaných zemedelcov.

Předseda (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Osnova zákona má 12 paragrafů, nadpis a úvodní formuli.

Ježto byl podán pozměňovací návrh, míním dáti hlasovati takto: Nejprve o celé osnově v úpravě návrhu posl. Kubače, Novotného a soudr.; nebude-li úprava tato přijata, hlasovali bychom: o celé osnově najednou podle zprávy výborové.

Jsou proti uvedenému způsobu hlasování nějaké námitky? (Nebyly.)

Není jich.

Budeme tedy hlasovati, jak jsem uvedl.

Kdo souhlasí s osnovou zákona v úpravě - návrhu posl. Kubače, Novotného a soudr., nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Navržená úprava je zamítnuta.

Kdo nyní souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 12 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Tím vyřízen jest 8. odst. pořadu. Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

9. Zpráva výborů zemědělského a zásobovacího o vládním návrhu (tisk 248) zákona, o odběru některých druhů zboží veřejnými úřady, podniky, ústavy a zařízeními (tisk 277).

Podle usnesení předsednictva, jež vyhovuje projeveným přáním, navrhuji, aby se sloučilo jednání o osnově této a o osnově, která jest na pořadu jako další odstavec, to jest:

10. Zpráva výborů zemědělského a zásobovacího k vládnímu návrhu (tisk 249) zákona o výrobě chleba (tisk 294).

Důvodem pro navrhované sloučení jest, že jde o osnovy jednající o zmírnění zemědělské krise.

Jsou snad nějaké námitky proti návrhu na sloučení projednávání těchto dvou odstavců? (nebyly.)

Není jich. Projednávání bude tedy podle návrhu sloučeno.

Zpravodaji o odst. 9 jsou: za výbor zemědělský p. posl. Dubický a za výbor zásobovací p. posl. Jaroš.

Dávám slovo prvnímu zpravodaji, p. posl. Dubickému.

Zpravodaj posl. Dubický: Slavná sněmovno! Po dlouhých poradách a konferencích dostávají se do posl. sněmovny první návrhy, které mají za účel řešiti zemědělskou krisi v rámci dané možnosti. Je to vládní návrh zákona o odběru některých druhů zboží veřejnými podniky, ústavy a zařízeními a návrh o výrobě chleba. Ačkoliv návrhy tyto neřeší zemědělskou krisi od základu, přece je nutno uvítati je jako opatření, které vedle ostatních zákonů má pomoci domácím zemědělským výrobkům a působiti tak ke spravedlivějšímu zhodnocení zemědělské práce.

Naše zemědělství je v neobyčejné krisi výrobní i odbytové, která, nedostane-li se mu urychlené pomoci, způsobí další těžké ztráty a přivodí značný otřes celého našeho národního hospodářství. Chceme tomu čeliti vedle jiných opatření v prvé řadě zvýšeným odbytem zemědělských výrobků a pozvednutím domácího konsumu. V té příčině nutno apelovati na kruhy konsumentské, aby kupovaly domácí výrobky a pracovaly ruku v ruce s výrobci ze všech sil k odstranění krise zemědělské.

Má-li však býti tento požadavek uplatňován u široké konsumentské veřejnosti, je nutno, aby daly dobrý příklad především veřejné právnické osoby. Ukládá se proto tímto návrhem zákona zmíněným právnickým osobám povinnost, hraditi svou potřebu některých výrobků zemědělských výlučně výrobky domácí provenience. Tím neukládá se jim žádná oběť, naopak, u některých výrobků, jako na příklad u mouky, dosáhne se levnějších nákupů, zároveň však zvedne se domácí odbyt a zlepší se obchodní bilance, nehledě ani k značnému morálnímu významu věci, spočívajícímu ve zvýšení respektu k domácí práci a její hodnotě. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Řada států vyřešila tuto otázku dávno před námi a uplatnila v životě veřejném zásadu, že domácí výrobky nutno kupovati důsledně, při čemž ústavy a úřady státní, jakož i všechny jiné právnické osoby veřejnoprávní jdou příkladem vstříc. U nás bohužel jest až dosud jinak, o čemž nejlépe poučí nás několik čísel o spotřebě cizí mouky.

Tak bylo v období 1924 až 1928 dovezeno do naší republiky největší množství mouky na jednoho obyvatele ze všech dovozních států vůbec. R. 1924 až 1925 dovezeno bylo k nám přes 29.000 vagonů cizí mouky, v období r. 1925 až 1926 bylo k nám dovezen 30.000 vagonů mouky atd. Připadá tedy na jednoho obyvatele v našem státě průměrně 17 kg dovezené mouky, zatím co v Německu připadá na jednoho obyvatele pouze 3.73 kg dovezené mouky. Průmyslové Německo dovedlo během 4 let snížiti dovoz mouky pšeničné z 57.000 vagonů na pouhé 4.000 vagonů ročně. (Výkřiky komunistických poslanců.) Italie, Francie, Belgie, Japonsko, Španělsko a Švédsko nemají o nic lepší pšenici, než máme my, a přes to cizí mouku takřka nedovážejí. Tato fakta jsou jistě poučná a mluví nejlépe o tom, jak jiné státy dovedou respektovati domácí zemědělskou výrobu a ceniti domácí zemědělskou práci a jak nedostatečný zájem je po této stránce u nás.

Co platí, slavná sněmovno, o mouce, platí též o luštěninách, masu, mléku, vejcích, mléčných výrobcích a všech druzích zeleniny. Situace zelinářů na příklad vytvořila se od r. 1929 velmi kriticky. Zatím co domácí pěstitelé nemohou prodati své výrobky ani za cenu podvýrobní, dovezlo se k nám od ledna do 1. července r. 1929 zeleniny a ovoce za 396 mil. Kč.

Podívejme se v zájmu věci jen letmo na cibuli! Výrobní cena 1 q cibule činí 86.37 Kč podle statistického šetření příslušných úřadů. Dnešní prodejní cena činí však pouze 30 Kč, tedy o 56.37 Kč méně, než je cena výrobní. Uvážíme-li, slavná sněmovno, že cibulí osazuje se 2000 ha polí, činí bilanční ztráta jen v tomto druhu zelinářském přes 15 mil. korun. Naši zemědělci nemohou cibuli prodati, ale přes to dovezlo se k nám od ledna do 1. prosince 1929 1139 vagonů cibule za 15 mil. Kč hlavně z Egypta, Italie a Maďarska. Teprve v těchto dnech dán byl rozkaz vojenským útvarům, aby v prvé řadě kupovaly cibuli i jinou zeleninu domácího původu.

Tuto zásadu důsledně provádí v poslední době sousední Německo, zejména pokud jde o výrobky žitné. Německá říše uvolnila již 39 mil. marek na výkup žita, zavedla mnohem vyšší ochranu celní, než máme my, provádí systém dovozních listů a činí vše, aby domácímu zemědělství zabezpečila rentabilitu a sociální spravedlnost. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Chceme-li, slavná sněmovno, následovati Německo v soc.-politickém zákonodárství, měli bychom ho také následovati v účinném řešení zemědělské krise. Je to nejen v zájmu zemědělství, nýbrž v prvé řadě v zájmu celostátním. Za účelem odstranění zemědělské krise dlužno vítati každý návrh, který má pomoci zemědělcům, a tedy i návrh o odběru některých druhů zboží veřejnými úřady, podniky a zařízeními. Opatření toto nikoho nic nestojí, nikomu neublíží, ale prospěch z takového zákona budou míti nejen zemědělci, nýbrž i naše obchodní bilance. Zahraniční dodavatelé obilí a mouky žijí hlavně z dobré reklamy. Namnoze je při prodeji vydávána mouka česká za mouku zahraniční, neboť nemyslící konsument zaplatí vyšší cenu za vyhlašovanou uherskou mouku, jen když má cizí obal. A za takové pohodlí v myšlení platíme cizině ročně mnoho set milionů korun. Jíme cizí chléb, vlastním pohrdajíce. Zbytečně posíláme cizině své zlato za obilí a mouku, zbytečně se také hospodářsky oslabujeme ve prospěch ciziny. Stáváme se tak od ciziny hospodářsky odvislými, ztrácíme svou nezávislost a svou svobodu hospodářskou. Naříkáme často zejména v poslední době nad svou povinností, platiti ročně desítky milionů cizině za dluhy politické, ale nedbale přihlížíme k tomu, platíme-li sta milionů korun ročně za chléb, který bychom si dovedli nejen stejně dobrý, ale lepší z vlastní brázdy, z vlastních výrobků vyrobiti.

Zemědělský výbor pojednal ve dvou schůzích o této vládní osnově, rozšířil povinnost odebírati domácí zboží i na vejce a stanovil, aby zákon tento nabyl účinnosti dnem vyhlášení, nikoliv tedy, jak původně bylo navrhováno, teprve 15. dnem po vyhlášení.

Druhá vládní osnova, slavná sněmovno, týká se výroby chleba. Mluvil-li jsem o krisi zemědělské všeobecně, musím dodati, že nejtíživěji touto krisí jsou postiženi zemědělci vyrábějící žito, tedy v prvé řadě chudší horské kraje. (Posl. Danihel: Zemedelci na Slovensku!) A zemědělci na Slovensku. Odbyt žita v době poválečné poklesl větší spotřebou mouky pšeničné na výrobu chleba. Má-li tato odbytová krise býti alespoň částečně zmírněna, jest nutno zvýšiti spotřebu mouky žitné. V návrhu předem upravuje se poměr dovoleného mísení mouky pšeničné s žitnou při živnostenské výrobě chleba. Podle osnovy nebude příští chléb, pokud se vyrábí z mouky žitné, směti obsahovati větší množství mouky pšeničné než 15%. Bude tedy dovoleno vyráběti buď jen chléb samožitný nebo chléb ze směsi mouky žitné s pšeničnou, v níž nebude však mouky pšeničné více než 15%. Vedle toho bude ovšem lze vyráběti i nadále chléb z čisté mouky pšeničné, který konsumuje se v některých krajinách Slovenska a Podkarpatské Rusi. Rovněž bude lze nadále vyráběti tzv. chleby dietetické, na které osnova tato se nevztahuje. Ustanovení osnovy týkají se jen živnostenského vyrábění chleba, a netýkají se tedy výroby chleba pro vlastní spotřebu. Pokud však chléb po živnostensku vyrábí se pro spotřebitele, který si sám dodává na chléb mouku nebo obilí, bude platiti i pro tuto výrobu navrhovaný zákon. Aby pekaři mohli zachovati ustanovení navrhovaného zákona o dovoleném mísení mouky žitné s pšeničnou při výrobě chleba, pamatuje návrh na to, aby se jim dostalo čisté mouky žitné a čisté mouky pšeničné. Návrh totiž zakazuje míchati tyto druhy mouky ve mlýnech a nařizuje, aby mouka žitná a pšeničná do obchodu byly uváděny jen nesmíchané. Míchání těchto mouk jest dovoleno teprve u výrobce chleba, ovšem jen v poměru zákonem dovoleném. V množství od 50 kg výše bude mouka žitná a pšeničná uváděna do obchodu v obalech pevně uzavřených a opatřených údajem o jméně nebo firmě a sídle výrobce mouky, jakož i o váze s označením, zda jde o mouku žitnou, nebo o mouku pšeničnou. (Posl. Nový: Kdo to bude kontrolovati?) Kontrola je žádoucí a bude také náležitým způsobem vybavena, zejména v nově navrhovaném potravinářském zákoně.