Hospodářské poměry, které tento zákon vyvolaly, mohou se ovšem změniti a může nastati potřeba, aby poměr mísení stanovený v návrhu byl přizpůsoben těmto změněným poměrům. Na potřebu takovou pamatováno je v návrhu tím, že vláda jest zmocněna, aby nařízením poměr mísení obou mouk změnila.

Porušení povinností, uložených jednotlivcům navrhovaným zákonem, bude stíháno jako přestupek administrativní, pokud nepůjde o čin trestaný soudem.

Zemědělský výbor jednal o návrhu o výrobě chleba ve dvou schůzích a dohodl se na tom, aby návrh onen přijat byl v onom znění, jak bylo obsaženo ve vládní osnově.

Těmito 2 vládními návrhy zahajuje se přímá akce pro odstranění nebo aspoň zmírnění zemědělské krise, která vzrůstá do poměrů netušených. Na bursách klesá soustavně cena žita i jiných zemědělských plodin. Dále jest nebezpečí, že klesne i cena dobytka; zadlužení rolnictva roste a je proto nejvyšší čas, aby sborům zákonodárným předloženy byly návrhy na úpravu cel pro rostlinnou i živočišnou produkci, a návrhy k rozšíření a zhodnocení dovozních listů. Situace je kritická a nesnese dalšího odkladu. Jde nejen o hospodářské zájmy zemědělské, nýbrž i o problém celého národního hospodářství, a proto v poslední chvíli jako zpravodaj zemědělského výboru varuji povolané činitele před každým průtahem.

V zastoupení zemědělského výboru prosím, aby oběma vládním návrhům dostalo se ústavního schválení. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (Zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, p. posl. Jarošovi za výbor zásobovací.

Zpravodaj posl. Jaroš: Vážení pánové! Výbor zásobovací jednal ve dvou schůzích o této osnově a usnesl se až na nepatrné změny v §u 1, kde vložil vedle vyjmenovaných institucí také úřady, přijmouti zákon tak, jak byl projednán ve výboru zemědělském. (Výkřiky komunistických poslanců: A vy jste dali k tomu souhlas!) Zajisté. My vždycky jednáme tak, jak uznáme za dobré.

Tendence zákona je dobrá. Není to zákon, který by dalekosáhle mohl řešiti otázky zemědělské krise, ale jest jedním z prostředků, které mají pomáhati k jejímu zdolání. Zákon má tendenci, aby konsument snažil se odebírati v prvé řadě zboží domácího původu. To tedy není nic nového. To je zásada, která jest prováděna ve všech velkých státech (Výkřiky komunistických poslanců.), že se vždy jeví snaha, aby se domácí zboží doma odbylo, když nenalézá odbytu v cizině. Na druhé straně to znamená také veliký úspěch pro producenta, neboť odbude-li zboží doma a za nízké ceny, nabádá ho to, aby investoval více do svého podniku a dosáhl zboží dokonalejší kvality. Jest pochopitelné, že chceme-li konsumenta naučiti těmto zásadám, jest v prvé řadě třeba, abychom naučili především podniky veřejné, ať státní nebo zemské nebo okresní, aby plnily tuto povinnost.

V §u 1 jest taxativně vypočítáno, které podniky to jsou a jaké zboží má zákon na mysli. V §u 2 je naznačeno, jakým kontrolním orgánům podléhá toto hospodářství. V §u 3 jsou stanoveny vyjímky z tohoto zákona, v §u 4 jednáno jest o smlouvách, o době účinnosti zákona, § 6 má trestní sankci.

Jak pravím, není to zákon, který by mohl vyřešiti naši zemědělskou krisi. (Výkřiky komunistických poslanců.) Počkejte, pánové, mluvte aspoň jeden a ne čtyři najednou.

Ale poněvadž má napomáhati k zlepšení situace zemědělské krise, navrhuji jménem zásobovacího výboru jeho přijetí. (Souhlas.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Zpravodaji o odst. 10 pořadu jsou: za výbor zemědělský p. posl. Dubický, za výbor zásobovací p. posl. Křemen.

Poněvadž p. posl. Dubický svou zprávu již přednesl, uděluji slovo druhému zpravodaji, p. posl. Křemenovi za výbor zásobovací.

Zpravodaj posl. Křemen: Slavná sněmovno! Zásobovací výbor pojednal o vládním návrhu zákona (tisk 249) o výrobě chleba.

Chleba, jak známo, vyrábí se z nejlepší mouky žitné. Po dobrém žitném chlebu zůstala vždy poptávka i v době dnešní, kdy je zapomínán a kdy ve městech předkládá se v restauracích hostům na stůl jen bílé pečivo. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Tento zákon pojednává o výrobě chleba a má přinésti konsumentům zlepšení, aby byl chléb vyráběn z dobré žitné mouky. Zároveň prospívá také krajům, kde se vyrábí žito, z něhož se ten dobrý chléb peče. Kraj, kde se žito vyrábí, není bohatý. My hospodáři rozlišujeme půdu pšeničnou a žitnou. Kde se žito daří, nemůže se již pěstovati pšenice s tak dobrým prospěchem. Má-li pšenice ještě dnešního času trochu uspokojivé ceny, jsou žitné kraje v tak kritické hospodářské situaci, že jest již velké znepokojení nad tím, co bude s těmi zemědělci a s jejich prací, když dnes jedou znovu obdělávati pole a znovu síti a celý rok budou znovu pracovati, ale nedostali ještě odměny za svou práci z roku minulého. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.)

Jest nedostatečný odbyt, nejen těchto výrobků rostlinné produkce, nýbrž i výrobků druhých, brambor. Brambor je dnes vezen 20 km na dráhu a tam se dostane 15 Kč za 1 q. V horském žitném kraji nelze prodati ani to, co se vypěstuje doma, ani na živočišné produkty není odbytu a není také přiměřených cen, které by zemědělci dostali za svou těžkou celoroční práci.

Tyto důvody - aby aspoň částečně přispělo se k rozřešení zemědělské krise - měla na zřeteli vládní předloha, která pojednává o výrobě chleba. Ustanovuje, že do dobrého chleba samožitného nesmí se míchati více pšeničné mouky nežli nejvýše 15%. Ale rozumíme tím dobrou pšeničnou mouku chlebovou, ne snad takovou, která je určena jen ke krmení. Moukou pšeničnou se má chleba zlepšiti, nikoliv zhoršiti. Máme chleba dostatek. (Výkřiky komunistických poslanců.) Jsou však veliké země, které jsou vždy spokojeny, když mohou říci "A nám chleba chvátí". Vidíme, že tohoto času právě v těch zemích ten chléb jim nechvátí, ale nám chvátí a máme ho dostatek. Proto si můžeme dovoliti také v nedávné době po světové válce, aby chléb byl lepší pro konsumenty a aby se také pomohlo z krise tomu, kdo ten chléb vyrábí. (Výkřiky komunistických poslanců.)

A proto zásobovací výbor projednal tento vládní návrh o výrobě chleba a usnesl se, souhlasiti s usnesením zemědělského výboru a nečiniti žádné změny v osnově o výrobě chleba, ale aby se zlepšila ještě kvalita mouky ze žita vyráběného, uznával celý výbor, že možno jej vymílati ne na 80%, nýbrž, když ho máme zde dostatek, že by stačilo jeho vymílání na 60%, nejvýš 65%. A proto předložil zemědělský výbor hned také návrh resoluce, aby vláda předložila zákon o způsobu vymílání žita a pšenice. Máme přání, aby se to uskutečnilo zvláštním zákonem, a naše zvláštní přání ještě jest, aby vláda předložila zákony o ochraně produkce živočišné a rostlinné; říkám živočišné produkce na prvém místě, poněvadž právě teď je nebezpečí, že zase na venkově, kdy budou moci a kdy budou nuceni odprodati něco z té zvířecí produkce, tyto ceny ještě budou klesati, poněvadž se nejeví tak příznivá pohoda pro to, aby byl letošního roku dostatek pícnin.

Zásobovací výbor projednal tuto předlohu a připojil se k usnesení zemědělského výboru, aby zákon vládní byl schválen slavnou sněmovnou tak, jak se zde navrhuje. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Nyní přistoupíme ke společné rozpravě. Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby lhůta řečnická byla stanovena 40 minutami.

Námitek není. (Nebyly.)

Navržená lhůta je přijata.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. Kubač, Geyer, Nitsch; na straně "pro" pp. posl. Mikuláš a Böhm.

Uděluji slovo prvnímu řečníku, jímž je p. posl. Kubač.

Posl. Kubač: Ctená snemovňa! Navrhovatelia a zpravodajci podávali tu zprávu o zákone, ktorý má mať za podklad riešenie hospodárskej kríze. Vy sami tomu neveríte, že tejto hospodárskej kríze chcete odpomôcť. Ale je to demagogia, s ktorou roľníkov chcete oklamať, s ktorou chcete prísť, aby títo roľníci stali sa vašími otroky, aby za vaše fašistické záujmy spoločne bojovali. Ale klamať budete sa v týchto roľníkoch, keď na vás tento klam zbadajú.

Dnes bude sa jednať o týchto zákonoch o vymieľaní múky a pečení chleba. Je to dnes recept sociál-fašistickej vlády, ktorá má diktovať a len chce diktovať, čo ten robotník musí jesť, a práve preto, že je sociál-fašistický, lebo pán minister sociál-fašistických zásobovaní prehlásil, že nie je možno chlpatým jazykom meštiakov rozkazovať, čo majú jesť.

Tieto zákony znamenajú len zvýšenie drahoty pre pracujúcu triedu a potrieb pracujúcej triedy.

Hovorilo sa o chlebe dietetickom, že tento dietetický chlieb nemá byť zmenený. Ale ja vám ukážem dietetický chlieb z Podkarpatskej Rusi a rád by som ho dal všetkým tým meštiakom a všetkým vám, aby napravili ste si žalúdky.

Tento zákon nie je sám o sebe, ale je to súčiastka všetkých tých vykorisťujúcich a vyhladovujúcich zákonov, ktoré touto sociál-fašistickou vládou sa prevádzaly a budú sa prevádzať. Clá, ochrana nájomníkov, vymieľanie múky, pečenie chleba, to sú zákony, ktoré vzťahovať sa majú len na drahotné vykorisťovanie pracujúcej triedy, to sú zákony, ktoré práve majú pomôcť agrárnym zemänom, fašistickým a sociál fašistickým zbytkárom. Keď robotníci bránia sa proti týmto zákonom, štvete pracujúcu triedu proti roľníkom, štvete, aby roľnícka trieda postavila sa proti týmto robotníkom. Ale roľník i robotník majú spoločné záujmy a preto budú spoločne klásť odpor proti takýmto zákonom. A proti tomuto odporu práve organizujete fašizmus, preto že aby ste takéto fašistické zákony, ktoré potrebujete, mohli prevádzať, potrebujete vo vláde sociál-fašistov. Sú to zákony, ktoré tvoria súčiastku vykorisťovacieho plánu vašej sociálfašistickej vlády. Tento zákon znamená zfašizovanie toho, čo tu ešte jestvuje, znamená zfašizovanie súkromných a verejných podnikov, a nielen to, ale vy chcete i diktátorským spôsobom prinútiť široké vrstvy konzumentov, aby kupovaly to, čo by ste vy chceli. Týmto agrárno-sociál-fašistickým zákonom dávate možnosť a právny podklad perzekvovaniu a šikovaniu malých živnostníkov, pekárov, maľoroĺníkov a malých obchodníkov, ale úžerníci pracujúcich ľudí budú chodiť po slobode a nebudú žalárovaní.

To je zákon, ktorý dáva vám značku. Tieto vaše sociál-fašistické zákony budú podnetom ešte väčšieho vykorisťovania roľníkov, ktorí už dnes sú otrokmi týchto agrárnych zemänov, sociál-fašistických agrárnych zbytkárov, kresťanských a židovských veľkostatkárov. Následkom racionalizačného, vykorisťujúceho postupu týchto pijavíc zemerobotník už ani nie je človekom. Nemá čo miešať a vymieľať, nemá čo piecť. Robotníkovi, ktorý práve na týchto veľkostatkoch pracuje od 3 hod. ráno do 8 večer, t. j. 17 hodín pracovnej doby, za túto 17hodinovú prácu platíte 2.40 denne. O byte, o deputátnom byte nie je možno vôbec hovoriť. Deputát spotrebuje tá rodina, a práve tento zemerobotník, ktorý obrába tú pôdu, nemá už čo miešať. K tomu sú tu ešte tie tyranie, ktoré sú na veľkostatkoch, a tie facky, ktoré sa tu zemerobotníkom dávajú. Robotnícka trieda nemá už chleba, robotníckej triede nedáte, čo potrebuje. Dávate jej olovo, kolbou a obuškom, ako to nesčetnekrát môžem dokázať a ako sa to stalo, keď zemerobotníci žiadali zvýšenie miezd pri štrajku na Slovensku. Vieme, že vám nejde o riešenie nejakej hospodárskej kríze, ale o to, aby pri týchto vaších podfukoch mohli ste štvať spoločne proti sovietskému Rusku. Kordač je vaším veliteľom a štve vás proti sovietskému Rusku. Kordač ide v čele s kropáčom a so šabľou v ruke. Vy budete tlačiť kanóny veľkých kalibrov, aby ste mohli zničiť sovietské Rusko. Ale pracujúca trieda vám to prekazí a prekazí vám i tento plán, ktorý chcete previesť, t. j. vyhladovenie pracujúcej triedy.

Darmo budete mať tieto zákony vyhladovovacie o zfašizovaní, o vymieľaní múky a čo tu ešte je. Robotníctvo a roľnictvo už nemá čo miešať, ani múky, ani chleba, ale toto revolučné roľnictvo a robotníctvo na statkoch, v dedinách aj továrňach, táto hladujúca trieda rozmieša vás tak, že zmiznete s povrchu tejto zemegule, tak ako to urobil mužík a robotník v sovietskom Rusku, tak že nesmie ostať ani semeno na semeni vyrastajúce. (Souhlas komunistických poslanců.)

Živnostníci a pekári nemusia dávať svoje značky na ich výrobky, lebo pracujúca trieda nemá za čo kúpiť ten značkovaný chlieb, ale táto pracujúca trieda spoločne so živnostníkmi, s tými, ktorí sú touto a takou sociálfašistickou vládou šikanovaní, ako je táto, táto vyhladovená revolučná trieda vám, buržoáznym lokajom, dá vypáliť takú značku, pod ktorou stanete sa neviditeľnými a neslyšiteľnými [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 20. března 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 33 této těsnopisecké zprávy.] kde nebude treba miešať a značkovať, kde bude dosť chleba a dosť práce.

A preto pôjdeme mezi roľníkov, robotníkov a živnostníkov na majere a dediny a budeme ich učiť, ako táto značka má sa robiť. Budeme ich organizovať a učiť bojovať i na uliciach, za prácu a chlieb, za porazenie každej sociálnej a sociál-fašistickej vlády, za vládu roľníkov a robotníkov, ktorej v čele bude stáť komunistická strana. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž jest p. posl. Mikuláš.

Posl. Mikuláš: Slavná sněmovno! Osnovami zákonů, které právě projednáváme, má býti učiněn první krok ke zmírnění krise zemědělské. Ujímaje se slova, chtěl bych především připomenouti, že obě osnovy mají charakter toliko nouzového, přechodného opatření uvnitř státu. Situace našeho zemědělství, zejména pokud se obilné produkce týče, a poměry na světových trzích, jsou dnes však takové, že nelze očekávati v dohledné době zlepšení cen zemědělských plodin.

Naopak vše nasvědčuje, že krise, v níž se ocitáme, není zjevem přechodným a že zemědělství naše jde vstříc těžkým dobám, jakých nebylo u nás od let 80tých. Koupě obilnin a mouky, uzavírané na plodinových bursách na řadu měsíců předem, tomu nasvědčují.

Při tom je třeba si uvědomiti, že dnešní krise postihuje téměř všechna odvětví zemědělské výroby a že nejtíživěji doléhá na chudé horské kraje, produkující žito a oves, plodiny to, které doznaly největšího cenového poklesu.

V těžké situaci jsou ovšem i zemědělci řepařských oblastí, poněvadž krise cukerní stává se čím dále tím těžší. Na 40 cukrovarů zastavilo již výrobu a další desítky moderně zařízených závodů buď stojí před otázkou, co bude dále, nebo jsou v chodu s nepatrnou výrobní kapacitou. To vše působí neblaze nejen na pěstitele řepy a zemědělské dělnictvo, nýbrž i na dělnictvo zaměstnané v cukrovarech. Více než o 30% byla již omezena osevní plocha cukrovky a podle všech známek bude muset být ještě podstatněji zmenšena, čímž opětně těžká situace našeho obilnářství bude ještě více zhoršena, nedojde-li ihned k náležité změně v produkci zemědělské.

Že tomu tak, o tom nás poučuje prakse, a také ze zpráv státního úřadu statistického možno se poučiti, že s postupným ubýváním plochy cukrovky a některých průmyslových plodin, zvláště řepky v posledních letech, přibývá stále plochy obilnin.

Tak u žita činila osevní plocha v letech 1925 až 1927 průměrně 830.000 ha, ale již r. 1928 činila 1 mil. ha a r. 1929 dokonce již 1,088.578 hektarů.

Výnos sklizně žita r. 1925 byl 14 mil. q, r. 1926 11,700.000 q, r. 1927 12 1/2 mil. q, r. 1928 17,800.000 q a r. 1929 16,100.000 q. Velmi značná byla, jak patrno, sklizeň žita r. 1928, skoro 18 mil. q.

Počítá-li se u nás s domácí spotřebou 13 mil q, přicházíme k poznání, že ze sklizně žita r. 1928 zbývalo nám skoro 5 mil. q a že žito stává se stejně jako ječmen a oves plodinou exportní. Poněvadž situace cukerní výroby u nás i v cizině bude pravděpodobně horší než lepší a ježto naše cukerní výroba bude v největší části odkázána na domácí konsum, je nutno počítati i v letech příštích s touto tendencí ve výrobě obilnin.

Je proto na místě snaha vlády, projevující se v předložených osnovách, působiti k většímu odbytu plodin domácího původu, zejména žita. My tuto dobrou vůli vlády rádi kvitujeme.

Za zvláště důležitou považujeme osnovu zákona o odběru některých druhů zboží domácího původu veřejnými ústavy, podniky a zařízeními. Podle § 1 této osnovy budou napříště všechny veřejné podniky a ústavy státu, zemí, okresů, obcí i jiných právnických osob veřejnoprávních, jakož i jimi spravované podniky povinny hraditi svou spotřebu obilí, mlýnských výrobků, luštěnin, bramborů (ranných v době od 1. dubna do 31. května), masa všeho druhu, mléka a mléčných výrobků, vajec, ovoce, zeleniny, jakož i pícnin, jen zbožím domácího původu dobré jakosti.

K tomu připomínám, že podle odst. 2 téhož paragrafu ustanovení toto netýká se zboží, jež se u nás nevyrábí, a nevztahuje se také na příležitostné, poměrně malé koupě od případu k případu.

Není pochyby, že opatření toto může míti dobré výsledky a že může velmi účinně zasáhnouti do dnešní krise, bude-li, jak náleží, podchycena veškerá spotřeba dotčených ústavů a podniků. Nutno jen litovati, že nemáme po ruce seznam těchto ústavů a alespoň přibližná data o jejich spotřebě, na základě kterých mohli bychom teprve věcně posouditi projednávanou osnovu s hlediska očekávané spotřeby a učiniti si obraz o konečném jejím hospodářském efektu. Nicméně vítáme tento krok vlády, poněvadž ve své podstatě znamená přece jen určitý krok ke zlepšení odbytu našich zemědělských plodin.

Že jde v zásadě o věci značné důležitosti, svědčí několik dat o spotřebě mouky a mlýnských výrobků u některých zemských ústavů v Čechách. Tak na př.: V Bohnicích, Kosmonosích, Dobřanech, Horních Beřkovicích, Něm. Brodě, Opořanech, na Košumberku, ve Cvikově, v zemské donucovací pracovně v Praze IV. a v Pardubicích, v zemské vychovatelně v Opatovicích a Králíkách za r. 1928 činila tato spotřeba: Mouky žitné (č. 1) 7954 q, pšeničné (č. 0 hh dvouhrubá a 0 hladká), 2328 q, pšeničné č. 1 3705 q, pšeničné chlebové 701 q, krupice pšeničné 371 q, krup ječných 144 q, krup trhaných 176 q, jahel 72 q, otrub pšeničných a žitných 252 q, hrachu žlutého a zeleného 584 q, čočky 355 q, fazolí bílých 141 q, kávy žitné sladové 709 q.

Těchto několik cifer o odběru mlýnských výrobků zmíněnými zemskými ústavy v Čechách svědčí, že odběr zboží všech zákonem dotčených ústavů, podniků a zařízení bude jistě velmi značný a že je zcela na místě opatření, které právě projednáváme. (Tak jest!)

Je to po prvé za existence naší republiky, kdy vláda opouští dosavadní linii jednostranného nazírání na problém ochrany a péče výroby zemědělské. (Slyšte!) Až dosud - po našem soudu ku škodě zemědělství - spoléhala se naše oficielní zemědělská politika výhradně jen na zásahy vnější, s hlediska celně ochranářské politiky, nestarajíc se o důležitou otázku domácího odbytu, spotřeby a její nacionalisaci. (Tak jest!)

V tom směru šlo se zejména u některých stran tak daleko, že i nejvěcnější názory nejlepších našich národohospodářů označovány byly docela paušálně jako zemědělství nepřátelské.

Žel, že musela přijíti současná krise, která otřásla samými základy naší zemědělské výroby, aby pohaslo ono nadšení z jednostranného celního opatření r. 1926 a aby se konečně došlo k přesvědčení, že mohou nastati situace, za nichž i sebe větší celní ochrana nemůže býti spolehlivým regulátorem cen a tedy skutečnou ochranou domácí výroby. To platí především o žitu, ovsu a ječmeni, kterýchžto druhů obilí máme v současné době značná kvanta nad domácí spotřebu a s nimiž jsme pro odbyt odkázáni na trhy cizí. Je samozřejmé, že zde ani nejvyšší možná celní ochrana nemůže způsobiti zlepšení cen.

K tomuto poznání došly i jiné státy prožívající zemědělskou krisi a proto se všude, setkáváme s opatřeními a se snahou, pokud možno nejvíce omeziti dovoz těch druhů zboží, které se uvnitř státu vyrábějí, a naproti tomu podporovati co nejvíce domácí výrobu zvýšením spotřeby. Mimo to obrací se všude pozornost k radikální přeměně zemědělské výroby.

V tom ohledu sluší uvésti zvláště Německo, Anglii, Italii i Polsko. V Anglii jde se v tom směru již po několik let tak daleko, že přes ohromnou světovou nadprodukci a láci cukru na světovém trhu zřizují se nové cukrovary, podporuje se velmi vydatně pěstování cukrovky, ač půdní a zvláště klimatické poměry naprosto neodpovídají této plodině, dařící se dobře jen v zemích, kde je během vegetace dostatek slunných dnů.

Anglie však ve snaze, podporovati domácí výrobu, doplácí raději každoročně ohromné sumy na doma vyrobený cukr, nežli by dopustila kupovati kvalitnější a daleko levnější cukr cizí provenience.

V sousedním Německu věnují rovněž otázce krise zemědělské zvláštní pozornost a ve snaze ulehčit těžkou situaci domácí produkce obilné - zvláště žita, kterého má Německo nadbytek - brání se nadměrnému dovozu pšenice a vedle celních i jiných opatření nařizuje se míchání 10% mouky žitné do pšeničné a jedná se dále o pečení žitného chleba, který smí obsahovati jen 5% mouky pšeničné. Jak vidno, počíná si po této stránce Německo daleko radikálněji nežli my.

Ze zpráv, které v posledních týdnech pronikly z Polska, je také viděti, že i tam snaží se problém zemědělské krise a otázku nadvýroby obilnin řešiti svým způsobem, a to především změnou výroby, v první řadě pak rozšířením výroby živočišné.

Žitné nadprodukci odpomáhalo se v Polsku již po léta vydatným zkrmováním žita ve způsobu šrotu pro prasata, jež se výborně osvědčilo, zejména při současném použití šrotu ječného a zemáků, jichž má Polsko rovněž značný nadbytek. Jakost takto krmených vepřů je prvotřídní a proto také se těší polští vepři značné oblibě.

U nás teprve post festum začíná se chápat význam chovu vepřů a hodnota žita jako výborného krmiva.

Zemědělci v horských krajích sice již dávno zkrmují žito hovězím i vepřovým dobytkem, ale celkem možno říci, že neděje se tak na základě určitého, vědecky podloženého výrobního plánu a určitých výpočtů o krmných dávkách a rentabilitě, nýbrž spíše jen na základě přirozeného stavu věci, že je žito laciné a není pro ně odbytu.

Náprava je žádoucí a lze si přáti, aby zjednána byla co nejdříve. Zemědělská výroba musí se přizpůsobit nejen dnešní těžké době, nýbrž i cizí konkurenci a zejména potřebě domácího konsumu. (Výborně!) Co dělá Polsko i jiné státy, musí být pro nás poučením i pobídkou, abychom včas zasáhli do krise způsobem účinným a bezpečným.

I u nás musí proniknouti vědomí, že dovážeti ročně tři čtvrtě milionu kusů vepřů z Polska, v době, kdy pro několik milionů centů žita, ječmene a ovsa nemáme odbytu, znamená národohospodářskou zradu na státu. (Tak jest! Výborně!) Statistika o dovozu vepřů z ciziny za poslední léta mluví k nám jasně a výstražně a je zároveň obžalobou naší dosavadní nezdravé zemědělské politiky.

Téměř výlučné sledování vysokých cen obilních zavedlo nás na cesty naprosto pochybené politiky zemědělské. Je-li naše zemědělství dnes v úpadku, můžeme se právem ptáti, co dělalo po řadu let ministerstvo zemědělství, co dělaly zemědělské rady, výzkumné úřady, účetnicko-spravovědný ústav, zemědělské školství atd. Slovem, co dělala naše oficielní zemědělská politika, jíž je svěřena péče o zemědělství? Kdo jiný měl a má povinnost sledovati domácí i světové poměry, podle nich včas informovati a poučovati zemědělce, jak se mají zařizovati a co mají podnikati v rostlinné a živočišné produkci? Těžkopádnost povolaných orgánů na jedné a poměrný blahobyt zemědělství v poválečných letech na straně druhé mnoho zavinily. (Souhlas.)

Jak zcela jinak je postupováno v Německu. Zvláštní pozornosti zasluhuje zejména zemědělské poradnictví v Bavorsku, zřízené r. 1922. Zemědělské poradny jsou zřízeny v jednotlivých okresech a jsou spojeny s hospodářskými školami. Úkolem těchto poraden je všestranná péče o zemědělství. Důležité je, že poradny tyto jsou v přímém styku se zemědělci, takže jejich činnost znamená přímé uplatnění se theorie a vědy zemědělské v praksi. Činnost poradnická je také vhodně stanovena na dobu zemědělských prací a vegetace plodin, a to od měsíce dubna do října. Výsledky tohoto zařízení jsou krásné a jsou patrny v pokroku a náležité orientaci bavorského zemědělství.

Zařízení takové bylo by žádoucno i u nás. Máme sice, jak jsem již uvedl, řadu institucí, v nichž jsou i odborníci světových jmen, ale chybí nám dosud dokonalá organisace pro přímý styk se zemědělci. Jedním z našich základních nedostatků je nedostatečná organisace zemědělských rad. To se sice uznává již od převratu, ale z politických důvodů brání se změně těchto institucí.

V návrhu zákona o zemědělských společenstvech a zemědělských komorách, který byl podán r. 1921 tehdejším ministrem zemědělství dr Brdlíkem, je v důvodové zprávě obsažena kritika zemědělských rad, z níž uvádím: "Dosavadní organisace zemědělských rad má velké nedostatky, které se jeví v tom, že zemědělské rady nemají jednak pro svoji hospodářskou, sociální a kulturní působnost pevné spodní základy na venkově, jednak že postrádají pro tuto svoji činnost vlastních finančních prostředků, jsouce odkázány až dosud jen na státní zemské příděly." (Posl. Danihel: A naproti tomu v agrárnej strane!) Ano, pane kolego, o tom by se dalo velice mnoho hovořit.

A dále se praví: "R. 1905 předloženy byly sněmu království českého k ústavnímu projednání tři osnovy o zájmových společenstvech, a to osnova vládní, osnova zemského výboru a osnova obou odborů zemědělské rady. Podobně se stalo tak na Moravě. Avšak ani jedna z těchto osnov uzákoněna nebyla, následkem nedělnosti sněmu českého i moravského. Tím se stalo, že dnes jest naše zemědělstvo ve své stavovské organisaci v celku tam, kde bylo před 25 lety, se všemi svými původními nedostatky, které v nynější době hospodářských a sociálních zápasů tím více se pociťují."

Takto byly posuzovány zemědělské rady již r. 1921 samotným ministerstvem zemědělství, tedy orgánem jistě nad jiné k tomu povolaným. Přes to, že uteklo téměř 10 let od podání zmíněného návrhu, nedošlo dosud ani přes nesčetné naše urgence, interpelace a návrhy ke zrušení neb změně rad zemědělských.

Projevující se nedostatky naší organisace péče o zemědělství snad konečně přimějí povolané kruhy, aby se i s touto otázkou hnulo. Činím na to zejména pozorna p. ministra zemědělství Bradáče, který ve svém exposé v zemědělském výboru projevil vzácné porozumění a objektivitu při posuzování hospodářských otázek, a očekávám, že zjednána bude co nejdříve náprava.