Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, panu posl. dr Wintrovi.

Posl. dr Winter: Slavný sněme! Obsah dohody mezi Československou republikou a republikou Německou, která je předmětem nynějšího jednání, byl uveden ve zprávě zahraničního výboru a byl správně reprodukován nyní také zpravodaj em výboru živnostensko-obchodního. Dovoluji si proto na tuto zprávu pouze poukázati.

Chtěl bych však připojiti k tomu několik slov.

Naše obchodní styky s říší Německou jsou jak na straně dovozu, tak také na straně vývozu příliš značné, než aby jednání živnostensko-obchodního výboru, ale zejména v zahraničním výboru nebylo se dotklo celého našeho poměru obchodního k říši Německé a nebylo vyvolalo otázku, v jakém stadiu jest naše jednání s Německem o obchodní smlouvu vůbec. Pan zástupce vlády sdělil, že jednání to nebylo zastaveno, že však bylo několikráte přerušeno, a poukazoval, že důvodem tohoto přerušení jsou vnitřní obtíže, které má Německo, chtějíc vyrovnati zájmy své výroby průmyslové na jedné straně a zemědělské na druhé straně.

Kdybychom měli tyto potíže při sjednávání obchodních smluv pouze s říší Německou, dalo by se snad věřiti, že vina toho, že nemáme dosud obchodní smlouvy s touto říší, může-li se na tomto poli vůbec o nějaké vině mluviti, spadá pouze na druhou stranu. Ale máme stejné obtíže také s jinými státy, ve kterých poměry jsou mnohem jednodušší než v říši Německé, takže je vidno, že nejen na straně německé jsou obtíže, nýbrž že jsou také vnitřní obtíže na naší vlastní straně, jichž výrazem jsou právě spory o politiku celní, obtíže, které nabyly značného rozsahu za předešlého režimu, který byl poněkud jednostranně hospodářsky orientován a jehož politika nám nezjednala mnoho přátel v zahraničí. Právě potřeba změny hospodářské politiky vyvolala nynější konstelaci vlády, která se snaží odpolitisovati hospodářskou politiku a postaviti ji na čistě hospodářský podklad.

Všeobecně se u nás uznává, že je třeba, abychom objektivně zjistili, v jakém stavu je celkové naše hospodářství, abychom roztřídili jeho části podle jeho významu pro hospodářství a státní celek, abychom vyšetřili nezbytné potřeby jednotlivých druhů výroby. Všeobecně se uznává, že zejména celní politiky nemůže býti užíváno k ochraně výroby, která by neměla do budoucna naděje na rozvoj, a že zejména jí nesmí býti používáno, jak se to stalo v některých oborech průmyslových, k ochraně zbytečných zisků, které dusí naši vlastní domácí výrobu.

Mluvčí německé oposice v zahraničním výboru snažil se dovoditi, že tyto obtíže, které se jeví při jednání o obchodní smlouvu mezi námi a říší Německou, byly způsobeny tím, že Německo bylo mírovou smlouvou versailleskou a nynějším ujednáním v Haagu odsouzeno, aby platilo značné sumy na reparační platy, že následkem toho je nuceno k zvýšenému vývozu a že nebylo v zájmu Československé republiky, když se nepostavila v Haagu proti Youngovu plánu, který tyto platy Německé říši ukládá.

Mám za to, a to také byl názor velké většiny výboru zahraničního, že tato analyse správná nebyla. Československá republika neplatí reparačních platů a má ve své vnitřní politice stejné obtíže jako říše Německá, neboť tyto obtíže nevyplývají z reparačních platů, nýbrž z hospodářské struktury státu, a tato hospodářská struktura Československé republiky z valné části jest podobná hospodářské struktuře říše Německé. Ale je pravda, že obtíže, které z této hospodářské struktury vyplývají, jsou v celé Evropě podstatně zesíleny v době poválečné, jak dosvědčují četné konference, které mají najíti prostředek, jakým by se dalo čeliti těmto obtížím. A jak těžké tyto obtíže jsou, vyplývá právě z dosavadních, velmi skrovných výsledků těchto mezinárodních konferencí. Jest všeobecně známo, že všechny tyto obtíže jsou následky války, se kterými se musíme vypořádati. Z poměrů válečných a ze ztrát, které za války byly způsobeny, vznikly tyto neurovnané poměry, které škodí kde komu. Zvláště bych zdůraznil, že mezi ně patří i náš neurovnaný poměr k Rusku, a zbývá nám pouze naděje, že úsilovnou prací bude možno tyto poměry změniti.

Ještě před několika lety mělo se za to, že nějakým všeobecným velikým činem, který by Evropa provedla, bylo by možno rázem zjednati nápravu. To byla známá ženevská konference hospodářská z r. 1927, ale naděje, že by bylo možno evropské hospodářství dáti do pořádku velkou akcí mezinárodní, čím dále tím více mizí. I mezinárodní forum spokojuje se čím dále tím více tím, že hledí řešiti problémy daleko jednodušší a menší, spokojuje se s reformami postupnými, s reformami poměrně drobného malého významu.

Možno-li uskutečniti poměrně drobné reformy v rámci mezinárodním, jistě každý sáhne po těchto reformách, ale není-li to možné, je třeba aspoň krok za krokem postupně urovnávati poměr mezi sousedícími státy, odstraniti zbytečné překážky, které hospodářským vzájemným stykům stavějí se do cesty a živiti se nadějí, že postupně vytvoří tyto malé reformy nakonec lepší hospodářské ovzduší v Evropě.

Jednou z těchto malých reforem, ve svém dosahu celkem jistě nepatrnou, ale pro dotčený odbor přece jen významnou, jest tarifikační dohoda mezi republikou naší a říší Německou. Proto myslím, že nebude odporu proti tomu, aby slavná sněmovna tuto malou reformu schválila. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem k odst. 2 je p. posl. Marek. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Marek: Slavná sněmovno! Dne 16. července 1928 uzavřena byla mezi Československou republikou a Spojenými státy severoamerickými úmluva o naturalisaci. Tato úmluva měla za účel napraviti nedostatky, týkající se určitých záležitostí civilně právních, pokud se týče státního občanství, vzniklé převratem a zrušením posavadní, do té doby platící smlouvy mezi říší rakouskouherskou a Spojenými státy severoamerickými z r. 1870.

Úmluva dnes nám předložená má platiti na 10 let a má celkem za účel zabrániti určitým konfliktům, jako na př. vzniknuvšímu dvojitému státnímu občanství, a tím dále pokračujícím obtížím v plnění branné povinnosti a pod.

Ústavně právní výbor pojednal o úmluvě uzavřené mezi naší republikou a Spojenými státy severoamerickými ve schůzi 27. února 1930 a usnesl se - se zřetelem k tomu, že tato úmluva způsobuje u nás určité odchylky od dosud platného právního řádu, ať se to týká státního občanství nebo branné povinnosti - doporučiti schválení této úmluvy zákonem, aby tak dosaženo bylo zákonité platnosti se zřetelem k úchylkám, o nichž jsem se zmínil.

Na základě usnesení ústavně-právního výboru dovoluji si doporučovati slavné sněmovně, aby schválila úmluvu, uzavřenou mezi naší republikou a Spojenými státy severoamerickými ve znění zprávy výborové. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Nyní přistoupíme ke společné rozpravě. Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby lhůta řečnická stanovena byla 30 minutami pro řečníka.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta je schválena.

Přihlášeni jsou řečníci na straně "proti" pp. posl. inž. Kallina a Haiblick.

Dávám slovo panu posl. inž. Kallinovi.

Posl. inž. Kallina (německy): Dámy a pánové! Dohoda s Německem, kterou vláda předložila jako tisk 149 a kterou se nově upravují některé celní položky, dochází ovšem i našeho souhlasu, neboť přirozeně nám velice záleží na tom, aby se konečně učinila přítrž dalším těžkostem při dovozu německých knih, jež způsobují četní celní orgánové zvláštním výkladem dosavadních ustanovení. Ale chci využíti této příležitosti a přednésti náš starý požadavek, aby jednání o obchodní smlouvu, které se vede již od r. 1926, bylo nyní vedeno rychleji, aby smlouva byla uzavřena pokud možno nejdříve. Všechny hospodářské kruhy mají velmi velký zájem na tom, aby konečně došlo k uzavření řádné celní a tarifní smlouvy s Německem, jejíž ohromný význam projevuje se již tehdy, když si uvědomíme, že ročně vyvážíme do Německa zboží v ceně asi 4 miliard a že z Německa dovážíme zboží v přibližné ceně asi 5 miliard Kč. Hospodářské poměry se nemohou konsolidovati, dokud se sousedním státem, jenž jako dovozní, tak také jako vývozní země jest v čele všech jiných států, nenastane pevný smluvní poměr. Ale naprosto nestačí, když vláda znovu dává prohlašovati ústy svých zástupců, že jest ochotna uzavříti obchodní smlouvu, nýbrž musejí se vytvořiti také předpoklady, které druhé straně poskytují možnost takovou smlouvu uzavříti.

Hubený výsledek ženevské konference o celním míru, který nás naprosto nemohl překvapiti, jelikož přece již před vyjednáváním bylo lze poznati, že pro taková opatření doba ještě nedozrála, jest toho důkazem. Ale nesmíme nedbati ještě jiného faktu, a to jest celně politické zbalkanisování jihovýchodní Evropy a po světové válce počínající zprůmyslnění dřívějších agrárních území a států, které vedlo ještě k dalšímu zostření a značně těžšímu uzavírání takových obchodních smluv. Toto zjištění se nejlépe objasní tím, že Československo s oběma státy Malé Dohody, Rumunskem a Jugoslavií, nemá ještě obchodní smlouvy, zatím co na př. v posledních dnech mohlo dojíti, jak známo, k uzavření obchodní smlouvy mezi Italií a Rumunskem. Vidíme zde, že nové politické uspořádání Evropy po roce 1918 nemělo naprosto účinků konsolidačních, nýbrž že, jak jsme vždy již tvrdili, nová úprava poměrů se ještě těžce vymstí na národech a státech, zvláště na nově založených, které se domnívaly, že beztrestně mohou prostě bez povšimnutí nešetřiti základů a zkušeností, vytvořených staletým vývojem. Rozbití velkých hospodářských oblastí, zřízení nových celních závor, umělé pěstění nových průmyslů z důvodů státní prestiže jest jednou z velkých příčin zostření všeobecné světové hospodářské krise, která ovšem nepůsobí jen uvnitř průmyslu, nýbrž pro vnitřní souvislost rozšířila se i na výrobky agrární. K tomu se druží ještě ohromný účinek nesmírných reparačních platů, uložených Německu, které znovu nutí Německo, aby všemi prostředky zvyšovalo vývozní zisky. Při tom, čehož nelze nedbati, dosáhl počet nezaměstnaných v Německu skoro již 3 milionů. Známý anglický národní hospodář Keynes již v r. 1920 poznal, že tento vývoj jest následkem pařížských hanebných mírových smluv a také zaujal k tomu přiměřené stanovisko. Nelze tedy pochopiti, že i česká zahraniční politika přes to stále ještě se drží thése, že nelze měniti ustanovení mírových diktátů a tím urovnává cestu jednostranné francouzské mocenské politice pro pokračování v osudné zahraniční a hospodářské politice, vyplývající z ustanovení mírových diktátů, kteráž se, jak přece známo, i při posledním jednání v Haagu uplatnila na škodu pravím to upřímně - všech národů. Youngův plán, nebo lépe řečeno nový plán na zotročení Německa může přece prakticky způsobiti jen další zostření hospodářské krise, katastrofu ve střední Evropě a tento účinek se naprosto neomezí jen na Německo. Československo jako sousední stát s největším dovozním a vývozním kontingentem bude ovšem především zachváceno krisí, která vypukne v Německu. Bude tedy nezbytně nutno, aby v zahraniční politice Československa nastal obrat, aby se československá zahraniční politika co možná rychle podřídila nutnostem hospodářské politiky. Dnes platí, nepřímo nebo přímo, všechny evropské státy bez rozdílu, ať je to stát vítězný nebo poražený, americkému velkokapitálu, jehož vliv je zajištěn i na další dobu politickou rozervaností Evropy. Kdo chce tedy vážně čeliti světové hospodářské krisi, zvláště evropské hospodářské krisi a zároveň úspěšně čeliti i účinkům této hospodářské krise, nesmí při tom přehlížeti velké nebezpečí, které hrozí při dalším pokroku komunistického hnutí, jenž se přirozeně musí dostaviti, bude-li vysoký počet nezaměstnaných v Německu vzrůstati, ten musí uznati, že se zde polovičatými prostředky, krásnými slovy a frázemi již nepomůže. Vzrůst komunistické vlny v Německu znamená podle mého mínění hrob veškeré evropské kultury. Neboť kdyby v Německu došlo ke komunistickému převratu, neznamená to nic jiného, než zhroucení evropské kultury.

Stojím na stanovisku, že k prostředkům, kterých se přirozeně musí nyní užíti, patří především úsilí o spravedlivou revisi pařížských hanebných mírových smluv. S tohoto místa, zvláště z ministerské lavice, slyšeli jsme často ujišťování, že můžeme pozorovati stoupající konsolidaci poměrů, ale ohromné účinky světové hospodářské krise, krise průmyslové a agrární dokazují opak toho tvrzení, jež jsme zde stále slyšeli. Proto stojím na stanovisku, že naprosto nestačí jen při slavnostních hostinách blouzniti o "Panevropě ležící v mlhavé dálce", nýbrž že musíme míti skutečně pocit odpovědnosti vyvoditi nutné důsledky z úvah, které jsem přednesl, a to jak v politickém, tak i hospodářském oboru. Jak jsem se již zmínil v úvodě, patří sem především urychlené uzavření obchodních smluv se všemi sousedními státy a zároveň podporo vání plánů, směřujících k vytvoření semknutého středoevropského hospodářského území, za jejichž první etapu považuji celní unii mezi Německem a Rakouskem, poněvadž mezi těmito oběma státy jsou nejmenší těžkosti. Ale i zdejší průmyslové a zemědělské vrstvy musejí spravedlivě, dbajíce oprávněných požadavků spotřebitelů tohoto státu, konečně jednou vytvořiti pevný základ jednání, aby uzavření obchodní smlouvy s Německem proti mínění pana zpravodaje dr Wintra nevyžadovalo, jak pravil, ještě delší doby, nýbrž aby v oboustranném zájmu bylo provedeno pokud možno nejrychleji. Ale zároveň musím žádati, aby příslušným sněmovním výborům v jistých obdobích byl oznamován stav jednání o obchodních smlouvách, aby i na tato jednání mohly míti přiměřený vliv. Jelikož tato dohoda jest se sociálního, hospodářského a kulturního stanoviska velmi významná, nesmí se parlament jako dosud stále vylučovati, jak tomu jest, když se dohoda předkládá sněmovně teprve v poslední chvíli k ratifikaci, to znamená, k tomu, aby ji přijala beze změny. Podle mého mínění musí míti parlament neustále možnost sledovati vyjednávání, ale i zasahovati, neboť v poválečné době více než kdy jindy politické vlivy jednotlivých ministerstev - zde v tomto státě - především českého ministerstva věcí zahraničních, mohou míti brzdicí účinek, co však, jak vyplývá z poměrů výše vylíčených, naprosto nemůže býti v zájmu urychleného projednání a uzavření smluv, jehož žádáme. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Haiblick. Dávám mu slovo.

Posl. Haiblick (německy): Na počátku schůze oznámilo předsednictvo, že se sem dostavil poslanec komunistické strany Major. Předsednictvo zapomnělo však oznámiti jistě úmyslně, což jest velmi pravděpodobné že posl. Major přichází z vězení, že poslanec Major musil 14 měsíců seděti ve vězení pro věc dělnické třídy. Předseda zapomněl však také oznámiti, že se dostavil nejen soudr. Major, nýbrž i soudr. Hruška, tento také z vězení, kde musil odpykávati čtyřměsíční trest. Nebylo sděleno, že posl. Major od té chvíle, kdy vyšel z vězení, až do této sněmovny byl střežen špicly. Nebylo sděleno, že poslanci, kteří mají hájiti dělnickou třídu, sedí ve vězení, že dnes ještě sedí ve vězení soudr. Sedorjak. (Posl. dr Stern [německy]: Také poslanec Harus!) Soudr. Harus sedí ještě dnes ve vězení a mnoho dalších poslanců chce vláda do vězení uvrhnouti. To jest svoboda! (Výkřiky na levici.) Soudr. Major a Hruška se vrátili a budou opět bojovati pro věc dělnictva. Bylo mi uloženo, abych soudr. Majora a Hrušku přivítal jménem komunistické strany. (Potlesk komunistických poslanců.)

Nyní bych jen ukázal na několika skutečnostech teror proti revolučnímu dělnickému hnutí. Především bych promluvil o boji sklářských dělníků z Dolního Rychnova a Oloví, a to předně proto, poněvadž stávka sklářů z Dolního Rychnova a Oloví byla zajisté jednou z největších akcí dělnické třídy v posledních letech, dále, poněvadž právě proti bojujícím sklářům a proti stávce bylo štváno nejpustějším způsobem, poněvadž boj byl nesprávně vylíčen, poněvadž bojující byli obelháni a veškerá dělnická třída podvedena. Jest tedy nutno pověděti o tom několik slov.

Stávkující skláři z Dolního Rychnova a Oloví vedou boj, jenž byl dělnictvu vnucen. Nebyl to boj, jejž dělnictvo za všech okolností chtělo, který skláři vyprovokovali; spíše to byl boj, který dělnická třída vésti musila, poněvadž fašističtí a sociál-fašističtí rdousiči pracujícího lidu, poněvadž podnikatelstvo a vláda přepadli dělnictvo. Skláři z Dolního Rychnova a z Oloví byli přepadeni a jest to zřejmá lež sociálních demokratů, jestliže dnes ještě chodí a vysvětlují, že tam komunisté provedli puč. Pučisty dlužno hledati zde na lavicích sociálně demokratických stran, na ministerských křeslech a u podnikatelů. Dělnická třída, sklářští dělníci, bojovali, poněvadž bojovati musili.

Podnikatelé vyhodili 1200 dělníků, chtěli nejen vyhoditi dělníky, nýbrž chtěli až do posledku provésti vyhladovovací plán, na němž se usnesla vláda: snížení mezd, omezení sociálních práv, zrušení všech vymožeností, které vybojovaly rudé odborové organisace a komunistická strana spolu se sklářskými dělníky proti vůli stávkokazeckých agentů sociálně-demokratických a fašistických. To chtěli podnikatelé odstraniti a zdolati. Proto dělníci tento boj podniknouti musili. Dnes může jen hlupák nebo vědomý zrádce tvrditi, že dělníci provedli puč. Dnes se ví zcela jasně, že toto přepadnutí bylo promyšleně připraveno od shora až dolů, že celá fašistická a sociálně-fašistická reakce postupovala ve spojení s podnikateli. Skláři byli vyhozeni a proto sáhli k boji. Byl to boj obranný a prostředky, jichž užívali, byly prostředky, jichž dělnické hnutí dosud vždy užívalo. Také sociálně demokratičtí stávkokazové, dokud jimi ještě nebyli, dokud ještě byli vůdci dělnictva, bojovali těmito metodami, jimiž bojovali také skláři z Dolního Rychnova. Byli si plně vědomi, co v této situaci mají dělati, když podnikatelé jdou otevřeně proti nim, když proti nim postupuje vláda, úřady, celý státní aparát, aparát sociál-fašistický, když proti nim jde všechno v jednom šiku počínaje popem až k nejšpinavějšímu tajemníku sociálně-demokratické strany, když všechno je na ně puštěno. Bylo jasné, že dělnictvo, když musilo jednotně vstoupiti do stávky, začalo organisovati solidární akce, že přešlo na Teplicko a tam vyzvalo dělníky, aby také zahájili boj. Skláři neučinili nic jiného než svou povinnost. Tam jim vpadli do zad sociálně-demokratičtí vůdcové, osočovali je, uvedli v chod sociálně-demokratický aparát a tento boj od prvé hodiny isolovali. Bojující skláři z Dolního Rychnova a z Oloví stáli tu osamoceni a musili užíti všech prostředků, aby tento spravedlivý boj úspěšně vybojovali. Tu nemělo dělnictvo jiného prostředku než velkou demonstraci dne 17. ledna. Dne 17. ledna demonstrovali skláři z Dolního Rychnova, s nimi mnoho horníků a nezaměstnaných. Zkrátka všichni myslící lidé bojovali společně se skláři, demonstrovali pro chléb a práci, pro věc dělnické třídy. 17. leden byl takřka bodem obratu v boji sklářů. Ihned byl uveden v chod aparát. Sta četníků obsadilo ulice, mosty, byty, továrny, podnikatelé terorisovali dělníky, sociál-fašističtí funkcionáři vydávali letáky, štvali nejšpinavějším způsobem, aby se nikdo neúčastnil demonstrace; přes to však nastoupilo tisíce lidí. Jest zřejmou lží, redaktoři časopisu "Volkswille" to vědí, že na ulici nebylo 300 lidí, nýbrž 7000 až 10.000 lidí, ale sociální demokrati musí lháti, poněvadž jest to základem celé jejich politiky. Dělníci vykonali při demonstraci veliké dílo pro dělnickou třídu v Československu, bojovali, jak se na bojovníky sluší. Sociálně-demokratický časopis "Volkswille" učinil před několika dny dotaz: "Kde jest vaše stávkové vedení? Co jest se stávkou." To učinil časopis "Volkswille" ve chvíli, kdy věděl, že komunistický tisk byl zakázán, týž redaktor "Volkswille", který spolupracoval o zákazu komunistického tisku, se táže: "Co jest se stávkovým vedením, co je se stávkou? Nuže odpovíme. Nejprve musíme říci, že se proti sklářům užilo všech prostředků, a to všech myslitelných prostředků, aby tento boj byl zlomen. Veškerá práva, právo koaliční, shromažďovací bylo zrušeno, četníci chodili od domu k domu, prováděli prohlídky domů, dělníky v bytech tloukli; dělníci byli v bytech do modra biti kozáky československé sociál-fašistické reakce. Byl přímo vyhlášen výjimečný stav, stávkové hlídky nesměly státi, stávkový výbor byl rozpuštěn a asi 50 lidí bylo zatčeno a dodáno ke krajskému soudu. Stávkokazecký redaktore "Volkswille", slyš: Ve vězení jest stávkový výbor, do vězení hnali jste dělníky, pažbami pušek sráželi jste je k zemi, vy, sociál-fašisté, sráželi jste k zemi bojující skláře bodly, bodali jste je bodly, Vy jste stříleli do dělníků, jak se můžete nyní tázati: "Co je se stávkou"? Vy jste ji zardousili všemi prostředky, to jest odpověď prolhanému redaktoru "Volkswille". Ale na tom nemají dosti fašisté a sociál-fašisté; pomsta jde dále. Skláři se odvážili bojovati za dělnickou třídu, proti racionalisaci, proti vyhladovovacímu a válečnému programu. Proto se fašistická vláda mstí. Sklářští dělníci jsou vyhazováni ze svých bytů, soudy sociálně-demokratického ministra spravedlnosti staví se na stranu podnikatelů a prohlašují, že souhlasí s vystěhováním sklářů. Na druhé straně předstíráte podporu. 1200 dělníků vyletělo na dlažbu, ale nedostávají podporu v nezaměstnanosti. A proč? Kde jest vaše láska k těmto nezaměstnaným? O, těchto licoměrníků! Proč nevyplácejí podporu v nezaměstnanosti? Jest přece jasné, že provádějí tento manévr jen proto, aby se dopustili dalšího podvodu na pracujícím lidu, za tímto manévrem nestojí nikdo jiný než sociál-fašisté. Ale věc je ještě horší. Justice sociál-fašistů a fašistů se s tím nespokojuje, pomsta proti bojujícím sklářům jde dále. Dne 13. a 14. března konala se v Chebu soudní přelíčení, která byla příznačná jednak pro dělnickou třídu, jednak pro sociál-fašisty a fašisty. Tam se zcela jasně ukázalo, ze justice jest vyložená justice třídní, která nemá nic společného s nějakými nejasnými právy, nýbrž že zcela jasně hájí stanovisko podnikatele, která se otevřeně staví na stranu bohatých a majetných proti hladovějícím. Předseda sborového soudu dr Mayersbach jest typickým pro tyto metody proti dělnické třídě. To bylo možno cítiti ze všech jeho řečí a v celém jeho postupu bylo viděti jako jediné hnací péro jen zášť proti revolučnímu dělnickému hnutí. Několik příkladů. Tak soudružku posl. Kuhnovou nedovedl tento pan soudce nazvati jinak než "taková ženská". Jiný přísedící, který byl poněkud obratnější, mluvil o poslankyni jako o číšnici a opravil se "pardon, řečnici". Domnívám se, že to svědčí o metodách, jak se v Chebu postupovalo, jaké záměry za tím vězely. Obžalovaní byli provokováni: "Nebuďte zbabělí, přiznejte se!" Bojující dělníci měli tedy na lavici obžalovaných přiznati něco, co přiznati nemohli. Svědku Bečvářovi, strážmistrovi, který v Dolním Rychnově demonstranty tloukl, byly odpovědi přímo vkládány do úst: "Tak se to musí říci, řekněte, že to byl ten", atd. Tak postupoval soud. A další příklady svědčí o naprostém třídním rázu soudu, neboť všichni svědci, kteří svědčili pro skláře, byli prostě odmítnuti. Jako jediný svědek byl uznán četník Bečvář a jistý Brehm, člen sociálně-demokratické strany, který vypovídal poněkud nepříznivěji proti dělníkům. Jinak prostě svědků nebylo. Já jsem měl býti také předvolán, ale nebyl jsem připuštěn. Tak vypadají soudci ministra spravedlnosti dr Meissnera, to jsou soudci sociál-fašismu, takovýchto sborových soudů potřebuje sociál-fašismus a fašismus, aby uskutečnil svůj vyhladovovací a válečný program. Takovýchto soudců potřebujete k dalšímu srážení dělnické třídy k zemi. Jestliže ještě pak zkoumáme obžalobu, vidíme ještě jasněji, že máme tu před sebou naprosto třídní soud. Celá stavba obžaloby zakládá se na nepravdách a na domněnkách. Domněnky byly nejsilnějším důvodem, takřka nejdůležitějším trumfem chebské justice proti sklářským dělníkům. Nejrozhodnější část obžaloby jest založena na nepravdách a lžích.

Uvedl bych ještě několik příkladů. Českoslovenští kozáci jsou v očích této justice ovšem úplně krotcí beránkové. Jak možno jen předpokládati, že četnictvo jest surové, jak možno se domnívati, že se četnictvo chová vůči dělníkům zvířecky? Něco takového jest prostě nemožné, naopak demonstranti byli ti divoši, kteří tloukli. Tyto lži opakují také časopisy "Der Sozialdemokrat" a "Der Volkswille", ačkoliv lze bezvadně prokázati - a já říkám: bohužel - že žádný dělník nestřílel. Z naší strany nepadla ani jedna rána. Všechny rány, které byly dne 17. ledna vypáleny, vystřelilo četnictvo. Dne 17. ledna byl nalezen v Hopfnerově hostinci na pianu revolver. Tato věc byla podkladem pro zatčení 30 až 40 osob. Po několika dnech přihlásil se však jeden dělník jako vlastník tohoto revolveru; a bylo také prokázáno, že se tento dělník obíral sebevražednými myšlenkami, poněvadž musil mnoho prožíti. Z tohoto důvodu musila dokonce chebská justice tohoto dělníka propustiti, poněvadž bylo totiž bezvadně zjištěno, že tento dělník neměl s tímto revolverem revolučních záměrů a že neměl s věcí nic společného.

Přes to, že se tento dělník ke zbrani přihlásil a obžaloba proti němu byla zastavena, o tomto revolveru se stále ještě mluví v obžalovacím spisu, ale v souvislosti s jinou osobou. Předvedl bych zde několik ukázek o průkazních důvodech. Uvádí se tam na příklad: "Jak bylo zjištěno, obviněný Vilém Denk stál v hostinci Eduarda Hopfnera zády k pianu, na kterém byl nalezen onen revolver. To potvrdil také četník." Tedy vlastník byl soudem sproštěn, ale přes to tento revolver existuje pro týž soud ještě v souvislosti s jinými osobami. Uvedl bych zde ještě některé jiné ukázky průkazních důvodů státního zástupce. Tak praví se v obžalovacím spisu: "Při domovní prohlídce byl u Ludvíka Reinla nalezen také gumový obušek, z čehož vysvítá, že při útoku na strážníky Bečváře a Daniela tohoto gumového obušku použil." Jest třeba více? Dělník měl ve svém bytu, který jest vzdálen od tohoto místa činu neméně než 2 1/2 hodiny, gumový obušek; za několik dní po projevu přijde četnictvo a najde jej tam. Vynalézavý státní zástupce ovšem konstatuje, že onen dělník při útoku ho bezpodmínečně použil. To jsou důvody. Další důkazy: Svědek Bečvář poznává všechny s určitostí, tak se neustále uvádí u každého jednotlivého obžalovaného. Nyní se však ukázalo jak tato určitost ve skutečnosti vypadá. Dělník Stohwasser byl také Bečvářem s určitostí poznán, později však bylo prokázáno, že se četník zmýlil. Dělník Stadler byl rovněž s určitostí poznán, ale v době, kdy byla tato rvačka v Dolním Rychnově, byl zatčen strážníky ve Falknově. V obžalovacím spise byl však poznán s určitostí. Tak celkem bylo s určitostí poznáno 14 osob, přes tuto určitost musil však soud 7 obžalovaných osvoboditi.

Nyní rozsudek sám. Dělník Ludvík Reinl, jemuž bylo lze prokázati jen jedno, že byl bodnut bodlem jednoho kozáka československého řádu, byl odsouzen k 10 měsícům těžkého žaláře, Julius Majer k 8 měsícům těžkého žaláře, Šindelář k 6 měsícům těžkého žaláře, Jetmar ke 4 měsícům těžkého žaláře. Mimo to všichni tito byli ještě zbaveni volebního práva. Dělník Wagner dostal 6 týdnů vězení a jeden den postu, Denk 3 týdny vězení a jeden den postu, Koželuh dva týdny a jeden den postu. To jsou dosavadní oběti sociál-fašistického teroru. Tisíce dělníků na ulici, bez podpory, bez bytu, bez chleba a 7 dělníků ve vězení. To jest dosavadní výsledek fašistického a sociál-fašistického teroru proti bojujícím sklářům.

Oběti 6. března nejsou menší. Dnes mohu bohužel uvésti také jen několik čísel. Tak na příklad v Nejdku byl dopraven tajemník textilních dělníků Trapp v těžkých okovech do Chebu, rovněž i dělník Ittner. Proč, poví nám později státní zástupce. Neboť dodnes nelze nic zjistiti, nic se neví, nelze podati žádného důkazu. Tajemník komunistické mládeže Schwab sedí od 2. března ve vyšetřovací vazbě, nikdo neví proč. Pronesl jednu řeč a pro tuto řeč jest vězněn. V Plzni demonstrovali dne 6. března dělníci ze Škodovky. Deset dělníků bylo ihned zatčeno a odsouzeno. Dostali dohromady 3 měsíce vězení. Mimo to bylo všech 10 těchto dělníků ihned propuštěno. V Košicích bylo zatčeno 11 funkcionářů, a to již před 6. březnem, mezi nimi jedna žena. V Jablonci n/N. bylo zatčeno 19 dělníků a sedí dodnes ještě ve vyšetřovací vazbě. Právě tak tomu bylo v libereckém, v karlovarském kraji, tak jest tomu ve všech krajích. V tomto teroru má se nyní pokračovati, ve všech krajích jsou dělníci vrháni do vězení. Místo chleba a práce tedy vězení, pažby pušek. To jest odpověď sociál-fašistů. Musíme se jen diviti, jestliže zde vystupují popové černí, zelení, žlutí a načervenalí a mluví o svobodě smýšlení, jestliže žádají, aby v Rusku byli popové propuštěni a více podobných věcí. Popové, zelení, černí, žlutí a načervenalí, kteří zde vystupují a domáhají se svobody smýšlení, musíme se diviti, že to činí právě zde v Československu, kde dělníci jsou zbavováni práv. Kde jest zde nějaké smýšlení, kde jest nějaká svoboda? Jest jasné, že tato politika, kterou nyní provádějí sociál-fašisté a fašisté a černé kutny proti pracujícímu obyvatelstvu, že tato štvanice, která se nyní organisuje proti Sovětskému svazu, musí se zhroutiti, poněvadž třídně uvědomělý proletariát nedá si již dlouho líbiti tento podvod a toto utlačování. Dělnická třída - máme již pro to mnoho příkladů, jako v Dolním Rychnově a v Oloví - zahájila již boj proti těmto černým vůdcům. Skláři v Teplicích jsou rovněž vyhazováni ze závodů a bezohledně házeni na dlažbu. Za takovouto politiku se dělníci poděkují a spojí se. Jednu odpověď dali již 6. března a příští odpověď bude ještě lepší. Dělnictvo se spojí, bude bojovati, neboť ví, co znamená tato sociál-fašistická koalice. Dělnická třída ví, že sociál-fašistická a fašistická koalice není nic jiného než předně stoupání hladu a nezaměstnanosti, za druhé zhoršená racionalisace a vykořisťování, za třetí zbavování práv a vězení, za čtvrté stupňované nebezpečí války a válka proti dělnické třídě samotné. To dělnická třída poznala v posledních týdnech a dělníci také v nejbližších dnech a týdnech ještě více pochopí, že se musí spojiti proti černým popům, proti žlutým, proti zeleným a proti načervenalým a že proti této popské frontě musí se postaviti fronta revolučního třídního boje a že proletariát musí bojovati pro okamžité propuštění všech politických vězňů, za práci a chleba, za diktaturu proletariátu proti sociálfašistickému a fašistickému teroru a proti sociál-fašistické a fašistické vládě. (Potlesk komunistických poslanců.)