2. Zpráva výborů živnostensko-obchodního a zahraničního o vládním návrhu (tisk 40), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu dohoda mezi republikou Československou a Dánskem, sjednaná výměnou not ze dne 26. a 27. srpna 1929 v Kodani o rozšíření platnosti doložky o nejvyšších výhodách, stipulované v československo-dánské prozatímní úpravě obchodních styků ze dne 18. dubna 1925, na Gronsko (tisk 234).

Zpravodajem výboru živnostensko-obchodního je p. posl. dr Zadina, zpravodajem výboru zahraničního p. posl. inž. Žilka.

Dávám slovo prvnímu zpravodaji, za výbor živnostensko-obchodní, p. posl. dr Zadinovi.

Zpravodaj posl. dr Zadina: Slavná sněmovno! Naše obchodní dohoda s Dánskem ze dne 18. dubna 1925, která spočívá na zásadě nejvyšších výhod, nevztahovala se na Gronsko, a to z toho důvodu, poněvadž Dánsko sledovalo až do poslední doby takovou obchodní taktiku, aby udržovalo samo obchodní styky s tímto územím. V poslední době však Dánsko toto své stanovisko opouští a toho využitkovala naše vláda, že uzavřela s vládou dánskou zvláštní dohodu, aby klausule nejvyšších výhod, kterou máme sjednanou s Dánskem, vztahovala se také na Gronsko. Otázka tato tvoří obsah projednávané obchodní smlouvy.

Živnostensko-obchodní výbor pojednal o této malé obchodní dohodě ve schůzi 17. února 1930 a jelikož uznal, že tato dohoda odpovídá zájmům našeho zahraničního obchodu, usnesl se doporučiti poslanecké sněmovně, aby schválila obvyklou schvalovací klausuli tohoto znění:

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s dodatečnou dohodou k prozatímní úpravě obchodních styků mezi republikou Československou a Dánskem ze dne 18. dubna 1925, sjednanou výměnou not dne 26. a 27. srpna 1929 v Kodani o rozšíření platnosti doložky o nejvyšších výhodách, stipulované v československo-dánské prozatímní úpravě obchodních styků ze dne 18. dubna 1925, na Gronsko. (Souhlas.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor zahraniční - p. posl. inž. Žilkovi.

Zpravodaj posl. inž. Žilka: Slavná sněmovno! Zahraniční výbor pojednal ve schůzi 26. února o dohodě, která byla uzavřena mezi republikou Československou a Dánskem, o níž již za výbor živnostensko-obchodní referoval p. posl. dr Zadina.

Jménem zahraničního výboru připojuji se k návrhu výboru živnostensko-obchodního a doporučuji slavné sněmovně, aby tato dohoda byla schválena. (Souhlas.)

Místopředseda Stivín (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci. Zahájíme proto rozpravu.

Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta řečnická stanovena byla 20 minutami. (Námitky nebyly.)

Námitek není, navržená lhůta je přijata.

Ke slovu je přihlášen "proti" pí. posl. Hodinová. Dávám jí slovo.

Posl. Hodinová: Vy se zde smlouváte o mezinárodních smlouvách a o tom, jakým způsobem budete dále vykořisťovati mezinárodní proletariát. Já zase chci vám říci o jiném mezinárodním spojení, o mezinárodním spojení hladových proletářů, o mezinárodním spojení nezaměstnaných, kteří bloudí ulicemi všech měst kapitalistických a kteří právě v den 6. března demonstrovali ve všech těchto kapitalistických státech za chléb a práci. Báli jste se důsledků svého anarchistického hospodaření a proto poslali jste proti hladovým proletářům celé hordy četníků a policajtů, celý svůj policejní a špiclovský aparát, aby jejich volání po chlebě bylo udušeno pendreky, šavlemi a olovem.

Mezi těmito demonstrujícími byla také veliká část žen, a to žen proletářek, které jsou vykořisťovány vaším systémem dvojnásobně. Proč se tyto ženy zúčastnily demonstrací dne 6. března? Zúčastnily se právě proto, že jako ženy, matky, na něž bída doléhá nyní dvojnásobně, musily se dívati na bídu svých dětí, které před jejich očima zmírají na tuberkulosu, protože ženy tyto nemají již chuti, snášeti bez odporu vykořišťování v továrnách a na velkostatcích.

Chcete znáti náladu těchto pracujících žen, dělnic? Uvedu vám jeden příklad z tisíců. Na konferenci hornických delegátů dne 2. března v Petřvadě, kterou policejní komisař rozpustil a při které nabádal četníky k větší agilnosti. Aby totiž brutálněji postupovali proti hornickým delegátům, vystoupila jedna hornická žena a když četník proti ní nastavil bodák rozhalila si prsa a volala: "Zabte mne a živte mých pět dětí"! Jiný horník volá: "Již dost krve teklo na šachtách, chcete jí ještě více?"

Četníci viděli obrovské pobouření a váhali, avšak policejní komisař pobízel je dále. Jeden slzící horník vypravuje okolostojícím delegátům: "Tři roky jsem bojoval jako legionář za tento stát, a dnes, kdy naše mzdy jsou nedostatečné, kdy pracujeme omezeně, trpíme nouzi a hlad, když se sejdeme, abychom se radili, jak si vybojovat větší skývu chleba, přijdou na nás četníci s bajonety a rozhánějí nás, četníci státu, pro který jsem bojoval a trpěl". A na četníky volá: "Dělejte se mnou co chcete, já pryč nepůjdu!" Ti zaraženi, se od něho odvracejí a odcházejí. Za chvíli vrhají se s bajonetem na soudr. Matušínského, který mluvil k horníkům. Avšak ten nastavuje prsa četnickému bajonetu a mluví dále. Před dělnickým domem stojí zástupy soc. dem. havířů a rozhořčeně odsuzují, co se děje za vlády, v níž sedí sociál-fašističtí ministři.

Přes tento úžasný teror nepodařilo se vykonavatelům uhlobaronské vůle znemožniti, aby horničtí delegáti, z nichž byla velká část příslušníků organisací reformistických a indiferentních, i žen, poradili se o svých úkolech.

Vaše slabost projevila se nejvíce v tom, jakým způsobem jednali [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 11. března 1930 podle §u 9, lit m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 31 této těsnopisecké zprávy.] při demonstracích 6. března právě s demonstrujícími ženami. Na Václavském nám., kde dělníci volali po chlebě, pod okny baru Julišova byla zkopána surově dělnice Krutská, která byla těhotná a došlo u ní k potratu.

V Boskovicích na Moravě nemohla býti dělnice Šponová zatčena jen proto, že došlo u ni k předčasnému porodu, podle sdělení lékařova následkem utržených ran od četnictva při demonstracích. Takovým způsobem jednali na několika místech, všude postupoval státní aparát proti demonstrujícím a zároveň proti ženám.

V Karbicích v severovýchodním uhelném revíru byly to proletářky, které donutily četnictvo k ústupu. Asi v 6 hodin večer shromáždilo se více než 1000 dělníků, ke kterým komunistický řečník promluvil. Rychle se vrhla policie a četnictvo na shromážděné, ale ti dovedli si zachrániti řečníka. Nezaměstnaní dělníci a proletářské ženy i děti ovládali po řadu hodin město.

Na náměstí došlo k bodákovému útoku četnictva na neustupující demonstranty. A tu nastavily ženy svoje malé děti proti útokům bodáků těchto četníků a ukázaly tak, že jsou odhodlány k nejhoršímu, že jsou odhodlány bíti se za kus chleba a dáti sebe i své děti zahubiti. Musila býti zavolána státní policie na nákladních autech, která co nejbrutálněji postupovala proti demonstrujícím, a byla nucena rozehnati i nacionálně-sociálfašistickou parádu Masarykovu, takže v celém městě nastalo ohromné roztrpčení. Ještě druhý den o narozeninách Masaryka bylo město obleženo a výklady a obchody uzavřeny.

V Chabařovicích nastavily rovněž dělnické ženy sebe a své malé děti před bajonety četnictva.

Už před 6. březnem došlo na několika místech k zatýkání, k rozpouštění schůzí a rozhánění přítomných. Tak na Žižkově při konferenci delegátů bylo zatčeno několik žen; tyto ženy byly odvedeny na policejní komisařství v Žižkově, tam byly svléknuty až do košile a prohlíženy až na nahém těle a jednáno s nimi způsobem, který není ani možno vylíčiti. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Na Václavském náměstí rvali 4 policajti 16tileté děvčátko, trhali s něj kusy šatů a cloumali jím po delší dobu. To všechno je důkazem, že právě ženy jsou to, které chápou velmi dobře postavení dělnické třídy, a proto staví se do prvých řad boje.

Vy píšete ve svých měšťáckých plátcích, že my naříkáme, když nás arestujete, ale my chceme právě jen odhaliti vaši demokracii, kterou se ustavičně chvástáte, o svobodě shromažďování, zatím co dělníci na svém vlastním těle poznávají, jaká je demokracie v Československé republice, v republice Masarykově právě tím, že jsou pendreky a Pankrácem léčeni z ilusí nacionálních, které až dosud snad měli.

V "Dělnickém Deníku" moravském byl konfiskován článek o demonstracích v Nádražní třídě a o srážce s policií. Tento článek zní (čte).

"Již včera psali jsme krátce o demonstracích nezaměstnaných v ranních hodinách u sprostředkovatelny práce a o demonstracích večerních na Masarykově náměstí. Demonstrace byly tak silné, že znemožnily úplně chystanou lampionovou oficielní parádu, která byla připravována pro večer na Masarykově náměstí. Policie byla nucena několikráte vyklizovati celé náměstí, které se vždy znovu a znovu naplnilo demonstranty. Nestačily ani policejní posily, které se pak dostavily na nákladních autech a musila přijíti nakonec i jízdní policie. Brutální policejní zákroky byly přijímány dělnictvem bouří výkřiků, jako "Hanba demokracii!", "Tak odpovídá vláda na naše volání po chlebu!" atd. Na náměstí bylo zatčeno asi 10 demonstrantů. Pozoruhodný byl obrovský počet policejních špiclů, jichž řady byly tentokráte rozšířeny dobrovolníky z řad sokolských. V pozdních hodinách večerních došlo k masovým demonstracím v Nádražní třídě. Zde u Lidového domu shromáždil se větší počet dělnictva, který za zpěvů revolučních písní táhl do města. Byla sborově vykřikována hesla k 6. březnu. Před jamou "Jindřich" postavila se proti průvodu policie, která chtěla demonstranty rozehnati. Dělníci však pochodovali dále, a tu jeden policista se pokusil násilím rozehnati několik dělníků, kteří kráčeli vpředu. Ostatní dělníci však poučili tohoto policajta o tom, že nerozhoduje vždy pendrek. Při srážce zde byla zatčena řada dělníků, mezi nimi i soudruh Falc a 1 beznohý invalida, příslušník strany nár. sociální. Mezi zatčenými jest i krajský sekretář soudr. Bubeníček, dále soudr. Wanner, Badura, Janiša, Košacká aj."

Víme dobře, že vy se právě nejvíce bojíte zradikalisovaných mas žen. Toho důkazem je, že jste nám zakázali náš mezinárodní den žen. Dnes je mezinárodní den žen bojovným postupem všech proletářských žen, je mobilisací všech proletářů do boje za požadavky žen. Nebude to však dlouho trvati a náš mezinárodní den žen bude velkým svátkem všech dělníků a dělnic dnešního Československa, bude takovým svátkem ženám v Československé republice, jako je ženám v Sovětském svazu, v zemi proletářské diktatury. I zde, až my budeme míti vládu ve svých rukou, až budou zde vládnouti dělníci a rolníci, zrušíme otroctví, do kterého nás uvrhli kapitalisté, do kterého nás přivedla kapitalistická společnost. Rovnoprávnost žen nebude jen pouhou frází, ale až zbavíme ženu dělnici starostí o kuchyň a děti, pak se bude moci cele věnovati svým schopnostem, svému vzdělání a práci pro společnost. Vystavíme ohromné kuchyně tovární, vystavíme krásná obydlí pro dělnické rodiny a z vašich krásných paláců a z vašich vil, které dnes obýváte vy, naděláme dělnických sanatorií a dělnických jeslí, jako to udělali v sovětském Rusku, aby se v nich mohli dělníci po těžké práci zotavovati. Z Karlových Var a Mariánských Lázní vyženeme všechny lenochy a povaleče, a uděláme z nich sanatoria pro dělníky. Všechna krásná místa, kde se dnes roztahuje jen buržoasie, budou patřiti dělníkům a pracujícím rolníkům. Dělníci budou vyráběti jen pro sebe a pro svou potřebu. A pak již nebude žádné anarchie, žádné krise ve výrobě. Pak se nebude obilí zapalovati jako v Americe a v Číně, zatím co na druhé straně mají dělníci hlad, zatím co miliony hladoví a zatím co se mohou někteří najísti jen do polosyta. Pak nebudou také války, které jsou právě jen výsledkem kapitalistické chamtivosti a ziskulačnosti. Potom nebudou proletáři platiti vaši ziskulačnost krví a svým utrpením.

Buržoasie má strach z žen a má také proč, a proto chystá zmilitarisování žen, jímž chce pevněji přitáhnouti ženu pod vojenské komando. Zkušenost ze světové války nám ukázala, že to byly ženy, které byly nuceny k práci a nahražovaly muže, ale že jich bylo používáno k práci hlavně v muničních továrnách na výrobu střeliva. O to vám jde právě, abyste měli ženu zešněrovánu, aby každým svým hnutím patřila armádě, abyste mohli bezpečně hnáti na jatka jejich muže a syny, zatím co ony budou vyráběti na ně zbraně. Ve zbrojovkách se stále horečně pracuje. Vyrábí se stále více a více, a to nejenom v Československé republice, nýbrž i v jiných státech, hlavně ve státech kolem sovětského Ruska. Dnes již máte ve válečném průmyslu zaměstnáno tisíce žen, kterým hrozí denně příšera smrti. A o to vám jde, aby nejenom tyto ženy, které dnes již jsou zaměstnány ve zbrojních závodech, byly nuceny za mizerných pár korun hleděti denně smrti vstříc, nýbrž hlavně vám jde o to, aby se nadělaly ze žen pracujících otroci pro případ nové světové války. Vám jde o to, aby dělnice ve fabrice byly povinny dělati náboje na své spoludělníky ve frontě, a chcete právě po způsobu francouzských sociálfašistů zavésti zákony, podle nichž ženy pracující jsou povinny pod trestem smrti pracovati tam, kam jsou přidělovány, v továrnách, aby každý jejich projev nespokojenosti mohl býti potlačen násilím a aby mohly býti potrestány třebas trestem smrti.

Ano, o to vám hlavně jde, abyste mohli zešněrovati hladovějící a abyste mohli zdeptati všechny projevy nevole, poněvadž chystáte novou světovou válku. Právě proto musili jste zakázati mezinárodní den žen, aby se široké masy dělnické nedověděly o těchto vašich plánech. Ale všecky tyto vaše snahy se rozbíjí o úsilí revolučních dělníků, kteří všude, v závodech, na polích i v domácnostech zvýší svoji činnost, kteří přes vaše zákony budou volati všechny dělnice k boji za svržení kapitalistických řádů a za nastolení diktatury proletariátu.

Jak žijí dělnické ženy a jaký je jejich úděl v závodech? Chci vám to ukázati na několika případech. V Rýmařově při stávce hedvábnického dělnictva byly zatčeny ženy při demonstraci a jedna dělnice byla pod terorem přinucena ku prohlášení, že nepůjde již do sekretariátu komunistické strany a že se nezúčastní projevů, schůzí, ani práce ve stávkovém výboru.

A dále. Po racionalisaci ve sklářském závodu Einsiedel, kde dělnice 17 týdnů byly ve stávce, musily ženy, které znovu byly přijaty po stávce do práce, nastoupiti práci na těžkých strojích a kromě toho musily podepsati smlouvu, že nebudou mluviti při práci ani slova se spoludělnicemi. Při tom jim bylo také zakázáno, aby při práci jedly. Zároveň také ztrácejí právo na dovolenou. Dále ještě musely ty to dělnice podepsati prohlášení, že budou svolny k tomu, jestliže budou 4 neděle nemocné, aby mohly býti zaměstnavatelem z práce propuštěny.

Vy stále zde vykládáte, že nejsvětějším úkolem ženy je mateřství a že nejsvětějším jejím úkolem je péče o rodinný krb. Vy štvete proti Sovětskému svazu proto, že prý zrušil rodinnou idylu. Ale jak u nás vypadá ve skutečnosti ta rodinná idyla? Dnes už je na 40% žen zataženo do průmyslu. Tyto ženy z velké části pracují více než 10, 12, ba i 16 hodin. Když po této práci přicházejí domů, čeká na ně práce nová. Čeká na ně nové martyrium, a to vařiti, zašívati na své děti, uklízeti atd. Tak vypadá ta rodinná idyla v dělnické domácnosti. Máma přijde z práce udřená a neví co má doma nejdříve začíti. Děti pláčou, hladovějí, muž přichází z práce a rovněž nemá co jísti. To však není všechno. Nejhlavnější je starost o to, co bude zítra, poněvadž dělníci dnes vydělávají tak málo, že nevědí, co budou zítra jísti i při těžké práci. A při tom ještě řadí se k tomu jiná věc, a sice starost, aby dětí nepřibývalo. Můžeme se podívati, jaká zoufalost nastává v takové rodině, jestliže žena zjistí, že otěhotněla. To je ideál té naší vychvalované rodinné péče, té vaší měšťácké rodiny.

O bytech bychom zde mohli mluviti hodně dlouhou řadu hodin. V dělnických rodinách dnes nemůže se mluviti pomalu o bytu. To jsou díry, ve kterých je nastrkána celá spousta rodinných příslušníků a nejen rodinných příslušníků, nýbrž i podnájemníků, protože dělnická rodina si nemůže zaplatiti řádný byt. Byt o pokoji s kuchyní je dnes v dělnické rodině úplným přepychem. (Výkřiky posl. Čižinské.) Chci ukázati, jakým způsobem se stará demokratická republika o své občany co se týče bydlení. Byl mi doručen dopis Marie Prokešové, která je ženou legionáře, který sloužil u 39. pluku, hájil naši Československou republiku, bojoval pro její samostatnost. Ten legionář byl vystěhován z bytu a jeho žena nám píše. Nastěhovali se do skalního doupěte a v tom musil muž, poněvadž musel jíti za prací, zanechati svoji ženu a pět dětí od 18 měsíců do 17 roků. Ani v tomto skalním doupěti neměla dělnická rodina pokoje od hlídacích psů kapitálu, kteří se snaží takovým způsobem zbaviti se těch, kteří přinášeli oběti právě za svobodu Československé republiky. Když již bydleli ve skalním doupěti, píše nám dělnická žena 4. ledna 1930: "Přišli četníci, několik mužských a starosta do našeho stanu ve skále, kde jsem já musela vstáti se svými děti z chudého lůžka, které bylo pokryto jen trochou slámy a chudou dekou. Přikrývala jsem touto dekou své ubohé děti. Musela jsem děti své z pelechu vzbuditi a násilím jako lupiče vytáhli nás ze skalní jeskyně, jako vrahy vedli mne a moje děti - s každé strany četník - na nádraží. Okolo stojící zástup litoval mne v mém postavení. Já snažila jsem se jim uprchnouti a chtěla jsem sebe a své děti nechat přejeti vlakem. Byla jsem však od nich chycena. Nepodařilo se mně bohužel, abych jim uprchla. Přivedli mne do obce Svinné, kde jsem člověka neznala." To je obec, kam ona se svými dětmi přináležela. "Přivedli mne do rodné obce, ale neměla jsem ani jediného papíru. Řekli mi, že mi tam dají byt, ale dali mně byt, ve kterém by byl ani dobytek nemohl bydleti. Měla jsem strach, že já i se svými dětmi zmrznu v maštali, která mi byla v panském domě přiřknuta. Byla v ní taková ukrutná zima, že jsem musila dáti svoje děti pod sebe a dýchati na ně jako husa na svoje housata. Tak jsem to dělala, až v největším zoufalství jsem se obrátila na obec. Starosta mne předal paní Klepetkové, selce, které jsem musela pracovati a spáti ve chlévě. Pracovala jsem u ní tak dlouho, dokud neměla vymláceno." (Hluk. - Výkřiky.) Vám je to k smíchu, poněvadž jste nic podobného jistě neprožili!

Takto vypadá život dělnické ženy, život proletářské matky! Dále tato dělnice píše: "Při vší té práci již 3 dny jsem nic nejedla a své 18měsíční dítě musím kojiti. To dítě nemá nic jiného než to, co ze mne vyssaje, ale ssaje ze mne již jenom krev, poněvadž ničeho jiného pro ně nemám." To je idyla dělnické domácnosti, to je ta idyla proletářské rodiny! (Výkřiky posl. Čižinské.)

Tak dělnice, která musí dříti v zracionalisované fabrice a pak doma, začíná toho svého života míti dost! [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 11. března 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Proto vy se bojíte, zakazujete nám náš mezinárodní den, poněvadž dosud jste viděli v ženách stále svou oporu! Ale dnes je vám zřejmo, že ženy půjdou pod praporem revolučního boje s námi a proti vám všem, kteří držíte tento proklatý režim pomocí zákonů, četníků a policajtů!

Vím, že vám není příjemné viděti, že ženy se bouří, viděti, že z žen jsou hrdinky. Chystáte nová cla a řadu pokusů o nové zotročení pracující třídy a o nové vyssávání. Chystáte nové vymílání mouky na 60%, chléb z černé mouky a proto se teď bojíte bouří dělnictva. Chcete dělnictvo zotročiti, čím dříve tím lépe, ale mýlíte se! Dělnické ženy se dnes zotročiti nedají! Pamatujete se na r. 1917 a 1918? Pamatujete si dobře, co tenkrát ženy dovedly?

Chystaná cla vyvolávají již dnes v dělnických řadách veliké vzbouření a jestliže přicházíme k dělnickým ženám a říkáme jim, že jest připravováno nové zdražení, chápou dnes dělnické ženy, co znamená pro ně vláda sociálfašistů, co znamená pro ně účast ve vládě sociálních demokratů a českých socialistů. (Výkřiky posl. Čižinské.) Tyto ženy dobře vědí, že sociální demokraté šli z vlády pro cla, ale také dobře chápou, že jim tato cla nevadila, aby teď šli znovu do vlády a hlasovali s kapitalisty pro tato vyhladovovací cla.

Víme, že pro ně hlasovati budete a také dělnickým ženám řekneme, jakým způsobem plníte všechny svoje sliby, které jste jim v době volební kampaně dávali a jakým způsobem dovedete plniti své sliby dané proletariátu. Dělnické ženy také velice dobře pochopily, že bylo nutno, abyste s parádami presidenta Masaryka dělali velké humbuky, dělnické ženy chápou, že právě při oslavách presidenta Masaryka měla se zamaskovati bída, která jest v dělnických rodinách. Byl to dojemný obrázek, když v předvečer svátku presidenta Masaryka museli jste viděti na Václavském náměstí řadu hladových, nezaměstnaných žen.

Dělnické ženy již poznávají, kdo z jejich bídy se má dobře, a kam plynou ohromné zisky, které jsou z nich vyždímávány. Úplně jasně si říkají: Nač máme živit několik pijavic, nač se máme dřít a mořit, aby několik lidí mohlo žít v přepychu a blahobytu, zatím co my stále tíže se protloukáváme životem? My si to dovedeme zařídit samy a daleko lépe než vy. A toho vy se bojíte nejvíce. Mnohé dělnické ženy, tak jako jejich muži, měly určitou naději, že snad bude lépe, až ve vládě budou sedět sociální demokraté, ale teď velice jasně poznaly, že máte na jejich hlad jediný lék, že sociál.-demokraté daleko lépe než kapitalisté dovedou léčiti nezaměstnanost pendreky, šavlemi a puškami. Poznaly, že nezbývá nic jiného, než vyhnati celou tu sebranku, která žije na jejich útraty a vzíti moc do vlastních rukou. Dělnické ženy poznávají, že každý boj o větší kus chleba je bojem proti četnickým bajonetům a policajtským pendrekům, že znamená kriminál a boj s celým státním aparátem, který slouží kapitalistům. A proto každá akce za vyšší mzdy a proti racionalisaci, proti clům a dalšímu zhoršování je bojem proti celému kapitalistickému pořádku, za vládu dělníků a rolníků.

My si svůj mezinárodní den žen vzíti nedáme. Budeme burcovati ženy [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 11. března 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] proti clům a drahotě, za vyšší mzdy, za řádnou ochranu v mateřství a péči o proletářské děti, proti §u 144, proti zákonům, jež chystáte na zmilitarisování žen, proti všem přípravám k imperialistické válce proti Sovětskému svazu, na ochranu sovětského Ruska, jediné naši proletářské vlasti. Postaráme se o to, abychom již co nejdříve mohly svůj mezinárodní den žen slavit pod prapory proletářské diktatury, svobodné a rovnoprávné, budujíce socialismus, budujíce nový a radostný život jako ženy Sovětského svazu po vítězném boji s kapitalisty a sociálfašisty. Ať žije náš bojovný mezinárodní den žen! (Tak jest!)

V úterý 18. března vytáhnou pražští klerikálové, aby s požehnáním římského papeže štvali do křižácké války proti Sovětskému svazu. Vyzýváme dělníky a dělnice Velké Prahy, aby přišli v úterý 18. března večer všichni k Žofínskému ostrovu, kde klerikálové konají schůzi [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 11. března 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Proletariát Velké Prahy musí se v úterý 18. března semknouti k veliké protiklerikální demonstraci a bojovným nástupem proti tažení papežských protisovětských křižáků ukázat, že dělnická Praha sympatisuje se Sovětským svazem, že netrpí klerikální štvanice proti Sovětskému svazu a že jest odhodlána spolu s mezinárodním proletariátem brániti svorně a odhodlaně rudou vlast proletariátu celého světa.

Při protiklerikálních demonstracích v úterý 18. března večer bude proletariát Velké Prahy demonstrovati za to, aby desetimiliony, které ze státní pokladny dávají na vydržování církví a na tučné krmení kněžských parasitů, byly dány na podporu nezaměstnaných, na řádnou ochranu mateřství.

Dělníci a dělnice Velké Prahy přijdou v úterý 18. března večer demonstrovati proti klerikální reakci, za odluku církve od státu, za přerušení styků s Vatikánem a za konfiskaci církevního majetku. 18. březen, den klerikálních protisovětských štvanic, musí býti dnem bojovného účtování s klerikálními pomocníky kapitalistické reakce a církevními zaprodanci imperialismu a podporovateli imperialistické války proti Sovětskému svazu.

Vyzýváme také všechny nezaměstnané dělníky Velké Prahy, aby v úterý 18. března večer přišli všichni k Žofínskému ostrovu demonstrovati proti církvi a klerikálům, kteří v době, kdy pracující lid hladoví, prokazují svoji křesťanskou lásku tím, že štvou do imperialistické války a připravují nové vraždění proletářských mas.

Nezaměstnaní dělníci Velké Prahy přijdou v úterý 18. března večer demonstrovati proti klerikálům za to, aby kláštery, v nichž se válejí posvěcení lenoši a parasité, byly od kněží a jeptišek vyklizeny a aby byly zřízeny z nich byty pro ubytování nezaměstnaných, kteří byli vyhozeni z bytů a jsou bez přístřeší. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji za výbor živnostensko-obchodní, p. posl. dr Zadinovi.

Zpravodaj posl. dr Zadina: Slavná sněmovno! Jako referent výboru živnostensko-obchodního trvám na svém původním návrhu a doporučuji, aby posl. sněmovna dala souhlas k dodatkové úmluvě s Dánskem.

Místopředseda Stivín (zvoní): Dávám slovo k doslovu druhému zpravodaji, za výbor zahraniční, panu posl. inž. Žilkovi.

Zpravodaj posl. inž. Žilka: Slavná sněmovno! Připojuji se k návrhu referenta dr Zadiny.

Místopředseda Stivín (zvoní): Schvalovací usnesení má jeden odstavec a dám o něm hlasovati v celku podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitky proti tomu nejsou.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Kdo souhlasí s celým schvalovacím usnesením ve znění doporučeném pány zpravodaji, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala toto schvalovací usnesení ve čtení prvém.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Tím vyřízen je druhý odstavec pořadu.

Nyní přistoupíme k odloženému hlasování o prvém odstavci dnešního pořadu, jednajícím o dodatečné dohodě k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií: