Škodí to našej republike, keď cenzúra neplní svoju povinnosť v oči hanobiteľom katolicizmu a pápeža. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Konečne vysloviť musím vďaku svätému Otcovi. Ako vďačne boly si povzdychly národy vtedy, keď pápež prvý bol napomenul válčiace národy, žeby uzavrely mier, tak aj teraz miliony kresťanov povďačné sú tomu, že terajší sv. Otec odhodlane pozdvihol varovné slová proti boľševíckym násilnostiam. Hovoril tým zo srdca milionov kresťanov. (Trvalý hluk a výkřiky.)

A kto tomu sa neteší, ba kto preto napadá sv. Otca, prezradzuje, že mu je milejší boľševícky zmätok, hrôzovláda krvižížnivcov, než tichý svetový mier.

Pápež je za spravodlivý svetový mier, kdežto boľševíci a ich zastánci pripravujú svetovú revolúciu.

A preto my, verní ctitelia sv. Otca, keď mu zo srdca prevolávame: Živ, Bože, Otca svätého, námestka Kristovho - zároveň čo naj rozhodnejšie protestujeme proti krvavým výčinom ruských boľševíkov, prenasledovateľov kresťanstva. (Hlučný potlesk slovenských l'udových poslanců. - Odpor a výkřiky komunistických poslanců.)

Nutno mi ešte spomenúť, že naší terajší boľševíci márne odvolávajú sa na Sergeja, ruského patriarchu. Sergej, ruský patriarcha, násilne podpísať musel oné prehlásenie, že vraj v Rusku kresťania nie sú prenasledovaní. Podpísal to, a čo utrpel, keď prišiel do chrámu a chcel konať bohoslužby? "Nábožní" Rusi vyhnali a popľuvali ho a nedovolili mu bohoslužby ďalej odbavovať. (Potlesk ľudových poslanců slovenských.) Toto je Sergejov prípad.

Podľa zpráv dnešných novín 3/4 dotazov a interpelácií, ktoré zadané boly teraz v anglickej snemovni, týkaly sa protestu proti prenasledovaniu kresťanov v Rusku. A tiež z tejto príležitosti v mene našej strany vyslovujem naše opovrženie za to, že tu v republike našli sa poslanci, ktorí navrhujú vydanie zákona o prerušení diplomatických stykov s Vatikánom. Sú to poslanci komunistickí. (Potlesk slovenských ľudových poslanců. - Odpor a výkřiky poslanců komunistických.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Juran. Dávám mu slovo.

Posl. Juran: Jménem svatého otce, jménem vlády republiky Československé byla zde pronesena řeč, řeč štvavá proti prvnímu dělnickému státu světa. (Potlesk komunistických poslanců.)

Kdo pronesl tuto řeč? Řeč tato byla pronesena člověkem z tábora klerikálního, z tábora, který měl býti již dávno souzen a odsouzen. Je samozřejmé, že toto si mohli dovoliti pouze klerikálové českoslovenští, poněvadž v Československu jsou vybaveni neomezenou pravomocí, jsou postaveni na roveň státním zaměstnancům a dostávají bohaté subvence. Děje se tak na úkor nejubožejších, děje se tak na úkor největších mrzáků. (Potlesk poslanců komunistických. - Odpor a výkřiky slovenských ľudových poslanců.)

Jaké pozadí má tato řeč? Proti Sovětskému svazu má býti proklamováno válečné tažení. Kapitalistický svět je v krisi, v úplném bankrotu a proto buržoasie sahá k posledním prostředkům, sahá ke svým pomocníkům, aby proklamovala svoje tažení proti Sovětskému svazu. Avšak dělnická třída jest si toho nebezpečí vědoma. Vláda republiky Československé neprotestovala, když byl nastolen fašistický režim v Italii, v Jugoslavii, Maďarsku atd., poněvadž se zde našly spřízněné duše.

Jménem dělnictva odmítám tento útok, poněvadž zde nejde pouze o církve, nýbrž jde o ty žoky, jde o velkostatky atd. Poněvadž dělnická třída tyto velkostatky vyvlastnila ve prospěch pracujícího lidu, má u nás klerikalismus obavu, aby také dělníci s tohoto hlediska s nimi nezúčtovali.

Proto prohlašuj i jménem dělnictva v Československu, že tyto útoky odmítáme, že tuto provokaci si líbiti nedáme, že zorganisujeme proti této černé havěti co nejúčinnější boj. (Potlesk komunistických poslanců. - Odpor poslanců čsl. strany lidové a slovenské strany ľudové. - Místopředseda dr Lukavský zvoní.)

Dnešní řeč vlastně má býti programem, který má býti přednášen s kazatelen. Klerikálové se nespokojují tím, že mají k disposici kazatelny, kde jim nesmí nikdo odmlouvati, oni jdou dokonce na tribunu posl. sněmovny, aby s ní štvali proti dělnickému státu světa.

Prohlašuji zde znova: Odmítáme tento útok a přičiníme se, aby byl souzen nejen klerikalismus, nýbrž i socialfašismus a kapitalismus. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Höhnel. Dávám mu

slovo.

Posl. Höhnel (německy): Je tomu teprve několik dní, co jste jako zástupci panující třídy tohoto státu dne 7. března použili 80. narozenin Masarykových k tomu, abyste masám pracujícího lidu v Československu a v cizině předstírali, že zde v Československé republice jest všechno v pořádku, že se pracujícímu obyvatelstvu den ze dne vede lépe, že jeho politická svoboda stále vzrůstá a že nemáte jiných úmyslů než udržeti mír uvnitř i na venek. Tato vaše licoměrnost praskla jako bublina. V těch hodinách, v nichž jste připravovali Masarykovy slavnosti, stříleli jste v Jablonci do pracujícího obyvatelstva, na nesčetných místech, v Šumperku a Rýmařově, Pardubicích a Zvoleni, v Seredu a Nejdku a v mnoha jiných městech tohoto státu tloukli jste pažbami a pendreky hladovějící dělníky, bezbranné ženy a děti, až se váleli ve vlastní krvi. Několik hodin před tím, než se zástupci panující třídy účastnili v této sněmovně těchto pokryteckých slavností, byli členové této sněmovny, zastupující zájmy pracujícího lidu tohoto státu, sraženi k zemi vašimi placenými pochopy. Poslanec Babel byl v Rýmařově policií tak zbit, že byl půl hodiny bez sebe. Poslanec Rjevaj byl ve Zvoleni povalen na zem a tam pendreky strašně zřízen. Posl. Dvořák a četní jiní byli velice surově ztýráni.

Tohoto 6. března, když jste ukázali svou pravou tvář hladovějícímu, vykořisťovanému a potlačenému obyvatelstvu tohoto státu, tohoto 6. března. [Další slova byla usnesením předsednictva poslanecké sněmovny ze dne 11. března 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 31 této těsnopisecké zprávy.] Právě tentokráte chtěli jste zabrániti, aby pracující masy nevystoupily se svými spravedlivými požadavky pod vedením komunistické strany. Chtěli jste, aby 300.000 nezaměstnaných v tomto státě, aby statisíce částečně zaměstnaných dělníků v tomto státě se nasytilo vašemi frázemi a hostinami, vašemi pochvalnými hymnami v časopisech a štváčskými hymnami vašich hudebních kapel. Ale to není práce, kterou požadují nezaměstnaní, to není chléb, jehož žádají hladovějící dělníci a sedláci. A to jste také velmi dobře věděli a nespoléhali jste na to. Naopak, když komunistická světová strana a když my, komunistická strana Československa, kteří se hrdě k tomu hlásíme, že jsme částí této světové revoluční strany, vybídli masy, aby dne 6. března demonstrovaly pro práci a chléb, proti fašistické diktatuře a proti válečnému štvaní proti prvnímu státu dělníků a sedláků, uvedli jste v činnost celý svůj mocenský aparát, abyste lží a násilím zabránili těmto demonstracím. Svým příliš ochotným patolízalským tiskem roztroubili jste do světa, že všechny plány jsou zrazeny, ačkoliv jste houby věděli.

Vypravovali jste, že se 6. březen skončí krachem a že dělníci nepůjdou na ulici. Ale to byl jen projev vašeho strachu, že si dělníci přes všechny vaše hrozby vybojují právo na ulici. Lhali jste nejhanebnějším způsobem, že Moskva chce viděti krev a mrtvoly, abyste odstrašili dělníky, aby dne 6. března nedemonstrovali pro svá práva a proti vašemu vyděračnému panování. Ale nespolehli jste se ani, na tyto prostředky ideologického vykonávání vlivu, sama lež zdála se vám býti příliš slabou, než aby zkrotila dělnictvo. Proto jste mobilisovali veškerý svůj mocenský aparát. Přepadli jste s ozbrojenými bandami sekretariáty naší strany v Plzni a Moravské Ostravě, v Králové Hradci a Chomutově, v Mostě a Táboře, v Českých Budějovicích a Báňské Bystřici a obrátili jste v nich všechno vzhůru nohama. Neboť my jsme již dovedli počítati s vašimi násilnými metodami a podle toho pracovati. Dne 4. března obsadili jste ústřední sekretariát komunistické strany a komunistické mládeže a zároveň ústřednu rudých odborových organisací a ústřednu rudé pomoci. Vypustili jste armádu uniformovaných policistů a vyzvědačů, ale výsledek rovná se nule. V noci ze dne 3. na 4. března vytáhli jste z postelí a zatkli 18 dělníků, které jste považovali za akční výbor nezaměstnaných v Praze a v nichž jste viděli jediné organisátory 6. března. V následující noci zatkli jste v Praze znovu dělnické funkcionáře. V Chomutově prohledali jste skoro 100 domů, zatkli jste našeho tamějšího sekretáře strany soudruha Schenka a několik jiných soudruhů. Zatkli jste našeho krajského sekretáře soudr. Bacilka v Báňské Bystřici a soudr. Valentu. Řádili a zatýkali jste v Kadani, v Ústí nad Labem, v Mostě a v četných jiných městech této republiky. Přepadli jste v Praze v noci dělnické domovy a obrátili jste je vzhůru nohama, ale nic jste při tom nedosáhli. Váš celý policejní a četnický aparát byl v ruchu. Nebylo většího města v Československu, kam byste byli neposlali třikrát nebo čtyřikrát větší posádky. Policie vám nestačila. Sta četníků byla poslána do Prahy a do všech jiných průmyslových měst, do Jablonce n. N. a Šumperka, do Nejdku a jinam. Ozbrojili jste policii puškami, jak na př. v Liberci a v Praze. Právě tam jste poslali své špehouny v uniformách poštovních a železničních zaměstnanců. V Košicích jste ozbrojili občanské osoby gumovými obušky, roztrubovali jste, že jste dosti silní, abyste rozptýlili nejmenší hloučky a vyzývali jste všechny občany, aby se neúčastnili komunistických projevů, poněvadž, jak psal váš úřední orgán "Československá Republika", jest to nejen nevhodné, nýbrž tentokrát dokonce nebezpečné. Hrozili jste ve svých časopisech, že zrušíte imunitu poslanecké sněmovny a že policejními biřici přepadnete klub komunistických poslanců. Krátce a dobře, zmobilisovali jste nikoliv sice nebe a peklo, neboť na ně, to víte - i klerikálové mezi vámi - jako občanští politikové velmi dobře, není spolehnutí, ale za to své policejní pušky a kulomety, své gumové obušky a četnické pušky, svá policejní auta a svůj prolhaný tisk, abyste udrželi na uzdě bouřící se pracující obyvatelstvo tohoto státu a komunistickou stranu, která se postavila v jeho čelo.

Ale všechna úsilí byla marná. Minul již čas, kdy se pracující obyvatelstvo dalo zastrašiti takovými prostředky. Váš zuřivý teror dosahuje opaku toho, co chcete. Pracující obyvatelstvo a komunistická strana naučily se s tím počítati a přes to skoro ve všech velkých městech této republiky vyšly na ulice. Na tom nic nemění ani vaše lživé zprávy. Sice se stále ještě pokoušíte mluviti o fiasku 6. března, ale zároveň byli jste nuceni ve svých vlastních časopisech uvésti nesčetná místa, v nichž pracující lidé byli na ulicích. Dovolili jste si vtip psáti ve svých prolhaných časopisech v nadpisech o fiasku, a pak v celých sloupcích jste oznamovali, ve kterých městech se všude nic nestalo. A přece vám často uklouzla doznání, která se bleskurychle sama trestají ze lži. Na př. "Expres" uváděl na poslední stránce ukrytě, že se projevu v Chabařovicích, jenž trval několik hodin, účastnilo 1500 dělníků. Jiné časopisy o tom nic nevěděly. "Národ" zase věděl, že náš soudr. Juran mluvil v Brně k 1000 lidem, kdežto v jiných časopisech se z toho stalo 100 lidí. Byli jste nuceni psáti o Jablonci, poněvadž se tam s několika příliš horlivými žoldnéři naložilo podle zásluhy. Přece tedy jste nemohli docela všeho zamlčeti. A i když jste se válečnou censurou pokoušeli znemožniti "Rudému Právu" pravdivé zpravodajství, i když jste zastavili všechen náš německý tisk, časopisy "Vorwärts" v Liberci, "Internationale" v Ústí n. L. a "Kämpfer" v Karlových Varech, ty statisíce, které se zúčastnily demonstrací nebo je viděly, ty si nedají upříti tyto pochodující dělníky. A najdeme prostředky - buďte přesvědčeni - my jsme již nalezli prostředky, abychom i ostatnímu obyvatelstvu Československa a ciziny podali zprávu o tom, co se dne 6. března skutečně v Československu dělo.

Více než 100.000 vykořisťovaných a potlačovaných proletářů vyšlo toho dne v Československu pod praporem komunistické internacionály na ulice pro práci a chleba, proti fašistické diktatuře, proti imperialistické válce a pro ochranu Sovětského svazu. Zakázali jste všechny projevy a demonstrace. Ale dělnictvo bylo na pochodu. V Praze tisíce dělníků zaplavilo Václavské náměstí, v Brně demonstrovaly nejen 6., nýbrž i 7. března. Dělníci nejdůležitějšího válečného podniku v Československu, Škodových závodů v Plzni, účastnili se tří projevů v závodě a po tisících před závody. Celý sever republiky byl jedinou demonstrací. Více než 1000 demonstrantů v Jablonci n. N., 2000 v Liberci, 1000 ve Cvikově, 1000 ve Varnsdorfu, 1000 v Podmoklech, 500 v Ústí n. L., 1500 v Chabařovicích, daleko více než 1000 v Teplicích, 400 v Duchcově, přes 500 v Mostě, 2000 v Chomutově, 1000 v Podbořanech, 2000 v Nejdku, několik set v Kraslicích, skoro 3000 v Chodově, 1000 ve Falknově a další tisíce v rozličných menších městech svědčily o tom, že hladovějící a potlačené obyvatelstvo největšího průmyslového území v severních Čechách nemá déle ochoty klidně se dáti vyhladovovati a ustupovati vašemu fašistickému teroru. Hladovějící textilní dělníci z východních Čech ukázali na ulicích Pardubic, Ústí nad Orlicí a Skutče, že jsou za jedno s proletáři severních Čech a Prahy. 2000 proletářů demonstrovalo v Hořicích u Paky. Celá Morava byla ve znamení 6. března. Kromě Brna, kde po celý den tisíce dělníků se účastnilo demonstrací, dělníci v Boskovicích zastavili všechny podniky a demonstrovali v počtu 2000 mužů. V Třebíči demonstrovalo 5000 dělníků, v Moravské Ostravě tisíce, v Šumperku a Rýmařově rovněž tisíce stávkujících hedvábnických dělníků společně s nezaměstnanými a ještě pracujícími kolegy. V Přerově a Prostějově, ve Vsetíně a Kojetíně, v Olomouci a Hodoníně, v Uherském Hradišti a Karlově Huti dobyly si tisíce dělníků přes zákaz a přes fašistický teror četnictva a policie dne 6. března ulici. Také proletáři a chudí sedláci ze Slovenska a Podkarpatské Ukrajiny, kteří nejzřetelněji pozorují blahodárné panováni Masarykovo, nezůstali zpátky. V Seredu a Nitře, v Mukačevě a Užhorodě všude byli na ulicích. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 11. března 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Máme zase jen příliš mnoho důkazů, které bez umdlení budeme stále rozhlašovati, abychom žalovali na váš zpuchřelý systém, jenž si již nedovede jinak pomoci než krvavým terorem. Suchá fakta mluví sama za sebe. S jednou, dvěma výjimkami nebylo 6. března v Československu demonstrace, při které by nedošlo ke srážce s ozbrojenou mocí. Ti ze strážníků a četníků, kteří se spokojili tím, že sice surově, ale bez užití zbraní rozptylovali hladovějící proletáře, byli ještě moralisté. Většina se však chovala jako Noskovi krvaví psi nebo francouzská koloniální vojska v nejtemnější Africe. Zvlášť zběsile řádili v územích národních menšin, v německých krajích Československa, na Slovensku a na Karpatské Ukrajině, kde se k sociálnímu útlaku druží ještě okovy národního potlačení. Již to, co se v českých územích dělo surového a brutálního, může se měřiti s ohavnými činy fašistických band v Jugoslavii nebo v Italii. Demonstranti byli častováni ranami pažeb jako v Mostě. Četnictvo postupovalo s nasazenými bodáky proti dělníkům z Karlovy Huti. V Hodoníně vrhl se četnický poručík s tasenou šavlí na demonstranty. V Plzni a Brně vjela police do zástupu. V Pardubicích četníci tak tloukli pažbami do zástupu, že několik dělníků bylo raněno, jeden z nich dokonce těžce. Ovšem ještě zběsileji zacházeli tito žoldnéři s demonstranty, které zatkli a kteří jim již nebyli nebezpečni. V Moravské Ostravě byli na policii tři dělníci tak dlouho biti, až ztratili vědomí. Mezi těmito třemi byl jednonohý invalida, národní socialista. Druhým byl soudruh Falc, jenž když se probudil ze mdloby, byl znovu tak tlučen do hlavy a do rukou, že musil býti převezen do nemocnice. V Brně byli dva zatčení soudruzi na policejním ředitelství tak strašně zbiti, že musili býti odevzdáni do lékařského ošetřování.

Brněnská police se ostatně zvlášť vyznamenala. Tamější jízdní police užila zase způsobu, jehož užívali Kozáci v carském Rusku. Strážníci zatýkali demonstranty tak, že je s koně chytají za límec a vlekou vedle koně. V Plzni byla jistá paní odvedena s okovy na rukou. Náš soudr. posl. Dvořák byl asi po 4 minutové řeči přepaden 4 strážníky, kteří ho rdousili, zacpávali mu ústa a pěstmi ho tloukli do krku, při čemž mu jeden strážník roztrhl ret.

Ale všechny tyto hanebné činy jsou jen nepatrnou částí toho, co [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 11. března 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] spáchali v německých a slovenských krajinách. S výkřiky hurá a tasenými bodáky útočilo četnictvo ve Cvikově, Varnsdorfě a Chabařovicích. V Chrastavě tlouklo tak pažbami do zástupu, že nejen ženy byly pažbami sraženy k zemi, nýbrž že 6 četníků srazilo k zemi starého dělníka. V Hrádku n. N. byl mladistvý dělník sražen k zemi pažbou. Četná jsou města v německém jazykovém území, kde tito hrdinové dne 6. března ve znamení příprav k Masarykovým oslavám vzali si na svědomí několik raněných. Jsou to města Nejdek, Teplice, Chodov, Chomutov, Jablonec, Chabařovice, Šumperk a Rýmařov, pokud máme o tom přehled. V Nejdku četnictvo rozličně užilo tasených zbraní. Tři demonstranti byli zraněni. Jedna žena musila býti jako těžce zraněná odvezena do nemocnice. V Teplicích došlo k těžké srážce s četnictvem v Dlouhé třídě, při čemž bylo raněno mnoho dělníků. V Chodově četnictvo rovněž zakročilo s tasenými zbraněmi, při čemž bylo raněno několik dělníků. V Chomutově bylo rovněž několik raněných. V Jablonci n. N. tyto metody četnictvu nestačily. Dělalo čest své chvalné minulosti ze dne 1. srpna v Jablonci a střílelo. I když při tom náhodou nebyl nikdo raněn, přece dělnictvo právě tam vykazuje velmi mnoho raněných. V Chabařovicích vrhlo se 30 četníků a asi 40 ústeckých státních strážníků v rojnici s výkřiky hurá proti demonstrantům a tlouklo je pažbami. Výsledek byl několik raněných. O území stávkujících hedvábnických dělníků v Šumperku a Rýmařově jest nutno uvésti obšírnou zprávu tamějších našich soudruhů.

Tak se praví ve zprávě z Šumperka: "Mohutný demonstrační průvod asi 1500 lidí táhl zpívaje internacionálu a odříkávaje sborem hesla do vnitra města, kde na Eichenbrennerově náměstí došlo k velmi těžké srážce s policii, která se dosud ukrývala. Policie se chovala jako zběsilá. Vrhla se s tasenými šavlemi a gumovými obušky a se strašným řevem na demonstrační průvod a strašlivě do něho tloukla. Při tom útoku mnoho demonstrantů a chodců se zhroutilo pod ranami policie. Děti byli sraženy k zemi, ženy zbity. Velmi mnoho osob bylo zatčeno. Měšťáci a mezi dveřmi stojící obchodníci byli ztlučeni a velmi hrozně ztýráni." V Rýmařově to nevypadalo lépe. Naše zpráva o tom praví: "Na Dreifussově náměstí krátce promluvil k masám soudr. Babel a vyzval je, aby demonstrovaly na tržišti, kde již bylo několik set demonstrujících dělníků. Ihned zahájili činnost všichni četníci pod vedením kapitána. Masy stály hustě stlačeny a zpívaly internacionálu. Ohromný dojem, jímž působil tento tisícihlasý zpěv, uvedl četníky v zuřivost. Vrhli se zuřivě beze všeho důvodu na masy a slepě do nich mlátili. Mnoho dělníků bylo zraněno. Posl. soudr. Babel byl tak zbit, že více než půl hodiny byl bez vědomí. Jedna stará dělnice byla tak strašně ztýrána, že musila býti odvezena do nemocnice, neboť utrpěla těžké vnitřní zranění". V Podbořanech četníci s nasazenými bodáky postupovali v rojnici proti demonstrantům. V Liberci byl jsem při svém zatčení ztlučen. Ve Falknově šel velitel četnictva Král s tasenou šavlí proti demonstrantům. To jest stručný výběr nejkrásnějších hrdinných činů [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 11. března 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] v německých krajích Československa.

V Liberci jest dosud ještě zatčena dělnice, která prý píchla strážníka jehlou do zadnice. Tato dělnice sedí v Liberci ve vězení a druhou noc byla jí do kobky přidána opilá tulačka, která zuřila a rámusila celou noc, takže musila býti spoutána provazy. S nejbídnější holotou jsou naši komunističtí funkcionáři dáváni dohromady, aby tím byli učiněni povolnými.

Vás hodnými jsou surovosti, spáchané dne 6. března na Slovensku na demonstrantech. Zde několik příkladů. V Seredu četnictvo několikráte vystoupilo s nasazenými bodáky neslýchaným způsobem proti tisícihlavému množství, při čemž jednomu dělníku byla probodena ruka. V Košicích byli za demonstrací zatčení soudruzi Spiegel a dva mladiství soudruzi tak surově zbiti, že ještě druhého dne bylo lze na policejním dvoře konstatovati krev. Ve Zvoleni 40 četníků velmi surově útočilo na 300 bezbranných dělníků. Sekali a tloukli děti, roztrhali nezaměstnanému jeho poslední kabát, povalili posl. Rjevaje na zem a neslýchaným způsobem ztýrali ho pendreky. Rozčilení zvoleňského pracujícího obyvatelstva nad těmito surovostmi bylo tak veliké, že, ačkoliv dne 6. března bylo zatčeno 23 dělníků, dne 7. a 8. března znovu demonstrovalo před okresním soudem, aby dosáhlo propuštění zatčených. Zatčení sami zahájili hladovku a poté většina z nich musila býti propuštěna.

Úhrnem bylo při demonstracích dne 6. března podle našich neúplných zpráv zatčeno nejméně 250 hladovějících dělníků a dělnic kromě poslanců, kteří, když se legitimovali, byli většinou zase propuštěni. Ale i zde se udály neslýchané věci. Posl. soudr. Dvořák, jenž dne 6. března byl zatčen před Škodovými závody, byl propuštěn na svobodu teprve příštího poledne. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 11. března 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Ale tento neslýchaný teror vůči hladovějícím proletářům jest jen znamením vaší neobyčejné slabosti, jest jen znamením, že dnes nemůžete strpěti ani to, že dělnictvo vyjde na ulici demonstrovati pro své požadavky. Jest to znamením zuřivosti pro vaši porážku, kterou jste dne 6. března utrpěli na ulicích všech velkých a mnoha menších průmyslových měst. Jest to znamením bezmocnosti vašich zákazů proti útočící dělnické třídě.

Vám se ovšem zdá, že je toho ještě příliš málo. Jak píše na příklad "Reforma" z poslední neděle: "Tu a tam, zvláště v Jablonci n. N., došlo ke srážkám s policií. Ale jinde až na malá shluknutí se nestalo nic." I to jest ostatně znamením slabosti, že se ani neodvažujete upřímně se přiznati ke svému teroru.

Snad nyní zase přijdete jako vámi vydržovaný prolhaný list "Československá Republika" a budete chtíti tvrditi, že nejsme komunisty, poněvadž odhalujeme toto pronásledování, tento teror. Snad zase přijdete a budete chtíti namluviti pracujícímu obyvatelstvu, že se na tento teror vymlouváme. Ale, pánové, toho přes všechny vaše lži o nepodařeném 6. březnu nemáme zapotřebí. Neboť přes váš teror bylo dne 6. března v Československu na ulicích daleko přes 100.000 hladovějících proletářů a demonstrovalo proti vaší hrůzovládě.

Nepřicházíme také, abychom si stěžovali. Přicházíme, abychom vás obžalovali z vašich surovostí. Víme velmi dobře, že v nynějším období zostřené krise kapitalismu tento teror a tato násilná opatření jsou s vaší strany nevyhnutelná a počítáme s tím. K otázce teroru nechováme se jinak než snad k otázce imperialistické války. Víme také, že imperialistické války jsou na nynějším stupni vývoje imperialismu nevyhnutelné. Ale proto tedy se s nimi nesmiřujeme. My je nepovažujeme za samozřejmé. Naopak. Ukazujeme veškerému pracujícímu obyvatelstvu neslýchanou bídu a nouzi války, počítáme s nimi a organisujeme neúprosný boj proti nim. Rovněž nejen žalujeme na vás pro váš teror, rovněž nejen vykřikujeme vaše hanebné činy při všech dělnických demonstracích do celého světa, nýbrž jako přední stráž veškerého pracujícího obyvatelstva organisujeme proti nim neúprosný boj. Ukazujeme dělníkům prostředky a cesty, jak se mají proti tomu brániti. Cvičíme je v boji proti tomu. V boji proti tomuto fašistickému teroru činíme je schopnými, aby později v ozbrojeném povstání svrhli váš bídný režim.

A dělnictvo Československa jest také na nejlepší cestě postaviti se proti vašim fašistickým surovostem. Právě demonstrace dne 6. března, které ukázaly ducha neobyčejně k boji odhodlaného, dokázaly, že ani československé dělnictvo nemá déle chuti bez boje ustupovati vašemu teroru. Na několika místech republiky s [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 11. března 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] při útocích na demonstranty přiměřeně naložili. V Jablonci n. N. odpovědělo dělnictvo na útoky ozbrojené moci krupobitím kamení. Totéž se stalo v Chodově a Šumburku, kde četnictvo bylo přijato kamením a lahvemi. V Praze, Chomutově a Moravské Ostravě demonstranti ztloukli policisty a fašistické provokatéry. V Seredu na Slovensku byl jeden četník zraněn na hlavě. V Boskovicích pokoušelo se dělnictvo zmocniti se zbraní [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 11. března 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Tedy i na vaší straně byly tentokráte oběti. Vaši policejní a četničtí kozáci musili viděti, že dělnictvo začíná spláceti stejné stejným. [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 11. března 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.] Prohlašujeme sice, že v této chvíli neoceňujeme ještě poměru sil mezi proletariátem a buržoasií tak, abychom vybízeli k utvoření ozbrojených obranných organisací nebo dokonce k ozbrojenému povstání, ale pravíme hlasitě a zřetelně: Dělníci budou a musí se organisovati k obraně. Budou hájiti svých stávek a dovedou čeliti přepadením stávkokazů a ozbrojených gard, které se pokoušejí je chrániti. Nebudou již trpěti, aby jejich ženy a děti [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 11. března 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] Zkrátka a dobře: Dělníci vytvoří si svou obrannou organisaci, která uvolní proletariátu ulice a celou jeho politickou činnost v boji proti vašemu teroru.

Ale nádherného a odhodlaného bojovného ducha československého dělnictva ukázala nejen právě vylíčená obranná opatření. I to, že dělnictvo jednotně zastavilo práci v četných velkých podnicích a to v Karlově Huti u Moravské Ostravy, v železárnách rokycanských, ve veškerých podnicích v Boskovicích, v Klingerově továrně v Bratislavě, na stavbách v Píšťanech a Užhorodě, aby se účastnilo demonstrací, jest toho znamením. Dalším znamením jest, že dělníci ze Škodových závodů a četných jiných továren konali své projevy uvnitř v továrně. V mnoha městech dělníci demonstrovali celé hodiny a opanovali ulice a neustoupili vašemu teroru. V Praze demonstrovali dělníci na Václavském náměstí 3 hodiny, v Brně dne 6. března asi 4 hodiny a dne 7. března zase několik hodin. Dělníci v Teplicích měli ve své moci ulice 3 hodiny, v Chrastavě a Hrádku n. N., v Nejdku a Kraslicích 2 hodiny, v Chabařovicích a Šumperku 3 hodiny, v Chomutově 6 hodin a v Rýmařově dokonce 7 hodin, přes všechny útoky ozbrojené moci. V Chabařovicích masa dělníků klidně a semknutě postupovala proti bodákům četníků. A když četníci přešli k útoku, tu hladovějící ženy horníků, kteří pro zastavení skoro všech tamějších podniků přišli o práci a jejichž mužové pracují jen 3 dni v týdnu, držely své děti před bodáky četníků a volaly na četníky, aby, budou-li moci, probodli nejdříve děti a pak je a pak teprve jejich muže. Tvrdě a pevně a za zpěvu internacionály stály tisícové zástupy v Rýmařově a Šumperku, kdy četnictvo a policie zahajovali útok. A za takových skutečností si troufáte psáti o fiasku. A za takových skutečností, když dělníci v Berlíně, Kolíně nad Rýnem a Novém Yorku opanovali ulice, kde všude došlo k těžkým srážkám a střílení, troufá si "Národní Politika" psáti, že nikde nelze zaznamenati ani jednoho okamžitého úspěchu bolševiků. A píše dále: "Právě tyto případy, kdy se sešly masy a přece se nezmohly na vážný puč, jsou směrodatné pro posouzení slabosti komunistů". To všechno není žádná revoluce a teprve žádná světová revoluce. To není revoluční akce, to jsou zcela obyčejné demonstrace. Tak volá tento časopis, jak se zdá, s ulehčením. Ale my vám nemůžeme raditi, abyste si dopřáli odpočinku po těchto demonstracích. My to také upřímně přiznáváme, že to není revoluce. My jsme ji ani v té chvíli nechtěli, neboť nedáme si od třídního odpůrce předpisovati dobu vypuknutí revoluce. Nebyly to ani puče, neboť my komunisté jsme zásadními nepřáteli puče. Ale dělníci tentokráte dne 6. března v nesčetných městech světa po celé hodiny přes fašistický teror a přes zákazy měli ulici v své moci. Dobyli ulice byť jen na hodiny. A takovou cestou dosáhli vítězství i ruští bolševici. I ruští dělníci udrželi ulice pod carskou knutou nejprve jen po minuty a pak po hodiny a později, zoceleni tímto bojem, svrhli celý režim. Zajisté, 6. březen nebyl revolucí, nebyl pučem. Ale byl článkem v procesu světové revoluce, která již zvítězila jen na šestině země a v jiných pěti šestinách země mnohem rychleji dozrává, než vám jest milé a než na venek doznáváte.