Na otázku, kde bude brát stát peníze, odpovídá státní rozpočet takto: 1. z konsumu a výnosu práce vydřeli jste r. 1928 6.259,935.023 Kč, r. 1929 vydírání stouplo na 6.440,608.380 Kč a r. 1930 postoupíte opět s dalším vydíráním z konsumu na 6.798,652.645 Kč. Zdanění bytů r. 1928 činilo 2.501,766.173 Kč, v roce 1929 2.757,946.336 Kč a pro r. 1930 počítáte na 2.806,989.007 Kč. Tedy úhrnem z konsumu a práce r. 1928 8.761,701,136 Kč, t. j. 80·7% celého státního příjmu, r. 1929 stouplo zdanění z konsumu a bytů na 9.198,554.706 Kč, tedy 82·53% celého státního příjmu, pro r. 1930 činí celkový výnos zdanění z konsumu a bytů 9.605,641.652, tedy plných 85.35%.
2. Z majetku, zisku a důchodu: Zdanění r. 1928 činilo 1.703,285.000 Kč, čili 15·70%, r. 1929 snížila se tato daň zatěžující majetek na 1.696,657.500 Kč, tedy 15·22%, a pro r. 1930 snižuje se na 1.564,380.000 Kč, čili na pouhých 13·90%.
Třetí položka "různé příjmy" které činily r. 1928 388,921.556, čili 3.60%, r. 1929 251,268.177, čili 2.25%, r. 1930 84,561.410 Kč, čili 0.70% všech státních příjmů.
Zvýšené zdanění konsumu a výnosu práce, tedy nepřímé daně, mají v r. 1930 vynést více o 407,086.746 Kč.
Naproti tomu zdanění majetku, zisku a důchodu snižuje se o 132,277.500 Kč; to je tedy první výsledek účasti sociálfašistů ve vládě.
Nyní k otázce, kam stát peníze vydřené z pracující třídy pomocí nepřímých daní a dávek dává.
Z vydřených peněz vydalo se: 1. na mocenský aparát r. 1928 1.946,555.399 Kč, t. j. 20%, r. 1929 1.996,711.105 Kč, čili 21% celého státního vydání a pro r. 1930 stoupají výdaje opět na 1.997,320.601 Kč, tedy 21.20%. Na státní dluhy vydává se roku 1930 1.803 mil. Kč, tedy 19.10%, na militarismus, poněvadž válka bude až za 100 let, vydalo se roku 1928 1.900 milionů Kč, tedy 20%, roku 1929 již 1.925 mil., tedy opětné stoupnutí na 20.20% a pro rok 1930 opětné zvýšení na militarismus 1.936 mil., to znamená 20.67%. Na přímou podporu reakce, to je na kultus a zkrachované banky vydalo se r. 1928 195 mil. Kč, to jsou 2% celého státního výdaje, roku 1929 186 mil., to je 1.9% a pro rok 1930 je navrženo 158 mil., to je 1.68%. Na správu hospodářskou vydalo se r. 1928 1.163,628.000, to je pouhých 12% celého státního vydání, pro rok 1929 1.163,463.000, to je opět pouhých 12.01% celého státního vydání a pro rok 1930 klesá na hospodářskou správu vydání na 1.001 mil., to je pouhých 11.65%. Na správu sociální vydalo se pro rok 1930 16.25%, na kulturu a národní osvětu vydává se r. 1930 10.05%.
Hospodářskou a zemědělskou krisi, hlad, bídu a nezaměstnanost chcete tedy řešiti podle návrhu rozpočtu zvýšeným nákladem na četníky, policajty, justiční a potlačovací aparát zvlášť. Je toho dokladem zvýšení položky osobních nákladů ve státním rozpočtu o 34 mil. Kč. Na militarismus zvyšujete vydání o dalších 20 mil. Kč a naproti tomu chcete ušetřiti na menáži a chlebě prostých vojínů 14 mil. Kč. Méně chleba, více vojny, více kriminálu, 200 nových vojenských předpisů - toť program ministerstva vojenství, kterým snižuje položku na stravování vojáků ze 188 mil. na 176 mil. pro rok 1930. Zrychleným tempem chcete odbourati poslední zbytky poválečných vymožeností dělnické třídy. A proto byl povolán sociálfašista dr Czech za ministra soc. péče, aby válečným poškozencům snížil důchody o 46 mil. Kč, co naproti tomu chcete v jubilejním roce presidenta Masaryka a jeho teorii o stoletém míru oslaviti nejen korupčním fondem 20 mil., ale aby válečná děla nevychladla, chcete vypáliti za 24 mil. Kč granátů, šrapnelů, za 28 mil. Kč ručních granátů, za 24 mil. Kč třaskavin, kterými vylítne do povětří poslední politická iluse, kterou jste budili mezi pracující třídou o demokracii a staletém míru.
Na přípravu nové války, na nové kanony a vražedné nástroje máte peněz dost, ale pro zedřené dělníky, kteří celý svůj život dřeli, nemáte nic jiného než kriminály, četnické bajonety, které zastíráte t. zv. opatřením soc. péče pro případ nemoci, neschopnosti ku práci a stáří.
Soc. pojištění jste nevybudovali pro dělnickou třídu, jak to dokazuje jeho provádění. Uvedu případ ze sta a sta jiných a podobných. Alois Svášek, nemajetný dělník z okresu hořovického, podal žádost za přiznání důchodu invalidního. Jeho invalidita je prokázána, neboť je ochromen na půl těla a neschopen jakékoliv práce. Poněvadž nemohl pracovati a celý rok nebyla vyřízena jeho žádost za přiznání invalidního důchodu, chodil od domu k domu vyhrávati na flašinet, aby uživil svoji četnou rodinu. Konečně 7. ledna t. r. byla jeho žádost za přiznání důchodu invalidního vyřízena a to tak, že byl uznán invalidním pouze 60% a proto žádost jeho zamítnuta. Bude mu tedy sloužiti jako invalidní zaopatření jedině flašinet. (Slyšte!) Podobných případů jsou celé desítky, kdy dělníkům ku práci neschopným jsou odnímány podpory v nemoci a v neschopnosti ku práci vůbec. Proto názor dělníků na soc. pojištění je správný, když říkají, že soc. pojištění je zaopatření buržoasních dětí v Ústřední soc. pojišťovně, je zaopatření sociál-fašistického aparátu, jehož náklad je odhadnut na rok 100 mil. Kč jako vydání na Ústřední soc. pojišťovnu. Vedle toho 40 mil. Kč je určeno ve vydání na zemské úřadovny soc. pojištění, které rovněž byly zavedeny a vybudovány pro zaopatření buržoasních dětí a sociálfašistických aparátníků. Dělnických peněz používáte na stavbu silnic a budování kapitalistického státu, ale nemáte jich pro skutečně potřebné dělníky.
Jako cynický výsměch je ve státním rozpočtu položka na podporování přestárlých. Nejlepším dokladem toho, jak provádíte podporování přestárlých, jest vyřizování žádostí o tuto státní podporu. Jest zjištěno, že v Československu přichází v úvahu 98.000 přestárlých, ku práci neschopných a v bídě žijících dělníků. Mám zjištěno již několik set případů, kde byly žádosti zamítnuty. Tak na př. 72 roků starý dělník, který celý život pracoval u sedláka, utrpěl úraz, a poněvadž zemědělské dělnictvo není pojištěno pro případ úrazu, byl tento zedřený a prací zmrzačený muž odkázán, aby se živil foukacím nástrojem, se kterým chodil dům od domu. Žádost tohoto starce byla zamítnuta s potupným odůvodněním, že se štítí práce, že nemá stálé bydliště a že je tulákem. (Slyšte!) Okresní úřad ve Slaném zamítl 67leté stařeně z Podlešné, která žije se svojí slepou dcerou ve slaměné chaloupce, žádost s odůvodněním, že tu není zákonných důvodů pro poskytnutí státního příspěvku, přesto, že tato stařena nemá žádného jmění a že je živa i se svou slepou dcerou jen z darů, poskytnutých jí tu a tam od občanů. 76letá Kubíková z Hranic na Moravě, stařenka naprosto neschopná ku práci, která rovněž žádala za státní podporu, byla odmítnuta z důvodů, že není zákonných podmínek, ač tato stařenka jako nemajetná vdova živí se žebrotou a nemá žádného přístřeší. Tak bych mohl uváděti do nekonečna případy, které by vyčerpaly jistě více než polovici zjištěných přestárlých ubožáků. Pro staré zedřené dělníky po velkých útrapách a úsilovném domáhání dostane se tu a tam v jednotlivých případech od státu 1˙17 Kč denně, ale rakouští generálové, důstojníci a jich rodiny, dostávají ze státních prostředků, jak je to viděti z rozpočtu ministerstva financí, 220 mil. Kč. Tolik se dává pro vojenské pensisty a jejich rodiny v počtu kolem 13.800 pensistů, ale pro 98.000 sedřených dělníků dává se sice do rozpočtu 42 mil. Kč, které však nebudou ani zdaleka vyčerpány.
Ministerstvo soc. péče je úplně ve službách fabrikantů a bankéřů, jak to také dokazuje zpráva živnostenská za r. 1928, ve které se činí všechny pokusy zastříti rostoucí třídní útlak a vykořisťování dělníků ve fabrikách, ve které se snaží živnostenští inspektoři zeslabiti protidělnický kurs a zastříti zbídačování a vykořisťování dělníků. Přesto všechno doznává zpráva zrychlené tempo ve vykořisťování pracujících, ale snaží se to omluviti nutným zájmem o udržení výroby v Československu. Zpráva vykládá racionalisaci jako nutnost prospěšnou pro dělníky. Zaznamenává zvýšenou produkci a snížené výrobní náklady při zvýšené produkci, snížení počtu zaměstnanců a radí fabrikantům, aby chytřeji zaváděli racionalisaci do svých podniků. Tak na př. uvádí, že v železárnách v Mor. Ostravě došlo při stejné počtu a běhu závodů k úspoře na palivu 45%, při výrobě surového železa uspořilo se na koksu 30%. zmechanisováním práce při výrobě ocele zvýšil se výkon z 898 kg na hlavu zaměstnaného dělníka na 1.434 kg. To je zjištěno v r. 1928. O kolik procent stoupla výroba a o kolik procent klesl počet zaměstnanců, lze zjistiti právě v dnešní době při hromadném propouštění dělníků, docíleném zvýšením výroby. Zpráva živnostenského inspektorátu zaznamenává v těchto železárnách také, že u obráběcích strojů bylo dosaženo při stejném počtu zaměstnanců o 50% větší výroby. V papírně v Č. Budějovicích vyrobilo se r. 1918 16 milionů kg papíru, na jednoho zaměstnaného dělníka připadlo 10 tisíc kg papíru, ale r. 1928 - tedy po 10 letech vyrobilo se v této továrně již 40 milionů kg papíru a připadlo na jednoho dělníka 21.000 kg papíru. Stoupla tedy výroba při stejném počtu dělníků o více než 100%. Tvrdili jsme a tvrdíme, že zaměstnavatelé v důsledku změněných metod obrátili kurs na nekvalifikované, to jest na méně honorované, zeny a mladistvé dělníky. Tuto skutečnost potvrzuje živnostenská správa, která praví: zajímavé je, že při organisaci výroby rychle se zapracují a lépe pracují dělníci nevyučení (jsou to ženy a mladiství dělníci), než dělníci vyučení. Tím je potvrzeno, že jde o kurs, který znamená využití nekvalifikovaných, využití žen a mladistvých dělníků jako laciné síly při výrobě. Živnostenská správa mluví také o práci přes čas, která je soustavně, zejména u žen a mladistvých dělníků, zvyšována. Z výroby jsou vytlačováni dělníci kvalifikovaní a jsou do ní zatahovány ženy a mladiství dělníci, jak potvrzuje zpráva, která zaznamenává, že při práci přes čas v r. 1928 bylo zaměstnáno 612.000 dělníků a 424.000 žen, což činí více než 40% práce zen v hodinách přes čas. V r. 1928 bylo v textilním průmyslu odpracováno práce přes čas 5,575.000 hodin. Tyto hodiny přes čas odpracovalo 74.000 žen a jen 39.000 mužů. I dnes při ohromné spoustě nezaměstnaných pracuje se přes čas za souhlasu sociálfašisty dr. Czecha.
Zrychlené tempo ve výrobě při zmenšeném počtu dělníků je viděti také v jiných odborech. Tak na př. na Teplicku v jedné továrně na žárovky stoupla výroba při stejném počtu dělníků v r. 1928 o 100%. Na Bystřicku v továrně na zápalky, kde bylo zaměstnáno 150 dělníků a jejich počet byl v r. 1928 snížen na 100, vyrobilo se stejný počet výrobků. Na Hradecku a Turnovsku zaznamenává živnostenská zpráva, že ve dvou velkých textilních továrnách klesl počet nezaměstnaného dělnictva o plných 75%, a vyrobilo se stejné množství výrobků a při tom ještě bylo dosaženo velkých úspor na hnací síle atd., až 50%. V jedné papírně na Turnovsku zaznamenává živnostenská zpráva zvýšený výkon dělníků o 130%, podobně i na Teplicku továrna na výrobu čpavku. Při sníženém počtu zaměstnanců o 2/3 vyrobilo se stejné množství, jako za plného množství dělníků. Toto zrychlené tempo ve výrobě při sníženém počtu zaměstnanců má však vedle armády nezaměstnaných, z práce vyhozených, katastrofální následky pro dělníky. Denně dochází k zabití a k smrtelným úrazům dělníků. Živnostenská zpráva zaznamenává, že v r. 1928 stoupl počet úrazů o 3490 případů. Počet zabitých dělníků bez poříčské katastrofy stoupl o 93 případy. V živnostenské zprávě však nemluví se ani slova o tom, co se sta o s těmi, kteří zavinili zabití a zmrzačení dělníků.
Jak mluví živnostenská zpráva o dělnických mzdách? Dělnické mzdy byly soustavně snižovány právě za pomoci sociálfašistů od roku 1920, co naproti tomu drahota stále stoupala. Živnostenská zpráva mluví o dělnických mzdách a uvádí na př., že v jednom závodě na Sedlecku při 13hodinné době pracovní vydělá dělník 5, nanejvýše 7 Kč denně. V tkalcovně na Olomoucku vydělá si 5 až 7členná tkalcovská rodina nejvýše 80 Kč týdně. Při výrobě ohýbaného dřeva vydělá si dělník 6 Kč denně, a to při 12hodinné době pracovní. To uvádí sama živnostenská zpráva. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)
Dnešní poměry na pracovním a mzdovém trhu jsou daleko horší. Dělníci v Československu mají nejbídnější mzdy, jak to potvrzuje zpráva Ústřední soc. pojišťovny, ve které se praví, že ze 3 mil. zaměstnaných dělníků mají 2 mil. méně než 22 Kč denně. (Výkřiky.)
Toto vykořisťování a bídu pracujících mas chce ministerstvo sociální péče ještě zhoršiti zákonem o závaznosti kolektivních smluv, které mají zabrániti dělníkům v bojích za zvýšení mezd.
Živnostenská zpráva připravuje již půdu pro zákon o kolektivních smlouvách, když praví, že dělníci již roku 1928 zvýšili počet bojů za zvýšení mezd o 20%. Při tom se těší, že zásahem a spoluprací sociálfašistů, kteří lámali boj dělnictva o zvýšení mezd, podařilo se omeziti počet stávek.
Zpráva živnostenského inspektorátu praví doslova: "Celkové zvýšení počtu dělnických hnutí lze označiti za mírné se zřetelem na značnou, namnoze nebývalou zaměstnanost v průmyslu, která vyvolala nedostatek pracovníků a lákala k předkládání požadavků. Právě skutečnost, že této situace nebylo dělnictvem ani čelnými organisacemi zneužíváno, je známkou vyspělosti v tomto směru a opravňuje k naději, že budoucnost zvýšení počtu sporů vyloučí."
Tato zpráva úplně jasně označuje sociálfašistické odborové organisace ze stávkokazecké činnosti. A v této politice zrady chcete pokračovati, jak tomu nasvědčují případy, které děláte pro zrušení ochrany nájemníků a zvýšení činží, jak už se na to těší pan ministr financí ve svém exposé k rozpočtu pro r. 1930, když si slibuje zvýšený příjem činžovních daní ze zvýšeného nájemného.
Konečně ministerstvo hladu a dělnické podvýživy, v jehož cele stojí sociálfašista Bechyně, snižuje položku na nouzové stravování a ošacování z 5 mil. Kč, které byly dány v r. 1929, na 3,200.000, a to v době, kdy sta a tisíce hladových, napolo nahých a nezaměstnaných dělníků bez přístřeší, kteří přespávají v městských kanálech, kdy sta a tisíce dělnických dětí nemá ani nejnutnějšího šatstva.
Aby byla zakryta strašná bída, která řádí v dělnických rodinách, aby bylo zakryto páchané násilí na nezaměstnaných dělnících, aby bylo zakryto zvyšované vykořisťování a vyssávání dělníků pomocí zvýšených nepřímých daní, které se děje za účasti sociálfašistů a aby byla svedena pozornost od loupežného tažení fabrikantů a bankéřů na pracující třídu, aby pro násilný útok a válečné přípravy proti Sovětskému státu byla získána i část dělníků, kteří jsou ještě pod vlivem sociálfašistů, byla zahájena surová a štvavá kampaň proti Sovětskému svazu nejenom kapitalisty, nýbrž i sociálfašisté ve svých tiskovinách při štvaní proti Sovětskému svazu, jedinému to státu dělníků a rolníků, udrželi se až dosud na prvním místě.
Naproti těmto štvavým alotriím uvedu jen v hrubých rysech srovnání rozpočtu československého s rozpočtem státu dělníků a rolníků. Československý rozpočet nedá se jako rozpočet státu kapitalistického dosti dobře srovnati s rozpočtem státu dělníků a rolníků. Je-li možné nějaké srovnání, pak jest jen jedno základní srovnání možné v tom, že československý rozpočet je rozpočtem státu parasitního, a naproti tomu rozpočet státu dělníků a rolníků v sovětském Rusku je hospodářským plánem pro budování státu socialistického.
Rozpočet sovětský je součástí finančního plánu, jenž je budován od základní jednotky přes obec, oblast až k rozpočtu celého národního hospodářství. V sovětském Rusku je státní rozpočet výslednicí rozpočtů místních, ve kterém je zachycena každá rodina, najmě dělnická. Naproti tomu však rozpočet československý je budován shora dolů ve směru vyssávání pracující třídy bez ohledu na její potřeby. Je budován pro ochranu a potřeby státu parasitního proti pracující třídě. Sovětský rozpočet je budován neúprosně ve prospěch pracující třídy proti zbytkům kapitalistické společnosti, pokud ještě tato v sovětském Rusku zbyla.
Porovnám zhruba jen dvě věci pro r. 1930. V Československu vydává se na státní a potlačovací aparát 42% celého státního vydání. Naproti tomu sovětské Rusko na ochranu státu vydává pouze 10˙5% celého státního vydání. V Československu vydává se na hospodářskou výstavbu a skutečné sociální a kulturní účely 25% celého státního rozpočtu, naproti tomu v sovětském Rusku vydává se na hospodářskou výstavbu, sociální a kulturní účely plných 80% celého státního vydání.
Pokusil-li se p. zpravodaj ve zprávě rozpočtového výboru srovnávati diagramaticky rozpočet státu kapitalistického, nejenom Československé republiky, nýbrž všech států evropských a odvážil-li se číselně porovnati také rozpočet sovětského Ruska, dopustil se ohromného omylu, který záleží v tom, že nesprávně přeložil z ruského jazyka označení některých pramenů příjmových a výdajových. Ale i přes to musil doznati na základě diagramů, že v sovětském Rusku vydává se téměř 50% státních příjmů na hospodářskou výstavbu sovětského Ruska.
A nyní ještě několik poznámek k otázkám, při nichž lze srovnati poměry v Československu s analogickými poměry sovětského Ruska. Předně je to otázka, jaká jsou vydání v sovětském Rusku a jaká v kapitalistických státech, jmenovitě v Československu. Daňová soustava v sovětském Rusku jest jednoduchá: otevřeně třídní. Třídnost daňové soustavy sovětského Ruska spočívá v tom, že zabírá buď z velké části anebo úplně zisky kulaků, naproti tomu pracující třída, zejména průmysloví dělníci a malí zemědělci jsou úplně od daně osvobozeni, neplatí ani těchto nepatrných daní, které jsou ještě silně progresivní.
S hospodářskou výstavbou státu dělníků a rolníků postupuje paralelně také daňová soustava přesně podle zásady snížení daňového zatížení důchodů a naproti tomu zvyšování nedaňových příjmů státních. To je také potvrzeno skutečností, že na př. příjem v SSSR z vyvlastněných podniků v hospodářském roce 1922-1923 činil pouhých 9 mil. rublů.
Daně důchodové, i když stoupají, jsou ovšem v tomto poměru nižší. Pro r. 1929-30 nejen daně důchodové, nýbrž i čistý výnos ze státních podniků stoupl na 1.200,000.000 rublů. Důchodové daně, které stoupají souběžně se silným hospodářským rozmachem, který je dán v sovětském Rusku pětiletým plánem, mají tendenci sestupnou. Výnos daně zemědělské v hospodářském r. 1928-1929 činil 428 mil. rublů. Pro r. 1929-30 snižuje se tato částka na 375 mil. rublů, tedy snižuje se zemědělská daň o 53 mil. rublů.
V čem záleží zemědělská daň v sovětském Rusku? Zdůrazňuji, že v sovětském Rusku jsou jednoduché, úplně srozumitelné a lehko kontrolovatelné daně a jejich soustava. Je to zejména u daně zemědělské, která jest jednotná, a zemědělec není postihován žádnými
jinými daněmi, než jedinou daní zemědělskou. Daň zemědělská se vyměřuje v každém místě, ne shora těmi, kdož nevidí a neznají místních poměrů. Daň vyměřuje se v každém místě podle zásad místních poměrů, rodinných a majetkových. Důležitým činitelem je počet členů té které rodiny zemědělcovy, počet živého i mrtvého inventáře. Tato daň je silně progresivní. Vedle toho neplatí zemědělec nájemného z půdy. V prvé radě dlužno poznamenati, že 35% všech zemědělců jest od této daně osvobozeno vůbec. Čistý výnos druhé části zemědělců je postihován daní odstupňovanou, počínaje 2% a konče 25%. Pro hospodářský rok 1929-1930 nastává silné snížení daně zemědělské pro menší zemědělce. To znamená, že k 35% zemědělců, kteří jsou od daně osvobozeni, přibude dalších asi 10%, ale naproti tomu postihuje silně kulaky. Proto to skučení sociálfašistů o vzbouření a hladu kulaků.
Jak je to s pozemkovou daní v Československu? Daň pozemková v Československu je založena na t. zv. čistém katastrálním výnosu. Základy tohoto katastrálního výnosu spadají do dob Marie Terezie, jsou tedy staré přes 100 let. Na nich se nic nezměnilo, takže tam, kde třebas bývaly pastviny, je dnes role a i z dobrého role jest užitek zdaňován jako z pastviny, která nic nevynáší, a naopak, z role stala se pastvina. To se dotýká zejména drobných zemědělců, kteří od vybudování t. zv. katastrů pozemkových byli vytlačeni na periferie zemědělské půdy, to je do vršků. Dobrou půdu si ponechala buržoasie, velkostatkáři a šlechta. Pozemková daň se platí v Československu, i když se na pozemku nic neurodí anebo i když byla úroda katastrofou zničena. Od pozemkové daně není osvobozen ani nejmenší zemědělec. Tato daň je nejvíce zatěžuje. Malý zemědělec platí vedle pozemkové daně ještě celou serii dalších daní, na př. daň důchodovou tak zvaným paušálem atd., a zase podle katastrálního výnosu. Všechny daně vyměřují se zemědělci ne podle výnosu, nýbrž podle výměry. Na pozemku má se uroditi tolik a tolik a neurodilo-li se, odnáší to zemědělec dvakráte. Jednou pracoval celý rok a jeho namáhavá práce končí neúrodou, a po druhé neúroda se mu zdaňuje zvýšenou pozemkovou daní.
Druhou daní v sovětském Rusku je daň průmyslová. Tato daň záleží v tom, že postihuje t. zv. výnos z průmyslu, a to tak, že průmyslové podniky soukromé jsou postiženy touto daní více, družstevní méně a státní nejméně.
Jak je tomu v Československu?
Daň průmyslová, t. j. daň všeobecná a zvláštní výdělková, postihuje v Československé republice především malé a drobné živnostníky. Daň se vyměřuje ne podle toho, kolik z příslušné živnosti čistého bylo vytěženo, ale zdaňuje se t. zv. odhadem. Při tom jsou postihovány nejvíce malí obchodníci a živnostníci. Na těch se daně vymáhají cestou exekučního násilí, co naproti tomu, jde-li o fabrikanty, bankéře a boháče, nejen že je tato daň snižována, nýbrž je odpisována vůbec. Na sjezdu berních úředníků bylo konstatováno, že v Československé republice se fabrikantům, bankéřům a boháčům nejen daně odpisují po milionech, ale že tito dluží státu na daních 25 miliard. To je ovšem přednost kapitalistického státu a celého jeho šroubu, který vymačkává z nejchudších vrstev občanských, co se vymačkat dá, aby tak ulevil a daně promíjel buržoasii a třídě majetné.
Třetí daní v SSSR je daň důchodová, která postihuje důchodce, ale silně progresivně od t. zv. existenčního minima 0·7 až 45%. Důchodová daň je tam rozdělena na tři skupiny. Do prvé třídy jsou zařazeni všichni dělníci a zaměstnanci vůbec, do druhé skupiny jsou zařazeni nenámezdně pracující občané a do třetí skupiny jsou zařazeni občané, žijící z kapitálu, pokud v sovětském Rusku ještě jsou. Existenční minimum až do r. 1926 činilo 75 rublů měsíčně, od r. 1926 bylo existenční minimum zvýšeno na 100 rublů, t. j. na našich penězích 1700 Kč měsíčně. Daň důchodová postihuje stále menší počet dělníků při stále stoupajícím rozmachu průmyslu a stoupajících mzdách. Nejlepším dokladem pro toto srovnání je tato skutečnost: Podle finančního plánu sovětského Ruska postihovala důchodová daň r. 1928 2,300.000 poplatníků, v hospodářském roce 1929/30 postihuje již jen 1,300.000 poplatníků. To je o 1 milion poplatníků méně. V sovětském Rusku je základem rodina a všechno se dělá na základě této jednotky zdola a tam vědí již napřed, jakým procentem postihne ta která daň rodinu.
Jak je tomu s daní důchodovou v Československu? Základní směrnicí daně příjmové, která byla převzata z Rakouska, až do r. 1927 bylo, že ten, kdo má býti zdaněn, musí býti napřed z čeho živ, aby mohl býti zdaněn, ale daňová reforma právě u daně důchodové s tím nepočítá. Srážkovým systémem je postihován výdělek dělníka hned u výplaty a nikdo se ho neptá, zdali z toho, co mu po srážkách zbylo, bude jeho rodina živa. V Československu zvyšuje se srážkovým systémem daň důchodová. Podle sčítání lidu z r. 1921 dostává služební plat nebo mzdu kolem 4,368.778 osob. Poněvadž obyvatelstva stále přibývá, lze právem souditi, že počet osob, dostávajících plat nebo mzdu, stoupl na 4,500.000 poplatníků daně důchodové, která r. 1927 byla vyměřena přes 1,152.331 poplatníkům daně důchodové a srážkou daní stoupl tento počet na 2 miliony poplatníků. Z toho je více než 75% dělníků, zřízenců a malých úředníků, kteří podle doznání Englišova odvedli víc, než se očekávalo, odvedli o několik desítek milionů více na dani důchodové.
Zaměstnanec, který má 4 příslušníky a příjem 12.600 Kč, zaplatí ročně srážkové daně 72 Kč, ačkoliv podle všeobecných předpisů daňových platil by toliko 66 Kč; platí tedy o 6 Kč více.
Zaměstnanec s 5 příslušníky jest na tom ještě hůře. Při příjmu 13.200 Kč platí srážkové daně 84 Kč, ačkoliv všeobecná daň činila by pouze 44 Kč, platí tedy o polovinu více. Zaměstnanec s 5 příslušníky, avšak s příjmem 14.000 Kč, platí srážkové daně 100 Kč, ačkoliv všeobecná daň činila by pouze 49 Kč, platí tedy taktéž o polovinu více. Zaměstnanec s 6 příslušníky při příjmu 15.200 Kč platí srážkové daně 124 Kč, ačkoliv všeobecná daň důchodová činila by pouze 19 Kč, zaplatí tedy šestkráte více. Zaměstnanec s 6 příslušníky a s příjmem 16.000 Kč platí srážkové daně 140 Kč, kdežto všeobecná daň činila by pouze 21 Kč, zaplatí tedy sedmkrát více. Zaměstnanec s 6 příslušníky a s platem 17.000 Kč platí na dani srážkové 160 Kč, ačkoliv všeobecná daň činí pouze 23 Kč, zaplatí sedmkrát více. Zaměstnanec s 6 příslušníky a s příjmem 20.000 Kč platí srážkové daně 220 Kč, kdežto všeobecná daň by činila 35 Kč. To znamená, že počínaje 5člennou rodinou, všichni dělníci, úředníci a zřízenci platí na srážkové dani více, nežli by platili podle pravidla o všeobecné dani důchodové. Zaměstnanec s 6 příslušníky zaplatí dokonce na srážkách již za dva měsíce tolik, kolik by činila jeho povinnost za celý rok. Je tedy od něho vybírána po 10 měsíců srážkou daň, o které berní správa ví, že jí nepatří, že je to přeplatek. Kolik desítek milionů je tu dělníkům více sráženo na dani, kolik milionů daně důchodové, srážené dělníkům ze mzdy, je ročně zdefraudováno v bezedných kapsách fabrikantů? Dělníci buď z neznalosti zákona nežádají vrácení přeplacených daní, a když tak činí, jejich žádosti nejsou vyřízeny.
Naproti tomu fabrikanti, bankéři podle doznání Englišova jsou špatnými platci důchodové daně, poněvadž neplatí vůbec. Tomuhle doznání Englišovu rádi věříme, neboť to není nic nového. Proto si přece fabrikanti a bankéři vydržují svůj potlačovatelský aparát ve státě parasitním, aby daně platila pracující třída a malý člověk vůbec.
Konečně: jak je tomu v sovětském Rusku s dluhy a jak je tomu v Československé republice?
V Československu pohlcují dluhy r. 1930 10˙10% celého státního vydání, a to ještě nejsou všechny dluhy, co naproti tomu v sovětském Rusku udělali přes všechny dluhy carského Ruska dělníci a rolníci tlustou čáru. Sovětští rolníci a dělníci nejsou nikomu nic dlužni, mají však spíše pohledávky v kapitalistických státech, a to v tom, že ze sovětského Ruska během války a v době občanské války přiživovali se a přímo kradli parasiti kapitalistických států. Sovětské Rusko má sice dluh t. zv. vnitřní, ale ten činí podle finančního plánu něco málo přes 100 mil. rublů. Naproti tomu carské Rusko na umořování a placení úroků z dluhů spotřebovalo 35% svého rozpočtu.
V sovětském Rusku pro hospodářský rok 1929/1930 je stanovena potřeba 11.260 mil. rublů. Srovnáme-li potřebu carského Ruska předválečného s tím, kam carské Rusko peníze dávalo a kde peníze bralo, vypadá to v hrubých rysech takto: Za carského Ruska z celého státního vydání vydalo se na ochranu státu 23%, na státní aparát 27%, tedy 50% spotřeboval státní aparát carského Ruska. Podle finančního plánu pro r. 1929/1930 vydá sovětské Rusko na obranu státu a státní administrativu pouhých 10%, (Slyšte!) na školství a tělesnou výchovu za carského Ruska vydalo se 5% z celého státního vydání, v sovětském Rusku je k disposici pro r. 1929/ 930 částka 1500 mil. rublů. Na sociální péči za carského Ruska nevydalo se ani rubl, za sovětského zřízení vydává se kolem 1200 mil. rublů. To je v centrálním měřítku soc. péče, která je vybudována od základní jednotky, t. j. vesnice přes oblast až k celému státu.