Veľkí poplatníci utiekajú sa k fiškálskej rabulistike, k vplyvným politickým protekciám, k vykrúcaniu daňových paragrafov a nie bez úspechu. Veľkí poplatníci vedú účtovníctvo svojho podniku, na čo malý poplatník často nemá času ani hmotných prostriedkov, ba neraz ani schopností, a to najmä na také účtovníctvo, ktoré najistejšie kryje poplatníka pred spravedlivým odanením. I daňové komisie ako by sa veľkých poplatníkov bály. Nechcem uvádzať daňové prípady veľkých poplatníkov, na pr. v Bratislave a v Košiciach, ačkoľvek sú to prípady veľmi zaujímavé. Zaujímavé najmä po stránke, koľko priznáva veľký poplatník a ako je zdanený. Bolo by až veľmi vhodné preskúmať daňové priznanie na pr. politicky vplyvných pánov pravotárov a preskúmať potom aj ich skutočné príjmy. Podobne je to však aj v iných oboroch. Obyčajný priemerný súkromný lekár platí viac dane ako lekár-univerzitný profesor s milionovými ročnými prijmy.
Ako systémom unikania veľkých poplatníkov poškodzujú sa finančne samosprávné sväzky, nemožno ani vypočítať, keďže prirážková základňa pre samosprávu má veľkú dôležitosť. Samosprávy ztrácajú takto miliardy a prichádzajú do finančnej krízy pre prílišné ohľady na veľkých poplatníkov, čiže pre nezachytenie ich daňových základov. Ak sa vytýka, že poplatníci majú málo smyslu pre daňovú morálku, veľkí poplatníci tejto morálky nemajú vôbec. (Souhlas.)
Pán minister dr Engliš vo svojom expozé spomenul, že rovnováha rozpočtu na dlhší čas možná je len použitím radikálnej ekonomizácie vo verejnej správe, a to vo všetkých jej rezortoch. Pravda, ekonomizácia táto môže znamenať len toľko, ako racionálné rozdelenie vnútornej agendy verejnej správy, a to: 1. Zjednodušiť agendu, 2. zrušiť zbytočné úrady, 3. koncentrovať agendu pri vyšších úradoch a účinne prevádzať ďalšiu ekonomizáciu zracionalizovaním vnútorného aparátu a dokonalým využitím zamestnaného personálu.
Čo sa týka finančnej správy, bolo by potrebné, aby pánom ministrom odporúčaná reforma bola skutočne prevedená, totiž aby berné úrady spojily sa s bernými správami. Nie však v tom smysle, ako to projektuje pán minister, že berné úrady jednoducho sa zrušia, lež práve naopak. Každý berný úrad nech je zachovaný a vybudovaný na bernú správu. Ak decentralizácia potrebná je vo verejnej správe, je želateľná i vo správe finančnej.
Pán minister povedal, že daňová morálka je problémom veľmi ťažkým, že je to problém administratívny. Vo výroku tomto je mnoho pravdy. Príčinou krízy dnešnej finančnej správy je totiž i to, že obvody vymeriavacích úradov sú príliš rozsiahle. Daňoví referenti nemajú možnosť náležite, z vlastnej zkúsenosti poznať celý tento obvod a oboznámiť sa s miestnymi osobnými a hospodárskymi pomery poplatníctva. Nemajú potrebného bezprostredného styku s poplatníctvom, kdežto agenda priamych daní bezpodmienečne vyžaduje v tomto ohľade čo najužší styk. (Souhlas.)
Hospodársky život dnešných čias je tak složitý, že k jeho posúdeniu potrebné sú všestranné a potrebné znalosti. Podľa približného odhadu v celej republike je asi 5 milionov poplatníkov, čo znamená vyhotovit 5 milionov daňových návrhov ročne. Na túto prácu máme 198 vymeriavacích úradov. Že je to počet nedostatočný, že úrady tieto nestačia zpracovať ohromný materiál priamych daní ani technicky, je zrejmé. Avšak návrhy vyhotoviť jednako len treba. Aby sa to mohlo stať, vymeriavacie úrady pracovať musia s úžasnou rýchlosťou, tak rečeno prekotne. Pravda, takáto práca nemôže byť kvalitná, uznal to i pán minister. A tak potom vzniká chaos, množia sa sťažnosti, rekurzy, žiadosti, exekúcie a licitácie.
Berných úradov máme v republike 380. Agenda ich je však toľká, že pri dnešnom počte personálu nevedia si rady. Berné úrady dnes síce nevymeriavajú, ale ani neinkasujú dane, lebo poplatníci odvádzajú dane šekom. Koľko však majú berné úrady so šekovým platením oštary, koľko nepríjemností, zbytočnej práce, mohly by len ony povedať. Na odvedenie daní a dávok v celej republike spotrebuje sa asi 20 milionov šekov. Na Slovensko pripadá z toho najmenej 5 milionov, a tieto šekové splátky majú na svedomí aspoň 30% šikanerie poplatníctva. Neslobodno však zabúdať, že berné úrady vyúčtovať musia ročne so 4 krajinskými výbory, so 400 okresnými výbory, so 16.000 obcami a 5 mil. poplatníkmi, čím ich výkonnosť značne sa zaťažuje.
Na odčinenie krízy finančnej administratívy niet iného východiska, ako decentralizovať bernú správu, a to tým spôsobom, že každý politický okres bude mať svoju finančnú správu s potrebným počtom výkonného personálu. Možno, pán minister financií pribehne s námietkou: Odkiaľ vziať pre 400 finančných správ zaokrytie? Ubezpečujem pána ministra, že tieto finančné správy nielen že si na seba zarobia, ale usporia i pre štát, lebo ak pri intenzívnejšej práci správne zachytia daňový základ len veľkých poplatníkov, štát získa na tom miliardy.
Dokonale vybudované finančné správy, obdarené širokou kompetenciou, vyžaduje teda i sám úsporný systém, dnes tak veľmi forzírovaný.
Pán minister odvolával sa na politickú verejnosť, na mestá, ktoré vraj prekážajú, aby finančná správa bola zreformovaná. Je pravda, mestá majú proti čomu protestovať, lebo veď prišly by o svoje berné úrady, avšak práve preto navrhujeme berné úrady vybudovať postupne na finančné správy, čo schvaľujú i mestá, keďže touto rozumnou reformou len získajú, ale získa i poplatníctvo.
Ďalšou námietkou pri tejto reforme môže byť, že niet dostatočného počtu výkonného personálu, nakoľko vraj do finančnej správy ťažko je dostať úradníkov. Je to námietka vážna, ale prekonateľná, úradníkov treba si získať a vychovať. Treba zabezpečiť lepší postup finančného úradníctva, aby v službe finančnej správy videlo ono zaistenú svoju budúcnosť; vo vyšších stupniciach treba systemizovať dostatočný počet miest, úradníctvo odbremeniť treba od počasových hodín, za ktorý plus práce nedostáva sa mu beztak nijakej odmeny.
Na úradníctve finančnej správy sporí sa v republike najviac. Na Slovensku na pr. v III. hodn. tr. finančnej správy nie je obsadené jedno systemizované miesto, vo IV. hodn. tr. 16 miest. v V. hodn. tr. 32 a v VI. hodn. tr. až 67 miest. Spolu teda 116 systemizovaných i mest je neobsadených. A keď uvážime, že celkový systemizovaný stav je beztak malý a pre vybavenie agendy finančnej správy nedostatočný, následkom neobsadených systemizovaných miest môže vzniknúť ešte väčšia kríza vo finančnej správe, ako je posiaľ. Úradníci pri dnešnom stave nútení sú nahradzovať prácu i úradníkov neobsadených, ale systemizovaných miest, čím ich výkonnosť zvyšuje sa denne o 2 až 3 hodiny. Týmto činom usporí sa vo finančnej správe na Slovensku 2 mil. Kč ročne, ale ministerstvo financií nemá ani toľko humánneho citu, aby prácu úradníctva po úradných hodinách osobitne honorovalo.
Pre budúcnosť je potrebné, aby nielen počet systemizovaných miest bol plne obsadený, ale treba i pomery usporiadať a treba kvalifikovanému úradníctvu do finančnej správy umožniť prístup a vychovať si úradnícky dorast. Dorast tento treba si, pravda, získať porozumením, láskou k veci a osobám a neodpudzovať ho podceňovaním, zaznávaním, ako sa to robieva. Že dnes nehlásia sa do finančnej správy Slováci, má to svoje vážné príčiny; príčiny tieto vedúcim orgánom sú dobre známe.
Ale keď už dotýkam sa vecí úradníctva finančných správ, nech dovolené mi je upozorniť i na veľmi dôležitú vec: aby totiž pre Slovensko vymenovala sa nová kvalifikačná komisia finančného úradníctva. Do komisie tejto však nech deleguje sa aspoň niekoľko Slovákov, ktorí dnes z komisie celkom vypadli. Ako niečo podobného mohlo sa stať, úradníci-Slováci nevedia si nijako vysvetliť a toto svoje ostentatívné obídenie pokladajú za urážku. Dnes na príklad českí úradníci, neznajúci ani slova maďarsky, kvalifikujú úradníkov-Slovákov i z jazyka maďarského. Ba, čo by tak povedali českí úradníci v Čechách, keby ich kvalifikovala komisia nemecká?!
Ako je nepochopiteľné aj to, prečo centrálné finančné úrady nepriberú si úradníkov so znalosťou maďarčiny, aby úrady tieto rozumieť mohly rekurzom, podaným v maďarskej reči a prekladaním dokladov do maďarčiny netrápili úradníkov inštančne nižších, inou prácou zaťažených.
Keď však som vo svojej reči poukázal na príčiny poklesnutia daňovej morálky na Slovensku, pri týchto personálnych otázkach upozorňujem na príčiny ďalšie, ktoré sú:
1. Nedostatok personálu výkonného, a to hlavne odborne vzdelaného. 2. Nedostatok vyšších úradníkov, schopných vychovať nižší úradnícky dorast. 3. Prepracovanosť a preťaženosť úradníkov. 4. Absurdné umiestenie personálu v úradných miestnostiach pri druhej inštancii finančnej správy. 5. Hmotné pomery úradníctva a zamestnanectva.
Čo sa týka umiestenia konceptného personálu na pr. na generálnom fin. riaditeľstve v Bratislave, môže to byť vzorom, ako konceptné finančné úradníctvo umiestené byť nemá. I dvaja-traja úradníci nútení sú pracovať v jednej miestnosti, malej a tesnej a dať sa vyrušovať domácim personálom, ako i znepokojovať stránkami, ktoré majú do činenia obyčajne len s jedným z úradníkov. Je to stav absurdný. Takéto úradovanie ide nielen na vrub práce, ale i na nervy konceptné o úradníctva.
Budova generálneho finančného riaditeľstva, tak ako je, cieľu svojmu nevyhovuje vôbec, nadovšetko nie je ekonomická. Neviem, či pán minister financií má vedomosť o tom, že v susedstve gen. finančného riaditeľstva v Bratislave postavená bola ohromná budova s horibilným nákladom, ktorá však je temer zbytočná. Hovorí sa, že budova stála 25 mil. Kč. Budova nesie na čele nápis: "Zemedelské muzeum" a má i nejaké vzťahy s týmto pomenovaním, lebo je v nej skutočne i hospodárske muzeum, pekne, pohodlne uložené, že skoro každá straka a vrana má v ňom osobitnú sieň (Veselosť.), kým na gen. finančnom riaditeľstve konceptní úradníci nevedia pracovať pre nedostatok miesta.
Ohľadom ekonomného a racionálneho využitia pracovných síl odporúčalo by sa, aby pri druhej inštancii, ktorú je gen. fin. riaditeľstvo, zrušené boly prednostenské miesta a od konceptných finančných úradníkov požadovaná bola osobná zodpovednosť za vykonanú prácu. Pán minister dr Engliš vo svojej reči, povedanej v rozpočtovom výbore, poukázal, že na finančnú správu treba sa dívať ako na súd. Celkom správne! Keď ale sudcovia vedia samostatne pracovať, prečo by to nemohlo sa žiadať i od finančných úradníkov, ktorí majú odbornú zkúšku?
S týmto však tesne súvisí i zavedenie poriadku v pomenovaní finančných správ. Dnes je v tejto veci hotový chaos. Máme finančné riaditeľstvá, expozitúry finančných riaditeľstiev a finančné riaditeľstvá, ktoré majú oddelenie pre priame dane. Odporúčalo by sa toto sriadenie: pre priame dane nech je berná správa, pre nepriame finančné riaditeľstvo. (Potlesk.)
Slávna snemovňa! Vo svojej reči uviedol som mnoho ponôs, mnoho sťažností na novú daňovú reformu, ako i na finančné správy na Slovensku. Nebolo však možno ďalej mlčať. Musel som sa ozvať a objektívne poukázať na krivdy a nedostatky. Urobil som to v záujme poplatníctva, ale i v záujme finančnej správy. Poznamenávam však lojálne, že za nedostatky finančnej správy nemožno činiť zodpovedným prvého a najvyššieho finančného úradníka na Slovensku, dr Václava Brachtla, prezidenta gen. fin. riaditeľstva v Bratislave, ktorý je človekom síce rigoróznym, ale v mnohých prípadoch i uznanlivým a odborníkom na slovo vzatým. Veľká škoda však, že jemu podobní úradníci nesedia na každom zodpovednom mieste finančnej správy na Slovensku.
Apelujem na tuná práve prítomného pána ministra financií, ako i na dnešnú vládnu väčšinu, aby postarali sa čo najskôr: daňovú reformu podrobiť dôkladnej revízii, náležitej oprave, a to v duchu ozaj spravodlivom a demokratickom; daňová reforma nech zreformuje sa znova.
Dnešný berný systém vedie malé
poplatníctvo do katastrófy. (Potlesk.)
Místopředseda Taub (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl. Kremser.
Posl. Kremser [německy]: Slavná sněmovno! Již na začátku obecního zřízení uplatňovalo se přesvědčení, že základem svobodného státu může býti jenom svobodná obec. Všecky měšťácké strany hájily tyto zásady, ale když všeobecným hlasovacím právem byla ke správě připuštěna třída dělnická, měšťáci svobodnou obec potírají. Tato zásada svobody obce byla omezena v Československé republice zákonem o obecních financích z r. 1921 a zákonem čís. 77/27 Sb. z. a n. téměř odstraněna. Svoboda obce nakládati vlastními prostředky a všecko nutné opatřovati v zájmu obyvatelstva byla úplně ubita. Dnes volíme ještě podle demokratického volebního práva obecní zastupitelstvo, to však v podstatě neznamená nic jiného, než že ono musí prováděti všecko to, co mu je předepsáno byrokracií, která nemá dosti porozumění. Nerozhoduje již potřeba opatřiti nějaké sociální zařízení, aby se pomohlo bezmocnému a nuznému obyvatelstvu, nyní rozhoduje jen, zda a jakým způsobem možno u velkých podniků učiniti velké úspory, aby rostly přebytky, a nikdo se neptá, zda tím samosprávné korporace upadají, čili nic. R. 1927 se prý počal zaváděti pořádek do obecních financí a potírati "marnotratnost" obcí. Po dvou letech tohoto monstrosního zákona však můžeme konstatovati, že v obcích nebylo nikdy větší nejistoty a nepořádku ve finančním hospodářství, než jaké jsou nyní. Dík našemu vysvětlování, je dnes veškeré veřejnosti úplně jasno, že zákon je neudržitelný a že musí býti úplně nahrazen zákonem novým.
Pan ministr financí své stanovisko určil v těchto bodech:
1. že zákon č. 77/27 Sb. z. a n. má jenom povahu přechodnou a že prý dosud nepřišla vhodná doba, aby byla definitivně upravena otázka o rozděleni úkolů veřejnoprávního charakteru mezi stát a jednotlivé korporace.
2. Pro sanaci samosprávných financí je prý důležitou otázkou stabilisace rozpočtové potřeby, což platí hlavně pro ony korporace, které pracují s chronickým schodkem a proto jsou v kritických finančních poměrech.
3. Je prý nutno si opatřiti definitivní přesný obraz o zadlužení samosprávných svazků. Teprve pak bude možno definitivně upraviti finance samosprávných svazků.
4. Nároky samosprávných svazků na vyrovnávací fond neustále rostou a proto se ukazují fondy jako nedostatečné. Nutno tedy mezitím fondům rychle pomoci a v největších obtížích samosprávě ulehčiti.
Tyto otázky prý se projednávají a pan ministr doufá, že v této věci dojde brzy k dohodě a že bude možno předložiti návrh zákona, kterým bude těmto naléhavým potřebám vyhověno.
V projevech pana ministra vidíme především odpor, neboť on požaduje nejprve úpravu jiných otázek, a to definitivní úpravu ochrany nájemníků, uvolnění nájemného, dále pak rozhodnutí, kdo má hraditi osobní náklad na školy a jak má pro něj býti opatřena úhrada, a teprve až budou všecky tyto předpoklady dány, pak prý bude nutno si udělati přesný definitivní obrázek o zadlužení samosprávných těles. To tedy znamená, že se pan ministr domnívá, že úprava obecních financí je závislá na zrušení ochrany nájemníků, na úplném uvolnění činží a na konečné úpravě, kdo má hraditi osobní náklad na školy. Potom teprve bude se vyšetřovati zadlužení obcí a snad se potom prohlásí, že není tu ještě vhodná doba, aby mohly býti obecní finance upraveny. To tedy znamená, že nynější finanční poměry obcí mají býti ještě dále udržovány a že pánové zasáhnou teprve tehdy, až nastane úplný rozpad obcí.
Přívrženci zákona však hledají i jiné důvody a poněvadž každý, kdo pracuje prakticky v obci, bez ohledu na své politické přesvědčení musí přiznati, že zákon o obecních financích působí na obecní hospodářství jen rušivě, hledají tito přívrženci vytáčky, které jistě nemohou býti brány vážně. Tak prostě každý, kdo je proti zákonu o obecních financích, jest obviňován, že usiluje o novelisaci zákona nikoliv z přesvědčení, nýbrž prostě z důvodů prestižních. Takovým obviňováním se nijak nedokázalo věcně, že by zákon o obecních financích neuspořádal financí obcí, nýbrž zůstává stejně jako dříve faktem, že ve větších, středních a malých obcích nebyly finance ještě nikdy v tak desolátních poměrech jako dnes. Poněvadž se pánům nepodařil důkaz, že je zákon dobrý, připadají na myšlenku, jako pan Štěpánek z Plzně, že prostě prohlašují, že vady nejsou v zákonu, nýbrž v jeho provádění. Tato námitka uvádí se jen z rozpaků a žádný vážný a opravdový správce obce nebude moci přiznati, že zákon jest zcela bez viny na špatných poměrech financí samosprávných těles a že vinu na tom má jenom jeho provádění. Rádi bychom viděli pány, jak by křičeli, kdyby provádějící orgány, okresy a země udělal pokus nezachovati drakonických předpisů zákona a přejíti přes ně. Neboť konečně rozhoduje to, co se stalo samosprávným korporacím, že jim berní reformou a zákonem o obecních financích byla vzata celá řada příjmů, že byly omezeny přirážky a šablonisovány dávky bez ohledu na složení obyvatelstva a pravděpodobný výnos. Vedle toho byla zákonem provedena geniální myšlenka dotačního fondu, jehož rozdělování leží úplně libovolně v rukou několika málo lidí, aniž mají samosprávná tělesa na něj právní nárok. Kromě toho za podklad výpočtu byly vzaty číslice vesměs fiktivní, neboť jinak by nebylo možno, aby byl dotační fond dotován tak směšně malou částkou, která nestačí ani k tomu, aby uspokojila výdaje samosprávných svazků založené na zákonu anebo na právním titulu. Chceme na několika málo číslicích ukázati, jak je to s tím dotačním fondem.
Příděl státu vyrovnávacímu fondu v Čechách činí brutto 120 milionů korun, z toho asi 18 mil. korun nutno odečísti na platy, odpočivné a zaopatřovací požitky okresů, takže k rozděleni zbývá netto 100 mil. korun.
Nároky okresů a zemí v Čechách dosahují asi 600 milionů korun. Nutno tedy v rozpočtech okresů a obcí v české zemi škrtnouti 500 milionů, aby byla zjednána rovnováha v těchto samosprávných korporacích.
Ale i při počátku účinnosti zákona 77/1927 Sb. z. a n. byla přidělená částka tak malá, že mohlo býti uspokojeno jenom 93% požadavků okresů a obcí, které se opíraly o zákon aneb o právní titul. To tedy znamená, že bylo nutno škrtnouti i položky, jež zaplatiti byly obce a okresy zavázány podle platných smluv anebo zákonů. Všecky ostatní úkoly obcí a okresů nemohly býti uhrazeny prostředky vyrovnávacího fondu, takže ve většině obcí od vzniku zákona nemohou býti splněny především sociální péče, chudinství, podělování dětí učebnými pomůckami, podpora, péče o mladistvé, záležitosti silniční a mnoho jiných úkolů.
Při tom nesmíme zapomenouti, že okresy a obce měly ještě z dřívějších let nashromážděné reservy, které byly v prvních dvou letech tohoto zákona úplně spotřebovány, a že dnes jsou ve veliké tísni i samosprávná tělesa finančně velmi dobře situovaná. Když se reservy spotřebovaly, pozorují se ovšem vždy více a více špatné účinky zákona a žaloby peněžních ústavů proti samosprávním tělesům na placení úroků a anuit převzatých zápůjček jsou stále četnější.
Před účinností zákona č. 77/27 Sb. z. a n. měli jsme v Čechách u 213 samosprávných okresních správ tyto přirážky: 4 okresy měly pod 110%, 47 okresů mělo až 200%, 135 okresů až 400%, 26 okresů až 700% a 1 okres přes 700%.
Z toho vysvítá, že 98% okresů utrpělo škodu omezením přirážek. Kromě toho byl jim odňat příděl z daně obratové a z daně z přepychu, takže těchto 213 okresů má schodek na příjmech asi 150 milionů, způsobený zákonem 77/27 Sb. z. a n. Převzetím určitého počtu úředníků samosprávných okresů do státní služby ušetřily okresy asi 18 milionů. Aby všem potřebám okresů bylo vyhověno a zajištěny jim příjmy aspoň takové, jaké měly r. 1927, bylo by tedy třeba 130 milionů korun. Příděl 100 milionů korun dotačnímu fondu nestačí tedy ani, aby byly uspokojeny potřeby okresů, neřku-li aby se pomohlo mnoha tisícům obcí.
Že se poměry úplně přesunuly také ve tvoření cen za jednotlivé věci a v úkolech autonomních těles samosprávných, je viděti z těchto příkladů:
Když samosprávné těleso před válkou vybíralo 100% přirážku k pozemkové dani 50 korun, mohlo za těch 50 Kč koupiti 4˙5 m3 štěrku. Dnes se dostane za 50 korun jen 0˙5 m3 štěrku, takže když chce samosprávná korporace úplně splniti své úkoly při udržování silnic, potřebuje jenom při štěrku příjem osminásobný. Působí to humoristicky, kdyby to nebylo tak vážné.
Jaké následky způsobuje malý příděl dotačnímu fondu a tudíž nutnost škrtati v rozpočtech samosprávných těles? Podle předpisů zákona má rozpočet okresů a obcí nejen věcně, nýbrž i materielně zkoumati člověk úplně neznalý poměrů. Jakých geniálních duchů by bylo třeba, aby opravdu objektivně mohli přezkoumati, zda je nutno opatřiti v některé obci školní lavici čili nic, anebo zda nutno štěrkem spraviti regulace bystřin anebo zda možno počkati ještě dvě léta. Poněvadž i byrokrati jsou jenom lidé a právě pod tlakem tohoto zákona musí pracovati podle určitých směrnic, dochází k věcem, které jsou pro normální lidi nepochopitelné. Chceme místo mnohých uvésti jenom několik málo příkladů:
V rozpočtu okresu chomutovského bylo polovicí škrtnuto úrazové pojištění hasičstva, t. j. tedy, že možno pojistiti proti úrazům jenom každého druhého hasiče. Okres ústecký má osobní auto. V rozpočtu byly ponechány náklady na jeho udržování a na provozní potřeby, za to však byla škrtnuta mzda šoférova. V rozpočtu města Ústí n./L. byla škrtnuta položka pro pohodného a na desinfekční prostředky. Přímo komicky působí postup při těch obcích, které mají vlastní obecní podniky. Tak bylo v jedné obci předepsáno, že čistý zisk její cihelny je příliš malý a musí býti zvýšen. Velmi silně pochybujeme, že je možno prodávati cihly dráže proto, že je to přáním zemské správy. Město Žacléř má městskou nemocnici. Zemský úřad uložil obci, aby k opatření nemocnice vodou vystavěla vodní nádrž. Příkaz podepsal president zemského úřadu Kubát. Obecní zastupitelstvo vzalo tento příkaz vážně a zařadilo do rozpočtu na zřízení této úředně uložené stavby částku 50.000 korun. Při zkoumání rozpočtu byla tato částka škrtnuta a příkaz k tomu podepsal týž zemský president Kubát.
Školní obec modlanská skládá se z obcí Modlan, Srbice, Zalužan, Suchého a Věšťan. Školský rozpočet byl připojen k rozpočtům obecním a při revisi zemským úřadem se ukázalo, že v obcích Srbici a Suchém zůstal školský rozpočet s nekrytou potřebou 63.656 Kč. Týž rozpočet byl v obcích Modlanech a Věšťanech škrtnut asi o 18.900 Kč. Při tom v každé obci byly sníženy jiné položky, a to školní lékař v Modlanech 0, ve Věšťanech 500; věcné potřeby 0, 300; vázání úředních knih 0, 100, paušál správy školy 0, 300; knihovna 300, 0; učebné pomůcky 400, 0; naučné pomůcky 3000, 2000, různé výdaje 1300 a 1800; čištění 0, 500. Je nerozluštitelnou úlohou, jak ta školní obec kvoty rozdělí. Byrokrat vykonal svoji povinnost a vyrovnal všecky rozpočty, všecko ostatní je pro něho nerozhodné.
Pro mnohé obce je katastrofou pětina zaopatřovacích poplatků. Také tu byla provedena řada byrokratických kousků, takže se na příklad stalo, že při zkoumání rozpočtu byla snížena položka na pětinu příspěvku a později týž zemský úřad poslal účet na zaplacení této pětiny, která potom byla vyšší než položka zařazená do rozpočtu zemským úřadem. V obcích zcela malých působí taková pětina příspěvku ošetřovacího často katastrofálně, má-li taková obec neštěstí a platí za své obecní příslušníky chované v ústavě choromyslných náhradu ošetřovacích nákladů. Tak na př. obec Pavlovice v okresu přimdském, která má 193 obyvatel a má přirážkovou základnu 1427 korun, musí platiti 3050 korun na příspěvku ošetřovacím za dva své příslušníky ošetřované v ústavu choromyslných.
Právě tak hrozné jsou škrty v rozpočtech okresů pro nemocnice. Tak v rozpočtu okresu broumovského byl snížen plat primářův ze 23.700 na 14.700 Kč. Platy ošetřovatelek byly škrtnuty úplně. Položka "strava nemocných" byla škrtnuta o čtvrtinu. Potřeba prádla a šatstva byla snížena ze 40.000 na 13.000 Kč. U položky "čištění prádla" byla škrtnuta polovice.
Taky bychom mohli uvésti ještě mnoho set příkladů a ukázati, jak se při škrtech nerozumně postupuje, poněvadž pro tyto byrokraty jsou rozhodujícími prostě příkazy a zákon, a na život lidský se při tom vůbec nehledí. Zde tedy nelze mluviti o tom, že je to důsledkem jenom provádění zákona, nýbrž zde je zákon sám jedinou překážkou.
Ale i když se vkládala do zákona ustanovení, že všecky rozpočty, které činí nárok na dotační fond, musí věcně a materielně zkoumati zemský úřad, nebylo jasno, jak ohromná práce je s tím spojena. A praví-li se ve zprávě k finančnímu zákonu, že bude usilováno o rychlejší vyřizování rozpočtů, pak by se to mohlo státi jenom tak, že by byl přijat nesmírně velký počet úředníků, který by byl zase příčinou nových vydání. Dnes není jediné obce, která by mohla hladce provésti svoji agendu na základě svého rozpočtu na běžný rok. Rozpočty okresů a obcí stávají se právoplatnými teprve tehdy, když rozpočtový rok již uplynul. Zákon č. 77/27 Sb. z. a n. učinil význam rozpočtů pro vedení správy úplně ilusorním.
Ještě hůře je to s příděly z dotačního fondu. Obec dostane obyčejně v druhé polovici roku zálohu s upozorněním, že si země vyhrazuje po prozkoumání požadovati tuto zálohu eventuálně zpět. Na konec rozpočtového roku anebo začátkem roku následujícího dostanou obce rozpočet se sdělením, že obdrží z dotačního fondu tolik a tolik, že prý na to byla dána záloha, zbytek že nemůže býti zatím poukázán, poněvadž dotační fond nemá právě peněz. Tak na př. rozpočet města Trnovan pro r. 1929 nebyl dosud zemským úřadem vyřízen. Z požadovaných 600.000 Kč bylo povoleno 340.000 Kč, 40% bylo z této sumy skutečně vyplaceno, kdežto zbytek dodnes nikoliv. Naproti tomu dovede stát výborně vždy více rozšiřovati přenesenou působnost samosprávných těles a především ukládati obcím stále větší břemena. V měšťáckých kruzích se ozývá volání, aby stát odňal obcím přenesenou působnost. To by mělo výsledek však jen tenkráte, kdyby stát převzal do státní služby i definitivně ustanovené úředníky obcí, kteří pak budou zbytečni. Jenom tak mohlo by býti takové opatření pro samosprávná tělesa úlevou.
Z toho všeho následuje, že sociální a kulturní úkoly samosprávných těles, zvláště péče o školství, lidové vzdělání, o zdravotnictví, péče bytová, péče o mládež a podpora chudých, jakož i péče o komunikace, kanalisace a osvětlování byla úplně ochromena účinky tohoto zákona a tím způsobena veliká škoda obyvatelstvu ve směru sociálním a kulturním.
Tak jako zákon o obecních financích ukládá nová břemena zvýšením dávek nezámožnému obyvatelstvu, tak berní reforma ve svých účincích poskytla zámožným třídám ohromné výhody. To vidíme, když srovnáváme výnos daní přímých před berní reformou a po ní: "Ve státním rozpočtu bylo zařazeno:
daň pozemková r. 1927 97 mil. Kč, r. 1929 83 mil. Kč, r. 1930 78 mil. Kč;
všeobecná daň výdělková r. 1927 219 mil. Kč, r. 1928 175 mil. Kč, r. 1930 127 mil. Kč;
zvláštní daň výdělková r. 1927 279 mil. Kč, r. 1929 221 mil. Kč, r. 1930 150 mil. Kč."
Myslíme, že dnes je pan ministr financí přesvědčen, že se mu přes velké dary, které poskytl i zámožným poplatníkům zvláštní daně výdělkové, nepodařilo povznésti tu vychvalovanou berní morálku. Oni přijali sice dary, morálku však přenechávají druhým.