Stejně zlá je situace u bývalých úředníků statutu III., kterých je 14.000 a pro něž nejsou podle platového zákona místa systemisovaná vůbec. Poukázali jsme na to v memorandu odevzdaném v prosinci minulého roku p. min. předsedovi Udržalovi a p. ministru železnic Mlčochovi našimi a soc. dem. odboráři.

Systemisace úředníků středoškolských i vysokoškolských nevyhovuje rovněž. Je nutno zvýšiti počet míst 5. a 6. platové stupnice u středoškoláků. Nadřízení úředníci jsou systemisováni níže než podřízení, to je přece lapsus. Náměstkové přednostů oddělení u ředitelství jsou systemisováni ve 4. platové stupnici, přednostové dílen, výtopen, zásobáren a u odborů ve 3., ačkoliv náměstkové jsou jejich nadřízenými orgány. Totéž je u traťových kontrolorů a jiných. Věc nutno urovnati v systemisaci tak, že nadřízení budou aspoň tam, kde jsou, podřízení. Jest ovšem nutno, aby přednostové odborů, výtopen, dílen, správ provozu atd. byli všichni stejně systemisováni, nikoliv jen u některých těchto služeben. Očekáváme tedy, že při resystemisaci budou požadavky zřízeneckých, podúřednických i úřednických složek respektovány v zájmu služby, pořádku i morálky.

Máme elaborát ministerstva železnic o nové systemisaci míst. Bohužel, že všechny vyjmenované nesrovnalosti neodstraňuje a poměry jen v nepatrné míře u některých kategorií zlepšuje. Volám s tohoto místa velmi důtklivě, aby personální ministři a celá vláda vzali v úvahu oprávněné požadavky, které již tolikrát byly a jsou znovu tlumočeny, a aby neschvalovali s konečnou platností elaborát, který nevyhovuje a který odporuje i oněm zásadám, jež platový zákon a vládní nařízení stanoví neb připouštějí.

Vedlejší příjmy zaměstnanců, které jsou náhradou za zvětšené vydání ve službě exekutivní, protože se musejí zaměstnanci stravovati mimo domov, nebo ony, které vyplynou z většího výkonu neb v úsporách na hmotách, nejsou uspořádány také ideálně a i zde je nutna revise. Celá řada kategorií služby udržovací, staniční, skladištní i kancelářské nemá vedlejších příjmů a byl by již také čas zde pomoci, neboť i zde výkon se znásobil.

Na úkolový výdělek zaměstnanců v dílnách a výtopnách na záhlaví S je velmi často poukazováno jako na příjem značný, lehce dosažitelný. Zcela neprávně. Chce-li zaměstnanec něco vydělati, musí napnouti své síly do krajnosti. Sazby za jednotlivé pracovní úkony byly již tolikráte revidovány a upravovány s 99% směrem dolů - že je nelze více snižovati. Pracovní výkon je tu prvotřídní, nemůže býti ani pobízením a rozmnožováním dozorčích orgánů, ani snižováním úkolových sazeb do nekonečna zvyšován, nemá-li utrpěti tělesná i duševní zdatnost a zdraví zaměstnanců.

V zásobárenské službě bylo iniciativou, spoluprací a přičiněním úředníků, podúředníků, zřízenců i dělníků s ministerstvem železnic dosaženo milionových úspor trvale. Je čas, aby z takto získaných úspor byl těmto zaměstnancům přiznán vedlejší příjem, po kterém volají a který jim byl ministerstvem železnic přislíben.

Stejnokroje. I zde je třeba reformy. Je nutno vyhověti požadavku, který již několik let zdůrazňujeme, aby všechny stejnokrojové součástky přiznány byly všem zaměstnancům, zejména IV. zřízenecké kategorie.

Železničáři v uniformě nechtějí tvořiti zvláštní kastu občanů, vidí v ní jen označení své služby pro všechny. Reformu stejnokrojovou si ovšem nepředstavují tak, aby byl ještě zřetelněji vyjádřen rozdíl mezi podřízenými a nadřízenými v nějakých nových lesklých cetkách na límcích, které mají znázorniti, že se vracíme k monarchistickým parádám a utíkáme od prostoty, jednoduchosti a demokracie i zevně.

Připomínám, že všechny t. zv. režijní výhody železničářů jsou jen nepatrnou náhradou za ono risiko služby a že jejich oklešťováním se celkem nic neušetří v miliardovém rozpočtu, a zaměstnanci jsou jen zbytečně znepokojováni a drážděni. Voláme po jejich přiznání všem u dráhy pracujícím, tedy i smluvním dělníkům - dokud tu jsou - a o takové opatření, aby tyto výhody byly trvale v služebním řádu zaručeny.

Bytová krise působí zhoubně v řadách železničářů. Může smluvní, pomocný či definitivní zaměstnanec s platem 500 až 800 Kč měsíčně platiti za byt 3 až 4000 Kč ročně? Nesměl by jísti. Ale ani takových bytů není v novostavbách, protože se málo staví. Naturálních bytů je nedostatek. V velikých městech a ve velkých železničních a průmyslových střediscích, lázeňských městech a pohraničí je situace katastrofální.

V rozpočtu ministerstva železnic jest na stavbu obytných budov částka 14,080.000 Kč, která je nedostatečná. Kolik domů a bytů se postaví v obvodu 8 ředitelstev? Žadatelů je sta a sta. Svobodné, kteří se chtějí oženiti, nepočítám, těch je menší procento a ti stejně i po oženění musí zůstati u rodičů, neboť platy mladých železničářů jsou takové, že je musí někdo přiživovati. (Slyšte! - Různé výkřiky. - Místopředseda Roudnický zvoní.)

Jde o zaměstnance s 2, 3 i více dětmi, kteří bydlí ve vagonech, v nouzových barácích, v souterrainu či podkroví, tísní se v podnájmu nebo v bytě o jedné místnosti.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta uplynula.

Posl. Fiala (pokračuje): Již budu hotov. Může se takový zaměstnanec, přijde-li z noční služby, v takovém prostředí vyspati a načerpati nových sil pro příští službu, když se v jedné místnosti pere, vaří a po případě i dítě křičí?

Výstavba nových obytných budov správou železniční a poskytnutí bytů za snesitelné nájemné takto bydlícím železničářům je nanejvýš naléhavé. Velice lituji, že do rozpočtu ministerstva železnic nemohla býti zařazena položka aspoň desetkrát větší. Při této příležitosti poukazuji na podání, které jsem předložil panu ministru železnic a prosím, aby k němu bylo přihlíženo. Někteří zaměstnanci získali by snáze byt mimo služební působiště. Některá ředitelství příliš tvrdě vykládají výnos o bydlení mimo služební místo a nechtějí dojíždění povoliti. I zde je třeba více porozumění.

V místech, kde je tak draho jako v Praze, ne-li dráže, - jsou to lázeňská místa, veliká průmyslová střediska, pohraničí - volají zaměstnanci po hraničním či lázeňském přídavku nebo po zvýšení činovného. Státní správa odmítá ze zásadních důvodů hraniční či lázeňský přídavek. Budiž tedy aspoň v takových místech poskytnuto nejvyšší činovné. Je to velká řada měst, mezi nimi Plzeň, Mariánské Lázně, Cheb, České Velenice atd., kde drahotní a bytové poměry jsou takové, že je tu nárok na nejvyšší činovné. Dosud je odmítán. Přimlouvám se jako kol. posl. Pik, aby bylo vyhověno a aby i v nepřipojených obcích v bezprostředním sousedství Plzně bylo činovné zvýšeno.

V sousedství velikých průmyslových středisk i v menších městech cítíme stejnou drahotu, neboť kolem takového ústředí spotřebitelského má celý velký obvod, pokud se týče cen životních potřeb, stejné poměry. Máme tu místa pod 2000 obyvatel s nejnižším činovným skupiny D. Činovné se řídí podle výsledků sčítání lidu. A tu se stane toto. Při sčítání lidu má na př. obec Chrást nebo Tlučná u Plzně 1980 obyvatel, za rok má 2010, protože přibylo 5 rodinných domků s obyvateli, je tu draho, ale tyto obce marně žádají o zařazení do vyšší skupiny činovného. Musí počkati až do příštího sčítání lidu, to je 10 roků. Takových míst je velmi mnoho v republice, a proto prosím, aby dosavadní prakse byla změněna a vyhovováno bezodkladně.

Teď ještě 13. služné. Mohl bych jíti do nekonečna a líčiti těžké hospodářské poměry železničářů a dokazovati, jaké rozdíly jsou tu mezi požitky železničářů v jiných státech, i v poražených, na př. v Rakousku. Mohl bych poukázati, že u nás na 1 km drah je méně zaměstnanců než u sousedů, že čsl. železničáři ve vykonávání služebních a pracovních povinností jsou na nejpřednějším místě, avšak v odměňování, v existenčních a hospodářských poměrech jsou mezi nejposlednějšími. Požadavky, o nichž mluvím, jsou minimální. Českoslovenští železničáři jsou skrovní. Ale je nutno jim pomoci aspoň minimálně. Stísněni, jako jiné obyvatelské složky, volají po okamžité pomoci. Může jim býti poskytnuta z rozpočtových přebytků ve způsobě 13. platu. Odstraníme-li nedemokratický a nezdravý systém remunerací a různých odměn, které rozsévají jenom nespokojenost a řevnivost a nikomu zvlášť nepomohou a nahradíme jej 13. platem, ozdravíme poměry a zaměstnancům aspoň trochu pomůžeme v nejhorší době. Očekávám proto, že co nejdříve dojde k projednání našeho iniciativního návrhu, o kterém mluvil také posl. Bergmann a že výplata bude uskutečněna co nejdříve.

Pan ministr financí připověděl s určitostí, že nutno pomoci staropensistům a že se tak stane co nejdříve. Věříme tomu a čekáme vbrzku příslušný návrh vlády. Zdůrazňuji však znovu také jménem tisíců železničářských pensistů a pensistek, že je nutno provésti úplné zrovnoprávnění pensistů, t. j. všech, kteří odešli do výslužby před 1. lednem 1926 i později, ale kteří nemají odpočivné požitky upraveny podle zákonů č. 103 a 104.

Při té příležitosti poukazuji na provisionisty býv. duchcovsko-podmokelské dráhy, kterých jest asi 11 a kteří dosud marně se dožadují zvýšení požitků. I úrazoví důchodci železniční nesmějí býti opominuti, neboť jsou na tom stejně, ne-li hůře, jako staropensisté a skoro nic pro ně učiněno nebylo. Pro budoucnost dlužno se držeti zásady, že důsledky úpravy požitků činných zaměstnanců musí býti přeneseny i na ty, kdož již do výslužby odešli, pokud se týče pensí, aby nám nevzrostl nový chaos.

Úrazový zákon pro železničáře volá po přepracování. Prakse, navázaná na judikaturu o události v dopravě, je neudržitelná. Prosím jen, aby při změně úrazového zákona byly vzaty v úvahu náměty zkušených odborníků železničářů, kteří se zabývají těmito otázkami již řadu let.

Předpisy, služební řády a doplňky jsou již dnes hotovou vědou. Chce-li personalista rozhodnouti složitější případ, aby vzal pomalu na pomoc celý předpisový a výnosový archiv. A poněvadž i některé prováděcí výnosy často nevystihují ducha zákona i vl. nařízení, dochází po vyčerpání služební cesty k žalobám a soud dává často za pravdu stěžovatelům.

Soudy zaměstnanců se správou nejsou nám nijak ke cti a musí býti proto učiněna náprava.

Jasně stylisovanými zákony, nařízeními, předpisy a výnosy bez záludných kliček a výhrad musíme tyto věci učiniti jednoduchými a srozumitelnými. Bez citací na různé rozptýlené výnosy a předpisy, kterýžto systém naše řízení a úřadování jen stěžuje a zdražuje. Při reformě správy a administrativy odstraňme tento nešvár a pamatujme na decentralisaci.

Rozhárané platové a služební poměry železničářů a všech ostatních státních a podnikových zaměstnanců musí býti urychleně řešeny, odborně, ne jako dosud, a já velmi lituji, že pro tak složitou materii nebyl ustaven státně-zaměstnanecký výbor, po kterém jsme důtklivě volali. Reklamuji jeho dodatečné ustavení s tohoto místa.

Prosím také, aby všechny ostatní požadavky a náměty, předkládané důvěrnickými výbory a odborovými organisacemi, ať už se týkají turnusů, práce přes čas a všech těch velikých i drobných problémů, kterých není jinde tolik jako u železnice, byly posuzovány s celou opravdovostí, nebyly a limine zamítány nebo velkopansky přehlíženy. Tím zbytečně udržuje se ono pověstné ovzduší dvou navzájem si cizích činitelů, jak já říkám dvou světů - úřad - správa a zaměstnanci.

Železničáři budou i nadále konati uložené jim povinnosti tak, jak činí od převratu. Bezvadný chod našeho provozu je toho nejlepším dokladem. Bořili více než jiní staré Rakousko, ve svobodné vlasti uložili si veliké sebezapření, zanechali stávek, při převratu zachránili miliony národního jmění. Ani nyní nevydírají, požadavky jejich jsou minimální.

Po převratu pochopili, že nutno napřed vytvořiti nové hodnoty, kterých bylo tolik zmrháno, aby se mohli na blahobytu podíleti. Jak dívali se r. 1918 na poměry v ožebračené, vydrancované domovině (Výkřiky posl. Procházky), bylo viděti na jejich standardách, které v Praze při příjezdu osvoboditele Masaryka nesli v průvodu. Nezdůrazňovali větší platy, nýbrž měli tam napsána tato hesla: Osvětou ke skutečné svobodě v práci a vědění je naše spasení - bez práce nejsou koláče - atd. Když jiní potom bohatli, oni trpěli a pracovali ke konsolidaci poměrů. (Výkřiky posl. Procházky.)

Ani dnes se nezměnili. Váží si těch, kteří staví nový dům národního i státního života, váží si nesmírně těch, kteří při vypuknutí světového požáru pochopili situaci - protože byli na vrcholu, když celé množství bylo na úpatí, a také by tu bylo patrně ztrnulo - a kteří se postavili v čelo, aby rozbořili starou říši a kteří dnes jako nejschopnější nedbajíce křiku staví nový, lepší řád ve státě i ve světě. Železničáři, dělníci a drobní pracovníci pohrdají demagogií a chytráky, kteří tuto práci maří, protože jejich bohorovná ctižádostivost nebyla ukojena, i těmi, kteří jsou nástrojem cizí vůle.

Slavná sněmovno! Přestože konstrukce rozpočtová se proti dřívějším letům valně nemění a nepamatuje na bezodkladné vyřešení všech ožehavých problémů, o nichž bylo mluveno, hlasujeme pro rozpočet s vírou, že všechny resoluce, přijaté v rozpočtovém výboru, a všechna přednesená přání stanou se směrnicí pro celou vládní koalici, že stanou se hybnou silou pro urychlené provádění hospodářsko-sociálního a kulturního plánu, aby bylo lépe i železničářům.

Musíme viděti všechny složky obyvatelstva, nejzřetelněji ty, kdož jsou na tom nejhůře. Jen tak stane se koalice silnou, výrazem národní a státní solidarity, toho opravdového vlastenectví, které není jen společenstvím jazyka a státní příslušnosti, nýbrž také a především společenstvím chleba, jak říká správně zakladatel naší strany br. Václav Klofáč. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je pan posl. Grünzner.

Posl. Grünzner (německy): Slavná sněmovno! Ačkoliv by bylo nutné a lákavé vzhledem k loňské katastrofě, která způsobila úplné ochromení železnic, zabývati se věcnou částí výdajů, mohu to učiniti při omezené řečnické době bohužel jen několika málo slovy. Rovněž tak bylo by ovšem nutno promluviti také o věcné části poštovní správy a tabákové režie. Železniční správě poskytuje se v letošním rozpočtu na účely investiční 573 milionů Kč. Proti loňskému roku, kdy bylo zařazeno na investice jen 331 milionů, znamená to zvýšení o 242 milionů. Preliminovaný čistý zisk 148 milionů má rovněž zůstati tak jako roku loňského úplně na účet železničních investic, takže železnice nemají z toho odvésti státní pokladně nic. 573 milionů ovšem ani zdaleka nestačí, aby se úplně napravila zaostalost našeho dopravnictví. Nemáme staveb, potřebujeme rozšíření nádraží atd. Několikráte upozornili jsme na zvlášť nutná rozšíření nádraží v České Lípě, v Podmoklech, v Ústí n. L., v Chomutově atd., kde všude jest naléhavě třeba rozšířiti stavby, ale tyto stavby nemohou býti provedeny, poněvadž nemáme potřebné úhrady. Totéž platí také o Trutnovu, tam také jest naléhavě třeba rozšířiti nádraží. V Trutnově vydává se měsíčně průměrně 60.000 tištěných jízdenek a připočteme-li k tomu lístky zpáteční a psané roční lístky, můžeme odhadnouti počet zde cestujících lidí měsíčně na. 70.000 až 80.000, při čemž ještě nepřihlížíme k velmi silné dopravě průchodní. Do Trutnova ústí 5 tratí a denně odjíždí 105 vlaků. Kdo zná stanici Trutnov a tamější nádražní poměry, musí se diviti, že se při tomto přetížení dopravy nepřihodilo větší neštěstí. Některá se přihodila a byla by nabyla jistě velikých rozměrů, kdyby úředníci a zaměstnanci nebyli tak svědomití v konání své služby. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Z příjmů dopravní daně, z níž bylo dosud poskytováno na investice železniční správy jen 25%, má se jim v tomto roce dostati 45%. Toto zvýšení refundace o 20% dlužno jistě vítati a bylo by si jen přáti, aby úhrnná částka dopravní daně, asi 800 milionů Kč, byla poskytnuta železniční správě na investice. Abychom přizpůsobili dopravnictví dnešním požadavkům, potřebovali bychom - neodhaduji to příliš vysoko - asi 1 miliardu. Zvláště v obvodu ředitelství Praha-Sever schází mnoho peněz, aby bylo lze provésti nutné investice, plány k tomu jsou již připraveny několik let, pokud jde o Trutnov také zde leží plány na rozšíření v ministerstvu železnic, ale není potřebných peněz, aby bylo možno tyto stavby provésti. Očekáváme ovšem, že příštího roku bude pro tento účel zařazena ještě daleko vyšší částka než roku letošního, poněvadž nejen aby se vyhovělo vyšším požadavkům dopravy, nýbrž i z důvodů osobních, jest toho třeba, jelikož zaměstnanci vykonávají službu často přímo v náručí smrti a své zdravé údy každou hodinu musí vystavovati nebezpečí.

Tabáková režie očekává letošního roku přebytek 1138 milionů, tedy o 101 milionů více než v loňském rozpočtu, obrovskou částku, která by jistě také stačila, aby mzdy dělníků a dělnic v tabákových továrnách byly zlepšeny podle dnešních nákladů na živobytí. Tabákovým dělníkům zvláště záleží na otázce dvojitých svátků. Ale nejen jim, nýbrž vůbec má to velmi důležitý význam ve státních podnicích. Po každé dochází ke sporům správy se zaměstnanci, poněvadž otázka svátků nebyla dosud upravena. Již minulému parlamentu byl podán příslušný návrh, ale tehdejší koaliční strany nemohly se dohodnouti a jest velmi zajímavé, že v tomto období, kdy nejsou již členy vládni většiny němečtí křesťanští sociálové, kteří v té věci byli tak silně interesováni, dožadují se konečného uzákonění návrhu o dvojitých svátcích. Zvláště pan kol. dr Mayr-Harting vyvíjí úsilí v tomto oboru, ale dokud křesťanští sociálové byli ve vládě, velmi málo se starali, aby tento návrh byl vyřízen. Doufáme, že co nejdříve bude lze předložiti tento návrh, aby byl projednán a vyřízen.

Nyní bych promluvil několik slov o několika otázkách osobních. Pan ministr financí dr Engliš prohlásil ve svém výkladu, že na úpravu platů státních zaměstnanců nelze mysliti tak dlouho, dokud nebude provedena ekonomisace správy a dokud se nedosáhne potřebných úspor - představuje si asi jednu miliardu, o kterou by mohl býti rozpočet snížen a tato miliarda má býti zřejmě opatřena především úsporami osobními. Pan ministr financí se domnívá, že naše státní hospodářství jest stále ještě přetíženo a za žádných okolností nechce povoliti nové výdaje. Úplně s tím souhlasíme, že naše správa jest velmi zbyrokratisována. Uvážíme-li zdlouhavou cestu, kterou se musí bráti tolik spisů, než jsou vyřízeny, musíme říci, že by tato cesta mohla býti značně zkrácena. Souhlasíme tedy s ním, prohlašuje-li, že mnoho věcí, které přicházejí do ústřední správy, mohlo by býti lehce vyřízeno v nižších instancích. Jistě by to přivodilo značné úspory, ale státní zaměstnanci nemohou ovšem čekati, až bude tato reforma provedena. K tomuto úsudku došlo se tu bohužel příliš pozdě. Když byly projednávány platové zákony státních zaměstnanců a učitelů r. 1926, připomněli jsme dobu, kdy byl projednáván zákon o úsporných opatřeních ve veřejné správě. Tenkráte při návrhu zákona č. 286 o úsporných opatřeních ve veřejné správě několikráte jsme žádali jak ve výboru, tak také v plenu, aby nejprve byla provedena správní reforma a pak aby se prováděla restrikce úřednictva přirozeným postupným odchodem, aby to zaměstnanci a dělníci překonali bez bolesti. Tenkráte jsme však mluvili k hluchým uším a restrikce zaměstnanců byla provedena překotně. Dnes se vidí, že tím byly neobyčejně těžce zatíženy pensijní fondy. Ze služby byly propuštěny desítitisíce mladých zaměstnanců a dělníků, kteří dnes dostávají nepatrnou pensi, z níž nemohou žíti, která však přece neobyčejně těžce zatěžuje fondy. Tuto politiku odsoudil také pan generální zpravodaj dr Hnídek, prohlásiv, že jdeme z jednoho extrému do druhého a že to dnes činí řešení otázky státně-zaměstnanecké neobyčejně těžkým.

Dalo by se však také prokázati, že by bylo lze opatřiti peníze na úhradu úpravy platů státních zaměstnanců, která by odpovídala nynějším cenovým poměrům a životním nákladům. Jest to patrno z Příručky 3 Státního úřadu statistického, kde se praví: Osobní náklad na státní zaměstnance - mimo zaměstnance státních podniků činil r. 1925, tedy než nabyl účinnosti platový zákon č. 103 z r. 1926, 4.505,383.000 Kč. Tento náklad snížil se po nabytí účinnosti platového zákona č. 103 z r. 1926 o 367,523.000 Kč. Toto zmenšení ne že by se snad r. 1927 neopakovalo, nýbrž naopak stouplo na 432,255.000 Kč. Činilo r. 1928 803,976.000 Kč. Na úhradu tohoto platového zákona vyžádala si však tehdejší finanční správa 700 milionů Kč nových daní a dávek, a jak patrno ze závěrečných účtů, byly vynaloženy na jiné účely. Státní zaměstnanci a učitelé byli tedy zkráceni o tyto částky: R. 1926 o 367,523.000 Kč, r. 1927 o 432.255.000 Kč, r. 1928 o 803,976.000 Kč, dále třikráte o 700 milionů, to jest 2.100 milionů Kč. Docházíme k celkové částce 3.703,754.000 Kč, která byla ušetřena na státních zaměstnancích. Tyto částky by byly stačily, aby se provedla slušná platová úprava státních a veřejných zaměstnanců. Potřebné peníze bylo by lze opatřiti i jinak. Poněvadž to víme, nepotřebujeme míti naprosto žádné starosti o úhradu, naopak stojíme na stanovisku, že státní zaměstnanci mají dobré právo, aby byli slušně placeni. Jestliže vláda prohlásila r. 1926, že existence státních zaměstnanců musí nyní býti zajištěna, ale že se od nich musejí také žádati svědomité a užitečné výkony, takové lásky ke službě nemůžete však naprosto žádati a také jí nedosáhnete při tak mizerných platech, jaké dosud mají státní zaměstnanci.

S tohoto místa, jakož i v nynější rozpočtové rozpravě bylo již několikráte upozorněno, že naši státní zaměstnanci jsou placeni hluboko pod úrovní státních zaměstnanců jiných zemí. V létě loňského roku podali jsme již vládě memorandum odborových organisací veřejných zaměstnanců, v němž jsme se dožadovali úplné změny platových zákonů č. 103 a 104. Tento pamětní spis obsahuje takřka zásadní program. Poněvadž však státní zaměstnanci, zaměstnanci železniční, poštovní a tabákové režie, jakož i učitelé a všechny ostatní pracovní kategorie nemohou tak dlouho čekati, až dojde k úplné novelisaci těchto zákonů, vyňali jsme z tohoto memoranda nejnaléhavější požadavky a odevzdali jsme je vládě. Především jest třeba, aby také u nás, v Československu, bylo vypláceno státním zaměstnancům, počítaje v to také zaměstnance u státních podniků, třinácté měsíční služné. Ovšem ne tak, jak si to snad představují mnozí pánové, že totiž má jíti jen o jednorázovou výplatu pro tento rok. Jde o trvalé zavedení tohoto třináctého měsíčního platu, který by tak jako ostatní činné požitky musil býti započten do odpočivných platů. Na tom mají ovšem také zájem zaměstnanci obcí a okresů, poněvadž také oni jsou nedostatečně placeni a takovéto opatření musilo by býti rozšířeno i na ně.

Již po léta žádáme zrovnoprávnění všech pensistů. Bohužel, pan ministr financí stojí na stanovisku, že zrovnoprávněna má býti jen část staropensistů, totiž ti nejstarší. Bude zde spáchána opět nespravedlnost. Jak to jest s touto bolestnou otázkou staropensistů? Máme celou spoustu druhů staropensistů, a kdyby měli býti zrovnoprávněni podle životního stáří, mohlo by se státi, že pensista, který jest snad 70letý, bude vyrovnán na nynější platové základně podle platového zákona č. 103. Takový pensista měl by snad za sebou teprve 30 nebo 35 služebních let, kdežto jiný, který snad jest teprve 60letý, sloužil již 40 služebních let. Bylo by snad účelnější a přiblížili bychom se snad více k cíli úplného zrovnoprávnění staropensistů, kdyby vyrovnání bylo provedeno podle kategorií, jak vznikly během let podle zákonů. Při tom bych se ještě také zmínil, že stojíme na stanovisku, že pensisté přeložení do výslužby při restrikci nesmějí býti vyloučeni z tohoto zrovnoprávnění. Také zde máme velké nespravedlnosti, které musí býti sprovozeny se světa.

Jestliže se ještě jednou vracím k otázce úhrady, upozornil bych rád, že podle haagské konference Československo bude platiti mnohem méně, než se dříve myslilo. Uvádím zde z výkladu pana ministra pro věci zahraniční z 30. ledna tohoto roku toto místo: "Tak se odehrával náš boj o škrtnutí platů za státní statky a našeho dluhu za osvobození. Celkový výsledek desítiletého boje za naše závazky z mírových smluv jest tedy tento: Podle původních porad žádalo se od nás asi 29 miliard. Jak kol. dr Engliš konstatoval, dosáhli jsme snížení na 1.190,000.000 milionů, to znamená, že platíme asi 4% všeho toho, co jsme měli původně platiti". To tedy znamená, že také zde mohlo by se uvolniti dosti peněz, aby situace státních zaměstnanců a zaměstnanců státních podniků mohla býti zlepšena. Očekáváme, že se to stane co nejdříve a že se otázka úpravy platů a služebních poměrů státních zaměstnanců a pensistů dostane vážně na přetřes. Vláda může býti při tom jista naší podporou. (Potlesk.)