Předseda (zvoní): Dále je přihlášen pan posl. Chloupek. Dávám mu slovo.

Posl. Chloupek: Slavná sněmovno! Budiž mi dovoleno, abych zde zaujal stanovisko jménem zemědělského a lesního zaměstnanectva k otázce řešení zemědělské krise. Rádo se u nás vykládá, že otázka řešení zemědělské krise a ochrany zemědělství jest jen věcí velkých zemědělců, nikoli malých a dokonce, že prý to není věcí zemědělců sociálně nejslabších, zemědělského dělnictva. Praxe však ukazuje nám pravý opak. V praxi vidíme, že na velké se míří, ale malí jsou touto krisí biti. Skutkem je, že právě malí zemědělci a zemědělští dělníci zemědělskou krisí jsou nejvíce potrefeni, neboť je nesporným faktem, že výše mezd zemědělského zaměstnance a tedy také zemědělského dělníka měří se podle výše cen zemědělských výrobků. Ceny zemědělských výrobků jsou zase odvislé hlavně od toho, jak máme velkou konkurenci zahraniční. Je jisto, že dosavadní těžkou konkurenci zahraniční primitivních agrárních států nesneseme a že tato konkurence snižuje nejen ceny obilí a všech produktů zemědělských, nýbrž přímo i nepřímo snižuje mzdy zemědělského dělnictva. Proto zemědělské dělnictvo uložilo mi, abych zde pozvedl jménem jeho hlas, abych připomenul slavné sněmovně, že je nutno počíti konečně s řešením zemědělské krise, že je třeba přejíti od theoretických úvah a dohadů ke skutkům.

Dovolte mi, abych při této příležitosti citoval, co napsal 23. srpna 1922 pan posl. Koudelka, příslušník strany sociálně demokratické. Tehdy doslova napsal pan kol. Koudelka ze strany sociálně demokratické o celní ochraně zemědělského dělnictva toto: "Jest pravdou, že dělnictvo průmyslové vystupuje proti celní ochraně zemědělství. Je to však nedůsledností, kterou v zájmu zdravého vývoje dělnického hnutí je třeba odstraniti. Položme si jen otázku: Co když dělnictvo zemědělské z téhož principu jako dělnictvo průmyslové postaví se za výrobu zemědělskou a bude požadovati přiměřenou a nutnou ochranu? Co pak?" A já odpovídám panu kol. Koudelkovi a celému klubu strany sociálnědemokratické i členům této strany ve vládě, že zemědělské dělnictvo dnes tuto směnku předkládá a žádá nyní o zaujetí stanoviska v tom smyslu, jak na to kol. Koudelka upozorňoval. Kol. Koudelka píše dále: "Odpoví dělnictvo průmyslové zemědělskému dělnictvu stejně, jako odpovídá zemědělcům? Zemědělské dělnictvo bude o této otázce uvažovati ihned, jakmile bude postaveno před neodbytný problém nové úpravy mezd" - a stojíme v něm, slavná sněmovno - "resultujících ze změněných cenových poměrů na trhu zemědělských výrobků. Socialistická politika musí býti bezohledně přímá a poctivá na všechny strany a musí uměti říci pravdu i tehdy, když není příjemná. A jak věci stojí, jest situace taková: Buďto spravedlivou ochranu všem, anebo nikomu. Pracující lid chce míti laciný chléb a maso, ale také obuv a šat. Musí proto usilovati o rozumnou politiku konsumní i výrobní, neboť každá jednostrannost sveze se opět hlavně jen dělnictvu po zádech." Tak kol. Koudelka r. 1922 napsal výslovně do oficielního orgánu soc. demokratické strany "Práva lidu". Myslím, že k tomu není třeba přičiňovati nic a že je to nejlepší odpovědí naší, když předkládáme dnes tuto směnku jménem zemědělského dělnictva.

Slavná sněmovno! Máme ještě druhou kategorii, a to lesní dělnictvo, o kterém by se nezdálo, že by mělo tak přímý zájem na celní ochraně výroby zemědělské a přece, slavná sněmovno, když se podíváme na tyto lesní dělníky, kteří mají své domky, kousky pole a, kteří mají svoji hlavní tržbu z dobytka, mléka, másla, drůbeže, tedy ze zemědělských výrobků, vidíme, že také toto dělnictvo má zájem na dostatečné a pevné ochraně celní před cizí konkurencí. (Výborně! - Potlesk.)

Slavná sněmovno! Lesní dělnictvo má také zájem na stálé práci v lesích a my nemůžeme proto dopustiti, aby na př. při různých polomech, pohromách živelních v lese, mniškové kalamitě byly naše lesy, řekl bych, vyplundrovány a aby dělnictvo nemělo třebas desítky let následkem těchto pohrom vůbec práce, nýbrž musíme se domáhati toho - a je to jistě správná sociální politika - aby byla práce těmto dělníkům v lesích zabezpečena tím, že budou určité peněžní reservy zachovány z vícetěžeb a v době, kdy nelze káceti, budou se prováděti jiné práce, jako stavba, opravování cest, vyhazování příkopů atd. Jen tak možno opatřiti lidem na vesnicích v lesích ležících trvalou práci.

Máme zájem také na tom, aby zaměstnanectvo lesní, ať dělnictvo, zřízenectvo či úřednictvo bylo při provádění lesní reformy ochráněno a máme jistě všichni zájem na tom, aby lesní reforma byla urychleně provedena. (Výborně!), poněvadž toto volné tempo provádění lesní reformy poškozuje majitele lesů, poškozuje zaměstnance, a poškozuje hlavně les a vnáší nervositu a neklid do řad obyvatelstva tohoto státu. (Výborně!)

Slavná sněmovno! Budiž mně dovoleno, abych několika slovy se zmínil a několika doklady doložil těžkou krisi mlynářského dělnictva. Vidíme smutný zjev, že se k nám bez ladu a skladu dováží takové množství mouky - mouky pravím, nejenom obilí - že naše mlýny jsou bez zaměstnání a že dělnictvo těchto mlýnů nemá práci. A když se podíváme na statistiku, vidíme, že na jednu osobu dovezla Anglie - ona světovládná Anglie - pouhých 10·95 kg mouky za rok 1928, kdežto naše Československo 1616·997 kg na jednu osobu, průmyslové Německo pak dokonce jen 0·73 kg mouky.

A když uvážíme, že ono Německo, které je několikrát větší než naše republika, dovezlo v r. 1928 pouhých 4400 vagonů mouky, ale naše Československá republika v témž roce 18.000 vagonů mouky, pak vidíme, kam kráčíme. Podporujeme dělnictvo a průmysl v cizině, ale nepodporujeme dělnictvo a průmysl náš, zrovna tak jako to ve velkém, přímo katastrofálně, činíme v otázce zemědělství. Dovedeme vydávati milliardy za dovoz výrobků zemědělských z ciziny, ale nedovedeme podepříti zemědělce několika desítkami milionů. Když se podpoří zemědělství - ať je to regulace, elektrisace, ať je to cokoliv, třeba nějaká úleva daňová atd. - tu mluví se hned paušálně o subvencích, o darech agrárníkům, ale zapomíná se, že tyto peníze do zemědělství vložené se státu mnohonásobně rentují. Zapomíná se, že ostatní státy dělají po této stránce politiku státní a státnickou, kdežto my - promiňte mi ten výraz - děláme politiku úzkoprsou, stranickou, žabařskou. Německo nechrání své zemědělství snad z lásky k agrárníkům, ono je chrání z lásky k vlasti, poněvadž ví, že když podpoří zemědělskou výrobu, zvyšuje tím soběstačnost svého státu. A my, prosím, děláme pravý opak: My vydáváme za cizí obilí, mouku, tuky, maso, ovoce atd. těžké miliardy, ale nedovedeme se vyzouti z dětských střevíčků zaujatosti vůči zemědělcům, kterým se stručně jen přezdívá "agrárníků".

Slavná sněmovno! Myslím, že na příkl. otázka našich mlýnů, poněvadž také tento průmysl je vydán všanc cizí konkurenci i se svým dělnictvem, má také poněkud jiné pozadí a domnívám se, že kdyby tyto mlýny byly součástí velkých kartelů, továrních, velkofabrikantských a velkobankovních, nezacházelo by se tak s tímto mlynářským průmyslem, který je zrovna tak popelkou jako naše zemědělství a ostatní jeho průmysl, rolnické cukrovary, hospodářské lihovary a j.

Slavná sněmovno, je třeba se také zmíniti o otázce gážistů. My musíme také vyřešiti tuto otázku. Ale není sporu, že začíti musíme se zemědělstvím. Říkati, že se musí všecko dělati najednou, připadá mi tak, jako kdybychom řekli, že musíme naráz kopati základy, vyhnati zdi a dělati současně střechu. Domnívám se, že zemědělství je základem, že musíme nejdříve vykopati základy, vyhnati zdi a potom dělati hned všechno ostatní. Stále odkládati otázku gážistů dobře nelze. Gážisté dočkají se spravedlivého uznání, nebudeme to jistě odkládati, záleží nám jako státotvorné straně na tom, aby gážisté ať státní, či všechno ostatní zaměstnanectvo soukromé bylo spokojené; vždyť jenom se spokojeným a dobře placeným zaměstnanectvem státním lze spravovati stát a s dobře placeným a spokojeným soukromým zaměstnanectvem lze také spravovati podniky.

Budiž mně dále dovoleno zmíniti se o tom, že právě před hodinou byla uzavřena dohoda mezi zaměstnavateli a zemědělskými dělníky pro r. 1930 v oboru zemědělství pro Čechy. Já to zde kvituji s povděkem, kvituji zde dobrou vůli a také skutečně dobrý skutek zaměstnavatelů, že přistoupili na status quo, totiž na mzdy z r. 1929. A když dohoda byla vázána na podmínku - a tuto podmínku přijali také téměř - všichni zástupci organisací zemědělského dělnictva - že jednorázový přídavek bude vyplacen tenkrát, když průměrná cena pšenice, žita a ječmene bude v říjnu 1930 obnášeti 180 Kč, budiž mi dovoleno, abych konstatoval, že jenom tímto dnešním usnesením - tento jednorázový přídavek činí kol 70 Kč na osobu - jeví se zájem dělnictva na vyšších cenách obilí proti dnešku částkou cca 14 mil. Kč. Tedy když vezmeme jen takovýto malý příplatek, činí to 14 mil. Kč. Kdybych měl vyčísliti celou tu sumu v penězích, která jest u zem. dělnictva v sázce, šlo by to do stamilionů korun, o které je dělnictvo zemědělské ochuzeno oproti dělnictvu druhému.

Budiž mi dále dovoleno konstatovati, že těžkou krisi zemědělskou nesou dále nejtíže z pozemkové reformy ti, kteří bývali dříve bezzemky. Ti nemají kapitálu, nemají provozovacích prostředků, a nebude-li krise zemědělská odstraněna, nepomůže-li se těmto lidem úvěrově, jsou ztraceni, a to nejlepší, to nejsociálnější z pozemkové reformy bylo by pryč. Apeluji proto na všechny strany v této slavné sněmovně zastoupené, zejména na strany dělnické, kterým nemůže býti osud dělnictva zemědělského, lesního a lesního průmyslu lhostejný, kterým nemůže býti lhostejný osud dřívějších bezzemků, kteří se na půdě osamostatnili, aby bez prodlení přikročily k trvalému řešení hospodářské krise, která nemůže býti řešena jinak, než zavedením pevných, trvalých a dostatečně vysokých cel. (Potlesk.)

Konstatuji, že jsme v tomto směru ve straně republikánské jednotni od toho největšího zemědělce až po bezzemka, jako jeden muž, poněvadž je to zájem všeho obyvatelstva na našem venkově žijícího. (Potlesk.)

Budiž mi dovoleno zmíniti se několika slovy o problému Mor. Slovácka. Moravské Slovácko tvoří most mezi historickými zeměmi a Slovenskem. Vyřešiti problém Mor. Slovácka znamená připraviti vše k nejlepšímu řešení také na Slovensku. Na Mor. Slovácku máme málo půdy a mnoho obyvatelstva. Populace rychle roste, ale půdy nepřibývá, výdělku nepřibývá. Továren tam není a je proto tím více třeba věnovati pozornost zemědělství a lesnictví, zemědělství zapodpořiti regulacemi, melioracemi, elektrisací, podporou na opatření zušlechtěných osiv a vším možným, jen abychom toho člověka tam udrželi, aby nám tolik nerozmnožoval nepracující proletariát v našich městech, který, když nemá práci, nemá nic jiného na starosti, než vydemonstrovati si na podporách v nezaměstnanosti více, než náš venkovský člověk včetně dělníka obdrží za těžkou a lopotnou svoji práci.

Musím dále věnovati pozornost i jiným otázkám na Mor. Slovácku, na př. dani ze zabíjaček. To je přímo pokuta pro ty, kteří šetří. Nic jiného ten deputátník neb domkář jinak neušetří, nežli právě že si vykrmí to prasátko, a když je má zabíti, má je zdaniti. Teď si představte, on má slivky, jak říkají švestkám, a když je chce páliti, musí platiti daň; i víno, které pěstuje v lepších krajích, musí zdaniti a pak je celý zoufalý, je nabit odporem proti státu, který jinak tolik miluje. Je proto třeba věnovati tomu pozornost a tato břemena odstraňovati.

Zejména bude třeba věnovati Mor. Slovácku pozornost s ohledem na domácí průmysl umělecky založeného moravsko-slováckého lidu, podobně jako toho je třeba na Slovensku.

Na Mor. Slovácku máme také důležitou otázku dopravní a jsem velmi rád, že je zde p. ministr železnic přítomen. Když uvážíte problém dopravy na příklad 1 q brambor, dopravovaného z Mor. Slovácka do Prahy, seznáte, že kdyby vám je tam rolník daroval, dovezl zdarma na dráhu, zaplatíte na dopravném do Prahy, potravní dani a za dopravu z dráhy do bytu tolik, že ten 1 q brambor vám přijde nejméně na 60 Kč, čili je třikrát tak drahý, než zač jej prodává výrobce. Zde není vinen ani výrobce, ani meziobchod, zde jest vinna doprava a daně a proto třeba také tomuto problému věnovati značnou pozornost.

Ještě jen s povšechně moravského hlediska se přimlouvám za vysokou školu technickou v Brně, na jejíž potřeby bylo zapomenuto v rozpočtu pro r. 1930, a to na potřeby pro stavbu pavilonu inženýrského stavitelství, architektury, pozemního stavitelství a elektroinženýrství v Brně. Potřeba činí 5 mil. a my dožadujeme se toho, aby položka tato, když nelze jí zařaditi do rozpočtu, byla jinak vykompensována, aby potřeba této vysoké školy na Moravě byla saturována.

Své vývody pro krátkost času končím a jako zástupce zemědělského lidu moravskoslováckého, ze kterého vyšel též náš prvý president dr. Masaryk jako syn deputátníka, zdůrazňuji, že tento lid čeká, aby také vůči němu byla aspoň v tomto jubilejním roce splněna sociální spravedlnost v intencích našeho prvního slavného presidenta T. G. Masaryka. Široké vrstvy zemědělského lidu bez rozdílu nechtějí přece nic jiného, než spravedlivou a stejnou mzdu, jako mají ostatní, a mají na to jistě právo za svoji těžkou a usilovnou práci, kterou vykonávají ve prospěch celého státu a národa. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Pozdílek. Dávám mu slovo.

Posl. Pozdílek: Slavná sněmovno! Před několika dny byla s tohoto místa, k němuž každý věrný občan Čsl. republiky hledí s úctou a vážností, pronesena výtka, že při rozpravě o zákonu tak důležitém pro celý život státu jako jest státní rozpočet, není, pokud se účasti zde týče, projevována taková pozornost, jak by skutečně celá tato důležitá a významná věc zasluhovala. Mám čest po prvé ujmouti se zde slova, nevím, jak dalece jest tato výtka oprávněna, ale jisté jest jedno, totiž že právě letošního roku a v této době projevuje se zvýšená pozornost veškerému jednání v této slavné sněmovně venku mezi širokými vrstvami obyvatelstva tohoto státu a především na prvém místě u venkovského lidu zemědělského, a to proto, poněvadž v nastalých neutěšených a místy přímo zoufalých poměrech všichni zemědělci bez rozdílu trpělivě a dychtivě očekávají od slavné sněmovny a vlády pomoc a účinné zákroky v jich kritickém postavení.

A jsou to především okresy horské, kde dnešní bolestná situace dostupuje již nejvyššího stupně, a to z toho prostého důvodu, že tam nikdy nemohlo se mluviti o nějakém blahobytu ani v normálních letech, natož v čase právě přítomném. A protože mám čest zastupovati v této slavné sněmovně právě horské pohraniční okresy východního Podkrkonoší a hor Orlických, dovolím si v krátkosti při příležitosti projednávání státního rozpočtu poukázati na některé nejdůležitější potřeby a nedostatky právě tohoto chudého pohraničního horského kraje.

Veškeré obyvatelstvo těchto našich pohraničních hor - a mám na mysli právě ty nejhornatější kraje pruského a kladského pomezí - pohlíží dnes opravdu s obavami vstříc chmurné budoucnosti, kdyby tyto poměry měly nadále trvati. Je pravda, že život je tam mnohem méně náročný než v krajinách úrodnějších, nesnese vůbec ani zdaleka přirovnání k životu těch nejnižších tříd, ku příkladu zde - o tom se nemůže ani mluviti - ale kdo se nepřesvědčí, neuvěří, jak těžko se tam při těchto malých životních nárocích dnes žije. Vesničky a obce jsou nesouvisle roztroušeny většinou po dosti příkrých stráních a proto také těžko přístupny vymoženostem, kterých se mohou odvážiti obce a města položená níže.

Bolestná je stránka našich hor, pokud se týče nedostatečné komunikace. Jsou zde mnohé a mnohé obce, kam se kale člověk těžko dostane koňským potahem, neřku-li autem. Okresní silnice tam nevedou a obecní cesty pro nedostatek prostředků, zejména nyní, kdy podpory se strany okresů bývají škrtány, jsou namnoze v takovém ubohém stavu, že je nezbytně nutno, aby ministerstvo veř. prací pro takovéto opravdu zvláště podpory hodné případy povolilo samo větší částky přímo dotčeným obcím na úpravu těchto obecních spojovacích cest, aby se tamní poctiví a skromní občané cítili aspoň poněkud spokojenými, obzvláště mají-li příležitost pozorovati péči, jaká se věnuje komunikaci v krajích zámožnějších. Jestliže vzestup příjmů silničního fondu dovolil zařaditi do rozpočtu silničního fondu na r. 1930 částku 136 mil. Kč oproti loňským 60 mil. Kč na podporu nestátních silnic, bylo by jistě spravedlivé z této dotace uvolniti určitou a přiměřenou částku na řádné vybudování obecních cest v těchto obcích, přes které nevedou žádné silnice okresní, natož státní.

Další nutná cesta směřující k usnadnění života našich horských zemědělců je provedení soustavné elektrisace našich hor. Je sice pravda, že oblast severovýchodních Čech - dík neúnavnému průkopníku a vzácnému pracovníku v tomto oboru býv. posl. inž. Janu Černému z Věkoš, jemuž zde s tohoto místa patří vřelé uznání a poděkování - je dnes již hustě zelektrisovaná, ale všimneme-li si mapky elektrisace republiky Československé, připojené ke státnímu rozpočtu, vidíme, že jsou to zde právě horské kraje hor Orlických, kde je celá velká skupina obcí, které postrádají této nesmírné vymoženosti, a to rovněž z toho důvodu, že pro nedostatek finančních prostředků a vzhledem k poloze nemohou se této dnešní samozřejmosti odvážiti. I zde je nutno, aby pro takovéto horské obce byla mimořádně zvýšena podpora aspoň na 70%, poněvadž jinakým způsobem nebylo by zde možno tohoto velmi důležitého úkolu se podjati.

Elektrisaci našich hor je potřebí věnovati zvláštní pozornost ještě z jiného mimořádného důvodu. Je zde totiž domovem tzv. domácká práce či domácký průmysl, kterážto ruční výroba udržela se přes vymoženosti moderní techniky dodnes. Horský venkovan, chalupník a baráčník, jemuž kus mělké chudé stráně nemůže dáti plnou obživu, je zde bezpodmínečně nucen chápati se zaměstnání vedlejšího, někde celoročně, jinde v měsících zimních - a tím je v tomto pohraničním kraji tkalcovství.

Tato nezbytnost domácké práce je těžkým hospodářským a sociálním problémem horského venkova. Vedlejší výdělek je takovému chalupníkovi nutný, poněvadž jinak nezbylo by mu nic jiného než vystěhování a zproletarisování ve městech. Této možnosti se však brání s houževnatostí a trpělivostí pravého venkovského člověka, ježto úplná proletarisace příčí se jeho výchově, vrozené tradici a vůbec pojmu svobody a jisté nezávislosti, kterou si přece jako chalupník na vesnici zachovává, maje nad sebou vlastní střechu i kus vlastní bezpečné hroudy.

V této houževnatosti a vytrvalosti tkvi právě rozdíl mezi drobnými obyvateli jižních Čech, kteří namnoze opouštějí rodnou půdu buď navždy a rozmnožují řady vystěhovalců, nebo aspoň na větší část roku, pracujíce dříve hlavně ve Vídni, nyní v Praze a jinde při různých podnicích a jmenovitě při stavbách. U nás posud naši horští lidé svádějí houževnatý boj s konkurencí tovární, nasazují hodiny práce a dodávají své dobré a pevné tkalcovské výrobky celému kraji.

Poněvadž pak nejde o malou bezvýznamnou skupinu lidí, nýbrž o tisíce venkovanů a malých zemědělců, zavedením elektrisace do těchto horských obcí prospěje se nesmírně těmto domáckým pracovníkům, kteří si ulehčí a zlevní svoji výrobu, obzvláště při dodávce levnějšího proudu elektrického, kteréžto výhody musí býti také účastni, budou pak schopni každé konkurence, poněvadž nepracují pouze 8 hodin, a zvýší se nesmírně jejich životní úroveň.

Dnešní stav jejich jest opravdu ubohý. Přimlouvám se, aby i při dodávkách do zemských a státních ústavů byl v prvé radě na ně brán zřetel a hlavně na jejich družstva, tak jako my sami v krajích níže položených podnikáme akci, aby naše hospodyně kryly svoji potřebu v domácnosti jedině a výhradně pevným a levným zbožím našich horalů.

Další, velmi důležitou otázkou, která bezprostředně dotýká se životních zájmů celého horského a podhorského kraje našeho, jsou záležitosti vodohospodářské. V tomto ohledu má níže položený kraj podorlický již odedávna své dobré jméno. Již více než před 30 lety prováděny zde byly plošné meliorace i regulace řek Úpy a Metuje způsobem družstevním, při kteréžto příležitosti vřele vzpomínám býv. technické kanceláře rady zemědělské, která, jsouc vzorně vedena, získala si o propagaci a podporu těchto věcí nehynoucí zásluhy.

Zbývá však ještě mnoho činiti v tomto ohledu, při čemž však je zapotřebí poskytnouti tamním melioračním a vodním družstvům vůbec oproti stávající podpoře podporu zvýšenou aspoň o 10% tak, jako se to již dávno praktikuje pro pohorské krajiny Českomoravské vysočiny a jižních Čech.

Z jiných vodohospodářských prací je to dnes na prvním místě péče o zásobování obcí zdravou a pitnou vodou. Akce ta nabývá čím dále tím většího rozsahu, neboť je zde právě mnoho obcí, které trpí nedostatkem vody. Proto zasluhuje velké pozornosti a podpory projekt velkého gravitačního vodovodu metujského kromě celé řady projektů místních obcí v celém pohoří, jimž nutno co možno nejvíce vycházeti s podporou vstříc.

Vzhledem ke všem těmto velmi důležitým národohospodářským věcem je potřebí co možno nejdříve projednati nový vodohospodářský zákon, který je připraven a který bude míti nesmírný význam pro veškeré vodohospodářské podnikání.

Při této kapitole nemohu opomenouti, abych aspoň krátce nedotkl se jedné z nejdůležitějších otázek, která již po řadu let takřka životně dotýká se zemědělského obyvatelstva v kraji Boženy Němcové, pod památnou Brankou dobenínskou, o projektu vodní nádrže u České Skalice.

Slavné sněmovně je zajisté známo, že již po řadu let žijí tamní obyvatelé několika obcí v trapné a mučivé nejistotě stran uskutečnění této velké nádrže. Bojí se zvelebovati svoje hospodářství, elektrisovati své obce, meliorovati svoji půdu, ač přípravy byly již učiněny, a bojí se opravovati své budovy, čímž vším oproti krajům jiným a normálním časům přicházejí o velmi značný výtěžek ze svých hospodářství a prožívají při té nejistotě takové duševní utrpení, do kterého se nemůže vůbec nikdo vpraviti. Jde totiž o více než 1000 ha zemědělské půdy, která má býti zatopena za účelem zachycení přívalových vod řeky Úpy, aby z části bylo zamezeno zátopám na Labi, a pokud se zemědělství týče, aby byla zajištěna závlaha luk na Polabí, především pod Jaroměří a v okolí Hradce Králové. Přes 60 rodin mělo by se vystěhovati, mnoho zemědělských usedlostí bylo by zbaveno většiny půdy, mnohým zůstaly by jen příbytky pro dosavadní hospodaření zařízené a potřebným vybavené buď úplně bez pozemků neb s málo pozemky a výměnu v místě nebylo by možno uskutečniti tak, jak by si kdo přál vzhledem k nynějšímu provozu svého hospodářství.

V ploše zabrané jsou ponejvíce louky dosti úrodné, na jichž zachování mají zájem zemědělci z dalekého okolí, zejména takoví, kteří svých luk nemají a jsou několik let odkázáni na kupování krav z tak zv. Rozkoše.

Při vodoprávním řízení r. 1928 podali zájemníci v celé oblasti v počtu přes 600 osob a přes 30 okolních obcí a měst protest proti uskutečněni této nádrže, ve kterém udávají svoje důvody. Není možno tyto důvody zde všechny uváděti, ale jedno jest jisté, že protest tento působil veliký rozruch, poněvadž veřejnost byla mylně udržována v přesvědčení, že zemědělci v dotčené oblasti se proti projektu nestaví, ano, že si uskutečnění nádrže přejí. Vůbec propagace v tomto směru byla nedůstojná, kraj byl líčen jako neúrodný, zaostalý, ačkoliv v zabrané ploše jsou obce s největším katastrálním výnosem okresu Č. Skalice-Nové Město-Opočno a uprostřed této zabrané plochy sklizeň 120 q cukrovky po korci není nijakou zvláštností.

Je-li zřízení nádrže rozkošské věcí celostátní, pak je dříve nezbytně nutno vyřešiti náležité odškodnění jak přímých zájemníků, tak i celého okolí. Musely by zde býti předem jisté a pevné záruky, že žádný z těch, kteří by se musili vystěhovati a takto přetrhnouti pouto k rodné půdě, vížící jejich rody po celá staletí, nebude poškozen a že mu bude vynahrazena řádně a poctivě nejen jeho hmotná ztráta, nýbrž i celá starost a duševní utrpení po celou řadu let.

Dále musila by zde býti pevná, jistá a úplná záruka, že celý okolní kraj nebude nikdy a v žádném případě ve svých nynějších hospodářských, zdravotních, klimatických a vůbec ve všech jiných poměrech poškozen v neprospěch dnešního zemědělského podnikání.

Pakli tato přirozená záruka nebude nebo nemohla by býti předem dána, pak nebude možno mluviti o uskutečnění tohoto projektu již z toho důvodu, že podle staré a dávné prakse hospodaření vodou nesmí se díti na úkor hospodaření půdou a že každý vodohospodářský podnik podle slov přednosty státního hydrologického ústavu dr inž. Smetany musí býti řešen s takového stanoviska, aby prospívaje a přinášeje co největší výhody jedněm, nikdy neškodil druhým.

Obyvatelé dotčené oblasti nestaví se tímto nikterak proti oprávněným a naléhavým požadavkům svých kamarádů-zemědělců z Polabí, tyto jejich požadavky plně uznávají a všemožně se přičiní, aby řešení pro ně příznivé a rychlé dálo se tak, aby při tom nebyl žádný kraj poškozen.

Jiná důležitá otázka našeho pohoří jest otázka lnářská. Československé lnářství nalézá se od počátku XX. věku v úpadku. Plocha lnu u nás klesla u srovnání s dobou kolem 80. let minulého století na jednu třetinu. Příčin je celá řada. Je to hlavně konkurence bavlny, v menší míře hedvábí a konkurence jiných přediv v denním životě používaných. Spotřeba lnu klesla a předválečné levně vyrábějící Rusko zmocnilo se evropského trhu lnem. Len se přestal vypláceti a nahrazoval se rentabilnější cukrovkou, brambory, obilninami, ba i pícninami a udržel se jen tam, kde nebylo vhodnější náhrady za len.

Soudobá situace domácího lnářství a tírenství je přímo strašlivá, neboť v nynější jarní době nalézá se jistě 80% domácí produkce lnu jednak u pěstitele, jednak u tírníka. Len tento jiná léta dávno již prodaný letos nikdo nekupuje, neboť průmysl zásobil se levným ruským lnem a s výkupem domácího lnu otálí a pokud jej kupuje, nabízí zaň ceny stejně směšné jako urážlivé. V této době je nezbytná pomoc státu, aby poskytl nejméně částku 4 mil. Kč na opatření peněz, které by se poskytly ve formě záloh zemědělcům a tírníkům, aby mohli len, který průmysl odmítá, uskladniti.

Dále dovoluji si upozorniti na naše vyspělé včelařství, které v našich horských oblastech je zhusta pěstováno a které má nesmírný význam zejména pro naše ovocnictví. Prosím i v tomto odvětví zemědělství o vzácné porozumění a podporu.

Nemohu opominouti, abych jako dlouholetý delegát a člen výboru českého odboru zemědělské rady neodmítl se vší rozhodností a důrazem výtky a útoky činěné zde zemědělské radě, ať pocházejí od kohokoliv. Vysoký stupeň našeho zemědělství ve všech směrech a oborech, v produkci rostlinné i živočišné a vůbec ve všem ostatním zemědělském podnikání a pokroku nebyl by možný a myslitelný bez iniciativy, propagace a podpory naší zemědělské rady po celou řadu let jejího trvání.

Zemědělská rada, její vedení, předsednictvo, výbor i vzácně schopné úřednictvo jednali a jednají vždycky a všude beze vší stranickosti, majíce na zřeteli jen jednu a jedinou věc: Povznesení, podporu a ochranu našeho zemědělství ve všech směrech. Činnost českého odboru rady zemědělské bude v historii českého zemědělství zapsána nejkrásnějším písmem, a výtky a útoky proti zemědělské radě podnikané musí odsouditi každý nepředpojatý a nestranný pozorovatel jako nevěcné, nepravdivé, nečestné a nemístné.

Ke konci budiž mi dovoleno jako zástupci zemědělského lidu podorlického a podkrkonošského kraje poděkovati upřímně a srdečně poslanci naší župy dr Jos. Černému, který jako předseda výboru rozpočtového věnoval projednávání tohoto rozpočtu největší píli a péči a který, pokud se týče hájení zájmů zemědělského lidu i zájmů a potřeb státu, je vždy a všude na svém místě.

Jako členové republikánského klubu budeme ovsem hlasovati pro rozpočet, poněvadž víme, že je nutno dáti vlastnímu státu, čeho potřebuje. Činíme tak tím ochotněji, že hospodaření státu, dík rozumnému vedení, děje se v tom chvalitebném a jedině správném směru, že se vydává pouze tolik, co je možno na druhé straně přijmouti.

Žádáme jen jedno, totiž když my s porozuměním a dnes opravdu s velkými obětmi podporujeme vše ostatní, aby i na naše spravedlivé a oprávněné požadavky, zejména v této pro zemědělství tak tísnivé době, byl vzat také i u ostatních stran opravdový a náležitý zřetel. Nebude to jen ku prospěchu samotného zemědělského stavu, nýbrž především také ku prospěchu státu, neboť, jak pravil sám býv. min. předseda francouzský: Kvetoucí zemědělství je základem blahobytu státu. (Potlesk.)