Pod vítězným elánem industrialisace a kolektivisace zemědělské výroby v Sovětském svazu se hroutí, úplně rozvrácena, k zemi říše náboženského temna na ruském venkově. (Posl. Navrátil: A proto ruští rolníci utíkají z Ruska!) Rolník kolektivního zemědělství v Sovětském svazu je už typ jiného člověka než mužík. (Posl. Sedláček: Otrok!) Sovětský rolník již dospěl k tomu, aby poznal výrobní techniku, aby poznal síly společenského vývoje, dospěl k tomu, aby žil kulturně, aby měl také volno, aby si také něco přečetl, aby se také vzdělával, jako se vzdělává proletář a dělník v městě. Dnešní sovětský rolník přestává věřiti náboženským báchorkám, přestává choditi do kostela, přestává sypati kopějky popům. Ano, kulturní revoluce zachvacuje s úspěšným postupem socialisace zemědělský ruský venkov. Socialismus béře náboženským pověrám povždy nejpevnější a nejsolidnější půdu, zaostalost, temnotu venkova, a zorává i tuto půdu pro lidský pokrok, pro snažení k vyšším formám společenského života.

Ječivý nářek ruských popů a mezinárodní štvanice papeženců souvisí s tím, že úspěšný postup kolektivisace zemědělské výroby drtí, isoluje a likviduje kulaky, tyto výhonky kapitalistických výrobních forem; ničením kulaků ničeni jsou poslední mecenáši popů, poslední opora a naděje církevních služebníků tmy, poslední opora a naděje starého světa mezinárodní reakce.

Náboženství a církev v Sovětském svazu odumírá. Není již v Sovětském svazu třídy, která by náboženství a církev potřebovala, která by potřebovala této pomocnice třídního útlaku, tohoto nástroje ohlupování, této šiřitelky tmy. Taková třída, která by náboženství popů chtěla použíti, jest jen mimo hranice Sovětského svazu, je to kontrarevoluce ruská, je to mezinárodní buržoasie, která nyní s papežem v čele organisuje křižácké štvaní proti Sovětskému svazu. Ovšem pokud jsou popové a církev nástroji zahraniční kontrarevoluce, dovede se s nimi sovětský proletariát podle svých zákonů dobře vypořádati. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Popové, kteří sedí v sovětských žalářích, nejsou tam vězněni proto, že hlásali náboženství, nýbrž proto, že byli špiony zahraniční kontrarevoluce, že organisovali spiknutí proti proletářské vlasti, že štvali pracující lid proti sovětské vládě, že z kostelů dělali skladiště zbraní, připravených pro kontrarevoluční povstání a podporu imperialistického válečného tažení. Děláte-li z těchto zločinců mučedníky jako první křesťany, je to celému světu k smíchu.

Tvrzení o potlačování náboženství v Sovětském svazu je lží. To jest jasno každému uvědomělému člověku. Lží je tvrzení o násilném zavírání a rušení kostelů v Sovětském svazu. Kostely jsou v Sovětském svazu zavírány jen s jednomyslným souhlasem obyvatelstva příslušné obce. Uzavření kostela se děje jen, když se obyvatelstvo jednomyslně pro to vysloví. Na denním pořádku jsou v Sovětském svazu zjevy, že vystoupí pop, kněz a prohlásí před shromážděnými obyvateli, že je klamal, že je podváděl, že není boha, že kopějky, které oni sypali, propil a s matuškou proflámoval. Lituje, že mohl takové hnusné řemeslo tak dlouho prováděti, kaje se a prohlašuje, že chce s pracujícím lidem pracovati pro socialismus, který uskutečňuje opravdové bratrské soužití a rovnost lidí. Sovětský proletariát kostely neboří, sovětský proletariát ponechává kostely, jsou-li drahými stavitelskými památkami, jako musea, a dělá z kostelů domy kultury, dělá z nich kluby pro dělníky a rolníky, divadelní a přednáškové síně, krátce domy vzdělání. Ovšem sluhové Říma, buržoové to nazývají profanací, když z prostor, které sloužily za místa k ohlupování lidí, se dělají místa osvěcování a kulturního vzdělávání. Nazýváte profanací, když z kostela, který se pro nic jiného nehodí, si udělají ruští rolníci skladiště jablek. Prohlašujeme, že stokrát jest užitečnější kostel jako skladiště jablek, nežli jako místo ohlupování pracujícího lidu. Lidstvo ví, jak nestoudným pokrytectvím je rozčilování se buržoasie nad profanací kostelů v Sovětském svazu. Lidstvo vidělo, co dělala buržoasie a církev katolická za světové války, kdy katolická církev nebránila, aby chrámy a drahé stavitelské památky byly přeměňovány ve spoušť a trosky, kdy náboženský cit nebránil, aby z kostelů byla udělána skladiště prachu, lágry zajatců a stany vojenských štábů. Náboženský cit sluhů církve katolické se při tom nebouřil, naopak oni tomu ochotně napomáhali. Rozhořčují se, že v Sovětském svazu byly rozlévány zvony v materiál na součástky pro průmyslové stroje. Rozhořčují se, ale jich náboženský cit jim nebránil, aby za války byly posvěcené zvony rozlévány v kanony, z jichž jícnů byla chrlena smrt do milionů a desetimilionů nevinných lidi. Tehdy se náboženský cit ve sluzích římsko-katolické církve neozval. Sluhové římsko-katolické církve, páter Roudnický, světili tyto kanony (Výkřiky.), sluhové římsko-katolické církve světili vražedné zbraně. (Hlasy: Vy říkáte, že jste vzdělaný a takové báchorce můžete věřiti?) Chcete popříti, že feldkuráti štvali do války pro císaře? (Výkřiky.) Páter Roudnický měl proces s Krňanským z Práva lidu, Roudnický jako feldkurát hnal vojáky, aby šli prolévat krev za císaře pána. (Posl. Adámek: Roudnický byl rehabilitován!) Nanejvýš v očích buržostů, nikoliv v očích drobných lidí, rolníků a dělníků, z nichž každý potvrdí, že kněží za války světili zbraně a štvali lid do války. (Hlasy: To je lež!) Jestliže to pokládáte za lež, tak lhář jste Vy! Veškerý pracující lid vás usvědčí ze lži, když říkáte, že kněží nesvětili zbraně. (Posl. Adámek: Člověče, kde jste byl po celou válku?) Co vy jste dělal, pane Adámku? Pan Adámek se pokorně kořil před císařovnou Zitou společně s Msgr. Šrámkem, do poslední doby jste dělal sluhu rakouské monarchii. (Výkřiky.) Vy můžete nejméně mluviti, vy jste drželi hubu po převratu a pracující lid vám zase tu hubu umlčí.

Vy se rozhořčujete pro rušení posvátnosti kostelů v Sovětském svazu, vy, kteří jste z kostelů učinili strašlivé peleše lotrovské, jak o tom jsou známy nesčetné doklady. Jestliže se rozčilujete a mravně rozhořčujete, pak z vás mluví pouze a pouze nejhnusnější pokrytectví. Máme vám připomenouti, co se dálo v kostelích, co se dálo v klášterech, máme vám připomenouti Damase Macocha, který oloupil vaši bohorodičku, Pannu Marii Čenstochovskou o diamanty a udělal z posvěceného kláštera peleš, máme vám připomenouti starého Drozda, který okradl lidi? (Výkřiky.) Na každé stránce světových dějin jsou sta a desítky zločinů, neřestí a zvrhlostí, které byly páchány pod kněžskou kutnou, na papežském dvoře stejně jako v malých farách. (Výkřiky poslanců čsl. strany lidové a poslanců komunistických. - Místopředseda Stivín zvoní.) Klerikálové, ti pokrytečtí sluhové Říma, šíří lež, že prý bolševici olupují svaté obrazy o diamanty. Uvedl jsem případ Damase Macocha, který Čenstochovskou bohorodičku oloupil o diamanty.

Když v Sovětském svazu obrazy sňali se stěny a dívali se na ně, seznali, že páni popové pravé diamanty už dávno šlohli a místo pravých diamantů tam dali sklo. (Hlasy: Oni vás znají, proto to musili schovati!) Jste pokrytci, holoubkové, rozhořčujete se, že v Sovětském svazu byl zrušen posvěcený den neděle a zaveden den odpočinku po 4 dnech, a to se rozhořčujete vy, kteří zde v kapitalistickém řádě štvete dělníka, aby pracoval i v neděli, kteří jste neděli skutečně zrušili, kteří štvete dělníka, aby se v dřině plahočil i v neděli, aby neměl ani den odpočinku, to se rozčilujete vy, kteří na př. odhlasováváte, že obchodní zaměstnanci mají pracovati i v neděli a nemají míti nedělního klidu. Lžete o bezbožných nemravnostech v Sovětském svazu, vy, služebníci církve, jejíž dějiny jsou ověnčeny řetězem strašných nemravností. Soptíte vzteky a mluvíte o nemravnosti, když manželství a rodina položeny byly v Sovětském svazu na podklad volného svazku a když žena, kterou jste po tisíciletí zotročovali, které jste v lidské společnosti vykázali místo jen v posteli a postavení otrocké podřízenosti vůči mužovi, když tato žena v Sovětském svazu svobodně žije rovnoprávně s mužem a když tu má možnost vyvinouti své schopnosti a rovnocenné uplatnění ve snahách o uskutečnění největších ideálů lidstva... (Hlasy: Žena jest otrokyní zvrhlíků v sovětském Rusku!) Denní listy přinášejí denně zprávy o tom, jak kněží jsou pohlavně zvrhlí, jak vy jste učinili z klášterů pařeniště pohlavních zvrhlíků, a do klášterů chodí jenom takoví lidé. (Výkřiky posl. Adámka.)

Lidstvo ví, co vaše vzteklé soptění proti Sovětskému svazu znamená, že z vás mluví zášť a nenávist proti novému sociálnímu řádu, který vám a celé mezinárodní buržoasii a reakci spolu s Římem věští konec.

Pracující masy světa jasně vidí, že ten, proti komu Řím a papež táhne, je činitelem pokroku a pracující masy světa vidí, že tábor, se kterým táhne římský papež, Řím, je táborem nejčernější reakce, a uskutečňují se slova Marxova, že se všechny temné mocnosti světa spojí, aby zahnaly strašidlo komunismu. (Hlasy: Vy věříte ještě v hastrmana! - Veselost a výkřiky poslanců čsl. lidové strany.) To jsou ubohé klerikální mozky!

Co je Řím, co je církev římsko-katolická? Od věků nejochotnější pomocnice reakce, každé reakce a konservativnosti. Řím a církev podporovala feudální stavy proti osvícenému pokroku, podporovala feudalismus proti buržoasii a buržoasii proti revoluci proletariátu. Buržoasie v letech svého revolučního elánu stála proti církvi, ale spřáhla se s ní proti proletariátu, používá jejích služeb jako nástroje ideologického zotročení pracujících mass. Význam církve a klerikalismu stoupl zvláště v období imperialismu. Imperialisté používají církve při zotročování koloniálních národů. Předchůdcem imperialistického dobyvatele byl vždycky missionář s křížem; s otrokářským bičem, kořalkou šel při imperialistickém podmaňování národů ruku v ruce misionářův kříž. Církev prokazuje imperialismu velké služby ideologickou přípravou imperialistické války a svojí činností za války. Náboženský pacifism uspává bdělost proletariátu před válečnými záměry imperialistů. Kněží štvou do války, imperialistickým záměrům staví do čela znamení kříže.

Řím a církev je od existence Sovětského svazu nejzavilejším odpůrcem ruského dělnického státu a zúčastní se všech piklů proti Sovětskému svazu. Nynější papež Pius XI, jako kardinál Ratti ve Varšavě štval r. 1920 do války proti Sovětskému svazu, sloužil děkovné bohoslužby za zahnání rudých vojsk, od nastoupení na papežský stolec pak podporuje tento Ratti politiku obklíčení Sovětského svazu. Konkordáty s okrajovými státy jsou výrazem této politiky.

Papež a Řím stojí ve službách strůjců války proti Sovětskému svazu. [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 25. února 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy. Viz str. 113 této těsnopisecké zprávy.]

Staví-li se římsko-katolická církev do pokryteckého postoje obránců náboženské svobody a obrany volného svědomí, pak ji dějiny usvědčují z nejhoršího pokrytectví. Není třeba uvádět to moře krve, kterým se v dějinách brodila církev katolická; není třeba uvádět strašlivé krvavé řádění inkvisice; není třeba zacházet do světových dějin, stačí připomenouti dějiny nejbližší, dějiny českých zemí. Každá řádka dějin z českých zemí usvědčuje papeže a římsko-katolickou církev, stavící se do posice obránce náboženské svobody a svobody svědomí, z nejpokrytečtější lži. Pro kacířství na katolické církvi jste upálili Husa, protože lid českých zemí nechtěl vyznávati dogma římsko-katolické církve; vedli jste po staletí lupičské a žhářské války, vyvraždili jste miliony, víru jste v českých zemích šířili mečem a nejkrvavějším násilím. To nevylíčitelné pobělohorské řádění, ty nevylíčitelné pobělohorské útrapy byly dílem Říma. Nejkrvavější tyranii podporovala v českých zemích římsko-katolická církev. Jezuitský širák, dragounská šavle, popraviště - to byly symboly praktikování náboženské svobody, praktikování svobody svědomí římsko-katolickou církví. Dějiny českých zemí jsou vyplněny staletým zápasem s Římem, s touto mocností nejdivočejšího materielního i duševního násilí.

Tyto dějiny jsou ještě živé, jsou čerstvé. Pracující lid Československa jich nezapomíná a z nich si živě připomíná, co je Řím a jak posuzovati dnešní štvaní římského papeže, dnešní štvaní římsko-katolické církve proti Sovětskému svazu. Ano, dějiny znají případ, kdy římský papež, kdy Řím organisoval křižácká tažení proti revolučním silám, proti silám pokroku, proti myšlence komunismu. Je to případ z dějin této země. Proti Husitům, proti táboritským komunistům podněcoval a vedl Řím kdysi také křižácké tažení, vypověděl jim také svatou válku a volal proti nim také všechen křesťanský svět a chrlil na ně kletby stejně tak jako proti bezbožcům, proti rozvratitelům mravního řádu, proti rozvratitelům rodiny. Papež tehdy také štval celý křesťanský svět proti komunistickému moru. Křižácká vojska byla však porážena táboritskými vojsky všude, kde se objevila, a papežský legát Julius Cesarini ztratil klobouk, jak divě prchal před táboritskými vojsky, roznícenými velikou ideou komunismu. Byla to veliká a slavná chvíle dějin, kdy se lid českých zemí dostal do popředí světových dějin.

A my se k této slavné revoluční tradici hlásíme, jako se hlásíme ke každé tradici revolučního odboje proti vykořisťovatelské moci, jako se hlásíme k tradici odboje proti Římu, proti této mocnosti duševního útisku. Hlásíme se k ní jediní plným právem, a tím více, co zatím československá buržoasie úplně utekla od husitské tradice, utekla od Husa, utekla od Žižky, utekla od reformační tradice a utekla se k tradici katolicismu, nejtemnějšího katolicismu, utekla se k tradici sv. Václava. A my připomínáme revoluční tradici českých zemí, připomínáme revoluční táboritskou tradici, připomínáme tuto kapitolu dějin nyní, kdy římský papež a římsko-katolická církev organisuje křižácké tažení proti zemi, která uskutečňuje socialistický řád. Připomínáme úlohu Říma, kterou hrál v dějinách útlaku českého lidu jako pomocník nejkrvavějšího násilí, jako pomocník reakce, a připomínáme na doklad, jakým pokrytectvím je nynější postoj Říma, římsko katolické církve, která se staví do posy jako obránce náboženské svobody, jako ochránce svobody svědomí. Ano, dějiny usvědčují Řím a římskou církev z nejničemnější lži, když se nyní staví na obranu kultury a vzdělanosti, na obranu civilisace prý ohrožené bolševickým barbarstvím. Myslíte, že lidstvo zapomnělo, že to byla vláda Říma, že to byla vláda církevního tmářství, která po tisíciletí zdržovala vývoj lidské vzdělanosti, která potlačovala vzdělání a vývoj lidské společnosti? Myslíte, že lidstvo zapomnělo, že to byl Řím a římsko-katolická církev, která upálila Husa, Jeronyma, že jste prokleli Koperníka, mučili Galileiho, umučili Giordana Bruna, že jste na Staroměstském náměstí popravili mistra Jesenia za to, že provedl první pitvu a chtěl otevříti cestu pokroku lékařské vědy? Myslíte, že lidstvo zapomnělo, že jste potlačovali každý pokrok, vědu a násilím udržovali a šířili tmu, ve které se vám, služebníkům temnoty, tak dobře daří? Nikoliv. Štvavá kampaň Říma proti Sovětskému svazu nikoho nezmate. Pracujícím masám je jasno, že Římu a papeži nejde o náboženství, nýbrž o lupičské imperialistické zájmy, o zničení dělnického státu. Voláte-li na pomoc svatého Basileje, sv. Mikuláše, sv. Jana Křtitele, sv. Cyrila a Methoděje, je to vaše vzývání svatých komedií. Víte, že byste to proti sovětskému proletariátu nevyhráli se sv. Mikulášem, sv. Janem a Cyrilem a Methodějem, víte, že je to komedie. Vy se nespoléháte na tyto svaté, nýbrž na tanky, letadla, vzýváte sv. Škodu, Kruppa, Schneidra, abyste pomocí vražedných prostředků vyhubili sovětský režim. Organisujete imperialistickou válku, chcete restaurovat v sovětském Rusku starý kapitalistický řád a učiniti Sovětský svaz opět kořistí mezinárodního imperialismu.

19. března budou vaše procesí verbováním a štvaním do války proti Sovětskému svazu. Budete v kostelích žehnat válečným zbraním proti Sovětskému svazu. Papež organisuje křižácké tažení za plné podpory druhých dvou nástrojů kapitalistické reakce a nástrojů imperialistické války proti Sovětskému svazu, za pomoci fašismu a sociálfašismu. Spojenectví kněžského kropáče s fašistickým mečem proti revoluci, proti Sovětskému svazu, je již dávné a známé bratrství. Bylo zpečetěno smlouvou mezi Vatikánem a Mussolinim. Není překvapením, že II. internacionála a sociálfašistické strany podporují štvanice papeženců proti Sovětskému svazu a plně se s nimi solidarisují. Sociálfašisté jsou nejhorlivějšími organisátory imperialistické války proti Sovětskému svazu a předvojem mezinárodní kontrarevoluce. Scházejí se ve službách mezinárodního kapitalismu s Římem.

Pokud jde o poměr k církvi a náboženství, soc. demokracie nejen že opustila stanovisko třídního socialismu, ale utekla i z půdy měšťáckého liberalismu a schází se dnes plně i ideologicky na jedné platformě s církví a Římem, na platformě reakce, ohlupování pracujícího lidu, na platformě obrany kapitalistických řádů aktivního kontrarevolučního boje proti proletariátu a na platformě organisování imperialistické války proti Sovětskému svazu. Sociálfašisté podporují klerikální reakci všude, kde jsou u moci, posilují klerikalismus a církev, jak o tom svědčí uzavření konkordátu v Prusku a v Německu vydání skol a celého kulturního života pod vliv klerikální reakce. Kněží jsou v soc. demokracii nejen trpěni, nýbrž dokonce vítáni. V anglické Labour Party je značná část kněží. U nás to byl "socialista" Beneš, který uzavřel modus vivendi. Loni při svatováclavských oslavách bylo demonstrativně uskutečněno spojenectví sociálfašistů s klerikální reakcí.

Druhá internacionála ve všech kapitalistických státech nyní podporuje štvanice papeženců proti Sovětskému svazu. Podporuje je i berlínský "Vorwärts" a vídeňská "Arbeiterzeitung". Štvanice papeženců proti Sovětskému svazu mají velmi živý ohlas i v řadách čsl. buržoasie, která pohotově reagovala na papežův paličský list a přidala se k rozpoutané štvanici. Měšťácký a sociálfašistický tisk ochotně otiskoval všechny protisovětské kletby a hanobení Sovětského svazu z úst církevních hlav.

Se štvavým projevem vystoupil i pražský arcibiskup Kordač a měšťácké čsl. listy štvou, aby se Československo zúčastnilo zákroku proti pronásledovatelům náboženství v Sovětském Svazu, a vyvolávají náladu pro účast na válečné intervenci Československa proti Sovětskému svazu. Je tím dokumentována úzká spolupráce mezi čsl. buržoasií a Římem, která byla utvrzena modem vivendi. Tento modus vivendi neznamenal nic jiného, než smlouvu mezi čsl. buržoasií a Římem o spolupráci proti proletářské revoluci, proti komunismu, pro kapitalistickou reakci, pro válku proti Sovětskému svazu. V Československu postavily se v čelo papežského křižáckého štvaní proti Sovětskému svazu křesťansko-sociální odbory, které svolávají na den 18. března protesty proti potlačování náboženství v Sovětském svazu. Československo má se státi nástupištěm křižáckého tažení, organisovaného římským papežem.

Celá čsl. buržoasie štve proti Sovětskému svazu. Bělogvardějské pikle zasahují i do Československa. Dr Kramář je na koni. Jeho cesta za hranice neměla jiného účelu než aby smluvil se štábem ruské kontrarevoluce, ruských bělogvardějců v cizině mobilisaci bělogvardějských sil v Československu a pohotovost jejich k válečnému nástupu proti Sovětskému svazu. Dr Kramář se domnívá, že nadešla chvíle, kdy se může uskutečniti jeho starý sen, aby nynější režim v Sovětském svazu byl násilím povalen a na jeho místo opět nastoupil starý carský absolutismus. Dr Kramář je, jak známo, hlavním mecenášem a podporovatelem bělogvardějců v Československu. Jeho vila je stanem bělogvardějské kontrarevoluce. Dveře její jsou otevřeny pro každého emigrantského lumpa. Idealismus dr Kramáře spočívá dnes v tom, že peníze, které vyždímá na čsl. textilních dělnících věnuje na podporu toho, aby byl opět zotročen ruský pracující lid.

Rozhořčení a roztrpčení dr Kramáře proti Sovětskému svazu je zvláště pochopitelné. On má jakousi soukromou účast na kontrarevolučních plánech proti Sovětskému svazu, poněvadž byl bolševickou revolucí osobně dotčen. Plně chápeme, že je roztrpčen, když si vzpomene, že v jeho nádherné vile na Krymu, ve které byl zvyklý před válkou tráviti léto a se svojí Naděždou dýchati vzduch, který v jeho blízkosti dýchalo jeho carské veličenstvo, pookřívají dnes a se uzdravují dělníci, ti dělníci, nad kterými Naděžda Kramářová byla zvyklá si držet a zacpávat nos. Dr Kramář jak známo se již jedenkrát osobně zúčastnil pomoci ruské kontrarevoluci Jel osobně pomáhat Denikinovi. Jest známo, jak to s Denikinem dopadlo. Je známo, jak Denikinův kontrarevoluční nájezd byl chrabrým rudým vojskem odražen. Dr Kramář měl příležitost na své vlastní oči poznati chrabrost rudých vojsk. Dnes sovětský proletariát se stejnou, ba ještě větší chrabrostí je připraven k obraně své vlasti a s ním společně celý mezinárodní proletariát. Mezinárodní proletariát rozbije plány křižáckého tažení proti Sovětskému svazu. Dá na nepřátelské štvanice proti Sovětskému svazu papeži a Římu odpověď pohotovým bojem na ochranu Sovětského svazu, rozpoutáním nejostřejšího boje proti Římu, proti klerikální reakci, organisující válečné tažení. Ano, Řím musí býti souzen.

Pro dělníka, pro pracujícího rolníka, pro pracující ženy, pro uvědomělého pracujícího člověka není místa v řadách církve. Ven z církví! Do boje proti papežským a církevním pomocníkům válečných imperialistických choutek proti Sovětskému svazu! Do boje za odluku církve od státu, do boje za konfiskování církevního majetku, za prosazení požadavku, aby byly okamžitě přerušeny styky mezi Československem a Vatikánem, aby byl okamžitě uznán Sovětský svaz! Proletariát Československa dá pádnou bojovnou odpověď na štvanice papeženců 6. března a postaví se 19. března bojovně proti nástupu papežských křižáků proti Sovětskému svazu. Celý pokrokový svět je dnes na straně Sovětského svazu. Je si vědom, že ten, proti komu táhne do pole Řím, je činitelem pokroku. Je si vědom, že tábor, s nímž jde Řím, je táborem reakce. Socialismus v Sovětském svazu je na pochodu. Kletby a zaklínání římského papeže tento vítězný pochod socialismu nezastaví. Mezinárodní revoluce je na pochodu. Ta staví plně své síly do služeb obrany Sovětského svazu. Mezinárodní proletářská revoluce se dává na vítězný pochod, aby smetla kapitalismus, zahnala kapitalisty ze země a bohy s nebe. (Potlesk poslanců strany komunistické.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Sedláček.

Posl. Sedláček: Slavná sněmovno! Dříve než přikročím k debatě rozpočtové, dovolte mně alespoň několik slov na štvavou řeč komunistického řečníka, který tu mluvil přede mnou. Více než 1 1/2 hodiny bylo s tohoto místa tak hanebným štváckým způsobem útočeno proti katolickému náboženství, proti katolické víře, proti velké většině občanstva tohoto státu, že skutečně člověk, který to po slouchá, musil se pozastaviti nad tím, jak je to možno, aby takovým způsobem dnešního dne bylo ještě mluveno s tohoto důstojného místa naší poslanecké sněmovny. Když celý svět dnes povstal a pozvedl svůj hlas proti násilí, které se páše na velikém utiskovaném národu slovanském, všemožným způsobem se vynasnažil toto násilí obhájiti. (Výkřiky komunistických poslanců.) Ještě si dovolil říci, že to ruský lid dělal dobrovolně, že dobrovolně zavíral chrámy, dával zvony, aby z nich byla lita děla, veřejně s tohoto místa štval proti suverénu veliké, světové církve katolické. (Výkřiky komunistických poslanců.) Ohrazujeme se proti tomu, že takovým způsobem s tohoto místa bylo útočeno. Nejsme ještě tak staří, abychom se nedočkali konce tohoto násilí, této poroby velkého slovanského národa I Rusku vzejde jednou jitřenka, poměry zase budou normální a násilí bude odstraněno v tom velikém slovanském státě. (Potlesk poslanců čsl. strany lidové.)

Slavná sněmovno! Přihlásil jsem se k rozpočtové debatě, abych zvlášť promluvil o stavu živnostenském a obchodnickém, o kterém se s tohoto místa nejméně mluví a který do dnešního dne je státními činiteli přehlížen a snižován až skoro do řad posledních. To vidíme zvláště, když vezmeme naše rozpočty dřívější i rozpočet pro r. 1930.

Rozpočet ministerstva obchodu, které je povoláno k ochraně, hájení a podporování zájmů průmyslu, obchodu a živností, jest toho dokladem. Mně jde hlavně o složky, uvedené na druhém místě rozpočtu ministerstva obchodu a živností. Může toto ministerstvo plniti svoje úkoly z cifer, navržených v rozpočtu na r. 1930? To je úplně vyloučeno. Já alespoň o tom vyslovuji pochybnost.

Zkoumejme na př. blíže druhý titul rozpočtu tohoto ministerstva, který se týká zvelebování živností. R. 1928 bylo na tyto účely věnováno 14,435.796 Kč. Na zakročení z kruhů živnostenských podařilo se minulého roku tuto položku zvýšiti na 15,597.507 Kč. Co však se stalo letošního roku? Co jsme si loňského roku vybojovali, z části se nám odnímá a snižuje se na částku 15,263.270 Kč, t. j. cca o 334.000 Kč méně. Tak velká částka není žádnou maličkostí pro náš veledůležitý stav. Naší povinností jest vysloviti nejhlubší politování nad tím, že v době, kdy živnosti pod tlakem velkovýroby a pod daňovými břemeny následkem všeobecné krise odbytové den ze dne upadají, rozpočet ministerstva obchodu místo zvýšení se ještě snižuje a znemožňuje se mu plnění jeho úkolů. Podívejme se jenom na některé detaily tohoto státního rozpočtu. V detailu § 1 tohoto titulu, jednajícím o živnostensko-zvelebovací službě je to zvláště makavé. Tam je méně o 434.237 Kč. V řádných věcných výdajích je o 100.000 Kč méně, v mimořádných výdajích o 350.000 Kč méně.

§ 3 "opatření ku podpoře živnostnictva", položka 3 "podpora neúvěrních družstev živnostenských a jich svazů", má v rozpočtu letošního roku o 600.000 Kč méně.

Položka 4 téhož paragrafu - "podpora úvěrních družstev živnostenských, jejich svazů a organisačních snah odborových" má o 100.000 Kč méně. A prosím, tak to jde v jedné položce za druhou.

Pol. 5 "podpora živnostensko-zvelebovacích snah a podniků" výjimečně sice uhájila svoji posici, za to však už pol. 6 "podpora živnostenského výzkumnictví a zkušebnictví" prý z důvodů úsporných je zase snížena o 30.000 korun čsl. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Podobně je tomu i v pol. 7 "různá jiná opatření ku podpoře živností", která byla zase postižena snížením o celých 200.000 Kč.

Je nám malou útěchou, že v mimořádných výdajích pod pol. 8 je zařazena nová položka ve výši 2 mil. Kč na provedení mimořádných opatření na sanaci obuvnických živností. Jsme sice velmi vděčni ministerstvu obchodu, že skomírající této živnosti podává aspoň pomocnou ruku, ale nemělo by se tak přece díti, slavná sněmovno, na úkor jiných živností. Co se jedněm dává, druhým se zde veřejně ubírá.

K naší lítosti musíme však ještě také uvésti, že ani obchod není na tom lépe. V tit. 1, § 7 snižuje se částka věnovaná na zvelebení obchodu o celých 200.000 Kč. Macešsky, velmi macešsky se postupuje, slavná sněmovno, vůči našemu živnostnictvu a obchodnictvu, které je přece středem naší společnosti, ač by mělo býti naší povinností odstraniti tuto křivdu a postarati se o dostatečné vybavení ministerstva obchodu v tomto směru, aby péče o naše řemesla a obchod mohla se spíše stupňovati než snižovati.

Při této příležitosti dovolte mně, vážení kolegové, abych se zmínil ještě o jedné naléhavé otázce, týkající se našeho živnostnictva a obchodnictva; je to řádná reforma živnostenského řádu. Na novelisaci této pracuje se již několik roků, a to jednak v ministerstvu obchodu, jednak ve Státní radě živnostenské, jednak v Ústředně obchodních a živnostenských komor. Já, jako člen Státní rady živnostenské, měl jsem již nesčetněkráte možnost tlumočiti stanovisko našeho živnostnictva a obchodnictva k jednotlivým zásadám, podle kterých se má zříditi nový živnostenský řád a jimiž má býti upraven. Chci se však i s tohoto místa zmíniti o některých otázkách týkajících se reformy tohoto živnostenského řádu.