V první řadě je zapotřebí, aby se urychlily trochu přípravné práce, což však není míněno tak, aby se na tom pracovalo nějakým způsobem překotně, ale živnostnictvo a obchodnictvo klade si velké naděje do tohoto zákona a proto by se ho rádo již jednou dočkalo.

S radostí vidím, že po provedení některých změn v živnostenské sekci ministerstva obchodu, jejímž vedením byl pověřen dobrý odborník, sekční šéf dr Brejcha, začíná nyní vanouti jiný vzduch. Prosím ještě pana ministra obchodu dr Matouška a pana sekčního šéfa dr Brejchu, aby věnovali své vzácné síly co nejvíce tomuto dílu, od něhož si živnostnictvo tolik slibuje. Získají si tím jeho trvalou vděčnost a uznání.

Nový živnostenský řád musí řádně vybudovat průkaz způsobilosti, který nechť je průkazem materielním, t. j. aby do živností měl přístup jen ten, kdo se řádně vyučil a byl též prakticky zaměstnán a mimo to zkouškami dokázal svou způsobilost. Nemůžeme dále trpěti, aby každá ztroskotaná a často pochybená existence, která se nikde nemůže uplatniti, hledala svoji záchranu v obchodě a v živnostech. Tito nesolidní lidé naše živnosti ponejvíce poškodili a poškozují svou nereelností a neodborným vedením podniku.

Nový živnostenský řád musí z téhož důvodu omeziti i udělování dispensí na míru nejmenší, a nebude-li možno dispens vůbec odstraniti, je třeba aspoň ono omezení provésti Nový živnostenský řád musí zameziti dále fušerství, které se stalo pravou metlou našich živností. Též si přejeme, aby byla rozšířena pravomoc živnostenských společenstev a aby jejich návrhy a dobrá zdání byla respektována. Je to, prosím, velmi smutný stav, když zákonem k zastupování živností povolané orgány nemohou dosáhnouti ani toho, aby o jejich životních a základních otázkách byl jejich hlas nejen slyšen, ale i vyslyšen.

Naše zemské svazy československých lidových živnostníků a obchodníků, jichž jsem říšským předsedou, podaly už ministerstvu obchodu rozsáhlé a podrobné návrhy k reformě živnostenského řádu, a já se zde na ně jen odvolávám, aby byly respektovány. Musíme živnostnictvu v budoucnosti zajistiti lepší existenci, než máme my, a ujišťujeme je, že povinnost, kterou jsme na sebe vzali, také splníme. Když vypracujeme živnostníkům a obchodníkům vyhovující a je chránící živnostenský řád, splníme jistě už velkou část svého dluhu.

Slavná sněmovno! V posledních měsících děláme plány na odstranění zemědělské krise. Jsem toho mínění, že by se současně měla řešiti i krise živnostenská, která trvá již několik roků. I tento stav potřebuje okamžité pomoci, nemá-li zahynouti. Jsou některé obory řemeslnické, které již několik roků zápasí o holou existenci. Stavební odbory měly aspoň krátkou konjunkturu, která však také již pomíjí, ale na př. živnosti kožní, textilní rok od roku upadají a hynou. Do dnešního dne nežádaly státní subvence, žádaly jen práci, veřejné dodávky, ale musím, bohužel, s tohoto místa žalovat, že na mnohých místech není pochopení, že jde o záchranu sociálně slabých samostatných výrobců.

Již v minulé rozpočtové debatě jsem s tohoto místa poukázal na nás nejasný zadávací řád, který byl vydán vládním nařízením z r. 1920. Hned v § 2 tohoto zadávacího řádu v 1. odst. stojí, že se netýká dodávek, jež jsou vyhrazeny živnostníkům podle zvláštních ustanovení, která, prosím, za celých 10 let ještě vydána nebyla. R. 1923 vydalo ministerstvo veřejných prací prováděcí předpisy k zadávacímu řádu, avšak ono zvláštní ustanovení pro malé živnostníky vydáno nebylo. Proto máme nejasnosti při udělovaní různých zadávek, ježto každé ministerstvo postupuje jinak. Dodávky toho druhu poskytuje ponejvíce ministerstvo nár. obrany, ministerstvo pošt, ministerstvo železnic a některé jsou soustředěny přímo v ministerstvu obchodu. Každý tento úřad postupuje jinak. Po převratu, když jsme schvalovali příslušné vládní nařízení, jakým způsobem se tyto veřejné dodávky mají poskytovati, vynutili jsme si, že určité procento práce bude dáno malým živnostníkům, malým výrobcům. Tak u textilií žádali jsme 70%, u kožní výroby 50 až 60%. Vynutili jsme si tehdy, že tyto práce budou zadány distribucí, t. j. za pevně stanovených odměn, že si ustanovíme zvláštní mzdové komise, kde zástupcové dělníků i podnikatelů budou se raditi o mzdách, které budou chráněny zákonem. Podobná nařízení byla vydána, ale dnes vidíme, jakým způsobem se to mnohdy překročuje a nedodržuje.

Ministerstvo obchodu rozděluje velkou část práce, přidělené mu z ministerstva nár. obrany. Tam jsou na některé druhy práce pevně stanovené odměny. Zadává také práce různým státním úřadům, kde se vyhlásí veřejná nebo omezená soutěž. A to nejkřiklavější, na co si zvláště naši textilní výrobci stěžují, je to, že ačkoli veškeré výrobní potřeby obdrží od úřadů prostřednictvím tohoto ministerstva, dělá se přímo licitace na od měnu, na dělnickou mzdu. Něco podobného je zavedeno u ministerstva pošt i u ministerstva železnic.

My jsme se dožadovali již několikráte, aby tyto mzdové komise, které byly založeny v letech 1919 a 1920, se zase sešly a udělaly něco podobného jako ministerstvo národní obrany, abychom stanovili pevné odměny za tuto práci, když všechno ostatní k výrobě potřebné obdrží, ať tu má chudý živnostník také zajištěnu pevnou odměnu za tuto práci. Ale každého roku jsme svědky toho, že ministerstvo vždycky takto vypíše soutěž a soutěží se přímo o tu hubenou dělnickou a zaměstnavatelskou mzdu.

Říká-li se v zadávacím řádu z r. 1920, že bude vydáno zvláštní nařízení, jakým způsobem se tato distribuce bude prováděti, nevíme, kde to vázne, že naše vláda už dávno nevydala potřebná nařízení, aby malý podnikatel měl aspoň trochu jistoty, že bude moci po několik měsíců v roce tímto způsobem živiti sebe a svou rodinu.

Ministerstvo nár. obrany nedává veškeré textilní dodávky drobným živnostníkům prostřednictvím ministerstva obchodu. Ponechalo si některé dodávky k rozdělování samo, zvláště jednu dodávku, na kterou mají ponejvíce nároky naše nejchudší ženy, švadleny a domácké dělnice. To je výroba vojenského prádla. Tohoto prádla se spotřebuje v našem státě dosti velké množství a my se už po několik roků dožadujeme, aby, jako je to u jiných textilních předmětů, určité procento, aspoň 60 nebo 80% bylo svěřeno ministerstvu obchodu, aby toto zase podle svých zkušeností podělovalo kraje a místa, kde je největší nouze a kde máme hodně sociálně slabých žen. Ale nemůžeme toho prosaditi a právě o tento předmět dělá se vždy také veřejná licitace a kdo chce ony práce dostati, musí se slevovati, a mnozí, kteří jsme zasvěceni do těchto prací, musíme konati nepříjemné cesty k různým úřadům i na toto ministerstvo nár. obrany, abychom si vyžádali kus práce pro určité kraje. Zdůrazňujeme vždy, že je to práce nouzová, ale říká se nám: "Tam musíme šetřiti, máme malé rozpočtové položky a musíme zásobovati co nejlaciněji." My však poukazujeme, že je to přece několik set tisíc, několik milionů, kdežto při jiných ohromných dodávkách, do set milionů jdoucích se tak úzkostlivě nepostupuje.

Nastínil jsem některé křiklavé případy při těchto dodávkách, jak krušná cesta se musí mnohdy nastoupiti, aby se kus práce dostalo právě pro sociálně nejslabší. Poslanec jistě má těžkou posici; vypadá u úřadů, jako by z toho měl osobní prospěch, ačkoliv úřady se mohou přesvědčiti, že mnozí živnostenští zástupcové děláme to jen proto, abychom obstarali nejnutnější obživu, nejnutnější práci pro našeho sociálně nejslabšího člověka. Proto apeluji s tohoto místa na resortní ministry, kteří mají možnost chrániti a zachrániti tyto sociálně nejslabší a mají tyto práce pro ně každého roku, aby již jedenkráte se postarali o to, aby bylo vydáno jasné nařízení, podle něhož se mají tyto dodávky poskytovati, aby zde byla právní jistota.

Ještě něco chtěl bych říci ke kapitole ministerstva financí se vztahem k našemu stavu řemeslnicko-živnostenskému, ačkoliv tato kapitola se bude projednávati až zítra. Nejvíce stížností z kruhů poplatnických, sociálně nejslabších řemeslníků a obchodníků, týče se toho, že naše berní správy nevěří přiznáváním daně obratové. Vychováváme, vyučujeme naše živnostníky, jak mají přiznávati, dáváme jim zvláštní rady v sekretariátech, sami jim pomáháme příslušné archy vyplňovati, používáme všech pomůcek, a přece berní správy nevěří a libovolně určují hrubý příjem v těchto malých živnostech. Byl jsem minulou neděli v chudobném kraji uherskobrodském - je to můj volební kraj. Přišla za mnou chudá stařena, která vyrábí umělé květiny, a to jen příležitostně, když jsou odvody nebo když je na venkově muzika. Stěžovala si, že předpis daňový jí byl zvýšen, že přiznala hrubé tržby něco přes 8000 Kč a že jí to zvýšili na 50.000 Kč. Dal jsem případ vyšetřiti a tázal jsem se jí, protestovala-li proti tomu. Protestovala, a potom jí to opravili na 28.000 nebo 29.000 Kč. Již to je nápadné, tento veliký skok. Nyní jsem si ji vzal sám do práce. - Záleží mi přece na tom, aby státní správa nebyla připravována o příjem, jsme stranou státotvornou, víme velmi dobře, že stát musí žíti. Řekl jsem jí: Vidíte, stařenko, oni vám z hrubého příjmu vypočítají čistý zisk asi 20%, to je při 8.000 Kč 1.600 Kč, z toho byste přece nemohla býti živa, to každému rozum dá, že za 1600 Kč nebudete živa. Ale ona mi odpověděla: Jak bych nebyla živa, vždyť mám slepičky a kozu a já se jimi v domácnosti přiživuji, a to jsou pouze peníze na přilepšení. Kdybyste viděl, jak žiji, věřil byste, že více příjmů nemám.

To jsou křiklavé případy a já je zde právě veřejně ilustruji, abych upozornil pana ministra, že se něco podobného ještě děje. A když se lidé dovolávají ochrany, řádně to přednesou a ještě doloží účty, nevěří se jim a nadiktuje se jim několik set korun daní. Taková chudá žena to musí vzíti skutečně z vyživovacích příjmů a na to chudé živobytíčko jí zůstane ještě méně.

Velectěné Národní shromáždění! Dalo by se uvésti velmi mnoho podobných případů. Proto je skutečně potřebí, aby tam, kde se může vzíti více, postupovalo se radikálněji, poněvadž živnostníci to dobře vidí, oni sledují v novinách, kolik máme těch vyrovnání každý měsíc, kolik konkursů, oni vědí, kolik z těchto vyrovnání musí ztráceti berní správa, ministerstvo financí. Chudý člověk se nevyrovnává, ten živoří; zde se nemůže berní správa hojiti, ať se postupuje přísněji proti spekulantům, proti lidem zámožným, ale ať se chrání sociálně slabí. (Výborně!)

Velectěné Národní shromáždění! Ačkoliv se v tomto rozpočtu zase ponižuje živnostenský střední stav, sociálně slabí, budeme přece hlasovati pro státní rozpočet v úplné důvěře a s plnou nadějí, že v příštích letech se náprava zjedná. (Potlesk.)