Vo skutočnosti však ešte vždy vidíme, že pomerne nepatrná hŕstka inženierov borí sa v ťažkých pomeroch, vykonávajúc s niekoľko málo pomocnými silami nadľudskú prácu, aby aspoň z malej časti uspokojiť mohla volanie záujemníkov.

Preto vítame síce prejav terajšieho ministra zemedelstva z rozpočtového výboru o prehĺbení zemedelsko-technickej služby na Slovensku, ale radosť táto hneď je zakalená jeho vlastným dodatkom, že "nakoľko to len prostriedky a stav technických síl dovolí". A tu sme práve u jadra veci. Na jednej strane udržuje sa organizácia pre prevádzanie melioračných podnikov na systéme verejných odborných úradníkov, ale pri tom nie je postarané, aby týchto bolo dostatok, aby títo na Slovensku boli v takom počte, ktorý aspoň približne odpovedal by melioračným potrebám na Slovensku, že krivda táto ešte v krátkom čase nemá byť napravená, tomu nasvedčuje preliminovaný náklad na osobníctvo v zemedelsko-technickej službe.

Pri tom po stránke formálnej vypadá veľmi podivne, keď nie priamo podozrive, keď v podrobnostiach rozpočtu nie je vykázané, že koľko z jednotlivých kategórií úradníctva a tiež úhrnom pripadá na jednotlivé zeme, ač práve osobný náklad rozvrhnutý je podľa zemí. V tej veci žiadal by som energickú nápravu a plné vyjasnenie, aby nebolo žiadnych skrývačiek.

Ku srovnaniu preto potrebné je povšimnúť si, že z celkového osobného nákladu na odborné osobníctvo v Čechách pripadá okrúhle 49 %, v zemi Moravsko-sliezskej 33%, na Slovensko niečo vyše 15 % a pre Podkarpatskú Rus asi 3 %. Procentá tieto ešte ďalej by sa zhoršily v neprospech Slovenska, keď k tomu pripočítali by sme náklad na komasačný personál na Morave, preto že pre Slovensko v uvedenom zahrnuté je tiež odborné osobníctvo na komasačnú agendu. Ale i tak je vidieť, že na spomenutú už 50 % potrebu meliorácií na Slovensku proti ostatným zemiam k dišpozícii máme len 15 % personálu, t. j. z teraz systemizovaných 286 inženierskych miest Slovensko malo by mať aspoň 140 síl, zo 17 geometrovských aspoň 8 - a nemá ani jediného - a zo 148 pomocných technických síl aspoň 70. Keďže vo skutočnosti podľa zprávy, prednesenej v krajinskom zastupiteľstve, Slovensko má len 47 inženierov a 15 pomocných technikov, vidíme, že vzhľadom na potrebu meliorácií a celkový systemizovaný stav v republike má menej aspoň o 90 inženierov a 65 pomocných technikov.

Pri tejto príležitosti na adresu rôznych systemizačných, resystemizačných a normalizačných komisí a menovite na adresu pána ministra financií potrebné je hodne hlasite poznamenať: Systemizujte odborné sily pre rentabilné hospodárske podnikanie nie podľa voľajakých podivných procient a kľúčov, ale podľa skutočnej potreby a rozsahu žiadaných prác! Veď práca každého inženiera v melioračnej službe je vysoko hospodárna a rentabilná, čo vidno z jednoduchej úvahy. Spomenul som už, že hodnota zvýšenej úrody z 1 meliorovaného ha pôdy reprezentuje čiastku aspoň 1000 Kč. Jediný inženier za 1 rok opatriť môže všetkú odbornú prácu na prevedenie meliorácie 500 ha, tedy za priemerný plat najviac 20.000 až 25.000 Kč uvoľní z pôdy hodnotu 500.000 Kč. Tým - podľa uvedeného už na pr. umožní zvýšiť len dane aspoň o 15.000 Kč, čiže dobré 2/3 jeho platu vracajú sa štátu každým rokom len v daniach, zbytok zisku pripadá celkovému hospodárstvu, ktoré má tak nové pramene k mohutneniu.

Tedy, kde je tu logika, kde hospodárske úvahy, ktoré zamedzily by raz na vždy nedôstojné handlovačky o rozmnoženie pracovného sboru o jedno alebo niekoľko miest pre tak hospodárnu prácu?

Nie je možné konkrétne zaoberať sa teraz chystanou revíziou systemizácie, ktorá udajne pre zemedelsko-technickú službu je už pripravená. Toľko však je potrebné vyhlásiť, že za Slovensko museli by sme energicky protestovať, keby terajšia systemizácia nedoniesla podstatné zlepšenie a keby snáď od koreňa nenapravila krivdu prvej systemizácie, pri ktorej prevedená bola reštrikcia inženierskych síl proti stavu pôvodnému, zabezpečenému v rozpočte, o plných 40 %.

Neuspokojenie potrieb Slovenska v tomto smere muselo by byť považované za úmyselné poškodzovanie Slovenska a za provokatívnu tendenciu, aby znemožnená bola väčšia účasť Slovenska na tých položkách štátneho rozpočtu, ktoré určené sú na prevádzanie melioračných podnikov.

V tejto veci žiadam menovite tiež konkrétnu odpoveď na interpeláciu z 8. januára 1930, ktorú menom svojím a druhov podal som na vládu, a vyhlasujem, že zo všetkých síl budem sa brániť, aby melioračný program Slovenska nebol rozvrhnutý na niekoľko storočí, poťažne pri komasácii snáď na 1000 rokov.

Pri tejto príležitosti ďalej musím poukázať, že naších melioračníkov na Slovensku nemôže plne uspokojovať ani výska povoľovaných štátnych príspevkov a ani ich oneskorená výplata. V prvej veci nech je pamätané, že sme len na začiatku melioračného podnikania a preto nemôžeme byť stavaní na roveň pokročilejších historických zemi, v druhom prípade interkalárné úroky zaťažujú podniky tak, že často povolený príspevok je takmer iluzórny, a to zvlášte v tých prípadoch, keď prípravné práce, predpísané pre subvencované podniky, oneskoria stavbu o jedon aj viac rokov.

Je povinnosťou vlády, aby tiež postarala sa, aby zeme plniť mohly povinnosti predpokladané melioračným zákonom. Bolo by predsa úplne pochybené chystať prípadne zvýšené dotovanie štátnych prostriedkov na podporu meliorácií a pri tom nezabezpečiť zemiam potrebné finančné prostriedky, keď ináč povolenie každého štátneho príspevku viazané je na povolenie príspevku krajiny.

V tejto veci na Slovensku vyzerá to i pri tom nepatrnom stavebnom melioračnom ruchu veľmi kriticky a náprava je súrne potrebná.

Zo zvláštnych potrieb Slovenska upozorňujem na účinkovanie t. zv. veľkých vodných zátopových družstiev, ktoré reprezentujú dovedna plochu vyše 390.000 ha. Tieto družstvá následkom poválečných pomerov majú celý rad neupravených zásadných otázok, ktoré znemožňujú riadné účinkovanie.

Je to predne primerená valorizácia družstevných príspevkov železníc, ďalej usnadnenie evidencie a inkasácie družstevných príspevkov z pozemkov pri prevádzaní pozemkovej reformy, vymáhaní nedoplatkov družstevných príspevkov a otázky náhrady válečných škôd.

V tejto veci na patričné ministerstvá poťažne na Štátny pozemkový úrad podané boly písomné memorandá a bolo by súrne žiaducné, aby v záujme melioračného ruchu v oblasti dotčených vodných družstiev spomenuté otázky boly prajne vybavené.

Slovensko ďalej veľmi zainteresované je na komasácii pozemkov. Veď na 2 miliony ha pôdy čaká tu, že prevedením komasácie dané budú nové podmienky pre riadné hospodárenie. Tu okrem katastrofálneho nedostatku síl znemožňujú práce zastaralé zákonité predpisy, ktoré vydané boly pre celkom iné doby.

Tieto predpisy pri komasáciach umožňujú hospodársky neúčelnú účasť súdnych orgánov a okrem toho malichernosti katastrálnych úradných orgánov znemožňujú akýkoľvek rozvoj komasácií na Slovensku.

Preto potrebné je urýchlene uzákoniť nový komasačný zákon a rozmnožiť potrebám primerane technický komasačný personál.

S touto otázkou úzko súvisí tiež náprava dezolátnych pomerov v pozemkovom katastre, na čom predsa minister financií tiež musí mať primeraný záujem.

Vstupné vládne vyhlásenie venuje zaslúženú pozornosť tiež otázkam sústavnej elektrizácie a tešili by sme sa, keby v tomto obore počet zelektrizovaných obcí tiež čím skôr aspoň pomerne vyrovnal sa rozvoju elektrizácie v Čechách a na Morave.

K tejto rozpočtovej skupine vzhľadom na úplnu vyčerpanosť prostriedkov na vodohospodárske meliorácie konečne poznamenávam, aby ďalší rozvoj melioračného podnikania umožnený bol ústavným schválením vypracovanej osnovy o štátnom fonde pre vodohospodárske meliorácie a aby paralelná osnova o štátnom fonde pre vodné stavby a využitkovanie vodných sil tiež bola čím skôr uzákonená.

Slávna snemovňa! Týmto prejavom, myslím, dosť výstižne posvietil som na systematické zanedbávanie a poškodzovanie Slovenska v obore vodo-hospodárskom. A o nič utešenejšie to nie je ani v ostatných odvetviach, ako to už náš pán predseda Andrej Hlinka a ostatní mojí klubovní kolegovia štatisticky tu dokázali, podľa čoho smele môžem tvrdiť, že nie Česi doplácajú na Slovensko, ale naopak. V dôsledku toho ani za predložený rozpočet hlasovať nemôžem. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Slovo dále má pan posl. Schweichhart.

Posl. Schweichhart (německy): Slavná sněmovno! Mluvím-li nejprve o kapitole zemědělství, chci hned v úvodu zdůrazniti, že naše zásadní stanovisko k tomu jest: S radostí povoliti všecko účelné, abychom našim domácím zemědělcům umožnili plnění jejich úkolu v sociálním smyslu jako služby prokazované národu. Jsme si plně vědomi, že řešení této otázky má nejen ohromně důležitý národohospodářský význam, nýbrž že jest i svrchovaně složité a tudíž velmi těžké, dojista však se nedá zdolati dosavadními prostředky kapitalistických hospodářských politiků.

Výkonnost zemědělství jest závislá na poloze státu, podnebí, povaze půdy, avšak také na přiměřeném technickém výstroji a duševní pohyblivosti. Zemědělství prodělalo zvláště v době poválečné dříve nikdy netušený rychlý vývoj, který je strhl z úzkých domácích poměrů více než kdy jindy do víru kapitalistického světového hospodářství. Ve většině evropských zemí provedená pozemková reforma podstatně změnila strukturu zemědělství a mimořádně rozmnožila malorolnictví. Vývoj hospodářských hybných sil nabyl částečně fantastických tvarů. V severní Americe jest na př. prováděna těžba pšenice v největším slohu přímo po továrnicku. Plochy měřící desetitisíce hektarů se obdělávají a sklízí se z nich za pomoci úsporných velmi výkonných strojů. V sovětském Rusku snaží se napodobovati tento příklad velkorysé obilní těžby, používajíce všech myslitelných pomocných prostředků. Připomínám jen známé družstevní hospodářství "Gigant". Co potom, jestliže Rusko bude zase vyvážeti obilí ve velkém? Za takových poměrů na výnosné půdě má horský rolník u nás jako pěstitel obilí postačiti, t. j. býti schopným soutěže?

Soutěž se ve spojení s nadvýrobou strašlivě zostřila. Přebytky jsou prodávány přímo za babku přes všechna celní opatření za pomoci státních peněžních prostředků, přes prémie, subvence, dovozní a vývozní listy v cizině na vrub domácích spotřebitelů. Pociťujeme dumpingovou politiku Ameriky, nyní také Rusko hází obilí na světový trh. Průmysl a zemědělství pociťují stále zřetelněji pustošivé následky jednostranné výrobní politiky bez ohledu na spotřebitele. V průmyslu se přece již stala skutečností plánovitá výroba v zájmu kapitalistických zisků, to však v zemědělství není.

Našemu zemědělství chybí proto většinou ještě všecky podmínky plánovitého hospodářství, systematické pozorování trhu a zkoumání konjunktury, standartisace, stabilisace prodejních cen, odstranění zbytečných výrobních nákladů, přímý obchod zbožím od výrobce ke spotřebiteli atd. Zatím nabývá stále půdy i v kruzích nesocialistických národních hospodářů myšlenka, že za tak značně změněné situace v zemědělství nutno ke zlepšení poměrů užívati nových method. Mezinárodní osudové společenství se pociťuje stále zřejměji a tím i nutnost mezinárodní akce. Dřívější německý ministr zemědělství Schiele mluvil otevřeně o podřízení jednotlivce zájmům celku, rakouský Landbund rozhodl se zásadně pro obilní monopol, který byl dříve energicky odmítán jako systém nenáviděného vázaného hospodářství. Jestliže se nyní poznává v meziobchodu těžké poškozování zemědělství a spotřebitelů a proto se směřuje ke společnému postupu obou družstevních organisací i se strany agrární, vítáme to co nejživěji.

Pohlíželo-li se na tak zvaná ochranná cla dříve jako na universální lék pro stísněné zemědělství, množí se stále počet těch, kteří se vyslovují proti pevným clům, považují i pohyblivá cla za účinná a jedině schvalují pohotovostní cla jako nouzové opatření. Vedle toho přicházejí v úvahu jiná více méně pochybná opatření, nucené vymílání atd. I v posuzování hodnoty jednotlivých částí zemědělské výroby nastala veliká změna. Pěstování obilí velkosedláka a typického velkostatkáře nepřikládá se již rozhodující význam, spíše dobytkářství ve spojení s výrobou mléka a másla. Poněvadž dobytkářství jest speciálním oborem malých závodů, nabývá pěstování krmiv zvýšeného významu. Již se často uznává škodlivé přecenění pozemků. To vše jsou významná znamení změněného nazírání.

Poloha našeho státu, podnebí atd. odkazují naše zemědělství na to že zvláště v horských okrajových krajinách musí býti chov dobytka hlavním cílem zemědělské výroby, méně co do množství, více co do jakosti. Na místě v horách se nevyplácejícího pěstování obilí jest pěstovati výrobu krmiv lukařstvím a pěstováním zemáků ve spojení s racionálním chovem dobytka. Pěstování zeleného krmiva nutno prováděti soustavně, přirozených výrobních podmínek dlužno důkladně využíti. Přizpůsobení skutečným poměrům namísto zmatku, racionalisace a organisace, svépomoc, doplněná státní pomocí, levné nákladní sazby a úvěry, snížení daní atd. může agrární tíseň poněkud zmírniti. Nemohu souhlasiti s výrokem kol. Halkeho, že zemědělství učinilo již vše, aby se udrželo, s výrokem, jehož ostatně nemohl později uhájiti. Počítati se semknutou silou venkovského lidu jest jistě moudřejší než doufati ve schopnosti nějakého Mussoliniho, jak to učinil v rozpočtovém výboru pan místopředseda Windirsch. Že Mussolini mohl italskému zemědělství za krise systému právě tak málo pomoci jako kdokoli jiný, jest skutečností, jejíž odůvodnění spočívá ve věcných těžkostech, jak již naznačeno. Neupravená výroba, nadměrná nabídka projevuje svůj účinek samozřejmě ve všech oborech. Nesmíme přehlížeti, že na světovém trhu nyní klesají ceny surovin, které se vztahují nejen na potraviny, nýbrž i na gumu, vlnu, kovy atd. Také však lze pozorovati, že spotřeba obilí klesá. Všecky umělé pokusy, podepříti ceny valorisací přebytečných zásob, až dosud ztroskotaly a při tom také šlo o velmi veliké americké pokusy. Dá se to dokázati u 16 druhů, mezitím u čaje a kávy. Sama veliká příkladná organisace kanadských pěstitelů pšenice zápasí s největšími obtížemi. Nikoliv neprávem se poukazuje v týdenním přehledu "Bohemie" ze dne 23. února na ochablost cen jako na přirozený úkaz. "Co jsou platna všecka organisační opatření, jestliže celý svět zvětšuje osevné plochy, k motorisaci zemědělství jest zapotřebí více benzinu a oleje než krmiva a vzrůst počtu obyvatelstva není v žádném poměru ke zvýšené výrobě?" To všeobecně souhlasí, zvláště však také pro Československo. Jak zjistil hospodářský výbor Svazu národů, jde při zemědělské krisi skutečně o věc světovou, jejíž příčiny prý jsou velmi složité a různorodé. Výbor vidí cestu k řešení této věci v družstevní organisaci zemědělské výroby a zemědělské spotřeby, již by bylo nejprve provésti v jednotlivých státech než by se mohlo úspěšně přikročiti k další práci v mezinárodním měřítku. Organisace práce jest tedy novodobým lékem, plným právem; před mnoha léty již pravil socialistický spisovatel: Bez mezinárodní organisace, to se opět vidí, vzniká jen zmatek. Tak jednoduchá a mechanická, jak si mnohý představuje řešení agrární krise jen pomocí cel, věc však ve skutečnosti není. Kdo lehkovážně vzbudil naděje, poškozuje jen sebe sama. Nesmí se však také přehlížeti, že jednostranná zvýšení cel již způsobila zdravou reakci, jež vrcholí ve snaze, aby byl přivoděn celní mír v mezinárodním měřítku. Vzpírati se tomu, jako to činí odbor pražské zemědělské rady, zdá se býti nemoudrým, poněvadž, bude-li se v boji pokračovati, podlehnou hospodářsky slabší. Naše národní hospodářství, které neovládá ani 2% světového obratu, naše zemědělství vůbec nemůže trvale soutěžiti s největšími zeměmi, nevýhody malého hospodářského území jsou zde opět jednou zcela očividné. Rád bych zdůraznil ještě toto. Podle zkušeností jsou zájmy jednotlivých zemědělských skupin velmi různé, rovněž výnosnost jednotlivých závodů. Není tajemstvím, že právě v průmyslových krajinách pracují zemědělské závody nejintensivněji a že jejich rozmanitost jest tam obzvláště veliká. Také nelze se uzavírati poznání, že budou nutny určité nucené změny v rámci domácího zemědělství. Nechci jíti do podrobností. Již z tohoto malého přehledu lze viděti neslýchané množství skutečností a úkazů, jež nutno porovnati a oceniti, aby bylo možno vypozorovati směr organického dalšího vytváření v zemědělství a účinně podporovati vývoj. Chápe-li kdo, jaké obrovské práce theoretické a praktické, jakého vědeckého bádání jest zapotřebí, jak hluboko musí jíti národohospodář, aby mohl něco úspěšného vytvořiti, pak se teprve přijde na to, jak málo opatření je u nás v tomto ohledu učiněno. Nouze naučila housti, praví přísloví, jež se v tomto ohledu stalo velmi charakteristickým. V rozpravě českého agrárního klubu v Praze, o níž se referovalo v časopise "Wirtschaft" dne 18. ledna t. r., byla jako hlavní důvod krise označena skutečnost, že vyrábíme méně cenné jakosti, jež naši domácí výrobci přivádějí na trh. Cla proto nepostačí, bylo tam řečeno, spíše musí býti úlohou kompetentních činitelů, aby přiměli zemědělce k výrobě jakostních výrobků, aby je učinili na domácím a zahraničním trhu schopnými soutěže a výkonnosti. V tomto ohledu ukazovalo se právem na studium zemědělské výrobní techniky. Jeden řečník ukázal zvláště na poradce sociálně-demokratické strany v Německu, dra Baade, který dává státu nadmíru cenné po pudy co do badatelské práce a jiné. Bylo zdůrazněno, že náš Poradní sbor pro otázky hospodářské jest ve své sestavě unikum, které ignorují jeho vlastní členové.

Nyní bych rád něco řekl k samému rozpočtu ministerstva zemědělství. Jestliže pan posl. Windirsch výše staví živitelskou armádu rolníků než armádu obrannou a žádá, aby se u poslední spořilo, aby první byla posílena, pak s tím souhlasíme. Jen za doby občanského bloku nebylo však možno nic pozorovati v praxi stran takové záměny při zacházení s oběma armádami. Páni ze Svazu zemědělců a křesťanští sociálové hlasovali jako tehdejší německé vládní strany přece oběma rukama pro výzbrojní fond a obětovali 3 1/2 miliardy Molochu militarismu, místo aby svoji pozornost především obrátili k zájmům národohospodářským. Že při takové zvrácené politice musí zemědělství špatně pochoditi, jest na bíledni. Jestliže militarismus stále ještě ztravuje 18% celkových státních výdajů, jestliže zúročení státních dluhů pohlcuje přes 2 miliardy, nebo 22% rozpočtu, jsou-li pro pochybné účely k disposici nehorázné částky, zbude na konec samozřejmě pro národohospodářské problémy po čertech málo. Nepotřebuji na to zvláště ukazovati, že nynější rozpočet není dílem dnešní vlády, nýbrž dědictvím po občanském bloku, onoho občanského bloku, který v obzvláštní míře zavinil, nač si pan posl. Windirsch rovněž stěžoval v rozpočtovém výboru, totiž špatnou dotaci ministerstva zemědělství, pokud jde o všeobecné zájmy. Zvláštní přání určitých agrárních kruhů se zpravidla respektují zcela vydatně. 35 milionů Kč jen na chov koní a ostatní miliony pro jednostranné zájmy nejsou nepatrné, naproti tomu částky na nákup strojů a soutěže strojů, na stavebnictví, na povznesení zelinářství atd., příliš nepatrné, aby se tím dalo pro menší rolníky mnoho vykonati. Totéž se hodí na ovocnářství, jež loňskými mrazy ztratilo přes 4 miliony stromů a utrpělo škodu 700 milionů. Za 273.000 Kč se dá v tomto ohledu udělati málo. Při zakládání nových sadů nutno dáti přednost určitým druhům a výhost smíchání mnoha druhů. Za to mají však ruští emigranti stále ještě v ministerstvu zemědělství subvenci 3 milionů. Poněvadž jest ovocnářství těžce ohroženo zahraniční soutěží a ztratilo hlavní odbyt v Německu, namnoze vlastní vinou z nedostatku přiměřeného zboží a péče, nutno vynaložiti vše, aby vývozní schopnost domácího ovocnářství stoupla. Obzvláště jest tato otázka důležitá pro ovocem bohaté labské údolí. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.)

Pro lnářství bylo zařazeno 838.000 Kč, pro vinařství 240.000. Lze-li tím změniti nepříznivou situaci, jest více než otázkou, poněvadž zde rozhodují obchodně-politické mezinárodní poměry. Pan ministr zemědělství Bradáč mluvil však i o tom, že by se měli lnáři naučiti modernějším pracovním metodám. Rovněž se až dosud učinilo málo opatření na potírání nemocí rostlin. Kdo zná velkorysé systematické ústavy pro zkoumání a pěstění rostlin v Německu, ale i v Rusku a v jiných státech, lituje, že nejsme na téže výši. Dnešní ústavy pro potírání nemocí rostlin nepostačí, prostředky, jež jsou po ruce, jsou příliš malé, avšak škoda způsobená rostlinnými škůdci, jde do set milionů. Na potírání rakoviny zemáků jest pamatováno 286.000 Kč. Poněvadž tato nemoc jest dosti lokalisována, budou snad tyto peníze uvolněny pro jiné účely. Určitou opatrnost dlužno míti vůči brouku colorado, z Ameriky přišlému, ve Francii řádícímu, mandelince bramborové, který jest nebezpečný. Že výnosnost výroby zemáků není všude na potřebné výši a ze zde nutno proto napomáhati, jest nepopiratelné. Právem se propaguje zřizování sušáren. Kdyby byly stavěny ve větším měřítku, daly by se uchovati pro špatné časy přebytky, které se jinak namnoze ztrácí. Při melioracích nutno podporovati malorolníky, zvláště v horských krajích, subvencemi více než dosud. Zvýšenou pozornost třeba věnovati budování vodovodů, stavbě elektrických vedení.

Pokud jde o národohospodářsky velmi doporučitelnou komasaci, na jejíž povznesení jest pamatováno jen 90.000 Kč, nutno přikročiti k tomu, aby byla prováděna ve větším měřítku. Nesmí se však tohoto opatření zneužíti na škodu slabých ve prospěch velkostatkářů. Pro Slovensko, kde se tlačí jedno uzounké pole vedle druhého, jest komasace přímo podmínkou lepších zemědělských poměrů.

Na státní krupobitní a dobytčí pojištění jest pamatováno 40 miliony Kč. Nutnost rozsáhlého opatření, abychom se vyvarovali velkých krupobitních a dobytčích škod, jest nesporná, ale zdárné řešení otázky se až dosud nenalezlo. Především musí pojištěnci zůstati zachovaná samospráva.

Považuje-li kolega Windirsch nynější spolky pro nutné porážky za dostatečné, pak bych tomu odporoval. Jsou pouze polehčujícím prostředkem, který namnoze ukládá malozemědělcům největší břemena. Jsme také pro podporu výstav, musily by nám však skutečně něco poskytnouti. Poslední "Zelený týden" v Litoměřicích však naprosto selhal. Že je opatření dobrého původního osiva při pomoci 704.000 Kč nutně potřebné, nelze popříti, jen bychom žádali, aby se při rozdělování vzalo více ohledu než dosud právě na malozemědělce a aby jim byl jeho odběr ulehčen.

Na povznesení výroby jest pamatováno 13 miliony, což jest podle mého mínění velmi málo. Potřebná zvýšená výroba dobytčí souvisí dohromady s opatřením levných krmiv, která malozemědělci často scházejí a která jej donucují ku prodeji i za velmi špatných podmínek. V této souvislosti nutno upozorniti i na to, že naše výroba krmiv nestojí na výši doby, ježto výnosy luk často činí sotva třetinu toho, co by bylo možné při přiměřeném hnojení. Tím je jasně dána i nutná potřeba přirozených a levných umělých hnojiv.

Zvláštní péči nutno věnovati mléčné výrobě, při čemž mohou konati užitečné služby mlékařská kontrolní sdružení. Poněvadž v porovnání k průměrnému výtěžku přes 2400 l na dojnici ročně v Prusku jest náš výtěžek daleko pozadu, nutno volbu zvířat a jejich krmení prováděti daleko racionelněji než dosud. Národohospodářsky padá mléčná výroba svou vysokou hodnotou 4 miliard velmi na váhu. Zvýšení spotřeby mléka bylo by veskrze užitečnou akcí, rovněž zvýšení produkce vajec. Na poli soustavného chovu vepřů jsme ještě silně pozadu a podle drastických slov vládne u nás ještě stále namnoze svinské hospodářství. Dovoz dobytka, masa a tuků v částce 1800 milionů Kč jest povážlivým schodkem naší dobytčí výroby.

Co se týká opatření sociálního rázu, na něž pamatoval rozpočet ministerstva zemědělství, musíme je označiti jako zhola nedostatečná. Je to tím politování hodnější, jako tak zvaný útěk z venkova, vystěhovalectví zemědělských dělníků a domkářů do oblastí průmyslových zůstane velmi vážným problémem přítomnosti jako minulosti. Péčí o lásku k hroudě ve smyslu rady Lothringa se ovšem mnoho nepomůže. Příčinu tohoto zjevu označil nechtě posl. Windirsch v rozpočtovém výboru tím, že zdůraznil, že zemědělský dělník by se při dnešní vzdělanosti již dávno obrátil ke svému místu zády, kdyby nebyl jist, že jest lépe sloužiti v zemědělství než kde jinde. V jiných zemích jako na př. v Německu opatří se zemědělským dělníkům půda k vlastnímu obdělání a obytné domy, platí se jim co možná přiměřené mzdy podle uzavřených kolektivních smluv, kdežto u nás dává se ze státních prostředků jen milion Kč na prémie pro dlouholetou čeleď. Ani stopy po obytných domech, po skutečně sociálních opatřeních, ale za to zkracování mezd. Že se tím útěk z venkova nebrzdí, jest samozřejmé. Rovněž ne naprosto nepatrnými platy zemědělských nemocenských pokladen a nechutí pánů agrárníků ke každému druhu opatření sociální péče. Špatnému postavení sezonních dělníků dlužno věnovati zvláštní pozornost. Označuje-li se v časopise "Heimat" Svazu zemědělců zřízení nemocenských pokladen, invalidního a starobního pojištění přímo za nezodpovědné pro budoucnost, prohlašuje-li na podbořanské schůzi řečník ze Svazu zemědělců, že zemědělský dělník nepotřebuje podpory v nezaměstnanosti, poněvadž by v zimě mohl žít z úspor, pak ukazují takové duševní jiskry velmi drasticky protisociální zaujetí agrárníků vůči zemědělskému dělnictvu. Žádá-li kol. Halke sociální politiku pro všecky a požaduje-li výhody pro zemědělské dělníky, pak jest to čestná výjimka. Jsou-li však v časopise "Landpost" měšťáci a dělníci nazýváni požívači a lenochy, nelze se pak diviti, je-li roztrpčení dělníků na takovou politiku veliké. Přímo šílené však jest od takových pisálků, žádají-li jedním dechem od spotřebitelů, aby měli ještě více obětavosti pro zemědělství. Věří-li pan kolega Windirsch, že se prémiováním starousedlých selských rodin, jež sedí na jednom dvoře 150 až 200 let, poslouží zemědělství, pak jej v tom nechci rušit. Se sociální péčí nemá ovsem něco takového nic společného. Myslím, že zemědělství má dnes daleko vážnější starosti. Bez odporu vězí dnes v tísni. Obilní výroba naříká na nízké ceny, chmelařství, zelenářství a řepařství se namnoze nevyplácí, lnářství bojuje přímo o své bytí. Jedině dobytkářství jest zdánlivě nyní tak dalece příznivé, poněvadž ceny ujdou. Avšak jest nebezpečí, že pro dobrou sklizeň bramborů a i obilí, zvířata, vypěstovaná nad obyčejnou míru, zůstanou částečně neprodejná a ceny stlačí. Zvláště hrozí toto nebezpečí v chovu vepřů. Jest starou, v Německu dávno zjištěnou skutečností, že máme následkem neupravenosti výroby a nedostatku tržních poznatků co činiti s pravým cenovým bludným kruhem. Stoupají-li ceny za vepře pro nedostatek nabídky, zvětší se chov vepřů, až přemírou nabídky následuje v několika málo letech nejhorší pokles cen, načež kruh začne znovu od počátku.

Agrárníky požadované potírání velkokapitalistických dovozních syndikátů na polské vepře samo nestačí, aby udělalo pořádek. Zde přichází v úvahu upravený odbyt dobytka na družstevním základě. O koho se máme především zasaditi? Většina zemědělců jsou malorolníci, proto nutno jejich zvláštní zájmy obzvláště podporovati. To, jak musíme otevřeně prohlásiti, dosavadní agrární politika nedělala. Statistika potvrzuje naše tvrzení, že většina zemědělců nejsou kapitalisté. V jihomoravském úvalu dyjsko-svratském bylo v r. 1927 napočítáno celkem 22.309 zemědělských hospodářství. Čtvrtina jich má výměr pod jeden ha a polovina všech hospodářství nemá více než jeden až 5 ha hospodářské půdy. Tři čtvrtiny všech zemědělců nemají více půdy, než kolik právě potřebují na živobytí. 17.589 malorolníků a domkářů má dohromady 35.292 ha půdy, 4720 sedláků, statkářů a velkostatkářů má však 72.048 ha. Malorolníci vedou život plný dřiny a strádání, což však nevadí, že při rozdělování nouzových subvencí nejsou s jisté strany uznáváni za zemědělce vůbec.