Úkoly výchovné a podpůrné, jež ministerstvo průmyslu, obchodu a živností konati má, jsou ve státním rozpočtu dotovány nedostatečně. Budí skorem závist, jak jinak, lépe je opatřeno ministerstvo jiné, mající za povinnost opatřovati druhou, stejně početnou složku našeho hospodářského a státního života.

Děliti národ na parasity, byť i neprávem, a jen druhé části přičítati tvořivost a hospodárnost, je věcí vkusu a taktu. Lehko je privilegovaným zlehčovati Je to fráse, kterou život a skutečnost odsuzuje. Pokud která práce je cenná a záslužná, určuje vývoj sám, neboť složky zbytečné mizí v propadlišti života. Přáli bychom si, aby každé tvořivé a užitečné práci dostalo se podpory, a to stejně a rovnoprávně. Pohlédněme jen na školství. Porovnejme živnostenské školství pokračovací a přijdeme k poznání, jak je přehlíženo a samo sobě ponecháno. Již od r. 1922 mluví se o nutnosti reformy tohoto školství. Byla vypracována osnova zákona a za celých 8 let nestalo se nic. Zřizování skol podle dosud platného zákona není přesně určeno a vydržování jejich je věcí více dobré vůle, nežli povinností. Subvence na subvenci, ale téměř nikde právní závazek. Jsou to okresy, země, obchodní komory, společenstva a na konec obce, které mají hraditi deficit. Po zavedení zákona č. 77 z r. 1927 týkajícího se obecního hospodářství, okresní úřady a vyrovnávací fondy škrtaly obcím položky na úhradu deficitu těchto škol z důvodu, že nemají právního podkladu. Čtyřiceti- a padesátiletá existence těchto škol neměla podle této moudrosti právního podkladu. Školy ty byly ohroženy a jen obětavost mistrů zabránila často jejich zavření. Jedná se o školy, které dnes navštěvuje přes 180.000 žáků a žákyň a vedle nich 60 až 70 tisíc učňů a učednic školství živnostenského a pokračovacího vůbec nemá. Jde o položku 22 až 25 mil. Kč ročně, které je na toto školství třeba. Litujeme, že ministerstvo financí staví se proti této položce a proti tomu, aby křivda, která na živnostenském pokračovacím školství je páchána, byla odstraněna.

Na zvelebování živností preliminuje se celkem 15,1 mil. Kč. Částka tato jest rozdělena takto: na živnostenskou zvelebovací službu 3,098.000 Kč, na opatření k podpoře živností 7,280.000 Kč, na různá jiná opatření zvelebovací 3,050.000 Kč, na cizinecký, turistický a lázeňský ruch 1,840.000 Kč.

Zvelebovací činnost provádějí u nás ústavy zřízené jednotlivými obchodními a živnostenskými komorami. V Čechách jich máme 6, a to v Praze, v Plzni, Čes. Budějovicích, Hradci Králové, Chebu a Liberci. Ústavy tyto provádějí zvelebování pořádáním kursů, výstav a pod. Máme statistiku této činnosti, ale žel jen z Čech. Ústavy tyto pořádaly r. 1927 43 kursy krejčovské, 36 obuvnických, 15 dřevoobráběcích, 20 kovoobráběcích, 19 pro malíře písma a pokojů, 44 pro holiče, kadeřníky a vlásenkáře, 29 účetnických, kalkulačních a jazykových a 52 kursy odborné, dohromady 258 kursů, na něž zemská živnostenská rada pro Čechy přispěla částkou 181.755 Kč, hradíc jen část nákladů celkových. Kolik podobných kursů pořádáno bylo na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku, není mi známo.

R. 1928 byl celkový počet těchto kursů 330 a příspěvek 211.670 Kč. Mimo to byly dávány studijní a cestovní podpory, zařizovací zápůjčky družstvům na zakoupení a vydávání odborných knih, publikací a časopisů, dávány jiné podpory živnostenským odborným a pokračovacím školám, průmyslovým museím a jiným korporacím živnostenským. Vedle toho podporovány jsou výstavy učňovských prací, dílenské učení, učňovské besídky, účast nemajetných živnostníků na veletrzích a na odborných kursech.

Z toho výpočtu je zřejmo, o jak obsáhlou činnost jde, a ještě tím není celý program zvelebovací akce vyčerpán. Chybí náležitě vybavená, potřebě malých živností přizpůsobená průmyslová musea, vzornými stroji a nástroji opatřené dílny, pokusná laboratoria. Živnostnictvu musí záležeti na tom, aby všechny vymoženosti techniky a chemie mu byly názorně a pokusně přístupny, aby jich mohlo prakticky užíti a svoji výrobu tak zdokonaliti. Vidíme-li však, že na podporu živnostenského výzkumnictví a zkušebnictví preliminováno je celkem 20.000 Kč pro celý stát, můžeme říci, že obor tento není vlastně ani vážně brán a že nemožno s částkou touto nic vážného začínati, natož prováděti.

Snahu mechanisovati živnostenskou výrobu nákupem pohonných a obráběcích strojů řeší družstva, zřízená již při obchodních a živnostenských komorách. Řeší se na základě vzájemnosti a finančních transakcí jednotlivých peněžních ústavů. Družstva mají odborné poradce a zájemníkovi opatřují stroje na přijatelné úroky a splátky. Tato věru velmi žádoucí a záslužná činnost je ponechána sama sobě a nedostává se jí, žel, žádné podpory. Mechanisace tato, účelně vedená a podporovaná, musela by přinésti veliké výhody. Upozorňuji na to s přáním, aby se jí dostalo tohoto vedení a podpory v plné míře.

Na podporu neúvěrních družstev živnostenských a jejich svazů je v rozpočtu uvedena částka 1 mil. Kč, na úvěrní a organisační snahy odborové 2,400.000 Kč, celkem ani ne 3,500.000 Kč. Čísla tato ukazují nejlépe, jak je živnostenské družstevnictví chápáno a podporováno. Nelze se tomu vlastně ani diviti, víme-li, že ani živnostnictvo samo, nebo alespoň jeho část nemá pochopení a smyslu pro význam a důležitost této organisační a podpůrné akce. A přece se může živnostnictvo chlubiti svým úvěrním družstevnictvím. Z malých počátků představuje dnes úctyhodnou finanční moc. Přáli bychom si, aby i ostatní formy družstevnictví živnostenského mohly vykázati podobné výsledky. Bylo by to nejen k jeho cti, nýbrž, což jest stejně důležito, i k jeho opoře a prospěchu.

Živnostenské družstevnictví a jeho svazy jsou podporovány hlavně nezúročitelnými zápůjčkami při své činnosti revisní, méně už při propagaci a družstevní výchově. Družstevnictví je rozloženo v Čechách na 8 družstevních svazů, které toho času soustřeďují živnostenská družstva: Zemský svaz živnostenských záložen a družstev v Praze. Ústřední svaz družstev živnostenských pro Moravu a Slezsko v Brně, Zentralverband der deutschen gewerblichen Erwerbs- und Wirtschaftsgenossenschaften Mähren, Schlesiens und der Slovakei v Brně, Svaz živnostenských úvěrných ústavoch a družstiev pre Slovensko a Podkarpatskú Rus v Bratislavě. Deutscher gewerblicher Landes-Kredit-Verband v Ústí n. L., Ústřední jednota živnostenských záložen a družstev středostavovských v Praze, Svaz československých obchodních družstev v Plzni a Gedeka, Verband deutscher kaufmännischer Einkaufsgenossenschaften v Ústí n. L. V těchto svazech bylo podle statistiky z konce roku 1929 soustředěno 506 živnostenských záložen a 491 družstev provozovacích (nákupních, výrobních, prodejních, strojových a j.).

Nejnovější statistika živnostenského družstevnictví z konce r. 1927, vydaná ministerstvem obchodu, průmyslu a živností, vykazuje u 376 záložen, které předložily své závěrky včas (z tehdejšího úhrnného počtu 392), členů 56.448 s 15,685.000 Kč splacenými na závodní podíly, reservních fondů 8,409.000 Kč, vkladů na knížkách a běžných účtech 338 mil. 685.000 Kč, výpůjček 43,504.000 Kč, poskytnutých úvěrů 338,480.000 Kč, pokladního obratu 5.061,404.000 Kč. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

O družstvech provozovacích máme po ruce bilanční číslice z konce roku 1928, a to 490 družstev předloživších závěrky (z úhrnného počtu 500), členů 49.932 s 34,144.500 Kč splacenými na závodní podíly, reservních fondů 30,254.500 Kč, tržby 1.064 mil. Kč.

O potenci svazové organisace v živnostenském družstevnictví buďtež uvedeny tyto číslice z konce roku 1928:

Shora jmenovaných 8 svazů mělo: splacených závodních podílů 4,949.378 Kč, reservních fondů okrouhle 3 mil., vkladů na knížkách a běžných účtech okrouhle 30 mil., výpůjček z peněžních ústavů okrouhle 34 mil. a peněžního obratu 2.416,627.000 Kč.

U nás v Čechách máme družstevnictví toto roztříštěno národnostně a v době poslední i politicko-stranicky. Je to zvláštní chápání a divný smysl pro zájmy a potřeby živnostnictva, když jeho podpůrné hospodářské a finanční organisace se tříští, zeslabuje, působnost a význam jejich drobí jen proto, aby politická stranickost byla vyjádřena.

Za takovéto stranické úspěchy mělo by živnostnictvo řádně poděkovati. Jsme přesvědčeni, že k tomu dojde a že škůdcům hospodářských a finančních organisací živnostenských bude řádně a správně odpověděno.

Vedle těchto potřeb je nutno poukázati k tomu, že i sociální péče u živnostnictva je ponechána sama sobě a zanedbána. Odhlasovali jsme sice r. 1924 zákon o invalidním a starobním pojištění osob samostatně výdělečně činných, (Výkřiky posl. Sladkého.) ale zákon tento není doposud uveden v účinnost. Litujeme toho, poněvadž i u živnostnictva samého vidíme častokráte bídu v plné její nahotě, zvláště když onemocní živitel rodiny anebo někteří její členové. Prostředky živnostníka jsou vyčerpány, tím nedostává se onemocnělému žádoucí péče. Proto žádáme, aby i opatření invalidního a starobního pojištění bylo provedeno a aby do něho zařazena byla také léčebná péče, aby živnostník byl pro případ nemoci povinně pojištěn.

Finanční ústředí celostátní ku podpoře levného živnostenského úvěru není dostatečně dotováno. Dovoláváme se toho, aby bezúročná státní zápůjčka byla zvýšena.

Po převratu byla snaha živnostnictvu válkou poškozenému pomoci t. zv. poválečným úvěrem. Zákon tohoto smyslu však živnostnictvu neprospěl. Poskytnutého úvěru v letech 1920-21 bylo upotřebeno k nákupu materiálu nebo strojového zařízení. Pokles cen v letech následujících zavinil značné ztráty těm, kteří tohoto úvěru použili. Místo prospěchu měli z toho škodu. Počítalo se se značnými dubiosy tohoto úvěru, na jichž úhradu byly státními rozpočty uváděny značné částky. Těch nebylo užito a dnes je jisto, že ztráty z tohoto úvěru vzešlé budou minimální. Bylo by proto jen spravedlivé, kdyby část těchto úspor dala se k disposici finančnímu ústředí k poskytování levného živnostenského úvěru. (Výborně!)

Legislativní činnost ministerstva obchodu, průmyslu a živností zabývá se novelisací živnostenského řádu. Pokračuje velmi pomalu. Rozdílnost požadavků četných zájmových skupin na novelisaci této zúčastněných je brzdou a bylo by žádoucí rychlejší tempo. Některé partie živnostenského řádu vyžadují však novelisace okamžité. Jsou to: otázka zodbornění a úprava společenstev, požadavky zahradníků, podkovářů, kapelníků, hostinských, zubních techniků a autodopravy.

Dosavadní rozdělení zemských jednot společenstevních a svazů podle národnosti živnostenský řád nepřipouští. Zná společenstva podle odborů nebo smíšená, ale nikoliv podle národností, která jsou zvláště u nás v Čechách a mají své svazy. Zřizování společenstev zvláště odborných není v zákoně jasně vymezeno a chybí společenstevní celostátní ústředí. Tyto nedostatky odstraňuje náš návrh v předešlém i nynějším období podaný a dožadujeme se jeho projednání.

Zahradníci volají právem po průkazu způsobilosti a přesném vymezení oprávnění zahradníka živnostenského na rozdíl od zahradnictví zemědělského. Zahradnictví dospělo značné odborné výše a nejasný nynější poměr i veliký rozdíl ve zdanění volá po úpravě. Uvážíme-li, že některý zahradník platí obratovou daň z tržby, důchodovou a výdělkovou z výnosu, jiný, který pěstuje a prodává totéž, platí paušál jako zemědělec a výdělkové daně vůbec neplatí, vidíme v tom podstatný rozdíl a nespravedlivost, která zahradníky je vytýkána. Pro prvého znamená to značné zatížení, druhý má nepopiratelné výhody. Přesným vymezením oprávněnosti, co má a může pěstovati zahradník-živnostník a co zemědělec, je třeba zjednati nápravu a odstraniti páchanou křivdu.

Také podkováři jsou poškozováni zase z jiného důvodu. Musejí skládati zvláštní zkoušku a musejí míti dílnu živnostenskou komisí schválenou. Avšak zájemníci, statkáři, povozníci a jiní zřizují si podkovářské dílny, aniž tam zaměstnávají zkoušené pracovní sily. Co platí pro jednoho, má platiti i pro druhého, a proto i zde je třeba úpravy živnostenského řádu.

Také kapelníci si právem stěžují na ne upravené poměry. Dožadují se ochrany a je žádoucno, aby byla náprava zjednána legislativně.

Po změně a doplnění zákona o nedávno zavedeném průkazu způsobilosti v živnosti hostinské volají všechny živnosti hostinské. Také v tom smyslu je podán náš iniciativní návrh v této slavné sněmovně. Tento odůvodněný požadavek najde jistě podpory a vyhovujícího řešení.

Zákonem o úpravě živnosti zubotechnické stala se křivda těm, kteří v době vyhlášení zákona byli v učení a nemohou se státi samostatnými živnostníky. Některému chyběl do vyučení týden a musí trpěti jako ten, který vstoupil do učení už s vědomím, že zákon mu brání, aby se mohl státi samostatným. Jest jistě spravedlivo, aby těm třem ročníkům, které v době vyhlášení zákona nalézaly se v učení, se dala možnost dosíci samostatnosti. Ale i těm, kteří byli a jsou bráni do učení, budiž za určitých modalit vyššího odborného vzdělání umožněno, dosíci oprávnění k samostatnému provádění živnosti zubotechnické.

Naše autodoprava jest oceňována jako velmi drahá. Zapomíná se ovšem na to, že živnostníci-drožkáři stěžují si na veliké zatížení, které je vyměřováno z jednotlivých autodrožek. Žádají, aby jako v sousedních státech, na př. v Německu, daň ze živnostensky provozovaných autodrožek byla snížena tak, aby oni mohli vyjíti obyvatelstvu vstříc tím, že by mohli osoby levněji dopravovati a že by se zbavili výtky, jakoby automobilová doprava v Československu byla nejdražší.

Po stránce administrativní je nutno připomenouti, aby živnostenské úřady první stolice vykonávaly poněkud rigorosněji své po vinnosti a dozor, plynoucí ze živnostenského řádu. Mám zde zvláštní stížnost z Třebenic, která je příznačná pro nepochopení a nekonání povinností u některých okresních úřadů jako úřadů I. živnostenské stolice. Tak společenstvo smíšených živností pro Třebenice si stěžuje, že valná hromada společenstva, konaná v dubnu r. 1925, se usnesla rozšířiti ob vod svůj na ty obvody, které ještě k žádnému živnostenskému společenstvu nepatří. Ale tato žádost leží u okresního úřadu v Litoměřicích celých 5 roků, aniž by byla vůbec kladně nebo záporně vyřízena. (Slyšte!) Byla okresnímu úřadu v Litoměřicích přednesena prosba o uveřejnění přehledu všech společenstev v obvodu okresního úřadu se nalézajících. Tato žádost leží u okresního úřadu v Litoměřicích 15 měsíců a vyřízena taktéž nebyla. Další a smutnou zkušeností jest stížnost, kterou společenstva smíšených živností uvádí do úřadování okresního úřadu v Litoměřicích, že úředník, který má na starosti živnostenský inspektorát, státního čsl. jazyka vůbec není ani mocen, že spisy a vyřízení, kterých se jim od tohoto úředníka dostává, musejí teprve slovo za slovem slovosledně upravovati, aby mohli pochopiti smysl vyřízení. Je to velmi smutné (Tak jest!), jestliže u nás v Československé republice státní úřad nemá k vyřízení živnostenských záležitostí úředníka, který by byl dostatečně mocen čsl. jazyka. (Výkřiky posl. Sladkého.) Vedle toho jest zde celá řada stížností, které neuvádím, ale které charakterisují některé naše okresní úřady. Jest žádoucí, aby v tomto oboru byly vybídnuty, aby konaly náležitě svoji povinnost vůči živnostnictvu samotnému.

Přednáším-li tyto potřeby a přání k státnímu rozpočtu, přáli bychom si, aby byly zahrnuty i do hospodářského plánu připraveného nynější koncentrační vládou nebo alespoň nejdůležitější z nich. Do tohoto plánu pojaty býti mají nejnaléhavější potřeby jednotlivých složek našeho hospodářského života. Pro živnostnictvo žádáme: postátnění pokračovacího školství živnostenského a přenesení spolu se školstvím odborným do resortu ministerstva obchodu; reformu zákona o pojištění osob samostatně výdělečně činných a uvedení zákona v působnost; předložení osnovy zákona o obchodních a živnostenských komorách; předložení zákona o stavebních pohledávkách živnostenských; předložení osnovy zákona o úpravě peněžního ústředí pro živnostenské družstevnictví; poskytnutí bezúročitelného aneb levně zúročeného vkladu 100 mil. Kč peněžnímu ústředí živnostenského družstevnictví; zřízení úřadu pro zahraniční obchod; předložení osnovy zákona o záruce pro pohledávky v cizině; soustředění všech dodávek a distribucí veř. prací do jednoho ústředí; paušalování daně z obratu, když není možno ji zrušiti; zrušení daně přepychové.

Mluví se o krisi zemědělství, dělnictva i gážistů, a právem. Ale také živnostnictvo trpí vleklou krisí vlastní, pocházející z hospodářského zápasu vývojového jako složka finančně slabší, ohrožená. Připojíme-li pak k tomu ještě fakt, že kupní síla jeho konsumentů je velmi zeslabena, máme tento neblahý stav doložený. Tím také je dokázána spojitost jedněch s druhými. Nemají-li konsumenti, nemá také živnostník. Stavěti se proti oprávněným požadavkům gážistů, dělníků a malých zemědělců, je pro živnostníka více než bláhovostí. Viděli jsme tyto bláhovosti, které živnostnictvo poškozovaly dříve a často, což s politováním musíme vytknouti. Tato společnost zájmů a snah pracujících vrstev může býti popírána a přehlížena jen z přemrštěnosti a stavovské zaujatosti i zaslepenosti. Tato stavovská zaujatost nemůže býti a nikdy nebyla politikou, která by živnostnictvu prospívala a která by jeho potřeby a zájmy správně chápala a hájila.

My živnostníci národně socialističtí stojíme výše než hrubý egoismus a materialismus stavovský, přes který konec konců celkový vývoj života béře se dále.

Správnou živnostenskou politiku vidíme nejen v dobývání t. zv. "drobečků", ale hlavně v povšechném i odborném vzdělání, opravdové vzájemnosti, sociálních opatřeních a hospodářském zabezpečování.

Úzké a ploché stavovství jest uzavírání se do strnulých forem, kdežto socialism je široký proud snah a práce, které mají zabezpečiti a povznésti všechny, kdož strádají a trpí. S těmi šli jsme v dobách minulých, patříme mezi ně a půjdeme v zájmu a prospěchu živnostnictva s nimi i v dobách příštích. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Další slovo uděluji p. posl. Danihelovi.

Posl. Danihel: Slávna snemovňa! Keď mám česť prvý raz s tohoto miesta prehovoriť, uvedomujem si tej zodpovednosti, ktorá viaže ma s jednej strany k svojmu klubu, poťažne k tým statisícom naších voličov-Slovákov, ktorí nás svojou dôverou poctili a s hájením svojích práv v tomto parlamente poverili, a jednak k tým národo-hospodárskym organizáciam, v ktorých už rad rokov jedine na podklade odborovom pracujem a za lepšiu budúcnosť nášho národa, menovite jeho najdôležitejšej složky, roľníckeho ľudu pečujem. A je mi opravdu ľúto, že podľa obmedzenia rečníckej lehoty nemôžem sa rozprestrieť na mnohé závažné nedostatky predloženého rozpočtu, na nevšímavosť dnešnej vlády ohľadom eminentných hospodárskych potrieb Slovenska, poukážem len na jednu stať, ktorá najkrikľavejšie volá po náprave, po odčinení rady krívd, ktoré od prevratu na podstate žitia-bytia slovenského roľníka sa páchaly a podľa uvedených položiek tohoročného rozpočtu i ďalej páchať sa budú. A priznám sa úprimne, veľavážené dámy a pánovia, že vzhľadom na krátkosť vymeraného nám času chcel som upustiť od zásahu do debaty, ale že počas reči kol. dr Ravasza a p. posl. Rázusa odznely také poznámky, ako by zamoravské zeme na naše Slovensko doplácaly, použijem tejto príležitosti a z oboru vodo-hospodárskeho podnikania dokážem, že je to nielen mýlny názor, ale kardinálny omyl, prípadne zlomyseľné zavádzanie verejnosti. Keď teda proti tomu tvrdeniu menom svojej strany čo najrozhodnejšie sa ohradzujem, súčasne dávam príležitosť p. kol. Ostrému a jeho druhom, ktorí až škandalizovali sa nad mojou poznámkou, že nie Česi doplácajú na nás, ale opačne, Slovensko na historické zeme, aby moje udaje podvrátili alebo si ten názor zkorigovali, poťažne tomu primerane s nami aj v budúcnosti jednali. Aby som však neprišiel do podozrenia, že my, ľudáci, máme doma nejaký extra štatistický úrad, kde hlavnou vecou nie je správnosť, ale heslo, aby to len čím krikľavejšie bolo, prednesiem ten materiál, daný k zpracovaniu Melioračnému Sväzu pre Slovensko, tedy inštitúcie k tomu najviac povolanej a v tomto ohľade strannícky nezaujatej.

Slávna snemovňa! Potreba tak vodo-hospodárskych meliorácií ako všetkých iných úkolov, ktoré shrnujeme pod jednotný pojem meliorácie - ani otázku elektrizácie poľno-hospodárskeho vonkova nevynímajúc - v našom štáte je pomerne značná.

Keďže však v historických zemiach pracuje sa podľa daných možností na poli melioračného podnikania už na 50 rokov dosť intenzívne, je samozrejmé, že tu už vykonaný je značný kus práce, a to práve tej najhoršej. Podľa udajov z povolaných miest potrebné meliorácie zbýva ešte previesť na ploche: v Čechách okrúhle 750.000 ha, na Morave a v Sliezsku okrúhle 350.000 ha.

Naproti tomu za býv. režímu Slovensko v tomto obore bolo úplne zanedbané a, bohužiaľ, zanedbávanie toto nebolo ani v nových pomeroch prerušené, poťažne aspoň posiaľ neboly dané plné možnosti a tým i príležitosť, aby melioračné podnikanie na Slovensku náležite mohlo sa rozvinúť.

Preto účasť Slovenska na melioračnom podnikaní v republike bola tiež minimálna a za celých prvých 10 rokov neprevýšila na pr. v obore plošných meliorácií ani onen 30.000 a viac hektárový výmer, ktorý na Morave alebo v Čechách meliorovaný bol v jedinom roku. Pri tom ovšem potreba meliorácií na Slovensku je nepomerne väčšia a triezvo odhadovaná istotne prevyšuje 1 1/4 milionov ha, z čoho len na údolné meliorácie pripadá aspoň 250.000 ha, čiže okrúhle počítané: predstavuje plnú polovicu, čiže 50% celého melioračného programu republiky, a to i vtedy, keď k potrebe historických zemí pripočíta sa j potreba Podkarp. Rusi, odhadovaná na 200.000 ha.

Rovnaký nepomer ako pri spomenutej potrebe melioračných prác objavuje sa tiež pri podnikoch skutočne prevádzaných, poťažne pri povolených, a menovite pri vyplatených štátnych príspevkoch. Bolo uverejnené, že do konca roku 1927 na melioračné stavby v republike vynaložená bola čiastka vyše 1000 mil. Kč, z toho na Slovensko okrúhle 28 milionov, čiže len 3˙6%. V tom istom období na celkom vyplatených štátnych príspevkoch vo výške 244 mil. Kč participuje Slovensko niečo viac ako 14 1/2 mil., čiže ani nie plných 6%.

Neprajný pomer nezlepši podstatne ani okolnosť, že do konca roku 1928 celkový stavebný náklad zvýšil sa okrúhle na 46 mil. a do konca roku 1929 na 76 1/2 mil. Kč, a to preto, lebo v ostatných zemiach ďalej pokračuje sa značne intenzívnym tempom. Na pr. v Čechách r. 1929 len stavby vodovodov a plošných meliorácií vykazujú po 80 mil. Kč stavebného nákladu.

Znázornený rozvoj melioračného podnikania, umožnený tým, že tak štát ako aj krajiny na prevádzané podniky povoľujú svoje príspevky, predpokladá primerané zabezpečenie patričných prostriedkov finančných a pracovných, a to tým viac, že je tu celý rad starších záväzkov. A tu potrebné je poznamenať, že finančné prostriedky v pojednávanom rozpočte ani zďaleka nepostačujú uspokojiť všetky oprávnené nároky, a to ani vtedy, keď proti rozpočtu z r. 1929 bádať isté, ovšem len nepatrné zlepšenie asi o 3 mil. Kč, tak že na prevádzanie vodo-hospodárskych meliorácií preliminuje sa v celku 67 mil. Kč.

Nedostatočnosť prostriedkov prekvapuje tým viac, že jedná sa o podnikanie vysoko hospodárné, ktoré zabezpečiť by nám mohlo nielen sebestačnosť, ale aj isté možnosti vývozné a ochrániť proti drahému dovozu chlebovín, mäsa a tukov. Prevedené výpočty ukazujú, že po prevedení najpotrebnejších vodohospodárskych meliorácií mohli by sme doma vyrobiť obilnín v zrne viac o 60.000 vagónov, zemiakov na 100.000 vagónov, cukrovky tiež na 100.000 vagónov a krmív, sena na 160.000 vagónov, ba po prevedení veľmi žiaducnej komasácie rozdrobenej pôdy uvedené hodnoty zvýšily by sa celkove: obilnín na 90.000 vagónov, u zemiakov a cukrovky najmenej po 160.000 vagónoch a krmív a sena na 180.000 vagónov. Zvyšky úrody viedly by náš štát postupne k tomu, že nebolo by treba do cudziny platiť ročne 750 mil. Kč za mäso, 460 mil. Kč za tuky a 1450 mil. Kč za chleboviny, ako to býv. minister orby dr Srdínko podľa priemeru z rokov 1925 až 1927 uverejnil. Za predpokladu, že jedon hektár po prevedení plošnej meliorácie poskytuje minimálne zvýšenú úrodu v hodnote 1000 Kč, vidíme, že aké veľké peniaze utekajú nám len preto, že meliorujeme neprimerane pomalým tempom. A preto, že pri tom ide na prvom mieste o zvýšenie výroby chleba, po prevedení meliorácie bolo by možné nielen zlepšiť výživu, ale účinne bojovať tiež proti vysťahovalectvu.

Ale i štátny fiškus mohol by mať na veci prvoradý záujem, veď celkom jednoduchým výpočtom dalo by sa dokázať, že každý hektár zmeliorovanej pôdy poskytuje na spotrebných a iných daniach aspoň 300 Kč ročne. Pri tom všetkom nejde tu snáď len o úzky záujem zemedelský. Veď je tu zrejmá funkcia sociálna tak pre konzumenta, ako aj pre robotníctvo, ktoré pri melioračných podnikoch participuje najmenej zo 75% celkových stavebných nákladov. Na priemysel a dopravu pripadá aspoň 20% celkových výdavkov a len asi 4%a duševných pracovníkov zúčastnených pri uskutočňovaní melioračných podnikov.

Nuž, kde hľadať vinníka, ktorý hatí zrýchlený rozvoj meliorácií? Veď každá vláda prízvukuje ich dôležitosť, i teraz tak učinila vo svojom vstupnom vyhlásení z 13. decembra 1929 oznámením investícií na práce na pr. vodo-hospodárske a elektrizačné. Terajší predseda vlády čo dlhoročný predseda Melioračného sväzu pre Čechy pozná iste veľmi dobre význam meliorácie i sebestačnosti i pre vojenské obranné prostriedky, čo vo svojích prejavoch neraz zdôraznil - a teraz ako premier vlády iste tiež má možnosť, aby pána ministra financií presvedčil o svojom stanovisku, výstižne prejavenom na manifestačnom sjazde melioračných sväzov pri príležitosti celoštátnej melioračnej výstavby v Prahe a v ktorom uviedol doslovne:

"Byl bych rád, kdyby konečně i náš pan ministr financí uvěřil, že investice meliorační jsou investicemi nejvýnosnějšími a v důsledku toho poznání štědřeji nám měřil. Pak by také bylo snáz možno uskutečniti velkolepý program meliorační, který má náš pan ministr zemědělství, jemuž jsme upřímně vděčni za jeho neúmornou podporu našeho snažení a jehož práce si vysoce ceníme. Jeho plán má za sebou všechny lidi dobré vůle, kteří si přejí, aby tam, kde nyní roste jeden, rostlo příště klasů několik. Tímto směrem se naše činnost dosud brala a bude se i v budoucnosti bráti."

Veď ukazuje sa konečne, že ani pán minister financií nie je snáď zásadným odporcom prevádzania veľkorysého melioračného programu. Veď ináč vo svojom článku "O státovkový dluh" predsa nakládol by rečnícku otázku, či nebolo by užitočnejšie venovať miliardu na meliorácie, ako na náhle splatenie štátovkovej dlžoby, a či nebolo by to i menove dobré, preto, že tým zmenšil by sa dovoz potravín?

Nemáme snáď dosť školených odborníkov? Ale veď predsa už rad rokov máme svoj štát, v ktorom, keby sme chceli programove pracovať v tak dôležitom obore, už sami mohli sme vychovať z primánov hotových inženierov. Len chcieť by sa muselo! Ale to je práve to, že vo väčšine prípadov máme len programy a slová, a uskutočnenie - to môže počkať. A to je ten pravý, najhlavnejší vinník neutešeného stavu v stavebnom prevádzaní melioračného podnikania.

V týchto obecne neutešených pomeroch je len prirodzené, že melioračné potreby na Slovensku pohybujú sa len veľmi pomalým tempom vpred. Je tomu tak napriek spomenutého už posledného vládneho vyhlásenia, podľa ktorého vláda vraj "chce pokračovať, aby zem Slovenská hospodársky pozdvihnutá bola na úroveň zemí historických". Nič nepomáhajú tiež dobré úmysly ministrov orby, z ktorých spomeniem na príklad uznanie ministra dr Srdínka po služobnej ceste r. 1927 o potrebe upraviť rieky a meliorovať pôdu na Slovensku. Tá všetkými želaná obilná komora celého štátu, ktorá dopomôcť má k plnej sebestačnosti v poľno-hospodárskej produkcii, na Slovensku naplnená bude len veľmi, veľmi neskoro, keď i naďalej Slovensko nedostane patričné prostriedky prevádzať vo veľkom rozsahu melioračné práce všetkého druhu. Vtedy - podľa vlastných slov ministrových - bolo prikázané: "Urýchliť všetko, aby regulácia vôd a melioračný ruch na Slovensku bol čo najrýchlejšie a najživšie rozvírený, pripraviť k tomu potrebné úrady, zabezpečiť sily technické, zariadiť propagáciu a projekty už pripravené prevádzať."