Horské plodiny, obilí, brambory, len, se zhroutily cenově přes 50% oproti cenám předválečným a při tom odbyt vázne. Jest ovšem pravda, že jsou tam naše skladištní družstva, která podchycují tyto poměry tím, že kupují to zboží, ale která prodělávají, neboť když dnes koupí, zítra jsou ceny menší. Je povinností státu, aby obilní skladiště nenechal padnouti, ale podpořil je finančně tak, aby tuto hospodářskou agendu mohla udržovati dále.

Po čem volají horské oblasti? Především volají, aby se jim aspoň trochu umožnilo prodati zbytky zásob žita, ovsa, bramborů, lnu, a dále volají, abychom učinili včas opatření, aby nenastala deruta cen našeho dobytka. Kdyby se zhroutily ceny dobytka, jak to očekáváme a tušíme, pak je katastrofa úplná.

Proto žádáme, aby stát, parlament i vláda, vyřešily zavčas nutná opatření k odvrácení dobytkářské krise. Ceny dobytka neodpovídají sice cenám předválečným, ale jsou slušné a umožňují, že důsledky krise aspoň částečně se mohou zmírňovati.

V závěru prohlašuji, vážená sněmovno, že zemědělská krise v našem státě dostoupila svého vrcholu a probíhá nejostřejším způsobem zde ve středu Evropy vůbec, poněvadž všude jinde se něco dělá, všude se pomáhá tomu zemědělství. Proto též žádáme s největším důrazem, aby náš stát přikročil s největším urychlením k positivnímu řešení této krise. Nechceme žádných privilegií, nechceme žádných výhod na úkor druhých pracujících vrstev, ale též nesneseme a nemohli bychom zodpovídati, aby se naše zemědělství vystavovalo křivdám a obrovským ztrátám a kalamitám. Československý stát má charakter státu zemědělsko-průmyslového a bylo by absurdní, a to podtrhuji, poněvadž to pokládám za časové, kdyby někdo chtěl budovati rozkvět průmyslu na úpadku našeho zemědělství. Podle našeho přesvědčení politická svoboda i hospodářská neodvislost každého státu je zajištěna jen tehdy, když je soběstačný ve výživě, a k tomu směřuje celý náš zemědělský program. (Potlesk.)

Naše požadavky jsou spravedlivé. Co chceme? My chceme prostě zabezpečiti rentabilitu našeho zemědělského podnikání, abychom tím také zabezpečili náležitou a spravedlivou mzdu zemědělského lidu. Chceme dále, aby se provedlo hospodářské zrovnoprávnění našeho zemědělství s průmyslem. Žádáme dále, aby se zde udržela určitá rovnováha i oproti státům cizím v zájmu dalšího rozvoje našeho zemědělství. A splnění tohoto programu je v zájmu nejen našich zemědělců, nýbrž i celého státu, poněvadž podle našeho přesvědčení nejspolehlivější základy hospodářského, kulturního i sociálního vývoje našeho národa spočívají na půdě. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. Geyer.

Posl. Geyer (německy): Vážené dámy a pánové! Dosavadní průběh jednání o státním rozpočtu, hlavně bezpodmínečné přijetí jeho v rozpočtovém výboru, ukazuje, že je skoro bezúčelné podnikati v plenu sněmovny ještě jednou pokus dosíci změn. Srovnáme-li rozpočet s minulými léty, ukazuje ztrnutí ve formě a číslicích, a co se na jiném místě označuje jako konsolidace, není nic více než trvalá stagnace a zřejmě prokazovaná neschopnost přikročiti k řešení četných sociálních, kulturních a hospodářských otázek, odkládaných rok od roku, od lhůty ke lhůtě. Toto nezměněné přijímání státního rozpočtu v minulých letech, vzdání se každé účelné změny, ukazuje jako sotva co jiného, nedostatek odpovědnosti řešiti včas stále naléhavější problémy, a stoický klid, s nímž většinové strany dosud přecházely přes všechny pozměňovací návrhy, zřejmě ukazuje, že se většina této sněmovny vzdala svého nejvyššího práva, práva rozpočtového a s tímto vzdáním mizí nejen vážnost parlamentarismu, nýbrž on zbavuje se tím i své podstatné základny a popírá své oprávnění. Postupuje svou pravomoc nejvyšší byrokracii ve státě a nelze se diviti, že provádí-li se to po léta, musilo to u nejvyšších státních úřadů vzbuditi pocit převahy a diktátu nad parlamentem, byť byl navenek zahalen pláštíkem státních nezbytností.

Nelze se tedy dále diviti, že při nynějších poradách vládní strany svými řečníky kritisovaly rozpočet po stránce formy i obsahu, a že tato kritika byla tak ostrá a vášnivá, že překonávala věcnou kritiku oposice. Jest to znamení nejen nespokojenosti s dosavadními methodami, nýbrž snad i začátek pochopení, že ztrnulého rozpočtu nelze dále se stoickým klidem hladce přijímati. Sám generální zpravodaj pan posl. prof. dr Hnídek jako parlamentní důvěrník většinových stran jest nucen zaujmouti stanovisko proti četným výstřelkům a žádati od sněmovny, aby to napravila. Místo luxusních staveb českých menšinových vzdoroškol žádá, aby rychle byly vybaveny pražské nemocnice. K němu se připojují se svou oprávněnou kritikou skoro všichni řečníci většinových stran. Tážeme se tedy: Proč tedy otáleti a opravy odkládati na příští rok, když přece vládní i oposiční strany jsou zajedno v pochopení a porozumění pro tyto změny. V žádném jiném parlamentním státě nezůstanou zachovány číslice, jimž se se všech stran něco vytýká; vůle jednotná nebo vůle většiny dokáže, že nastane v nich změna uznaná za účelnou a že se jich užije jinak.

Stagnace v parlamentním projednávání a ztrnulost rozpočtu, pokud jde o jeho obsah a tendenci, měřená velikostí státu, daňovou a kupní schopností jeho obyvatelstva, zdá se mi býti těžkou překážkou k vyřešení důležitých sociálních a kulturních denních otázek. Jak konstatovali kolegové z mého klubu posl. Knirsch a po něm posl. Simm při úvahách o politických a kulturních účincích tohoto rozpočtu, přepíná rozpočet nosnost obyvatelstva. Úhrnný výdej asi 9·5 miliard, rozdělený na obyvatelstvo, činí průměrné zatížení 745 Kč na osobu nebo přepočtený na průměrnou domácnost skládající se ze 4 osob, asi 3,000 Kč. Toto zatížení se ještě zvyšuje skoro stejně velkou částkou na správu samosprávných sborů - zemí, okresů a obcí - a nelze z něho naprosto nikoho vyjmouti, neboť přece většinu příjmů, nepřímé daně a dávky, úhrnem 83%, musejí sehnati i nejchudší za poměrně silnější poplatnosti. Ohromné zatížení veřejnou správou zdá se mi tedy býti trvalou újmou kupní síly na hospodářském trhu a rovněž příčinou, které nelze přehlížeti, zeslabení rozličných hospodářských odvětvi, až se v jednotlivých objeví krise. Toto zatížení nerozděluje se také stejnoměrně na národy ve státě, nýbrž jak daňové statistiky a podobné dokazují, nesou je v nepoměrné vyšší částce především Němci, ale nedostávají z nich poměrného podílu ve státních vydáních, ať již jde o úřednické platy a mzdy, o státní zakázky nebo dodávky, o veřejné práce nebo investice.

Podle zprávy generálního zpravodaje jest státních zaměstnanců asi 356.000 a vydání na ně činí 6˙3 miliard. Podle základů, které mi byly dostupné (Posl. dr Rosche [německy]: To není správné!) - tyto číslice snad budou moci býti ještě opraveny - podíl Němců na místech státních úředníků, zřízenců a dělníků hluboko klesl přeložením do výslužby, smrtí a restrikcí a podle číselného materiálu, o kterém jsem se dověděl, činí teď jen 8.3%, tedy proti klíči obyvatelstva jest zde újma skorem 16%. Vyslovíme-li to penězi, znamená tento nepoměr úbytek asi 1.050 milionů Kč pro Němce ve státě. Zde se soustavně a trvale porušuje nejen zájem jednotlivých rodin, nýbrž vynikající německý zájem, a odmítání německých uchazečů, přes to že mají často mnohem lepší kvalifikaci - máme německé čekatele, kteří již ovládají češtinu pravopisně lépe než absolventi českých gymnasií - skorem naprosté vylučování německého dorostu musí dříve nebo později vésti k velmi těžkým rozporům. Při tom poukazuji na neudržitelné platové poměry státního úřednictva všech druhů a se vším důrazem žádám, aby ve znamení druhé česko-německé vládní většiny byly provedeny základní požadavky: valorisování platů, resystemisace a náprava škody způsobené posledním platovým zákonem z r. 1926 s výslovným schválením a zavedením časového postupu, a rovněž zrovnoprávnění všech pensistů, a úhradu těchto požadavků navrhl můj klub, aby se vojenský rozpočet snížil o 600 milionů Kč a domnívá se, že zkrácením služební doby z 18 na 12 měsíců navrhl nutná úsporná opatření bez dotčení jiných potřeb.

Zjednodušením státní správy, zrušením dvoujazyčnosti v německém území, zvláště v soudnictví, u berních správ, u státní správy včetně pošt a železnic, dá se obsah spisů a čas používaný k bezúčelným překladům, vyřízení jen zdržujícím, snížiti nejméně na polovinu a tak uvolněné síly bylo by lze přiděliti k odborům, kde je jich zapotřebí, což především umožňuje přidělení bez nových výdajů. Totéž platí i pro hospodaření obcí, okresů a zemí, zvláště pokud jde o zrušení dvoujazyčného úřadování a zrušení zákonů o finančním hospodářství svazků územní samosprávy. Tak by bylo lze obejíti se bez vagonů papíru a milionů pracovních hodin, jakož i, že správa bezúčelně běží na prázdno, kdyby na jejich místo nastoupila rozumná účelnost. Pokrokový stát nemůže a nesmí se vzdáti této účelnosti a i pro tento stát se mi zdá, že nadešla chvíle, kdy nedostatek mimořádných příjmů, které s sebou přinášely zestátnění půdy, dávka z majetku na jedné straně a rdoušení kulturních a hospodářských potřeb nebo neuznávání požadavků anulováním válečné půjčky, uzavřením tisíců německých školních tříd atd. na druhé straně, rozhodně si vynutí takovou účelnost. V této souvislosti bych se vším důrazem protestoval, aby i ve znamení druhé německo-české vládní většiny byly popírány a sabotovány oprávněné hospodářské vzájemné požadavky Němců. Již zase se množí stížnosti, že se žádosti německých obcí a okresů o příděl lesů buď nevyřizují nebo že se vyřizují s poznámkou "beznadějné", přes to, že zákon předpisuje pozemkovému úřadu, aby přiděloval podíly obcím a okresům, jako zvlášť oprávněným. Jako nejnovější příklad je mi znám případ obce Dlouhého Újezdu, které bylo řečeno, že žádost nemá vyhlídky, přes to, že jde o lesní enklávu. V zemědělském školství jest poměr jediné německé státní střední školy k 33 jiným neudržitelný, neboť při nákladu 2% projevuje se zde velice křiklavé odstrčení. Není na tom mnohem lépe státní podporování německého zemědělství subvencemi, zřizováním a zařizováním pokusných chovných a lesnických ústavů, které skoro vesměs leží v neněmeckém území a pro svou jazykovou úzkoprsost při úřadování jsou pro náš selský německý dorost bez užitku.

Stejně odstrčeni jsou Němci v oboru poštovním a železničním. Německá pohraniční nádraží, nádraží naší světové vývozní metropole Jablonce n. N., neméně i nádraží v západočeských světových lázeňských místech, stala se pro svou zaostalost a svou úpravu často překážkami dopravy. Mluví se stále o Karlových Varech a o jiných lázeňských místech jako o tak zvaných oknech státu. (Výkřiky na levici.) Bylo by konečně na čase, aby se takovými okny skutečně stala. Přejeme Slovensku a jiným územím nově vystavěné trati, ale musíme při tom se stejným důrazem žádati, aby konečně byly vybudovány a to jako dvoukolejné rychlíkové trati v německém území, a to Plzeň-Cheb, Chomutov-Praha, Praha-Podmokly, Praha-Děčín atd. a aby Jablonec n. N. byl spojen s hlavní tratí železniční spojkou. Podáváme zároveň podnět, aby na rychlíkových tratích jezdily motorové rychlíky a aby i rychlost rychlíků, která prokazatelně se má proti rychlosti osobních vlaků průměrně jako 5 1/2:5 na trati Cheb-Praha, byla zvýšena na mírový poměr 2:1. Ačkoliv velice vítáme, že na jednotlivých místních drahách zavedení motorových vlaků vedlo k jisté úlevě, přece musíme rovněž žádati, aby takové motorové vlaky byly zavedeny i na hlavních tratích, na velkých rychlíkových tratích, aby intervaly vlakových spojů z nejzazších krajin státu s ústředím byly zkráceny a zlepšeny. Máme na příklad dnes v Karlových Varech jediný "ranní" rychlík jenž odjíždí dopoledne asi v 11 hodin a přijíždí do Prahy asi ve 1/4 Proto jsou skoro všichni obchodní cestující a kupci nuceni používati již večerního rychlíku 6.14 předcházejícího dne, přenocovati v Praze a proto velice zvětšovati režijní výdaje. Tím se zatěžují nejen jednotlivé domácnosti, nýbrž i hospodářské sbory a obce. (Souhlas na levici.) Musily by se rozmnožiti celé soupravy, při nejmenším musil by se však ranní podmokelsko-liberecký rychlík v Chomutově rozdvojiti, a při zpáteční jeho jízdě zase bylo by účelné, aby se spojil v Chomutově. Žádáme, aby byly motorové vlaky zavedeny na všech rychlíkových tratích, aby čas jejich odjezdu byl odstupňován.

Zvlášť špatné jsou poměry, pokud jde o udržování stanic na místních drahách. Zde to nejde, aby čekárny byly prostě uzavřeny, aby jich cestující nemohli používati. Není také možné, aby se čekáren užívalo jako obytných místností pro staniční zřízence, a ještě méně, jako se nyní stalo ve Slezsku, aby se do čekáren nastěhovaly menšinové školy. Ostudné jsou poměry zvláště u místních vlaků po stránce osvětlení. Na četných tratích v severních Čechách, na Šumavě a jinde postrádáme úplně jakéhokoliv osvětlení a lze to nazvati zázrakem, že se proto nestane žádné neštěstí. Že průvodčí jest často tak nestydatý a vejde-li cestující potmě do druhé třídy, žádá od něho doplatek nebo ho dokonce nutí vystoupiti, toho jsem byl osobně očitým svědkem. Stejně jako dříve žádáme, aby na vývěsných jízdních řádech a v knihách jízdních řádů, které jsou určeny pro místa v cizině, byla uvedena německá místní jména, zvláště velkých německých lázeňských míst, letních sídel a sídel zimních sportů také německy, poněvadž se tím splňuje důležitý hospodářsko-politický úkol a cizina z desítileté tradice zná místa přírodních krás a léčebných pramenů jen podle německých názvů. Tímto rozumným opatřením bylo by se možno vyhnouti tisícerým stížnostem lázeňských hostů a tomu, že nesčetné tisíce jiných vůbec nepřijedou a že tím cizineckému ruchu ubude mnoho milionů Kč. Že i v německém území jest nezmenšený živý zájem o místní dráhy, ukazuje úsilí měst a sborů v severomoravsko-slezském průmyslovém území. Proto hájíme požadavek, aby kromě zlepšení dosavadních tratí byla konečně zahájena stavba tratí Albrechtice-Heřmanovice-Cukmantl, železničního spojení Budišov-Moravský Beroun a j.

Pokud jde o poštovní správu dlužno především naléhavě žádati vybudování a automatisace telefonů v západočeských lázeňských místech a velkých centrech hospodářských a dopravních, jakými jsou Cheb, Ústí n. L., Děčín, Podmokly, Liberec, Jablonec n. N., Opava, Krnov. Také projektovaný kabel přes Slaný do Karlových Varů ke zlepšení dálkové dopravy jest naléhavě potřebný a město Karlovy Vary již dávno splnilo všechny předpoklady k tomu, zvláště aby byl telefon zautomatisován. Trojí doručování pošty ve všech větších městech a průmyslových místech jest nutností, které nelze již odkládati, stejně jako požadavek 80.000 německých předplatitelů rozhlasu, aby byl zřízen německý vysílač, musí býti co nejrychleji splněn již ve finančním zájmu poštovní správy. (Souhlas na levici.)

Pokud jde o podporu cizineckého ruchu, upozorňujeme, že nutno pokračovati v asanaci silnic v lázeňském trojúhelníku a velkých říšských silnic vedoucích do pohraničního území. Rovněž nelze déle odkládati s vydlážděním říšských silnic, pokud vedou obcemi, při čemž zvláště budiž poukázáno na Karlovy Vary. Tamější celní náměstí a úsek říšské silnice až k domu Rastatt stále ještě není vydlážděný, ačkoliv obec ukázala, že po stránce finanční vyjde daleko vstříc. Automobilovou dopravu bylo by dlužno silně podporovati, zvláště doprava výletů jest neobyčejně výnosná pro stát a hospodářství. Vleklé řízení při žádostech o koncese musí ustoupiti modernímu názoru. Jak jednak dlužno se vyhýbati dvojitým koncesím, tak s druhé strany musí se vyhovovati především žádostem obcí a okresů o koncese. Právo vznášeti námitky, které si poštovní a železniční správa dosud vyhrazovala, musí rozhodně padnouti a žádaný automobilový zákon musí čeliti dosavadní anarchii. Dosavadní dvojí zdanění osobní dopravy motorovými vozy musí ustoupiti jednotné dopravní dani, poněvadž nynější praxe u silniční daně, odstupňování od nuly do 30% jest z obchodních důvodů neudržitelné. I zde musí býti soutěž mezi železnicí, poštou a soukromým podnikem postavena na úplně stejnou základnu a jednostranné nadržování musí býti odstraněno.

Pokud jde o daňové zákonodárství, žádáme ze státoobčanských důvodů a z důvodů rovnosti před zákony, aby byl zrušen nynější způsob přiznávání daně důchodové jako tak zvané daně mzdové. Toto zjišťovací řízení jest časově nespravedlivé a tak byrokratické a obtížné, že stejně poškozuje zaměstnavatele i zaměstnance, z nichž jeden jest poškozován libovolnými týdenními sazbami, druhý pak množstvím písařské práce, kterou musí konati jako výkonný orgán berního úřadu. Rovněž žádáme, aby byla zrušena daň ze služného a aby se rozplynula v přiměřeně odstupňovaných stupnicích daně důchodové. Dále žádáme, aby byla zrušena daň z vodní síly, poněvadž proti uhelné dani zvláště v pohraničních územích působí velice tíživě. I paušalování jest zde nespravedlivé, poněvadž při dlouho trvajících zimách a suchých letech schází vyměřovací základ. Pokud jde o finanční správu, směřuje náš hlavní požadavek k tomu, aby zákon o obecních financích byl odstraněn a zrušen a aby byl obnoven dřívější stav; přesto, že považujeme za velice oprávněné omeziti nejvyšší mez přirážek nejen pro stabilisaci v obcích, nýbrž i pro hospodářství, právě tak musíme se však ohraditi aby do práv obcím poskytnutých a uvolněných dávek měl ještě co mluviti někdo třetí. Způsob, jakým se vyřizují tisíce a tisíce spisů, které tento zákon způsobil, jak se na léta odkládá vyřízení zvláště rekursů, všechny tyto zásahy působí, že většina obcí stojí dnes před zmatkem. Ani berní správa ani berní úřad ani zpravodajové o obecním rozpočtu nemají dnes ani v jediné obci možnosti říci, jaké saldo má obecní úřad u berního úřadu a obráceně. Z tohoto zmatku vyplývá, že se pro každý berní rok provádějí zcela mylné přenosy a jako pramen chyb vlekou dále. Následkem toho pak příděl nevyhovuje skutečným poměrům. Poukazuji na jednotlivé obce, které ještě nedostaly přídělů definitivně povolených pro r. 1928 a 1929. Co má dělati představený nebo starosta takové obce? Žádáme, aby obcím byl zase vrácen podíl na dani z obratu. Neboť již to pomohlo by obcím tak, že by se mohly vzdáti všeliké dotace z fondu. Poukazuji na malé obce Vildštejn, Plesnou, poukazuji na Falknov a Karlovy Vary, kde ztráta na dani z obratu není ani zdaleka vyvážena dotací. Zatím co na př. v Plesné činí ztráta 240.000 Kč, byla přiznána dotace jen 100.000 Kč, a vyplaceno jen 75.000 Kč. Ve Falknově nebyla za letošní rok vyplacena vůbec žádná dotace, přesto, že za r. 1929 bylo definitivně přiznáno 900.000 Kč. Obce a okresy ženete do konkursu. Nerozhodne-li se vládní většina rychle provésti přiměřené změny, především zase obnoviti výsostné právo obcí v jejich okruhu působnosti, dožijete se kromě hospodářské krise, také krise všeobecné správy.

Tím obracím se ještě krátce několika pokyny k zemědělské a průmyslové krisi. Předcházející pan řečník dovozoval, že zemědělství nutno pomoci cly, a jako vzorný příklad uváděl zvláště Německo a jiné státy. Bohužel nemohu následovati tohoto pokynu. Co se děje u nás a v Evropě, jest velký, gigantický boj, jehož nelze vybojovati malichernými prostředky, ani přechodnými cly. To jest velká zásada pozemkové renty, která u nás v Evropě začíná působiti, jejíž účinky byly vypuknutím války zadrženy, ale nikoliv přerušeny, ale jež se nyní plně uplatňují. Co se může dosáhnouti cly, jest jen přechodné oslabení, beznadějný pokus o zadržení, přesto účinek pozemkové renty a zvýšené produkce zámořských zemí stoupne tím výše a po uplynutí několika týdnů a měsíců zanechá po sobě ještě větší krisi, poněvadž bude v zemi ještě větší napětí. Co můžete vůbec dokázati cly, jest spoutání a zamezení, aby přirozené obory práce neúčinkovaly, to znamená na místo přirozeného rozdělení práce, na místo přírodou podmíněného hospodářského života stavěti protekční skleníkovou květinu. Zde může pomoci jen jedno konečné léčení, ale pozorujete-li jednání, která se vedou v Londýně a nyní v Ženevě, uvidíte, že se činí pouhé pokusy o napravení této otázky, poněvadž se neprovede konečný krok, jenž jest jedinou záchranou, aby se jedním rázem vybředlo z těchto tísnivých stavů. Jak daleko můžete mysliti zpět, od r. 1848 do dneška, vždy naleznete, že se zemědělství stále ocitalo v krisi a že se k tomu družily krise průmyslu. Poukázal jsem již, že kupní síla byla odvrácena a svedena státní správou. Musím ukázati i na to, že nám autokracie béře každou pružnost, že se náš hospodářský proces zúžuje a podmiňuje dnešním platným systémem peněz a úroků. Loňský rok přinesl Americe a mimo ní Anglii, Německu a zároveň i Francii ohromné otřesy. Rád bych zde vystoupil proti mínění, které druhá strana stále znovu uvádí, že příčinou krise jest nemírná produkce. Máme sice plné stodoly, také plné domy, plné továrny a skladiště. Co schází, to jest výměna. Na světě není ještě nemírná produkce, i když v Americe leží ladem a jsou spalovány miliony a miliony metrických centů obilí, zatím co v sovětském Rusku tisíce, statisíce, ba miliony umírají hladem, a tento osud sdílí s jinými soudruhy a stejně odsouzenými v Číně.

Co nefunguje, jest výměna, oběh. Ale výměna není již otázkou výroby, nýbrž zde vystupuje jako překážka dnes platného mínění o penězích a peněžnictví a o úrocích a jejich účincích. Tvrdím a se mnou naše strana, že tato krise byla způsobena uváznutím, že to jest krise oběhu. Jaké jsou její podmínky? Při stoupajícím hospodářském rozkvětu, když vedle jednoho domu povstává druhý, když se výnos z každého pole zdvojnásobňuje, nastává pozvolné zlevnění. Uvážíte-li, co ušetří stroje času a pracovní síly, pak by se přece toto bohatství nemusilo projeviti jen ve zlevnění, nýbrž i ve zvětšení možnosti zvýšiti životní požadavky Místo toho nastane po jisté době váznutí. Proč? Poněvadž se prostředek výměny, prostředek dopravy, peníze stáhnou ve stejné míře, ve které pro zlevnění celého živobytí klesne jeho exponent, úroková míra, a úroková míra po staletí neklesne níže než na 3%. Stáhnou-li se peníze s trhu, ustane výměna a když ustane výměna, nastane po obou stranách nedostatek, a teprve když tento nedostatek jest dosti veliký, když znova láká peníze nabídkou vyšších úroků, když lepšími kalkulačními podmínkami se úroková míra znovu povznese, nastane oživení, které však jest jen přechodné, poněvadž dalším technickým zdokonalením nastává nové zlevnění, které znovu snižuje úroky a působí stávku peněz. Nevycházíte z průmyslové a zemědělské krise, poněvadž nepřejdete k základní změně peněžní správy.

Nemohu ještě dnes pochopiti, proč jsou v našem státním rozpočtu položky na zúročení t. zv. státovkového dluhu. Státní banka jest dítětem pozdě narozeným. V letech 1918 až 1919 při založení státu jí ještě nebylo. Jak k tomu přicházíme r. 1924, tedy po plných 5 letech, abychom byli dlužni něčemu, co ještě nebylo, a po léta platili miliardy, více než 9 miliard tak zvaného státovkového dluhu? Okolkovací akce bývalého ministra Rašína v noci ze 27. na 28. února 1919 byla tvůrčím činem. Tím zmizely staré rakousko-uherské bankovky. Byly to nové československé, nově označené bankovky. V září 1919 dostali jsme nové státovky, jichž jsme nedostali od žádné cedulové banky, ty vytvořila státní výsost a přes to: Po 5 nebo 6 let splácíme tyto částky cedulové bance, která zde ještě nebyla. Zúročíme a umořujeme je. To jest zjev úroků, jehož nelze pochopiti. Vidíme, že krise působí v Německé říši. V ústavu, jenž jest rozhodný pro zdraví hospodářství a za ně odpovědný, není pro to vůbec pochopení. Německá říšská banka vyplácí 12%ní dividendu a tím převyšuje ještě průměrné banky. I u naší bankovní správy vidíme příčinu krise. Od zřízení banky trvá jediné úsilí: Deflace a stále znovu deflace. Právě minulého měsíce poukazovalo se v bankovním výkazu pyšně na to, že máme nyní nejnižší stav oběživa Tato pýcha jest draze vykoupena hladem a slzami nezaměstnaných, útokem na hospodářství, ustáním oběhu. Pravím vám: Dokud neupustíte od zlaté měny, která nikdy nemůže kráčeti stejně s nutnostmi hospodářského vývoje, která vždy v jistých dobách bývá příliš úzká a příliš krátká, a tedy podle zřízení jednotlivých cedulových bank stále a stále musí vésti k tomu, aby byly stahovány bankovky, právě ve chvíli, kdy se jich žádá více, ba dokonce bouřlivě, aby hospodářský stroj udržely v běhu, dokud se nevzdáte tohoto fantomu zlaté úhrady, která jest statická, ale nikoliv dynamická, stále budete prožívati hospodářské krise. Prostředky ke zmírnění hospodářské krise, které jsme navrhli a které jsou obsaženy v našich návrzích, jsou jen kapkou na horký kámen. Co celou Evropu staví před ohromnou otázku, jest velká nutnost vyhověti přirozeným bohatstvím zemí, přirozenému rozdělení práce. Proto jako Berta Suttnerová řekla "Pryč se zbraněmi!", pravím "Pryč s celními hranicemi!" Zřiďte větší hospodář ská území, pryč s démonem zlatem, který nás stále jen rdousí, který jest příčinou úroků - a s pomocí úroků se plně kvetoucí hospodářství zadusí - pryč s ním! Pak zpozorujete, jak se hospodářství ulehčí, a budete moci rozpočet odhlasovati za lehkých řečí a hravě. Ąroky jsou největší brzdou a největšími okovy lidstva. 50% veškerého výnosu z práce plyne do kapes těch, kdož úroky berou, 97% lidí úroky platí a jen 3% úroky bere. Přejete-li si sociálního vzestupu zemědělství, průmyslu, zkrátka sociálního míru mezi obyvatelstvem, chcete-li, aby stát vzkvétal a dříve nebo později neztroskotal na tom nebo onom úskalí, pak musíte nahlédnouti, že zde jsou příčiny dnešního rozštěpení světa. Po staletí byly úroky potírány, pak přišlo období mlčení. Dnešní doba stůně rakovinou úroků a musí a může se uzdraviti jen tehdy, bude-li toto zlo odstraněno.

Úhrnem chci říci, že podle výsledků státního rozpočtu, dalšího soustavného nedbání německých požadavků, odstrkování německých uchazečů, vylučování Němců z přídělu pozemků, nemáme důvodu, dokud nynější většina nás nepoučí o něčem jiném, věnovati jí svou důvěru a proto, nebudou-li naše návrhy přijaty, musíme odmítnouti i tento rozpočet. (Souhlas a potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž jest pan posl. Netolický.

Posl. Netolický: Vážená sněmovno! Mám za úkol promluviti v nynější rozpočtové debatě o ministerstvu obchodu, živností a průmyslu. Posuzujeme-li státní rozpočet srovná váním různých kapitol, týkajících se hospodářských složek našeho národního a státního života, máme dojem, že ministerstvo živností, obchodu a průmyslu, nebo obchodní a výrobní složky tam patřící, jsou nejméně potřebny podpory, nebo že jsou náležitě vyzbrojeny a opatřeny jinak. Kap. 13, týkající se těchto oborů, vykazuje celkovou potřebu 46 mil. Kč, t. j. asi 5% celkového státního rozpočtu, ovsem s vyjmutím pošt a železnic, které jako podniky obchodní jsou vedeny zvlášť.

Shrneme-li pak osobní a administrativní úkoly této kapitoly, vidíme, že na účely výchovné a podpůrné zbývá velice málo. Lze toho jen litovati, neboť úkoly a povinnosti mohou býti pak opatřeny jen neúplně a tím nedostatečně.

Výchovné a podpůrné úkoly ministerstva obchodu, průmyslu a živností jsou důležité, neboť týkají se početné a důležité složky našeho hospodářského života a žádoucí proto, že zvláště malé a střední vrstvy jsou vývojem poškozovány a ničeny. Národohospodářství staré školy by mohlo říci, že těchto vrstev není škoda, nedovedou-li se svojí schopností a obranou udržeti. Ale modernější musí souditi hlouběji a uvážiti, je-li malá a střední živnost příživníkem, nebo tvoří-li hodnoty a tím dobývá si práva na život a na další podporu a ochranu. Má však též morální význam tím, že překlenuje propast mezi prací a kapitálem a dává možnosti nezámožnému docíliti hospodářské samostatnosti a rozvoje vlastních intelektuálních sil. Vývoj výrobních a obchodních poměrů byl z důvodů známých přízniv jednotlivcům a kooperativům kapitálově silným. A přes to samotné jednotky kapitálově slabé se drží, nepodlehly a trvají dále. Žel, že to není všeobecné a že některá odvětví jsou ohrožena. Kdyby tyto malé a střední výrobní a obchodní složky byly bez ochrany a podpory ponechány bezohlednosti a dravosti kapitálové, nebylo by to jistě zdrávo ani našemu národnímu a státnímu životu. Chyběl by zde střední element, propast mezi prací a kapitálem byla by hlubší, zřídka překročitelná a se všemi stupňovanými důsledky boje a nepřátelství. Vidíme proto, jak hospodářsky i morálně je významno a, řekl bych, žádoucno vychovávati tyto vrstvy k účelnému a úspěšnému zápasu a podporovati je; vychovávati je odborně a podporovati jejich snahy i zřízení, mající za účel dávati jim příznivější podmínky výroby i odbytu. Vidíme také, že tyto malé i střední živnostenské a obchodní složky mají stejného nepřítele jako dělnictvo. Jen způsoby a formy vykořisťováni a poškozování jsou jiné. Pro snadnější a účinnější obranu je třeba společné práce, společného úsilí a veliké společné politické moci. Mohl bych se také odvolávati ještě na to, jak běžně, bezmyšlenkovitě se říká, že živnostnictvo je důležitým poplatníkem, a z toho vyvozovati právo na život a existenci. Ale daně konečně platí všichni. Nebylo-li by důvodů jiných, podle mého mínění vážnějších, tento důvod by nestačil. S tím oháněním se poplatností je to kolikráte velmi odiosní a doporučuje se proto této otřelé argumentace užívati co nejméně.