Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Śliwka. Dávám mu slovo.

Posl. Śliwka (polsky): Prosím, pánové! Přihlásil jsem se k slovu jako zástupce polských dělnických a malorolnických mas československého Slezska, abych zde nikoliv po prvé a nikoliv naposledy s parlamentní tribuny jednak představil úhrnný stav pracujícího lidu venkovského a městského, jednak před celým dělnickým světem odsoudil celé to hnusné jednání úřadů s tímto lidem, jakož i hanebné a zrádné otrocké pokusy polské maloměšťácké a sociálfašistické reakce směřující spolu s vládními pochopy k úplnému zničení tohoto lidu po stránce hmotné a osvětové a k jeho přetvoření v prostého sluhu a janičára kapitalistických a fašistických potřeb vlády české a polské.

Jsem přesvědčen, že sice všechno to, co se zde ve sněmovně zdemaskuje a poví, i kdyby se to podepřelo tisíci nejkřiklavějších případů, neudělá velkého dojmu na pány dnes vládnoucí a spíše je to pohne k tím účinnější práci v začatém směru, ale formou více ukrytou a tajnou, aby se již po druhé nepříjemné věci nemohly dostati do veřejnosti, aby jedním slovem zločinné činy na škodu lidu mohly se dělati s lepším účinkem, ale bez vědomí a proti vůli většiny.

Parlament československý v tomto svém složení při daném rozdělení sil v republice není [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 24. února 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 66 této těsnopisecké zprávy.] a prostředkem k doplnění všech úmyslů a k uspokojení hltavých potřeb žravé buržoasie a kapitálu. Slezský lid již nejednou to pozoroval a pocítil na vlastní kůži. A proto se též nikdy nedočkáme, aby parlament uspokojil jeho spravedlivé požadavky.

Vzdyť tomu není tak dávno, sotva před několika nedělemi, byla nejen tato neslavná sněmovna, nýbrž celá dělnická veřejnost republiky [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 24. února 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Zatím co komunističtí poslanci, zvolení více než 700.000 revolučních proletářských voličů, vystoupili zmužile a neohroženě na obranu utiskované dělnické třídy, zatím co komunističtí poslanci s parlamentní tribuny hromovali proti strašným činům třídní msty a proti vykořisťování a volebním zneužitím, buržoasní většina československé sněmovny nenašla v sobě dosti odvahy, aby omluvila tato fakta holé pravdy, ale raději se chopila jediného prostředku násilí a přesily vůči komunistickým poslancům, aby tímto způsobem zamkla ústa oposici, zakryla zbankrotilé svoje hospodářství. Místo diskuse a výměny názorů užívá buržoasie a sociálfašisté, jsoucí nyní ve vládě, pendreku a šavle, již nejen proti dělníkům a demonstrantům, nýbrž i proti zvoleným komunistickým poslancům bez ohledu na jejich nedotknutelnost a "imunitu".

Jako jeden z těch, kdož na své kůži pocítili dobrodiní této pendrekové nedotknutelnosti, jenž jsem byl surově vyvlečen ze zasedací síně, protestuji proti těm fašistickým methodám, proti tomu divokému zacpávání úst proletářské oposici.

Slezský dělnický lid na četných schůzích a sjezdech odsoudil tuto hanbu buržoasní demokracie, stům indiferentních slezských dělníků otevřely se již oči na význam sněmovny, jako nástroje panování reakce, která každé hnutí směřující k sebezachování dělníka usiluje v zárodku udusiti a přitlumiti, aby se na venek nedostalo nic k uším nespokojených. Odpovídaje na váš surový čin nenávisti a msty odpovídá dělnický lid polský a český tisícerými projevy sympatie a oddanosti k utiskované a pronásledované straně komunistické a jejím vůdcům.

Divnou shodou okolností staly se právě v této chvíli dva činy jednoho a téhož obsahu v republice Československé a v republice Polské. Polské noviny oznamují, že se na předposlední schůzi sejmu ve Varšavě přihlásil ke slovu náš soudruh Žarski, člen klubu komunistických poslanců, jenž ostrými slovy odsoudil imperialistické náběhy polské šlechty a zrádné služby sociálfašistů, skrývajících se pod laskavým pláštěm fašistů Pilsudského. Zuřiví pochopové Pilsudského neovládajíce se zlostí vrhli se jako smečka psů se řetězu na soudruha posl. Žarského s pěstmi a počali ho nemilosrdně bíti a dříti před očima četně shromážděné polské smetánky, aristokracie, za potlesku degenerovaných polských magnátů a velkostatkářů. Nejvíce se v tom vyznamenali sociálfašisté, přívrženci Daszynského, který řídil tyto orgie násilí jako předseda sněmovny. Poslanec z polské strany socialistické Piotrowski vrhl se na poslance soudr. Žarského a roztrhal na něm šaty; potupil ho činem, pomáhaje usilovně sněmovní stráži, když Žarského vlekla ze sněmovní síně, jako nejhorší a obratný pochop defensivy. Poslanec, polský socialista, cvičí se v bití dělnického poslance, polského komunisty. Je-li zapotřebí ještě více příkladů, jak hanebnou úlohu hrají v Polsku polští socialisté Pilsudského!

Pan Daszynski, pilíř druhé internacionály, zabavil na návrh fašisty Czetwertynského skoro celou řeč Žarského, aby se lid nemohl dověděti, proč a zač byl komunistický poslanec v Polsku tak ztýrán a potupen. S této tribuny posíláme vřelé pozdravy soudr. Žarskému. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 24. února 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Sociálfašismus postupuje všude stejně a všude též dělnická třída poznává jeho šejdířskou politiku zrady a fašismu, pečlivě, ale stále marněji ukrývaného pod rouškou radikálních frází. Dělnický lid ve Slezsku se již s vámi vypořádal, vyhnav vás ze svých řad, a přijde čas, že se sami svou politikou v očích dělnické třídy ubijete. Čím větší je hospodářská krise, tím více vzrůstá utlačování politické a správní. Zvláště nyní, kdy na celém území Slezska hospodářská krise dosahuje vrcholu nebývalých rozměrů, řádí pravá povodeň utlačování a teroru, jakož i dosud neslýchaného a do závratné výše vyšroubovaného vykořisťování, spojeného s racionalisací a zabíjením horníků jako dobytka na jatkách.

Nejednou se odtamtud již ozvaly hlasy komunistických poslanců, které demaskovaly bezedné propasti korupce, vykořisťování, vydírání a hanebného pronásledování, jak v oboru života kulturního, tak také v oboru života hospodářského, vykonávaného na desetitisících drobného pracujícího lidu městského a venkovského ve Slezsku.

Banda uchvatitelů, která ovládla jure caduco celé Slezsko a obsadila všechna odpovědná místa a úřady, řádí již od samého připojení Slezska k Československé republice a usiluje z této země a jejího lidu udělati zemi kolonie a vykořisťování, zemi strašných pronásledování a vyssávání posledních kapek její energie a života.

Bezpečnost života horníků v šachtách úplně zmizela. Správy dolů cynicky a nesvědomitě zamítají všechny stížnosti horníků a závodních rad, pokud se týkají odstranění nebezpečí zmrzačení nebo smrti. Ochrana zdraví a života horníka zmizela. Poslední dobou se opakovaly případy tak úžasné nedbalosti a nečestného, vědomého vraždění lidí zaměstnaných v dolech, že celá osazenstva zachvacuje panický strach před hrozícím nebezpečím, nebo též nastává úplná lhostejnost, která ještě více zvětšuje počet nešťastných případů.

Inženýři, důlní dozorci, pracující pod vedením ředitelů dolů, bez ohledu na to všechno, neohlížejíce se na vzrůstající případy zmrzačení a smrti zahánějí dělnický lid do práce nad jeho síly, aby tím dosáhli větší výroby a intensity práce. Totéž děje se v hutích, jak v Třinci, tak též v Podlipinách, Bohumíně a Fryštátě, kde se rovněž s dělníkem hůře zachází než s dobytkem. Všechny zákony, chránící život dělníkův, jsou stále a soustavně obcházeny a nedbá se jich a jakákoliv odvolání k průmyslovým inspektorátům práce jsou bezúčelná, poněvadž páni inspektoři jsou buď vědomými agenty továrníků a podnikatelů, nebo pod nátlakem vládní politiky a pokynů s hůry dělají to, co jim rozkazují jejich představení.

Poslední dobou řádila smrt a došlo k smrtelným zraněním v jamách Barboře, Nové jámě a jiných, buď při práci samého podniku nebo u firem, které po té stránce stávají se přímo nedostižnými mordovnami lidí, kde dělník firmy jest skoro odsouzen k jisté smrti, při čemž se soukromému podnikateli, třebas byl pohnán k soudní odpovědnosti, nic nestane. Beztrestnost moderních vrahů proletariátu jest již tak zřejmá, že to působí poplach i mezi samotnou buržoasií.

Také stav péče o dělnickou mládež, která jest vydána na milost a nemilost podnikatele, jest žalostný. Mladý dělnický organismus jest zapřahán do těžké hornické práce, ačkoliv se mu za to řádně neplatí a velice se ohrožuje jeho zdraví a život. Soustava přijímání do práce mladých dělníků, kteří se vykáží patolízalským lístkem nebo doporučením fašistických inženýrů nebo jiných buržoasních činitelů, zdvojnásobuje ještě závislost, vykořisťovaní a opovrhování dělníkem a rozmnožuje počet úrazů těch nešťastníků, kteří obávajíce se propuštění a trestu, raději mlčí. Nedovolávajíce se nebezpečí a nevarujíce se před ním často klesají zabiti jako oběti na oltáři vykořisťování a teroru správy dolu.

Fašistické, nár.-demokratické správy dolů nebo úřednictvo neuznává však za vhodné prokazovati svou lásku k vlasti, pokud jde o ochránce vlasti čili vojáky, kteří se vrátili z činné vojenské služby. Když takový vysloužilý voják československého vojska se vrátí k fašistickému "matičnímu" inženýrovi s prosbou, aby byl zase přijat do práce v dole, kde pracoval nejednou již 6 až 7 let, dostane chladnou odpověď, že zde pro něj není práce, ať si ji jde hledati jinam. Mladík, jenž na vojně slyšel rozličné fráze o lásce ke svým panským bratřím, náhle vidí tuto lásku v praxi.

Správy dolů provozují v praxi tento systém, nepouštějí do práce vysloužilé vojáky proto, aby po několikatýdenní přestávce takový voják nemohl si činiti slušné nároky a práva ke všem právům a vymoženostem, vyplývajícím z kolektivní smlouvy. Správy dolů nejdrzejším způsobem okrádají mladé dělníky o jejich vymoženosti a práva, vysloužená několikaletou prací v závodě. Správy dolů a zvláště ti páni inženýři, kteří jsou pověřeni přijímáním do práce, odkládají přijímání mladých lidí vracejících se z vojny domů, dokud neuplyne lhůta kontinuity, a tím pášou zločin, zřejmě veřejnou krádež.

Správy dolů a jiných podniků pášou zřejmou krádež a loupež na majetku a výdělku mladých dělníků, odmítajíce je přijmouti zase do práce. Ředitelové dolů okrádají ubohé mladistvé, zbavují je práv, aby dostávali všechny jim patřící deputátní dodatky a zbavují je práva na pojištění, provisi atd. (Další věta by nesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 24. února 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Děje se to všechno v době neslýchané drahoty, vzrůstající den ze dne v době, kdy bohatá buržoasie má čím dále tím větší zálusk na kapsu spotřebitelů a chce jim s pomocí úslužných sociálních demokratů rozhodně vnutiti ještě cla na obilí, maso a rozličné potraviny. Zároveň s krisí výdělkovou, hospodářskou, s politickým terorem pokračuje racionalisace, která ožebračuje tisíce proletářských rodin.

Hornický proletariát brání se této záplavě bídy a žebroty. Klade požadavky. Celý revoluční tisk přinesl požadavky, které jsou minimální. Jde o změnu kolektivní smlouvy a o zaručení jistého stálého výdělku ve věku do. 18 let a výše, od 40 do 60 Kč s příslušnými dodatky, které se dosud odpírají.

Nové požadavky kategoricky ustalují právo přijímati a propouštěti horníky a upravují poměr ředitelů dolů k dělníkům a jejich zástupcům v zákonitých sborech, pravidelně řediteli sabotovaných a bojkotovaných. Proti zákonu dovoluje si podnik mrzačiti a lámati smlouvu a není zde nikoho, není soudu, jenž by pohnal k odpovědnosti takového přestupitele proto, že nedbá zákonů.

Tyto hornické požadavky, které rudá odborová organisace podala ředitelské konferenci ostravsko-karvinského revíru, učiní přítrž divoké anarchii v tomto oboru, aby provždy odstranily všechny choutky a vydírání nebo teror důlních správ vůči horníkům a vůči členům závodních rad, které správy soustavně týrají.

Dělnická třída revíru ukázala na četných schůzích, že jest ochotna jíti do boje za své požadavky a vybízí všechen lid k válce. Jen zločinec nebo zrádce a smrtelný nepřítel dělnické třídy postaví se proti těmto požadavkům diktovaným bídou a nouzí.

První, kdož se proti celé dělnické třídě a proti svým vlastním členům postavili po boku kapitalistů a podnikatelů proti těmto požadavkům, byly organisace fašistické, sociálněfašistické a to odborové i politické. S cynismem nevázaných banditů, najatých kapitálem, ohlašují boj proti těmto hornickým požadavkům. Říkají, že žádati nápravu jest nyní komedie a nesmysl. Terorisují své dělníky a členy na sobě závislé, aby se nedali strhnouti do boje o tyto požadavky a doporučují jen klid a oddanost, jak jim to pánové přikazují.

Polští a čeští soc.-demokratičtí reformisti spolu se svým fašistickým a klerikálním ohonem zřejmě pomáhají kapitalistům a nechtějí dopustiti, aby se hornické výdělky zlepšily. Nedělají to zadarmo.

Když čeští a němečtí soc. demokraté spolu se svým polským soc.-fašistickým bastardem vstupovali do vlády, musili se slavnostně zavázati pánům kapitalistům, že nepřipustí žádných hnutí výdělečných, žádných bojů o lepší život horníků a vůbec dělníků. A již nyní začínají svůj katovský a pro třídu dělnickou zhoubný čin zrady, prodavše dělníky za koryta a ministerská křesla darovaná jim buržoasií.

Pomáhá jim při tom státní aparát, policie a četnictvo. Soudy a vězení jim pomáhají, sociálfašistickému psu na řetězu, buržoasii proti horníkům a jejich výdělečné akci. Slídí se po každé schůzi, každém shromáždění, každé důvěrné poradě a rozhánějí se četníky a tajnou policií. Jsou případy, jak sám "Duch Času" s triumfem uvádí, že na 25 účastníků konference přišlo 35 četníků. Ve státě se vydržují ohromné zástupy četnictva nikoliv na obranu před zločinným banditismem, ne pro boj se zloději a vrahy, kteří jsou postrachem našeho kraje, nýbrž pro boj s klidnými občany, pro drzé provokování horníků. Tento rozpočet poskytuje zase ministerstvu vnitra nová sta milionů, kterých se užívá na tučné platy pro tajnou i veřejnou policii, aby stíhala dělnickou třídu a vypořádala se s ní. Politický teror na schůzích dosáhl vrcholu banditismu. Dokonce ani v Polsku si ještě policie nedovolí, aby zakázala poslanci mluviti a konati schůze. V Polsku a Německu má sněmovní poslanec právo, že nemusí schůze ani shromáždění vůbec oznamovati úřadům, a v Československé republice rozpouštějí se mu schůze, zakazuje se poslanci mluviti. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 24. února 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Podobně se děje po měsíce v celém ostravském obvodu na všech schůzích a shromážděních nezaměstnaných, kteří se bez milosrdenství a svědomí zavírají na celé měsíce do vězení. V Mor. Ostravě byl nedávno soudr. Moric Klein odsouzen k 7 měsíčnímu vězení za obyčejnou účast při manifestaci nezaměstnaných. To jest nebývalý fašistický kousek třídní nenávisti pod patronancí soc.-demokratického ministra Meissnera. Soc.-demokratický ministr řádí hůře a krutěji než jeho klerikální předchůdce.

Pánové chtějí pendreky, vězením a terorem zamknouti ústa hladovějícím masám. Ale nedočkají se toho. Hlad jest nejsilnější. A ten zavede zoufalý dělnický lid skrze závory sociálfašistů do boje s ozbrojeným kapitalismem. Neposkytnou-li úřady horníkům ochrany před smrtí a zmrzačením, nedají-li úřady a obce nezaměstnaným práce ani chleba a pošlou proti nim četníky, pak dělníci půjdou otevřeně proti ředitelům dolů a inženýrům. Dříve nenastane náprava, ani lepší život a klid, dokud tito pánové budou beztrestně terorisovati a cynicky vražditi chudý lid. Až se ulice Ostravy, Karvinné a Orlové naplní řediteli a inženýry dolů, utíkajícími před karabáčem lidu, nastane klid. S karabáči a špičáky v rukou půjde dělnický lid vyjednávati s pány řediteli a inženýry dolů a povede s nimi takovou demokratickou diskusi, že jí ihned porozumějí a ucítí jak na své hlavě tak i na zádech. A tomu, kdo se postaví na ochranu pánů, ať je to fašista nebo sociálfašista, dostane se jeho porce zaslouženého trestu.

Pokud jde o stav rolnictva na venkově, dlužno konstatovati, že hospodářství ministerstva zemědělství, o němž se právě mluví, jest úzce spjato s pozemkovou reformou a jejími následky pro náš lid. Česká zbohatlá vrstva kulaků přivlastňuje sobě ve Slezsku půdu neřídíc se humanitou nebo spravedlností k polskému lidu ve Slezsku, nemajícímu půdy, nebo ohledy péče o starou, utýranou čeleď dvorskou, ale vede exterminační politiku loupeže slezské půdy pro kapitalisty a cizí třídní přistěhovalce.

Letos má býti provedena parcelace pozemků Larischových v Ráji, Darkově a Loukách nebo Stonavě. Již nyní jest zřejmo, že vláda odevzdala tuto půdu jak v Ráji tak i jinde nikoliv místním nájemcům nebo dvorské čeledi, nýbrž přiděluje ji za babku ve velkém množství novým vlastníkům, rozličným nabyvatelům. Drobný příděl pak se provádí ve znamení nejhorší stranické agitace a korupce ve prospěch vládních individuí s legitimacemi rozličných fašistických organisací, a místní chalupníci, drobní rolníci a dělníci jsou při tom odstrčeni. Z několika set hektarů půdy bude rozděleno v Ráji jen 38 až 40 ha, v Darkově jen 14 ha stavebních míst a v Loukách asi 30 ha. Zbytek připadne zbytkovým statkům pro udržení staré methody vykořisťování vesnického chudého lidu ve prospěch nové zbohatlé panské šlechty.

Zájemců, kteří se domáhají přídělu půdy, jest velmi mnoho. Mezi nimi jest ohromné roztrpčení a zneklidnění, jak jejich žádosti o příděl budou vyřízeny. Jsou to převážně staří nájemci, pachtýři nebo půdy nemající zemědělští dělníci ze dvorů. A ti mají býti zbaveni své půdy.

Lid sám si musí vybojovati příslušnou šetrnost k sobě a svým slušným požadavkům, musí býti připraven na všechno.

Především musí býti připraven na to, že budou jej chtíti oloupiti o jeho půdu a o nároky na ni. Kdyby mu pak tato půda skutečně proti zákonu a jeho nárokům nebyla dána, zbývá mu cesta otevřeného boje. [Další věta byla unesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 24. února 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.]

Jak po stránce hospodářské, tak také po stránce politické jest slezský lid vydán všanc libovůli státních úřadů, které nedbají jeho slušných přání a práv zaručených mu zákony a mezinárodními smlouvami.

Od samého připojení Slezska k republice přes četná naše zakročení a protesty odpočívá ještě věc nevyřízených žádostí o udělení státního občanství. Jde o mnoho tisíc chudých lidí, většinou chalupníků a dělníků, kteří splnili všechny podmínky předepsané zákonem a smlouvou: Bydlí zde 30-40 let, narodili se na území nynější republiky, jejich synové konali již vojenskou službu v československém vojsku, a přesto nemohou se dočkati státního občanství.

V předcházejícím volebním období ukázal jsem několikráte na rozličné křiklavé případy šikanování a politické persekuce, pro kterou klidný člověk za to, že posílá své děti do školy, jaká se mu líbí, t. j. do polské, nebo když se takový člověk nelíbí nějakému řídicímu nebo četníkovi, i kdyby se na hlavu postavil, občanství dostati nemůže. V Polsku ho nechtějí a zde také ne. Jest vypověděncem. Buržoasie toho potřebuje pro případ stávek a bojů, aby měla materiál poslušný a ustrašený, jako záložní armádu stávkokazů. Tento nešvar zavinily jak úřady, tak také "vlastenecké" strany a především strana českých sociálních demokratů, která za vlády svých "soudruhů" komisařů odňala stům chudých Slezanů právo příslušenství a prostou denunciací znemožnila jim dostati občanství a zabrala polské školy. A taková strana jest nyní patronem polského fašistického a národního tábora Chobota-Buzka. Svůj našel svého.

Lid ztrácí na tom velmi mnoho. Na př. železniční zaměstnanci, kteří v r. 1922-1923 byli zbaveni státního občanství, musili znovu o ně žádati a ztráceli tím velké tisíce na svém výdělku.

Ani prosbami, ani povolností, nýbrž bojem společně s českým dělníkem dosáhneme svých práv.

Mimo to zůstává dále jitřící ranou, kterou vláda nevyřizuje, výměna vkladů českých občanů v polských spořitelnách a zvláště v těšínské Městské spořitelně, kde po 10 let leží zdevalvovaný skromný majetek, uspořený těmi nejchudšími.

Hanbou demokratické republiky, za jakou se prohlašuje Československá republika, jest, byl a bude vřed násilného počešťování, provozovaného násilím a bezohledně ve všech oborech veřejného a soukromého života a zvláště ve školství. S mlčelivou podporou okresních úřadů a všech jiných státních úřadů a soukromých podniků, továren, dolů, železnic nutí se rodiče terorem a pohrůžkou, že ztratí svou existenci, aby posílali své děti do českých škol, jak máme příklady toho v dolech a hutích Larische ve Třinci. Čestné místo získali si v tomto závodění nepochybně agrárníci a čeští sociální demokraté, kteří od prvních let republiky stáli v čele tohoto potlačovacího pochodu. S těmito kulturtrégry reakce a šovinismu spojili se polští sociálpatrioti, vzájemně si podobní jako kapka kapce, Habrman v Těšíně, Prokeš v Třinci, Kruta z nemocenské pokladny, Koukal, Drucker atd.

Tak na př. v nedávné ještě věci školy v Bystřických Pasekách, když o tom rozhodovala okresní školní rada a okresní zastupitelstvo v Těšíně, čeští sociální demokraté s agrárníky byli proti půjčce na tuto polskou školu. Rovněž dělali překážky při jednáních o školu v Životicích. Tolik obětavosti, bezmezné oddanosti školství nelze tak často pozorovati, jak tomu bylo v Životicích. Tam všichni občani, rolníci a horníci dobrovolně si uložili daň, jen aby hejtmanství dovolilo vystavěti školní budovu. V okresních a zemských institucích byly již učiněny kroky, ale všechno marně. A zatím stará škola se řítí, školní rada odmítá odpovědnost za následky katastrofy a okresní hejtman odkládá tuto ožehavou věc, aby zatím Matice osvěty lidové postavila nejdříve českou školu a zabrala tam polské děti. Jest zřejmé, že úřady vědomě podporují tuto úmyslnou sabotáž. Obyvatelé Životic vyzývají ministra školství dr Dérera, aby co nejrychleji tuto věc vyřídil, neboť jinak lid zahájí školní stávku.

Stejně temným místem v oboru kultury a vyučování jest, že na území republiky existuje mnoho soukromých polských škol obecných, měšťanských a škola střední reálné gymnasium. Slezský proletariát rozhodně žádá, aby tyto školy jak obecné, tak i měšťanské, vydržované soukromníky, byly zestátněny. Polský občan platí daně, má tedy právo na to, aby jeho školy vydržoval stát. Hlavně jde o zestátnění polského reálného gymnasia v Orlové, které hltá ohromné peněžní výdaje spolků, které je podporují, a v největší míře zatěžuje platebními povinnostmi polské obyvatele. Jest to i v zájmu učitelů, aby jejich životní a existenční zájmy byly zaručeny státem pro případ stáří, výslužby nebo neschopnosti k práci.

Bohužel, přesně vyměřený čas mi nedovoluje, abych, uváděje nesčetné příklady tohoto smutného stavu, očitě prokázal, jak pražské vlády a místní odpovědní činitelé macešsky nakládají se slezským lidem. V této vládě sedí soc.-demokratická internacionála vedle vlastenců první jakosti. Kdyby jim tedy leželo na srdci dobro polské menšiny, dávno by tato přání splnili.

Tuto vládu podporuje také klub polsko-židovský, jehož členové jsou hospitanty u českých soc. demokratů. Ministrem školství a nár. osvěty jest český soc. demokrat dr Dérer, klubovní kolega pana Chobota. Tedy pan Chobot, místo aby rozvláčně mluvil v rozličných trilcích a elegiích o školství, které jeho soudruzi ve Slezsku zničili, měl by nyní stručně a krátce vyžádati si od svých kamarádů nápravu zlého.

Ale my na ni od "soudruhů" čekáme po celá léta a ještě nic kromě zlého jsme se nedočkali. A ten, kdo je podporuje, jako pan Chobot se svým společníkem a dvěma židovskými nacionalisty, má všechnu odpovědnost za tento smutný stav v hospodářství a v polském školství ve Slezsku. Konečně o tom bude lze promluviti ještě při jiné příležitosti

Slezský lid nedoznal od této vlády a od předcházejících nic dobrého. Táž politika exterminace, hladu, vyvlastňování, oklešťování samosprávy, jako dříve, provozuje se i dnes. To, co si lid vybojoval svým solidárním vystoupením, to si uhájil a ochránil. Proto do boje za další své požadavky a spravedlivá práva hospodářská i osvětová!

Klub poslanců komunistických a já osobně nemůžeme tedy hlasovati pro rozpočet pro takovou vládu jako tato. Komunisté nemohou poskytovati peníze vládě, která pokračuje ve fašistické politice teroru vůči dělnickým masám. Nedáme ani haléře, abychom upevnili systém vykořisťování. Nepodporujeme vládu, která vězní nezaměstnané a krmi špehouny a generály. Komunistická strana Československa nedá peněz těm, kdož ničí národní menšiny, a proto hlasujeme proti schválení rozpočtu. (Potlesk poslanců komunistických.)

Předseda (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Pelíšek. Dávám mu slovo.

Posl. Pelíšek: Slavná sněmovno! Projednávání státního rozpočtu je důležitým aktem každého parlamentarismu, neboť zde je možno zaujmouti stanovisko nejen k jeho jednotlivým složkám a kapitolám rozpočtu, nýbrž i vytvořiti si úsudek o celém státním hospodaření a konečně i o vedení hospodářské politiky ve státě vůbec. Není tedy naším jediným úkolem zkoumati cifry rozpočtu, ale nás zajímá také, ba můžeme říci především, charakter rozpočtu samého, nás zajímá způsob, jak stát ve svém rozpočtu přihlíží k jednotlivým složkám národního hospodářství, zda stát vystupuje tu nejen jako politický, nýbrž i hospodářský činitel ve prospěch celého našeho hospodářského života.

V moderním státě vidíme, že stát v rozpočtu zaujímá stanovisko k zemědělství, živnostem, obchodu, průmyslu. Státu nemohou býti lhostejny veřejné práce, veřejné zdravotnictví, sociální péče. Všechny tyto důležité kapitoly státního rozpočtu mají vyjadřovati smysl státu pro zrychlené životní tempo, zlepšení životní úrovně a usnadnění existence dnešního člověka.

Stát tedy může svým rozpočtem v určité míře doplňovati hospodářský život. Mám na mysli veliké problémy vodohospodářské, meliorace, regulace toků, stavby údolních přehrad, vytvoření vodních obchodních cest, komasace půdy, opatření obcí a krajů zdravou vodou, podpora elektrisace, spolupůsobení při výstavbě komunikací, především na hlavních frekvenčních tepnách, v ohledu kulturním podpora stavby školních budov od školy obecné až ke škole vysoké, to jsou úseky ze státního rozpočtu, ve kterých stát jako představitel politické a hospodářské demokracie má spolupůsobiti při iniciativě svých občanů a usnadňovati uskutečnění myšlenek, které znamenají posílení hospodářského života a tím i upevnění života státního.

V demokracii je to samozřejmé. Jest nepochybno, že čím účelněji parlament a vláda dovede upotřebiti těchto veřejných prostředků a statků, tím pevnější je posice státu, a to nejen v politice vnitřní, nýbrž i v politice zahraniční, na foru mezinárodním.

Máme v ruce rozpočet státu na rok 1930. Od dnešní parlamentní majority očekáváme nejen aktivní rozpočet státní, nýbrž i aktivní a prospěšné zásahy této vlády do vývoje dnešní hospodářské situace, která se zahrotila velmi ostře proti existenčním zájmům československého zemědělství. Tento stav nelze zakrývati frázemi a nekonečnými debatami. Pro takové věci nemá občanstvo valného smyslu. Ale, slavná sněmovno, naše občanstvo žádá, aby od mnohých slov přikročilo se k činům a aby tato vládní většina, o níž se mluví, že má znamenati hospodářskou konsolidaci, plnila svoje závazky, které si vytýčila svým programem.