Loňského roku počalo to velikými výjimečnými mrazy, které způsobily stamilionové škody nejen na stromoví, kdy celé sady a stromořadí byly zničeny, nýbrž i v chovu dobytka. Nato v létě dostavily se těžké živelní katastrofy, které přeměňovaly plody namáhavé práce našeho zemědělce v nivec. V té době znovu pociťoval každý čsl. zemědělec, jak je bezbranný vůči výstřelkům přírody, a přirozeně se domáhal a domáhá s plnou vervou pomoci u státu, která ovšem ani zdaleka nestačí, i kdyby dány byly státem značné miliony, které však může býti dosaženo uzákoněním státní živelní pojišťovny jak proti krupobití, tak i proti pádu dobytka. A konečně na podzim loňského roku, když po sklizni počalo se s odprodejem obilí, řepy, chmele a dalších zemědělských prvovýrobků, začíná pokles cen, který se stále více a více stupňuje a který dnes dosahuje takové níže, že uvádí zemědělce v zoufalství a do beznadějné situace. O výnosnosti, o rentabilitě není možno v zemědělství dnes vůbec mluviti. Ceny na poslední úterní Pražské plodinové burse ukazují, že jsou to jmenovitě produkty našich chudých, horských a obilnářských krajů, kde roste pouze žito, oves a ječmen a kde pokles v cenách je rázu katastrofálního. Obchod zdráhá se kupovati a ceny, kterých se dociluje, pohybují se kolem 80 až 85 Kč za 1 q žita nebo ovsa. Právě z oblasti mého volebního kraje ozývá se výkřik našeho západočeského zemědělce, ať domkáře, ať rolníka, který dovolává se pomoci a ochrany. Právě v našem Pošumaví jsou chudé, horské kraje, kde na kamenitých polích je obživa tak těžká i v letech příznivých; což teprve nyní, kdy poměry tak daleko a nepříznivě se změnily. Zvěděl jsem při nedávné návštěvě v okresu Plánickém, a bylo to zde i z jiných krajů konstatováno, že se tam již večer svítí při louči. Ani na petrolej není.

Je třeba léčiti poměry v zemědělství. Zemědělské strany podaly parlamentu své návrhy. Apeluji důrazně na slavnou sněmovnu, aby s plným porozuměním posuzovala poměry, ve kterých zemědělství žije, a očekávám, že i ostatní strany, na jichž souhlasu spoluzávisí uzákonění zemědělských požadavků, projeví správné porozumění a umožní zemědělcům život. Chceme více peněz za své výrobky, poněvadž jedině tím způsobem může býti zemědělství pomoženo. Když bude krise dělnická, která vznikne z nízké mzdy, dá se také řešiti jen úpravou mzdy. Naše zemědělství vyrábí dráže, poněvadž je zatíženo většími daněmi a břemeny sociálními. Proto také dnešní cena za obilí naprosto neuhradí výrobní náklady. A náš horský zemědělec nemůže na svých polích nic jiného pěstovati, nežli co doposud pěstuje. Je odkázán na pěstování těchto znehodnocených obilnin, jichž zklízí 78%, což opětně ukazuje, že zemědělská krise ohrožuje nejvíce právě horské kraje.

Zemědělství ztrácí takto 5 až 6 miliard na své mzdě a konsument z těchto nízkých cen nemá ničeho. Znovu podotýkám, že nedostatek a bída zašla do našich chalup, roztrpčenost se vzmáhá. Plným právem zmáhá zemědělce nedůvěra, že i druhé kruhy nezemědělské nedovedou pochopiti, že jest třeba zemědělství chrániti. Všude jinde v jiných státech vidíme plnou ochranu zemědělské práce. A u nás? My máme nejnižší cla na obilí a mlýnské výrobky v celé střední Evropě daleko nižší, než má průmyslové Německo, Francie, Italie atd. Je nutno nastoupiti cestu po zvýšení celní ochrany a úpravě dovozních listů tak, aby zvýšením cel byly vyrovnány rozdíly mezi výrobními náklady, které má naše zemědělství a mlynářství, a těmi, jež má zemědělství a mlynářství států k nám dovážejících.

U nás a v našem státě různost celní politiky pro průmysl a pro zemědělství tvoří křiklavě nespravedlivou disparitu a vzhledem k předválečnému cenovému indexu a zlaté hodnotě jsou nynější výrobky průmyslové nadhodnoceny a zemědělské podhodnoceny. Tato disparita činí plných 30%. To není v žádném evropském státě. Proti Německu máme u nás cla na výrobky průmyslové, jež potřebuje zemědělství, 3krát až 4krát větší, kdežto naše cla zemědělská jsou polovinou, třetinou a čtvrtinou cel německých.

Stejně jako v obilnářství je těžká situace i v produkci živočišné. Neučiní-li se náležitá opatření, budou se poměry i tu dále zhoršovati. Je třeba i zde činiti řádná celní opatření. Abychom ochránili zdravotní stav našich vepřů, je nutno přísně dodržovati veterinární opatření na hranicích a na drahách. Živočišná produkce a její ochrana živelně se dotýká našeho, jmenovitě zase pošumavského zemědělce. Tam jsou celé kraje, Domažlicko, Plánicko, Sušicko, Klatovsko, v nichž chov dobytka jest jediným zdrojem příjmu. A tu je třeba dále zdůrazniti, že není pravda, že našemu dobytkářství daří se dobře. Pro nás může býti směrodatné jen to, když srovnáme cenu masa s cenou živé váhy dobytčete; to jest směrodatné pro zemědělského podnikatele.

Není třeba ani dále přesvědčovati vás o kritických poměrech v zemědělství. Úspory venku jsou vyčerpány, potřebný úvěr nemožno získati, stejně tak, jako se už nemohou prodati ani zásoby. Nezbude nic jiného, nebude-li rychle pomoženo, než vrátiti se od formy hospodářství intensivního k hospodářství extensivnímu. A co to bude znamenati a míti za následek? Jistě, že propouštění značné části dělnictva, které bude hledati přirozeně svou obživu v jiných výrobních odvětvích, jmenovitě v průmyslu. Zvýší se tím jenom počet nezaměstnaných a zvýšenou nabídkou práce zhorší se postavení průmyslového dělnictva. Poklesem koupěchtivosti našich zemědělců bude znehodnocen význam domácího trhu a přece jen všechna odvětví průmyslová musí počítati právě s tímto trhem, neboť jest pro ně nejjistější, mohou do něho vnikati bez jakýchkoli celních přehrad a ve většině případů jedině domácí trh umožňuje našemu průmyslu export.

Poněvadž koupěchtivost našeho zemědělce je podlomena, není mu možno vzhledem k těžkým poměrům našeho zemědělství činiti příslušné a přiměřené nákupy a tím přenášejí se hrozivé poměry i do ostatních hospodářských složek našeho státu. Již dneska má to a bude to míti čím dále tím více odezvu v živnostech, obchodu a průmyslu a vůbec zachytí to těžce celý hospodářský život našeho státu.

Pan ministr financí dr Engliš mluvil zde o zvednutí berní morálky. I v debatě se někteří páni kolegové toho dotkli. Chci poznamenati k tomu, že jest třeba učiniti vše, aby v berní administrativě byl dostatek schopných lidí, odborníků, kteří při odhadech zemědělské produkce a práce dovedou se na věc řádně dívati. Zemědělec jest zvyklý pořádku, rád dal a dává státu co mu patří, ale žádá dneska v této pro něj tak těžké kritické době, aby v jeho berních povinnostech bylo opravdu spravedlivě postupováno.

Kol. dr Černý velmi správně poukázal ve své řeči na mnohdy příkrý postup berních úřadů vůči zemědělcům v provádění exekucí a různých těch šikán, které se poplatníkům někdy stávají. Bude v tom směru třeba ještě mnoho vykonati, aby také poměr poplatníka k úřadu mohl býti vzájemně uspokojivým.

Je třeba získati důvěru poplatníka v příslušný berní úřad, aby když učiní řádně a správně své daňové přiznání, měl jistotu, že mu nebudou daně podle různých a mnohdy neodpovědných informací samovolně zvyšovány. Tu je třeba učiniti ještě mnoho - a hlavně u příslušných vyměřovacích úřadů - abychom docílili v našem bernictví náležitého pořádku.

Je třeba, abych ve svém referátu vyzdvihl jedno: Je to těžká kapitola, kterou tvoří historie bytové politiky našeho státu. Ta o věc, zdá se, že se chce některými politickými stranami protahovati do nekonečna, a to tím způsobem, aby byli poškozeni majitelé domů a domků. Je, bohužel, smutné, že otroctví, do něhož byli uvrženi majitelé domů a domků výjimečným zákonem, trvá již celých 12 roků. Co mohlo nalézti omluvy v době válečné nouze i v prvých letech poválečných, je dnes těžkým hříchem páchaným na skromných majitelích domů a domků. Stojíme dnes před skutečností, že 31. března vyprší platnost zákonů o ochraně nájemníků a podpoře stavebního ruchu, a je velmi nutno, aby pan ministr soc. péče předložil zákonodárným sborům osnovu, která by tento problém rozřešila. Nejnutnější opravy tohoto zákona, který přinesl tolik sociální nespravedlnosti, musí býti vykonány, poněvadž je zde krajní nespravedlnost vůči majitelům domovního majetku v našem státě. Všechen starý majetek domovní je pasivní, vůbec se neamortisuje, ani se v řádném stavu udržovati nemůže a také neudržuje, a tak jest jeho katastrofa opravdu dokonalá. Znám z vlastní zkušenosti poměry majitelů domů a domků z Plzně, a hlavně z periferie tohoto města, kde mají své nemovitosti, které si mohli jen velkou šetrností postaviti. Poměry jsou tam takové, že dnes jim platí nájemník za dvě místnosti 350 Kč, zatím co pro svého ženatého syna nebo vdanou dceru musí platit za jednu místnost v novostavbě 1200 Kč. Není proto možno udržovati dnešní stav, poněvadž rozdíly mezi staro a novonájemníky, mezi majiteli domů starých, zatížených plnými daněmi a dávkami a nad to ještě strohou ochranou nájemníků, a majiteli domů nových, z větší nebo menší části za veřejné peníze postavených nebo na dlouhou řadu let od daní a dávek osvobozených, jsou tak do očí bijící, že nikdo nemůže shledávati tento stav zdravým a spravedlivým.

Je dále třeba, abych se dotkl jedné důležité věci, o které bylo snad již v slavné sněmovně mluveno, totiž vybudování tratě Plzeň-Brno. V tomto III. období posl. sněmovny byl opětně podán návrh na vydání zákona o koncesní listině železniční společnosti pro výstavbu a provoz českomoravské dráhy Plzeň-Brno s přípojkami. Počáteční stanice Plzeň bude pro západ a severozápad, konečná stanice Brno pak utvoří spojení s východem republiky. Bude zde tedy spojen přímo západ republiky s jejím středem a východem směrem nejkratším a nejvýhodnějším. Tím se docílí výhodného spojení Čech s Moravou a Slovenskem, což by mělo po stránce obchodní a průmyslové velký význam.

Provoz nákladní podle vyšetření v hlavních navržených stanicích činil by ročně 95.000 vagonů, a to bez měst Plzně a Brna, kterážto dvě města doplní počet vagonů podle předpokladů na 150.000.

Tato trať vedena je krajem, v němž by spojovala obce a města o velkém počtu obyvatelstva, majícího dnes až 22 km vzdálenosti na nejbližší stanici, a bude pomáhati k hospodářskému vzrůstu celých širých českých krajů. I se stanoviska vojenského, strategického, měla by tato trať velký význam.

Rozprava o státním rozpočtu skýtá zástupcům voličstva a všeho obyvatelstva příležitost pronésti svůj úsudek, přednésti jeho přání a stesky a dožadovati se splnění všeho, co se dotýká nejživotnějších zájmů a potřeb všeobecna. A proto jako poslanec nejzápadnější část i naší republiky, našeho západočeského plzeňského kraje, musím velmi důrazně poukázati na to, že přání tohoto významného úseku našeho státu jsou velmi často opomíjena a že bude nutno pro budoucnost, aby státní správa věnovala potřebám západočeským nejen plnou pozornost, nýbrž i aby finančními prostředky působila k uchování existence tamějšího malého, ale pilného obyvatelstva. Už z ohledu národnostního zasluhuje západočeská oblast zvláštní pozornosti a péče státu. Je zde koncentrován všechen hospodářský život, jak malí a střední zemědělci, tak i obchod, živnosti a značný průmysl. Všechny tyto vrstvy tvoří významnou základnu obyvatelstva a svojí prací pomáhají k získávání nejen hmotných statků, nýbrž tvoří i jednu z významných poplatných základen Československé republiky.

Upozorňuji v prvé řadě v ohledu zemědělském na nutnost regulace Drnového potoka a řeky Úhlavy. Bylo již hovořeno o významu této úpravy, ale přes to musím znovu podtrhnouti důležitost tohoto projektu. S počátečními pracemi na projektu bylo sice již započato, ale tempo, jakým se pokračuje, je tak povlovné, že díla a jeho ukončení by se nedočkala ještě ani třetí generace. Je třeba méně byrokratických zásahů a více skutků. Úhlava, pramenící ze Šumavských hor, jako horský potok se značným spádem, bývá velmi často rozvodněna; neupravená řeka s nízkými břehy zaplavuje při všech těchto povodních celý širý kraj, ležící při toku, ať jsou to již louky nebo pole, v celém svém obvodu. Sta a sta případů nákazy snětí slezinnou, jež způsobuje tamním zemědělcům na dobytku - příčinou toho jsou odpadky, stékající z klatovských koželužen do Úhlavy - žádají, aby došlo k patřičnému regulování toku. Hospodářské výhody byly by pro celou širou oblast Úhlavy tak značné, že se nemusí státní správa obávati, že by se částka, věnovaná státní správou na úpravu, minula účelem.

Poukazuji dále na žádoucí konečnou úpravu řeky Úslavy v katastru města Plzně, kde rozvodňování této řeky i nadále způsobuje zátopy a tím značné závady v jejím povodí. Pravda jest, že před 20 lety byla provedena její regulace, ale způsobem pochybeným, a proto je třeba učiniti dnes nápravu a nedati již toto do určité míry vykonané dílo propadnouti zkáze.

Stejně volají po svém řešení tytéž potřeby na okrese březnickém, blatenském a v řadě jiných okresů plzeňského volebního kraje. Uskutečnění jejich je tím nutnější, čím více si uvědomujeme, že v tomto oboru se tam nevykonalo dosud skoro nic.

Je třeba dále věnovati ze státní správy pozornost stavebnímu programu v oboru silniční správy. Uváží-li se, co bylo vykonáno po této stránce v západních Čechách, je zřejmo, že příspěvek z celých 360 mil. Kč, poskytnutých ve formě státních a zemských příspěvků na stavbu a udržování silnic pro kraje západočeské, byl poměrně velmi nízký. Proto se domáháme velmi účinně pomoci, ale pravidelně býváme odkazováni na dobu příští a peněžní prostředky jdou jinam.

Nemůžeme dopustiti. aby kraj západočeský byl v hospodářské historii jako doposud zase bezohledně vypjat z účasti na velkých opatřeních hospodářsko-politických. Náš stavební program znamená vybudování těchto silnic jako důležitých a významných linek: 1. Státní silnice Dobříš-Příbram-Rožmitál přes okres blatenský do Horažďovic, Sušice, Kašperských Hor a Vimperku. 2. Státní silnice Mirošov-Rožmitál-Březnice-Mirovice na Milevsko a Volně. 3. Klatovy-Horšovský Týn s připojením do Kdyně. 4. Plzeň-Železná Ruda.

Jest třeba konstatovati, že stav silnic v celých západních Čechách jest velmi špatný. Při tom žádám též úpravu silnic nestátních, které samospráva z běžných finančních prostředků nemůže upravovati. Může se tak státi z prostředků státního fondu silničního. Úprava tato jest naléhavá, poněvadž dopravní frekvence po těchto silnicích jest velmi silná.

Budou-li silnice náležitě upraveny, bude možný i rozvoj autobusový, ať již státní nebo soukromý, tak významný pro celé odlehlé kraje, jakých v západočeské oblasti jest nemálo.

Poukazuji dále na důležité a významné otázky jak meliorování pozemků, tak i soustavné elektrisace. Jest nutno zde žádati, aby z povolených státních prostředků byla věnována náležitá část i na tato, pro pošumavský kraj tak důležitá zařízení. Jestliže se domáhám, aby příspěvky ty v procentech byly pokud možno upraveny a zvýšeny pro tyto chudé kraje, je to požadavek, který bude museti státní správa vždy tímto způsobem vyřešiti.

Výslovně pak musím žádati, aby ministerstvo veřejných prací a zdravotnictví podporovaly projekty obecních vodovodů na českém západě. Zatím co mapa a statistika veřejných vodovodů ukazují, jak bývaly dříve za bývalého státu subvencovány vodovody v německé oblasti severozápadní, jest křiklavá veliká mezera v českých obvodech západních a jihozápadních, kde počet vodovodů jest až křiklavě minimální. Proto je nutno, aby také i tyto naše záležitosti, týkající se vodovodů na českém západě, byly opravdu náležitým způsobem vyřešeny.

A přece jde tu o základní potřebu hygienickou a hospodářskou, která tak uboze jest právě v české oblasti našeho kraje obstarána. Četné obce českého západu mají podány své žádosti o finanční podporu svých nutných projektů vodovodních. Jest nutno, aby státní správa vycházela vstříc všem těm obcím a veřejným korporacím, které o podporu žádají, poněvadž pomoc tato jest nutná a důležitá.

Jest dále nutno, abych upozornil na potřeby našeho města Plzně. Tato metropole českého západu zasluhuje náležité pozornosti státní správy. Plzeň jest městem velikého průmyslu, se známou velikou Škodovkou a svými pivovary, majícími světoznámou dobrou pověst za hranicemi. Plzeň, dnes 120tisícové město, roste dále a stává se významnou baštou českého západu. Hodně se v Plzni udělalo, ale zbývá tu ještě veliká řada úkolů, ať již sociálních, zdravotních, kulturních nebo jiných, které nutno řešiti zase hlavně s náležitým porozuměním a za součinnosti a finanční podpory státní správy.

Velký úkol, který Plzeň čeká, jest tento. Plzeň, 120tisícové město, má provedenou kanalisaci ve své oblasti a vypouští všechny splašky z těchto zařízení přímo do řek a po řece Mži. Celé hodiny po toku jest hladina vodní potažena veškerou nečistotou, vycházející z městské kanalisace. To působí pro níže položené obce venkovské přímé nebezpečí různých chorob a jeví se zde nutná potřeba, aby byla vybudována v Plzni náležitá filtrační zařízení, poněvadž dnešní stav v tomto směru stává se velmi kritickým.

Tím vyčerpal jsem svůj referát, v němž hleděl jsem zdůrazniti všechny ty požadavky, které zbývá ještě vyřešiti nejenom celkově v zemědělství, nýbrž na našem českém západě vůbec. Doufám, že těmto věcem bude slavnou sněmovnou i příslušnými místy nejenom teď, nýbrž i do budoucna věnována náležitá pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Slovo má dále pan posl. Lanc.

Posl. Lanc: Slavná sněmovno! Ujímám-li se slova při projednávání státního rozpočtu na r. 1930, činím tak proto, abych upozornil vládu na některé akutní otázky, týkající se hornictva a báňského průmyslu.

Pan ministr veř. prací označil ve svém exposé o úkolech ministerstva veř. prací na r. 1930 doplnění elektrisace zužitkováním vodních sil za jeden z nejdůležitějších úkolů našeho národního hospodářství. Posuzujeme-li tuto otázku se stanoviska národohospodářského, musíme přiznati, že doplnění elektrisace využitím vodních sil bylo a bude opravdovým dobrodiním pro obyvatelstvo celých krajů, zvláště pro kraje odlehlé a vzdálené uhelných revírů.

Jsem dalek toho, abych podceňoval význam zužitkování vodních sil, ale jistě, vážení pánové, přiznáte, že zužitkování zdroje vodních sil nemá a nebude míti pro náš stát, který má nadvýrobu uhlí, nikdy takového významu, jaký má zužitkování vodních sil ve státech, které nemají dostatek vlastního tepelného zdroje a jsou odkázány na dovoz uhlí z ciziny.

Nesmíme však, vážení pánové, při řešení tak důležitých problémů národohospodářských přehlížeti důsledky, které se projevují rozvojem elektrisace, využitím vodních sil a stoupající spotřebou tekutých paliv v našem uhelném průmyslu. To, co je dobrodiním pro celé kraje, zvláště pro kraje odlehlé a vzdálené uhelných revírů, snižuje naši spotřebu uhlí a tím se stává částečnou příčinou nedostatečného zaměstnání našeho hornictva.

Přehlížíme-li výrobní statistiku hornickou za r. 1929, vidíme, že výroba kamenného uhlí činila 16,750.674 tun a výroba hnědého uhlí 22 555.212 tun. Celková výroba kamenného a hnědého uhlí činila za r. 1929 podle statistiky ministerstva veř. prací 39,305.886 tun. R. 1929 zvýšila se naše uhelná výroba o 3.424.925 tun, čili takřka o 10% oproti roku 1928. Naproti tomu činí celková spotřeba uhlí v Československé republice přibližně včetně dovezeného uhlí asi 35 milionů tun ročně. Podle tohoto přibližného propočítání převyšuje výroba uhlí r. 1929 naši spotřebu asi o 4 miliony tun.

Uvážíme-li, vážení pánové, že naše uhelná výroba převyšuje naši spotřebu přibližně o 4 miliony tun ročně a uvědomíme-li si při tom, že naši horníci pracují následkem nedostatečného odbytu pouze 3 nebo 4 směny týdně, pak nemůžeme souhlasiti s tím, aby ministerstvo veř. prací povolovalo zřizování nových uhelných dolů a zároveň podporovalo také elektrisaci a zužitkování vodních sil. Podle mého názoru byla by to práce překotná a pro náš hospodářský vývoj nezdravá.

Poněvadž jsme si vědomi, že uhelná nadvýroba jest jednou z hlavních příčin nedostatku a bídy v hornických rodinách, žádáme ministerstvo veř. prací, aby při schvalování porubních plánů nebyla otázka uhelné výroby a spotřeby přezírána. Rovněž tak vymoženost technické vyspělosti v báňském průmyslu, která má býti ku prospěchu veškerého občanstva našeho státu, jak poznamenal ve své řeči sám pan zpravodaj dr Hnídek, připravuje o zaměstnání tisíce manuelních pracovníků a stává se v rukách několika hospodářsky silných jednotlivců nebezpečnou zbraní proti dělnictvu.

Přáli bychom si, aby ovoce technické vyspělosti bylo ku prospěchu veškerého občanstva našeho státu a ne aby bylo metlou pro manuelní pracovníky. Plně souhlasíme s prohlášením pana ministra veř. prací, že pro budoucnost našeho státu musíme s uhlím šetřiti, abychom je uchovali budoucím generacím pro nevyhnutelné účely, zejména pro účely průmyslu. Při této příležitosti upozorňuji pana ministra veř. prací na nehospodárný způsob dolování v hnědouhelném revíru severočeském. V dnešní době, kdy máme nadvýrobu uhlí, kdy horníci v hnědouhelném revíru severočeském pracují na některých dolech následkem nedostatečného odbytu pouze 3 nebo 4 směny týdně, drancuje se přímo naše přírodní bohatství komorovým dolováním, ač je povolaným činitelům známo, že tímto způsobem dolování lze vyrubati z uhelné sloje pouze asi 40% uhlí a 60% uhlí zůstává pro naše národní hospodářství nezvratně ztraceno. Uvádím-li, že komorovým dolováním lze vyrubat i pouze 40% uhlí, říkám hodně, ač statistiky horních úřadů vykazují výrubnost hnědouhelné sloje při dobývání na celou mocnost až 60%, což neodpovídá skutečnosti, vezme-li se v úvahu výrubnost celé hnědouhelné sloje a ne pouze vrstvy této sloje, jak se to děje. Přes to, že jsme již několikrát na drancování našeho přírodního bohatství poukazovali, dosud se náprava nestala. Žádáme proto důrazně, aby drancování našeho přírodního bohatství komorovým dolováním bylo nejen z důvodů bezpečnostních, nýbrž i z důvodů národohospodářských zakázáno. Zároveň dovoluji si upozorniti vládu na katastrofální poměry horníků v hnědouhelném revíru severočeském, kteří v důsledku omezování počtu pracovních dnů prožívají se svými rodinami bídu, kterou nelze ani vylíčiti. Horníci v hnědouhelném revíru severočeském pracují v dnešní době na některých dolech pouze 3 nebo 4 směny týdně. Příjem dospělého režijního dělníka po srážce příspěvku na nemocenské nebo pensijní pojištění činí za 3 směny 72 Kč nebo za 4 směny 115 Kč týdně. K tomu podotýkám, že jde o výdělek dělníka zařazeného v nejvyšší mzdové stupnici po srážce příspěvku na pensijní pojištění. Výdělek dělníka zaměstnaného v úkolu činí za 3 směny po srážce příspěvku na nemocenské pojištění 90 Kč a za 4 směny 132 Kč týdně. Že nelze při tomto naprosto nedostatečném výdělku uhájiti ani nejskrovnější úroveň rodiny dvoučlenné, natož 8členné, zvláště platí-li takový dělník 120 až 150 Kč měsíčně za byt, nemusím snad, vážené dámy a pánové, vám ani dokazovati. Musím však s politováním konstatovati, že i na některých státních dolech mosteckých, jichž čistý zisk je preliminován pro r. 1930 částkou 19,044.450 Kč pracuje se také pouze ve 3 nebo 4 směnách týdně. Tyto důsledky odbytové krise, které hornictvo se svými rodinami prožívá, jsou správami dolů ještě uměle zvyšovány tím, že ve dnech, kdy se na dolech ve smyslu §u 182 horního zákona z nedostatku odbytu nepracuje, povolá se na směnu pouze asi 10% z celkového počtu v úkolu zaměstnaných horníků k naplnění všech v jámě se nalézajících prázdných vozíků. Na dolech se ve smyslu §u 182 horního zákona následkem nedostatečného odbytu nepracuje, ale v jámě, kde se to nevidí, naplní se uhlím 500 až 600 vozíků. Tímto nemorálním způsobem docilují správy dolů zvýšení výroby při snížení výrobních nákladů na účet bídy v hornických rodinách.

Jestliže se správy dolů odvolávají při omezování počtu pracovních dnů na § 182 obec. hor. zák. z r. 1854, tedy jest nutno, aby také druhá ustanovení tohoto zákona byla dodržována. V §u 170 obec. hor. zákona mimo jiné výslovně se praví: "aby se podle předpisů daných (§ 174 a násl.) neustále na horách pracovalo".

V §u 174 obec. hor. zákona se dále praví: "aby se k dílu každého dne, kterého se v revíru horním dle obyčeje pracuje, po 8 hodin tolik dělníků dalo, kolik jich podle povahy místa a podle účelu práce jest třeba".

O povolení lhůty a odkladu praví se v §u 182 obec. hor. zákona toto: "Nemůže-li se v propůjčených mírách dolových tak, jak předepsáno, stále dělati (§ 170. lit. b), buď pro vnitřní škodné okolnosti, jež se musejí prokázati, na př. pro zaražení obchodu, anebo že nastaly překážky vnitřní v práci v dolovém díle samém, tehdy může úřad horní majiteli uděliti přiměřené lhůty."

K tomu poznamenávám, že většina dolů nemá k tomuto omezování pracovních dnů ani úředního povolení a pokud snad i toto povolení má, uděluje se velmi benevolentně, bez zřetele na zájmy státu a dělnictva.

Omezují-li správy dolů počet pracovních dnů, odvolávajíc se na § 182 obec. hor. zákona, měly by báňské úřady zakázati plnění vozíků ve dnech, kdy se na dolech pro nedostatek odbytu nepracuje.

Poněvadž však báňské revírní úřady v Mostě, Chomutově, Teplicích a Karlových Varech netečně přihlížejí k tomu, jak správy dolů systematickým způsobem dělníky poškozují, hlavně dělníky režijní, žádáme ministerstvo veřejných prací, aby se zřením na veřejné zájmy bylo báňským revírním úřadům nařízeno, že odklad těžby podle §u 182 obec. hor. zákona může býti povolen jediné s podmínkou, že se v tyto dny, kdy se na dolech pro nedostatek odbytu nepracuje, nesmějí plniti vozíky.

V takovém případě kdy se nemůže z určitých důvodů (uvedených v §u 182 obec. hor. zákona) v dole pracovati, budiž o povolení odkladu těžby v každém jednotlivém konkretním případě rozhodnuto báňským revírním úřadem. Vyšetření každého jednotlivého konkretního případu budiž provedeno báňský revírním úřadem za spoluúčasti člena závodní rady.

Tyto poměry v báňském průmyslu jsou dokladem, jak oprávněný jest požadavek horníků, kteří se dožadují zavedení dělnických inspektorů v báňském průmyslu, volených hornictvem a placených státem.

Další příčina nedostatečného zaměstnání našich kamenouhelných dolů byla zaviněna nadměrným dovozem polského a německého kamenného uhlí do naší republiky, což dokazuje přehledná tabulka o dovozu kamenného uhlí za posledních 10 let. R. 1920 bylo dovezeno 819.186 tun, r. 1922 877.863, r. 1922 511.288, r. 1923 832.236, r. 1924 951.788, r. 1925 1.521.565, r. 1926 1,436.322, r. 1927 1,712.226, r. 1928 2,424.000, r. 1929 2,318.000 tun.

Důsledky nadměrného dovozu kamenného uhlí těžce doléhaly na hornictvo ostravsko-karvínského revíru, kde se v důsledku toho pracovaly pouze 3 nebo 4 směny týdně. Vážené dámy a pánové! Musíme si uvědomiti, že každá tuna kamenného uhlí, dovezeného k nám přes stanovený smlouvou kontingent 720.000 tun ročně, znamená ztrátu jedné pracovní směny našeho horníka a je příčinou bídy v hornických rodinách.

S povděkem kvituji ujištění, kterého se nám při intervenci v této záležitosti dostalo od pana ministra veř. prací, že ministerstvo veř. prací bude dbáti toho, aby smlouvou stanovený kontingent nebyl překročován.

Nejdůležitějším problémem našeho hornictví jest otázka sanace bratrských pokladen, o níž pan ministr veř. prací ve svém exposé v rozpočtovém výboru prohlásil, že ministerstvo veř. prací se vynasnaží, aby otázka hornického pojištění byla co nejrychleji a správně rozřešena.

Nechci pochybovati o dobré vůli a snaze pana ministra veř. prací, ale jak ze správy rozpočtového výboru vysvítá, není dosud rozřešena ani otázka úhrady. Předpokládám, vážené dámy a pánové, že neutěšeného finančního stavu Ústřední bratrské pokladny a bídy hornických pensistů, vdov a sirotků po hornících nemělo by býti zneužíváno různými vlivy ve prospěch majitelů dolů, kteří přes to, že vydělávají miliony, těžce nesou, že jim zákon ze dne 11. července 1922, č. 242 Sb. z. a n., uložil placení vyššího příspěvku do bratrských pokladen. Této povinnosti by se majitelé dolů rádi zbavili a proto usilují o to, aby sanační návrh byl vypracován podle jejich přání.