Pri tom treba tiež poukázať, že úver pre naše priemyselné podnikanie je veľmi drahý. Sám som sa presvedčil, že tri slovenské sklárne, ktoré majú takmer dostatočné zamestnanie, vyhovárajú sa, že nemôžu pracovať pre vysoký bankový úver, že musia platiť až 25%. Otvorene sa hovorí, že sa platí 12%, ale k tomu rôzné príplatky, poplatky a cestovné dohromady robia až 25%.

Tým ubija sa možnosť prevozu týchto podnikov, prepúšťa sa robotníctvo, ktoré potom žije v biednych pomeroch a je rado, keď nejakú tú korunku dostane ako podporu v nezamestnanosti. Sú to sklárne a tiež celulózky, o ktorých som už hovoril. Sú to podniky, ktoré na Slovensku majú možnosť prevozu, sú to podniky, ktoré majú dostatok surovín takmer pod nosom, takže bolo by treba, aby aspoň týmto podnikom nebola znemožnená životaschopnosť. Životaschopnosť priemyslu prináša národo-hospodárske posilenie a na druhej strane dáva zamestnanie robotníctvu, ktoré je potom konzumu schopné. Prospievalo by to iste aj kúpeschopnosti drobného ľudu Slovenska a pomáhalo odbúravať národohospodársku krízu. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Toto sú jednotlivé veci, ktoré držal som za nutné predniesť. Keď doterajšia politika približovať sa bude smerniciam, o ktorých hovorí sa v rozpočtovej debate, ufám sa, že i tieto ťažké časy prekonáme. V ufaní sa, že u vládnych činiteľov najdeme dosť pochopenia, budeme hlasovať za rozpočet. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Kunz. Uděluji mu slovo.

Posl. Kunz (německy): Slavná sněmovno! V rámci rozpočtu všech resortů hraje pozemkový úřad prazvláštní úlohu. Jest to jediný správní resort, u něhož udržují příjmy a vydání vzájemnou rovnováhu. Proti příjmům s 28,472.314 Kč stojí vydání na haléř v téže výši. Rozpočet pozemkového úřadu připomíná ony velmi sporné a právem odmítané úřady středověké, jejichž první úlohou bylo, aby se samy vydržovaly. Kdežto strana výdajů rozpočtových jest číselně přesně rozčleněna a my jsme s to seznati z toho nejmenší podrobnost, kolik se vydává na úředníky, na vedení správního aparátu, na věcné potřeby atd., stojí na straně příjmů jen jediná důležitá položka, totiž příjem z provádění pozemkové reformy, preliminovaný více než 26 miliony. Odkud tyto peníze přicházejí, zůstává tajemstvím. President pozemkového ústavu dr Voženílek se sice ve své zprávě v rozpočtovém výboru zmínil, že veškerá správa a peněžní hospodaření pozemkového úřadu podléhá kontrole nejvyššího účetního kontrolního úřadu, který provádí přezkoumání. Musím však konstatovati, že zpráva o přezkoumání hospodaření pozemkového úřadu jest zde v téže zastřené podobě, jako rozpočet sám. I zde se pouze praví: Příjmy z provádění pozemkové reformy a také státní účetní uzávěrka nepodávají vysvětlení o tom, odkud tyto příjmy pocházejí. Celé hospodaření pozemkového úřadu stran provádění pozemkové reformy jde skrze osudný odškodňovací fond. Jediné, co o tom víme, jest udání presidenta Voženílka, že obrat tohoto fondu činil až dosud okrouhle 9 1/2 miliardy. Účetně není však nikde jasně doloženo, kolik bylo placeno na odškodňovací ceně, kolik musili pozemkovému úřadu platiti noví uchazeči, jaké částky jim byly na vrub odškodňovacího fondu posečkány. I když nechci o údajích přezkoumání tohoto fondu pochybovati, chci přece zjistiti, že přezkoumání, o němž se nikdo nic nedoví, jest bezúčelné. Pozemkový úřad nebude tudíž míti nic proti tomu, jestliže se sám pokusím, abych v hrubých rysech vypočítal peněžní hospodaření tohoto fondu.

Podle uveřejňovaných zpráv státního pozemkového úřadu změnilo až dosud pozemkovou reformou svého majitele 1,302.689 ha. této číslice nešlo všecko přímo přes pozemkový úřad, odečísti sluší příděly dlouhodobým pachtýřům, které neprovedl pozemkový úřad, jakož i součet tak zvaných prodejů z ruky celkové výměře 373.941 ha, takže, abych mluvil v okrouhlých číslicích, možno vycházeti z toho, že pozemkovou reformou dostalo se 50.000 ha do jiných rukou přímým přídělem pozemkového úřadu. Podle údajů presidenta Voženílka v rozpočtové rozpravě 1927 činila průměrná přejímací cena 1904 Kč, kdežto průměrná cena přidělovací činí 3104 č. Pozemkový úřad dal tedy 1 ha půdy dále překupnickým ziskem 1200 Kč, takže celkový příjem pozemkového úřadu páčí se na okrouhle 1140 milionů Kč. Při tom není, připusťme, zařaděna do tohoto účtu vyšší přidělovací cena za zbytkové statky, takže se celkový výtěžek pozemkového úřadu čistě z přesunu pozemkového majetku dá vyjádřiti číslicí 1/4 miliardy Kč. Při udaném celkovém obratu 1/2 miliardy vydělal tedy odškodňovací fond dobrých 12% z obratu. Myslím, že na celém větě není obchodu s takovými možnostmi zisku. Doufám jen, že netřeba míti za to, že to možnost zisku jest hnacím elementem celé akce. Co však požadujeme, jest přesné vyúčtování těchto částek.

Ale stejné temno panuje i stran ostatních fondů pozemkového úřadu. A také zde podává poukaz presidentův v jeho rozpočtové rozpravě na uveřejněnou zprávu o prvním desetiletí pozemkového úřadu právě tak málo jasna jako domnělé přezkoumání účetním kontrolním úřadem. Chci zde jen namátkou vzíti fond pro zaopatření úřednictva statků dle § 73 odškodňovacího zákona a pokusiti se, abych si posvítil i na hospodářství tohoto fondu. Po uveřejnění zprávy o desetiletí pozemkové reformy, na níž president Voženílek výslovně poukazoval jako na oporu porozumění fondovému hospodářství, jest na př. vykázáno jmění tohoto fondu k zajištění zaměstnanců postižených pozemkovou reformou koncem roku 1922 s 331 milionu. V rozporu s tím vykázal úřední orgán pozemkového úřadu "Pozemková reforma" v č. 2/1923 pro stejnou rozhodující dobu jmění 33 milionu. Jest zde tedy mezi úředními zprávami neobjasněný rozdíl 1/2 milionu. Nerozpakuji se ovšem prohlásiti, že tato částka v hospodaření pozemkového úřadu, který jest nejen zvyklý zacházeti s miliony Kč, nýbrž i současně s miliony ha, může snadno spadnouti pod stůl.

Rozdíly se však vůčihledě zvětšují. Podle "Pozemkové reformy" čís. 1/1926 vykazuje se jmění fondu k 31. prosinci 1925 70,783.100 Kč, kdežto publikace o desetiletí vykazuje v stejném čase fondové jmění 50,107.450 Kč. Údaje o výši fondu kolísají podle toho pro touž dobu o 20 milionů Kč, dojista částka, o níž nelze za to míti, že beze všeho spadne pod stůl a kde jest oprávněna otázka, kde vězí rozdíl a kontrola účetním kontrolním úřadem. Rozdíly stávají se však ještě větší. Podle již opětovně citované Zprávy o desetiletí činí jmění fondu k 31. prosinci 1927 43,324.182 Kč. Ředitel zaopatřovacího fondu, ministerský rada dr Fahoun, udal ve svém interwievu, otištěném v "Ústředním Svazu", jmění ve stejné době 23,554.558 Kč, tedy okrouhle o 20 milionů méně. K tomu ještě přistupuje, že posl. Adámek jako zpravodaj o rozpočtu státního pozemkového úřadu v rozpočtové rozpravě pro rok 1928 vykázal ke dni 30. září 1927 fondové jmění 81,139.361 Kč. Kdyby věc nebyla tak smutná, bylo by možno se tomu smáti, že skorem ve stejné době se udává v úředních zprávách jmění fondu pro zaopatření zaměstnanců statků jednou 81, jednou 43 a jednou 23 miliony Kč. Musím doznati, že jsem příliš málo nebo snad lépe řečeno, příliš matematikem, abych tomuto počtářskému hokuspokusu rozuměl. Vložil-li básník o nejasných přírodních divech svým rekům do úst: "Nechť hrabě Oerindur nám podá vysvětlení, jaké to příroda tu jeví rozdvojení", pak bych tato slova na dnešní dobu pozměnil takto: "Nechť pozemkový nám zde řekne president, jaký to účetní zde experiment."

Jediné, co myslím, že mohu bezpečně předpokládati, je, že všecky tyto číslice nesouhlasí, a nemohu proto zprávu, která byla ve sněmovně předložena o peněžním hospodaření pozemkového úřadu, považovati za správnou a musím jako dříve požadovati veřejné účtování a podrobnou, také veřejnosti oznamovanou, kontrolu nejvyšším účetním kontrolním úřadem.

Pánové! Podle výkladů presidenta státního pozemkového úřadu má se se vší energií v nejbližší době pracovati o dalším provádění pozemkové reformy a zvláště má býti dokončena reforma lesní. Jako nabyvatelé nepřicházejí zde v úvahu na rozdíl od zemědělské pozemkové reformy jednotlivé osoby, nýbrž především veřejnoprávní sbory. Na prvním místě stojí zde stát, který v průběhu pozemkové reformy rozmnožil svůj majetek již o 285.000 ha lesů a o 31.000 ha zemědělských pozemků, tedy okrouhle o 325.000 ha. Hlavně stát jest největším uživatelem pozemkové reformy a každého nezaujatého pozorovatele musí se podivně dotknouti, že státní správa spatřuje svoji úlohu v tom, aby vyvlastnila statkáře, usedlé na své hroudě po desetiletí a staletí, a sama se učinila největším statkářem ve státě s celkovou plochou dnes již skorem 1˙1 milionu ha. Musili jsme opětovně slyšeti, že prý jest cílem pozemkové reformy, aby odstranila latifundie. Praktický účinek ukazuje, že latifundie se hromadí v ruce státu, a že se zde právě uskutečňuje zjev, jehož odstranění prý měla pozemková reforma sloužiti. Výsledky, jichž stát jako největší statkář ve svém hospodaření dosáhl, jsou přímo hrozné. Ministerstvo národní obrany jest dnes majitelem okrouhle 45.000 ha, a tato výměra jest rozpočtově úplně bez výtěžku. Pozemkový úřad s pozemkovým majetkem okrouhle 95.000 ha nepovažuje to vůbec za námahy hodné, aby parlamentu složil účet o svém hospodaření, a ředitelství státních statků, které je přičleněno k ministerstvu zemědělství, s majetkovou výměrou okrouhle 950.000 ha, vykazuje výnos, který podle výpočtu v rozpočtovém výboru odpovídá 0˙5%nímu zúročení hodnoty. Stát jako statkář stojí zde před katastrofou svého hospodářství. Obrovské hodnoty se bezúčelně promrhávají, hodnota celkové výroby se stlačuje skorem na nulu a státní hospodářství vede k netušenému poškozování celého národněhospodářského důchodů. Podle základních předpokladů státního hospodářství nemůže tomu býti jinak. Moje strana varovala dosti často před nezkrotným pokračováním postátňovací akce a musím s politováním konstatovati, že naše nejčernější obavy byly skutkem ještě daleko předstiženy. Nebyli jsme však jediní, kteří viděli tento vývoj přicházeti. Chci jen na to poukázati, že i bývalý ministr financí dr Rašín, dojista jeden z nejlepších znalců našich národohospodářských poměrů, choval tytéž obavy. V srpnu 1922 měl v Písku řeč, v níž vyslovuje své obavy před nastávající postátňovací akcí lapidárními větami: "Státní statky jsou pasivní a s lesem bylo by to největší neštěstí. Havrani se již hlásí..." Rašín věděl, že stát není nikdy s to nahraditi soukromého podnikatele, věděl, že zašantročení soukromého lesního majetku do majetku státu musí přinésti nezměrnou národohospodářskou škodu.

Jsem přesvědčen, že také jiné rozvážné kruhy rozumějí této samozřejmé myšlence a musí hledati důvody pro postátňovací akci na jiné straně. Nepravím nic nového, označím-li jako hlavní důvod pro to boj proti němectví, proti německému obyvatelstvu, německému majetku a německému pracovišti. Tímto způsobem nedá se těžký národnostní problém odstraniti a rovněž tak málo obstojí, poukazuje-li president Voženílek na to, že i v českých krajích byla provedena postátňovací akce a že na př. přesel statek Křivoklát do státního majetku. Křivoklát byl po generace německým majetkem a v rukách německé rodiny. Nejsou-li spojeny s lesní reformou národnostní útoky, pak bych rád věděl, proč se stále opět v útocích pokračuje na Šumavě, v Krkonoších a v území Pradědu. I kdyby šlo o to, jednati ne národně, nýbrž hospodářsky, pak by bylo jedině správné, kdyby se ředitelství státních lesů snažilo, aby hospodařilo racionelně ve svých lesích na Podkarpatské Rusi, místo aby stále naléhalo na rozšíření svého majetku v historických zemích a zde zašantročovalo německou půdu do státních rukou a - hospodářsky řečeno - nečinilo nic jiného, než že již dnes obrovskou výměru špatného hospodářství ještě rozšiřuje.

S národnostní otázkou úzce souvisí sociální. Sociální činnost pozemkového úřadu vrcholí v tom, že statisíce jsou zapuzovány ze svých pracovišť a že zemědělská inteligence byla bez chleba vyhozena na ulici. Sociální škody zmírňovati jest účel fondu pro zaopatření poškozených úředníků a zaměstnanců na statcích. Podle výkazů bylo až dosud odškodněno 62.538 osob částkou 249,860.891 Kč. Tím se tedy objeví průměrné odškodné 3730 Kč, t. j. za jedno ztracené pracovní místo a za jednu ztracenou existenci platí pozemkový úřad jako odškodné průměrně 3730 Kč. Touto částkou chce pozemkový úřad řešiti tento ohromný sociální problém, považuje to vůbec za přiměřené, aby za ztracené životní postavení zaplatil částku 3730 Kč. Při tom se v tomto výpočtu nedbá oněch nešťastných desetitisíců, které až dosud často po léta očekávají od pozemkového úřadu nějaké odškodnění. Pozemkový úřad sociální otázku pozemkové reformy nevyřešil a já nepřestávám tvrditi, že pozemkovou reformu nutno přes její sociální pláštík čítati k nejostřejším protisociálním opatřením.

Lituji, že musím sahati k tak ostré kritice a tvrditi, že pozemková reforma nemůže vykazovati nijakých positivních výsledků jakéhokoliv druhu, a lituji ještě více, že přes tyto zásadní a nepopiratelné nedostatky nechtějí odpovědní činitelé upustiti od dalšího provádění akce. Dokud zde není záruky pro návrat na cestu hospodářské rozumnosti a národnostní a sociální spravedlnosti, potud nemůžeme zde vysloviti pozemkovému úřadu svoji důvěru.

Krise v zemědělství, přesto že se již po měsíce jedná o zájmech tohoto tak důležitého stavu, se ještě nezlepšila a z jednání nezaslechli jsme pro naše zemědělce, kteří nyní trpí pod mimořádně velikým cenovým tlakem, dosud nic než prázdná slova a krásné sliby. Obzvláště měla by vláda obrátiti svoji pozornost k malým horským rolníkům, kteří při namáhavé, skoro nadlidské práci často nejsou ani s to, aby své, zpravidla četné rodiny, jen nuzně vyživili. U těchto rolníků přicházejí převážně v úvahu výtěžek ze lnářství a jestliže nejsme v zájmu domácího textilního průmyslu s to toto lnářství přiměřeně chrániti vysokými cly, pak by se měla těmto nejubožejším mezi rolníky alespoň povoliti ze státních prostředků pěstitelská prémie, aby tato tak namáhavá práce byla aspoň trochu placena. Přeměna této po léta pěstované výroby na chov dobytka dá se v dohledné době dojista sotva provésti racionálním způsobem. Obzvláště by se měly těmto lidem sleviti státní daně.

Krise, která se stala takřka předmětem denního hovoru, není však jen v zemědělství, nýbrž i v obchodě, živnostech a průmyslu a zde se dojista uplatňuje přísloví: "Má-li peníze sedlák, má je celý svět." Poukazuji na velký pokles v průmyslu dřevařském, sklářském, obzvláště však na přímo katastrofální postavení v textilnictví. Na severní Moravě a ve Slezsku bylo v tomto oboru vyloučeno v posledních týdnech tisíce dělníků, poněvadž nebyli s to mzdou podnikatelem redukovanou ani přibližně krýti nejnuznější živobytí, poněvadž dosavadní mzdy stěží stačily na živobytí. Upozorňuji pana ministra obchodu, že je nejvyšší čas, aby stát uzavřel příznivější obchodní smlouvy obzvláště s našimi státy sousedními. Tuto nutnost pociťujeme také u našeho dřevařského průmyslu, kde následkem vysokých cel pro řezivo a zpracované dříví nepřicházíme pro vývoz skorem v úvahu a cizina dopravuje jen naše dříví kládové přes hranice v tisících vagonech a tam zpracovává, čímž jest ochromen domácí průmysl pro zpracování dřeva.

Totéž nebezpečí jest u našeho kamenického průmyslu, protože pro tento přichází v úvahu jako exportní země skorem jenom Anglie. Poukazuji zde obzvláště na slezský žulový průmysl, který nyní má na skladě tisíce vagonů dlažebních kamenů a nemůže toto vysoce jakostní zboží odbýti. Pan ministr obchodu, jakož i pan ministr veřejných prací, nechť se zajímají obzvláště o toto průmyslové odvětví a podle možnosti podporují zpracování těchto výrobků ve vlastním státě dlážděním silnic místo jinakého udržování. Dláždění silnic bylo by sice okamžitě trochu dražší, avšak nutno mu přihlížejíc k trvanlivosti a ochraně domácího průmyslu dáti přednost před každým jiným způsobem udržování silnic, jak se to provádí již v Německé říši ve všech skorem městech a také ve venkovských obcích na veřejných silnicích. Československý stát jest příliš malý, než aby mohl nynějšími obchodními smlouvami zabezpečiti udržení našeho průmyslu a výroby, pomyslíme-li, že v době starého Rakouska byl dnešní československý stát svým vysoce vyvinutým průmyslem s to krýti veškerou potřebu tohoto velkého státu s 55 miliony obyvatel! Musíme také pečovati o to, aby zatížení naší vlastní výroby bylo co možná sníženo, ať již zastavením přílišných daní a dávek, ať již snížením poplatků železničních, poštovních a jiných poplatků vývozních.

Zákon o obecních financích byl míněn zvláště na ochranu domácí výroby a s ohledem na to jsme pevně přesvědčeni, že tento zákon o obecních financích má zapotřebí novelisace v tom směru, aby byly obcím poskytovány větší příspěvky ze státních prostředků, aby tyto mohly obecní rozpočet pořádně krýti, aniž tím nastalo zvýšení přirážek. Bylo by také na čase, aby konečně byl jednou proveden nový zákon o obchodních komorách, případně provedeny volby do nich. Kdysi zřízený Poradní sbor pro otázky hospodářské mohl by vykonati úspěšnou práci pro živnosti a průmysl, ve skutečnosti však vůbec nepracuje. I když se odbývají schůze, ztěžuje se mimořádně spolupráce zvláště Němcům, poněvadž se s poukazem na veliké útraty vydávají zprávy a předlohy jen v řeči české a jednání samo jest rovněž vedeno jen česky. Jest příznačné, že v tomto Poradním sboru pro otázky hospodářské, v oddělení pro živnosti, není mezi 9 členy ani jediný Němec.

Naše maloživnostnictvo očekává rovněž již drahná léta novelisaci již zastaralého živnostenského řádu, jakož i konečnou novou volbu živnostenských rad. Rovněž používání lichevního zákona státními orgány jest namnoze šikanováním, poněvadž dnes stará se již vydatně o přiměřené tvoření cen volná soutěž. Pro maloživnostnictvo jest zvláště důležité vybudování živnostenských pokračovacích škol na školy odborné, na nichž vyučují síly, které ovládají úplně aspoň teoretickou část toho kterého povolání. Neboť v době velké soutěže může býti chráněno maloživnostnictvo, které jako základní pilíř každého hospodářského řádu musí býti chráněno před zánikem jen stálým pokrokem a vzděláním.

Nedělní vyučování na pokračovacích školách, nechť pokud možná přestane, i když by také zaměstnavatel, aby zameškané hodiny vyrovnal, musil nechati učedníka učiti o několik týdnů déle. Z toho vyplývající prospěch dlužno ceniti jak pro mistra, tak pro učedníka, poněvadž nedělním vyučováním jest mladík zdržován ve svých nedělních náboženských povinnostech a vydává se proto v nebezpečí, že ztratí mravní oporu. Také nechť je konečně jednou zaveden jednotný nedělní klid pro obchody, a to v tom směru, že zůstane na vůli příslušných okresních úřadů, aby udělaly pořádek, přihlížejíce k místům pohraničním, která jsou odkázána na průchodní cizinecký ruch. Také očekáváme co nejdříve úpravu nynější otázky svátků. Pro obchod a průmysl je paušalování daně z obratu velmi důležité, poněvadž toto dá se považovati za povlovné zrušování této tak tíživé dávky. Zcela zvláštní pozornost dlužno věnovati řemeslnému oděvnictví. Toto trpí tak pod tlakem hromadných výrobků, že je nebezpečí, že některá důležitá povolání budou přivedena na mizinu. Poukazuji zde jen na dojista nejtíže postižené obuvnictví, jež nejen že chtějí doraziti hromadnou výrobou nové práce, nýbrž jemuž chtějí také ještě odníti zřizováním opravných dílen na venkově a v městech poslední haléř výdělku. Dovolil jsem si podati k tomu se vztahující návrh, podle kterého má býti § 40 živn. řádu změněn tak, aby zřizování takových poboček bylo učiněno závislým na souhlasu příslušného společenstva a obce. Hlavně však budiž pečováno kompetentními ministerstvy o to, aby jak průmysl, tak maloživnostnictvo, a to také německý průmysl a německá maloživnostenská družstva byla obmýšlena státními dodávkami, aby tím byla domácí výroba co možná chráněna.

Při této příležitosti bych také rád upozornil na nešvar, že dnes po deseti letech stále jsou ještě průmyslové podniky, jejichž budovy jsou zatíženy vojenským ubytováním. Poukazuji zde jen na textilní firmu Regenhart a Reimann ve Frývaldově a žádám pana ministra obchodu, aby se postaral, aby tento nešvar byl ministerstvem národní obrany konečně odstraněn. Také požadujeme, aby se více vycházelo vstříc synům a živitelům rodiny malého řemeslníka a rolníka při zařaďování do náhradní zálohy a aby byl k těmto tak zvaným okresním komisím, kterým sluší o těchto otázkách rozhodovati s konečnou platností, přivzato okresní představenstvo zájemců. V zájmu obchodu, živností a průmyslu je také věnovati zvláštní péči povznesení cizineckého ruchu a dosavadní státní poradní sbor pro cizinecký ruch nechť své práce provádí jako mezinárodní ústav, nikoli jednostranně. Nelze také déle trpěti, že v lázních a lázeňských místech jest ještě ubytováno vojsko, a poukazuji ještě na veliké neštěstí, které se přihodilo v lázeňském místě Gräfenberku ve Slezsku, kde vojín hraničářského praporu při pytlačení těžce poranil výstřelem ze služební pušky lázeňského hosta. Takové případy vrhají smutné světlo na naše poměry a nemohou povznésti cizinecký ruch. Upozorňuji také, že potřebuje nutné změny § 5 zákona čís. 76 z r. 1919, poněvadž podle znění tohoto paragrafu nesmějí členové obecního zastupitelstva nebo komise převzíti pro obec dodávky. Tím se znemožňuje často nejschopnějším spolupracovníkům obecní správy, aby se dali do služby veřejnosti.

Pro živnosti a průmysl jest také ještě otevřenou otázkou vyřešení válečné půjčky, poněvadž touto byly národnímu jmění odňaty milionové hodnoty a vzhledem na tak příznivý výsledek reparačních jednání pro stát je to lehké, ba dokonce morální povinnost, aby válečná půjčka byla v celé výši vyměněna za nejméně 3% náhradní dlužní úpisy. Také nechť se postupuje rigorosněji při poskytování nízko zúročitelných půjček z ústředního sociálního pojišťovacího ústavu pro obchod a živnosti a odstraní se dosavadní prakse, podle níž se poskytují půjčky jen počínajíc 200.000 Kč, poněvadž není vždy průmyslníkům, nemluvíc ani o maloživnostnících možným, aby o takové půjčky žádali a poněvadž tyto peníze jako národní jmění mají býti opět vráceny národnímu hospodářství.

Ke kapitole dráhy dovolím si ještě něco podotknouti, že sice vykazujeme z tohoto podniku velké zisky, ale že nestojíme ani přibližně na výši pokroku jako naše sousední státy, nevyjímajíc ani chudé Rakousko. Spolehliví němečtí úředníci byli restringováni a méně zdatní posazeni na jejich místa a není divu, je-li tím postižena veškerá doprava. Jestliže se pak ještě dobře kvalifikované síly - což se velmi často stává - poškozují jak v postupu, tak v platu při denní často dvacetihodinové práci, pak není divu, že tím trpí celý podnik.

V našem železničním provozu stojí čistota a obzvláště dochvilnost daleko za přáním a pořád se nechce ještě rozuměti, že je v zájmu všeobecné dopravy, aby v ryze německých krajích a v dálkových vlacích se používalo aspoň dvojjazyčných nápisů. Znovu upozorňuji na vybudování nádraží v Trutnově, v Jablonci n. N., v Ústí n. L. a v Dolní Lipové, kteréžto stanice nejsou již dávno s to zdolati dopravu podle předpisu. Rovněž nechť se věnuje zvláštní pozornost železničním tratím Budišov-Dvorec, Benešov ve Slezsku-Bruntál a Albrechtice-Cukmantl, poněvadž vybudováním těchto tratí otevrou se krajiny s bohatým průmyslem.

Rovněž kapitola "pošty" stojí daleko za přáním. Ačkoli velký počet těchto úřadů jest umístěn v místnostech, jež směšno popisovati, protahuje se po léta provedení novostaveb a za dnešních poměrů umístění jest často div, že nedochází k větším neštěstím a krádežím. Doručování listovní pošty, obzvláště ve venkovských městech a obcích stojí mnohdy daleko za přáním, ba i v městech, jako jest Warnsdorf, doručuje se denně jen dvakrát. Při dopravě pošty balíkové postupuje se často způsobem, který odpovídá všemu možnému jen ne svědomité výpravě, poněvadž pohazováním a hodiny trvajícím stavěním poštovních balíků na sebe, trpí tyto vlivy povětrnosti, takže příjemce dostane zásilku zkaženou, nepotřebnou. I přejímání pošty balíkové a peněžní - jak jest obvyklé u mnohých poštovních úřadů jen do 5. hodiny odpolední, přináší škodu obchodu, živnostem i průmyslu.

Telefonní spojení a veškerá telefonní doprava stojí obzvláště daleko za přáním. Příčinou jest, že se v ryze německých krajích ustanoví osoby, které ovládají málo německou řeč nebo ji neovládají vůbec, čímž trpí bezvadná telefonní doprava. Také při doručování telegramů se často přihází, že tyto po dojití zůstanou v přijímací stanici hodiny ležet, čímž může zájemci vzniknouti veliká škoda.

Jednou z největších příjmových položek jest tabáková režie a zvláštní pozornost dlužno věnovati poměrům v zacházení se zaměstnanectvem a dělnictvem a jejich platům. Rád bych obzvláště v zájmu slezského průmyslu, obchodu a živností poukázal na ponechání finančního ředitelství v Opavě a žádal, aby zamýšlené přemístění se neprovádělo, poněvadž nám tyto přísliby byly dány již v důvodové zprávě ke správní reformě. Také jest v zájmu všeobecném, aby konečně byla jednou upravena otázka platů a pensí a aby byl zlepšen osud válečných poškozenců, nezaměstnaných a přestárlých.

Nová vláda předložila první rozpočet. S politováním musíme však zjistiti, že nejen není lepší než ony v posledních letech, nýbrž, že jest značně nepříznivější obzvláště pro slabší vrstvy obyvatelstva, poněvadž u ministerstva sociální péče bylo opět pamatováno o miliony méně na válečné invalidy. Ukazuje to zcela přiléhavě, že byla neoprávněná obvinění oněch stran, které jsou dnes ve vládě a stále v posledních letech útočily na německé křesťanské sociály.

Poněvadž nemáme k dnešní koalici důvěru, nejsme také s to hlasovati pro tento rozpočet. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Slovo má dále p. posl. Kočandrle.

Posl. Kočandrle: Slavná sněmovno, dámy a pánové! Státní rozpočet pro rok 1930, projednávaný v těchto dnech v plénu sněmovním, ukazuje, že jest opětně aktivním částkou 53 milionů Kč. Toto aktivum však, jak dokazují zkušenosti se závěrečnými účty, zdá se, bude daleko větší. Je potěšitelné, že státní rozpočet letošní ne snad o mnoho, ale přece stává se nižším oproti poslednímu rozpočtu z r. 1929, ačkoliv je třeba uznati, že některé výdaje zase podstatně stouply, ať jsou to již pense a platy státních zaměstnanců, ať zvýšená dotace pro elektrisaci a jiná zvýšená vydání, při čemž tyto výdaje byly uhrazeny opětně patřičnými úsporami.

Finanční správa státní sleduje již od r. 1926 stabilitu v rozpočtu. Je třeba zdůrazniti, že tuto snahu po šetrnosti lze jenom vítati, poněvadž třeba poukázati na to, že jediné tehdy, bude-li zvýšená výkonnost spojena s opravdovou šetrností, může býti dosaženo dalšího upevnění poměrů našeho státu. Péčí každého národohospodáře musí býti jedna směrnice, jak už p. ministr financí ve svém výkladu o státním rozpočtu naznačil, usilovati a všemi prostředky pracovati, aby nové a naléhavé úkoly byly splněny především úsporou a odstraňováním výdajů nehospodárných, zbytečných a případně odložitelných.

Ve svém projevu ke skupině hospodářské našeho státního rozpočtu chci poukázati především na jednu z velikých hospodářských otázek, o níž v debatě se nejen nyní, ale již před časem k vládnímu prohlášení mluvilo, a to na těžkou situaci, v níž naše zemědělství se nalézá. Tato jeví se ne jako nedostatek výživy, nýbrž jako těžký problém výrobní struktury do budoucna. Kdyby se nečinně přihlíželo k dnešním kritickým poměrům v zemědělství, rychle a brzy by tato zemědělská krise se převalila na celek, protože pokles intensity zemědělské výroby znamená zmenšení produkce domácí a nutnost zvýšeného dovozu. Podaří-li se, a to lze jediné účinnými prostředky dokázati, udržeti dosažený stupeň výrobní intensity v zemědělství, můžeme klidněji posuzovati i hospodářskou budoucnost, do níž jdeme.

Nikdy nebyly poměry v zemědělství tak těžké, jako se utvářily za poslední rok. Celý tento poslední rok byl kritickým pro našeho zemědělce a jest jisto, že nebudou-li účinná opatření učiněna, dojde v zemědělské prvovýrobě ke katastrofě. Bída a nedostatek doléhá na naše venkovské dědiny, na chalupy a dvorce. Žádá se pomoc od směrodatných činitelů, která ovšem musí přijíti ihned, aby nebylo pozdě.