Že měly býti milionové zisky majitelů dolů sanačním návrhem ministerstva veř. prací ještě zvýšeny, dokazuje nejlépe přepočítání příjmů a vydání Ústřední bratrské pokladny za rok 1928, doložené propočítáním podle sanačního návrhu ministerstva veř. prací z r. 1927.

Ústřední bratrská pokladna v Praze měla v srpnu 1928 aktivních členů 133.547 a 4.159 členů udržujících si čekatelství. Podle zákona ze dne 11. července 1922, č. 242 Sb. z. a n., platí zaměstnavatelé do bratrské pokladny příspěvek 54 Kč měsíčně za každého horníka a horníci platí 33 Kč měsíčně, což činí dohromady 87 Kč měsíčně. Podle tohoto rozvrhu zaplatí zaměstnavatelé 86,538.456 Kč ročně, horníci 52,884.612 Kč ročně a členové udržující si čekatelství 149.724 Kč ročně. Celkový příjem Ústřední bratrské pokladny činí 139,572.792 Kč ročně. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Naproti tomu jest invalidních a starobních důchodců 43.325, vdov 30.417, sirotků 12.774, celkový počet důchodců 86.516, jichž nároky zákonné činí 160,964.778 Kč ročně.

Již podle tohoto provisorního propočítání jeví se pasivita Ústřední bratrské pokladny částkou 21,541.720 Kč ročně mimo správní výlohy, které činí asi 880.000 Kč ročně.

Podle původního návrhu ministerstva veř. prací z roku 1927, kterým mělo býti samostatné hornické pojištění zrušeno a vřazeno do všeobecného pojištění sociálního, mělo býti zařazení zaměstnanců do příspěvkových tříd provedeno takto:

Do třídy Aa 1.462 zaměstnanců, kteří by společně se zaměstnavateli zaplatili ročně 97.662˙40 Kč, do třídy Ab 3.239, kteří by zaplatili 606.340.80 Kč, do třídy B 18.698 Kč, kteří by zaplatili 4,958.709˙60 Kč, do třídy C - 2.605, kteří by zaplatili 7,758.036 Kč, do třídy D 87.543 zaměstnanci, kteří by zaplatili 38,238.782˙40 Kč, tedy celkem 133.547 lenů, kteří zaplatí na příspěvcích ročně 1,759.531˙20 Kč.

Z této částky zaplatili by zaměstnavatelé pouze 25,879.764˙60 Kč ročně, tedy 60,658.690-40 Kč ročně méně než platí dnes

horníci by zaplatili 25,879.765˙40 Kč ročně, čili o 27,004.846˙40 Kč ročně méně než dosud platí. Tímto způsobem sanace hornického pojištění provedena býti nemůže a nesmí.

Nikdy nepřipustíme, aby na bídě hornických pensistů, vdov a sirotků vydělávali majitelé dolů 60,658.690˙40 Kč ročně. (Potlesk.) Takovéto řešení sanace hornického pojištění odporuje zásadám demokratického státu jak z hlediska sociálního, tak také z hlediska právního.

V dnešní době, kdy majitelé dolů vydělávají miliony, jak jsme dokázali naší interpelaci (tisk 1846) ze dne 23. října 1928, kdy státní pokladna má příjem na dani z uhlí 200 mil. Kč ročně, předpokládám, vážené dámy a pánové, že sanace bratrských pokladen, jejichž kritický finanční stav nebyl hornictvem zaviněn, musí býti provedena jedině na účet státu a majitelů dolů. Připomínám při této příležitosti, že hornické pojištění a veškeré výhody, vyplývající ze zákona 242 Sb. z. a n., musejí býti pro hornictvo zachovány, nemá-li dojíti k novému hospodářskému otřesu v našem státě. Má-li býti sanace bratrských pokladen spravedlivě provedena, pak musí zůstati zákon ze dne 11. července 1922, čís. 242 Sb. z. a n., až na nutné změny a doplňky v podstatě nezměněn. To znamená, že zaměstnavatelé musejí i nadále platiti příspěvek 54 Kč a horníci 33 Kč měsíčně a mimo to musí stát přispívati ještě určitou částkou nejen na úhradu poskytovaných důchodů, nýbrž i na vybudování reservního fondu Ústřední bratrské pokladny.

V tom případě doplnil by se pouze § 82 zákona ze dne 11. července 1922, čís. 242 Sb. z. a n., takto: "Na úhradu invalidních a starobních - vdovských a sirotčích důchodů poskytuje stát Ústřední bratrské pokladně příspěvek v téže výši, jako poskytuje důchodcům soc. pojišťovny podle §u 123 zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., a to: 500 Kč na každý invalidní a starobní důchod ročně, 250 Kč na každý vdovský důchod ročně, 100 Kč na každý sirotčí důchod ročně a 200 Kč na každý důchod oboustranného sirotka. Mimo tohoto příspěvku na úhradu napadlých důchodů poskytuje stát Ústřední bratrské pokladně příspěvek 30 mil. Kč ročně na vybudování reservního fondu."

Příjem Ústřední bratrské pokladny podle tohoto rozvrhu činil by ročně: příspěvek zaměstnavatelů 86,538.456 Kč, příspěvky horníků 52,884.612 Kč, příspěvky členů udržujících si čekatelství 149.724 Kč, státní příspěvek na úhradu důchodů 30,744.150 Kč, a státní příspěvek reservního fondu 30 mil. Kč. Celkový příjem činil by ročně 200,316.942 Kč. Odpočítáme-li od příjmu roční spotřebu 161,844.778 Kč, zbylo by ve prospěch reservního fondu 38,472.164 Kč ročně.

Jedině tímto způsobem bude možno zachovati samostatnost hornického pojištění a dosavadní výhody ze zákona 242/1922 vyplývající. Dnešní finanční stav Ústřední bratrské pokladny je takového rázu, že úvěr poskytnutý Zemskou bankou v částce 90 milionů Kč, jest již až na 1 1/2 mil. Kč vyčerpán. Nebude-li otázka dalšího úvěru u Zemské banky nějakým způsobem se strany státu zajištěna, může se, vážené dámy a pánové, státi, že v měsíci květnu nebude Ústřední bratrská pokladna schopna dostáti svým závazkům vůči hornickým důchodcům.

Upozorňuji vládu na tento kritický stav Ústřední bratrské pokladny a žádám, aby s ohledem na obrovské risiko hornické práce byla sanace bratrských pokladen s urychlením provedena způsobem námi navrhovaným. (Potlesk.)