U této kapitoly chci poznamenati, že vítáme v této a jiných aktuálních otázkách, že ministerstvo sociální péče má organisační plán, aby postavilo tuto sociální a další hospodářské otázky na bezpečnou základnu. Nemá to býti stranictví, vyslovím-li to, ale s výjimkou určitých stran tisk velké většiny stran uvítal ministerský program jako světlou stránku našeho sociálního života.

Dnešní situaci hospodářské tísně jest protějškem dělnictvo a zaměstnanectvo, jehož dnešní mzdová hladina a živobytí není takové, aby mohlo této tísni dlouho fysicky vzdorovati. Podle zjištění ústřední sociální pojišťovny, tedy úředního místa, z 30. června 1928 nevydělají 2.2 milionu lidí v Československu 200 Kč týdně, dobrá toho polovice ne více než 100 Kč a méně. Naproti tomu jsou životní náklady čtyřčlenné rodiny podle statistiky hornické Unie 343.39 Kč. Toto porovnání vysvětluje, že se v této době musí krise s nezaměstnaností a zkrácením práce projeviti nejzhoubnějším způsobem na těle dělníků. Zaměstnanci - opět podle zjištění pensijního pojištění - potřebují pro stejný počet členů rodiny na živobytí 394.25 Kč týdně a při počtu 164.912 pojištěnců nedosahují 3/4 řečeného existenčního minima. Tato krátká úvaha o životním standartu našeho dělnictva připouští závěr, že stoupnutí kupní síly domácí spotřeby jest nejdůležitější podmínkou pro stabilisaci našeho hospodářství, jako státu, jehož valnou většinu tvoří pracující obyvatelstvo.

V této souvislosti chci poukázati na zlý nešvar a apelovati, aby příslušným zákonem byla zjednána náprava. Přes nezaměstnanost a zkracování práce pozorujeme neustálé stoupání hodin přes čas v různých průmyslových závodech. Kdežto r. 1926 bylo 9,276.046 hodin přes čas, máme koncem 1929 na 15,439.131 hodin přes čas. Směrnice, které v tomto ohledu vydalo ministerstvo sociální péče, bude nutno doplniti zákazem výkonů přes čas v této míře.

S otázkou mezd a živobytí souvisí velmi ožehavá kapitola ochrany nájemníků. Nemám dojista zapotřebí zdůrazniti v souvislosti s projednávanými věcmi, že uvolnění ochrany nájemníků není nyní možné. Musí předcházeti zvýšení mezd a platů. Definitivní úprava je možná, když stavební a bytový zákon zaručí stavbu malých bytů za přiměřené ceny.

Nyní něco ze serie dalších sociálně-politických otázek. Československá republika přináleží k mezinárodní dělnické organisaci. Jejím účelem jest vytvořiti stejné mezinárodní minimum ochrany dělnictva a zaměstnanectva, vyřaditi konkurenci zemí na vrub dělnické síly, věc, o niž musí míti zájem vedle dělnictva i třída podnikatelů a stát. Konstatujeme však, že Československo zůstává v ratifikování mezinárodních úmluv velmi daleko pozadu. Z 29 mezinárodních úmluv ratifikovalo Československo jen 11 a je s tím náhodou také na jedenáctém místě, zároveň se Španělskem, Řeckem a Indií; dokonce Italie a Maďarsko nás v tom předstihly. Jest tudíž nutno, aby byly konečně ratifikovány další mezinárodní úmluvy, mezitím úmluva o potírání nezaměstnanosti, o ochraně matek, o noční práci mladistvých, o noční práci v pekárnách, o odškodnění při závodních úrazech a nemocích následkem povolání a o způsobech stanovení nejnižších mezd.

Na ochranu života a zdraví dělnictva v závodech jest zavedena živnostenská inspekce. Nutno konstatovati, že v Československu musíme požadovati konečné provedení a rozšíření živnostenské inspekce na všeobecnou inspekci práce. Byla zde také osnova, která za doby měšťácké koalice zmizela v propadlišti. Dnes máme - rád bych to řekl také v zájmu úředníků živnostenské inspekce - naprosto nepostačitelné poměry v živnostenské inspekci. Dnes podléhá státnímu živnostenskému dozoru 106 tisíc 889 závodů, pro to jest zde 91 úředníků, čímž se dá vysvětliti, že v minulém roce bylo prohlíženo jen 30.000 závodů, a to ještě ne důkladně. Následek jest stále rostoucí počet závodních úrazů, způsobených scházejícím dozorem nad nedostatečnými bezpečnostními opatřeními, jež však také byly vyvolány racionalisačními pokusy. Udávací a trestní řízení působí nedostatečně, takže je nutně zapotřebí těchto opatření: nejprve rozšíření živnostenského dozoru na dozor pracovní, dále zřízení odborných inspektorátů v povoláních se zvláštní nebezpečnostní třídou jako v živnosti stavitelské, důlní inspekce v hornictví a konečně ustanovení inspektorů pro mladistvé.

Dovolte, abych o těchto ryze sociálně-politických zákonech, jichž potřebujeme, jen krátce pověděl, že v této spojitosti jsou také nutné některé důležité pokroky v modernisaci zákonodárství práce. Stále jsme ještě neprovedli reformu starožitného živnostenského řádu, dělnictvo usiluje, aby konečně byl změněn šestý díl živnostenského řádu, který jest kusem pracovní smlouvy. Již r. 1922 zaslalo ministerstvo obchodu dotazníky hospodářským zájemcům, dodnes však se nic v této důležité reformě nestalo. Nutná potřeba, jež měla býti provedena jako předběžná zvláštní reforma co nejrychleji, jest konečná změna § 82 živnostenského řádu, lit. h), který umožňuje propuštění onemocnělého po 4 týdnech bez výpovědní lhůty. Hmotné a mravní újmy tohoto zákonného ustanovení působí brutálně. Tam, kde výpovědní lhůty jsou, jako v hornictví, lze konstatovati četné případy ztráty práva na výpověď a výpovědního nároku. Toto zákonné stanovení, které ještě platí, činí i vratkými výhody z novějších zákonů, tak zákona o závodních výborech a zákona o dovolených.

Dále považujeme za nutnou pro soukromé zaměstnance reformu t. zv. zákona o obchodních pomocnících, který je dnes vlastně pracovní smlouvou pro veškeré soukromé zaměstnance. Nynější zákon, jeden z nejlepších výtvorů zákonodárské práce starého Rakouska, jest příznivým podkladem pro reformu. Některá ustanovení nutno však přizpůsobiti změněným poměrům, jako se to již stalo v Rakousku a Německu. Dále jest nutno pro kategorii soukromých zaměstnanců jednotně zavésti nedělní klid a zavírání obchodů v šest hodin, konečně upraviti právní poměry jedné zaměstnanecké skupiny, obchodních cestujících a zástupců, jejichž úprava právních poměrů jest dnes rozptýlena v několika zákonech.

Nemohu se zříci, abych nepoukázal, jak jest mravních důvodů nutno odstraniti ještě jedu ostudu. Musíme přivoditi zákonný zákaz černých listin, s nimiž se dnes ještě dějí pokusy, aby byl potlačován boj dělnictva o zlepšení jeho živobytí. Německý hlavní průmyslový svaz dovolil si právě koncem roku 1929 projev k závodům své liberecké krajské organisace, který zní: "Vážená firmo, sdělujeme Vám, že dělníci naší členské továrny "Mechanická brusírna kamenů v Mnichově u Liberce" stoupili dne 14. t. m. do stávky. Příčina spočívá tom, že dělnictvo odmítlo každou úpravu mzdovou, jejíž nutnost tam nastala. Na přiložené listině oznamujeme Vám jména oněch dělníků, kteří byli u firmy zaměstnáni." Dělnictvo tohoto závodu bránilo se patrně zkrácení mezd, což mělo za následek, že průmyslová organisace vypracovala po starém osvědčeném způsobu černou listinu, aby se bída těchto dělníků ještě více zhoršila.

V posledních dnech mluvilo se zde o kapitole utrpení jiné kategorie trpících lidí, válečných poškozenců. Postačí, poukáži-li na to, že německá sociálně demokratická strana jest zde jako v jiných již citovaných sociálních otázkách pro novelisaci zákona o válečných poškozencích, která má napraviti bezpráví. Jest nutno přizpůsobiti zákonodárství o válečných poškozencích zákonům států sousedních.

Nyní několik slov ke kapitole o sociálním pojištění. Ve všeobecném sociálním pojištění dělnictva dožili jsme se politování hodné reakce v době měšťácké vlády. Žádáme nápravu v ideovém a hmotném směru. Myslíme na černý pátek dne 21. září 1928, kdy nám bylo jediné důležité zlepšení reakcionářské novely vyrváno diktátem podnikatelských organisací a nedodržením slova tehdejší občanské koalice. Následek této reakce v sociálním pojištění bylo skorem zničení nemocenských pojišťoven. Naše požadavky v oboru všeobecného sociálního pojištění tedy jsou: Náprava, zlepšení sociálního pojištění v kapitole mzdových tříd a pojmu invalidity, dále žádáme mezistátní smlouvy pro veškeré sociální pojištění. Mocně pozvedáme požadavek po znovuzřízení samosprávy v sociálním pojištění a požadujeme, aby co nejrychleji byly provedeny volby do všech pojišťovacích ústavů.

V zákoně o pensijním pojištění zaměstnanců máme jediný zákon, který byl v době občanské koalice usnesen v oboru sociálního pojištění, při čemž byla přec opět provedena zhoršení osnovy proti návrhům novelisační komise, komise odborné, skládající se ze zaměstnavatelů, zaměstnanců a zástupců vlády, na př. v započítání nepojištěné služební doby, která by byla přišla k dobru starším zaměstnancům a starým důchodcům. Vůbec je nutno zlepšiti situaci starých pojištěnců z let 1909 až 1919 a vydati prováděcí nařízení a tabulky pro zákup a nadlepšení pojištění.

Státní a veřejní zaměstnanci mají Léčebný fond, který v těchto kruzích jest dnes jen zván fondem neblahým. Nutnost, aby nemocenské pojištění bylo rozšířeno na tuto zaměstnaneckou skupinu, jsme vítali, nikoli však nešťastné, zákonné a správní řešení. Dnes jest více Léčebných fondů a v kruzích veřejných zaměstnanců vládne všeobecný odpor proti tomuto zařízení, a to z toho důvodu, poněvadž Léčebný fond neposkytuje úplné lékařské péče, nýbrž zaměstnanec musí na to dopláceti. V organisaci Léčebného fondu vládne tuhý centralismus, schází správa. Okresní výbory jsou odsouzeny k naprosté pasivitě a nyní se stal i Léčebný fond pasivním. Pan ministr financí podal při jednání v rozpočtovém výboru návrh, aby Léčebný fond byl zrušen. To by šlo příliš daleko, když jde o dnešní organisaci Léčebného fondu. Právo na nemocenské pojištění musí však býti veřejným zaměstnancům zajištěno a nepochybně jest jen nutno, aby se přemýšlelo o převodu do jiné organisace nemocenského pojištění. Reforma Léčebného fondu jest závislá na jeho reorganisaci, ale pro samosprávu nemocenského pojištění jest porážka Léčebného fondu v jeho dnešní organisaci skvělým dostiučiněním.

Dále máme smutnou kapitolu přestárlých. Musí býti zdělán nový zákon, který odstraní nedůstojnost struktury tohoto zákona a jeho nemožných platů. Poukazuji na malichernou praxi úřadů, které zamítly veliký počet žádostí, poněvadž započítaly každou chudinskou podporu, každý vyživovací příspěvek dětí, úrazové renty a malé, dobrovolné podpory zaměstnavatelů. Proto myslím, že novelisace zákona o přestárlých musí se provésti na onom základě, jak jest dána v návrhu dr Hellera a soudr. v senátě.

Zde přednesené nedá se označiti jako celkový program sociálních a hospodářských požadavků pro dělníky a zaměstnance v našem státě, nýbrž jest to jen program nouzový, který vyžaduje rychlého splnění.

Dříve se často mluvilo o stabilisaci a konsolidaci státu a hospodářství; budiž tomu jakkoli, v každém případě přinesla pracující třída v tomto státě jako daleko největší část obyvatelstva největší oběti pro vybudování a pro udržení tohoto státu. Proto musí se dnes po období nečinnosti a reakce v oboru sociálního zákonodárství a zákonodárství práce parlament a vláda vzchopiti, aby dělnické třídě zaplatily dluhy. Žádáme nápravu a zvýšenou činnost v sociálním zákonodárství. Tak zvaná sociální břemena nejsou překážkou konkurenční schopnosti, nýbrž naopak. V Německu mluvil v těchto dnech president říšské banky Schacht - abych uvedl příklad odjinud - na jakési hostině o sociálním důchodci, jemuž se vkládá do kolébky zaopatřovací list. Jako odpověď na tento výrok řekl ne nějaký socialista, nýbrž měšťák v měšťáckém listě toto: "Tak může o sociální péči a jejích ústavech mluviti ovšem jen někdo, jehož roční příjmy činí 340.000 říšských marek." S tímto platovým stupněm v zaměstnaneckém schema bychom se konečně také spřátelili, pak by také byl náš sociálně politický program jiný. Pro nás však jest jisto, že tak zvaná sociální břemena neznamenají nijakou překážku konkurenční schopnosti státu, nýbrž opak. Povznesení životní míry dělníků a zaměstnanců slouží nejen ke prospěchu jim samým, nýbrž jest vynikající podmínkou pro sílu našeho státního hospodářství. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Benda.

Posl. Benda: Vážená snemovňa! Je nesporným, že od utvorenia nášho štátu na Slovensku v kultúrnych, hospodárskych i sociálnych pomeroch nastalo zlepšenie. Každý, kto by hovoril, že tomu nie je tak, robí to zo zlomyseľnosti alebo snáď z neúprimnosti.

Československá soc.-demokratická strana robotnícka, ktorú mám česť zastupovať, podala vždy pomocnú ruku k týmto ťažkým prácam, a keď pri tejto rozpočtovej debate o tom hovoríme, chceme poukázať na zvláštné postavenie Slovenska, ktoré dátuje sa z dôb predprevratových. Na Slovensku, v bývalej časti starého Maďarska, obchod a priemysel udržiavaný bol umele subvenciami a v niektorých miestach priemysel udržoval sa umele preto, aby tam prevádzať sa mohla čiastočne aj maďarizácia. Možná, že niektoré tie nedostatky a vady boly odbavené, ale v jednotlivých odboroch: stavebníci, baníci, zemerobotníci, ktorí predtým nachádzali zamestnanie buďto v Budapešti alebo v iných častiach Maďarska, prípadne v cudzine, teraz nemôžu zamestnanie najsť. Práve ako juhočeskí stavebníci rozpadom monarchie, a ako moravskí stavebníci zo Slovácka ztratili zamestnanie vo Viedni, to samé je u nás na Slovensku, že celé tisíce stavebníkov, ktorí predtým pracovali v Pešti alebo v južnom Maďarsku, teraz nenachádzajú dostatok zamestnania, a to v terajšej národo-hospodárskej kríze udáva iný tón. Je to dosť nepríjemný obraz.

Bude preto treba, aby týmto otázkam venovala sa ešte väčšia pozornosť a bolo by na čase, aby na pr. výstavbou škôl, ktorých máme nedostatok, poneváč máme celé okresy, ktoré nemajú meštiansku školu - a podobným spôsobom pracovalo sa nielen kultúrne, ale tiež národo-hospodársky a sociálne, odbúravala sa nezamestnanosť.

Keďže pre stavebné odbory bude dostatok zamestnania, pomery na Slovensku budú lepšie, ľud bude spokojnejší a iste bude to prispievať tiež k upevneniu československej vzájomnosti a skutočnému republikanizmu.

Naší baníci, ktorí za starého režímu nachádzali zamestnanie v Šalgótarjáne, prípadne vo Vajke, taktiež v Banáte a iných župách, rešp. stoliciach, a ktorí pre neblahé sociálné pomery, prípadne pre teror, ktorý proti ním sa prevádza, nemôžu zamestnanie najsť a odchádzajú do cudziny, do Francúzska, Belgicka a inam, nerobili by snáď v národo-hospodárskom ohľade také ťažkosti ako zemerobotníci. Jednotlivi páni z agrárnej strany hovorili o kríze cukrovarníctva. Podpisujeme to. Táto kríza jestvuje, ale nikto z pánov nepoukázal na to, že pri kríze cukrovarníctva dopláca tiež zemerobotníctvo. Ja poukázal by som na to, že práve zo Slovenska odchádzalo viac ako 100.000 zemedelských robotníkov na prácu do t. zv. repárskych krajov historických zemí. Teraz, keď toľko repy sa nesadí ani na Slovensku, ani v Čechách, títo ľudia nenajdú to zamestnanie a na miesto 100.000 najde zamestnanie len 40.000 a druhí zostávajú na Slovensku bez zamestnania, dostávajú sa do špatnej situácie a mnohí z nich nadávajú aj na republiku, dokonca dovolia si aj výraz, že to pred prevratom bolo lepšie. Preto bude súrne potrebné, aby núdzové verejné práce prevádzané boly urýchleným tempom. Pri tej príležitosti chcem pripomenúť, že i ministerstvo vnútra, ktoré postavilo sa proti zvláštnym odmenám inženierov a technikov, zamestnaných vo verejných prácach, malo by tiež postupovať trochu ľudskejšie a demokratickejšie. Veď je to neslýchané, keď úradník-vysokoškolák, ktorý pracuje ročne až 800 hodín prez čas, dostane ako novoročné, rešp. odmenu za prácu prez čas 2000 Kč ročne. A boli to úradníci, ktorí sú takmer v najvyššej platovej stupnici. Druhí, chudáci, dostávajú 400 Kč. Následok toho je, že je nedostatok síl a že takýmto postupom zmenšuje sa chuť k práci a núdzové verejné práce neprevádzajú sa v tempe, ako by bolo potreba.

Myslím, že i so strany ministerstva financií musí byť viac pochopenia pre tieto veci, lebo šetrením na nepravom mieste je ľud znepokojovaný a tak mnohý nadáva celkom oprávnene - na t. zv. daňovú reformu. Kvitujem slová p. kol. dr Mičuru, ktorý hovoril, že pri uzavieraní obchodných smlúv má sa pamätať tiež na to, aby naší drotári, sklenári a tak zv. zeleninári v cudzích krajoch súsedných štátov prevádzať mohli podomový obchod. Viem, že tento obchod nemá žiadneho rezonu, že to patrí do starého železa, ale koniec-koncov predsa len niekoľko sto ľudí mohlo by sa tým uživiť. Hovorím, že toto niečo je ako kvapka do mora a že treba bude reformy zdravšej, urobiť niečo nového, čo prospelo by celému Slovensku. Bolo by to na pr. zavedenie nových priemyslových podnikov. Máme dostatok vodných síl, máme dostatok nerastov, je dostatok dreva. (Posl. Srba: Na Horním Váhu!) I i tam ho je dostatok - a mohla by sa tam vybudovať celulózka, lenže doterajší kartel o vec sa nestara, nechce mať novú továreň, radšej vyvážame guľatinu, pri čom zamestnáva sa málo ľudí, ačkoľvek po našej celulóze je veľká poptávka, i tá vec musí byť riešená ministerstvom obchodu tak, aby prospela celému národo-hospodárskemu životu.

Kvitujeme s povďakom, že jednotlivé podniky, na pr. brnenská zbrojovka, prenáša jej doterajšie prevodzovanie z Bratislavy do Považskej Bystrice, kde ho bude modernizovať, rozširovať, tak že niekoľko sto ľudí najde tam zamestnanie. Kvitujem, že Škodovka začína prevádzať novostavbu veľkého podniku v Dubnici u Trenčína. Myslím, že i v tom bude čiastočne odčinenie za to, že priemysel, ktorý bol v rukách republike a tiež robotníctvu nepriateľských, súc odbúraný, že bude to náhražka za tento priemysel a že bude tým odčinené, čo sa stalo, prípadne zahojí rany, ktoré boly otvorené.

Jedon z pánov ľudáckych poslancov hovoril, že i teraz, keď sú socialisti vo vláde, zatvárajú sa jednotlivé priemyslové podniky. Za to nemôže nikto brať odpovednosť. Ale keďže to vyšlo z ľudovej strany, treba zdôrazniť, že zrovna pod oknami najväčšieho Slováka a kresťana, inak váženého pána monsignora Hlinku v Ružomberoku, je veľká textilka, ktorá, keď socialisti boli vo vláde, robotníctvo neprepúšťala, ale začala prepúšťať, keď ľudáci boli vo vláde. Ľudáci v záujme prepustených 500 robotníkov nič nevykonali. A idú chýry, že ich bude prepustené ešte 1000, ale pán Hlinka so svojími kompány v tejto veci nič neurobil. Poukazujú na onen svet, že sa to tam napraví. Naší komunisti poriadajú ich ilegálné schôdze, ale v záujme robotníctva, aby dostalo dajakú podporu, rešp. zamestnanie, neurobili nič. Museli prijsť tí nenávidení sociálfašisti a do veci zasiahnuť. Týmto odmietam útoky pánov zo strany ľudovej, ktorí hovoria, že pod vládou socialistov prepúšťajú sa robotníci, a vyličovali to tak, ako by to prevádzali socialisti z vlastnej vôle.

Bude tiež nutné, aby v záujme odbúrania nezamestnanosti prevádzaná bola kontrola práce prez čas. Vieme, že prez čas pracuje sa vo všetkých zemiach, ale čo prevádza sa na Slovensku, je trochu silný tabak, najmä teraz, keď prevádza sa to v dobe hospodárskej krízy. Viem, že je nedostatok živnostenských inšpektorov, že inšpektoráty nedostatočne sú obsadené, ale v tejto veci, myslím musí sa najsť potrebný obnos a potrebné sily, ktoré tento zloriad by odbúraly a skutočne prinútily tiež pánov zamestnávateľov, aby zákony Československej republiky boly vždy a všade dodržiavané. Zprostredkovanie práce je niečím takmer cudzím, poneváč verejnosť o túto vec sa nestará a úrady tým menej. Máme prípad, že o zprostredkovanie práce uchádza sa spolok katolíckych žien v Žiline, a myslím, vážená snemovňa, že niečo takého je poburujúce. Zprostredkovanie práce pre robotníkov priemyselných a zemedelských prevádzať má spolok katolíckych žien! Ufám sa, že minister soc. pečlivosti povšimne si tejto veci a v Žiline pre zprostredkovanie práce iste najde osobu alebo spolok vhodnejší.

Pozemková reforma, ktorá sa prevádza na Slovensku, nikoho neuspokojila. Nehovorím to so stanoviska, že veľkostatky, rešp. zbytkové statky dostali ľudia, ktorí to nepotrebujú alebo ktorí tomu nerozumejú a ktorí snáď o republiku a štát nemajú zásluhy, ale s toho stanoviska, že ľudia, ktorí na tejto pôde pracovali, následkom prevedenia pozemkovej reformy ztratili zamestnanie a nemali možnosť, aby mohli si najsť zamestnanie inde. Vždy našly sa tam cesty a cestičky, ktoré uviedly vec do voľného odpredaja a pri tom voľnom odpredaji mnohý zamestnanec bývalého veľkostatku ztratil a nenašiel zamestnanie náhradné. Je to trapné, keďže ľudia po 25 až 30 ročnej práci na veľkostatku z práce sú vyhadzovaní, rešp. za ťažkú a zodpovednú prácu pri rúbaní lesov dostanú 9 Kč denného platu a keď proti tomu sa postavia a trochu reptajú, nový majiteľ pôdy, ktorý to kúpil z voľnej ruky, týchto z práce jednoducho vyhodí a oni ztrácajú zamestnanie. I toto stáva sa v obci, kde najväčší Slovák a najväčší kresťan Slovenska dostal vavrínový veniec víťazstva. To stalo sa v obci Pruskej, kde jedonkrát tiekla krv pro ľudáckom shromaždení.

Pri tom treba poukázať, že poľno-hospodárske robotníctvo na Slovensku nemá žiadnu kolektívnu smluvu. Tí novopečení veľkostatkári slovenskí, československí alebo českí neuznali za nutné, aby tým tisícom proletárom zaistili aspoň dostatočný kúsok chleba. Myslím, že prevedenie kolektívnej smluvy pri terajšej hospodárskej kríze nebolo by robilo ťažkostí, poneváč nežiadalo sa viac ako maloprocentné zvýšenie miezd, rešp. v najhoršom páde, aby zostala v platnosti smluva stará. Keby to zvýšenie miezd robilo i 15 %, pri tých mizerných platoch, ktoré zemedelskí robotníci majú, bol by to len maličký zlomok. A potom, keď pre túto vec budú nepokoje a vypuknú stávky, jednoducho bude sa na zákony republiky nadávať. I páni z ľudovej strany nadávať budú na sociálfašistov, ačkoľvek aj oni majú na tom veľkú vinu, že otázka kolektívnej smluvy pre zemedelské robotníctvo zostala celkom otvorená. Pravda, hlava slovenskej krajiny nemá čas, aby starala sa o tieto veci a páni byrokrati nenajdú si čas k zprostredkovaniu a následkom toho dostávame sa do kalamity, ktorá v našom národo-hospodárskom živote zapríčiniť môže dosť veľké katastrófy. Jednotliví takí činitelia pod rúškom kresťanského socializmu podali návrh, že treba skúmať, koľko podpôr dostaly telocvičné spolky jednotlivých politických strán od ministerstva ver. zdravotníctva, ale tí samí páni zabudli sa opýtať samých seba, ako prevádzalo sa obsadzovanie miest obvodných lekárov, po prípade lekárieň. Vieme, že v tomto ohľade prevádzaly sa kalé a nekalé obchody a že práve táto strana, ktorá v ohľade pozemkovej reformy a aj v iných veciach stavala sa ako ochránkyňa pracujúceho ľudu i celého Slovenska, v tomto ohľade vždy pracuje len pre záujmy tých vyšších desaťtisícov a otázky robotníctva a drobného ľudu sú jej celkom cudzími, aj v ohľade sezónneho robotníctva. My v týchto ako stranníci nemáme toľko prívržencov ako páni z ľavej, pripadne aj z pravej strany, ale koniec-koncov v záujme toho nevedomého a čiastočne zaostalého slovenského robotníctva a v záujme kúpeschopnosti týchto bielych otrokov bolo by treba, aby ich pomery riešené boly snáď i s ukázaním silnej ruky, ktorú by sme v tomto ohľade veľmi radi videli od zmierajúceho režímu pána prezidenta Slovenskej Krajiny.

Lesná reforma bude sa aj na Slovensku prevádzať, a tu je treba zdôrazniť, že zabezpečená musí byť dajaká základina, poneváč politické obce, ktoré v tomto ohľade v prvom rade majú nárok na zadováženie lesov, nemajú dostatočný kapitál, aby účastné mohly byť na prídele z lesov. Snáď mohlo by to zabezpečené byť pod egidou slovenskej krajiny, ale o tejto veci treba premýšľať, poneváč lesná reforma buší už na dvere a nechcem, aby v tej veci boli sme prekvapení a aby tá lesná reforma bola žriedlom obohatenia sa jednotlivcov, prípadne narýchlo upečených družstiev, ktoré celú lesnú reformu prevádzaly by tak, ako to prevádzať odporúča jedon z býv. ministrov, ktorý zapletený je tiež do obchodu s drevom na oravskom komposesoráte. Predaj dreva, ktoré dopravené bolo už na breh Váhu a bolo už predané istým obchodníkom, bol zakázaný a cena bola snížená, aby tá spoločnosť, ktorá to drevo predáva, trochu viac zarábala. My nemáme k tým ľuďom, ktorí tieto veci takto vedú, dostatok dôvery, poneváč veľmi sme sa v nich zklamali. Aj obchodu s drevom treba venovať väčšiu pozornosť.

Na Slovensku máme veľké štátné lesy, a tu musím pripomenúť, že správa týchto štátnych lesov je najväčším utlačovateľom pracujúceho ľudu a je tiež najšpatnejším obchodníkom na Slovensku. Pravda, najšpatnejším pre tých, ktorým nechce prichádzať v ústrety s reelným obchodom. Vieme, že drevo, ktoré zo štátnych lesov sa odpredáva, nedostáva sa do rúk priamych obchodníkov, prípadne živnostníkov, ale dostáva sa do rúk ľudí, ktorí chcú len zarábať. Tam už sa nehľadí, či je to prvá či druhá trieda dreva, jedná sa len o to, aby ten istý, ktorý to kupuje, bol priateľom niektorého vyššieho činiteľa vo štátnej správe, prípadne aspoň jeho spolužiakom.

V tomto ohľade bude treba, aby správa štátnych lesov pomery zamestnancov upravila, na druhej strane, aby nebola horšia tiež proti ľuďom, ktorí do štátnych lesov idú sbierať drevo, prípadne dajaké lesné plodiny, ako snáď tí druhí, súkromní majitelia.

Myslím, že správa štátnych lesov mala by postupovať ľudskejšie, prípadne keď už nemôže to tým chuďasom dávať, nech dá si zaplatiť menší či najmenší poplatok, ale nech ich neprenasleduje.

Jednou dôležitou otázkou je, že zo Slovenska vyváža sa mnoho guľatiny, naše parné píly nepracujú a my máme dnes kopu nezamestnaných. Tu ministerstvo obchodu tejto veci malo by venovať väčšiu pozornosť a malo by skúmať, či je potrebné, aby zo Slovenska vyvážala sa guľatina, či už mäkká alebo tvrdá, či nebolo by možné, aby zpracovali sme to na polotovar, aby náš ľud mal viac zamestnania a aby štátna pokladnica mala z toho prípadne väčší príjem. Vidíme, že celé vlaky guľatiny sa vyvážajú, a naše, aj štátné píly stoja bez práce. Myslím, že to je vo spojitosti s ministerstvom zemedelstva a že pán minister Bradáč, príslušník agrárnej strany, pre tieto veci bude mať trochu viac pochopenia, ako mal jeho predchodca, ktorý z neinformovanosti nevenoval tejto veci žiadnu pozornosť.

Musím prehovoriť tiež k otázke odbúravania priemyslu. Ešte otvorenú máme otázku lučeneckého priemyslu. Bývalý pán minister obchodu inž. Novák viackrát urobil tam sľuby, ale sľuby tieto neboly splnené. Ako sa hovorí: skutek utek. Ja viem, že u mnohých tých veľkopriemyselníkov nebolo dostatok porozumenia pre tieto veci, nechceli prinášať žiadné obeti a žiadali, aby všetko prinášal štát, aby sanoval. Ale sú aj takí priemyselníci, ktorí prejavujú dosť dobrej vôle a chcú obetovať. Bolo by na čase, aby aspoň tie podniky, za ktorými stoja československí podnikatelia, a podniky, ktoré i štátnej správe podávajú pomocnú ruku, prípadne majú zaistený kapitál, boly skutočne k životu vzkriesené. Sú to smaltovne, sklárne a tiež šamotovne.

Myslím, že minister obchodu dr Matoušek bude serióznejší ako jeho predchodca inž. Nováka že tejto veci bude venovať pozornosť. Vieme, že Lučenec leží pri hraniciach, že tým zamestnávateľom snáď republika neprirástla k srdci, ale vieme, že tam máme tisíce a tisíce robotníkov, ktorí smýšľajú republikánsky, ktorí tento štát uznali, ktorí stoja na jeho pôde; a keď nemôžu odcestovať, vyvandrovať, musíme im dať aspoň možnosť zamestnania. Táto vec je dosť ožehavá a musí byť prevedená.

Pri tejto príležitosti odbúravania priemyslu poukázať musím na obec Čadcu, kde pred 8 rokmi zastavená bola súkenka, ktorá patrí do žilinského koncernu. Robotníctvo len z malej časti našlo zamestnanie inde, ostatné je bez zamestnania. Jedon náš strannícky družstevný podnik uchádzal sa o budovu tejto súkenky, z ktorej stroje sú vyvezené, a chcel tam zariadiť zápalkáreň pre vlastnú družstevnú spotrebu. Ale narazil tu na odpor koncernu, trustu, za ktorým stojí vraj jedna nepremožiteľná banka. Myslím, že minister obchodu mal by tejto veci venovať pozornosť a tento bankovnícky režím mal by sa upraviť do riadnych koľají. Mal by znemožniť, aby čistá a jasná konkurencia znemožnená bola len preto, že sa to bankovému kapitálu nepáči. Toto podnikanie je pre Čadcu potrebné, poneváč je to takmer najchudobnejší kraj Slovenska. Keď je tu už podnikateľ, nemá byť otravovaný, má mu byť umožnené, aby svoju vôľu previedol, aby tam investoval a ľudu zaopatril zamestnanie.