Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Novotný. Dávám mu slovo.

Posl. Novotný: Vážená sněmovno! Tvrdí se, že Československá republika je státem zemědělským. Kdyby tomu tak bylo, museli bychom nacházeti v rozpočtu také jiný obrázek, než jaký vidíme.

Chtěl bych říci, že Československá republika je spíše státem militaristickým a policejním, neboť ty číslice, které vidíme v rozpočtu, nasvědčují tomu, že na tyto věci se věnují daleko větší částky než na zemědělství. V rozpočtu na militarisaci věnujeme miliardy, v rozpočtu ministerstva vnitra máme 691 mil., ale v rozpočtu ministerstva zemědělství máme pouhých 242 mil., a všimneme-li si ještě poněkud blíže, nač jsou tyto peníze věnovány, pak si utvoříme úsudek o tom, že to není ku prospěchu veškerého obyvatelstva, jak bylo tvrzeno ve vládním prohlášení, nýbrž ku prospěchu majetných tříd zemědělských na úkor slabších. Neříkáme to jen my, řekl to docela otevřeně i p. dr Černý. Cituji zde jeho výrok. Pan dr. Černý říká poctivě: "Nepotřebujem vyšších škol hospodářských v té míře, jak je dosud máme, snažíme se, aby vyšší hospodářské školy dávaly vzdělání dětem našich bohatých sedláků." Já jsem již v zemědělském výboru poukázal na to, že částka, která je na zemědělské školství věnována, není nám ku prospěchu, že jsme z ní vyřazeni. Na lidové školy hospodářské je věnováno pouhých 4 1/2 mil., kdežto na vyšší a střední školy 23 mil. Tedy chudý lid nepotřebuje vzdělání asi podle osvědčeného pravidla nebožtíka Františka rakouského: My nepotřebujeme chytrých poddaných, jen poslušných. My chudáci na venkově musíme jen platit a mlčet. Tak si to pánové představují. Pak se stýská, že dnes na venkově se lid bouří. Ano, lidé na venkově jsou syti všech těch slibů, které jim vládní strany po 12 roků dávaly, a chtějí také, aby se dnes sliby plnily. Venkovský člověk je také občanem této republiky a nedomnívejte se, že republika je jen těch, kteří ji dnes mají v moci. My také máme právo otevřeně říci vám, co chceme a zač budeme bojovat. Jsme syti příkoří, které se nám soustavně rok od roku zvyšuje.

Proč dochází k nynější zemědělské krisi, které se hrozí vládnoucí třídy dneška? Proto, poněvadž jste ten lid zanedbávali, poněvadž jste o něj nedbali a dávali jste mu jen opium, jed klerikalismu a alkoholu. Dnešní venkov je skutečně zaostalý a můžete si říkat co chcete, právě zaostalost našeho venkova je příčinou, že nemůžete vyrobiti ani tolik, co ve státě spotřebujete, že musíte dovážeti z ciziny.

Máme ovšem nadbytek cukru, který kdysi vynášel více než pšenice, ale dnes jste s tím hospodářstvím v koncích, dnes nemáte pro ty 4 mil. metr. centů nikde trh a proto jej denaturujete a zkrmujete dobytku, kdežto venkovský člověk nemá, čím by osladil trochu té bryndy. Tomu doporučujete, aby si vařil zase česnečku. To by měli dělat v první řadě ti, kteří to doporučují.

Pan dr Černý zmiňoval se také o berní morálce. Berní morálka je prý také bolavým oříškem v naší republice. Ano, my to víme. My zvláště velmi dobře to pociťujeme, jak na nás berní šroub doléhá. Docela bezohledně přijde exekutor a zfenduje poslední kozu a peřinu chudému baráčníkovi, aniž by se ohlížel na to, že jeho děti nemají čím se přikrýt, ale pro velké pány je tam poshovění. Zde pan doktor povídá, že těch daňových nedoplatků máme přes 5 miliard Kč a s dávkou z majetku přes 7 miliard. Běžte se podívati, zdali to dluží venkovští malí rolníci a baráčníci? Nikoli, dluží to velkostatkáři a velkofabrikanti, poněvadž těm ještě dávka z majetku nebyla předepsána. Tak to vypadá ve skutečnosti. Venkovský člověk není tak hloupý, za jakého jej považujete, zná své přátele a nepřátele, probouzí se ze spánku a ztrnulosti, ví, že jen bojem si zlepší své postavení. Jestliže se podíváme do rozpočtu, vidíme dále, že na účely zcela neproduktivní věnují se ohromné miliony. Na střelivo a výbušiny vyházíte ročně 76 milionů, naproti tomu pro zemědělského dělníka, pro malého rolníka na podporu, když přijde pádem dobytka ku škodě, nemáte než 1 mil. Kč. Ale pro ruské kontrarevolucionáře máte 11 mil. Kč. Zde je dostatek. Je viděti, jak pečovaly vládní koalice především o náš drobný venkovský lid. Na různé kulty máte 101 milion. Běžte se podívati na naši Českomoravskou vysočinu, jak tam lidé žijí, že sdílejí společné obydlí se zvířaty, s kozou, prasetem, králíkem, husou, běžte se podívati na Krkonoše a Rudohoří, snad se potom ve vás ozve cit lidskosti, máte-li ho dosud někteří, ale já o tom pochybuji. Na hlídacího psa počítají se 3 Kč denně, ale pro přestárlého člověka na venkově nadáváte ani 1 Kč. Tedy ten pes je více ceněn nežli člověk. (Hlasy: V které vesnici bydlí lidé se zvířaty?) Běžte třeba na Dědovou, na Hlinecko a na Nasavrcko, mohu vám jich uvést řadu. Na agrární operace je věnováno 72 mil. Kč. Jak tyto agrární operace vypadají? Využívají jich v prvé radě velkosedláci a velkostatkáři a pro drobného člověka, když přijdeme s nějakou žádostí k zemědělské radě, se již nedostává, fond je již vyčerpán. Ovšem pan poslanec agrární strany v zemědělském výboru to řekl zcela otevřeně: Bližší košile, než kabát. Víme, kdo ovládá zemědělskou radu. Tam nejsou domkáři, tam nejsou malorolníci, tam jsou velkostatkáři, a ti přirozeně hledí, aby peníze, které jsou z nás vydřeny, dostali v prvé řadě oni, a my vyjdeme vždy na prázdno. Na výrobu živočišnou je věnováno 21 mil. Kč, na chov koní 35 mil. Kč - a kolik dostane náš malorolník z těchto částek? Běžte se zeptati našeho sedláčka, když přijde o koně, když přijde o dobytek - přijde ještě úředník od financí a ptá se, zdali ho neošidil, ani toho nejsme zbaveni, abychom nemuseli zaplatiti dávku z masa; když přijde člověk ke škodě, hledí z něho stáhnouti kůži.

Není divu, že za takových poměrů náš lid na venkově také hledá jiné cesty a hledá cesty takové, které mu naznačuje jeho ruský bratr, ruský mužík, který byl také po dlouhou dobu zotročen carskou knutou, ale dnes žije lidsky, ne jako zvíře, poněvadž ten řád, o který vy se dnes ještě špinavě otíráte a který hanobíte, dal mu daleko více než dává našemu českému rolníku ta vychvalovaná demokracie, která ostatně již skomírá. Pozemková reforma neuspokojila náš drobný lid, naopak ukázalo se, že byla prováděna ve prospěch velikých na úkor slabších. V předběžné správě pozemkového úřadu je to docela jasné, že celá spousta uchazečů-bezzemků byla vyřazena z přídělu, poněvadž na to neměla zařízení, ale lidé, kteří nabyli všelijakým způsobem ve válce majetek, dobrodruhové, dostali zbytkové statky za babku a dnes se na nich hůře roztahují než ta stará šlechta. Vy si dovolíte tvrditi, že jsme ji zrušili, ale ta nová šlechta je ještě chamtivější, než byla ta stará.

"Krise zemědělská v horských krajinách" - říká pan Černý - "je opravdu strašná, kulturní a bytová úroveň zemědělských dělníků je zarážející." Pánové teď již to nahlížejí sami, mají strach, aby ten pracující člověk nepochopil, že všechny strany ho bulíkovaly a aby se nepřipojil ke straně komunistické; vědí, že komunismus není dnes už tím kominíkem a strašákem. Ten malý sedláček a domkář ví, že se s ním nebudeme děliti, nýbrž že mu ještě přidáme, poněvadž půdy máme nadbytek. Ještě nebyla všecka vyvlastněna, máme ještě ohromné komplexy půdy v rukou těch Schwarzenbergů, Windischgrätzů, Liechtensteinů atd., která by se mohla rozděliti, ale pánům se do toho jaksi nechce. Táhlo se to dosti dlouho a nyní se naopak chystá nový zákon o zachování přidělené půdy, aby to, co drobní zemědělci dostali, se jim zase vzalo a dal se jim bezcenný brak.

Pan dr Černý přiznává, že se u nás ke zmírnění krise nestalo dosud nic. Naši zemědělci strádají a stále čekají a věří, že k nim jejich republika bude spravedlivější. Zde se to ovšem neshoduje. Jejich republika, ale když pozvednou svého hlasu a říkají: dejte nám také něco z té republiky, křičíte: my si republiku nedáme rozbíti. My tuto republiku rozbíti nechceme, ale máme právo býti v ní živi. Říkáte: jděte si do Ruska, ale my jsme se zde narodili a vy jste nás ochudili a ožebračili, a my chceme dobýti si zpět, co jste nám vzali.

Je příznačné, když člověk otevře ústa nebo napíše článek do novin, že pan censor přijde a hned v tom vidí porušení zákona na ochranu republiky.

Nedávno jsem napsal takových pár řádek: "Vy všichni, kteří v dnešním řádě jen strádáte a trpíte, vy, kdož před modlou kapitálu dosud šíje hrbíte, zvedněte hlavy!

O život musíme se rváti, tam na východě jiný řád lidstvo si staví. (Posl. Moudrý: Tam už jste to prohráli! - Výkřiky komunistických poslanců.)

Vy, kteří ve své ubohosti na pomoc shůry čekáte, vy kteří proti nepravosti nadarmo zákon voláte, zvedněte ruce. Poznejte všichni svoji sílu a každý přilož ruku k dílu - hřmí revoluce. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

A tohleto pány straší, oni vidí, že i na venkově nastává radikalisace zchudlého, zbídačeného venkovského obyvatelstva, a vidí, že až ti lidé pochopí, že bude konec jejich panství, že nebudou vám odevzdávati své hlasovací lístky v důvěře, že jim pomůžete, poněvadž všechno vaše povídání jim nemůže pomoci.

Vede se spor, má-li se hospodařiti extensivně nebo intensivně, ale vy tomu člověku nedáte možnost, aby pracoval tak nebo onak, vy ho soustavně vyvlastňujete. Útlak daňový je dnes takového rozsahu, že to nemůže nikdo snésti a tomu člověku nezbude, než to břemeno shoditi nebo padnouti. Takový je skutečný stav našeho venkova. Nesmí vás klamati naše Polabí nebo Haná. Jděte se podívati do našich hor a nabudete jiného přesvědčení. S našimi horáky si nezahrávejte! Byly doby v dějinách českého národa, kdy zchudlý trocnovský zeman zvedl palcát a za ním šli chudí sedláci s kovanými cepy a vidlemi. To se může vrátiti. Dějiny se někdy opakují.

Proto tedy jeví se ten strach a panika v dnešním vašem táboře. Ta nejistota z vašich řečí přímo čiší. Vy si nejste jisti, zdali ten váš řád neudělá zítra nějaký kotrmelec. Hapruje to již všecko jak v parlamentě, tak v životě hospodářském i veřejném. Nevíte, kam s těmi přebytky. Máte nadbytek průmyslového zboží i zemědělských výrobků a myslíte, že cla budou zbraní, která ozdraví váš hospodářský život. Ale každá celní hranice dá se buď přelézt nebo probourati. Odhlasovali jste cla již v r. 1926, dali jste dělnictvu to vychvalované pojištění, a co vám to pomohlo? Cla klouzavá jste udělali pevnými a přece ceny zemědělských produktů klesly, poněvadž Amerika vás konkurenčně zadrhla.

Musíme hledati východisko z krise hospodářské tak, abychom povznesli zemědělskou výrobu v Československé republice na takový stupeň, aby mohla konkurovati s cizinou. Ale to dnes ještě nemůžeme proto, že vy dnešní lid udržujete v nevědomosti - máme i agrárníky, kteří nemají o agronomii ani ponětí a následkem toho nemůžeme stanoviti ceny takové, abychom mohli konkurovati s cizinou. V Rusku vzali tu věc jinak do rukou. Nepotřebovali 46 zákonů, 50 nařízení, jediným dekretem znárodnili veškerou půdu, dali ji do užívání těm, kteří na ní pracují. Dnes tam velkostatek, který měří 25.000 ha, obdělává 5.000 lidí. U nás by na to musil býti počet jiný. Říkáte: Ruští bolševici chtějí vrhnouti svět o 4000 let dozadu, ale ruští bolševici používají nejmodernějších prostředků k obdělávání půdy, ruský sedlák nemusí se plahočiti za pluhem a nositi hnůj na zádech.

Věnujete těžké miliony na komunikace, ale jenom proto, aby se pánům nenatřásaly v automobilech příliš zadnice. Ale chudý rolník musí voziti hnůj na trakaři.

Rovněž tak rozeslal zemský úřad oběžník, kde se dokazuje, že nemohou nic podnikati, poněvadž náhradový fond nemá, co by přidělil. Ale pro pozemkový úřad může náhradový fond dáti 26 mil. Kč. Pro to je vždy dostatek peněz.

Já jsem na adresu měšťáků napsal před 3 roky tuto básničku:

Jen spěte, moji holoubkové, klidně

a nechte si cos hezounkého zdát.

Jste prosti přec i Habsburků i Vídně

a revolty se netřeba víc bát.

Vždyť máte vše, co jste kdy míti chtěli,

svobodu, volnost, demokracii,

proč je váš obzor zakalený, ztmělý,

co že tu vaši radost zabíjí?

Pot dělníků vám rodnou půdu mrví,

k ochraně máte špicly, vojáky,

jen pokus vzpoury utopí se v krvi

a na své straně máte sedláky.

My čekáme. Proč buditi vás ze sna?

Až rolník, dělník bude jeden muž,

pak rozkvete snad také pro nás vesna,

pak, holoubkové, vzbudíme vás už!

A já doufám, že ten okamžik nebude daleký, venkovští malorolníci se probouzejí a budou se chápati takových zbraní, které vy jim do rukou vtisknete!

Přijďte se podívati na naši vesnici, na naše schůze a budete vidět, že nás nevyhánějí, jak vy říkáte, ale že nás chápou a že za námi půjdou, poněvadž jim ukazujeme takovou cestu, která je skutečně vyvede z tohoto pekla bídy a hladu, a která jim ukáže, že také oni mohou lidsky žíti a ne ty mozole a hrbení hřbetů táhnout do hrobu. Takové cesty budeme jim ukazovati, ať se vám to líbí nebo nelíbí. Budete se brániti všemi prostředky, které máte po ruce, ale to vše nebude vám nic platné, neboť je jisté, že nynější výrobní řád, ať průmyslový nebo zemědělský, nesnese úzkých forem soukromého vlastnictví, že je třeba širších vypjatějších forem kolektivisace. A tu nechcete zavésti a na to přistoupiti nemůžete, poněvadž kapitalismus by byl v koncích. Jedno je jisto: jako u toho vajíčka, když se kuře líhne, musí dříve skořápka prasknouti, tak praskne také ten obal kapitalismu a vytvoří se nová společnost, společnost lepší, ve které nebude vykořisťovaných, ani vykořisťovatelů. K tomu budeme pracovati všemi svými silami. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, kterým jest p. posl. Liška.

Posl. Liška: Slávna snemovňa! V etátnej reči p. ministr financií Engliša, povedanej pri predložení tohoto rozpočtu Národnému shromaždeniu, opätovne stretli sme sa s tými istými vedúcimi smernicami rozpočtovej politiky, ako vytýčené boly v minulých rokoch za účelom docielenia a upevnenia našej vydajovej i príjmovej štability.

Tento úkaz trvalej štability nášho rozpočtu je iste pre nás všetkých uspokojujúci, menovite pre naše národné hospodárstvo, na ktoré dolieha povinnosť znášať všetky verejné bremená a pre ktoré rozpočtová štabilita a každé sníženie daňového bremena znamená značné uľahčenie nie len finančné, ale i upevnenie kulačnej základne pre nerušené podnikanie a preto i v budúcnosti so všetkým úsilím pracovať treba k tomu, aby naše národné hospodárstvo bolo odbremenené.

Je ovšem otázka, či štabilita rozpočtu i v budúcnosti bude môcť byť udržaná, najmä v dnešnom čase, keď dolieha na nás povinnosť riešiť veľmi ťažké a komplikované úkoly hospodárske sociálne i kultúrné a keď ešte povstáva nám možnosť istého nepriaznivého obratu vo vývoji hospodarskych pomerov.

Doterajší vývoj naších hospodárskych pomerov bol pomerne uspokojivý. Po prekonaní poválečnej všeobecnej krízy nastal u nás potešiteľný rozmach a pomery vôbec utváraly sa tak, že mohli sme zaviesť poriadok i v našom štátnom živote. Teraz však nastávajú pre nás veľké úkoly. Mimo spomenutých už problémov hospodárskych, sociálnych a kultúrnych máme plniť ešte i povinnosti ukladané nám mierovými smluvami a znášať záväzky reparačné. Menovite však vyriešiť treba problém staropenzistov, otázku učiteľskú a platovú úpravu štátnych zamestnancov. Nie menej dôležité úkoly čakajú štátnu správu s riešením finančnej otázky samosprávy, taktiež sanácia bratských pokladieň a pečlivosť o nezamestnaných čakajú konkrétneho uskutočnenia.

Toto všetko sú naliehavé problémy, ktoré nesnesú odkladu a ktoré čakajú na riešenie z rozpočtových príjmov alebo z rozpočtových rezierv. A keď aj s uspokojením sledujeme aktívny vývoj nášho štátneho hospodárstva, jednako obavami napľňuje nás hospodársky vývoj budúci, ktorý iste bude mať svoj vliv na štátné financie.

Preto v našom štátnom hospodárstve bude treba nastúpiť ďalšiu cestu úspornosti, aby všetky spomenuté úkoly mohly sa previesť za dnešného stavu príjmovej štability, t. j. bez nových daní. Problém to iste veľmi vážny, zvlášť v dnešnej kritickej situácii nášho zemedelstva, ktorá svojími účinky zasahuje i do vývoja živností, priemyslu a obchodu.

Situácia nie je všade rovnaká, ale vo všeobecnosti možno povedať, že hospodárska depresia zjavne sa ukazuje a preto nebude možné nečinne prizerať k dnešnej všeobecnej kríze, či už v zemedelstve, priemysle, obchode alebo živnosti. Bude treba zasiahnuť čo najúčinnejšími prostriedky rozumným a nie jednostranným zásahom do týchto, pre nás štát tak vážnych problémov sociálne-hospodárskych.

Pán minister Engliš je si vedomý tejto situácie a vo svojom expozé dáva zjavne na javo, že príjmové hospodárstvo nášho rozpočtu odvislé je od celkovej hospodárskej situácie. Nie menej je si vedomý i toho, že hospodársky vývoj potrebuje pevného podkladu. Musia mu byť dané predpoklady nerušeného vývoja, predovšetkým odstranením tých daní, ktoré najviac hatia tento vývoj, lebo jedine hospodárska prosperita zabezpečiť môže rovnováhu štátnych financií. Aby toto mohlo sa docieliť, potrebné je nastúpiť spomenutú už cestu úspornosti vo výdajoch a racionalizáciou verejnej správy snižiť výdaje štátneho rozpočtu.

Hospodársky život nepotrebuje priamej hmotnej podpory, vyžaduje len, aby hospodárska politika štátu vedená bola tak, aby jeho vývoj nebyl ničím hatený. Predovšetkým podmienený je absolútnou voľnosťou. Každé obmedzovanie voľného obchodu nieslo by za sebou škodlivé následky, a preto strana, v mene ktorej mám česť hovoriť, bude vždy stavať sa proti všetkým takým zámerom, ktoré smerujú k hateniu voľného vývoja hospodárskeho života. Je si vedomá toho, že len voľný vývoja voľná súťaž môžu priniesť ozdravenie hospodárskeho života na celej čiare.

Náš hospodársky život po prevrate dosiahnul len vtedy vysokého stupňa svojho rozmachu, keď vymanil sa z drápov viazaného hospodárstva, ktoré po prevrate bolo ovšem odôvodnené. Po prevrate panovala všeobecná neistota tápania tak na poli hospodárskom, ako i priemyselnom a obchodnom. Zabezpečenie poriadku vyžadovalo stále veľkej národnej a vlasteneckej práce, pri ktorej nevenovala sa dostatočná pozornosť otázkam hospodárskym.

Chaotické pomery trvaly dosť dlho a stálo to veľkej a nadľudskej práce, kým vytvoril sa pevný základ kľudného vývoja. Zaiste nie je treba, aby spomínal som všetko to naše ohromné úsilie o konsolidáciu a o vklinenie nášho hospodárskeho života do svetového hospodárstva. Postačí, keď s radosťou kvitovať môžem fakt, že celé toto naše úsilie bolo úspešné a dnes málo europských štátov mohlo by o sebe povedať - a z nástupnických štátov sme hádam na prvom mieste, ktorý o sebe môže tvrdiť, že opravdová láska k našej vlasti priniesla nám dnešnú vnútornú konsolidáciu.

Naša mena je štabilizovaná a jej technická pozícia podľa slov pána Engliša je výtečná a pre budúcnosť trvale zaistená. Obchodná bilancia, i keď v poslednú dobu vykazuje určité zhoršenie, stále je aktívna. Ovšem zahraničnému obchodu bude treba venovať zvýšenú pozornosť. Colná a obchodná politika, menovite u nás, tvorí podstatnú súčiastku snáh o zaistenie našej výroby a správnym a cieľuprimeraným jej uplatňovaním môžeme čeliť nezamestnanosti, podporíme ďalší vývoj priemyslu, obchodu a živností.

Treba upevniť vnútorný obchod, čo je možné účinnou podporou snáh živnostníctva. Obchod a priemysel stoja pevne vedľa seba. Jeden bez druhého nemôže sa vyživiť, nemôže žiť a nemôže prosperovať. Keď tedy národnému hospodárstvu, obchodu, priemyslu zabezpečiť chceme zdravý a nerušený vývoj, hospodárska politika štátu musí byť vedená tak, aby malé živnosti neboly pri tom poškodené. Týmto nechcem povedať, aby vývoj veľkopriemyslu sa hatil, ale aby neznemožňoval existenčnú možnosť malého živnostníctva tam, kde veľkopriemysel nemá toho potrebu.

Vývoj veľkopriemyslu brzdiť sa nesmie, naopak, treba mu umožniť ďalší vývoj, a je preto eminentnou povinnosťou každého štátu, aby priemyselné podnikanie, keď ukazuje sa životaschopným, podporoval. S vývojom priemyselným a hospodárskym rastie tiež význam štátu, lebo jedine veľkopriemysel je v stave vytvoriť medzinárodný export.

Vláda postarať sa musí o to, aby priemyselné podniky, ktorých životaschopnosť je zabezpečená a ktoré umožňujú výživu obyvateľstvu chudobných krajov, nestaly sa obeťou racionalizácie a koncentrácie, ako sa to má stať so slievárňou v Chyžnej Vode na Slovensku. Takéto racionalizačné a koncentračné zámery treba zamedziť.

Ovšem, slovenskému hospodárskemu životu bude treba venovať zvláštnu pozornosť. Tu nech mi je dovolené uviesť, že prevrat pre Slovensko znamenal nielen ohromnú zmenu pomerov politických, ale zároveň i ďalekosiahlu zmenu pomerov hospodárskych. Živnostenská a priemyselná výroba ako aj obchod na Slovensku budované boly a tvorily sa za celkom iných podmienok a rástly za celkom iných predpokladov, než do akých prevratom sa dostaly. Slovensko v bývalom Uhorsku bolo územím hospodársky najvyvinutejším. Celá jeho živnostenská i priemyselná výroba v agrárnom štáte nachádzala dobrého uplatnenia, avšak prevratom tento vývoj bol zastavený. Slovensko dostalo sa do spoločného štátneho celku so zemiami historickými, ktoré sú, pokiaľ sa týka výroby živnostenskej i priemyselnej, veľmi vyvinuté a pokročilé. Slovenskej výrobe nastala tedy nutnosť znášať a viesť konkurenčný boj s technicky a finančne zdatnejšou výrobou historických zemí. Veľkou nevýhodou slovenskej výroby v tomto boji v prvom rade je ztrata jej predošlých odbytíšť, ktoré dostaly sa mimo naších colných hraníc, potom, veľmi veľké ťažkosti dopravné a tarifné, nedostatok úveru, ako aj všetky ostatné zjavy, ktoré doprevádzajú úplné prebudovávanie a novú orientáciu slovenskej výroby.

Z týchto dôvodov je treba, aby hospodárskym otázkam Slovenska v rámci našej štátnej hospodárskej politiky venovala sa mimoriadna pozornosť a pečlivosť, poneváč je naprosto nutné, aby Slovensko č m prv vklinené bolo ako hospodársky celok do jednotného organizmu celej našej výroby. Slovensku nepostačí tá pomoc, ktorá sa mu venuje dnes, tu je treba pozornosti a pečlivosti nepomerne väčšej; čím prv odstránia sa rozdiely medzi intenzitou hospodárskeho života na Slovensku a v historických zemiach, tým skôr nastane u nás všeobecná konsolidácia, ktorú docieliť je naším najvyšším úkolom.

Vrátiac sa opätovne k celkovej charakteristike naších hospodárskych pomerov, zdôrazňujem, že priemysel, obchod a živnosti právom dovolávajú sa podpory vo svojích snahách so strany štátu, menovite keď žiadajú účelné a cieľuprimerané zákonodarstvo, ktorým umožní sa nerušená regulácia a vývoj hospodárskeho života; ďalej keď žiadajú rozumnú colne-tarifnú politiku a úpravu priateľských obchodných stykov s význačnými štáty. Vytvorením celoštátneho živnostenského zákona, na ktorom v hospodárskych sboroch a organizáciach sa už pracuje, daný bude spoločný základ pre jednotný vývoj živnostenskej politiky v našej republike. Vidím v tom veľký nielen morálny, ale i hospodársky úspech nášho živnostníctva a prial by som si, aby prípravy k tomuto zákonu vedené boly s najväčšou dôkladnosťou a za súčinnosti všetkých odvetví hospodárskeho života, ktorých zákon sa dotýka. Nech prestanú už raz reálné a zastaralé práva, taktiež individuálné výsady.

Zveľaďovacej činnosti odporúčam venovať zvýšenej pozornosti. Menovite poukázal by som na nedostatok živnostenského úveru, ktorý tvorí základ živnostenského podnikania.

Už v rozpočtovom výbore podrobne poukázal som na význam úverovej akcie pre živnostníctvo, bude treba zaoberať sa vytvorením samostatnej úverovej a revíznej centrály živnostenskej, podobej Centrokooperatíve, ako to moja strana vo svojom návrhu žiadala, aby dosavádny zemský úverný fond živnostenský, ktorého sídlo je Prahe a ktorý zmenou svojích stanov už i obstaráva funkciu peňažného ústredia živnostenského úverníctva, premenený bol na celoštátny ústav a aby jeho majetok pozostával z dosavádneho majetku zemského uverného fondu a z obdobných príspevkov druhých zemí, ako aj premenou dosavádneho štátneho vkladu vo výške 10 milionov na vlastný majetok ústavu.

Družstvám pre nákup strojov nutno venovať tiež zvýšenú pozornosť, lebo popri úverných družstvách živnostenských vykazujú tieto najblahodarnejšiu činnosť v technickej službe zveľaďovacej. Zvlášť v dnešnej dobe hospodársko-technického pokroku v uplatňovaní sa racionalizačných snáh živnostenské závody potrebné je vystrojiť tak, aby obstáť mohly v konkurenčnom boji s veľkovýrobou. Racionalizácia živnostenskej výroby nemôže ísť ovšem takým tempom, ako u veľkopriemyslu. Tu musí sa hľadieť hlavne na individuálnu schopnosť jednotlivca, aby tak strojovú pomoc, ktorá sa mu poskytne, mohol v plnej miere použiť pre rozkvet svojho závodu.

Zveľaďovacia akcia živnostenská musí byť zintenzívnená. Poukazujem menovite na nedostatok personálu v štátnej zveľaďovacej službe na Slovensku v ústave v Turč. Sv. Martine. Prosím pána ministra obchodu, aby systemizované technické miesta zaplnil čím skôr, aby služba následkom tohoto nedostatku nebola hatená.

S akciou zveľaďovacou veľmi úzko spiatý je i problém štátnych dodávok a prác. Problém štátnych dodávok a prác nie je u nás riešený uspokojive. Máme nedostačujúci dodávkový systém, my však za terajšieho stavu hospodárskych pomerov potrebujeme novú úpravu, a to takú, ktorá brala by zreteľ aj na požiadavky a potreby našej výroby.

Na štátné a verejné dodávky a práce venujú sa u nás ročne veľké obnosy. Keď spočítame si investičné vydaje podnikov štátnych železníc, pôšt, ministerstva ver. prác, zemedelstva, ako aj prostriedky určené na opatrenie vecných potrieb ministerstva nár. obrany a ostatných ministerstiev, štátnych úradov, ústavov a podnikov a keď ďalej pridáme k tomu analogické vydaje samosprávy, tak prijdeme k poznatku, že na ukojenie vecných potrieb v našom štáte pripadajú tak ohromné vydaje, že nimi našej výrobe poskytuje sa nenahraditeľná čast jej pracovnej i zárobkovej možnosti. Týmto faktom štátnym a verejným dodávkam a prácam v našom hospodárskom živote dostáva sa však veľmi dôležitej funkcie i významu.