Dôležitou kultúrnou složkou u vojska na Slovensku sú vojenské zátišia, ktoré vykonaly ohromný kus výchovnej práce, nielen vo vojsku samotnom, ale boly tiež príkladom ideálnej lásky k malému a podpory hodnému človeku. Niektoré vojenské zátišia, bohužiaľ, obmedzené boly vo svojej blahodarnej činnosti na škodu veci samej, na príklad vzorné vojenské zátišie 7. horského práporu v Poprade.
Ohromné dielo vykonala armáda v prospech slovenského negramotného človeka, ktorý zo značnej miery až do 80 % bol armádou vychovaný ako užitočný spoločenský činiteľ.
Je v záujme spoločnej myšlienky národnej i celoštátnej, aby aj slovenskému dorastu umožnené bolo čo najviac uplatniť sa v činnej vojenskej službe dôstojníckej a poddôstojníckej, aby mládež slovenská, odchovaná našími novými školami, našla svoj najúprimnejší pomer k armáde a rada zasvätila svoje sily službe k obrane vlasti.
Zákon o župnom sriadení nahradený bol zákonom o zemskom sriadení, ktorým uviedla sa do života t. zv. slovenská krajina, slovenská zem. Vážni činitelia, najmä naša strana a tiež strana soc. demokratov, i poprední činitelia strany republikánskej, najmä býv. župan košický, dnešní minister vnútra pán dr Slávik, varovali pred zrušením žúp aj pred následkami, ktorými postihnuté budú župné mestá. Varovných hlasov nebolo dbané a celoštátneho významu tiež nie. Sriadenie zemské v novejforme slovenské pomery neuspokojuje. Je nemožné, aby dnes predstaviteľom krajinskej správy na Slovensku bol exponent ľudovej strany, a všetci si prajeme, aby čím skôr stala sa náprava. Táto reorganizácia nebola prevedená "hladko", ako hovorené je na strane 225 finančného zákona k rozpočtu na r. 1930. Neuspokojila ani systemizácia nového sriadenia, preto že značná čiastka úradnictva je veľmi postihnutá, a oprávnené volanie po systemizácii dnes dochádza do štádia nutného riešenia. Politická správa, bohužiaľ, do určitej miery ovládaná bola politicko-strannícky. Nepohodlní úradníci bezohľadne boli odstraňovaní, ľudia pokrokového smýšľania vystavení boli nebezpečenstvu politickej perzekúcie. Samospráva slovenských obcí po dnes nie je na rovnocennom stupni s historickými zemami. Dožadujeme sa úplného zrovnoprávnenia obecnej samosprávy slovenských obcí s historickými zemami. Pred krátkou dobou preletela časopisy žiadosť určitého politického názoru, aby i v historických zemiach zavedená bola inštitúcia notárov podľa vzoru slovenského. Mám mnohé doklady o tom, že slovenské obce samy domáhajú sa, aby inštitúcia notárov bola zrušená alebo nahradená silami tajomníckymi podľa vzoru zemí českých. Tento hlas rozumných občanov je veľmi významný a nedá sa prejsť mlčaním. Inštitúcia slovenských notárov má svoje korene a vznik v dobách tvrdého maďarizačného útisku a slovenský človek a mnohá slovenská obec podnes má veľ mi smutné rozpomienky na dobu, keď páni notári bývali veľkomožnými pány. Dnes táto inštitúcia prenikaná je viac ideou demokratizmu a pomocou niektorým dosiaľ politicky nevyspelým krajom, ale v celku hovorené, v záujme víťazstva skutočnej demokratickej samosprávy v obciach musí raz byť nahradená úplne inou formou administratívnej pomoci. Chceme pokrok, víťazstvo demokracie a samosprávy.
Bezpečnostné orgány, četníctvo, policia, pohraničná finančná stráž atď. častokrát sú predmetom nevhodných útokov nezodpovedných živlov a, bohužiaľ, aj niektorých politických činiteľov. Kto z vlastnej zkúsenosti a pozorovania zná vyčerpávajúcu službu pohraničnej stráže, četníctva a štátnej policie, týmto činiteľom musí vzdať plné uznanie za výkony veľkej dôležitosti a pohotovosti. Musíme sa postarať, aby sociálné a hospodárske zabezpečenie týchto oddaných strážcov poriadku bolo zvýšené a ich služba po zásluhe plne odmenená. Veď mnohé slovenské a české rodiny v pohraničí maďarskom mnohokrát vystavené sú nebezpečenstvu, že ich deti úplne sa odnárodnia. Aj tejto mládeži musíme dať možnosť vzdelania v jazyku materinnskom, aby vychovávané boly v oddanosti, národnej myšlienke a vernosti k rodnému jazyku.
Pripravujeme sa na nový popis ľudu, ktorý má byť v tomto roku. Bude to veľká a významná zkúška národného sebavedomia a hrdosti slovenského človeka na Slovensku, ktorého mnohí činitelia budú chcieť zlákať, aby nepriznával sa k svojmu rodu. Je treba, aby o význame a dôležitosti výsledkov popisu ľudu verejnosť náležite bola poučená. Bude v záujme štátnej správy, aby s prevádzaním popisu ľudu poverení boli ľudia čestní, ktorí svoj úkol vykonajú pri vedomí veľkej zodpovednosti.
Významné slovenské mestá podnes pociťujú následky reorganizácie štátnej správy a ešte potrvá celý rad rokov, kým nebudú napravené kruté následky, ako ich postihlo zrušenie župných úradov. Častokrát zdôrazňovaná bola aj stránka kultúrna, ktorej citeľne dotklo sa zrušenie župných úradov. Stredné Slovensko s mestom Zvolenom je charakteristickým dokladom, podobne Nitra atď. Významný kultúrny činiteľ, orchestrálné Pohronské sdruženie bolo týmto vo svojej existencii úplne podlomené. Mnohé slovenské mestá ztratily nielen významných kultúrnych činiteľov, ale tiež možnosť úspešného rozvoja. Veľké finančné dlžoby sú dedictvom najväčším.
Bude úkolom novej vlády, aby štátna reforma po dôkladných a rozvážnych štúdiách so stanoviska národo-hospodárskeho bola reorganizovaná. Slovensko potrebuje všestrannej pomoci, a viac samosprávnych kultúrnych i politických celkov urýchli hospodársky i kultúrny pokrok, ktorý vyslovený bol ako čiastka programu vo vládnom prehlásení pána ministerského predsedu Udržala.
Naliehava je tiež potreba vybavenia mnohých okresných súdov novostavbami. Žiadame opäť v záujme zdravého rozvoja Slovenska, aby obecná samospráva sjednotená bola úplne, aby vydaný bol jednotný školský zákon a celoštátny stavebný poriadok. Povolenie stavať na Slovensku spojené je s veľkou administratívnou procedúrou, rozhoduje o ňom okresný úrad po dlhej administratívnej procedúre, zatým čo v historických zemiach o stavebnom povolení rozhodujú len obce. Je záväzným pre vládu, aby splnila sľub uvedený v dôvodovej zpráve v kapitole o ministerstve unifikácií, aby neopakovaly sa prípady, kde na vec samozrejmú a v historických zemiach platnú pre slovenské pomery citujú sa len maďarské dávnoveké zákony. Nie je možné hovoriť potom o jednotnom občianstve i povinnostiach, keď dosiaľ sú rôznorodé práva, vyplývajúce z rôznorodých zákonov.
Toľko dovolil so m si stručne naznačiť vo svojej reči o naliehavých potrebách slovenských a som presvedčený, že tieto podnety a vecné poznámky brané budú vážne a v budúcnosti potrebám slovenským v štátnom rozpočte bude finančne zabezpečená náležitá pomoc a podpora.
Preto že nadobúdame presvedčenia,
že dnešná vláda chce plne rešpektovať spravodlivé potreby Slovenska
a v budúcnosti chce umožniť ich náležité riešenie, z tej príčiny
hlasovať budeme pre schválenie štátneho rozpočtu. (Potlesk.)
Místopředseda Taub (zvoní):
Dále má slovo p. posl. Hodina.
Posl. Hodina (německy): Slavná sněmovno! Bylo vzneseno dosti žalob, takže každý na německé i české straně může si učiniti obraz o stavu německého školství všech stupňů a o uspokojení německých přání v tom směru. Také plány k napravení zlořádů byly dostatečně naznačeny. Nechci opakovati, co jsem již do znechucení přednášel a bez odporu dokázal o znásilňování a poškozování německých škol.
Odvážná slova českých politiků, které nutno bráti vážně, utvrzují mě v tom, že naše vytrvalá práce od roku 1926 nebyla vykonána nadarmo a že se uplatní, jestliže náš národ vytrvá a v nejčestnější soutěži bez rozdílu bude společně hájiti váš nejvznešenější statek, naši školu. Ovšem musí při tom poslanci předcházeti dobrým příkladem. To se stane! Je konec pustého lání, konec snah po přetrumfnutí a konec demagogickým frásím, s výjimkou několika mimoběžců. S největším zadostiučiněním prohlašuji, a dokazují to také řeči přednesené k vládnímu prohlášení a dosavadní rozprava o státním hospodaření - všechny německé strany jsou dnes ochotny jíti s námi naši cestou práce. Vážnou, nikdy neochabující prací chceme se přičiniti o zabezpečení budoucnosti svého národa.
Nové nebezpečí se chystá! Nepochopené připomínky zemědělců r. 1926 a tenkráte jim jen neochotně poskytnutá nedostatečná pomoc působí, že domácí zemědělství spěje při stále katastrofálněji se vytvářející krisi světového hospodářství k zhroucení. Válečné a poválečné obohacení, o němž se povídají bájky, je překonáno zadlužením asi 25 miliard, zjištěným koncem roku 1928. Jednání o pomocných opatřeních jsou neobyčejně těžká a jsou od mnohých přítelíčků zemědělců svévolně protahována. Starodávné předražování v národnostních otázkách s neúspěchem, aby byl vytvořen mír mezi národy, dochází napodobení a nyní prožíváme předražování při hledání pomocných opatření, aby se čelilo úpadku hospodářství. Přenechme vyřešení těchto otázek osvědčeným praktikům a držme při této těžké operaci na těle národního a státního hospodářství pouhé theoretiky stranou. Praktický zemědělec všech národů dožije se opět jednou díku za to, že při volbách prodal všude svůj hlas za pochybné sliby. Dnes v nouzi se vejde mnoho přátel na lot!
Rolník neví, jak je silný, neboť kdyby to věděl, nepotřeboval by dnes prositi o pomoc a choditi žebrati. Co vlastně zavinilo tuto strašnou krisi? Není snad z velké části na tom vinna špatná výchova? Neschází snad v učebném plánu dnešní školy něco, co nás, město a venkov, stále více rozděluje? Ano, schází v učebném plánu výchova mládeže v lásce k přírodě, k hroudě, k stavu a k práci. Hračkářské vyučování zručnosti odvádí a příliš často je nedostatek nejzákladnějších poznatků výsledkem moderní výchovy. Občanská nauka, udílená nejmladším žákům a epidemicky vystupující střídání učitelů i na nejníže organisovaných školách obecných působí, že náš dorost opouští obecnou školu, a namnoze nedovede řádně čísti a počítati. Zanedbávání zemědělství v učebných plánech téměř všech kategorií škol působí, že naše mládež nevidí v rolníku základní pilíř celého národa, že nerozumí rolníku a jeho práci, ba dokonce časem ho nenávidí. Důsledky této výchovy ukazují nám jednání k odstranění krise. Domácí žitný chléb není již poživatelný. Musí býti přimíláno alespoň 15% odpadkové mouky pšeničné. Domácí pšenice se nehodí pro užitkové druhy mouky a musíme slyšeti dokonce i z povolaných úst: "Pěstujte lepší pšenici a necháme cizí." A jestliže domácí pšenice byla alespoň nasypána do amerického pytle a jestliže domácí mouka byla uložena alespoň v blízkosti prázdného, vyprášeného amerického, uherského nebo rumunského moučného pytle všechno chutná již lépe a je vhodnější. A přece, jak dobře chutná stále a stále pravý žitný chléb venku a výtečné domácí koláče dokonce z dvojnulkové pšeničné mouky každému výletníku a letnímu hostu, nepropadl-li již s duší a tělem moderně!
S počítáním to také již vázne, dokonce i plnohodnotní muži národního hospodářství stojí dnes na stanovisku, že nelze zadržeti stoupnutí cen potravin, jestliže obilní výrobky dosáhnou v důsledku pomocných opatření vyšších cen. Nuže, počítejme přece jen trochu! 100 kg žita stálo 180 Kč, 1 kg chleba 2.80 Kč až 3 Kč, 100 kg žita 120 Kč, 1 kg chleba 2.60 až 2.80 Kč, a dnes 100 kg žita 80 až 90 Kč, 1 kg chleba Kč 2.50, 100 kg pšenice 240 Kč, 4 housky 1 Kč, 100 kg pšenice 140 až 150 Kč, 4 housky, ve stejné váze jako dříve, ještě 1 Kč. 1 kg okurek u rolníka 5 až 20 haléřů, na trhu 2 až 3 Kč, porce okurkového salátu v hostinci 2.50 Kč až 3 Kč. 100 kg bramborů na podzim 1929 přes 12 až 20 Kč, přebrané prostřední brambory až 26 Kč. 100 kg bramborů na trhu 80 Kč, porce bramborů v jídelně 2.50 K č. 1 litr zdravého domácího vína u rolníka 3 až 6 Kč. 1/4 litru falšovaného, zdraví nebezpečnými prostředky porušovaného vína 4, 5 až 6 Kč. Domácí jablka jsou často neprodejná, jestliže však omylem z Polabí pocházející jablka jsou vystavena za výkladem s tabulkou "americká jablka", pak není ani 10 až 14 Kč za 1 kg příliš mnoho. A při těchto poklesech cen zemědělských výrobků a při neodpovídajícím poklesu cen potravin nemělo by býti možno, aby ceny zemědělských výrobků opět stouply, aniž by spolu stouply ceny potravin? Nestálo by za námahu, aby pojetím zemědělství do učebních plánů byl také spotřebitel tak dalece vychován, aby pokládal sama sebe za nejpovolanějšího, aby s námi výrobci společně potíral lichvářský meziobchod, který mu zdražuje potraviny a nám stlačuje přiměřenou cenu za naše výrobky? Zkrátiti cestu mezi výrobcem a spotřebitelem, vyřaditi lidi, kteří bez poctivé práce, na útraty spotřebitelovy a výrobcovy strkají do kapes veliké zisky, zajišťujíce se proti stálým ztrátám - a oběma skupinám je pomoženo! To je jistě problém, který stojí za to, aby byl ministrem vyučování oceněn a aby se zemědělství zjednal přístup do učebných osnov, zvláště na městských školách. Aby škola byla přizpůsobena dnešnímu shonu života, je třeba školské reformy. Knihomolům, pedantickým školometům, domýšlivým vševědům a pouhopouhým theoretikům smí se školská reforma předložiti k prošťourání zkritisování teprve po dohotovení. Zdravé, veselé, životné učitele, učitelské praktiky nechati zkoumati na pokusných školách a ihned převzíti, co se osvědčuje. Největší péči věnovati vzdělání učitelů vyvolenými lidmi, prodchnutými světovým vzděláním. Vždyť je to učitel, který má chrániti a vytvářeti nejvyšší jmění národa. Získávati kvality a kvality platiti. Co se nehodí, s tím nakládati stejně jako v jiných výdělečných povoláních a možnostech.
Vychovávací ústavy musí vyhovovati úměrným požadavkům, které dlužno klásti od vysoké školy až dolů do jednotřídní obecné školy v nejchudší vesničce mezi lesy. Kde v chudých krajích nestačí peníze, přiměřené podpory, jež mohou býti ušetřeny bohatě při zřizování a budování jen oprávněných státních menšinových škol. Také na tomto bolestném políčku školství vznáším nárok na "rovné mezi rovnými". Stanovením těchto zásad: 1. Určiti nejmenší počet děti, při kterém ještě se menšinová škola zřizuje. 2. Při menším počtu vyučování kočovné nebo zařízení útulku pro žáky u oprávněných menšinových nebo veřejných škol oněch národností. 3. Svobodné právo rodičů při určování národnosti dětí ze smíšených manželství. 4. Jinonárodní děti nejsou podkladem pro menšinové školy druhého národního kmene. 5. Nejpřísněji stíhati získá vání dětí jiné národnosti lákáním a skrytým nebo veřejným vyhrožováním. 6. Podrobení menšinových škol dozoru národnostně oddělených okresních a zemských školních dozorčích úřadů. Tím se sníží záští, jež je uměle živeno zdánlivě nezkrotnými národnostními ctižádostivci a bude zjednán klid, jehož jest naléhavě potřebí k naprosto nutné práci národohospodářské. Malicherné národnostní znásilňování při opětném zřizování ještě zavřených německých obecných škol dlužno u představených školních dozorčích úřadů zastaviti a nemá se trpěti ani jednotlivým neurvalým vesnickým horlivcům. Jako pohádka zní, že nebylo schváleno staveniště pro německou soukromou školu v Albrechticích u Sušice jen proto, že toto staveniště je vzdáleno jen asi 200 metrů od české školy, umístěné v dřívější, nyní zabrané německé školní budově, a to proto, že by mohly nastati rvačky mezi dětmi různých národností. Je třeba rychlé první pomoci, neboť je tam 40 dětí bídně vyučováno v soukromých hodinách. Těm několika německým učitelům na menšinových školách nevyplácí se přídavek pro učitele na menšinových školách. Náš lid musí poskytnouti ve formě dobrovolné daně spolku "Kulturverband" asi 9,000.000 Kč, aby tisícům německých dětí, kterým se dodnes ještě odpírá vyučování v mateřském jazyce, byla poskytnuta možnost vyučování. Spolek "Kulturverband" plní ve většině případů povinnost, kterou stát vůči Němcům zanedbával. Vyprošuji si vydatnou podporu nebo převzetí těchto škol jako veřejných nebo státních menšinových škol, neboť peněžité prostředky jsou vyčerpány a kdyby spolek "Kulturverband" odepřel dáti peníze, musilo by sta dětí, zvláště na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, zůstati bez vyučování. Menšinové opatrovny a menšinové školy občanské se zřizují jen tam, kde v menšinových obcích skutečně jest požadovaný základní počet dětí. Národnostní většinové obce nikdy netvoří se svými žáky občanských škol podklad pro počet dětí menšinové občanské školy v sousedním stejnonárodním menšinovém místě. Dlužno vybudovati odborné a pokračovací školství, aby se mohlo dostati každé skupině povolání myslitelně nejlepší přípravy pro povolání. Vyšší hospodářské školy měly by býti pro svou blahodárnou práci uznávány a dojíti nejdalekosáhlejší podpory ze státních peněz. O středním a vysokém školství pojednal jsem v rozpočtovém výboru a nechci to opakovati. Jen o jednom chci se zmíniti a požádati pana ministra školství o zakročení v tom směru u ministra národní obrany, poněvadž by zde byla pomoc na místě. Vojíni, kteří se stali méně schopnými, mezi nimi inženýři, doktoři práv nebo filosofie, jsou překládáni do t. zv. třídy B Mohlo by se mysliti, že se těchto vojínů československé armády, vybudované na demokratických základech, užívá k pomocným službám podle jejich schopností. Zajisté! Obuvník nebo krejčí přijdou do příslušných dílen. Myslí se, že je možno s určitostí míti za to že se nyní také inteligentů přiměřeně užívá. Však chyba lávky! V nejkrásnějším střídání jdou za sebou: Hlídka v bráně, čistění chodeb, metení dvoru a snad dokonce i jisté mytí v nejkrásnějším pořadí. A to mají nyní dělati mladí inteligenti, kteří jsou v důsledku klasifikace B vyloučeni od jakéhokoliv povýšení, po celých 18 měsíců a nezblázniti se! Což pak skutečně není možno jich užíti jinde? Nezní to tak trochu jako poměry vládnoucí nyní v Rusku?
Slavná sněmovno! Při jednání o rozpočtu a o vládním prohlášení bylo opětovně vyjádřeno, že přijetí a schválení rozpočtu má stejný význam, jako výraz důvěry k vládě a tím k státu samému. Jedno dovolím si zdůrazniti, jako příslušník strany, jez v roce 1926 počala již spolupracovati na vytváření státu, a tím projevila vůli ke spolupráci a vůli chtíti získati důvěry, z průběhu sněmovních řečí k vládnímu prohlášení v rozpočtovém výboru a v nynějším sněmovním jednání o rozpočtu, a to okolnost, že nenávist v národnostním směru utuchá a provádí se kritika poměrů ve formě vážné a proto snad tím účinnější. Tím se podle mého mínění nyní alespoň ukazuje dobrá vůle, že se chce konečně jednou přikročiti k změně poměrů.
Dosavadní poměry nebyly takové, aby dala se očekávati možnost změny. Všechno to, co ohlašovali odpovědní čeští státníci, ukázalo se vždy jen jako klamné líčení Potěmkinových vesnic. Chtíti tím vystačiti v tak těžké hospodářské krisi, jež hrozí v nejbližší budoucnosti ještě ostřeji dolehnouti s tím větší silou a vahou na naše celé hospodářství, je věru zlá hra s ohněm.
Jediné možné řešení dá se provésti teprve tenkráte, až vzájemná důvěra národů dá příslušnou základnu jako podklad pro nové vybudování celého národního a státního hospodářství. Jak to vypadá s touto základnou důvěry? Dosud - bohužel stále jen Potěmkinovy vesnice. Náběh byl učiněn, vybudován na vůli a uznání tří silných mužů - Masaryka, Švehly, Křepka - veden silnou rukou celého státníka dr Švehly, ale po onemocnění tohoto českého vůdce rolníků nenašel se bohužel nikdo, který by se chtěl státi pro český lid ukazatelem na cestě k dorozumění a k vyrovnání.
Nám a státu není nic platno slyšeti stále jen krásná slova a ani nejlepší a nejvíce oslňující zjevy při jednáních v Ženevě a Haagu nemohou trvale celý svět zdržeti od toho, aby si neudělali správný obraz o poměrech v tomto státě; je jedinečné příznačné, že odpovědní lidé o tomto státě jinak mluví, avšak v tomto státě tytéž osoby často jinak jednají.
Již r. 1920 mluvil ministr zahraničních věcí Beneš na první valné hromadě páté komise Svazu národů: "V Evropě politika utiskování národností, již nepochybně Amerika si ospravedlní, stala se právě příčinou světové války. Byla to politika Německa a Rakousko-Uherska. Evropská zkušenost dokazuje, že je důležito, aby národnosti byly chráněny. Tato otázka nemůže zůstati proti mínění pana Motty nevyřešena. Svaz národů nemohl by zůstati lhostejný k možným podnětům konfliktů ve střední a východní Evropě."
Jistě lze z toho viděti, že ministr zahraničních věcí Beneš, nahlížeje již tenkráte důležitost otázky národnostní, před tímto zahraničním forem myslel na to, že bude nutno, aby v nově zřízeném československém státu došlo k úpravě poměrů mezi národnostmi. Jeho další práce dokázala, že měl na francouzského ministra zahraničních věcí Brianda takový vliv, že tento francouzský státník došel k názoru, že problém menšin v Československé republice je již vyřešen. Poukazuji opětně na slova Brianda samého, která jsem citoval ve své řeči 19. prosince loňského roku, kde mluví o uklidnění poměrů, jistě pohnut k tomu jen tím, že se mu předstíralo uklidnění poměrů v důsledku povolání dvou německých ministrů do vlády tohoto státu. Jak dlouho je již tomu, co ministr zahraničních věcí Beneš po uzavření smlouvy locarnské výslovně užil výroku: "Nuže, vzhůru k práci pro vnitřní Locarno!" A jak pak to vypadá s tímto smířením, kterého se tak rádo užívá za vývěsní štít? K tomu několik příkladů: V rozpočtovém výboru poukazoval jsem na postup při reklamacích žáků. K tomu cíli, jak se zdá, zůstal stále ještě v ministerstvu školství zřízen jakýsi tajný soud. Nemohl bych to jinak pochopiti, že se užívá takových středověkých method, aby děti ze smíšených manželství, v nichž německá část je mravně silnější a tím se stala tou, jež určuje národnost dětí, byly vyreklamovány, ačkoliv proti základní myšlence státních menšinových škol v Čechách možno nalézti tisíce dětí ryze německého původu v českých menšinových školách. Pensionovaný četník, který před časem byv dosazen na stanici v jazykovém rozhraní, v boji o německou školu a o možnost, aby se jeho dětem dostalo německého vychování, prodělal spolu nejostřejší prostředky boje a sám se svými dětmi dělal po celý rok školní stávku, úplně nedbaje zajištění své existence, je nyní již po druhé volán před tento tajný soud, aby tam slyšel, že jeho děti patří rozhodně k české národnosti a že musí choditi do české školy.
On sám pochází ze smíšeného manželství a vzal si opětně německou ženu. Přes strašný nátlak zůstal tento četník, jak jsem se již zmínil, ve své stanici, v jednom z nejostřejších míst jazykové hranice bez závady a nechali ho a jeho rodinu v klidu, poněvadž má jinak bezvadnou služební konduitu. Bylo tedy před časem možno, že četník v činné službě mohl v boji o znovuzískání v tomto místě odpírané německé školy sáhnouti k poslednímu, k zoufalému prostředku školské stávky, a nebyl mu z toho konstruován zločin. Když nyní ve výslužbě přesídlil do jižní Moravy, do Želetic, a tam se přirozeně opět ujal snah ostatních Němců o získání německé školy a posílal své děti do německé školy, zakročilo se proti němu nyní náhle reklamací a po delším jednání bylo vydáno rozhodnutí, že jeho starší syn prý může dále docházeti do německé školy. Letos přicházejí na řadu mladší děti a nyní shledáváme se s pamětihodným rozhodnutím zemské školní rady pro Moravu, podle něhož se dalším dětem docházka do německé školy již nedovoluje. Nyní je rekurs v ministerstvu a obracím se na celou vládu se žádostí, aby konečně byl učiněn konec takovým nesmyslným poměrům a aby dala místa lidským právům v případech, kde je přece jen právem rodičů rozhodovati. Co na nás Němce a příslušníky ostatních menšinových národností v tomto státě čeká v podzimních měsících při sčítání lidu, jestliže dnes ještě jsou možny takové případy! Ministr vnitra dr Slávik se ovšem o tom v rozpočtovém výboru zmínil a dal ujištění: "Sčítání lidu bude provedeno úplně bez jakýchkoliv vlivů, má však odpovídati pravdě.˝ Bude se této pravdě opět tak pomáhati jako v roce 1921, nebo dovede tento svobodný demokratický stát přenechati jedině svým státním občanům, aby sami rozhodli, kam patří?
Jak daleko to došlo s uspokojením poměrů v Československé republice, ukazuje snad také jistě dnes v "Bohemii" uveřejněný tajný rozkaz zemského vojenského velitelství, vydaný dne 3. února 1930 (čte): "Vojenský velitel v Čechách divisijní generál Josef Bílý, vydal tento tajný rozkaz:
"Tajný rozkaz zemského vojenského velitelství, vydaný dne 3. února 1930. Dův. II. č. j. 15.071. Užívání německého jazyka ve společnosti.
V novinách objevily se opětovné stížnosti, že důstojníci a jejich rodiny jak v úzkém kruhu důstojníků, tak také před širší veřejností nápadně užívají německého jazyka.
Může se ovšem připustiti, že rozhovory v mateřském jazyku jsou pro příslušníky jiných národností snažší a příjemnější; zároveň musí však býti respektováno národní cítění české veřejnosti, jež je v tom směru velmi citlivá. Československý důstojník musí býti všude propagátorem státní myšlenky a nesmí nikdy tohoto svého poslání přehlížeti.
Je ovšem věcí dvornosti, že vzdělaný člověk se přizpůsobí svému okolí, zvláště v dámské společnosti. Společenský takt musí býti také měřítkem pro důstojníky, kteří snad ve společnosti, zvláště v menšinovém kraji, jsou nuceni užívati k dorozumění německého jazyka, aby tam, kde by to mohlo vzbuditi nevoli, činili to co možno nenápadně. Důstojník nesmí české veřejnosti, jež společenský život důstojníků sleduje často velmi kriticky, dáti příležitost k novinářským útokům proti důstojnickému stavu.
Velitelé vojenských útvarů upozorní svůj důstojnický sbor při vhodné příležitosti na tuto důležitou věc."
Jakým právem zakazuje zemský vojenský velitel v Čechách německým důstojníkům a jejich rodinám svobodné užívání jejich mateřského jazyka, kdy a kdekoliv je jim libo? Neplatí pro ně čl. VII ústavy, který výslovně praví: "Československým státním občanům nesmí se ukládati žádné omezení v používání některého jazyka v soukromém nebo společenském styku."
Je přece neuvěřitelné, že dnes v tomto státě se ještě líčí jako možné, že užívání německého jazyka důstojníky v soukromém životě by mohlo vzbuditi nevoli a že se jim doporučuje, aby to dělali co možno nenápadně, jestliže již německého jazyka užívají. Velitelé vojenských útvarů mají upozorniti své důstojnické sbory při vhodné příležitosti na tuto důležitou věc. Což není to za takových poměrů možné, že také ještě v nějakém tajném rozkaze budou velitelé vyzváni za příprav ke sčítání lidu, jen aby odpovídalo pravdě, aby upozornili důstojnický sbor na tuto důležitou okolnost, že přece se již na dále nesluší, aby se důstojník československé armády nadále přihlašoval jako Němec? Nechci ukazovati na všechny jiné důsledky z tohoto nového dokladu o uklidnění poměrů v tomto státě a chci naopak k tomu citovati opětně slova presidenta státu, která dne 28. října 1928 proslovil k dětem při oslavách 10tiletého trvání republiky: "Konejte v každém postavení svou občanskou povinnost, milujte republiku, která vám demokratickou ústavou zaručuje svobodu, milujte svou zemi, svůj národ a svůj jazyk. Musíte žíti v přátelské shodě se všemi občany, ať se třeba lišíte povoláním, jazykem nebo náboženstvím. Jsme všichni mezi sebou rovni, všichni musíme stejně býti svobodni, nesmíme nikoho v žádném ohledu znásilňovati."
Což pak je to skutečně již nebo stále ještě tak daleko, že nejodpovědnější státníci v tomto státě mluví o dorozumění, kdežto stále ještě trvající vedlejší vlády sahají k nejpustějším prostředkům, aby tuto práci znemožnily? V několika málo dnech koná se 10tiletá oslava vydání ústavy, ve které přese vše byla národům žijícím v tomto státě zaručena práva státního občana - vládou a sněmovnou, v kterýchžto sborech nebylo Němců. A dnes, v době, kdy se v cizině stále více mluví o smíření, odzbrojení, o dorozumění, nemělo by býti možno, aby konečně těmto neodpovědným živlům vyražena byla z ruky zbraň a aby byli, jsou-li úředníky, pohnáni k odpovědnosti pro zneužití úřední moci? Na rozdíl od předsedy kulturního výboru, p. kol. Sladkého, jenž se včera ujal slova a, jak se zdá, trpí dojmem, že znovu musí dělati přípravy pro volby a proto mluvil v superlativech nacionalismu o menšinovém školství tak, že pravděpodobně nemůže býti již nikým překonán. Kol. Sladký pravil, že pro každé české dítě, ať se zdržuje kdekoliv, musí prý býti bez ohledu na náklady v německých krajích zřízena škola. To prý je nutno k ochraně českých hraničářů. Ne, pane kolego, to již nechápe ani český hraničář, neboť ani on nežije již ve státě, který mu byl druhdy malován, že v něm teče mléko a strdí, i on již ví, že takové zřizování škol musí umožniti také on daněmi. Poslechněte si jen, p. kol. Sladký, české poplatníky venku, jak smýšlejí o tomto rozhazování státních peněz a jak zlá slova věnují tomuto hospodářství.