Ešte vrátil by som sa k námietkam pána kolegu Husnaja. V Holandsku je demokraticky založené školstvo. Tam boj o školu trval 70 rokov a viete kto ho riešil? Múdre postupovanie liberálnych strán i socialistických umožnilo, že tam vytvoril sa demokratický školský zákon. (Posl. Husnaj: Oktrojom.) Ale, pán kolega, ako to môžete nazvať oktrojom, kde každý má svoju školu, akú chce. To nie je oktroj. Povedzme, že ste hlboko náboženský človek a naraz dostane sa vám dieťa do rúk učiteľa neverca. To nie je oktroj? (Posl. Husnaj: Zasa dostane sa dieťa bez náboženstva do rúk cirkevných.) Nemusí sa dostať. (Posl. Husnaj: Tak budete mať hoci len pre 3 deti školu.) Nie, to všetko dá sa vyriešiť. Nuž a vy to nazývate demokratickým, keď v obci je, povedzme, 500 detí a vo výchove prispôsobované má byť týmto 3 deťom, to je, pánovia, demokracia? (Potlesk. - Výborne!)

My chceme aj týmto 3 deťom umožniť výchovu takú, aká im vyhovuje. V Holandsku, prosím pekne... (Posl. dr Moudrý: Udělejte školu beze všech konfesí a každá z konfesí ať si své děti vychovává, jak chce!) Aj na to vám odpoviem, len toto chcem skončiť. Prosím pekne, v Holandsku vydržuje štát vandrujúcich učiteľov, taká obec s malým počtom detí, ktorým nevyhovuje ani jedna škola, má právo na domáceho učiteľa. Holandský školský zákon zná i štátom platenú domácu školskú výchovu, tam platí všetko štát a neodvoláva sa na to: Ja platím a ty rozkazuješ, tam majú tiež školu s voľnou voľbou učiteľa i s disciplinárnym právom. Štát vykonáva len dozor. My nepopierame dozor štátu nad školami, keď žiadame takéto diferencované školstvo.

Čo sa týka poznámky p. kol. Moudrého, aby sriadili sme skolu všeobecnú, spoločnú, a v tej nech si vyučuje náboženstvu každá konfesia, myslím, že p. kolega tu nebol, keď čítal som prvú čiastku svojej reči, že ide nám o celistvú výchovu a nie o hodinu náboženstva za jedon týždeň, ktorú potom učiteľ celý týždeň kontrakarikuje, hoci nie otvoreným vystupovaním proti náboženstvu, ale svojími jedovatými poznámkami. (Výkřiky posl. dr Petersilky.) Tedy, slávna snemovňa, interkonfesijná škola je uniforma, oktroj, a ako taký, je zamietnutia hodný. Sjednotenie školstva v typ bezkonfesijný podobné je dobrodeniu otcovmu, ktorý preto, že všetky svoje deti rovnako ľúbil, pokúpil im, malému-veľkému, rovnaké čižmy - to platí tiež p. kol. Moudrému - a krmí ich rovnakými porciami jedla.

To deje sa vo školstve v historických zemiach, to dialo by sa na Slovensku, a to všetko v mene tolerancie. Je pravda, že interkonfesijná škola je tiež prostriedkom výchovy k tolerancii, ale len takým, ako plešivosť proti tomu, aby dvaja nedali sa do vlasov, takým, ako vytrhnutie zuba, aby nebolel. Mrtvoly sa nebijú, hovorí citovaný Dörrpfeld. A keby už tak bolo, že bezkonfesijná škola je liekom proti intolerancii, kto obráni nás proti intolerancii bezkonfesijnosti a bezbožnosti, proti intolerancii tých, ktorí nemôžu žičiť, aby každý dal si vychovať svoje dieťa podľa fazóny svojej konfesie? Títo nech si robia pre svoju osobu čo chcú, za čo môžu zodpovedať, ale nemôžu od nás žiadať, aby zriekli sme sa konfesijných škôl len preto, že sa im tieto neľúbia. A tym menej môžu nám len preto, lebo politická moc je za nimi, pod kepienkom "voľnej myšlienky" nanútiť bezkonfesijnú školu, deti odtrhnúť od rodičov. K tomu nemá právo žiadna politická moc, žiadon parlament, žiadna autorita na svete! (Posl. Husnaj: Vy sám pôsobíte na štátnej škole!) Ja pôsobím na štátnej škole, ale pán minister mi to potvrdil, vlastne ja jemu som potvrdil, keď povedal, že mi to nebolo a nemôže byť prekážkou, aby som im vštepoval svoje náboženské názory, ktoré ovšem shodujú sa s náboženstvom mojích chovancov; ale, prosím, toto nikto nemôže mi vytýkať, že ja ako štátny učiteľ bránim tuná konfesionálnu školu. (Posl. Husnaj: Nevytýkám.) Ale keď pri tejto veci som vyprovokovaný, ja to poviem, je to vec verejná, že ja už dva razy odišiel som zo štátnej školy na cirkevnú a tým, domnievam sa, nadobudnul som oprávnenia, aby obhajovať som môhol moje zásadné stanovisko či na škole štátnej, či na škole cirkevnej. (Posl. Husnaj: To sa mýlite!) Pôsobím na škole štátnej, ale nie v duchu bezkonfesijnom. To je veľký rozdiel! (Výkřiky posl. dr Petersilky.) Ale to je len náhoda, môže tam prisť druhý po mne, ktorý bude pôsobiť opačne. My nemôžeme spoliehať sa na také náhody, chceme mať výchovu zabezpečenú inštitucionálne, zákonne.

Pán minister môže sa tu opýtať, prečo tieto výklady keď on cirkevného rázu škôl nechce sa dotýkať, dokonca pripúšťa ustanovenie štátnych učiteľov na cirkevných školách podľa môjho návrhu za akýsi vliv na výchovu. Pán minister nepovedal, čo pod tým rozumie. Štát i dosiaľ má veľký vliv na neštátnu školu, má disciplinárné právo nad neštátnymi učiteľmi, predpisuje osnovy, zasahuje do vnútorného života neštátnych škôl, tak ako do štátnych, plat zastaví kedy chce, i bez disciplinárneho vyšetrovania na púhu kvalifikáciu inšpektora, čo ešte tedy? To môžete i vy potvrdiť, pán inšpektor, pravda? (Výkřiky posl. Husnaje.) Mám obavy, že týmto administratívnym opatrením zasiahne sa do samosprávy cirkevných škôl.

Ak mala by byť zrušená slobodná voľba učiteľa - čo kompetentnej náboženskej spoločnosti, o ktorú ide, treba priznať, voľba učiteľa je veľmi dôležité právo pri cirkevných školách - o pozbavenie miestnej definitívy tisícov učiteľov, proti tomu museli by sme sa postaviť. Toto sú najcennejšie práva učiteľov, za ktoré vedeli znášať finančné útrapy dlhých rokov a sú hradmi ich neodvislosti. Pädagog musí byť neodvislý ako sudca, ovšem vždy v rámci toho, čo bolo predtým povedané. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.)

Poštátnenie učiteľstva pripúšťame a si ho žiadame len vo forme poštátnenia osobného nákladu k vôli rozpočtovému a účetnému poriadku štátneho hospodárenia, k vôli odbremeneniu finančne slabých udržovateľov škôl; nemohli by sme ale súhlasiť s okyptením autonomných práv cirkevných škôl.

Pán predrečnik spomenul tuná, že štát platí a kňaz rozkazuje. Prosím, vyjasnime si pojmy. Kto je ten štát, či je štátom pán minister, či štátom je tuná ministerstvo so všetkým podriadeným úradníctvom v republike? Štát - to sme my, my všetci, a keď štát hovorí, že platí, to platím ja, to platí on, to platí Peter, Pavel, to platí x, y. To je demokratické ponímanie štátu! A za to, že platím, za to chcem tiež muziku. (Brávo! - Tak je!)

Ak v našej republike chceme konsolidáciu, ak chceme mať pokoj, ak chceme sa vyhnúť treniciam, sme presvedčení, že to inak nepôjde, ako vzájomnou dohodou, ako úplne demokratickým školským zákonom, bodaj došlo by k nemu čím skôr. Jedno musí prestať. Stále chuti na slovenské cirkevné školstvo. Na to brúsia si zuby československé pokrokové strany. Nech nám dovolia, aby sme im povedali, aby nám špecielne do tejto otázky nikto mnoho nehovoril. My máme politický program, autonomiu Slovenska, a v tej hlavným a najvýznačnejším bodom je práve otázka školská. Ja neviem, pánovia, či politické boje na Slovensku neboly by sa vyvíjaly iným smerom, keby práve v otázke školskej nebolo sa napáchalo toľko netaktností a keby my sme nevideli, čo v historických zemiach sa robí. Keď hovoríme o autonomii Slovenska, ako prvý riadok tejto budúcej ústavy, tanie nám na mysli naša autonomia školstva.

Musí prestať nerovnaké zachádzanie s učiteľstvom cirkevným a učiteľstvom štátnym, je pravda - uznávam to - že teraz pomery sú už podstatne lepšie a že ide len o malé diferencie. Ide tu na príklad o správcovský prídavok. Platový zákon priznáva všetkým učiteľom platy rovnako. Je pravda, podľa §u 45 náklady snášať majú udržovatelia škôľ, ale prosím, keď vláda sa usniesla, že vyplácať bude všetko, čo udržovatelia nevyplácajú, prečo cirkevným učiteľom na Slovensku správcovský prídavok sa nevypláca? Prečo? Len preto, aby kdesi čosi bolelo. Iné príčiny si neviem najsť.

Tam sú učitelia-penzisti cirkevných škôl. Tým ešte aj dnes sráža sa kvitančný poplatok, kolkovné. Naprosili sme sa už dosť a nemôžeme sa doprosiť.

Pán kol. Beneš považuje vec celkom za prirodzenú, že učiteľstvo historických zemí platené má byť zo štátnej pokladne, u slovenského neštátneho, cirkevného učiteľstva je to vraj vec iná. Prosím, § 45 zákona č. 104 vyslovil zásadu rovnako pre všetkých udržovateľov škôl, aby náklady zo zákona vyplývajúce hradily z vlastných prostriedkov. A keď sa tak nedeje, keď platí štát, nech tu štátna správa nerobí rozdielov medzi udržovateľom a udržovateľom, medzi zemou, obcou a cirkvou, lebo v oči štátnej pokladne všetci títo udržovatelia sú osobami rovnakými. Táto zásada sa nezachováva a preto tie mnohé bolesti slovenského učiteľstva, na ktoré v rozpočtovom výbore som poukázal a o odstránenie ktorých všemožným spôsobom sa usilujeme. Nechcem tu, slávna snemovňa, všetky tieto veci opakovať, ale na prípad rímsko-katolíckych opatrovateliek musím opätovne poukázať. Tieto opatrovateľky z učiteľského platového zákona nedopatrením vystaly. No, z usnesenia vlády boly platené dosiaľ do výšky, ako ich štátne kolegyne. Ale prosím, slávna snemovňa, tomu je už koniec. Pôžitky boly im snížené v 11. roku republiky na uhorské platy 1200 Kč na rok, zákon je zákon, uznávam. Ale keďže ten zákon je nespravodlivý, vláda má možnosť, ako to predošlá vláda robila, aspoň správnym opatrením tento nedostatok zákona zmierniť, inak na Slovensku v krátkom čase zanikne 88 opatrovieň a v Podkarpatskej Rusi 45, spolu 133, ktoré dosiaľ plnily peknú sociálnu úlohu, najmä opaterou detí tých najchudobnejších. A stane sa to, slávna snemovňa, v dobe, keď ministerstvo školstva sľubuje pred parlament predstúpiť s návrhom zákona o detských opatrovniach.

Úfam sa, že pán minister školstva nedopustí, aby k tomu došlo aj dotiaľ, kým vláde predloží príslušný návrh, aby tieto opatrovne boly zachránené.

Slávna snemovňa! Práve pripravuje sa návrh zákona na úpravu platov staropenzistov. S tohoto miesta musím doporučovať p. ministrovi do pozornosti tých učiteľov na Slovensku, počtom 50 až 60, ktorí zlákaní boli do penzie sľubom školských úradov, že penzionovaní budú podľa nového platového zákona - a neboli. Prosím pána ministra, aby postaral sa o nápravu teraz práve vo vhodnom čase, aby zasiahol do rodiaceho sa návrhu v prospech týchto zavedených starcov a aby tu zase neopakovaly sa chyby starých zákonov ohľadom cirkevných učiteľov-penzistov, že priznané im boly len jednorazové výpomoci s roka na rok. Rovnako slúžili, nech sú rovnako zaopatrovaní.

Do ďalšieho podrobného rozboru tohoto rozpočtu, slávna snemovňa, sa nepúšťam, učinil som tak vo výbore, len reagovať chcem na poznámku pána ministra o vysokých školách. Podal som návrh, aby vláda postarala sa o sriadenie vysokej školy technickej na Slovensku. Pán minister prosí, aby otázka tejto školy nebola pertraktovaná demagogicky. Vážená snemovňa, my pred prevratom mali sme na Slovensku viac vysokých škôl ako teraz máme a keď dožadujeme sa aspoň jednej, ktorej potrebu vo výbore dátami som doložil, a bije sa o ňu univ. prof. Ursiny a celá slovenská verejnosť, pán minister podkladá týmto snahám úmysle demagogické, ač školu aj sám vyhlásil za potrebnú, len vraj v dohľadnej dobe za neuskutočniteľnú.

Vyhovorku pána ministra, že nemáme na ňu slovenských síl a že na českých profesorov práve z našej strany by sa nadávalo, nemožno vôbec akceptovať. Za túto potrebu Slovenska mal by sa pán minister práve tak postaviť, ako za stavby ľudových škôl, poukazujúc na rozdiel v obnosoch, venovaných na české menšinové školstvo a na naše ľudové školstvo. A aj v tom aby neostalo len pri konštatovaní faktického nedostatku tried, ale aby v rozpočte na tento cieľ venovalo sa viacej, tejto potrebe primerane. Na Slovensku máme stavať 1500 trieda a na to je v rozpočte 5 1/2 mil. Kč, obnos prechatrný. Keby chceli sme snížiť priemerný počet žiakov na triedu, ako je v historických zemiach, na Slovensku potrebovali by sme vyše 5000 tried, čo konštatoval sám pán minister.

Ministerstvo sľubuje predložiť osnovu zákona o obvodových meštianskych školách. Domnievam sa, že táto predloha mala by byť čim skorej uzákonená, aby miesto mnohých prístavieb ľudových škôl mohly sa sriadiť početné obvodové meštianske školy.

Napokon chcel by som upozorniť, slávna snemovňa, na nemožnú školskú administráciu na Slovensku, ktorej príčina neväzí v spomenutom roztrieštení školstva, ale v nerozumnom byrokratizme. Najlepšie posvieti na ňu konkrétny prípad.

V istej obci teplanského inšpektorátu zobecnená bola cirkevná škola, teda povedzme, že zunifikovaná. Učiteľ ostal na mieste. Tento unifikačný akt pre učiteľa znamenal však celú kalváriu, musel znova predkladať všetky svedectvá, vysvedčenia o tom, kde účinkoval, aby môhol mu byť plat poukázaný na jeho novom pôsobišti, ač na škole pôsobil snáď 30 rokov. Prešiel polrok a plat ešte nemá. To sú nemožné veci. Je už konečne na čase, aby byrokracia naučila sa úradovať, ako to potrebám doby vyhovuje. Na takéto úradovanie občianstvo neplatí horentné dane. Od pána ministra verejnosť očakáva iniciativu aj v tejto pálčivej veci.

Slávna snemovňa! Rozpočet ministerstva školstva nevyhovuje potrebám Slovenska, preto nemáme dôvery ku vláde a preto ho neodhlasujeme. (Souhlas.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má pan posl. Košek.

Posl. Košek: Slavná sněmovno! Ujímám se slova v dnešní debatě jako příslušník poslaneckého klubu čsl. strany lidové. K rozpočtu ministerstva soc. péče jsem nucen prohlásiti, že naše sociální opatření jsou stále ještě nedokonalá. To projevuje se při každém trochu silnějším hospodářském výkyvu. V přítomné době projevuje se opět silná průmyslová krise a její nezbytný průvodce, nezaměstnanost dělnictva. Je zvláště silná krise v průmyslu textilním, ale její známky jeví se neklamně i v jiných odvětvích průmyslové výroby, jak jasně prokazuje statistika, registrující v tomto měsíci nejvyšší počet nezaměstnaných za celé uplynulé dva roky. A tu vidíme opětně v plném rozsahu nedostatečnost našeho zákona o podporách v nezaměstnání. Náš zákon nehodí se do našich poměrů, ve kterých čas od času, ale s naprostou pravidelností dochází k poruchám ve výrobě. Je to zákon pro dobu docela normální výroby. Byli jsme odpůrci jeho zavedení a dožadovali jsme se jeho úpravy od počátku jeho platnosti. V uplynulém období bylo naše volání po novelisaci tohoto zákona odbýváno poukazem na malý počet nezaměstnaných, na dobrou hospodářskou konjunkturu. Dnes tato výmluva padá, vyvrácena jsouc uvedeným již poukazem na stav hospodářské krise. Pan ministr soc. péče slíbil deputaci našich odborových organisací křesťanského dělnictva, že předloží vbrzku novelisační předlohu. Upozorňuji ho s tohoto místa na naléhavost otázky, která nesnese odkladu, a prosím, aby předloha byla předložena co nejdříve. (Výborně!) My jsme ovšem přesvědčeni, že ani novelisace nevyřeší problém nezaměstnanosti. Jsme pro povinné pojištění proti nezaměstnanosti, provedené v rámci našich ostatních pojišťovacích zákonů.

Před několika dny byla jmenována komise, která má za úkol, připraviti návrhy v tomto smyslu, a přejeme si, aby tato komise splnila svůj úkol v době co nejkratší, aby dělnictvu dostalo se v době pro něho nejhorší, v době nezaměstnanosti, náležité ochrany a podpory. Slavná sněmovno, jsme přesvědčeni, že velkým sociálním úkolem je reforma zákona o válečných poškozencích. Uvažme, jak při dnešních nepatrných rentách mají žíti váleční slepci! A já sám mám denně příležitost viděti tyto nejtěžší oběti války, když docházejí do své kanceláře. Nejvěrnějším průvodcem jest jim jejich žena nebo dítě, nebo je to jejich stále věrný průvodce pes, který je doprovází, aby neklopýtli ve tmě svého života. Dá se nahraditi každý úd protézou, ale nedá se nahraditi nevinným obětem války jejich zrak. V uplynulém období několikráte jsme žádali pana ministra financí, aby pamatoval na tyto nejtěžší oběti války, aby alespoň ony dovolaly se toho, po čem neustále volaly, co neustále žádaly, spravedlivé úpravy svých požitků.

A jak mají žíti těžcí, bezmocní invalidé? Tu znovu říkám, že pan ministr financí mohl by se odhodlati, věnovati úspory, získané každoročně úbytkem počtu podporovaných, na zvýšení rent ubožáků, žijících v bídě a nouzi. Nechť je provedena přísná revise všech podpory požívajících a podle této ať se pak spravedlivě postupuje!

V některých časopisech se píše proti bývalému ministru soc. péče a předsedovi naší strany dru Šrámkovi. Jest obviňován, že jako ministr sociální péče pro invalidy nic neudělal. Časopisy však zapomínají, že jimi dnes tak odsuzovaný zákon neudělal ministr dr Šrámek, nýbrž že jej dělal ministr jiné strany a že od převratu až do r. 1925 byl vždy ministrem sociální péče ministr jiné strany a ne ministr ze strany československé lidové, který chtěl novelisaci udělati, ale pro odpor nemohl.

Myslím, že je také těmto časopisům známo, že je uložena v jednom ministerstvu předloha, podle které měly se odebrati požitky válečným poškozencům do výše 30% invalidity. A ony dobře vědí, že také tuto předlohu nedal vypracovati náš ministr, tedy zbytečně a nevěcně se píše a svrhuje všechna vina na našeho ministra.

Nespadá do resortu ministerstva sociální péče, ale spadá do sociálních problémů státu vyřešení otázky státně-zaměstnanecké. Slavná sněmovno! Když známe poměry, v nichž žijí zejména nižší kategorie státního zaměstnanectva, musíme se též starati o nápravu, ať je to 13. služné, ať je to zvýšení platů, ale hlavně rychlá, bezodkladná pomoc. Vezměte službu četníka, policisty, vězeňského dozorce či železničáře! Já sám jsem měl příležitost pozorovati život zvláště dozorců vězňů. Mohu klidně prohlásiti, že dozorce vězňů stojí jednou nohou v kriminále také sám, a častokráte, plně věrně svoje povinnosti, jsa dbalý svých povinností, na udání vězně mívá disciplinární vyšetřování. Jsou také případy, kdy na udání některého vězně byl i disciplinárně trestán, poněvadž se nevěří pak onomu dozorci, nýbrž spíše onomu vězni.

Jdeme-li do malých stanic v našich horských městečkách a mluvíme-li s některým ze strážců bezpečnosti, slyšíme od každého z nich všeobecný nářek na dnešní drahotní poměry, na malé mzdy a že při dorůstajících dětech není mu možno, aby svým dítkám dal pořádné školské vzdělání a vychování. Železničáři, zvláště průvodčí vlaků, často si postěžují a převážná většina z nich jsou smluvními zaměstnanci - že jako smluvním zaměstnancům zůstává jim ze všeho na živobytí měsíčně 650 Kč; z toho má býti živ on a jeho rodina.

Ráno odchází z domova a vrátí se teprve druhý den večer, někdy až za 2 dni a mnohý z nich do té těžké služby na celou cestu veze si ve své tašce jen baňku černé kávy a k tomu kousek suchého chleba. I nad těmito lidmi musí míti ministerstvo slitování, a my máme právo volati s těchto míst, aby i jim stalo se po právu a spravedlnosti. Při tom jsou tu nejtěžší služební podmínky, stálé nebezpečí života a nejbídnější podmínky životní. Chceme-li, aby tito lidé dobře sloužili, musíme je platiti tak, aby mohli lidsky žíti. Vždyť jejich služba může býti konána jen tehdy svědomitě, je-li aspoň poněkud lidsky odměněna.

Upozorňuji při této příležitosti, že byl to náš klubovní kolega dr Nosek, který jako ministr pošt vnesl otázku 13. služného do schůze ministerské rady v bývalé koalici (Výborně!), byl však se svým názorem odmítnut. Dnes dostává se mu zadostiučinění tím, že o 13. služném se uvažuje velmi vážně, a jest si jen přáti, aby bylo co nejdříve uskutečněno. Nebude to snad mnoho, co dáme, ale jen když to bude co nejdříve.

V debatě o sociálních poměrech nelze se nezmíniti o zarážejícím a smutném faktu našeho života. V době, kdy zemědělci prodávají své výrobky za nejnižší, ani režii nekryjící ceny, trvá stále úžasná drahota životních potřeb. Při cenách pod 100 korun za 1 q žita a 180 za pšenici jsou housky, chléb a všechno skoro stejně drahé, jako když pšenice byla za 280 Kč 1 q. To jsou opravdu úžasné poměry a úkolem státu musí býti toto zameziti. Musíme si býti ovšem vědomi, že nespravíme mnoho zákonnými či policejními předpisy. To je hlavně otázka morálky, a pokud ta nebude, budeme stále před smutným faktem nesvědomitého využívání poměrů.

Z naléhavých úkolů sociální péče upozorňuji opětně p. ministra soc. péče na potřebu zákona o závaznosti kolektivních smluv. Otázka tato týká se jak dělnictva, tak soukromého zaměstnanectva, ať jsou to úředníci či zřízenci. V tomto ohledu jsou poměry přímo desolátní. Polovina zaměstnanectva je vůbec beze smluv, v továrnách se smlouvy nedodržují a není zákonného podkladu pro nápravu. Je nutno, aby v nejbližší době předložen byl sněmovně zákon o nemocenském pojištění soukromého zaměstnanectva. Upozorňuji pana ministra, že klub náš podal iniciativní návrh na úpravu služebních a pracovních poměrů zaměstnanectva soukromého. Tato kategorie byla v popřevratové době nejméně na zřeteli. Ač je to stav v hospodářském, v obchodním životě vůbec důležitý, velmi málo udělali jsme pro jeho zabezpečení. Již i Rakousko nás v tomto ohledu předešlo a na nás jest, abychom napravili zameškané. V tom smyslu jest náš návrh skutečně z nejlepších a pan ministr mohl by jej vzíti za podklad k zákonné úpravě. Shrnuje pod platnost zákona veškeré soukromé zaměstnance, obsahuje ustanovení o služební smlouvě, pracovní době, pevného služného, podílu na čistém zisku, řeší otázku nastoupení služby i výpovědi. Uzákoněním tohoto návrhu dostalo by se soukromému zaměstnanectvu opatření, po němž touží od převratu.

Musím dále reklamovati vyřešení otázky svátků církevních. Jest nemožný stav dnešní, kdy úřady nepracují o uznaném svátku, ve školách se neučí, v živnostech se namnoze nepracuje a jen dělnictvo jest nuceno jíti do práce. Tím vzbuzuje se v něm dojem sociální méněcennosti, nehledě k tomu, že naši dělníci mají právo na svobodný projev náboženského přesvědčení a právo, aby mohli podle tohoto zúčastniti se služeb božích. Klub náš podal i v tomto smyslu návrh nového svátkového zákona a jest jen třeba, otázku co nejdříve projednati.

Mluvím-li již o sociální rovnoprávnosti dělnictva, upozorňuji, že přes všecky proklamace a řeči ani zdaleka není v praxi potřebný stav. Proč nemáme ještě komory práce, do kterých by volilo všecko zaměstnanectvo a které po způsobu komor jiných stavů zabývaly by se důležitými otázkami a problémy? Dejme dělnictvu možnost větší účasti na veřejných záležitostech, zařaďme je jako stejně důležitého činitele do řízení věcí veřejných a pak bude možno mnohou potřebnou sociální reformu provésti mnohem snáze a pak odstraní se mnohý stesk a ubude pseudorevolučnosti.

Budeme hlasovati pro rozpočet v domnění, že i na naše přání bude vzat náležitý zřetel. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Dále má slovo pan posl. Simm.

Posl. Simm [německy]: Pánové! Stojíme před velmi neutěšenou situací rozpočtové rozpravy. Jest charakterisována všeobecnou neúčastí. Předevčírem poukázal již na tuto okolnost kolega dr Rosche, ačkoli se během jeho řeči přece jen zdržovala zde ve sněmovně část kolegů jako posluchači. Z mála kolegů, kteří brali na rozpočtové rozpravě ještě jako zajímající se posluchači účast předevčírem, stalo se včera ještě méně, a dnes možno již dojista říci, že neúčast v rozpočtové rozpravě nedá se již překonati. Tyto poznámky se netýkají pana ministra, který jako správce školského resortu, jehož rozpočet má zde býti kritisován, účastní se přece rozpravy, tato kritika netýká se také úředníků jeho resortu, tato kritika týká se členů této sněmovny. Pánové, můžeme mnoho pochopiti. Táhne-li se rozprava jako rozprava rozpočtová po celé dny, může býti, že není možné, aby se účast sněmovny stále udržovala ve zvláštních mezích. Mám však za rozhodně nutné, aby bylo vypracováno pravidlo, které by napříště znemožnilo tyto poměry rozpočtové rozpravy, jak se dnes v zasedání ukazují. Pozorujeme-li dnešní situaci ve sněmovně, nelze konstatovati nic jiného než, že tato situace může býti jen těžkým kompromitováním sněmovny a chceme-li ještě představovati členy trochu se zajímající o sněmovnu, musíme po mém názoru vytvořiti pravidlo znemožňující, aby rozprava ve sněmovně, i když se odehrává po celé dny, končila na tak hlubokém stupni všeobecné neúčasti. Není možné, aby pak rozprava dosáhla nějakého účelu, není možné, aby se z takové rozpravy, při které jeden o druhého nedbá, a v nejlepším případě mluví se ke kolegům, aby se z takové rozpravy mohla vyvinouti a vypracovati určitá směrnice. To je zhola nemožné, a jestliže kritisujeme, jako dnes školský rozpočet, za tím účelem, abychom dali panu ministrovi jako správci školského resortu na cestu směrnici pro jeho práce v jeho resortu, pak jest zcela nemožné, abychom tento účel mohli splniti. Směrnice mohla by býti jen vypracována z takové rozpravy, kdyby se vyvinula z objektivního a věcného boje výměn názorů, o který se projevuje zájem.

Dožili jsme se jistě také i v této sněmovně takových rozprav a my se jich dožili zvláště, jestliže šlo o otázku školskou, o otázku kulturní, ale jest tomu dávno, co jsme mohli pozorovati takové dramatické hlavní body v duševním zápase členů sněmovny. Jest tomu již dávno a dnes stojíme, jak předevčírem již vylíčil pan kolega dr Rosche, před nesnesitelnou situací, která dává každému vážnému členu této sněmovny přímo neřešitelnou úlohu, aby se vůbec ještě ujímal slova a zaujímat k nějaké otázce stanovisko. Přihlásil-li jsem se přes nechuť, již v sobě pociťuji, za takové situace přece ke školskému rozpočtu, učinil jsem to z toho důvodu, že jsem právě tento úkol převzal, a musím se ho zhostiti. Poukázal jsem ve výboru při projednávání školského rozpočtu, že tento školský rozpočet je měřítkem státního života. Školský rozpočet, řečeno zcela všeobecně, dokazuje dvojí: za prvé ukazuje vůli státu ke kulturnímu pokroku a vyššímu vývoji a za druhé dokazuje finanční mohoucnost státu v tomto směru.

Posuzujeme-li státní rozpočet pro rok 1930, pokud jedná o školské kapitole, podle těchto dvou momentů, musíme říci, že svůj úkol plní. Preliminujeme jako kulturní potřebu 955.7 milionů a preliminovali jsme v roce 1929 923.9 milionů, r. 1928 893.8 miliony a v roce 1927 782.3 miliony. Tyto číslice ukazují ve třech letech nepřetržitý vzestup kulturních výkonů státu. Od roku 1927 do 1928 ukazuje se zvýšení kulturních výkonů o 111.5 milionů, od r. 1928 do 1929 o 30 milionů a letos požadujeme o 31.8 milionů více než r. 1929.

Tudíž mohli bychom býti i my jako Němci spokojeni; my jsme odjakživa ochotni k největším obětem na kulturní potřeby státu a nemusili bychom právě žíti v Československé republice, abychom tomuto stanovisku propůjčili výrazu. Bohužel nejsme však s to, abychom zařídili své stanovisko k rozpočtu, jako snad rozpočtu školskému výlučně podle absolutní výše jeho čísel, pro nás jest rozhodujícím činitelem při hlasování vyšetření a jeho výsledek, jak se absolutní číslice rozdělují relativně. Z těchto hledisek jsme prováděli kritiku po léta a letos jde neméně o to, abychom jasně dovodili, zda ve státním rozpočtu pro rok 1930 na kulturní účely připravené prostředky jsou stejnoměrně rozděleny ve službách všech národností podle spravedlivého poměru. Toto a nic jiného jest hlavní úlohou našeho kritického šetření návrhu školského rozpočtu. Toto šetření dá ihned poznati, zda v roce počátku druhé národnostně smíšené vlády byly odstraněny ve vedení státu nedostatky, které se ne neposledně ukazovaly až do dnes zřetelně v nerovnosti provádění školského rozpočtu pro národnosti menšinové.

Absolvovali jsme již tři státní rozpočty z let 1927, 1928 a 1929, za které spoluodpovídali Němci a jež neobsahovaly toto námi požadované, spravedlivé, poměrné rozdělení podle potřeb národností tohoto státu. Podíval jsem se v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny při provádění školské rozpravy na školský rozpočet v německém světle a dokázal jsem, jak se v tomto ohledu udržuje nedostatek školského rozpočtu, jak existoval v letech 1927, 1928 a 1929, i v roce 1930. Dokázal jsem, jak školský rozpočet pro rok 1930 ukládá nám jako Němcům a dojista i ostatním menšinovým národnostem staré, těžké zkrácení, jak toto zkrácení bylo vždy charakteristikem, výsledkem provádění státního rozpočtu v minulých letech. Číselný materiál, který jsem přednesl v rozpočtovém výboru posl. sněmovny, nebudu zde opakovati, mám jen za úkol, abych na tento materiál poukázal a prosil pana ministra, aby vyšetřil, zda námi přednesený materiál vydrží jako stížnost, jako žaloba, aby toto šetření prováděl přesně a pořádně a aby nám o tom podal zprávu. Kdybychom se byli při výkladu naší kritiky školského rozpočtu v tom či onom směru zmýlili a dostali pak vysvětlení pana ministra, byli bychom jen potěšeni, že můžeme a smíme zjistiti, že se míra zkrácení přece jen o několik stupňů zmenšila. To však můžeme a smíme od školské správy a jejího odpovědného šéfa požadovati, aby naše stížnosti a naše žaloby objektivně zkoumal, na druhé straně však měl by se také vynasnažiti, aby na nás rozšířil sociální opatření, jichž se dostávalo jeho národu po celá léta v tak bohaté míře a soudě podle číslic státního rozpočtu pro 1930, bude patrně dostávati i příště. Na všech žalobách, které jsem přinesl na zkracování německého vysokého a středního školství v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny, trvám, aniž je ve své řeči reprodukuji. Trvám však také zcela zvláště na oněch stížnostech, které jsme přednesl jako tlumočník zájmů svého národa v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny při projednávání školského rozpočtu stran vytváření poměrů nižšího školství v Československu.