Zde tedy čeká ministerstvo školství a národní osvěty poctivý kus čestné a tvořivé práce, kterou se dopracujeme lepšího a krásnějšího Zítřku drahé republiky, neboť národní škola jest pro největší část lidu školou jedinou, je základem veškeré osvěty národa, měřítkem jeho duchovní demokracie. Čím vzdělanější učitel, tím lepší bude jeho škola a výsledky vyučovací!
Pronikavé přestavby potřebuje i naše střední škola, které se dnes vytýká, že jest byrokraticky sešněrována, že jest příliš abstraktní, teoretická a intelektuální, příliš vzdálená praktickému životu a jeho denním potřebám, příliš přetížena rozsáhlou učebnou látkou, se žactvem jako pasivním přijímačem hotových poznatků. Jsem toho skromného názoru, že zatím úplně vystačíme se dvěma středoškolskými typy, reálným gymnasiem a reálkou, ovšem 8třídní, na nichž provedeme rozsáhlou revisi, restrikci a koncentraci učebné látky. Ale bude nezbytno již nyní přiblížiti co nejvíce vyučovací osnovu nižší střední školy k osnově 4třídní občanské školy, aby přestup nadaných žáků byl co nejdříve usnadněn, nežli po získaných pokusných zkušenostech dojde v budoucnu k vytvoření jednotného typu společné školy II. stupně, t. zv. Komenia, uvnitř diferencovaného. Proto považuji za neodkladnou nezbytnost zřízení státního pedagogického ústavu výzkumného a vytvoření pokusných škol a tříd v různých prostředích, aby tak připravena byla v budoucnu jednotná soustava všeho školství, umožňující bez překážek každému dítěti největší rozvití jeho schopností a sil.
Znovu zdůrazňuji, že střední škola musí usměrniti a zharmonisovati svou výchovu trojím směrem: 1. pečlivá mravní, charakterová a společenská výchova, 2. všeobecné vzdělání a 3. vzorná příprava pro vysokoškolské studium.
Nezbytným doplňkem reformního hnutí bude vybavení škol účelnými, zdravotně a esteticky nezávadnými budovami, vedlejšími zařízeními pro sociální péči, školní službou lékařskou, tělesnou a praktickou výchovou, s moderními pomůckami, snížením počtu žactva na třídu. Zejména pak volám po moderním řádu školním a vyučovacím, po jednotně a ideově propracovaných plánech výchovných, jež by odstranily jak věci zastaralé, tak i přetěžování žactva a učitelstva. Volám po zmodernisování školních učebnic v duchu těchto nových plánů výchovných, jakož i po změně postupu při schvalování učebnic.
To jest kulturní credo mé a mé strany v reformě školské.
Pokud se detailů týká, jest v zájmu školy nezbytno, aby ministerstvo školství pokud možno co nejdříve a se všemožným urychlením předložilo k zákonnému projednání předůležitou osnovu zákona o obvodových čili újezdních školách občanských (Výborně! - Potlesk.) spolu s doplňující osnovou zákona o úpravě právních poměrů dosud státem jen subvencovaných IV. ročníků těchto škol tato otázka vleče se už plných 27 let (Hlasy: Bohužel!) - aby tak byla náležitě vybudována a zabezpečena právně i hmotně tato "lidová universita" širokých vrstev drobného lidu, jejíž povinná návštěva účelně a soustavně doplní, prohloubí, zaokrouhlí, rozšíří a zvýší vzdělanostní úroveň žactva z různě organisovaných škol obecných.
Volám po zákonné úpravě a vydržování škol mateřských a platů učitelek těchto škol. Zejména pak znovu s tohoto místa zdůrazňuji kategorický požadavek - jak už jsem to učinil po třikráte - celé kulturní veřejnosti, aby už konečně provedeno bylo postátnění a sjednocení všeho národního školství na Slovensku (Potlesk.) už v zájmu urychleného kulturního vývoje velmi nadaného a velmi schopného slovenského lidu, který jest dnešním stavem nestátního školství na Slovensku ve svém vývoji brzděn a zkracován. Jest prostě anachronismem udržovati stále na Slovensku zaostalé církevní, konfesijní, níže organisované školy (Tak jest!), které stát platí, ale v nichž kněz poroučí!
Po stránce administrativní žádám, aby za nynější vládní konstelace zřizovány byly i nadále československé hraničářské školy. - Místo slova "menšinová škola" používám "hraničářská škola", protože v Československém státě československý příslušník nikdy a nikde netvoří menšinu - všude tam, kde toho školní potřeba a zájem československého národa vyžaduje. Jestliže už dávno a dávno před válkou hájili jsme jedině správnou a celým světem uznávanou zásadu Komenského, že české dítě patří do české školy, pak dnes ve vlastním státě má osvobozený národ bezvýjimečnou povinnost dáti každému svému dítěti možnost výchovy v československé škole a v mateřské řeči bez ohledu, co to stojí, aby ani jediné dítě osvobozeného československého národa nebylo nuceno choditi do škol cizího jazyka a cizího ducha. (Výborně! -Potlesk.) Nemůžeme, prosím, statky ideální a národní jenom a jenom měřiti tou československou korunou a jenom zájmy fiskálními. Kdo žije v hraničářském území jazykově smíšeném, dobře ví, že každé šetření v této věci jest neodpustitelným hříchem, který se v budoucnu zle vymstí. A nejen to! Bude nutno velmi intensivně probojovati ve vládě a zejména na p. ministru financí i dostatečný obnos na řádné vybudování a důstojnou výstavbu státních hraničářských škol, jež namnoze jsou dosud umístěny v místnostech pedagogicky i hygienicky závadných, ba někde přímo nemožných, které jsou skutečnou ostudou státní prestyže v krajích národnostně exponovaných. Stačí pročísti na př. číslo 3 časopisu Národní Jednoty Severočeské "Hraničář" ze dne 18. ledna t. r., aby i laik z obšírného seznamu závad a nedostatků hraničářských škol v oblasti této ochranné korporace poznal velmi jasně, čeho se nám ještě nedostává a co vše máme pro dobro svého vlastního dítěte v osvobozeném státě doháněti. A bohužel stejný český žalm a stejně trpká výčitka zaznívá i z jiných oblastí Československé republiky, jak toho výmluvným dokladem je na př. memorandum Národní Jednoty pro východní Moravu v Olomouci, tedy z kraje, který kladu si za čest v této slavné sněmovně zastupovati. A co vše potřebuje v tomto ohledu velmi důležité Těšínsko na pomezí tří států, o které jsme právě před 10 lety v tvrdém plebiscitním zápase tak zoufale bojovali, chápajíce, že bez něho bude nově zrozený stát hospodářským invalidou! Letos 4. února bylo tomu právě 10 let, co obsadilo vojsko a úřady hlučínský kraj Moravců, urvaný před 180 lety z národního těla československého vítězným Pruskem. Dovolte, abych přečetl, jak to v tomto cenném území vypadá s národním školstvím.
Školy měšťanské: Původně byly čtyři. Od 1. prosince přibylo 8, takže je 12 měšťanských škol. Z toho má pouze jedna svou řádnou budovu a to měšťanka v Petřkovicích, ačkoli budova nebyla za Pruska stavěna pro školu. Jedna měšťanská škola v Hlučíně má školu dřevěnou, druhá je v obecné škole na úkor této školy. V Kravařích dřevěná budova 18. ledna shořela, nyní je škola ve třech najatých domech, dva z nich jsou soukromé. Učebny jsou malé, jedna ve škole obecné, nejhoršího typu s okny ze tří stran. Škola v Dol. Benešově jest od r. 1921 umístěna ve staré školní budově, kterou již za pruské vlády škola jako naprosto nezpůsobilou opustila. Učebna v přízemí je tmavá, vlhká, okno tam nelze otevříti. Vedle jsou jatky a plno zápachu. Do školy vedou jen úzké uličky, kde jsou řady otevřených hnojišť. Škola má tři učebny a místnost 2 X 4 m, která je ředitelnou, sborovnou a kabinetem.
Pokud se týká škol obecných v nynějším okrese Hlučínském - bez 12 obcí pojatých do okresu opavského - je zde 32 škol, jedna na Rovninách u Hlučína má se zříditi. Nedostává se 46 učeben. Jenom 7 škol má dostatečný počet učeben. Vlastních budov nemají školy v Antošovicích a ve Vrablovci. Tyto školy jsou umístěny v najatých místnostech soukromých, nejhůře škola v Antošovicích, kde je učebna na společné chodbě s byty pro dvě třídy. Ostatních 30 škol obecných má celkem 35 školních budov. Staré školní budovy 100leté jsou v Bohuslavicích, Bolaticích, Hlučíně II, Hošťálkovicích, v Kravařích jedna, v Markvartovicích, Darkovičkách, Ludgeřovicích jedna a Šilheřovicích jsou v ubohém stavu. Učebny v přízemí jsou tmavé, vlhké, vzduch stále zapáchá plesnivinou, že tam návštěvník nevydrží ani na chvíli, děti tam však musí vysedati po 6 hodin denně.
Obce na Hlučínsku nemají sice celkem velkých dluhů, ale také žádného jmění. Daňová základna bývá nízká - Antošovice 150 Kč, Hošťálkovice s pětitřídní školou 5200 Kč. Obce se tedy nemohly postarati o nápravu, některé ani nechtěly. Budova první obecné školy v Kravařích byla již za pruské vlády uznána za nezpůsobilou. Schody jsou tmavé, točité, dřevěné a strmé a v posledních dnech zlomil si tam učitel ruku. Děti tam chodí po nich po čtyřech. Veškeré záchody jsou umístěny mimo budovy, na dvoře, někde i na návsi. Děti musí až 100 metrů po blátě, než se dostanou k záchodkům, nosí bláto do učebny a poškozují tak své zdraví. To je jen ukázka, jak to u nás vypadá.
V rozpočtovém výboru sám pan ministr školství byl nucen zdůrazniti neudržitelné poměry v umístění národního školství na Slovensku a na Podkarpatské Rusi. Na vyléčení všech těchto bolestí, o nichž pro krátkost mně vyměřené řečnické lhůty mohu se bohužel zmíniti jenom letmo, je v letošním rozpočtu pouze skromný lék v podobě 17 mil. Kč. Mnoho se z tohoto obnosu i při největší šetrnosti a úspornosti při stavbě poříditi nedá. A bude-li vláda postupovati dosavadním tempem, dostanou všechny naše neocenitelné "dílny lidskosti" v pohraničí důstojné stánky nejdříve tak asi za 1/2 století.
Nezapomeňme nikdy, že budoucnost státu je v dětech republiky a že investice na školu je tou nejcennější a nejvýnosnější investicí vůbec, poněvadž ideální statky a ideální hodnoty jsou nezměřitelné. Platí-li všeobecně uznaná zásada, že pro dítě i to nejlepší je jen dobré, pak platí to pro řádně vybudovanou a vybavenou moderní školu nejvíce. Bohužel, není na tom lépe ani dítě z obcí chudičkých, zejména horských. Prosím, mám na mysli naše Valašsko, kdysi volební kraj pana presidenta Masaryka. Obce chudé jak kostelní myš, v rozloze několika hodin, na příklad Horní Bečva, která má rozlohu jako Praha, nebo Čeladná, kde jsou 4 obecné školy, obvod každé takové školy 2-3 hod. v průměru, daňová základna nepatrná, finanční zdroje omezeny neblahým zákonem čís. 77/1927, subvence zemská z téhož důvodu hubená, obec má veliké úkoly kulturní, komunikační, sociální, chudinské - to jsou, věřte, někdy obrázky k pláči. A v rozpočtu ministerstva školství na podporu školních novostaveb pro celou republiku je všeho všudy 1 1/2 mil. Kč. Ani ve středním školství nejsou leckde poměry příznivější a utěšenější. Stačí na př. návštěva nejfrekventovanější slezské střední školy v Českém Těšíně, rozestrkané do několika budov a nemožně umístěné, a ustrneme. Velmi důrazně prosím pana ministra školství a pana ministra financí, rodem Slezana, o bezodkladnou nápravu v této věci, neboť poměry v Čes. Těšíně jsou opravdu neudržitelné a vyžadují energického včasného zakročení. Caveant consules!
Opravdu pěkně a plánovitě rozvíjí se školství odborné. Přimlouvám se za jeho účinnou podporu co nejvřeleji, protože potřebujeme jako soli odborně vzdělaného a pro praktický život řádně připraveného dorostu. Zejména bych si přál, aby urychleně doplnila se síť československého odborného školství, zejména v oborech, kde pokulháváme za odborným školstvím německým dobře vybudovaným už v dobách předpřevratových, jak přízní rakouských vlád, tak také obětavostí německých komun a rozmachem německého průmyslu. Vytýkám této kapitole, že dosud marně čekáme na předložení velmi naléhavé a neodkladné osnovy zákona o učňovských školách, která už vypracována byla před několika lety za ministrování R. Bechyně, ale nemohla býti dosud uzákoněna pro nezajištěné prostředky, kterých její provedení bude vyžadovati. Jsem toho skromného názoru, že 200.000 učňovského dorostu jest daleko cennějším kapitálem pro stát nežli několikamilionová částka potřebná k provedení zákona. Škody vznikající stálým odkladem jsou větší a citelnější než zisk dosažený úsporou oněch výdajů. Je vůbec velmi smutným zjevem, že ani ve 12. roce trvání své samostatnosti nemá národ Komenského zákona o živnostenském školství. Toto školství je dosud v samé zatímnosti, jeho existence závisí dosud na dobrovolných darech - nyní donucuje zákon čís. 77 dárce ke škrtům! - je dodnes pouze trpěno ve školních budovách národních škol, zatím co státní správa je do svých škol středních a odborných nepustí. V hlavním městě Praze není ani jediné budovy pro toto školství. Učňové tísní se v lavičkách pro děti 6 až 14leté, ředitelé úřadují mnohde na chodbách školních, na oknech. Pro učitelstvo živnostenských škol nebylo platově uděláno nic, ačkoliv honoráře zvláště ředitelů škol jsou opravdu ubohé. Proto Ústřední jednota učitelstva živnostenských a kupeckých škol v Československé republice žádá rozšíření školního roku na 10 měsíců, ponechání trojročních škol, protože je nutno nejen duševně povznésti dorost, nýbrž i vypěstovati v něm náležitý charakter. Žádá vyšší vzdělání odborné u učitelstva z povolání, všeobecné a pedagogické vzdělání u učitelů praktiků, pro něž dnešní krátkodobé kursy nestačí. Žádá ustanovování interních ředitelů a učitelů, úpravu honorářů a starobní pojištění učitelstva, zvláště odborného, spravedlivé obsazování vedoucích míst učiteli těchto škol, rozmnožení systemisovaných míst pro interní učitelstvo a ředitele škol živnostenských, úpravu učebných osnov v duchu pokroku doby, stavby vlastních budov se vzornými dílnami atd. Jsem zmocněn prohlásiti s tohoto významného místa jménem strany, že strana naše už s ohledem na 30leté své blahodárné působení pro povznesení živnostnictva a jeho dorostu béře tyto požadavky za své a ujme se jejich realisování co nejupřímněji a nejopravdověji. (Výborně! Potlesk.)
Pokud se týká středních škol, bude nutno s urychlením postátniti zbývajících osm zemských středních škol na Moravě a městské reálné gymnasium ve Vsetíně. Tím dokončeno bude dobudování sítě našeho středního školství, kde jsme tak dalece saturováni, jak svědčí počet 93.587 středoškolského žactva při necelých 14 mil. obyvatelstva. Nerad bych, aby beztoho těžké existenční poměry dneška byly ještě více komplikovány a ztíženy výrobou nezaměstnaného a neumístěného proletariátu středoškolského s maturitou. Zde může mnoho vykonati pro sociální výběr žactva a pro princip výběru vůbec připravovaná reforma středoškolského studia.
Také pokud se týká vysokých škol, myslím, že po zřízení slovenské techniky a bohoslovecké fakulty církve československé budeme na dlouhou budoucnost náležitě zajištěni, takže bude možno přistoupiti k systematickému doplnění dnešních vysokých škol a k jejich důstojnému umístění, modernímu zařízení a vybavení, aby z těchto škol vycházeli graduovaní akademičtí občané skvěle odborně vyškolení. Proto jménem čsl. strany nár. socialistů zcela kategoricky žádám, aby dosavadní stavební tempo vysokoškolských ústavů se podstatně a viditelně zrychlilo na základě předně propracovaného programu finančního. Při tom dovoluji si upozorniti na zákon č. 87 ze dne 3. února 1920, kterým se povoluje úvěr a zřizuje se stavební fond pro nové stavby parlamentu, budov státních úřadů ústředních, vysokých škol a jiných monumentálních budov ve výši 300 mil. Kč v 15 mil. splátkách v letech 1921 až 1940 pod správou ministerstva veřejných prací. To jest po stránce vnější. Po stránce vnitřní považuji za nezbytno, aby dnešní zastaralá organisace vysokoškolského studia byla urychleně nahrazena pronikavou reformou vysokoškolského studia jak na universitě, tak na technice, a aby spravedlivou resystemisací byl odstraněn škodlivý nedostatek profesorů a zejména asistentů, protože za dnešních poměrů při nedostatečných platech nechtějí kvalifikovaní odborníci učiti na vysokých školách. Jiří Hejda napsal nedávno v č. 5. Hospodářského Rozhledu, že mimořádný profesor na pražské universitě nemá ani tolik platu, jako v Německu asistent, a že plat řádného profesora našich universit se rovná asi platu prokuristy menšího peněžního ústavu. Vědecká práce, která vyžaduje nesmírně mnoho času, není prostě dnes placena, aby se jí kdokoli mohl plně oddati. Bude také nutno studentská stipendia ze zahraničí systematicky upraviti a zvýšiti. Jedna věc jest opravdu už jakousi kulturní ostudou - sit venia verbo. Je to záležitost Akademického domu. Zákonem č. 547 ze dne 9. října 1919 byla povolena na stavbu Akademického domu, v němž soustřeďuje se společenský a kulturní život našeho studentstva, částka 5 mil. Kč. Ale, bohužel, nebylo s věcí skoro vůbec hnuto, ačkoliv bylo již několikráte urgováno uvolnění této částky a ačkoliv již před 4 lety byl podán žádaný návrh resortním ministerstvům. Pokud se týká potřeb zdravotní a sociální péče o studentstvo, je rovněž třeba dobudovati a vypraviti náležitě studentské koleje. Masarykova kolej v Dejvicích má veliký dluh a proto usnadňuje amortisaci dluhu ubytováním bohatších vysokoškoláků, ačkoliv byla stavěna pro nejchudší. Nutno pro příště zvýšiti v rozpočtu ministerstva školství a nár. osvěty položku na sociální studentskou péči a na státní kolejní a bytová stipendia. Tísnivě dolehlo právě na nejchudší studentstvo zdražení obědů v mense na 4 Kč. Protože nejcennějším kapitálem studentovým jest jeho zdraví, bude nutno vydatně podpořiti dotací studentské ozdravovny, studentské zdravotní ústavy v Praze a v Brně, zubní péči a zejména řádně organisovati péči o tuberkulosní studentstvo. Hladovému nebo churavému se těžko, přetěžko studuje. Vím to sám nejlépe ze svých let universitních jako syn vdovy-proletářky. V našem vysokoškolském dorostu leží ohromný kulturní kapitál a proto je nutno studentstvu se se vší péčí věnovati. Kapitolu o vysokém školství uzavírám kategorickým prohlášením, že čsl. strana nár. socialistická nepřipustí vůbec jakékoli novelisace zákona č. 135 ze dne 19. února 1920 o poměru pražských universit, jímž bylo prohlášeno, že česká universita v Praze je pokračovatelkou starého vysokého učení Karlova a že české universitě vrací se jméno "Universita Karlova". Pro nás je tato otázka definitivně vyřízena a proto je mimo jakoukoli diskusi! (Potlesk.)
Mluvil jsem dosud o škole, a nyní dovolte mně, prosím, také několik upřímných, poctivě míněných slov o učitelích v národním školství. Mám na mysli jejich hmotné a i právní poměry, poněvadž citlivá, namáhavá, vysilující práce školská nevyžaduje jen dobrého a nadšeného odborníka, nýbrž i člověka spokojeného, uklidněného, který s úsměvem na tváři a s teplem v duši vstupuje do třídy, aby nejen učil, nýbrž především vychovával ty, kteří po nás přijdou a jimž bude patřiti budoucnost. V učiteli dříme veliká síla intelektuální a mravní, on má v rukou budoucnost národa.
Bohužel, dnešní hospodářské, sociální a právní poměry učitelstva přispívají k tomuto ideálu usměvavé spokojenosti co nejméně. Marně dosud volá učitelstvo bez rozdílu národnostního a politického přesvědčení po moderní reformě organisace školní správy, aby správa našeho školství přestala už konečně býti pouhým přívěskem politické správy, nýbrž aby byla trvale školská správa od politické správy odloučena a osamostatněna. V nové správě školské třeba uplatniti vedle volených zástupců občanstva a vedle zástupců státu také vliv volených odborníků z učitelstva a vyloučiti jakýkoliv vliv církví. Zejména zemské školní rady, dnešní to přežitek z dob starorakouských, nutno zcela a radikálně reorganisovati, a zároveň třeba zreformovati i školský dozor podle zásady, že škola je živý organism a nikoliv úřad! Proto také je nezbytno obnoviti tolik se osvědčivší a zbytečně zrušené učitelské porady okresní a zemské, jak to ostatně slíbil § 18 zákona čís. 226/1922. I dosavadní agenda ve školních úřadech budiž zjednodušena a zhospodárněna a budiž odstraněno zbytečné písaření, stohy papíru, zpráv, statistik, což beztoho zůstane pouhou makulaturou.
Pokud se hmotné úpravy učitelstva týká, žádám jménem své strany velmi důrazně úplné zestátnění učitelstva národních škol, jemuž nutno přiznati charakter státních zaměstnanců v duchu §u 35 zákona č. 292/1920 ze dne 9. dubna. Reformou politické správy č. 125/27 ztratilo učitelstvo národních škol svého vydržovatele, a mimo to dnešní stav záloh na osobní náklad škol je trvale neudržitelný a s hlediska finančního hospodaření škodlivý. Bude ovšem nutno novelisovati i učitelský zákon č. 104/1926 na základě skutečné platové parity se státními zaměstnanci a odstraniti při novelisaci tohoto zákona všechny jeho křivdy a tvrdosti.
Velmi energicky domáhá se veškeré učitelstvo nové moderní učitelské pragmatiky na demokratických principech samosprávy a svobodné volby, odmítajíc právem služební pragmatiku učitelstva národních škol, vydanou na základě §u 17 učitelského zákona vlád. nařízením ze dne 14. září 1928, č. 162 Sb. z. a n. Právem pravím, neboť pragmatika z roku 1928 úplně basíruje právně i ideově na staré rakouské pragmatice, kterou absolutistická Vídeň vydala r. 1917 za mimořádných poměrů válečných.
Že naše strana nedopustí za žádnou cenu zrušení nebo jakékoliv omezení proticelibátního zákona ze dne 24. června 1919, č. 455, jehož tvůrcem byl v revolučním Národním shromáždění náš nezapomenutelný poslanec Alois Konečný, je více než samozřejmo. (Potlesk čsl. nár. socialistických poslanců.) Rovněž je vyloučeno, že by čsl. strana nár. socialistů dala souhlas k jakékoliv změně čl. IV starešinského zákona ze dne 9. dubna, č. 306/1920 o obsazování míst. Při této věci v souhlase s veškerým učitelstvem žádáme, aby byla znovu zavedena bývalá kvalifikační stupnice pro učitelstvo.
Pokud se týká ostatních oborů, spadajících do působnosti ministerstva školství a nár. osvěty, dovoluji si upozorniti na velmi naléhavou novelisaci zákona o veřejných obecných knihovnách č. 430/1919 a protestovati proti jejímu neustálému odkládání a protahování. Zákon o samosprávných financích č. 77/1927 to byl, jenž způsobil, že obce jsou nuceny do minimálního příspěvku zákonem stanoveného počítati nejen výlohy spojené s nákupem knih, nýbrž i všechna vydání, týkající se obecní knihovny. Tím dochází se v praksi k absurdním výsledkům, které činí z obecní knihovny, jež má býti ohniskem duchovního snažení v obci, nedokrevnou instituci, která jest na míle vzdálená nejen ideálům zákonodárce, nýbrž i faktické potřebě veřejnosti. Proto okresní osvětové sbory odmítají všechny pokusy, které se objevují v poslední době a které chtějí velmi naléhavou novelisaci zákona č. 430/1919 buď vůbec odsunouti nebo provésti tak, že by z ní vůbec nebylo žádného prospěchu. Je tedy nutno, aby novelisace tohoto zákona byla urychleně provedena, a to podle připraveného návrhu ministerstva školství a nár. osvěty. Varuji však před uskutečněním myšlenky: "Vzdělání zadarmo, zábavu za peníze", čili před zavedením poplatku za zábavnou četbu. Jest sice pravda, že v městských knihovnách, to jest v obcích nad 2000 obyvatelů, pokleslo podle úřední zprávy vypůjčování naučných knih. Ale že si čtenáři půjčují málo naučných knih, může míti řadu příčin. Může to způsobiti nedostatek naučných knih, budících zájem čtenářův, nebo nedostatečná propaganda a nedostatek informací o naučné četbě nebo i důvod sociální: útěk zproletarisovaných čtenářů ze zoufalé hospodářské situace dneška a ze zhoršeného životního boje do světa románů, do světa neskutečnosti a zapomenutí. Zaráží také, že sice přibylo knihoven, knih, čtenářů i peněz, ale že hodně ubylo podle úřední zprávy výpůjček. Patrně asi přečetl kádr čtenářů všecko ze staré zásoby knih a nových knih přibývá pro nedostatek peněz velmi málo. Zase doklad pro nutnost novelisace zákona o obecních knihovnách. Vůbec bude nutno celou dosavadní lidovou výchovu přebudovati, zreformovati, její metody zodborniti, zlepšiti odbornou průpravu lidovýchovných pracovníků. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)
Dále upozorňuji na brzké předložení osnovy zákona o postátnění Národního musea v Praze, na naléhavost stavby státní galerie, na účinnou podporu České filharmonie v Praze a slavného Pěveckého sdružení moravských učitelů.
Ze svého volebního kraje dovoluji si pak upozorniti na kritickou finanční situaci Národního divadla Morav.-slezského v Mor. Ostravě, o jehož národně-buditelském, kulturním a osvětovém významu podrobně jsem promluvil s tohoto místa i v loňské debatě o zákonu o zestátnění Národního divadla v Praze. Zadlužení divadla, roční rostoucí schodky, na př. za loňský rok asi 1 1/4 milionu Kč, ohrožují i při nejobezřetnějším vedení a úzkostlivém hospodaření přímo základy existence tohoto kulturního majáku na pomezí tří států, nebude-li zavčas provedena vydatná sanace ze státních prostředků tím spíše, že neblahý zákon č. 77/1927 skoro znemožnil dosavadní subvencování obcemi, okresy a zemí.
Dámy a pánové! Dovolte, abych v závěru své řeči promluvil několik málo slov ke 14. titulu kapitoly 10 - "kultus". Dne 8. ledna letošního roku bylo tomu 10 let, kdy v památné schůzi reformního duchovenstva na Smíchově byly položeny základy k novému útvaru náboženskému v osvobozeném národě, k národní, demokratické církvi československé, k jejímuž založení vedly především ideály kladné. Je to moment nábožensko-mravní, který usiluje o vnitřní přetvoření člověka věčně platnými mravními hodnotami Pravdy, Dobra a Krásy, a který chce naučiti věřícího čsl. člověka životu harmonickému jak v teorii, tak v praksi podle živého zákona božího. Je to moment národní, vyjadřující touhu, zažíti a prožíti universální všelidské křesťanství po česku a dáti mu po příkladu slavných tradic české náboženské minulosti český svéráz, český obsah, českou duši a českou náplň. A konečně je to moment politický, přikazující přizpůsobiti církevně politické zřízení duchu nové doby, t. j.: a) ideálům myšlenky duchovní suverenity a církevní samostatnosti politicky svobodného národa ve věcech víry, svědomí a církevní samosprávy, b) principům moderní demokracie, t. j. zásadě svobodné volby a zásadě diskuse, rozumové kritiky, svobody důvodů a vědeckého poznání, a konečně c) i moderním požadavkům sociálního cítění a sociálního pokroku, vyplývajícího ne už jen z pouhé křesťanské dobročinnosti, charity, nýbrž z kategorického imperativu sociální spravedlnosti a altruistické lásky k slabým, ubohým a utištěným v lidské společnosti. Z revolučního kvasu vyrostl československý stát, a týž duch a tytéž ideály vedly v tomto státě i ke zrození církve československé, která návratem k evangelickému Kristu v duchu velké české reformace usiluje osvobozený národ československý probuditi duchovně a obroditi mravně ideálem království božího na zemi, a která touto náboženskou revolucí českého svědomí chce podstatně přispěti k mravnímu zabezpečení té drahé Československé republiky a k vytvoření ideového a mravního kapitálu v poválečné zmaterialisované Sodomě.
Deset let je krátká doba a přece, co za tu krátkou dobu desíti let bylo nutno církvi československé probojovati, protrpěti, propracovati! Jak dlouho trvalo, co intervencí, schůzí, protestů bylo třeba, nežli se na př. ve stomilionové kultové položce rozpočtu ministerstva školství a nár. osvěty objevila první skrovná číslice, a to ještě jen mimořádných výdajů pro československou církev, když předtím ani resoluce přijatá oběma sněmovnami Nár. shromáždění při odhlasování rozpočtu nebyla kultovým oddělením ministerstva školství a národní osvěty vůbec respektována! I o církvi československé platila, pokud se týká státní správy, památná biblická slova, že přišla mezi své a oni nepoznali ji. A přece tato církev roste a mohutní vlastní silou; dokazuje to 233 státně schválených náboženských obcí, a to nejen v bývalých historických zemích, nýbrž i na Slovensku a na Podkarpatské Rusi, 80 už postavených chrámů, Husových sborů, asi 50 těchto chrámů rozestavených, 200 duchovních, 5622 žáků náboženství československého jenom na středních školách v minulém školním roce, to je 6% všeho žactva, milion příslušníků této církve, skvěle se vyvíjející organisace mládeže církve československé, vědecká náboženská revue, přepracovaná nová ústava československé církve na základě desítiletých praktických zkušeností atd. atd. A letošní sčítání lidu bude výmluvně dokumentovati nečekaný, a i cizinou obdivovaný vzrůst církve čsl., její rozmach a její organisační sílu.
Bohužel, významu a početnosti církve čsl. ani zdaleka neodpovídá dosavadní péče a podpora příslušných činitelů státní správy, to jest opravdu hořká a bolestná kapitola. Tak zvaným kongruovým zákonem č. 122/1926 byla církev čsl. zařazena do t. zv. církví dotačních, a teprve nyní dochází po vydání prováděcích předpisů - vládní nařízení č. 124/1928 - k provedení ustanovení tohoto zákona. V právě projednávaném rozpočtu ministerstva školství a národní osvěty je v § 6, tit. 14, kap. 10 preliminováno pro církev čsl. na věcné výdaje stejně jako loni 700.000 Kč, třebaže tento obnos na správu milionové církve naprosto nestačí, na osobní výdaje, to je na úhrnnou roční dotaci, subvenci pro duchovní, která je založena na kongruovém zákoně a podle kongruy se vypočítává i vyplácí, snížený obnos 3,500.000 Kč loni 4,250.000 Kč - čili celkem 4,200.000 proti loňským 4,950.000. Dosud od roku 1926 dostávala církev čsl. na tuto preliminovanou dotaci ve smyslu §u 5, odst. 1 a 2 zmíněného zákona jenom prozatímní zálohu v okrouhlé částce 2,780.000 Kč na doplnění platů, odpočivných a zaopatřovacích požitků svých duchovních. Jest povinností ministerstva školství a nár. osvěty, aby umožnilo vyplacení celé položky 3 1/2 mil. Kč osobních výdajů z letošního rozpočtu. Vždyť beztoho výše dotace je stanovena tak, že na hlavu každého příslušníka církve připadá přesně tolik, kolik ze státní pokladny vyplaceno na každého příslušníka církví kongruálních, při čemž podkladem tohoto výpočtu je výsledek posledního úředního sčítání lidu. Toto sčítání bylo r. 1921, tedy rok po založení církve čsl., a měly tehdy všechny kongruální církve v republice Československé dohromady 11,812.101 příslušníků, mladá církev čsl. 525.333. Je tedy každému člověku dobré vůle jasno, jak je poškozena dotačním systémem církev československá, která jest od r. 1921 v nezadržitelném vývoji, takže počet jejích příslušníků se více než zdvojnásobil, ale základem pro dnešní dotaci až do nového sčítání lidu zůstává stále prvotní číslice z r. 1921.