Dnes vinohradník za svoje víno dostane 3-4 Kč, to je dosť lacná cena, ale medziobchod s touto cenou sa neuspokojuje a mieša do toho vodu a lieh. My sme za to, aby naše články, roľníctvom dodávané, dodávaly sa konzumu tak, ako ich roľník vypestuje a ako ich príroda poskytuje. Za to sme my. (Potlesk.)

Sú iné určité kruhy, ktoré majú veľký zisk z týchto dodávok. Ja na pr. úprimne môžem prehlásiť, že zo zbielenej múky zhotovené pečivo, ktoré dostávame tu v Prahe v kaviarňach, je síce úhľadné, pekné, ale nikdy nemá tej chuti, ako pečivo z našej prírodnej múky vyrobené. Ja koľko ráz zdôrazňoval som svojím kolegom, že nijako nemôžem si zvyknúť na pražské pečivo. Je o mnoho chutnejšie to naše pečivo, ktoré nie je tak úhľadné, ale vyrobené z našej múky. Preto myslím, že naší pražsk konzumenti nemajú záľubu na zbielenej múky, ale že ju majú 2-3 páni, ktorí z toho robia si veľké zisky a ktorí chcú prichádzať so všelijakými vývodami a nás tuná presvedčovať o tom, že naša múka je špatná, zlá, a že obilie, ktoré máme, nie je dobré.

Po stránke kultúrnej vykonali sme za 10 rokov, čo sme mohli; vykonali sme, že náš roľník má lásku ku svojej práci. Prehlašujem, že svoje priemyslné články chceme podporovať, že je povinnosťou nášho konzumu, aby nebažili a netúžili sme po všelijakej americkej múke, ale aby umožnili sme život roľníckemu stavu, lebo keď roľník bude mať, bude investovať, konzumovať, kupovať, tým obživne celý národo-hospodársky život.

Je v záujme celoštátnom, aby všetky rozdiely našej obchodne-colnej politiky boly sjednotené a upravené na jednotnom podklade. Je treba pečlive starať sa o kultúrné povznesenie slovenského zemedelského ľudu a je žiaducné, aby vláda vydatnejšie podporovala všetky zveľaďovacie akcie, ktoré smerujú k povzneseniu zemedelského ľudu na tú úroveň, na akej úrovni stojí roľnícky ľud v historických zemiach.

Sieť nakladacích staníc dobytčích je na Slovensku veľmi riedka. Žiadame jej rozmnoženie, ako je to v Čechách a na Morave. Pre sníženie rizika chovu dobytka, najmä ošípaných, žiadame vybudovanie serologického ústavu na Slovensku, zlacnenie očkovacích látok a odstránenie minimálnych tarifov zverolekárskych za ich úkony pri očkovaní.

Úkoly, ktoré zemedelsko-technickú službu na Slovensku čakajú, sú veľké. Na Slovensku odvodniť treba 970.000 ha ornej pôdy, zavodniť treba celkom 250.000 ha pozemkov, tedy celková plocha plošných meliorácií činí 1,220.000 ha. Keď táto potreba meliorácie na Slovensku srovná sa s potrebou v ostatných zemiach nášho štátu, je patrné, že je ona najväčšou a presahuje potrebu všetkých ostatných zemí po tejto stránke. Zceľovanie na Slovensku potrebuje asi 1,950.000 ha a tým dalo by sa získať 439.000 ha nových pozemkov a z toho asi 193.000 ha oračiny.

Ďalej sú tu veľké úkoly regulačné, ktoré čakajú svojho splnenia. Je všeobecne známy nepriaznivý stav slovenských riek, ktoré každý rok pôsobia obrovské škody. Je to na pr. rieka Morava, sú to východo-slovenské rieky. Takž všeobecne sú známe neutešené pomery v podnikaní vodnom a kanalizačnom. Nedostatkom vody spôsobené sú ročne ohromné škody na majetku, ktorý nie je možno riadne ochrániť pred požiarom a z nedostatku pitnej vody vznikajú ztraty častými epidemiami. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.) Na Slovensku minimálne tisíc obcí potrebuje vybudovať riadny vodovod.

Odstrániť všetky tieto závady, zamedziť tým vzniklé škody a ztraty na národnom majetku a priviesť Slovensko aspoň do toho hospodárskeho stavu, ako v zemiach historických, je úkolom zemedelsko-technickej služby a štátnej správy. Keby však práce postupovaly v tak nepatrnom rozsahu ako doteraz, úkoly zemedelsko-technickej služby na Slovensku vytknuté neboly by ani za 100 rokov splnené. Hlavná príčina, totiž prekážka rozvoja melioračného podnikania na Slovensku je nedostatok systemizovaných inženierskych miest a pomocných technických úradníkov. Táto prekážka dosiaľ odstránená nebola. Čakali sme, že systemizácia túto prekážku nám odstráni, dnes však, po systemizácii, vypadáme tak, že na Slovensku máme 36 inženierov a 15 výpomocných síl, tak že táto systemizácia nám stav inženierov ešte o celých 33% zmenšila. Náš pomer na Slovensku k zemiam historickým rovná sa 40:116. Keď budeme chcieť, aby melioračné práce v takom tempe sa prevádzaly, ako v zemiach historickych, pre technické sily na Slovensku bude treba systemizovať 120 miest inženierov a 80 miest pomocných technických síl. Na Slovensku treba urýchlene prikročiť k úprave katastru, ktorý tiež je v úplnom neporiadku a znemožňuje hypotekárny úver naších maloroľníkov. Cestou pozemkovej reformy pridelená pôda nech je urýchlene zaknihovaná, lebo to konsolidácia hospodárskych pomerov veľmi vyžaduje.

Mal by som ešte niekoľko poznámok k našej finančnej správe. Naša finančná správa bude sa musieť tiež prispôsobiť požiadavkom nášho poplatníctva. Menovite po stránke administrativnej naša finančná správa bude musieť svoje daňové formuláre, a to pri dôchodkovej dani, upraviť tak, aby boly prístupné pre široké vrstvy nášho obyvateľstva. Zdá sa mi, vážení pánovia, keď robíme zákony, že zapomínáme, že mimo parlamentu máme jednoduchých ľudí, a predsa podľa môjho presvedčenia za to, že slovenský roľník v minulosti, za doby tisícročného otroctva bol zanedbávaný, že nebola mu daná možnosť aby sa vychoval, aby sa povzniesol, nemôže byť našou finančnou správou trestaný, že nevie si sostrojiť komplikované daňové priznanie, lebo tieto priznania sú v mnohom prípade tak komplikované, že nielen jednoduchý roľník, ale sami pravotári im nerozumejú. Tak sú dnešné priznania ťažkopádné. Nemôžeme žiadať, aby jednoduchý ľud po desaťročnej samostatnosti nadobudol takého vzdelania, aby týmto komplikovaným predpisom úplne rozumel. V tomto ohľade musí nastať náprava, lebo týmto systémom najviac trpia drobní roľníci a živnostníci, ktorí nevedú presné záznamy pre svoje odaňovanie.

Ja s tohoto miesta musím pribiť jednu pravdu: My na Slovensku sa domaháme, aby daň dôchodová u maloroľníkov bola paušalovaná. Prečo sa toho domaháme? Preto, lebo naší roľníci nevedia tie priznania vyplniť, a keď ich na čas nevyplňujú, podliehajú kontumácii a sú trestaní. Žiadame, aby daňový paušál v celej našej vlasti bol na jednotnom podklade ustálený. Musíme tu zdôrazniť, že Slovensko v minulých dvoch rokoch a to menovite naši malí roľníci, ktorí sú štátu oddaní a verní - na paušáloch za 1 ha vymeraných, v pomere k historickým zemiam, platilo asi o 6 až 700 Kč viac. Daňový systém na Slovensku musí mať na zreteli, že nesmie postihnúť práve tých, ktorí sú štátu verní a oddaní, ale naša finančná správa mala by väčšiu pozornosť venovať odaňovaniu podnikov, kde mnohoráz vládne duch protištátny. Preto dovolávame sa, aby paušalovanie daní tohoto roku bolo prevedené na jednotnom podklade, aby sme mali daňový paušál ustálený tak, ako je dojednaný na Morave.

Musím tu spomenúť ešte jednu boľavú vec, o kterej hanbím sa už s tohoto dôležitého miesta hovoriť, ale v záujme drobných zemedelcov musím to spomenúť. Náš roľník, ktorý usilovne pracuje celý rok, dopraje si jedinej radosti, že dochová si prasiatko a raz za rok má hody, kedy jeho rodina môže sa do sýta najesť. Nehovorím demagogicky. Presvedčte sa na vonkove, že náš zemedelský robotník a drobný domkár žije pod úroveň, spokojí sa s tými každodennými zemiačky, a naša štátna správa mala by pochopiť i z politických dôvodov, že tento jediný deň radosti v rodine nemal by mu byť zakalený tou nešťastnou zabíjačkovou daňou. Rodina tú daň zaplatí, ale prijde financ a tú rodinu pokutuje. Celý ten dôchodok zabíjačkovej dane nevyváži toľko, ako narobí zloby a hriechu a priamo podrýva autoritu celej štátnej správy. Veľmi by som sa prihováral, keď pán minister financií dr Engliš tu v rozpočtovej debate prehlásil, že v rozpočte máme prebytkov 600 až 700 mil., a preto treba sa pozastaviť, prečo tento spravodlivý požiadavok nemôže byť vyriešený? Naší sedliaci na dedinách hovoria, že je to veľká krivda, a majú pravdu. Páni vyvoleného národa zabijú u nás 3 až 4 husy v týždni a neplatia žiadnu daň, a keď roľník raz do roka zabije prasa, je trestaný. Je potrebné, aby naša finančná správa v oči týmto ľuďom postupovala lojálne. Vláda nech sa postará, aby poplatníctvo v bezplatných kurzoch o svojích právach a povinnostiach bolo poučované.

Musím konštatovať, že paušál dôchodkovej dane pre maloroľníkov a živnostníkov na Slovensku je neprimerane vysoký a dnešným hospodárskym pomerom nezodpovedá. Po tejto stránke treba nutne zjednať nápravu. Bolo by na čase, aby uvažovalo sa o paušalovaní dane obratovej pri všetkých článkoch. Bude treba snížiť tiež daň z vína u vinohradníkov, ktorá stanovená bola v tej dobe, keď vinohradník predával liter vína za 10 Kč. Vôbec by som bol za to, aby daň z potravín bola zrušená a nech štátna finančná správa tieto dôchodky uhradí si pri zvýšení colnej ochrany na zemedelské produkty. Týmto konzum by neutrpel a štátna pokladna mala by tiež štabilizované svoje prímy. Je chybou, že pri tvorení naších finančných zákonov postrádame praktických ľudí, ktorí s pomerami každodenného života po každej stránke sú oboznámení a svojími zkúsenosťami mohli by dať naším finančným zákonom praktickejší smer.

Na koniec môjho preslovu varujem veľmi všetky politické strany od nazerania na vyriešenie zemedelskej kríze so strannícko-politického ohľadu. Len by som povedal, že či by to bol poslanec akejkoľvek strany, keby šiel sa presvedčiť na Slovensko, videl by, že nielen obchodníci, ale i živnostníci, ktorí odkázaní sú na nás, priemyselníci, obchodníci, všetci kričia, vidia, že sú tu určité nedostatky, ktoré bude treba odstrániť. V plnej miere uznávam, že vyriešenie zemedelskej kríze v Československej republike nie je ľahké, vieme, že kríza má hlboké korene, že nie je len u nás, že je i v druhých europských štátoch a v samej Amerike, ale bolí nás to, že pokiaľ vidím, že vyspelé štáty europské sa zariaďujú, aby zachránili ďalšie úpadky, u nás stále len sa uvažuje, pripravuje a nič pozitívneho v záujme zemedelskej krízy sme dosiaľ neurobili. (Potlesk.) Aj páni zo socialistických strán mali by si uvedomiť, že najdôležitejším konzumentom je roľník a že nesmieme bazírovať čiste na vývoz, a bolo by veľkou chybou, keby najdôležitejšieho konzumenta, zemedelský ľud, sme ožobráčili úplne.

Náš štát od svojho založenia s roka na rok robí politiku pozitívnu. Nikdy neoddali sme sa klamu a za cenu veľkých obetí a usilovnej práce usilovali sme sa dospieť k normálnym pomerom a poriadku v našej štátnej finančnej správe. V prvých ťažkých dobách obyvateľstvo za štabilitu nášho rozpočtu veľmi mnoho obetovalo. Preto aj naďalej na srdci nám leží ďalší rozvoj nášho štátu. Preto v tejto nastúpenej ceste bude treba ďalej kráčať. Ak vo štátnych vydaniach budeme vedieť šetriť a ak do našich samosprávnych sborov a do našich súkromných hospodárstiev do budúcna budeme môcť štabilitu nášho štátu a našej meny ešte lepšie zabezpečiť. Musíme si však všímať zdravých úsudkov tých ľudí, o ktorých hlboko sme presvedčení, že u ních platí zásada: "blaho republiky nado všetko". Preto aj na terajšiu zemedelskú a hospodársku krízu nesmieme pozerať s hľadiska politického, ale jestli milujeme ten štát, za ktorý sme toľkých obetí priniesli, a jestli zabezpečiť chceme riadny beh nášho národo-hospodárskeho života, musíme mať smelosť, odvahu a dobrú vôlu, tieto ťažké problémy rozriešiť s hľadiska celoštátneho, lebo to záujem najširších vrstiev nášho obyvateľstva vyžaduje. Každý neodôvodnený odklad týchto pálčivých otázok môže nám spôsobiť nenahraditeľné škody všom národo-hospodárskom majetku. Ak budeme mať všetci dobrú vôlu a ak budeme usilovne a pilne pre blaho tohoto štátu spolupracovať, nemusíme mať žiadnych obáv do budúcna. Cesty k uskutočneniu tohoto problému môžu byť rôzné, ale naša vôľa musí sa niesť jedným smerom a náš najvyšší cieľ musí byť jeden: Blaho celého národa a našej milej vlasti, Československej republiky, nado všetko.

Preto, že všetky tieto predpoklady, ktoré zabezpečujú riadné hospodárenie v našom štáte, v rozpočte sú splnené, moja strana hlasovať bude za prijatie rozpočtu. (Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): K této prvé, politické části podrobné rozpravy o státním rozpočtu a finančním zákoně není již nikdo přihlášen, listina řečnická jest vyčerpána a rozprava skončena.

Přistoupíme proto k další části podrobné rozpravy, to jest k části kulturní a sociální, zahrnující tyto rozpočtové kapitoly: kap. 10. Ministerstvo školství a národní osvěty, kap. 17. Ministerstvo sociální péče, kap. 18. Ministerstvo pro zásobování lidu, kap. 19. Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, kap. 20. Odpočivné a zaopatřovací platy.

Ke slovu o této části rozpravy jsou přihlášeni tito řečníci: na straně "proti" pp. posl. Juran, Mojto, Simm, dr Petersilka, Śliwka, Greif; na straně "pro" pp. posl. Sladký, Košek, Vencl, Jaksch, Neumeister, Stejskal, Vičánek, Macoun, Heller, Jurnečková, dr Kalaš, Jaroš, dr Singer, Jaša.

Prvým přihlášeným řečníkem je pan posl. Juran. Dávám mu slovo.

Posl. Juran: Zvýšení rozpočtu školského o 31 mil. by mělo buditi zdání, že skutečně nastane náprava ve školské otázce. Ale z čeho vyvírá toto zvýšení? Na jedné straně je to hrazení deficitu Národního divadla v obnosu 14 mil., a na druhé straně souvisí toto zvýšení s předvojenskou výchovou na školách. Je to zajímavé: na jedné straně má býti prováděna předvojenská výchova na školách a na druhé straně zákaz školním dětem zúčastňovati se cvičení v jednotách proletářské tělovýchovy. Rodičům se ukládá za povinnost, aby vychovávali syny v duchu militaristickém, aby v určitém věku měli povinnost, bráti do ruky zbraň a povinnost hájiti zájmy tohoto státu, zájmy buržoasie.

V kapitalistických státech je škola jedním z prostředků buržoasní třídy k dosažení jejích dobyvačných cílů. A najmě zde u nás v Československu jest obecné školství úplně okleštěno censurou. Naše obecné školství nachází se úplně pod vládou reakce, pod vládou církve. Má se zaváděti ve školách chválení reakčního režimu, chválení dnešního vládního systému.

Žactvo má býti nabádáno k věrnosti ke třídnímu státu a jeho politice a děje se tak na základě výnosu ministerstva školství ze dne 3. července 1928, čís. 41.260/II, jímž se vydávají pokyny o obsahu učebnic. Školy v dnešním kapitalistickém řádě, který je demokracií pro bohaté, nemohou býti ničím jiným než nástrojem reakce, která ovlivňuje a vychovává mladé lidi, tvoří z nich prosté přisluhovače a náhončí reakčního systému. Žákům nesmí býti znázorňováno, že žijeme na prahu nové doby, že žijeme v období přelomu kapitalismu k socialismu.

Žáci nesmějí býti informováni a poučováni, že dnešní společenský řád je reakční brzdou rozvoje lidské společnosti. Žáci a učitelé nesmějí přemýšleti, jakým způsobem je nutno tento nemravný společenský řád odstraniti.

Potírání komunismu je podkladem pro každé uchylování se od výkladu při jakémkoli předmětě. Ve skutečnosti vypadá to tak, jako kdyby na školách, najmě na universitách, byly vtloukány budoucím profesorům určité protikomunistické poznámky k jednotlivým odstavcům učebnic. Výchova je řízena kretenitou středověkých lebek erárních vychovatelů. Na jedné straně působí státní aparát svým vlivem na výchovu školskou a na druhé straně vydržování a udržování obecných škol ponechává se obcím, které v důsledku zákona o finančním hospodářství svazků územní samosprávy ocitá se téměř před úplným krachem. Proto také byla řada obecných škol tak bídně vybavena, že pouhý pobyt v nich ohrožuje zdraví školních dítek.

V rozpočtové zprávě je sice vytyčován vzrůst obecných škol, avšak ten se projevuje na úkor národnostních menšin, ve prospěch škol českých. Podle statistiky československého školství bylo r. 1926/1927 14.158 obecných škol a r. 1929/1930 bylo v republice 14.338 obecných škol. Jeví se tudíž vzrůst o 180 obecných škol. Českých obecných škol přibylo však roku 1926/1927 o 252. To znamená, že počet německých škol se zmenšil o 82 a počet maďarských obecných škol o 3. Taktéž klesl počet škol polských, kterých r. 1926/27 bylo celkem 87, ale podle letošní zprávy pouze 76, tedy minus 11. Jaké je rozvrstvení s hlediska návštěvy žactva? Ve Frýdku na př. na 235 žáků polské národnosti jsou pouze 2 školy. Taktéž pro 222 žáků německé národnosti jen 2 školy. Na Znojemsku je 5899 žáků německé národnosti umístěno v 61 školách, 2663 žáci národnosti české mají naproti tomu 57 škol. Přes to, že německých žáků je o 3.236 více, mají pouze o 4 školy více. Stav českého školství na Znojemsku je sice praubohý, přes to jeví se tu nápadně ohromný nepoměr škol. Na Turnovsku navštěvuje 260 žáků německé národnosti školy české. 67 žáků má pouze jednu školu dvoutřídní. V Ústí n/L. navštěvuje 111 žáků německé národnosti školy české. V Roudnici n/L. navštěvuje 78 žáků německé národnosti školy české. V Náchodě navštěvuje měšťanskou českou školu 145 žáků německé národnosti a obecnou školu 190. V Mělníce navštěvuje 82 žáků německé národnosti rovněž českou školu, naproti tomu 22 českých žáků chodí do německé školy. V Ml. Boleslavi je 92 žáků německé národnosti a žádná německá škola.

Z této statistiky je zřejmo, že se nevyhovuje potřebám dětí, ať se to týká národnosti české nebo německé. Dlužno se tázati, jak je možné, aby takové dítě již ve svém nejútlejším mládí bylo nuceno učiti se v jazyku cizím, v jazyku úplně neznámém?

Omezil jsem se pouze na několik případů, a jistě ze bych mohl uvésti řadu takových případů.

Jaký je stav měšťanských škol? Již v rozpočtovém výboru jsem naznačil, že na 7 žáků, kteří vyjdou obecnou školu, připadá jeden žák, který má možnost navštěvovati školu měšťanskou. Proč to je? Především proto, že jeví se tu skutečný nedostatek měšťanských škol, spousta dětí musí ze vzdálených vesnic docházeti do určitých středisk a tím samozřejmě jsou zkráceny na vzdělání.

Tentýž případ je se školami odbornými, pokračovacími. Učni, kteří musejí pracovati celý týden v potu tváři, poněvadž dnes je systém vykořisťovati co nejvíce mladistvé dělníky, jsou nuceni po denní lopotě navštěvovati školy pokračovací, a to nejvíce v neděli, poněvadž vyučování na pokračovacích školách jest omezeno na neděli.

Není zde peněz na školství, poněvadž máme vydání na jiné věci, na př. na kultus. Na kultus se vydalo 101 milionů Kč, a to nejvíce na katolický kultus. Naproti tomu není zde úhrady pro válečné poškozence, pro válečné mrzáky. (Hlasy: Těm se béře 42 milionů Kč!) O 42 milionů Kč se jim snižuje rozpočet ministerstvem soc. péče (Hlasy: Za sociálního demokrata Czecha!) těm, kteří se vrátili ze světové války osleplí, se zárodky tuberkulosy, malarie a jiných strašlivých chorob. Je zde dosti peněz na podporu ruských emigrantů a na podporu ruských povalečů, kteří v Československé republice věčně studují. Téměř 1 miliardy bylo vydáno na tyto ruské povaleče, kteří, kdyby chtěli, mohli by dělati užitečnou práci v Sovětském svazu. Samozřejmě vydávají-li se takové obnosy na kultus a tak ohromné obnosy na bielogvardějce, které potřebuje buržoasie proti revolučnímu dělnictvu, není zde prostředků na sociální potřeby našich studentů. Podpora, která je poskytována našim studentům, zdaleka neodpovídá požadavkům studentů, poněvadž se již zde projevuje určitá nadprodukce inteligence, a proto v důsledku racionalisace prý se nedoporučuje, aby počet studentů na vysokých školách rostl. Docela jinak to vypadá ve státě, kde si vládne dělnická třída sama, kde vládnou dělníci a rolníci, docela jinak vypadá školství v Sovětském svazu.

Sovětská škola zrodila se ze sociální revoluce proletariátu a nese proto její znaky. Vyvíjí se za období přechodu od kapitalismu ke komunismu, za období diktatury proletariátu. Stará škola byla revolucí smetena a úkolem této nové školy je, aby se zúčastnila na výstavbě socialistického státu a socialistického hospodářství. Socialistická škola slouží k tomu účelu, aby osvobodila pracující masy od vlivů buržoasních názorů a buržoasního zatemňování třídních rozporů. Aby se takovou školou stala, byla sovětská škola zbavena všech nevědeckých vlivů a postavena na základ čistě vědecký. Proto musela býti tato nová škola zbavena veškerého vlivu církví a nevědeckých vlivů náboženských a postavena na základ marxistický.

Na vyšších školách je zaveden školní plat podle zvláštních ustanovení. Od platu jsou osvobozeni: Dělníci a úředníci mající méně než 75 rublů měsíčně; rolníci a jimi vydržovaní, platící méně než 6 rublů ročně jednotné zemědělské daně; studenti mající od státu stipendium; invalidé práce a války mající nárok na podporu; nezaměstnaní atd.

Vysokým učilištím a technikám je dáno právo, vysílati žáky a vychodivší studenty na dočasnou práci podle jejich speciálnosti do podniků a institucí. Posílají se tam, aby se školili prakticky v bezprostřední účasti ve výrobě. Na praksi jsou vysíláni žáci průměrně 4 měsíce v roce. Absolventi jsou vysíláni do závodů na jeden rok. Socialistická škola přestala býti pouhou školou knih a domácího úkolu, stala se školou života a prakse. Vymožeností sovětské školy je spojení vyučování s výrobním procesem. Základem práce je, naučiti žáka ve formách přístupných jeho věku a chápání pracovní činnosti lidí a seznámiti ho s jejími společenskými poměry. Škola je skutečně osvětlována marxisticky, to jest se stanoviska třídního boje. Zde se staví sovětská škola na vědecký základ marxismu. Seznámení žáků s pracovní činností lidí děje se pracovní metodou vyučovací. Práce jest jednak jádrem vyučování, jednak podstatnou částí života školy. Třídní zásada při přijímání do škol učinila za diktatury proletariátu školské vzdělání snadno přístupným vládnoucí třídě proletářské, a nejen školy nižší, nýbrž i střední. Revoluce, v níž se zrodila sovětská škola, umožnila pracujícím vrstvám dosáhnouti nejvyššího vzdělání tím, že vytvořila t. zv. dělnické fakulty. Tím, že byla nová škola zbavena přítěže neživotných předmětů, bylo dosaženo toho, že školského vzdělání možno dosáhnouti v době poměrně krátké.

Buržoasií uskutečněné heslo rovnosti a volnosti projevuje se ve školství tím, že v kapitalistických státech je přístup do školy volný pro dítě jakéhokoli původu; avšak obsahem této rovnosti je rovné právo fakticky nerovných, neboť příliv žactva je regulován poměry, které chudšímu dělníku a rolníku zavírají dveře škol, jakmile jde jen o stupeň vyššího vzdělání. Výběr žactva v kapitalistických státech děje se slepě a anarchisticky. Za kapitalismu je svoboda studia vždycky pojmem pouze relativním a znamená svobodu studia pouze pro majetné, poněvadž chudým je přístup na vysoké učení ztěžován. Studium stává se téměř monopolem vládnoucí třídy. Numerus clausus, který byl nedávno propagován určitými vrstvami, je proto jednak prostředkem řešení nadprodukce inteligence, jednak zajištění její spolehlivosti.

Zavedení hospodářského numeru clausu zostřováním zkoušek, prodlužováním studijní doby, rušením a omezováním sociální podpory nemajetného studentstva místo samospráv byrokracie, studentských institucí, zakládáním politických kolejí a vylučováním politicky nespolehlivých, odnětím volných jízdenek a zavedením otevřeného numeru clausu roste bída a nedostatek studentstva. Je třeba tázati se, kdo ztěžuje a znemožňuje nemajetným studium? Není to buržoasie? Minuly již doby, kdy po převratu potřebovala buržoasie české inteligence. Nyní ovšem projevuje se již nadprodukce a proto toto omezování.

Racionalisace krutě postihuje v prvé řadě pracující třídu, což má za následek nesmírné zostření třídních rozporů a bojů a ohrožení třídního panství malé skupiny finančně-kapitalistických vykořisťovatelů nad obrovskou většinou pracujících. Proto chce buržoasie získati inteligenci pevně do svého tábora a z tohoto důvodu jednak vylučuje numerem clausem nemajetné, jednak se snaží vytvořiti ze studujících spolehlivé kádry pro boj proti "vnitřnímu" nepříteli. Chce sobě podříditi studenty fašistickými metodami.

Je zde ovšem určité seskupení studentů, kteří vidí toto nebezpečí a kteří proti němu také zbrojí. Tito studenti již také své požadavky vytýčili, již rýsují nástup boje proti otevřenému numeru clausu na technice, proti všem formám hospodářského numeru clausu, proti byrokratisaci studentských institucí, proti fašisaci vysokých škol, za snížení kolejného, tax a zkušebních požadavků, za zvýšení sociálních podpor nemajetného studentstva, za protifašistické studentské organisace, za převedení emigrantských podpor na nemajetné studentstvo.

Klub komunistických poslanců staví se plně za tyto požadavky a bude za ně také bojovati. Zmínil jsem se, že nemůže býti studenstvo náležitě podporováno, že pouhých 10 mil. Kč pro sociální péči studentstva daleko nestačí, poněvadž musíme zde pečovati o kultus, poněvadž si musíme udržovati armádu, která by vychovávala dělnickou třídu v otroctví, poněvadž je to ve prospěch buržoasie. Ta nemůže potřebovati táboritských rebelů, ani Husitů a proto také tradice Husova musela býti zaměněna za tradici svatováclavskou. Proč by nemohl růsti vliv klerikalismu, když je tu tak podporován? Kde jsou veškerá hesla, že "Řím bude souzen a odsouzen", že "Tábor je náš program"? To se všecko hodilo do koše a nyní potřebuje buržoasie klerikalismu a jeho výchovy a proto tak štědře postupuje vůči kleru.

Když uvážíme, že na theologické fakultě jsou 64 žáci a že náklad na jednoho je preliminován téměř 12.000 Kč, a když uvážíme naproti tomu, že otázka válečných poškozenců je takovým způsobem pomíjena, tu vidíme ten rozdíl.

Dostal se mi nedávno do ruky výměr jedné vdovy, která byla r. 1922 odsouzena na 12 hodin žaláře proto, že její 11letý hoch šel do lesa a usekl tam nějaký stromek. Nyní dostala výměr, že se jí zastavuje podpora na jeden rok, že prý r. 1922 byla zbavena volebního práva. Dal jsem si zaslati opis onoho rozsudku. Nebylo v něm ovšem řečeno, že vdova ztrácí volební právo z titulu rozsudku, ale přes to jsme viděli horlivost úřadu pro péči o válečné poškozence, že ihned byl na místě a ihned výměrem zastavil této vdově podporu.

Ale máme ještě řadu invalidů, vdov a sirotků, kteří promeškali lhůtu přihlášek, kteří neměli možnost včas uplatniti nárok na důchod, a proto dnes jsme svědky toho, že volají marně po tom, aby se náprava stala.

Je samozřejmé, že peněz na militarismus a na kultus je dosti, ale na potřeby největších mrzáků a válečných invalidů peněz není. A nyní má býti ještě zavedena předvojenská výchova, mají býti vydány nové miliardy na zbrojení. Na jedné straně se hovoří, že máme mír na sto let zajištěný, ale na druhé straně si pánové lámou hlavu, jakým způsobem nejúčelněji provésti zmilitarisování žactva, středoškoláků i vysokoškoláků.

To je ovoce dnešního režimu, dnešního kapitalismu. A proti státu, kde se tomu čelí, kde se tato otázka řeší ze zásad čistě sociálních, se štve. Nyní jsme svědky toho, že 19. března mají býti konány po celé Československé republice bohoslužby, má býti protestováno proti tomu, že v sovětském Svazu je pronásledována církev. Jsou tito pánové k tomu oprávněni? Co si vyžádaly náboženské války? Moře krve bylo prolito pro náboženské cítění. A nyní se pánové odvažují protestovati proti státu, který se snaží, aby vymýtil bludy, který se snaží, aby proti víře byla postavena věda, poněvadž to jsou dva neslučitelné pojmy. Tito pánové jistě nejsou k tomu legitimováni a my se tomu jen smějeme.

Je samozřejmé, že s jídlem roste apetit. Máme zde také kulturní spolky, kulturní instituce, kulturní organisace, které se snaží, aby lid byl vymaněn z tohoto bludu. A jak se postupuje proti těmto kulturním organisacím? § 117 naší ústavní listiny praví, že každý má právo slovem, obrazem i tiskem šířiti své mínění. To tedy je v zásadě svoboda slova a tisku, ale ve skutečnosti pracuje celý státní aparát proti znění ústavní listiny, protože soustavně potlačuje svobodu slova, tisku a svědomí. S rostoucí fašizací veřejného politického života roste i fašistický teror v oboru veškeré činnosti kulturní. Zostřený nápor buržoasie, vzrůst politického útlaku dělnické třídy jsou provázeny i zesíleny náporem v oblasti kulturní činnosti dělnické třídy.