Uvedl jsem zde několik námětů, které považuji za aktuelní, a přeji si, aby ministerstvo vnitra, v jehož rukou spočívá nejvyšší správa četnictva, nejen pokračovalo na započaté cestě v modernisaci veřejné služby bezpečnostní, nýbrž aby i při řešení otázek, dotýkajících se četnického sboru, postupovalo vždy blahovolně a u vědomí, že spokojenost sboru je nejlepší zárukou bezpečnosti státu i jeho občanstva.

Druhým nejvýš důležitým orgánem naší bezpečnosti je státní stráž bezpečnosti. To, co četnictvo znamená pro venkov, znamená uniformovaná stráž bezpečnostní pro naše města. Také státní stráži bezpečnosti náleží zásluha o vnitřní konsolidaci našich poměrů. Ukázalo se to po převratu, kdy jsme neměli armády, a kdy v našich městech to byla jenom státní policie, která první slíbila věrnost svému novému, mladému státu a která slib tento také dodržela. (Výborně!) I v dobách pozdějších, kdy na ulicích našich měst docházelo k různým excesům, plnila státní stráž bezpečnosti vždycky svoje povinnosti a byla vždycky na místě tam, kde šlo o udržení bezpečnosti, klidu a pořádku v našem státě.

Pokud pak se týká skutečné služby bezpečnostní, mohu v plném vědomí své odpovědnosti prohlásiti, že také po této stránce naše státní policie se zhostila vždy svých úkolů, které jí byly uloženy. Nezapomínejme při tom na zvýšenou zločinnost, vyvolanou válečnými a poválečnými poměry. Je nutno, abychom ocenili práci vedoucích činitelů naší státní policie, práci úřednictva policejního, ale zároveň je nutno, abychom ocenili také práci každého člena státní stráže bezpečnosti bez rozdílu postavení a hodnosti. Pokud se týká služebních podmínek a hospodářských poměrů, patří státní stráž bezpečnosti mezi nejvíce zapomínané státní zaměstnance. Jistě je v tom kus ironie. Ve chvíli kdy hrozí jakékoliv nebezpečí, voláme státní stráž bezpečnosti, a tato je první na svém místě, ale naproti tomu, když běží o ocenění těchto lidí, bdících nad naší bezpečností, nejen že je nestavíme do popředí, nýbrž skoro pravidelně na ně zapomínáme. Není tolik času, abych se mohl věnovati vyjmenování všech požadavků všech kategorií státní stráže bezpečnosti, ale dovoluji si upozorniti jen na některé z nich.

Nemělo by se zapomínati na policejní konceptní úředníky. Je nutno, aby při revisi systemisace bylo pamatováno na zvýšení počtu policejních konceptních sil. Pro charakteristiku uvádím, že na př. v Praze byl r. 1929 stav konceptních úředníků týž jako r. 1914, ačkoli Praha i agenda úřadu jistě nepoměrně vzrostla.

Mluvíme-li o poměrech ve Velké Praze, je rovněž nutno, aby v nejbližším budoucnu došlo ke zřízení chybějících policejních komisařství na periferiích Velké Prahy. Vyžadují toho bezpečnostní poměry. Při revisi systemisace nesmí býti rovněž zapomínáno na úřednictvo aktuárské a manipulační. Jest ke škodě věci, že těchto sil je dnes naprostý nedostatek a funkci pomocných kancelářských sil obstarává civilní stráž bezpečnosti, jejíž určení má býti naprosto jiné.

Konečně bych chtěl říci několik slov o úřednících uniformované stráže bezpečnosti. Pro platový systém byly zákonem ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n., stanoveny tyto zásady: odstraniti přijímání a povyšování zaměstnanců bez volných systemisovaných míst, odloučiti časový postup od povýšení, odstraniti časové povýšení, zavésti honorování podle významu, odpovědnosti a obtížnosti zastávaného místa, odstraniti nebo omeziti nepříznivé následky časového postupu. Provedením těchto zásad se mělo dosíci lepšího honorování důležitých míst a tím zaměstnance povzbuditi k usilovnější činnosti na zastávaném místě a povzbuditi snahu, dosáhnouti vyššího místa. Hlavním prostředkem k uplatnění těchto zásad a k dosažení tohoto cíle měla býti systemisace, která byla provedena prozatímně. Tato provisorní systemisace však neučinila zadost všem zásadám systemisačním a dokonce zavinila mnohá poškození.

Na důkaz toho uvádím některé okolnosti. Časové povýšení u stráže bezpečnosti nebylo praktikováno jako jinde. Většina úředníků uniformované stráže byla následkem toho i o 3 hodnostní třídy platově výše než skutečnou hodností. Řada úředníků nebyla při vyhovující kvalifikaci po celou služební dobu za 10 let ani jednou povýšena Za těchto okolností jeví se převod do nižší stupnice platové, než která odpovídá jeho dřívější hodnosti, jako další poškození.

Převod, nebo pozdější provedení další prozatímní systemisace neodstranilo této nesrovnalosti, že místa svým významem, důležitostí, zodpovědností a pod. rovnocenná jsou zastávána úředníky třeba i ve čtyřech různých platových stupnicích.

To se stává proto, že pro úředníky, ač zastávají stejně zodpovědná místa, nedostává se míst ve vyšší platové stupnici a zůstávají tudíž v nejnižší, t. j. v sedmé platové stupnici.

Při sloučení systemisovaných stavů podle zemí nebyl vzat zřetel na nepříznivé místní poměry. Úředníci služebně starší i při stejné kvalifikaci neobdrželi platovou stupnici, odpovídající jejich dřívější hodnosti, ač jiní, mladší, vzhledem k příznivějším podmínkám příslušné stupnice dosáhli.

Při stanovení prozatímní systemisace nebyl vzat dostatečný zřetel na to, že dřívější systemisace míst úředníků uniformované stráže bezpečnosti byla velmi nepříznivá, a vzhledem k tomu bylo by nutno systemisovati více míst ve vyšších plat. stupnicích.

Zvláštní připomínky zasluhují poměry úředníků kategorie strážní služby, kteří v důsledku přestupu z kategorie gážistů mimo služební třídu dosahují jednotlivých platových stupňů ve stáří nepoměrně pozdějším, než v této kategorii normálně lze dosíci, následkem čehož nemohou vysloužiti nejvyšší hranice služného, v této kategorii dosažitelného.

Předběžné vzdělání, zejména ve smyslu zásad zhodnocení vyššího odborného vzdělání, nebylo rovněž s dostatek zhodnoceno. Tak požaduje se pro úředníky vyšší strážní služby nejen prosté středoškolské vzdělání, nýbrž též vojenské vzdělání, t. j. musí býti důstojníkem a vedle toho ještě absolventem zvláštního odborného kursu.

Prozatímní systemisace nezhodnotila dostatečně jednotlivá místa podle důležitosti, obtížnosti, významu, zodpovědnosti a nebezpečnosti.

Srovnáme-li jednotlivá služební místa podle služebních úkonů s místy téže služební třídy jiných kategorií, shledáváme daleko větší obtížnost, nebezpečnost atd. při službě policejní, zvláště výkonné.

Stráž bezpečnosti jest ozbrojena, užití zbraně však je vázáno určitými předpisy. Stačí nepatrný omyl, rozčilení, a úředník uniformované stráže jest volán k zodpovědnosti, třeba že v každém případě jde o dobrou vůli, prospěti veřejnosti a udržeti bezpečnost.

Nebezpečenství při styku s osobami, proti nimž se zakročuje pro přestoupení zákona, lze doložiti četnými případy zranění i úmrtí.

Také je zde neustálá zodpovědnost za každý služební výkon, neboť služba se vykonává tak, že ji může veřejnost dobře kontrolovati.

Prostředí, v němž se služba vykonává, není jen kancelář, nýbrž převážně ulice, a služba se koná bez ohledu na den či noc, ve vedru i v zimě, za prachu i deště a bláta, což vyžaduje zvláštních těžkých obětí na zdraví. Práce není mechanická, nýbrž vyžaduje neustálé aplikace zákonných předpisů. Tuto službu lze charakterisovati jako neustálý boj proti nezákonnosti, vyžadující nejen napjetí sil fysických, nýbrž i duševních, jenž se v určitých okamžicích proměňuje ve skutečný boj zbraněmi.

Totéž se týká gážistů mimo služební třídu, t. j. obvodních inspektorů I. a II. třídy. Jistě by bylo na místě, když rozvrstvení gážistů mimo služební třídu u sborů stráže bezpečnosti jest obdobné jako u čsl. četnictva, aby rovněž její zařazení do požitkového systému odpovídalo směrnicím čsl. četnictva. Jsem přesvědčen, že by to nečinilo podstatných obtíží.

A ke konci chtěl bych se podrobně dotknouti požadavků mužstva stráže bezpečnosti. Budu stručným a v několika jenom bodech vytýčím jejich požadavky, jakož i to, co od zodpovědných činitelů našeho státu jest očekáváno.

Především je to úprava služební doby. Státní stráž bezpečnosti stále a stále čeká na vydání definitivního služebního řádu, který by definitivně upravil její služební dobu. Dosavadní služební zatížení členů stráže jest upřílišněné a je svrchovaný čas, aby zahájeny byly bezodkladné přípravy k zavedení tří směn po způsobu úpravy služby ve státech jiných. To ovšem předpokládá zvýšení počtu stráže bezpečnosti. Je nutno aby počet tento byl stále a stále doplňován a tím aby umožněno bylo snížení nemožného počtu služeb do měsíce.

Nynější systemisace, jež byla zbudována na podkladě teoretických předpokladů, které namnoze selhaly, budiž přepracována se zřetelem ke skutečným potřebám služby a přizpůsobena obtížnosti, významu i důležitosti výkonů stráže bezpečnosti, jak toho povaha služby vyžaduje. Domnívám se, že státní stráž u nás by měla býti zařazena vesměs do prvé zřízenecké stupnice.

Jedním ze starých požadavků této skupiny je úprava strážního a hodnostního přídavku podle §u 148 plat. zákona, jímž by mimořádné práce nebo práce spojené s risikem zdraví nebo života byly přiměřeně hodnoceny. Jinak bylo by jistě na místě, kdyby státní stráži bezpečnosti za mimořádné služby konané v zájmu veřejném i soukromém a za služby noční byla vyměřena náležitá náhrada, (Výborně!) jako je honorována práce přes čas v jiných oborech služby.

Státní správa bude musiti rovněž věnovati větší pozornost bytové otázce státní stráže bezpečnosti. Bytové poměry této skupiny našich zaměstnanců jsou velmi špatné, specielně na Podkarpatské Rusi. Stavba vhodných bytů pro státní stráž bezpečnosti jest jedním z problémů, kterým musíme se chtě nechtě zabývati.

Chtěl bych ještě upozorniti, že veškerá lázeňská města a pohraniční místa měla by býti zařazena do prvého stupně činovného vzhledem k drahotním poměrům těchto prostředí. (Výborně!)

Nové síly, které jsou přijímány ke státní stráži bezpečnosti, měly by býti přijímány, stejně jako jsem řekl u četnictva, s určením pro počáteční službu jedině pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, aby se tím umožnilo zpětné přeložení těch, kteří na Slovensku a Podkarpatské Rusi slouží 8-10 let a rádi by se opětně navrátili do zemí historických.

Při této příležitosti chtěl bych upozorniti, aby překládání stráže bezpečnosti ze služebního místa do jiných míst z důvodů služebních dálo se, jmenovitě u ženatých a otců rodin, s ohledem na zásady lidskosti, aby tím netrpěl život a majetek postižených členů a jejich rodin.

Slovenská výhoda měla by býti přiznána všem členům stráže bezpečnosti na Slovensku a na Podkarpatské Rusi, jako je tomu na př. u vojska.

Přicházím nyní k otázce nejožehavější. Až dosud existuje u stráže bezpečnosti kategorie t. zv. pomocných zřízenců strážní služby. Běží o ty, kdož jsou nově přijímáni jako pomocní zřízenci na 14denní výpověď. Jistě není důstojné naší policie, a troufám si říci, že není důstojné ani našeho státu, existuje-li u nás takováto kategorie ochránců naší veřejné bezpečnosti. Je to jistě ponižující a vnucuje se přímo otázka, je-li státní autorita takovými orgány dostatečně representována. Uvažte, prosím, že na 14denní výpověď přijímán je člověk, který má býti ochráncem zákona, který má bdíti nad naší bezpečností!

Troufám si říci, že tímto jejich poměrem soukromoprávním vůči státu, vázaným na 14denní výpověď, musí vznikati pro naši veřejnost stav právní nejistoty. Apeluji na p. ministra vnitra i na ostatní odpovědné činitele v tomto resortu, aby bezodkladně zahájili práce, jimiž by kategorie pomocných zřízenců strážní služby byla odstraněna.

Konečně chtěl bych se dotknouti dvou konkrétních záležitostí, které se týkají nejen ministerstva vnitra, nýbrž i jednotlivých zemských úřadů a policejních ředitelstev.

Ze služeb čsl. četnictva přešla řada lidí do služeb státní stráže bezpečnosti. Tuším, že jde asi o 40 příslušníků tohoto stavu. Tito bývalí četníci byli zařazeni do nižších kategorií, čímž byli hmotně postiženi na svém postavení. Marně se domáhají nápravy. Jejich žádosti jsou zemskými úřady zamítány a u ministerstva vnitra leží nevyřízeny. Apeluji, aby otázka jejich přeřazení byla uvedena do chodu a aby byli zařazeni do těch kategorií, jež odpovídají kategoriím, ze kterých přestoupili.

Druhá záležitost rázu konkretního je povolování a vyplácení diet z titulu vedení dvojí domácnosti. Řada členů státní stráže bezpečnosti je překládána ze služebních důvodů do jiných míst. Je pochopitelno, že nemohou vzíti s sebou ihned rodinu, kterou jsou nuceni ponechati ve svém dřívějším působišti. Podají žádost o přiznání diet z titulu vedení dvojí domácnosti a projednání těchto žádostí vleče se po celé měsíce, často za určitého strádání jejich rodin. Prosím, aby této otázce byla věnována zvýšená pozornost a aby bylo nařízeno urychlené vyřizování těchto žádostí, aby členové státní stráže bezpečnosti, kteří přijdou do podobné situace, nemuseli po celé měsíce prositi o přímluvu a domáhati se toho, co jim podle zákona patří.

Považoval jsem za svou povinnost pojednati podrobně o našem četnictvu, jakož i ostatních orgánech naší bezpečnostní stráže, protože je nutno, aby oběma těmto složkám bezpečnosti a výkonné moci věnována byla větší pozornost, než tomu bylo až dosud, a aby jmenovitě hospodářské a sociální postavení četnictva a stát. policie bylo zlepšeno.

Razili jsme kdysi heslo: klid, mír a pořádek ve státě. Je naší povinností dáti těm, kteří jsou prvními strážci tohoto hesla, čeho k svému životu a k své existenci nutně potřebují.

A nyní několik slov k našim hospodářským školám. Pan ministr financí dr Engliš mluvil ve svém exposé, jímž uvedl státní rozpočet na tento rok, o hypertrofii škol. Rozuměl jsem jeho vývodům tak, že tato hypertrofie týkala se i školství zemědělského. Z úst kol. dr Černého jako předsedy rozpočtového výboru, když mluvil o této kapitole, jsem naopak slyšel, že hypertrofie, o níž mluvil p. ministr financí, netýká se školství zemědělského, a proto beru rád toto prohlášení kol. dr Černého na vědomí v pevném přesvědčení, že názor p. ministra dr Engliše kryje se s názorem jeho.

Naše hospodářské školství stává se předmětem debat při každém projednávání rozpočtu a nemohu se nezmíniti o tom - debat ne vždycky dosti objektivních. Při každém projednávání rozpočtu slyšíme, že je hospodářských škol mnoho, že mají nedostatek žáků, že je nutno řadu jich zavříti atd. Dovolte, abych jen letmo pro krátkost času připomenul nejdůležitější kategorie těchto škol. Jsou to především školy lidové, které, přirovnány ke školství živnostenskému, nejsou ničím jiným než pokračovacími školami zemědělskými. Na tomto poli vykonalo ministerstvo zemědělství velmi mnoho a říkám právem. Jestliže jsme měli ve školním roce 1918/1919 jen 28 škol s 874 žáky, měli jsme již v uplynulém školním roce 957 těchto škol s 37.159 žáky. A právě jest nutno na tomto poli zemědělského školství jíti dále a založiti co nejvíce lidových hospodářských škol s ohledem na odborné vzdělání nejširších a nejchudších vrstev našeho venkovského lidu. Specielně do skupiny odborných zemědělských škol patří odborné školy hospodářské, dále zimní dvouleté školy rolnické, vyšší typ škol 4letých a pro dívky hospodyňské školy dvouleté, jednoleté a půlroční. U této skupiny škol vyšších a specielně těchto odborných par exellence řekl pan ministr, že nejsou přizpůsobeny poměrům, vyvíjejícím se v zemědělství v době popřevratové. Tanula mu jistě na mysli pozemková reforma a vytvoření naprosto jiných hospodářských jednotek než před tím. Ministerstvo zemědělství vyvinulo v tomto směru velký kus práce, kterou vyslovilo jednou větou: Zemědělské školství odborné ve všech jeho skupinách porolničiti, to jest přizpůsobiti je požadavkům drobného a středního zemědělce. Jestliže tu a tam, zvláště v letošním roce v některé z těchto škol - a to musím podotknouti, že zvláště v nižších kategoriích u škol rolnických a odborných hospodářských, dříve zimních - jeví se určitý nedostatek žactva, nebo lépe řečeno není žáků tolik, kolik by jich školy mohly pojmouti, nezapomínejme, že hlavní regulativem každého haléře, který náš zemědělec vydává, tudíž každého haléře, který dává na vzdělání své dorůstající mládeže, svých synů a dcer, jest přirozeně jeho příjem. A letošní těžká doba zemědělské krise, která se na nás přivalila v takových rozměrech jakých nikdo z nás není pamětníkem, jistě byla nejmenší vzpruhou, aby si rodiče popřáli - musím říci - luxusu především postrádati pracovní síly odchodem hochů nebo děvčat do školy a mimo to vynaložiti na ně v těchto těžkých dobách několik tisíc Kč. V tomto ohledu nemůžeme přirozeně chápati věc tak, jak ji chápal pan kol. Moudrý, když odsuzujícím způsobem mluvil o rolnických školách v Čes. Budějovicích atd. Nemohu jíti do podrobností a vykládati, že počet žáků na těchto odborných školách musí býti daleko menší s ohledem na praktickou výchovu žactva a na čety, ve které je žactvo rozděleno v praksi, než na školách všeobecně vzdělávacích. Jednu věc však chtěl bych připomenouti, že máme a měli jsme jiné skupiny odborného školství. Byl jsem svědkem, že pokračovací škola na zpracování dřeva měla více profesorů než žáků, a přece jsme neslýchali a nečetli nikde, že by se to tenkráte vyčítalo. Byl to přechodný zjev, ten může nastati všude. Ale jsme-li u těchto škol, musíme si jedno říci při naší mentalitě československé, kde horoucím snažením každého mladého člověka, který trochu studuje, jest, aby se dostal do služby. My musíme podtrhovati požadavek všech odborných škol nejen zemědělských, nýbrž i obchodních a v nich se snažiti přepracovávati mentalitu našeho studentského dorostu, aby šel po nové správné cestě, uplatňovati se v praktickém hospodářském životě a zdvihati hospodářskou nosnost a úroveň našeho hospodářského života spíše, nežli často za žebráckou almužnu seděti s malou nebo nepatrnou vyhlídkou v nějaké kanceláři.

Proto chtěl bych s ohledem na zemědělské školství, aby už zde byla zavedena jednotnost. (Tak jest!) Máme zemědělské školy státní, zemědělské školy zemské, zemědělské školy státem podporované, zemědělské školy zemí podporované a konečně zemědělské školy soukromé. Byla-li provedena reforma správy, máme-li unifikaci správy, je docela snadno možno, abychom všechny tyto ústavy buď pozemštili tam, kde jsou soukromé nebo podporované, anebo abychom je postátnili jeden po druhém, ale v žádném případě není zdravé prostředí, ve kterém se administrativa těchto škol v přítomné době nachází. (Tak jest!)

Na jedno nonsens, slavná sněmovno, musím ještě poukázati. Je to přestup absolventů odborných škol nejenom zemědělských, nýbrž i průmyslových na vysoké školy. Uvedu náš případ a tu mluvím jako ředitel hospodářské školy. Absolvent náš, který byl vynikajícím studentem, který studoval celé 4 roky s vyznamenáním a také maturoval s vyznamenáním, chce-li se dáti zapsati na vysokou zemědělskou školu, je méně kvalifikován nežli absolvent reálky, který o zemědělských otázkách nemá třeba ani ponětí. A pokud se týče úspornosti, chci podotknouti, že ministerstvo zemědělství snaží se koncentrovati správu škol tam, kde jest jich několik typů. Znám případ, kde pod jednou správou jsou spojeny čtyři typy školské, ovšem proto, aby zde byl jen jeden funkční přídavek tomu, který všecky tyto čtyři typy vedl.

A tu bych chtěl, slavná sněmovno, poprositi, aby otázka našeho zemědělského školství byla pro příště méně posuzována se stanoviska politicky agitačního a více posuzována se stanoviska nutných potřeb našeho státu. (Potlesk.) Faktum je a zůstane: čím vzdělanější budeme míti zemědělce, tím lépe a dříve splní všecky povinnosti, které se mu ukládají, povinnost, vyrobiti co možná nejvíce a nejkvalitnějšího zboží. Nevzdělaný zemědělec hospodaří extensivně, vzdělaný přechází k intensivitě, ovšem musí se mu dáti také náležitá odměna za jeho práci.

Nakonec chtěl bych jen letmo vysloviti některé hospodářské požadavky. Dělám to letmo z toho důvodu, že jistě s ohledem na náš volební kraj bude ještě o těchto věcech mluveno. Mám čest zastupovati značně chudý volební kraj, ve kterém otázka meliorací, regulací potoků a řek, rekultivace ladem ležících pozemků je přímo vděčným thematem, kterým jest nutno se zabývati, a to v přesvědčení, že každý investovaný haléř do tohoto podniku, ať běží o meliorace pozemků, o regulaci řek nebo cokoli jiného, bude nejen prospěchem zemědělce tím, že mu umožní větší výnos, nýbrž bude v těžkých dobách nynější krise i prospěchem dělníka, který zde dostane zaměstnání, a konečně prospěchem státu, který tímto způsobem bude míti naději na zvýšení svých příjmů.

Jsem u konce svých vývodů a chtěl bych jen zdůrazniti, že rozpočet je krev, kterou každý stát musí míti, má-li žíti.

Prohlašuji jménem své strany, že jako v letech minulých, tak i letos zdvihneme poctivě ruku a budeme hlasovati pro rozpočet, aby stát po této stránce ukojil všechny své potřeby.

Budeme zdvihati ruku s vědomím, že nikdy předtím se nenacházelo naše zemědělství v tak trudné situaci, v jaké se nachází dnes, a s vědomím, že se dočkáme, že i pro československého zemědělce najde se v československém parlamentě spravedlnost. (Výborně!)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr Törköly. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Törköly (maďarsky): Ctená poslanecká snemovňa! Otázka odhlasovania rozpočtu je otázkou v prvom rade dôvery. Maďarská národná strana v oči terajšej vláde nemôže mať dôveru, a tedy ani rozpočet nemôže odhlasovať.

Avšak my to i povieme, prečo chováme nedôveru voči vláde, čím už odôvodníme tiež náš hlas nedôvery. Dnešná vláda, práve tak ako všetky predchodzie vlády, stojí vo službách myšlienky českého národného štátu. Triumf tejto myšlienky znamená však smrť národných menšín. Náš národný život nemôžeme však nechať zomrieť, ba čo viac, musíme sa snažiť o jeho úplnosť a šťastie. Je tedy prirodzené, že musíme sa postaviť proti všetkým vládam, ktoré zastrene lstivými alebo násilnými cestami snažia sa nás asimilovať, náš národ v jeho existencii zničiť.

Fakt, že republika složená je s viac národných elementov, úradný vládny režím nechce honorovať a fantom českého národného štátu nechce zameniť so skutočnosťou štátu národnostného. Márné je však všetko, zásada národná - ako to už Masaryk, prezident republiky, nedovšetkú pochybnosť vyslovil - zvíťazí bezpodmienečne.

Môžu nám vziať všetko, len národné cítenie nie, poneváč dostali sme ho od Boha, a tedy nemôže nám ho vziať človek.

Avšak dnešnej vláde nemôžeme poskytnúť ani vládnych prostriedkov, skryvajúcich sa v rozpočte, preto, lebo zahraničná politika, ktorú sleduje, je planá. Planá, lebo nesnaží sa o to, aby so súsednými štáty naviazané boly naprosto priateľské styky a pomery, lež pokračuje v politike nafúkanosti, v politike harašiacej zbraňou, ktorá mimo toho, že neberie ohľad na nosnosť štátnych bremien, snadno môže viesť k vojne, ktorá vyžadovať si bude krvavé obeti. My však máme vojny už práve dosť, lebo okrem toho, že nás pozbavila vlasti a ponechala nám len rodnú zem, na našej rodnej zemi uvalila na nás toľko utrpení, že ich snášanie vyžaduje si takmer nadľudských síl. Chceme mier a pravdu a nie vojnu. Avšak tomu musí chcieť i štát, lebo to je jeho existenčným záujmom.

Minister zahraničia nesnažil sa dosiaľ vytvoriť tú priaznivú atmosféru, ktorá nezbytne potrebná je k vytvoreniu hospodárskeho mieru. Nehľadiac na nepriateľské nálady rokov počiatočných, pri otázke znova vybudovania Rakúska a Maďarska snažil sa o úplné zničenie maďarska. Utvoril vojenské konvencie Malej Dohody, pri optantskom spore priznal sa k smeru voči Maďarsku nepriateľskému, v Haagu chcel ho úplne zničiť a vo svojom expozé po Haagu, v ktorom ohlásil to "veľké víťazstvo", prehlásil že niet dôvodu, aby na dosavádnom smere zahraničnej politiky niečo menil a že v tomto smere chce pokračovať. Chce tedy vo válečnej mentalite sotrvať naďalej i po 11 rokoch a vôbec nesnazí sa o jej likvidáciu. Preto je nutno, aby národy štátu ozbrojovaly sa nad svoje poplatné schopnosti vtedy, keď spolučinnosť europských národov a ich hospodárska solidarita vyžaduje si zmiernenie zbrojenia, odzbrojenie.

Ale tiež zahranično-politické usmernenie obchodnej politiky bolo také, že ono je proti záujmom štátu a skrýva v sebe veľké nebezpečie. Jestliže i v tom pán zahraničný minister chce takto pokračovať, vtedy zástupci ľudu musia sa zo svojej ľahostajnosti a netečnosti vzbudiť a tejto nebezpečnej politike, tejto vytrvale nepriateľskej obchodnej politike, ktorá vedená je nenávisťou a strachom, musia zabránit.

Na poli duševnej spolučinnosti niet ani stopy toho, žeby tie intencie, ktoré vychádzajú z intencií výboru Spoločnosti národov pre duševnú spolučinnosť, boly u nás faktami honorované. Ba čo viac, vzrušenie slobody duševných stykov v neprospech maďarského národa je krikľavým dôkazom, že zahraničná politika Československej republiky nekladie váhu na to, aby zavanulo dobré ovzdušie medzi Maďarskom a republikou. To isté dokazujú i politické vyšetrovania, ktorými policia na Slovensku naštvaná bola na knihovne.

V otázke regulácie riek nedošlo so zúčastnenými štáty k dohode čo do spoločného postupu. V otázke úpravy povinnosti platiť penzie ešte ani podnes nedošlo k opatreniu podľa spoločnej dohody. Minister zahraničia neurobil iniciatívné kroky ani v záujme rovnorodej úpravy štátneho občianstva a odporoval i rovnorodej medzinárodnej úprave práva menšinového.

Neurobil nič v záujme toho, aby proti zámorskému nebezpečenstvu došlo k utvoreniu jednotnej europskej fronty a aby záujmy jednotne boly zastupované, neurobil iniciatívu, nerobil propagandu, ako to robil v záujme mocenskej politiky. A predsa tu nestačí ani celý rad obchodných smlúv, ani najvyššie výhody, lebo tieto medzi iným môžu byť tiež zastrenými prostriedky k medzinárodnému zneužívaniu, ba čo viac, najvyššia výhoda, vykorisťovaná veľkými štáty, môže viesť k utlačeniu štátov menších a môže ich učiniť vazalmi Ameriky. Zvláštna hospodárska politika dielčich štátov roztrhaného veľkého hospodárskeho územia so svojími prirodzenými nevýhodami ohrožuje len katastrófou, a keď už jeden alebo druhý štát pomýšľa na colnú uniu, na hospodársku dohodu, neuváži to, že k colnej unii možno dospieť len tak, ak vybudovaná bude spoločná hospodárska politika, i keď nie naraz, ale postupne. Tu vybudovaný musí byť celý rad medzinárodných dohôd. Treba spoločnej, poťažne rovnorodej daňovej politiky, železničnej tarifnej politiky, štatistiky pre obrat tovarov a valutovej politiky. Je treba zrušiť nepochopiteľný oktroj víza, je treba zjednotiť čo možná menoslov colných tarifov a zaviesť ustanovizeň rozhodčieho súdu vo veciach obchodne-politických. Treba zorganizovať zvláštné europské odbytové orgány výroby, a jednotne, cestou zákonodarnou upraviť treba podmienky a kontrolu priemyslových kartelov. Spoločným a rovnorodým regulovaním usporiadať treba otázku konzumu a vyrovnať jej rovnováhu s výrobou. Spoločnou úpravou treba regulovať v konzume ochranu robotníckej triedy. Treba spoločnej cestovnej a železničnej politiky. Treba rovnorode uviesť do poriadku otázku plavby na vnútorných vodách. Treba vypočuť slovo Tardieuvo, ktorý hovorí: "Europa nepočítajúc v to Rusko, trpí nedostatkom priemerne 150 milonov q pšenice. Chýbajúce množstvo dováža zo zámoria, čo stojí ročne 24 miliardy frankov. A čo stojí proti tejto tiaživej obeti? Ubohá situácia naších obilnárskych obchodníkov. Problém vyžaduje si tedy štúdia medzinárodného, vyžaduje si toho, aby sníženie europského deficitu snažili sme sa docieliť spoločnými opatreniami, v ceste zveľaďovania produkcie, avšak tak, aby tým zisk producenta bol zaistený. I keď vzkriesenie Europy k novému životu vlastnými prostriedky, colno-politickými dohodami bude trochu drahé, vystačí k tomu k úhrade tých 24 miliárd ročných importných daní. Či by to nebol dôstojný program pre medzinárodné súručenstvo? V každom prípade znamenalo by to otvorenie konštruktívnej epochy a zanechanie jalovej kritiky. Zmienil som sa o veci pšeničnej" - povedá Tardieu "lebo pre srdce Francúza je to najvitálnejšie, to najdrahšie. Avšak to isté riešenie ukazuje sa tiež pri palive, motorických silách a v záujme ručných robotníkov. Tu je treba spoluúčinnosti štátu, nie aby administroval, aby utlačoval, lež aby usmerňoval, kontroloval. Je treba dohody štátov nie cieľom spojenia, lež aby záujmy sa vyrovnaly. Tie vnútorné a zovnútorné ťahanice, ktoré túto cestu zatarasujú, stoja denne miliony."