Veliký hlasatel humanity, náš president Masaryk vystihl naše úsilí o mír a zároveň náš problém bezpečnosti státu těmito významnými slovy, pronesenými u příležitosti krajinské výstavy v Táboře: "Nechceme znásilňovati jednotlivce nebo národy, ale bylo by nelidské nehájiti se. Vše podle práva a spravedlnosti, ale když je třeba - pak železo." (Výborně!)

Jsouce přesvědčeni, že se bez branné moci nemůžeme obejíti, prohlašujeme, že chceme dáti armádě vše, čeho ona opravdu potřebuje. Vítáme prohlášení pana ministra nár. obrany dr Viškovského o přechodu ke 14měsíční službě vojenské; žádáme, aby všechna nutná opatření pro tento přechod byla urychleně provedena, a to tak, aby neutrpěla tím kvalita armády.

Pan ministr nár. obrany zmínil se nedávno o předpokladech zkrácení vojenské služby a o nutnosti dělby práce v armádě, jak toho organisace dnešní armády vyžaduje a čím od základu se dnešní armáda liší od armád předválečných. Všimneme-li si této okolnosti, musíme se diviti, když tak neobyčejně se změnila organisace armády, proč se nezměnil způsob výběru branců pro službu vojenskou. (Souhlas.) Armáda je ze základu změněna, je to armáda specialistů, odvodní řízení však zůstalo takové, jakým bylo před světovou válkou. (Hlasy: Bohužel!)

Každý průmyslový podnik má dnes zařízení pro nejúčelnější výběr dělnictva k speciálním úkolům. Zkouší proto schopnosti dělníkovy, aby věděl, ke kterému oboru práce se nejlépe hodí. Ale jak chcete, aby podobný výběr se dál pro tak drahý a v tolik různých oborů rozvětvený podnik, jako jest armáda, když brance postavíte před lékaře na několik minut, aby v nich rozhodl o jeho neschopnosti či schopnosti k těm nebo oněm speciálním úkolům?

Nelze přehlédnouti, že výběr branců pro vojenskou službu děje se vlastně podle individuálního názoru lékařova. Třebaže předpisy jest usměrněno, jak vybírati brance, přece jen má každý lékař svůj osobní vkus, který uplatňuje, a je pravděpodobné, že kdyby stejný počet branců byl podroben ve dvou různých místnostech výběru dvou lékařů, že mnohý u jednoho lékaře odvedený by u druhého lékaře odveden nebyl a naopak. Stálo by za to jednou takovou zkoušku provésti, aby dnešní systém odvodu by uveden ad absurdum.

My stojíme před lety, kdy půjdou k odvodu branci narození v letech válečných. Bude tedy výběr pro službu vojenskou velmi omezený a bude musiti býti tím pečlivější, aby byl dosažen ten počet odvedených, který je požadován organisačním rámcem armády.

Domnívám se, že by bylo velmi účelné, už i se stanoviska všeobecně zdravotního, kdyby se u nás zavedly každoroční povinné úřední lékařské prohlídky mládeže, hlavně mládeže mužské, které by této mládeži byly vodítkem i pro volbu povolání. Náklad na takové zařízení byl by státu velmi prospěšný, jak s hlediska evidence různých nemocí, zdravotní prosperity jednotlivých tříd národa, tak rovněž i z důvodů vojenských, jelikož odvodní lékař maje před sebou brance se záznamem o několika úředních lékařských prohlídkách, rozhodoval by s jinou jistotou o jeho schopnosti pro vojenskou službu než dosud. Ale nejenom to: i určení odvedeného pro ten nebo onen druh vojenské služby nedál by se jen podle okamžitého rozhodnutí lékařova.

Mluvím-li zde o výběru branců k vojenské službě, musím se zmíniti ještě o jiné věci, která by podle mého hlubokého přesvědčení veškeré mužské mládeži dala vědomí stejné povinnosti vůči brannosti národa.

V zájmu všech odvedených, všech vojínů aktivních i záložních upozorňuji, že je nespravedlivé, když stát si od nich dává za každou žádost, kterou v souvislosti s vojenskou službou podávají, platit i ve formě kolkovného či dávky za úřední výkon, kdežto nevojáci nejsou státu povinni v tomto směru ničím.

V zájmu spravedlnosti bylo by také záhodno, aby ti, kteří nejsou povinni pro neschopnost službou vojenskou - vyjma zmrzačené - platili určitou vojenskou daň. Nelekejme se toho! Je to zavedení bývalé vojenské taxy. Aspoň zámožnější lidé měli by býti povinni platiti vojenskou taxu. Z takto získaného fondu mohly by býti podporovány chudé rodiny narukovavších vojáků. (Tak jest! Výborně!)

Platí-li jeden občan daň duší, krví, tělem, časem i penízem, mohl by, domnívám se, druhý tím snáze platiti aspoň vojenskou daň. (Výborně! - Potlesk.)

A byl by konečně svrchovaný čas, aby vojenská služba byla uzákoněna jako služba státní, protože je to služba republice, je to služba státu. (Potlesk.) Stále říkáme, že myšlenka brannosti nemůže u nás zakotviti, nepodnikáme však nic, čím bychom tomuto zakotvení pomohli. Odvedený vojín ztrácí proti neodvedenému druhovi půl druhého roku při svém umístění v životě - a my mu nechceme přiznati ani to, že tam, kde by mu v občanském životě mohla býti vojenská služba započítána do jeho občanské služby, musí mu býti započítána.

A nyní k otázce délesloužících. Myslím, že tady jsme před problémem, který se řeší v republice po kousíčkách. Zde je třeba radikální nápravy. Délesloužícím musí se umožniti slušná existence nejen na vojně, nýbrž i po odchodu z vojenské služby (Tak jest! Zcela správně!), jinak se jejich minimálního počtu, na kterém vojenská správa trvá, nedočkáme do soudného dne. Zlepšiti platy, zlepšiti ubytování, dáti jim možnost oženiti se a dáti jim možnost slušné existence, když se s vojnou rozloučí, jako to udělali ve Francii, v Polsku a v celé řadě jiných států. (Výborně!)

Při té příležitosti znovu pokládám za povinnost upozorniti na neutěšenou hmotnou situaci vojenských gážistů z povolání, rotmistrů a důstojníků. Musí se nalézti nejen dobrá vůle, nýbrž i prostředky, které by jim zabezpečily aspoň lidské živobytí. Pan ministr nár. obrany zmínil se ve své zprávě o zkrácení vojenské presenční služby také o tom, že zkrácení této služby se odrazí i na zmenšení počtu posádek a zrušení některých posádek vůbec. (Předsednictví převzal místopředseda dr Lukavský.)

Pokládám za nutné říci o dislokování a ubytování našeho vojska aspoň několik slov. Dislokace a ubytování armády není věcí tak jednoduchou. Dislokace vojska musí býti důkladně a plánovitě promyšlena, aby její uskutečnění odpovídalo nejen poměrům bezpečnostním, nýbrž i požadavkům výcvikovým. Jak dnes situace u nás jest, není možno ani laiku ubrániti se výtce, že za tu řadu let naší samostatnosti mohlo býti vykonáno v tomto směru více, než se vykonalo. Moderní armáda - jak alespoň tvrdí všechny poučky v tomto směru jest jen tehdy na výši výcviku, má-li dobře procvičenou souhru všech zbraní a služeb. V kolika posádkách je to u nás možné? Domnívám se, kdybychom sečetli všechny ty položky rozpočtové, které byly vydány za ta léta jako nájemné za různá cvičiště v různých našich posádkách, že za ty peníze mohli jsme míti již několik slušných výcvikových středisk, která by nám už důkladně přiblížila možnost účelné reorganisace armády - ve prospěch snížení délky presenční služby vojenské.

Slavná sněmovno! Z časopiseckých zpráv jsme se dočetli o připravovaném novém stejnokroji pro naše vojsko. Je třeba litovati, že ministerstvo nár. obrany nepovažovalo za nutné využíti při stanovení stejnokroje vojenských gážistů prvků vojenské tradice československé, nýbrž že se rozhodlo při této změně použíti tradice starorakouské. (Hlasy: Bohužel!) Namítá-li někdo, že ruské vojsko i ruští legionáři nosili hvězdičky, pravím, že jiným bylo nošení těchto hodnostních odznaků v prostředí ruském a něco jiného je v prostředí našem. Zavedení nových uniforem znamená jen nové zatížení vojenských gážistů - nové jejich zadlužení. Jest opravdu na čase, aby se konečně u nás již přestalo s podobnými promiňte sílu toho výrazu - experimenty, které často jen oddalují armádu od našeho občanstva. (Výborně! - Potlesk.)

Dámy a pánové! Dovolte mi nyní tlumočiti ještě aspoň krátce stížnosti a požadavky těch, kteří v době světové války za hranicemi věděli, kde jest jejich místo a konali svou povinnost. Myslím tím legionáře. Je třeba věnovati zvláštní pozornost sociálním a hmotným poměrům legionářů, kteří se v době poválečné z různých příčin bez vlastní viny, ať již nemocí nebo v důsledku všeobecné krise octli ve stísněné situaci, ba dokonce v hrozné bídě.

Je pravda, že o tyto legionáře a jejich pozůstalé se stará ministerstvo nár. obrany, kancelář čsl. legií v rámci rozpočtu s největší svědomitostí, ale dlužno konstatovati, že celková částka, tak jak je v kap. 5, tit. 4 na rok 1930 uvedena v úhrnné výši 9,507.000, naprosto nestačí na rozsáhlé úkoly péče o legionáře a jich pozůstalé.

Je sice pravda, že část legionářů a vdov po padlých a zemřelých legionářích, pokud jejich choroba nebo příčina jejich smrti souvisela se službou v legiích, je zaopatřena podle zákona č. 76 Sb. z. a n. z r. 1922, ale je to bohužel nepatrné procento z celkového počtu legionářů nemocných, práce neschopných, a také jen nepatrné procento z tisíců dětí, které po válce zůstaly bez živitele, vydány na pospas bídě a často i hladu.

Základním nedostatkem tohoto zákona je, že k dosažení nároků na zaopatřovací požitky podle něho mají jenom ti legionáři, kteří ztratili službou v legiích ze své výdělečné schopnosti nejméně 20%, jinak, mají-li menší ztrátu způsobilosti, přijdou do péče ministerstva soc. péče a dostávají nepatrný důchod podle zákona o válečných poškozencích.

Je zajímavo, že vojenská správa poskytuje podle tohoto zákona legionářům, pozůstalým dětem a rodičům na zaopatřovacích požitcích ročně asi 14,000.000 Kč, zatím co ostatní pensisté stojí vojenskou správu ročně na 200 milionů Kč.

K nejbolestivějším otázkám patří i otázka zaopatření těch legionářů, jimž doposud byly zaopatřovací požitky vypláceny dočasně podle jmenovacího zákona, a teprve dnes, v době, kdy se na tuto pensi spoléhali a kdy jejich zdravotní stav je horší než bezprostředně po válce, po nové lékařské prohlídce jest jim tato pense zastavována a jsou většinou ponecháni na pospas živoření.

Je pravdou sice, že s hlediska objektivního nedá se mnohdy zjistiti souvislost nebo příčina choroby se službou v legiích ze zdravotního archivu legií, protože v řadě případů nebylo ani často možno za doby války a revoluce obsáhlé diagnosy zaznamenávati; je však třeba, aby vojenská správa aspoň u těch, kteří jsou stiženi tuberkulosou, postupovala co možno nejshovívavěji. Dlužno si zejména uvědomiti, že v případech, kde vojenská správa vezme dočasné požitky zaopatřovací legionáři stiženému tuberkulosou, zbavuje ho nejen existenčního minima, nýbrž i zákonného nároku na léčení tuberkulosy a vydává tak rodinu a zejména mladé, nezaopatřené děti na pospas nákaze tuberkulosou a ohrožuje tím nejen zdraví rodiny, nýbrž i celého okolí a lidské společnosti. Zatím co na jedné straně řada institucí bojuje proti tuberkulose, vojenská správa zbavuje legionáře tuberkulosou postižené i minimálních výhod léčení a ochrany proti jejímu šíření. Z toho důvodu bylo by dobře, aby aspoň v tomto směru legionářům tuberkulosou postiženým byly dočasné požitky podle uvedeného zákona ponechány i nadále.

Rozpočet, který má Kancelář čsl. legií, naprosto nestačí k rozsáhlým úkolům a potřebě sociální péče o legionáře. Pokud vím, vyplácí Kancelář čsl. legií pozůstalým dětem, vdovám a rodičům, kteří nemají žádného nároku z titulu státního nebo veřejného na trvalé zaopatření, podporu 30 Kč měsíčně na osobu, a ačkoliv jde o tak nepatrnou částku, dostoupí toto podporování pozůstalých výše 600.000 Kč ročně. Podíváme-li se do předloženého návrhu rozpočtu pro ministerstvo nár. obrany, Kancelář čsl. legií, vidíme, že z položky 3. pro podpůrnou péči zůstane pak jedině částka 200.000 Kč na různé jiné podpory atd., tedy částka v celku nepatrná.

Je charakteristické, že z celkové rozpočtové části preliminované pro sociální péči prováděnou Kanceláří čsl. legií jest značná část určena pouze k akcím úvěrovým zejména části uvedené v pol. 2 a 8, které dlužno vrátiti státní pokladně, a to v úhrnné částce 6,900.000 Kč. Zbytek celkové rozpočtové částky je z části určen, pokud je uveden v pol. 1, 4, 5, 6 a 7, k účelům plynoucím ze zákonů a nařízení, takže k čisté konsumaci podle volného uvážení, zejména na podporování nemajetných legionářů a jejich rodin, zbývá částka pouze 800.000 Kč.

Aby dosavadním úkolům na poli sociální péče mohla kancelář čsl. legií vyhovovati, bylo by potřebí, aby některé položky byly značně zvýšeny, ať již jsou to položky úvěrové anebo ostatní. Pokud se týká položky 8, určené na kolonisaci a provádění pozemkové reformy, je tato částka rovněž nedostačující. Je třeba, aby tato položka, určená pro legionáře-zemědělce, byla přiměřeně zvýšena, aby Kancelář čsl. legií všem legionářům-zemědělcům mohla za dnešní těžké krise zemědělské zapůjčiti úvěry až do 90% přídělové ceny.

Je však ještě další otázka bytová, kterou Kancelář čsl. legií nemůže řešiti, protože ve svém rozpočtu nemá k tomu účelu žádných prostředků. Legionáři, kteří se vrátili značně pozdě do vlasti, nemohli přirozeně jako druzí využívati výhod zákona o stavebním ruchu, museli si nejdříve opatřiti zaměstnání a dnes, kdy děti již dorůstají a potřebují zdravého, vzdušného bytu, nemají častokráte přiměřeného příbytku. Je přirozené, že teprve v této době se ohlížejí, aby nějakým způsobem opatřili sobě a své rodině přiměřený domov. Bohužel, Kancelář čsl. legií, nemajíc k tomu účelu v rozpočtu prostředků, musí žádosti jejich odmítati a odkazovati je na vysoký úvěr z prostředků peněžních ústavů. Proto bych doporučoval i zvýšení pol. 8, aby i v tomto směru mohla Kancelář čsl. legií pomáhati při řešení bytové tísně a vybudování spokojeného a přiměřeného domova.

Slavná sněmovno! Otázka legionářské sociální péče, jak ji provádí ministerstvo nár. obrany, Kancelář čsl. legií, nemá význam jen se stanoviska celkové sociální péče vůbec, ale, a to zdůrazňuji, je v souvislosti a bude míti v přítomnosti i v budoucnosti značný vliv na výchovu přítomné a budoucí generace a na brannost národa. Je důležité, aby vojenská správa si uvědomila a všichni povolaní činitelé ve státě, že je zapotřebí míti na zřeteli, že výchova nejmladší generace národa k brannosti závisí do značné míry také od toho, aby tato generace viděla, že vojenská správa způsobem náležitým a osvobozeného národa důstojným se postarala o legionáře, první čsl. vojáky, a neponechávala je v bídě a nezaměstnání bez vydatnější pomoci. (Výborně!)

Je přirozené, že duch brannosti bude v národě značně posílen, uvidí-li generace přítomná a budoucí, že vděčný národ dovedl se náležitě postarati nejen o bojovníky legionářské, kteří ztratili v boji za svobodu národa své zdraví, ale že národ se dovede také postarati o jejich pozůstalé, o jejich potomky, o jejich děti. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Lukavský (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Katz. Dávám mu slovo.

Posl. Katz (německy): Slavná sněmovno! Tříletý režim občanského bloku způsobil na poli vnitřní správy státu ohromné škody, jež nynější vláda nemůže opět přes noc napraviti. Jestliže však oposice pronáší obžaloby, ať také přihlédne k této okolnosti, především však nechť toho dbají ony strany, které dříve jako vládní strany svou zpátečnickou a dělníkům nepřátelskou činností spolu zavinily nynější velmi neutěšené poměry a udělaly z života v tomto státě pro pracující lid namnoze peklo, jež nyní my při nejlepší vůli nemůžeme změniti v ráj. Nešli jsme do vlády naprosto s nějakým nadšením, protože příliš dobře víme, že při koaliční vládě, ve které jsou socialisti v menšině, zůstává pro nás okruh působnosti podstatně omezen. Jestliže jsme to přes to učinili, stalo se to v zájmu našeho dělnictva, které chceme tím chrániti před dalšími zpátečnickými ranami. Naše činnost bude proto nejprve směřovati k tomu, abychom odstranili alespoň ty nejhorší nedostatky a zlořády v nejrůznějších oborech. U kapitoly "ministerstvo vnitra" je takových vad a zlořádů hojnost. Hlavní zlo spočívá tu ovšem v úplném selhání správní reformy, jež nejen úplně vymýtila samosprávu, nýbrž neobyčejně zostřila zpátečnický kurs a přímo neuvěřitelně zvýšila moc byrokracie. Splnily se všechny obavy, které jsme druhdy při jednání o tom zákoně vyslovovali. Nenastalo ani zlepšení v administrativě, ani zlevnění správy. Nemůžeme tu proto sdíleti mínění ministra vnitra, které vyslovil v rozpočtovém výboru o správní reformě. Správní reforma se v žádném směru neosvědčila, takže tento zákon vyžaduje naléhavě novelisace. Míní-li pan ministr, že nová reforma správního zákona nemůže nyní býti provedena proto, že spořádaný chod správy vyžaduje určité stability, aby se mohl vůbec nový správní řád vžíti a našel dobu, aby se mohl rozvinouti, můžeme podle dosavadních zkušeností jen říci, že při nezměněném dalším trvání tohoto zákona se bude stabilisovati jen jedno, totiž zmatek ve správě. Kdyby pan ministr byl nucen, tak jako většina poslanců, intervenovati u různých úřadů a na úředních místech v různých věcech, kdyby mohl u tak mnohých úředníků pozorovati zdání moci a také nedbalost, pak by jistě nabyl o organisaci správy velmi rychle jiného mínění. Poukazuji zde jen na přímo ostudné poměry v zemských úřadech, kde v důsledku monstrosní správní jednotnosti ani v nejmenším se nedá pozorovati nějaké zjednodušení, účelnost nebo úspornost při úřadování.

U zemského úřadu v Praze dochází denně 4000 kusů spisů, t. j. přes milion v roce. Že při takovém rozsahu agendy nemůže se mluviti o důkladném odborném úřadování, je téměř samozřejmé. A proto nelze se také diviti, že v jednotlivých odděleních zemských úřadů a dokonce také v ministerstvech se spisy po stech hromadí a vyřízení dá na sebe čekati léta. Co z toho za škody pro veřejnost a pro každého jednotlivce povstane, nepotřebuji blíže povídati. Bylo by opravdu naléhavě třeba, jak navrhl kol. Bergmann, aby byla pro vyřízení spisů stanovena určitá lhůta. Nechci se vůbec pouštěti do toho, jak to vypadá venku v okrese od té doby, co trvá reforma správy, jak stále pokračuje kulturní a hospodářský úpadek, jak místo zlevnění nastalo českým úřadováním zdražení. Na všechno to poukázal již ve všeobecné rozpravě kol. de Witte, takže si mohu ušetřiti další podrobnosti.

Pan ministr mluvil také o tom, že chce vytvořiti moderní úřady, jež by měly celou svou prací sloužiti obyvatelstvu. Prohlašoval, že k tomuto účelu byl všude opatřen nový kancelářský nábytek. Nemáme naprosto námitek proti modernímu vybavení úřadů, nevěříme však, že tu stačí pouze opatřiti nová kancelářská zařízení. Mohlo by se to snad státi panu ministrovi tak, jako onomu manželi, který dá vyhoditi ze svého bytu pohovku, aby tím zabránil nevěře své ženy. (Veselost.)

Chci tím říci, že k modernisování správy nepatří pouze nový kancelářský nábytek, nýbrž že také musí nastoupiti nový moderní duch, který může býti získán jen odbyrokratisováním správy, obnovením samosprávy. Že při modernisaci správy je nutno úředníky řádně platiti, je opět jen samozřejmou věcí. Při hubených platech, jaké dnes jsou, v prvé řadě u nižších kategorií zaměstnanců, nedá se provésti ozdravění. Pan ministr bude musiti chtě nechtě si dáti práci a započíti s novelisací tohoto zákona, poněvadž poměry v tomto oboru se stávají den ze dne neudržitelnějšími.

Další neslavnou kapitolu tvoří ministerstvu podřízená státní policie, která byla obcím proti jejich vůli vnucena a která téměř všude podala důkaz své neúčelnosti. Neschopnost a násilnost jsou jejími nejlepšími vlastnostmi, což dokazují události v Jablonci n. N., Svitavách, Ústí n. L., v Chebu a v Karlových Varech. Mužstvo není z větší části místně obeznámeno a nezná jazyka, takže v mnohých případech způsobí pouze bezmezný zmatek. Při značné lázeňské návštěvě v Karlových Varech vystupuje neschopnost policie zvláště křiklavě. Udílí chodcům mylné informace, řídí auta obráceným směrem, působí zbytečné shluky atd., jenom proto, že většina těchto policistů nezná ani ulic a náměstí města, ani zvláštních vlastností obyvatelstva. Na udržování místních policejních předpisů nemají naprosto zájmu, takže města musí dosazovati k zachování těchto předpisů a dozoru nad jich dodržováním vlastní dozorčí orgány, jež přirozeně tento aparát značně zdražují. Vadný výcvik mužstva projevuje se v naprosté bezradnosti při různých událostech a příležitostech, při čemž se často vytvářejí velmi složité situace, při nichž se setkáváme se zatýkáním a odváděním na strážnici. Takové zatčení mělo v Karlových Varech za následek smrt nenebezpečného, nevinného šoféra, který byl policií v rozjařeném stavu prostě strčen do vězení, kde se oběsil. Rozumné slovo, klidné vysvětlení by často stačilo, aby byl udržen pořádek.

Jak neschopní jsou mnozí ze státních policistů ve své vlastní službě, tak zdatní jsou při politických příležitostech. Při schůzích, demonstracích a pod. ukazují svoji inteligenci v plné míře šavlí a obuškem.

Podobně jako u státní policie mají se poměry u četnictva, jež jen velmi nedostačující měrou je schopno plniti své vlastní úkoly. Výcvik mužstva je také zde nadmíru vadný, takže bezpečnost veřejnosti tím zvláště trpí. Při vloupáních, krádežích, zločinech atd. četnictvo ve většině případů selhává, namnoze ani není s to, aby provedlo řádné odborné šetření. Tyto nedostatky jsou ovšem také zaviněny špatným platem, jenž schopnější živly od této služby odrazuje. Také u četnictva spočívá, jak se zdá, hlavní činnost ve slídění po politickém smýšlení, při čemž se používá method zcela předbřeznových. Zvláště nesmyslný je postup četnictva proti komunistům, kteří by často vůbec nevyvinuli žádné činnosti, kdyby jim četnictvo svými surovými útoky nedělalo reklamu. Při komunistickém průvodu 100 a 200 osob vytáhne často 40 až 60 četníků. Na př. ve Falknově musíme to opět stále prožívati, posledně při komunistickém puči v Oloví a v Dolním Rychnově.

Jestliže tu došlo v důsledku zakročení četníků, jež rozhodně odsuzujeme, k hrozivým událostem, jež tentokráte na štěstí minuly bez většího neštěstí, nesou však na tom také vrchovatou měrou vinu komunističtí činitelé, protože v neodpovědné lehkomyslnosti ženou dělníky před pušky četníků, sami se však při tom pěkně drží vzadu. Chtějí-li moskevští auguři za každou cenu krev, mají obětovati své placené pacholky a pomocníky, ne však nevinné dělníky, kteří beztak jsou těžce poškozováni nesmyslnými methodami komunistických stávek. Stávka sklářů v Oloví a v Dolním Rychnově ukázala to se vší zřetelností. Tam bylo 1500 sklářů s rodinami vehnáno do bídy. V době krise, v době nejtěžšího nedostatku odbytu, v době, kdy v obou sklárnách byla skladiště přeplněna zásobami skla, právě ve chvíli, kde v obou továrnách bylo vypovězeno 1000 dělníků pro nedostatek odbytu, vyprovokovali komunističtí vůdcové stávku. Dělníkům, kteří v těchto podnicích patří s několika nepatrnými výjimkami ke komunistické organisaci, bylo klamně předstíráno, že v důsledku stávky budou výpovědi odvolány. Návrhy správ podniků, aby výpovědi byly omezeny zavedením prázdných směn a částečné nezaměstnanosti, komunistický závodní výbor dělníkům ani neoznámil, ba dokonce došlo to tam, že stávka byla zostřena zhasnutím pecí. Námitky několika málo soc. demokratických dělníků proti stávce byly ponechány úplně bez povšimnutí a tito dělníci byli komunistickým terrorem donuceni, aby rovněž opustili podnik. Nyní měl vlastní pořadatel této stávky pan posl. Haiblick situaci, jakou chtěl, při které stále na správné bolševisující linii rozvíjel své vynikající nadání. Svolal schůze v podnicích, vybízel tam skláře, aby se dostavili s ženami a dětmi k veliké demonstraci na falknovském tržišti, obelhával skláře, když jim prohlašoval, že dělnictvo ostatních podniků ve falknovském okrese opustí práci a spolu s nimi vytáhne, tak že se shromáždí 20 až 30.000 lidí. Tím dal pan Haiblick četnictvu pokyn k opatření, jež také skutečně demonstraci, při které ovšem nebylo 30.000 účastníků, znemožnilo a rozptýlilo demonstrujících 1200 sklářů. Že při tom nedošlo k větší katastrofě, není naprosto zásluhou pana Haiblicka, kterého nebylo viděti při srážce stávkujících s četnictvem v Dolním Rychnově, nýbrž který se procházel sem a tam na bezpečném tržišti ve Falknově se svou poslaneckou legitimací v ruce. Komunistický tisk byl nadšen revolučním duchem stávkujících sklářů a přinesl své známé zprávy z boje, v nichž to jen překypovalo jásavým nadšením. Mezitím došlo však přímo překvapujícím způsobem ke zhroucení stávky. Ihned po nešťastné demonstraci, tedy přesně po týdnu, běželi titíž komunističtí skláři, kteří byli komunistickými novinami podle všech pravidel bolševického umění oslavováni pro svou revoluční činnost, v masách do podniků. V jednom dnu hlásilo se jen v Oloví 400 dělníků o přijetí do práce. Také v Dolním Rychnově měly se věci podobně. Ačkoliv stávka byla do týdne téměř vyřízena, přinášeli komunisté ve svých novinách stále ještě vylhané zprávy o stávce a ještě dnes tvrdí, že stávka trvá, třeba že to přinášejí jen ve velmi nenápadných oznámeních. Tak uvrhli komunisté opět jednou zcela nesvědomitě sta rodin do bídy. 1500 sklářů jest na ulici a hladoví s ženami a dětmi, aniž jim komunisté poskytnou pomoci hodné zmínky. Co na tom záleží pp. Gottwaldovi a Haiblickovi, kteří za tento hanebný čin svůj dostanou snad ještě jako odměnu rudý řád z Moskvy. Komunistická organisace vybrala sice od sklářů členské příspěvky, pokládala však za zbytečné platiti podporu ve stávce. Jediný revoluční čin, který dnes podnikají, je, že posílají dělníky žebrati k nenáviděné buržoasii a ještě se rozčilují, jestliže tito měšťáci nevyrukují podle jejich přání s podporami. Komunističtí agitátoři s panem Haiblickem v čele jsou nyní ovšem zticha a pokoušejí se svaliti vinu na sociál-fašisty, kteří však ovšem neměli s touto stávkou naprosto co činiti. Ba, těch několik málo sociálně-demokratických dělníků trpí tím stejně jako ostatní skláři. Teprve nyní, ovšem příliš pozdě, otvírají se komunistickým sklářům oči nad zločinem, který byl spáchán na nich a jejich rodinách. Je to strašná tragedie, jež se zde odehrává, jež s celou krutou jasností ukazuje tu zločinnou hru moskevských bolševisátorů, kterou provádějí s dělníky. Že při tom dělníci byli nejen vehnáni do bídy, nýbrž že jim také byla uloupena víra v dobrou a spravedlivou věc dělnictva, že tímto nesmyslným pučem byla vědomě zhanobena veliká a vznešená myšlenka socialismu, zvětšuje jen ještě tento zločin komunistů. Výrok Gerharda Hauptmana, jehož užil jednou nebožtík Pavel Levi v pozměně o komunistech, stává se zde smutnou pravdou, výrok, v němž pravil: "Socialismus je veliká věc, vznešená věc, v rukou komunistů je jako klenot ve svinčíku." Opět ukázali se komunisté jako náhončí zpátečnictví. Oklamaní a obelhávaní dělníci byli na dlouhou dobu učiněni zcela neschopnými a mnozí z nich budou zahnáni do bahna indiferentismu nebo do náručí našich třídních nepřátel. Dožíváme se toho, že nyní zvláště v Dolním Rychnově - jak komunisté vždy tvrdí, že skláři jsou největšími revolucionáři, že skláři v Dolním Rychnově stáli v čele volebního boje, že dolno-rychnovští skláři jsou elitou komunistické strany - že právě veliká část těchto komunistických sklářů v Dolním Rychnově přechází nyní ke křesťanským sociálům a k hakenkrajclerům. To je výsledek, který ukázal komunistický puč v Dolním Rychnově a v Oloví.

Bude naším úkolem, abychom přivedli tyto zoufalé dělníky opět na správnou cestu. Doufáme, že to byl poslední zločin, který mohli spáchati tito psovští pacholci Moskvy na západočeských dělnících. Jasně a zřejmě ukážeme dělníkům, že těmito nesmyslnými komunistickými methodami pučů může dělnictvo jen ztratiti. Ať nám páni komunisté nadávají, jak chtějí, ať nám nadávají "sociál-fašisté", jak často chtějí, půjdeme dále svou cestou, i nyní učiníme ve vládě vše, co je v našich silách, abychom v této těžké době ochránili zájmy dělníků. Ať páni komunisté nadávají, my však budeme pracovati.

V otázce militarismu nepotřebujeme snad zvláště zdůrazňovati, že se tu naše zásadní stanovisko naším vstupem do vlády nezměnilo ani o písmenku. Jako dříve i nyní hájíme stanovisko, že militarismus je nejnebezpečnějším nepřítelem nejen dělnictva, nýbrž každé lidské vzdělanosti vůbec. Militarismus znamená ve svém posledním důsledku vždy opět válku. Snaží-li se nám někdo namlouvati, že militarismus u nás slouží jen k obraně, je to jen pouhopouhé malování straky na vrbě, protože obrana tohoto státu je v důsledku jeho zeměpisného položení a územního rozčlenění nemožná. Musíme konečně jednou dojíti také k zmírnění tíživých finančních břemen, která militarismus nese s sebou. Miliard, které pohltí toto hraní na vojáky, mohli bychom pronikavěji použíti na sociální účele. Bude tedy naším úkolem urychliti zrušení militarismu. Nejprve myslím musí býti uskutečněno zavedení 14měsíční doby služební. Výmluva pana ministra národní obrany, že nemůže zavésti 14měsíční dobu služební pro nedostatek poddůstojníků z povolání, postrádá jakéhokoliv věcného odůvodnění. Česká generalita vypracovala již v roce 1920 dva návrhy zákonů, jež přivádějí 14měsíční služební dobu ad absurdum. V těchto návrzích zákonů navrhli, aby služební doba byla při presenčním stavu 80.000 mužů omezena na 7 měsíců a při stavu 120.000 mužů na 12 měsíců. Vynikající vojenští odborníci dokázali, že k dokonalému vojenskému výcviku je třeba pouze 166 dnů nebo 5 měsíců. Z toho vychází, že beze všeho možno zavésti 14měsíční dobu služební.