Kvituji proto s povděkem prohlášení ministra soc. péče dr Czecha, jež učinil nedávno v rozpočtovém výboru, kdy zdůraznil naléhavé a brzké řešení palčivé otázky nezaměstnanosti jednak zlepšovací vládní novelou o státním příspěvku podle gentského systému a jednak účelným vybudováním veřejného zprostředkování práce a zvýšenými státními investicemi a jinými vhodnými opatřeními.

Jde o to, aby bez odkladu provedena byla novelisace zákona o gentském systému podpor v nezaměstnání, a to v pronikavém zlepšení. Odborové organisace dělnické plnily v tomto směru více než svoji povinnost a proto je první povinností státu, aby větší měrou než dosud přispíval na péči o nezaměstnané.

Jest jisto, že státní investice a dodávky mohou při včasném a účelném provádění mírniti nezaměstnanost a zjednati možnost nejen práce, ale i výdělku.

Při této příležitosti chtěl bych zejména zdůrazniti, že dosavadní systém státních dodávek, pokud se týče zvláště textilního průmyslu, je nejen nedostatečný, nýbrž nestojí vůbec na výši doby. Zadává se v době dobré nebo normální zaměstnanosti a na dobu, kdy projevuje se větší nezaměstnanost, se nepamatuje, a když, tedy měrou nedostačující. Je to snad tím, že státní dodávky v tomto ohledu nejsou soustředěny v jednom ministerstvu a že několik ministerstev bez společného a jednotného plánu zadává rozděleně a bez ohledu na poměry, jaké se projevují.

Objednávky látek nebo jiného zboží zadává ministerstvo národní obrany stejně jako ministerstvo pošt, železnic nebo jiné vysoké státní úřady. Soustředěnost a plánovitost v této důležité věci byla by nejen na místě, nýbrž je to nutné zejména v této době, kdy zaměstnanost počíná hodně váznouti a kdy je možno účelným plánem předcházeti nebo zmírňovati nezaměstnanost v odborech nejvíce postižených, a to zejména v textilním průmyslu. Organisace státních dodávek musí býti jednotná a musí míti určitý hospodářský plán. Dosavadní praxe neodpovídá poměrům, je těžkopádná a příliš byrokratická, což není prospěšné státu ani hospodářskému životu.

Nechci hospodářské poměry líčiti černěji, než ve skutečnosti jsou. Hospodářská krise není sice ještě katastrofální a nepostihuje všechna odvětví výroby, jak bývá často tvrzeno z některých kruhů, ale přesto je nutno řešiti všechny otázky, týkající se hospodářského života a hlavně životního postavení dělného lidu vhodnými a včasnými zákonitými opatřeními. Bylo by příliš pozdě řešiti věci, když pokles hospodářských poměrů jeví se býti katastrofální. Hospodářský život nejen v našich domácích, ale i mezinárodních poměrech podléhá určitým změnám. Po vzestupu dostavuje se pokles a právě na tuto dobu poklesu musíme býti připraveni.

Je proto třeba věnovati všechno úsilí pro zvýšení životní úrovně širokých vrstev pracujícího lidu. Životní míra dělného lidu je u nás ještě nedostatečná a souvisí úzce s nízkou kupní silou všech zaměstnanců a velké části spotřebitelů. (Tak jest!)

Mzdová úroveň pracujících vrstev je naprosto nedostatečná. Dokazuje to statistika ústřední sociální pojišťovny z r. 1928, tedy v roce, kdy jsme měli dobrou hospodářskou konjunkturu. Z počtu 2,488.252 zaměstnanců, kteří jsou zaměstnáni v různých oborech práce, bylo 1,339.722 zaměstnanců a dělníků, jejichž mzda činila denně od 6 do 18 Kč, čili od 36 Kč týdně do 108 Kč týdně. Tedy více než 50% zaměstnanců z uvedeného počtu vydělalo něco málo přes 100 Kč týdně. Dělníků, kteří vydělali od 130 do 186 Kč týdně, bylo 749.227. Zaměstnanců, které měli 200 Kč a vyšší týdenní mzdu, bylo celkem 398.323. Avšak podle jedné kapitoly státního rozpočtu vidíme, že na příkl. na jednoho trestance připadá v tomto státě ročně náklad 9.653 Kč. Z uvedeného počtu 2 a 1/2 mil. zaměstnanců bylo však pouze 121.812, kteří vydělali ročně pouze 9.300 Kč, převážná část ostatních vydělala daleko méně.

Na tomto příkladě je viděti nedostatečná mzdová úroveň nejen soukromých, nýbrž i veřejných zaměstnanců. Tyto nedostatečné mzdy a platy dělníků a zaměstnanců nikterak nepřispívají k tomu, o čem se v této sněmovně tak často hovořívá, totiž ke zvýšení našeho domácího odbytu a ke zvýšení kupní síly vůbec. Mám za to, že stát by měl zde předcházeti určitým dobrým příkladem. Naše mzdová úroveň nedá se srovnati s výší mzdové úrovně dělnictva v západních státech evropských. Má-li se projeviti opravdový a skutečný zájem na povznesení celkových hospodářských poměrů u nás, pak nutno varovati před tím, co snižuje životní úroveň pracujícího lidu, který je současně hlavním a největším spotřebitelem v našem celkovém hospodářském životě.

Vítáme proto snahu pana ministra zásobování, který v tomto směru snaží se uplatniti to, co má sloužiti k ochraně spotřebitele i ke zvýšení životní úrovně a také to, aby docilováno bylo určitého vyrovnání mezi výrobcem a spotřebitelem. Výroba a celý hospodářský život musí změniti svou dosavadní praxi. Výroba a celý hospodářský život nemůže se podřizovati jen a jen zájmům soukromých jednotlivců anebo kapitalistických skupin, ale musí se také podřizovati zájmům veřejným, a to směrem dolů k nejširším vrstvám spotřebitelstva.

Ponejvíce je to z kruhů výrobních a průmyslových, odkud se velmi často volá po státním zásahu, to jest, aby stát pomáhal k udržení a k oživení výroby a zabránil poklesu hospodářského podnikání. Již z toho je vidět, že zasahování státu nesmí se díti jednostranně, nýbrž musí se uplatňovati ve směru zájmů celé široké veřejnosti a tím i širokých vrstev spotřebitelů. V tomto směru bude naše strana uplatňovati všechny snahy, aby životní míra pracujícího lidu nebyla snižována, nýbrž zvyšována, má-li u nás nastati opravdový vzestup hospodářských poměrů a hospodářského rozvoje.

Chtěl bych se ještě dotknouti kapitoly celně ochranářské a politiky obchodních smluv. Naše stanovisko je známé: jsme pro odstraňování a snižování celních přehrad. Jsme si vědomi toho, že naše republika je státem, který je většinou odkázán na vývoz do ciziny. Každé další zvyšování celních sazeb znamená znemožňovati hospodářské styky s cizinou a řádné obchodní smlouvy, které by uvolňovaly vývoz naší práce do světa. Vzhledem na celkovou strukturu výrobního, průmyslového a obchodního podnikání u nás nemůžeme dělati politiku jednostranně zvyšované celní ochrany.

Poměry, jak se nyní vyvinují, přikazují dělati politiku hospodářsky prozíravou a cílevědomou. Již jednou zmínil jsem se o nadcházející hospodářské krisi. Máme skutečně krisi, nejen drobných zemědělců, nýbrž i krisi státních zaměstnanců a hlavně krisi dělníků. O krisi v jednom z největších průmyslových odvětví, a to v průmyslu textilním, lze již mluviti, i když není rázu bezprostředně katastrofálního. Nepatřím k těm, kteří chtějí krisi zvětšovati anebo o krisi mluviti, když jí není. Ale silná deprese v textilnictví je beze sporu vážnou předzvěstí hospodářské krise vůbec.

Lze to spatřovati v bilanci zahraničního obchodu za měsíc leden 1930, zejména v dovozu surovin. Bavlny dovezeno o 217 vagonů a v hodnotě o 237 milionů méně než loňského roku v témž měsíci. Vlny dovezeno o 30 mil. Kč méně. Vývoz bavlněných výrobků poklesl o 8 mil. Kč a u vlny o 15 mil. Kč. Z toho lze usuzovati. že poměry v textilním průmyslu jsou nejisté a že nejvíce je postiženo dělnictvo. Tak na př. zaměstnával brněnský vlnařský průmysl před vypuknutím války okrouhle 18.000 dělníků, koncem r. 1929 zaměstnával již pouze 15.023 dělníků, tedy téměř o 3000 méně. Přes 14 firem, a mezi nimi velké závody, zastavilo úplně provoz.

Podobná situace jeví se i v jiných místech, v centrech textilního průmyslu.

Při této situaci je však známo, že výdělky textilního dělnictva jsou nedostatečné a oproti druhým hlavním odborům téměř nejnižší. Jsme však přesvědčeni, že textilní průmysl i při svém nynějším rozsahu nepracuje vedle svých zisků dnes s takovými ztrátami, aby nemohl platiti obstojné mzdy. Naopak projevují se snahy reakcionářské ve směru snižování dosavadních mezd. Racionalisace v tomto průmyslu provádí se nikoliv shora, nýbrž zdola, a to převážně na účet dělnictva. Stupňování pracovní výkonnosti až k fysickému vyčerpání není řídkým zjevem. Je zjištěno, že téměř na 50% textilního dělnictva je nemocno. Tento stav je naprosto neudržitelný. Je to důsledek velice nedostatečných mezd a výdělků, které jsou příčinou podvýživy a fysické i zdravotní vyčerpanosti. (Souhlas.)

Chci zdůrazniti, že v žádném průmyslovém odvětví není práce přes čas využitkována tak, jako v textilnictví. Z počtu 15,183.893 odpracovaných hodin přes čas za rok 1928 připadá téměř plných 40% na textilní průmysl. Zde je potřebí přísného zásahu ministerstva soc. péče, aby neodůvodněnou prací přes čas nerozmnožovala se nezaměstnanost textilního dělnictva a zaměstnanectva vůbec. Nechceme podlamovat možnost rozvoje průmyslu a výrobního života, ale nemůže býti v zájmu veřejném i státním, aby dělnictvo platilo udržování průmyslu a podnikání svým naprostým živořením. Že není toto moje tvrzení pouhým tvrzením, mohu doložiti tímto případem. Na Slovensku v Turč. Sv. Martině a Báňskej Štiavnici byl založen textilní podnik pro výrobu pleteného zboží. Hlavní ředitelství tohoto podniku nalézá se v Turč. Sv. Martině. Oba podniky zaměstnávají asi přes 400 dělníků, ponejvíce dělnic. Mzdové poměry v tomto podniku jsou ty nejhorší. Průměrná mzda v úkolu obnáší 60 až 70 hal. na hodinu. Jen několik dělnic vydělá za 14 dní 150 Kč, ale jsou dělnice, které vydělávají ještě méně, ba jsou případy, že dělnice vydělaly si za 14 dnů pouhých 15 Kč a také 8 Kč. (Slyšte!) Musely ještě doplácet na jízdu z práce a do práce. Při takovýchto přímo žebráckých mzdách udělují se dělnicím ještě vysoké pokuty. V tomto závodě nedodržuje se normální pracovní doba. Pracuje se 15 až 17 hodin denně bez zvláštního příplatku. Placenou dovolenou dělnictvo dosud vůbec neobdrželo. (Slyšte!)

Všechny intervence v tomto směru vyzněly na prázdno nejen od naší organisace, ale i prostřednictvím samotného pana starosty v Turč. Sv. Martině. Nechci tento křiklavý případ zevšeobecňovati, ač podobných zjevů je více. Při tom Slovensko je země, kde textilní průmysl až na málo míst se stěží udržel, nikoliv že by neměl pracovitého dělnictva, ale z příčin jiných. Jestliže se majitelé uvedeného závodu odvolávají na to, že založili tento podnik, aby slovenské dělnictvo mělo práci a nemuselo za výdělkem do ciziny, pak nemohu se ubrániti pocitu, že takovéto podnikání nemůže býti sociálním požehnáním, nýbrž sociální bídou nejvyššího stupně.

Průmysl, výroba a podnikání v hospodářském životě a národě musí míti vyšší funkci, než jen přehnaně ziskovou a spekulační lačnost. Každý zisk, který nevyčerpává plnou hodnotu práce, který nevykořisťuje, je ziskem nejen oprávněným, nýbrž i produktivním, poněvadž napomáhá prosperitě každého podnikání a je na prospěch dělníka, jako konsumenta a celé veřejnosti.

To je smysl skutečné a opravdu vědecké racionalisace a hospodárnosti ve výrobě, proti které socialismus se nestaví. Nikoliv náhlé zbohatnutí, ale zdokonalení výrobního procesu a organisace výrobní, zlevnění výrobků, zlevnění všeho, co se potřebuje k slušnému sociálnímu a kulturnímu životu, toť úkol moderního hospodaření a podnikání ve službách veřejnosti. Jinak společnost a její hospodářství nebude vycházet z krisí a z třídních sociálních konfliktů. V tomto směru nesou se všechny snahy soc. demokratické a s nimi společně musí se nésti i snahy opravdových přátel demokratického, sociálního a kulturního pokroku. Hlasujeme-li pro státní rozpočet i přes některé naše kritické, ale jinak věcné námitky, tož v přesvědčení, že dáváme republice, jejíž oporou je pracující lid, jako nejpočetnější vrstva obyvatelstva tohoto státu, co ji přináleží.

Lid dává rád, ale očekává, že i na jeho nezbytné a naléhavé potřeby bude pamatováno. O to se chce naše strana poctivě a energicky přičiniti. Ovšem, že to nezávisí všechno jenom od naší strany, nýbrž i od těch druhých. To ukáže velice blízká budoucnost. (Výborně! - Potlesk.)