Věci postupují nezadržitelně. Říkáme pracujícím lidem, že v tomto boji musí učiniti všecko, aby zajistili jednotnou frontu pracujících vrstev. My jsme líčeni jako třištitelé hnutí dělnického, říká se, že my bojujeme proti sociálně demokratickým dělníkům, kterým nadáváme. Nebojujeme proti dělníkům. Mluvíme-li o sociálfašistech, pak míníme aparát a vůdce a ty, kteří se vědomě dávají do služeb boje kapitalistického. Avšak sociálně demokratické a indiferentní dělníky chceme spojiti ve skutečnou jednotu do boje. Hájíme jednotu bojujícího proletariátu a sociálfašisté pracují všemi prostředky, aby tuto frontu roztříštili. To je velký boj, který se vede mezi námi a sociálfašisty. Sociálfašističtí vůdcové jsou ve vládě s Kramářem, tam chtějí vésti dělníky, dělníky roztříštiti, část jich zdržeti od boje proti systému kapitalistickému, část postaviti do služeb kapitalistické racionalisace a kapitalistických plánů válečných atd., a my komunisté vedeme boj o tyto dělníky, také o pracující sedláky, abychom je dostali do jedné fronty. My víme, že tohoto cíle - jednoty pracující třídy, dosáhneme teprve po vítězství revoluce. Ruští bolševici zřídili jednotu dělnické třídy. Nyní je naší úlohou zříditi zde takovou jednotu tak dalece, aby byl proletariát dosti silný k tomu, aby celý tento systém rozbil. My říkáme pracujícím, že mají vytvořiti jednotu, aby nebyli závislými na vůdcích sociálfašistických a zrazováni jimi v každém boji; mají si vytvořiti stávkové výbory, jednotnou organisaci, v boji proti fašismu mají si vytvořiti obranné organisace [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.], aby mohli pro tuto jednotu pracovati a bojovati, aby byli schopni zabrániti imperialistickému plánu válečnému. Ve všech těchto bojích musí pochopiti, že z tohoto kapitalistického zmatku, z této kapitalistické krvavé anarchie hrozí přímo nebezpečí válečné, které má býti bezpodmínečně uskutečněno. Pokud trvá tlak kapitalistického systému, není jiného východiska, než to, kterým šli ruští dělníci a sedláci.

Říká se nám: Čekáte na válku! [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.]

My říkáme pracujícím: Budete-li posláni na frontu, i proti imperialistickému státu, na příklad proti Maďarům, kde se vám řekne, že je to boj proti Horthymu - zatím co my tu máme právě takový fašismus - nebojujte proti dělníkům a sedlákům na druhé straně, sbratřete se s nimi. [Další věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1930 podle §u 9, lit. m), jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.] My však nečekáme na tuto válku. Naopak, kapitalisté cítí všude, jak se blíží nová revoluční vlna, jako v roce 1914 - a Kerenský nám prozradil, jak carství cítilo, že se blíží vlna revoluční, a proto sáhlo k válce - je fakt, že ve všech kapitalistických zemích se zdvíhá revoluce, aby veštvala imperialisty do tohoto dobrodružství, aby šibenicí a stanným právem udusila revoluční hnutí anebo je svedla do vod vlasteneckých. Sociálfašisté se namáhají vychovati z dělníků vlastence, aby, vypukne-li válka, na všechno se zapomnělo, aby dělníci řekli, my neznáme stran, jen občany československé, kteří musí svou vlast hájiti. Avšak věci se mají tak, že právě proto, poněvadž se blíží revoluce, vynořují se všecky tyto plány a naší snahou jest nečekati na válku, nýbrž co možno předejíti imperialistickou válku, dovésti proletářskou revoluci k vítězství, než se imperialistům podaří nové statisíce dělníků veštvati do vzájemného vraždění. Nevíme, co dříve přijde. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 19. února 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy.] (Souhlas a potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Nahlédnutím do stenografického protokolu jsem zjistil, že p. posl. dr Stern ve své řeči užil urážlivých a pobuřujících výrazů. Volám jej za ně k pořádku. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. dr Rosche.

Posl. dr Rosche (německy): Velevážení pánové! Žijeme v dobách hospodářsky velmi těžkých. Přes to se domnívám, že metodami kol. Sterna poměry nezlepšíme. Domnívám se, že právem mohu tvrditi, že nás nemohl přesvědčiti o správnosti své soustavy. Pozorujeme-li věc důkladně, není panství v sovětském Rusku přece nic jiného, než diktatura několika málo jedinců.

Pozorujeme-li nynější hospodářské poměry, mohli bychom se lehce přikloniti k jistému pesimismu, a přece tvrdím, že tento pesimismus byl by nesprávný, naopak, ke skutečné práci, k překonání těchto těžkých poměrů patří jistá míra optimismu. Ovšem při projednávání různých materií budeme se také musiti učiti překonávati značně vysoký byrokratismus, budeme se musiti učiti mysliti hospodářsko-politicky, kde půjde o hospodářskou politiku, abychom na její místo nekladli politiku národní nebo osobní boj. Ve světové politice dožili jsme se politické likvidace Locarnem a Kelloggovým paktem, dožili jsme se likvidace války v Haagu, ale chybí nám ještě likvidace odzbrojení a u rozhodujícího ministra pro věci zahraniční začíná již také poznání, že se musí nyní zabývati hospodářskými věcmi. Bylo by velkou chybou, kdyby dnes politikové a státníci posuzovali poměry, v nichž žijeme, v úzkých hranicích a kdyby nehleděli dále za ně. Dnes je státně egoistický názor pro posuzování poměrů nesprávný. Musíme si zvyknouti mysliti evropsky, poněvadž pouze evropský názor bude a musí býti pro budoucnost jedině rozhodující, a to evropský názor nejen z nejkrajnější nutnosti, nýbrž i v poměru k Americe. Znovu konstatuji, že si Evropa musí býti vědoma úplné závislosti na Americe, a chce-li uniknouti úplnému hospodářskému zotročení Amerikou, jest jen jediná cesta, pak půjde jen o to, aby se pochopilo, že velká evropská hospodářská území patří k sobě. Jest přece velmi podivu hodné, že při likvidaci války, že při konferenci znalců v Paříži předsedala Amerika, jest podivu hodné, že ve velké mezinárodní bance pro reparační platy předsedá Amerika, ale ještě podivuhodnější jest, že při rozhodujícím rozdělení břemen v Haagu žádný Američan nebyl, poněvadž si Amerika řekla: O rozdělení břemen a reparací a amerických pohledávek poperte se hezky mezi sebou! To jsou myšlenky, jež při látce, kterou projednáváme, nesmíme nechati nepovšimnuty, poněvadž k hospodářskému míru Evropy dostaneme se jen, postavíme-li se na evropské stanovisko. Při tom se stanoviska Československa musíme si konečně jednou ujasniti, že tento názor jest již proto nutný, poněvadž jako malý stát podléháme vlivu světového, zvláště evropského hospodářství, ale naopak nemáme na svět a na evropské hospodářství nejmenšího vlivu. Jsme strhováni do víru hospodářských zmatků a nezbývá nám nic jiného, než čekati, až se poměry všeobecně zlepší. Jestliže dnes mluvíme o zdolání československé krise, v rámci státu můžeme jí čeliti jen částečně, jen v úzkých mezích možností ve státě, zásadně jsme však závislí na událostech, na zdaru evropského a světového hospodářství.

Většinové strany nynější koalice stojí před státním rozpočtem v téže situaci jako před předchozím. Státní rozpočet byl předložen, aniž jsme mohli spolupracovati o jeho sestavení. Děkuji kolegovi Knirschovi ze strany národně-socialistické, který, pokud jde o myšlenku spolupráce o rozpočtu a také případnou účast na hlasování, ukázal správnou cestu. Tento výsledek jest zvláště cenný z toho prostého důvodu, poněvadž ani většinové strany nejsou nikterak spokojeny s projednáváním rozpočtu, neboť také většinové strany nabyly se svými návrhy, které podaly ve výboru, téže zkušenosti jako oposice. To budiž nestranně zjištěno. A tím budiž naznačeno, že rozpočet znamená dnes ještě vítězství byrokratismu, že rozpočet není dílem demokracie. Tyto poměry se musí změniti. Na druhé straně budiž nestranně konstatováno, že oposice, právě tak jako většinové strany, kritisovaly přísně věcně a že kritika není věc jedině oposice. Na právo kritiky má nárok rovněž i většina, to vyvěrá již z různého složení koalice. Kritika dnešní většiny má velkou přednost v tom, že dnes nemáme žádného koaličního tajemství, nýbrž že se rozdíly v názorech vyrovnávají pleno foro, projednávají se před veřejností, a to jest veliká přednost. Uvážíme-li dnes omezenou řečnickou dobu k projednávání rozpočtu v plenu, domnívám se, že mohu toto omezení právem nazvati bezprávím. Neboť přes největší loyalitu předsedy dr Černého rozpočet jest projednáván rychle tím způsobem, že se urychluje projednávání ve schůzích ve dne v noci a omezuje-li se pak ve sněmovně řečnická lhůta, byl bych pro to, aby se projednávání ve výboru dostalo většího práva veřejnosti přizváním žurnalistů. Slyšeli jsme zprávu generálního zpravodaje p. dr Hnídka a musím říci, že, uvážíme-li rozsah a věcnost zprávy, jest to velká a namáhavá práce. Za to zaslouží díků a uznání. Ve zprávě chyb však jedna věc, to jest, že se nezabývá výkladem pana ministra financí. Právě to jest třeba, pane kolego, poněvadž výklady pana ministra financí dr Engliše, sledujeme-li je po 4 léta, jsou směrodatné pro sestavování rozpočtu - a máme-li býti úplně poctiví - většinou také pro byrokratické projednávání rozpočtu. Byl jsem rád, že pan generální zpravodaj, pokud vím po prvé, s veřejného místa ve sněmovně měl odvahu ostře kritisovati věci, které nejsou v pořádku, mám zde zvláště na mysli veřejnou péči o nemocné. Zcela zvláště také děkuji předsedovi rozpočtového výboru, panu dr Černému, za jeho osobní odvahu, jak se postavil k otázce menšin, jak se postavil k otázce menšinových škol. Pan kol. Hampl, český sociální demokrat, pronesl podobná slova již při rozpravě o vládním prohlášení. Pane dr Černý, bez výhrady uznáváme také vaše stanovisko, které jste k tomu zaujal. Ale pánové, jest k tomu třeba jedné věci. Názory rozhodujících politiků českých vyžadují, aby byly také realisovány a provedeny. (Souhlas.)

Jestliže zcela krátce prohlásím, že podle mého mínění rozpočet má neobyčejně veliký politický význam, pak způsob, jak se projednává, který záleží do dnešního dne pouze v kritice, jest nemožný. Pan generální zpravodaj, který podle mého mínění ani dnes ještě není zcela nakloněn změnám ve výboru a v plenu, nalezl vlastně ve své zprávě sám východisko, prohlásiv, že, jestliže se poměry u nemocnic nezmění, učiníme to v parlamentě. To jest cesta, že nesmí rozhodovati bezvýhradně kritika, nýbrž, že jako výsledek kritiky, celkem shrnuto, musí nám býti také umožněno provésti prakticky změny ve výboru a rovněž i ve sněmovně. V tom smyslu dal jsem panu ministrovi financí dr Englišovi praktický dotaz: Jak se sestavuje rozpočet v praxi? Prohlásil, že se do konce dubna zpracuje látka pro rozpočet v jednotlivých odborech a nyní, domnívám se, že došedše k novému názoru o nutnosti možných změn, musíme počíti, ať většinové strany či oposiční, přednášeti jednotlivým odborům svá přání k rozpočtu do dubna a při projednávání ve výboru pak kontrolovati, zda tato přání byla splněna. (Posl. Knirsch [německy]: Rozpočtový rok měl by trvati od dubna do dubna!) Na lhůtě vlastně v této věci nezáleží, stačilo by také, kdybychom začali s rozpočtem v říjnu a byli s ním hotovi do konce prosince, to jsou 3 měsíce, které by úplně stačily. Zajímaly by nás také pokyny, které vydalo ministerstvo financí podle výroku pana dr Engliše jednotlivým odborům, poněvadž na těchto pokynech záleží možnost našich návrhů. V souvislosti s tím budiž mi dovoleno, abych jako člen většinové strany konstatoval, že pokládám za velmi zvláštní, že včera při zprávě generálního zpravodaje byl přítomen ve sněmovně jediný ministr a že při rozpravě vidíme na ministerských křeslech jediného ministra. To jest výsměch parlamentarismu a potvrzuje nynější krisi a z této krise nevyjímám ani poslance. Podíváte-li se do zasedací síně - je nás 300 poslanců - jest to podívaná, vidíme-li nepatrnou účast sněmovny na rozpravě. Voličstvo, lid, by se podivili a všichni by nás poslali k čertu, kdyby viděli tuto neúčast na nejdůležitějším problému roku, na němž vše závisí. (Potlesk.)

Rozpočet pro r. 1930 jest z části pod příznivými, z části pod nepříznivými auspiciemi. Pro každý stát jest nesmírně důležité, aby měl měnu, zvláště zlatou měnu pevně podloženou. V této věci vyřídili jsme nedávno měnový zákon. Budiž přímo řečeno, že jako druhý příznivý znak máme reparace, vyřízené pro Československo snesitelně a přiměřeně. Přiměřeně do té míry, že pan ministr financí jest s to, uhraditi je v letošním rozpočtu z reserv. Jinak jest tomu s krisí, kterou prožíváme a která se od sestavení rozpočtu velmi podstatně zhoršila, která dokonce i od výkladu pana ministra financí vzala na sebe docela jiný obraz. Musíme se zabývati otázkou, jaký vliv bude míti krise na rozpočet. Klidně bychom mohli tvrditi, že rozpočet pozbyl již vlastně rovnováhy. Není-li tomu tak, příčina toho jest jen v tom, že ministr financí má dnes jednu až dvě miliardy reserv v rozdílu mezi rozpočtem a závěrečným účtem. Rozpočet v tak zvané rovnováze 20, 30 miliony aktivní, 20, 30 miliony pasivní je teorie. Rozhodují jen skutečné poměry podle závěrečného účtu a od těchto dvou rozdílů, od těchto dvou bodů jsme ještě příliš daleko, prostě proto, poněvadž není trvale možno, aby úkoly, ať rázu sociálního nebo hospodářského, byly trvale hrazeny z reserv. Můžete snad pro tuto chvíli vzíti z reserv jednorázové výdaje, ale jak můžete chtíti hraditi z reserv trvalé rozpočtové zatížení? To je nemožné. Pan ministr financí má v této chvíli těžkou situaci. To přiznáváme beze všeho. Všichni jen od něho chtějí, nikdo nechce nic dát. Všichni chtějí mnoho, všichni chtějí jíti do krajnosti a bude to krušná práce najíti střední cestu, cestu podle rozpočtu snesitelnou.

Dovolte mi, abych pronesl své tvrzení, které neustále přednáším a budu přednášeti také v této rozpravě, abyste se o něm rozhovořili, že totiž výdaje rozpočtu jsou nepoměrně vysoké. To neodčiní ani okolnost, že rozpočet jest stabilní. Proto zůstává zachována výše výdajů, kdežto na druhé straně nevidíme poměrný užitek a zisk pro stát ve stoupnutí spotřeby atd. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.) Že je správné mé tvrzení, že totiž výdaje státní jsou příliš vysoké, o tom svědčí výklad pana dr Engliše po 4 léta. Jestliže dnes konstatujeme jako přednost rozpočtu jeho aktivitu a stabilitu, musíme také v téže souvislosti upozorniti, že rozpočet jest příliš vysoký a tu jest přece velmi zajímavé, co konstatoval nynější ministr financí roku 1927: "Ukazuje se, že nejen státní, nýbrž také hlavně samosprávní a celkové zatížení jest u nás příliš vysoké a trvale neudržitelné." Roku 1928 prohlásil ministr financí Engliš: "Rozsah veřejného zatížení jest u nás ještě příliš vysoký, překáží konkurenční způsobilosti, zmenšuje reální spotřebu. Nosnost obyvatelstva a národního hospodářství tvoří přirozené hranice pro celkový možný rozsah výdajů a úkolů". Konečně ještě prohlásil: "Pasivní hospodářství znamená finanční, valutní a hospodářský rozvrat." Musíme vlastně zkoumati, zda tato věta z r. 1928 neplatí ještě také r. 1930. Proto dovolil jsem si v rozpočtovém výboru také otázku o měně. Nikoliv principielně, nýbrž z prostého důvodu, aby veřejnost věděla, že velké a obrovské milionové fondy, ať již jde o sociální pojištění nebo o jiné, jsou kryty, aby se opět nemohlo státi, aby si někdo za tak velikou částku mohl koupiti housku, jak to přinesl národohospodářský život v minulosti. Roku 1929 prohlásil dr Engliš: "Rozsah veřejných rozpočtů počínaje státem a konče obcemi jest pro nás stále ještě nepoměrně vysoký, jak patrno ze struktury úhrady." R. 1930 řekl: "Výdaje jsou poměrně velmi tísnivé. Hodnotiti tíživost výdajů státní správy nelze, leda v souvislosti s výdaji ostatních veřejných svazků. Vždyť výdaje všech veřejných svazků ve státě činí solidární celek, jednotné břemeno národního hospodářství a poplatníku je jedno, kterým svazkem je zatížen." Právě v této souvislosti je podle zjištění minulých let úhrn veřejných výdajů příliš veliký. Jestliže ministr financí, který má u Čechů velkou vážnost jako odborník, po 4 roky neustále konstatuje, že státní výdaje jsou příliš vysoké, musili byste přece již konečně začíti se snižováním tam, kde jest to možné, aniž někdo utrpěl ztráty nebo ucítil tlak po stránce národohospodářské a sociální. K tomu musily by raditi i nové, změněné poměry.

Pánové! Státní rozpočet jest v rovnováze, jest aktivní, kdežto rozpočet zemí, okresů a obcí jest téměř úplně pasivní. Tvrdím tedy, že se aktivita rozpočtu udržuje jednak na vrub zemí, okresů a obcí a jednak na vrub národního hospodářství. Stát, jako souhrn samosprávy, nemůže trvale snésti, aby aktivitu vykupoval na útraty podřízených svazků. A dokud se finanční správa neodhodlá zjednati zde nápravu, musí se také státní rozpočet dostati do téže situace jako rozpočet samosprávních svazků. Chci uvésti praktický příklad. Kdyby dnes parlament provedl v příjmech takové škrty, jako to udělaly zemské výbory u okresů a obcí, bylo by po rovnováze státního rozpočtu. O této věci se ještě zmíním; ale příčiny jsou jasné, každý je vidí, jen se musíte také odhodlati, abyste konečně jednou těchto rozhodujících zásad hospodářského myšlení také použili. Tvrdil jsem, že státní rozpočet jest za druhé příliš vysoký na vrub národního hospodářství. Pozorujeme-li dnes poměry, docházíme k všeobecnému poznání, že celé hospodářství Evropy, zvláště také Československa, prožívá krisi. Odvažuji se tvrditi: Dlužno již rozlišovati mezi krisemi dřívější doby a krisí dnešní. Krisi neprožívá jen zemědělství, nýbrž postihuje i obchod, průmysl i živnosti stejnou měrou, naopak den co den se zhoršuje a přivádí státní zaměstnance, soukromé zaměstnance a všechny pracující lidi do hrozné situace hospodářské tísně. Tato krise se proto lišší od dřívějších, poněvadž její následky a její zatížení působí na celé národní hospodářství mnohem hůře než kdy jindy. V letech 1921 a 1922 národohospodářské těleso zesílilo, dnešní krise, stejně intensivní, působí ve velké části celého hospodářství úplný převrat. Neboť nezapomínejte, že od této doby, od vzniku Československé republiky, celé národní hospodářství jest téměř nepřerušeně zatěžováno řetězem nejtísnivějších břemen. Začněte kapitolou válečných půjček, dávky z majetku, zvýšením přímých a nepřímých daní. Jděte dále, všimněte si rozsahu sociálních závazků; nemocenské pojišťovny i s ústřední sociální pojišťovnou činí přes 1600 milionů; a nezapomeňte, že rozdíl během let vyvinul se v neprospěch celého hospodářství hlavně tím, že celé hospodářství dostalo se do soukromého zadlužení průměrně 100 miliard. Nyní uvažte celkovou částku tohoto kapitálu, který se odčerpává z národního hospodářství, připočtěte k veřejným dávkám, přirážkám ve formě daní, poplatků, cel a sociálních břemen, břemena soukromohospodářského rázu, která, počítáme-li levný úrok, činí 6 až 7 miliard, a pak pochopíte, že během doby a všemi zjevy celé hospodářské těleso, bez ohledu na stav a povolání, bylo dnes tak oslabeno, že prudká krise, tkvící v základech, musí míti ohromné a kruté následky a vydá velkou část hospodářství všanc zkáze. Poznáte to zvláště také z toho - v té věci mi všichni dáte za pravdu - že následkem těchto zjevů vše se soustředí v několika málo, avšak mocných rukou, což se projeví ve velkých kapitálových reservách a částkách u velkobank. Dnes stojí soukromé hospodářství pod ohromným tlakem vysokého zúročení bankovního kapitálu, poněvadž bankovní kapitál nedovede s penězi nic jiného, než stavěti velké kolosální stavby, ačkoliv právě v těchto dobách musil by pro ně nalézti umístění v jiných hospodářských účelech. V této souvislosti také bych jednou rád ve vší veřejnosti upozornil socialistické vrstvy: Rozlišujte jednak mezi velkokapitálem a velkoprůmyslem a na druhé straně mezi průmyslem středním a drobným. Dnes střední a drobný průmysl bojuje o svou existenci právě tak jako obchodník, rolník, živnostník, úředník a dělník. To budiž jednou jasně řečeno, a nechť se pro příště nestane, aby všechno bylo házeno na jednu hromadu. (Posl. Geyer [německy]: Proto potřebujeme peněžní reformu, bezúročné peníze!) To je jiná kapitola, která se nedá vyříditi jedním dechem. Jestliže dnes stojíme před konstatováním této ohromné krise, musíme také pátrati po jejích příčinách. V dřívějších letech prožili jsme inflace peněz, které z velké části zničily velké hospodářské hodnoty. Dnes prožíváme z velké části dobu inflace výroby, jejíž opačné zjevy budou míti téměř stejné následky. Jestliže dnes vidíme, že státní hospodářství vedle všech zjevů krise stojí ještě před velkými problémy, jak Engliš uvádí, před rekonstrukcí financí samosprávných svazků, před jednotlivými nouzovými opatřeními pro státní zaměstnance, pensisty, válečné poškozence, před úpravou učitelských platů, před sanací bratrských pokladen, reformou gentské soustavy, táži se: jak rozřeší ministr financí všechny tyto problémy, které jsou přece hlavně sociálního rázu, když na druhé straně poměry v dnešních hospodářských dobách kladou na něho tak velké požadavky? To jest jistě důležitá kapitola, aby se konečně jednou rozumně postupovalo v reorganisaci veřejné správy. Engliš to nazývá obrovským kolosem "státní správy". A tiše k tomu připojuje: "Tento kolos nemůže dnes nikdo zvládnouti." Tvrdím, že i Englišova ruka jest příliš slabá, aby zde přivodila náležitou organisaci, ale to jest příliš dalekosáhlá, příliš důležitá kapitola, která se konec konců týká veškerého úřednictva samotného. Dnes se musí konečně úřednictvo se vší vážností pustiti do racionalisace celého zřízení a musí samo provésti změnu a upraviti úřední činnost. Máme dosti ministerstev, ale kdyby některé ministerstvo mělo oprávnění, bylo by to ministerstvo pro racionalisaci veřejné státní správy a veřejné správy vůbec. Tu by bylo práce! S tohoto stanoviska vám prohlašuji, že racionalisace veřejné správy jest vůbec nejožehavější a nejdůležitější otázkou. Do této souvislosti patří také praktická práce, abyste se konečně odhodlali vymýtiti tolik práce na prázdno, jak ji dnes vidíme, a k tomu účelu budete se musiti odhodlati, určiti konečně příslušnost jednotlivých ministerstev, což dodnes nemáme. Z toho vzniká ohromné množství kompetenčních sporů a zbytečné práce, čemuž bylo by lze lehce zabrániti, a tu dávám za pravdu kolegovi Mackovi, že často by stačil telefon, a dávám za pravdu také kol. Bergmanovi, českému národnímu socialistovi, že nerozhoduje na prvém místě restrikce, neboť s restrikcí nemáte štěstí jestliže 30 lidí restringujete, přijmete jich 40 - nýbrž jest třeba začíti s rozumnou prací u úřednictva a s pojmem odpovědnosti jednotlivce za jeho službu. Řekněme to lidově: Kdyby dnes soukromé hospodářství pracovalo tak jako veřejná správa státu, za krátko by všecko šlo k čertu. Na druhé straně se to všechno konec konců mstí ovšem opět na hospodářském tělese.

Nemám bohužel tolik času, abych mohl poněkud podrobněji promluviti o celé té otázce. Ale v této souvislosti musím přece se vší vážností upozorniti, že všechny vrstvy musí si býti konečně jednou vědomy zpětného odrazu ve vývoji celého hospodářství a proto se domnívám, že nemá smyslu, jestliže v těchto dobách na příklad pan ministr financí myslí, že musí přilévati olej do ohně, jestliže tak drsnými výrazy mluví o daňové morálce obyvatelstva jako nedávno. Neboť pak musili bychom ostří obrátiti a tázati se po morálce státní administrativy a přišli bychom pak k tomu, že tato nynější nemorálnost má svůj důvod v nesprávném chodu administrativy, což se naopak projevuje ve špatné daňové morálce obyvatelstva. Nechť si právě dnes úřednictvo ministerstva financí jest vědomo, že tisíce existencí bylo zničeno tím, že nebyla vyřízena depurační akce, poněvadž lidé nemohli čekati 3, 4 roky na vyřízení žádosti, zatím pod tlakem věřitelů byli hospodářsky zničeni. Jest to mravné, kdy dlužník daní, který se octl v oprávněné nouzi, má přece oprávněný nárok na rychlé vyřízení své žádosti? Kdo dává rychle, dává dvakrát. Zde byla by na místě morálka. Jest to mravné, když jsou na obyvatelstvo vysílány revisní komise, které byly až do r. 1927, do vyřízení daňové reformy, nezákonité? To jest také nemorálnost. Než nechme žertů. Přestaňte konečně šikanovati obyvatelstvo mluvením o daňové morálce. Všechny vrstvy obyvatelstva platily až do vykrvácení, výjimky potvrzují jen pravidlo. Prosil bych, aby také pan ministr financí takovéto své výroky změnil. Mluvme úplně jasně o daňových nedoplatcích, které podle vývodů pana zpravodaje činí přes 5 miliard, s dávkou z majetku přes 7 miliard. Pane doktore Hnídku, a pane dr Černý, vzpomeňte si, jak jsem při projednávání daňové reformy několikrát prosil ve výboru ministra financí: "Pane ministře, vyřiďte kapitolu daňových nedoplatků do roku 1927 odděleně." Celé hospodářství bylo by se octlo v úplně jiné situaci, kdybyste se byli odhodlali nezávisle na nových běžných daních projednati kapitolu daňových nedoplatků. To se nedá vyřídit od zeleného stolu v Praze, to se musí jít ven mezi lidi, usaditi se v okrese, pozvati si zástupce obchodních komor a obecního starostu, zeptati se jich, jaká jest situace, a pak se věc vyřídí. Dlouhodobým poshověním byla by se poskytla obyvatelstvu úleva, dnes jest většina dlužných daní nedobytná. Přestaňte již stále opakovati, že v dobrých létech konjunktury mohly býti daně zaplaceny. Před chvílí mluvil jsem o celém procesu odčerpávání kapitálu z hospodářského tělesa a prohlašuji vám, že v mnoha případech jde dnes o otázku, buďto provozovati podnik dále a dáti dělníkovi zaměstnání, anebo zaplatiti daně. Musí-li někdo zaplatiti tolik daní, jak se na něj nahrnuly kumulací daní, nebude míti peněz k dalšímu vedení podniku. Takto přemýšlí člověk stojící v praktickém životě, který se nezabývá teorií, který na vlastním těle cítí velké krutosti a velké nespravedlivosti daňové prakse. Proto nikdy neustanu žádati parlament a ministerstvo financí, aby nově zorganisovaly úvěrnictví, které by umožnilo veškerému hospodářství, ať již to bude zemědělství nebo živnost, obchod a průmysl, aby dostaly dlouhodobý a levný úvěr, aby byly sproštěny ohromné úrokové míry, které hospodářství nesnese. Tato celá otázka musí býti prakticky upravena a není to tak těžké, jak si představujete, a prosím pana ministra financí: Domnívá-li se, že této úpravy lze dosíci spojením zemských ústavů Hypoteční banky se Zemskou bankou, nechť to provede, aby hospodářství, živnosti, obchod a průmysl konečně jednou mohly dostati dlouhodobý levný úvěr. Proto dotkl jsem se také ve výboru fondového hospodářství Československa, poněvadž jest dalekosáhlého významu, jak se uloží oněch mnoho miliard, které se hromadí ve fondech. Tu shledáte, že žádný fond nevrací zdrojům, z nichž jest nasycován, nic. Pánové, žádné hospodářství toho trvale nevydrží. Musíte seznati tento odčerpávací proces a musíte dáti prostředky k napravení.

Řekl bych několik slov k finančnímu zákonu a prosím ministra financí, aby finanční zákon příště upravil tak, aby subvence byly vypláceny čtvrtletně. Finanční zákon ustanovuje, že se subvence vyplácejí teprve v posledním čtvrtletí. Dámy a pánové! Kdo žádá o subvence? Ústavy, které potřebují nutně peněz, nemůžete přece nechati 3/4 roku čekati, neboť potřebují příspěvků pravidelně každého čtvrtletí. Druhý bod finančního zákona, o jehož vysvětlení prosím, poněvadž se mi ho ve výboru nedostalo, jest ten, že v článku XIX, který jedná o přebytku daní, vidím rozdíl proti dřívějším létům. V dřívějších letech stálo ve finančním zákoně: Přebytek přes 5% z daně důchodové, daně výdělkové atd., plyne do fondu pro umořování dluhů, kdežto letos se říká: "Převýší-li výnos . . . . po skutečném zaplacení záloh na učitelské platy podle čl. IV rozpočtenou částku, jest další výnos z daní těch odvésti do zvláštního fondu ve smyslu čl. XVII." To jest novota, poněvadž podle této stylisace, než může plynouti přebytek do fondu na umořování dluhů, musí se nejprve zaplatiti 800 milionů Kč zálohy na učitelské platy, kdežto, jak se zdá, v předešlých letech tomu tak nebylo, zálohy na učitelské platy naopak šly ze všeobecné pokladny správy a dnes ještě jdou na vrub zemí a oněch korporací, které na ně mají přispívati.

Jedním z nejbolavějších a dnes snad nejdůležitějším bodem celého rozpočtu jest kapitola "Státní podniky". Jestliže dnes výnos zdrojů, daní, cel a poplatků bude menší, musí se stát postarati na jiné straně o náhradu, nechce-li, aby musil výdaje omeziti. Promiňte, ale obchodník nemůže pochopiti, že podniky nebo podnikové hospodářství, činící ročně přes 8 miliard, může vynésti jen několik milionů čistého zisku. Zde budeme musiti přikročiti k pronikavé organisaci pošt a železnic; pánové, nic nepomůže, té věci se nevyhnete, musíte se do toho dát.