Zbytečné dvojjazyčné úřadování komplikuje především tento aparát, činí jej těžkopádným, činí nutným přijímání nových lidí nebo pohlcuje síly lidí již ustanovených a béře jim možnost pracovati v jiném oboru. Před časem se říkalo, a právě německá strana křesťanskosociální zdůrazňovala, že prý bude velikou výhodou, že nyní bude míti obyvatelstvo příležitost uplatňovati vliv na chod politické správy. O tom přirozeně není řeči, v žádném okrese nemá obyvatelstvo, pokud jde o politickou agendu okresních úřadů, možnost do věci nahlédnouti nebo možnost něco zaříditi. Říkalo se: Bylo nutno odstraniti dvojí kolej ve správě. Dnes však máme tu skutečnost, že na všech kolejích jede byrokracie, a je, to bych zde rád zdůraznil, jedním z úkolů, jedním z účelů, které jsme si dali, když jsme se zúčastnili na vládní většině, uskutečniti znovuzřízení samosprávy, působiti k tomu, aby zardoušená samospráva byla opět přivedena k životu. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Jiným dílem občanského bloku je zákon o obecních financích. Ten učinil obce úplně závislými na byrokracii. Nechci dnes již vůbec o tom mluviti, zde na tomto místě a v lidu venku bylo o tom tak mnoho mluveno, že o tom již nechci mluviti, jak je neslýchané, že se někdo v tomto věku propůjčil k tomu, aby dělal takový zákon. Přivedlo se to tak daleko, že dnes již prostě není možný v obcích řádný rozpočet, že dnes již žádná obec nemůže vůbec rozpočet dělati. Pak zavedeno bylo zařízení, že nadřízený úřad může všechny rozpočty obcí podle své libovůle měniti, obcím bylo z jejich dřívějších příjmů tak mnoho odňato a bylo to přikázáno t. zv. dotačnímu fondu, že téměř všechny obce jsou nuceny obraceti se na tento fond o přispění a nyní se to přivedlo tam, že v zemských úřadech se rozpočty obcí vyřizují nejnesmyslnějším, nejhloupějším způsobem. Přešlo se takřka k racionalisaci hlouposti, v zemských kancelářích se pracuje o běžném svazku, rozpočty se prostě jeden po druhém seškrtávají, aniž pánové, kteří s tou věcí mají co činiti a mají tyto škrty prováděti, byli s to, aby se zabývali touto látkou poněkud podrobněji. Vychází jeden nesmysl za druhým. Uvedl bych příklad, jakých je snad na tucty, avšak příklad, který zvláště mluví. Jistá obec obdržela od zemské správy příkaz, aby ze zdravotních důvodů postavila infekční pavilon.

Tento rozkaz byl podepsán zemským presidentem Kubátem. Když obec tomuto příkazu vyhověla a zařadila příslušné výdaje do obecního rozpočtu, byla tato položka zemskou správou opět škrtnuta a výnos, který tento škrt prováděl, nesl rovněž podpis téhož zemského presidenta Kubáta. Zákonem o finančním hospodaření obcí rozbíjí se úplně v obcích mravnost, poněvadž dochází k těmto četným škrtům, musejí obce při sdělávání rozpočtu přiměřeně pamatovati také již na tyto škrty. Na takové jednání se lidé zařídí a východní zásady obchodu byly již také vneseny do obecní správy. Nejtěžší však ze všeho je přirozeně skutečnost, že zákonem o finančním hospodaření obcí byla sociální činnost obcí téměř znemožněna a že dnes v době hospodářské krise, v době, kdy obce by měly míti povinnost pomoci obětem hospodářské krise, většinou nemají k tomu možnosti. Myslím proto, že mám říci, že jedním z nejvznešenějších úkolů, které jsme si vytkli, je prosaditi obnovení svobody obcí a s tohoto místa bych rád prohlásil, že naše strana nenechá jediného pokusu, aby v tomto směru nepůsobila a aby tomuto působení nedopomohla k plnému výsledku.

Největší starost, jež nás tísní, hlavní podnět k tomu, že jsme vstoupili do vlády, je však skutečná hospodářská krise, krise, jež dnes, kdy je teprve v počátcích, nabyla již tak strašné formy a o které musíme se obávati, že bude dlouhého trvání a že nejtěžším způsobem dolehne na široké, široké vrstvy obyvatelstva. Nejprve se ovšem mluvilo venku mezi lidem jen o krisi zemědělské. Noviny, a to nejen noviny zemědělců, nýbrž i městské noviny, byly naplněny články o zemědělské krisi. Postupně bylo vtlučeno do mysli, že zemědělství prožívá zoufalou bídu a když to bylo tak daleko, když se všeobecně mluvilo o této těžké krisi v zemědělství, přišel známý agrární návrh na cla, který, kdyby byl býval honorován tak, jak byl podán, byl by býval musil míti opravdu těžké následky pro veškeré obyvatelstvo. Byli bychom bývali mohli počítati s tím, že by snad v první chvíli nenastalo veliké zdražení, že však by se muselo při stoupajících cenách na světovém trhu počítati se silným zdražením chleba. Co navrhovatelé snad přehlédli, je skutečnost, že uzákonění tohoto celního požadavku bylo by vedlo k tomu, že by obchodní smlouvy s mnohými státy musely býti vypovězeny a že by bývaly těžko možny nové obchodní smlouvy na ochranu a na podporu našeho průmyslu. Byli bychom museli počítati se stoupnutím a zesílením naší průmyslové krise. Tedy drahý chléb a nezaměstnanost, nový pokles kupní síly obyvatelstva, další ničení vnitřního trhu, zvýšení bídy lidu bez trvalého zisku pro celé zemědělství, to by byly bývaly důsledky. Proto bych řekl, že naprosto nepřehlížíme krisi v zemědělství. Nejsme stranou zemědělcům nepřátelskou. Co se o nás v tom směru povídalo, to vše šlo stranou. My sociální demokrati stojíme na stanovisku, že každá společensky nutná a užitečná práce má dojíti své mzdy, tedy také práce zemědělcova. Nevidíme však ve clech všemocný lék jako pomoc pro zemědělství. Můžeme si představiti, jak možno dospěti k zcela jiným metodám, aby bylo zemědělství pomoženo. Víme, že dnes schází soustavné hospodaření, že ještě v tom ohledu stojíme daleko za jinými zeměmi. Můžeme si představiti, že naše zemědělství bude musiti přejíti k tomu, že bude nutno provésti určité přeměny ve výrobě, aby bylo dosaženo přiměřeného výtěžku hospodářství. Rovněž vidíme také veliký užitek pro zemědělství v tom, kdyby byl usnadněn styk mezi výrobci a spotřebiteli. Jsme také rádi ochotni vykonati vše, abychom pomohli pěstitelům dobytka a drobným zemědělcům. K tomu je třeba přiměřeného zásobení krmivy. Jsme rádi ochotni pomáhati po stránce daňového zákonodárství, aby zemědělství bylo pomoženo k vzestupu. Musíme však míti jen stále na mysli, že nesmíme učiniti žádného kroku, jehož důsledkem by bylo přivoditi jednostranná pomocná opatření pro okamžik, avšak zároveň těžké poškození jiných velkých mas lidu. Nesmíme zapomínati, že snižování kupní síly obyvatelstva nemůže býti přirozeně také užitkem pro vyrábějící stavy ve státě.

Co však je, třebaže sebe více uznávám, že zemědělství se nachází ve znamení krise, to vše, co v tom směru musí zemědělci vytrpěti, proti tomu, co postihlo průmyslové dělníky? V rozpočtovém výboru přednášel ministr sociální péče číslice, které byly jemu resortem dodány, o nezaměstnanosti a poukázal na to, že tyto číslice nemohou býti vyčerpávající, že tyto státní číslice zachycují jen počet oněch dělníků, kteří se o podporu přihlásili, že počet osob skutečně práci ztrativších je již mnohonásobně větší a že také tento počet, čítající již statisíce, stále ještě nevystihuje tu celou bídu, protože máme celé veliké skupiny podniků, v nichž se pracuje částečně, ve kterých se pracuje jen několik dnů, dva, tři nebo čtyři dny v týdnu, kde tedy lidé v den výplaty jdou domů s minimálním výtěžkem práce a musí tudíž snášeti krutou bídu. Jak tito lidé žijí, o tom se ovšem v novinách, které dovedly tak mnoho podávati zprávy o krisi v zemědělství, píše málo nebo nic. Vidíme-li dnes, jak tito ubozí lidé seberou posledních pár krejcarů, které ještě mají, nebo zastaví oděv a za tyto peníze si pak nakoupí mýdla, leštidla na obuv a pod., chodí to prodávati po domech, přirozeně jsou nejbližší četnickou stanicí zadrženi, ztratí své zboží a nad to ještě čeká je trest, vidíme-li, jak tito lidé dnes trápeni nouzí, hnáni starostí o ženu a dítě, obětují vše, co jim dosud pýcha a cit pro čest zakazovaly dělati, vidíme-li, jak mnozí z těchto lidí jsou stlačeni na žebráckou existenci, představíme-li si, jak strašné utrpení je údělem žen a dětí těchto lid, pak musíme říci, že plným srdcem vítáme opatření, která ministr sociální péče chystá jako nejbližší pomoc pro tyto lidi a dlužno nesmírně litovati, že v době dřívější, v době dobré konjunktury, tehdejší vládce v ministerstvu sociální péče a tehdejší vláda vůbec nedovedli učiniti přiměřeně větší opatření na potírání následků krise. Vítáme tedy tato opatření, vidíme v nich pokus, aby byla poskytnuta rychlá pomoc, ačkoliv také pan ministr sociální péče, náš soudruh ze strany dr Czech již upozornil, že všemi těmito pomocnými opatřeními může přirozeně vykonati jen malý zlomek toho, co sám uznává za nutné. Víme, že později bude nutno sáhnouti k důkladnějším metodám, avšak vítáme také, že ministr sociální péče se vší zřejmost poukázal že mnohé z toho se nestalo, co jinak by se bylo stalo, kdybychom zde měli msto nynější koalice režim občanského bloku, že především nemůže býti pomýšleno, aby v této chvíli byla omezována ochrana nájemníků. Je to jeden z nejdůležitějších hospodářských problémů, o kterém bych zde rád řekl několik slov, ochrana nájemníků a podpora stavebního ruchu. Tato otázka měla býti rozhodnuta 27. října a byla rozhodnuta tak, že strany, které se vyslovily pro zrušení ochrany nájemníků, byly lidem poraženy. Nepochopitelným, řekl bych z národnostně-politického hlediska nepochopitelným, zdá se mi jen chování strany nacionální k této otázce. Její referent bytový svolává nyní na příští neděli konferenci do Liberce, jež má býti projevem protestu proti prodlužován vázaného bytového hospodářství, a vzpomenul bych zde toho, že cílem nacionální politiky musí býti především, aby velikost, zdraví a síla vlastního národa byla zachována a zvýšena. Komu prospívá to, co je také stranou nacionální tím sledováno, zrušení ochrany nájemníků? Nepatrné menšině národa a při tom dlužno se ještě obávati, že majitelé domů přece nezůstanou navždy se svým objektem svázáni, že objekty jsou prodávány a že výsledek toho, o co se tu usiluje, může býti jen zvyšování cen pozemků, divoká spekulace na útraty zbídačení soukmenovců. Zpívají se písně o domovu, dovedou se nalézti krásná slova při různých domácích slavnostech, v novinách, při schůzkách a pod., domov, domov je jedním z hesel, a titíž lidé, kteří káží tuto lásku k domovu a stále ji mají v ústech, ničí veliké části soukmenovců bez rozpaků, vše to, co možno shrnouti pod pojem "domova" a ničí to, aby menšině opatřili možnost lehkého výdělku. S druhé strany se dělají plány a kdyby zde stál občanský blok, kdyby ten pán, který dnes mluvil proti rozpočtu, ačkoliv on sám před časem jej spolupřipravoval, ačkoliv on sám za to mravně a skutečně je odpověden, kdyby tento pán dnes ještě byl ministrem, kdyby toto ministerstvo občanského bloku bylo zůstalo u vesla, bylo by to nastalo, na druhé straně se spekuluje na zvýšení činží, na valorisaci nájemného, na sedmi až osminásobek a nájemníci jsou utěšováni, že se mohou opět odškodniti přiměřenými mzdovými požadavky a mzdovými boji. V téže době, ve které o tom mluví - a jestliže si dáte práci a budete čísti o jednání, k němuž dojde příští neděli v Liberci, shledáte, že i ještě dnes při tom zůstávají - v téže době se v průmyslu všude dělají pokusy aby mzdy byly sníženy, hospodářské krise, nouze dělnictva, nouze dělníků o práci má býti využito, aby mzdy byly stlačeny. Představte si jen, zda možno to nazývati národnostní politikou, jestliže statisíce dělníků nacházejí se v bídě pod těžkým mzdovým útiskem nebo mohou býti opatřeni jen skrovnými podporami, trpí nedostatečnou výživou, jestliže v téže době by došlo k rušení zákona o ochraně nájemníků! Toto zrušení ochrany nájemníků znamenalo by skutečně rozsudek smrti pro nesčetné rodiny. Je příznačné, že titíž lidé, kteří k tomuto rušení ochrany nájemníků dali radostně svůj souhlas, sami vždy mluví o svatosti manželství, ačkoliv tu bez obav ničí manželství, roztrhují rodiny a ničí všechny základy rodinného života. Prohlásil bych proto zde, zdůrazňuje to, co již řekl ministr sociální péče ve výboru, že sociálně-demokratická strana nedá se získati pro takové plány. Čeho je naléhavě třeba, to je přiměřená podpora stavebního ruchu. Nyní ovšem víme, že zde v tomto státě nemůžeme dosíci nic podobného, jako na př. bylo vykonáno ve směru vybudování obytných domů městem Vídní, v obci, ve které sociální demokracie má dvoutřetinovou většinu, avšak také uvnitř koalice, ve které dnes stojíme - a to chceme lidu slíbiti, a to lidu dodržíme - nasadíme vše, abychom zachovali lidem přístřeší, těm lidem, kteří dnes takového přístřeší nemají, abychom pomohli je vybudovati; ať druzí mluví venku fráze o národě a domovu, my však nasadíme vše, abychom pozvedli a zlepšili zdraví a sílu svého národa.

Sociální péči schází vůbec neobyčejně mnoho. Vzpomínám na př. zákona, který byl vydán občanským blokem, kterým se jednou chtělo udělati hodně mnoho reklamy, a o němž se pak později rádo nemluvilo, poněvadž se přišlo k názoru, že je nemožno se jím chlubiti. Myslím zákon o podpoře, péči, pomoci pro přestárlé, tyto směšné příspěvky, které se činí závislými na přečetných kautelách a které se také většině těch, kteří tento příspěvek nejen potřebují, nýbrž také na něj mají nárok, odpírají tím, že se byrokracii daly pokyny, aby tento zákon prováděla tak, že musí býti žádost jedna za druhou zamítána. U okresních úřadů leží ještě celé balíky tiskopisů, které tenkráte vydány byly na odmítání, aby tito lidé byli připraveni o svůj nárok. Nynější ministr soc. péče vydal pokyn, že tento zákon má býti liberálně prováděn a očekáváme, jak bych výslovně rád řekl, že příslušné úřady také tomuto příkazu vyhoví.

Máme zákon o vyživovacích příspěvcích pro příslušníky osob, které nastoupili ke cvičení ve zbrani. Tento příspěvek činí 1·80 Kč na osobu a den, ve větších městech 2 Kč. Není to mnoho, je to směšná podpora při dnešních cenách, je to, přepočítáte-li to na cenu zlata, přímo ostuda, že se nepovolila větší částka. Avšak ani tyto vyživovací příspěvky nedávají se dnes ještě všem, kteří na ně mají nárok. U řady okresních úřadů zařídili si to tak, že se od žen žádá průkaz jejich neschopnosti k výdělku, jestliže uplatňují nárok na tento vyživovací příspěvek. Nebéře se ohled na to, že tyto ženy nejsou často vůbec ani s to, aby šly za výdělkem, že mají doma 2, 3 malé děti, jež potřebují péče a ochrany, a takto jsou prostě beze všeho připravovány o to, co by jim patřilo. Řekl bych, že si velmi přejeme, aby úřady byly s plným důrazem upozorněny, že takové praktiky se již netrpí.

Velmi mnoho bylo mluveno o bídě staropensistů také v době dřívějšího občanského bloku. Zůstalo stále při slibech. Byla-li nějaká schůze staropensistů, šlo tam několik pánů z tehdejších vládních stran a pronášelo krásné přednášky, jež vyznívaly v tom, že se těmto ubožákům musí pomoci. Nebyla však přinesena žádná pomoc. S důvěrou doufáme, že se nám podaří, aby se těmto staropensistům dostalo práva. Nejde zde jen o to, že tito lidé musí dostati pensi, ze které by mohli poněkud obstojně žíti, jde zde také o odškodnění za bezpráví, jež nemůže býti ospravedlněno. Přece jde u staropensistů o lidi, kteří přece v době své aktivity vykonali vše, a je nesmyslné, že se jednomu dává podstatně menší pense než druhému, poněvadž šel, nebo byl poslán, nebo byl donucen jíti do pense o nějakou dobu dříve.

Avšak i těm, kdo jsou ještě v činné službě státní, patří jiná péče než ta, jež byla obvyklou v době občanského bloku. V této době byl vládními opatřeními zájem státních zaměstnanců těžce poškozen, životní úroveň našich státních zaměstnanců je podstatně pod evropským normálním průměrem. Zde se musí říci, že tak utlačení, starostmi o obživu týraní soudci, učitelé a zaměstnanci vůbec nejsou žádnou výhodou pro stát a národ.

Řekl bych ještě slovo k národnostní otázce. My němečtí sociální demokrati stavěli jsme se již ve starém Rakousku proti každému národnostnímu omezování práv. Každý, kdo zná dějiny starého Rakouska a naše dějiny ve starém Rakousku, ví, jak jsme my sociální demokrati tento boj vedli. Národnostní šovinismus setkal se v nás vždy s nejrozhodnějšími odpůrci. Ačkoliv jsme pro to částí svého vlastního národa, která byla popichována národnostními šovinisty a vedena klamnými cestami, byli opovrhováni a líčeni jako méně věrní příslušníci svého národa, jako lidé méně si vědomí své národnosti, nedali jsme se ani na okamžik odvrátiti od této cesty boje za spravedlnost. Vzpomínám, že před více než 30 lety dali jsme praktickým myšlenkám pro národnostní uspokojení výraz v programu, který jsme si dali, že jsme vytvořili rozhodnou frontu proti každému druhu národnostního imperialismu, který se v tehdejším Rakousku projevoval, ať na poli kulturním nebo v jiném oboru. Každý, kdo byl ve starém Rakousku národnostně utlačován, nalezl v německých sociálních demokratech přítele a spolubojovníka proti tomuto národnostnímu útisku. Tak chceme také zde v tomto státě býti bojovníky za mír mezi národnostmi a od prvního okamžiku nenechali jsme nikoho o tom pochybovati. Avšak řekl bych, že předpokladem míru mezi národnostmi je obnovení skutečného právního stavu. Není nám poslouženo krásnými řečmi, sliby, za nimiž nic nevězí, u všech národností v tomto státě musí býti živá vůle k tomuto národnostnímu smíru a musí se proměniti ve skutek. Víme, že celé strany žijí z boje národnostního, zpátečnictví žije a velmi mnozí mají z toho užitek. Chudí všech národností platí náklady tohoto národnostního boje. Protože tomu tak je, protože dělníci jsou ti, kteří v národnostním boji nemají z toho užitek, nýbrž spíše jím musí těžce trpěti, bude smíření mezi národnostmi dílem pracující třídy, protože pracující třída v nejvlastnějším zájmu, v zájmu hospodářském a kulturním, bojuje za smír mezi národnostmi. Velikou nadějí šovinistů všech národností bylo, že se jim podaří vraziti mezi dělnictvo klín, který by trvale dělnictvo rozrazil tím, že by dělnictvo nebo veliká část jeho byla zaujata pro národnostní šovinismus. Přes tuto velikou naději měšťáků byl již učiněn škrt, stala se ostudou, v okamžiku, kdy na Smíchově před 2 lety zástupci české a německé sociální demokracie sešli se k společnému sjezdu, k sjezdu, jehož ohlas mezi dělnictvem na německé i české straně byl velmi značný. Tento sjezd znamenal, že český třídně uvědomělý, sociálně demokraticky organisovaný a duchem sociální demokracie zaujatý český dělník poznal, že nikdy nemůže nalézti ve svém českém měšťáctvu svého přítele a přirozeného spojence a že německému dělníku dal poznati, že jen spoluprací mezi německými a českými dělníky může býti poslouženo zájmům dělnické třídy v tomto státě. Věděli jsme, že tímto způsobem přivedeme nejen dělnictvo o velký a krásný kus kupředu, nýbrž že tím také budeme s to, abychom v důležité otázce smíru mezi národy učinili řádný nápor. A z podobných důvodů šli němečtí a čeští sociální demokrati také společně do vlády, aby společně sloužili lidu: Společně také z této vlády vystoupí a budou spojenými silami venku v oposici bojovati, kdyby se to ukázalo nutným. Dosavadní vládní methody stály ovšem tisíce a tisíce německých dělníků a zaměstnanců místo, dovedly utlačování německých dělníků uspořádati nejrůznějšími prostředky, němečtí dělníci byli vyhazováni ze státních podniků, odstraňováni z pošty a železnic a propouštěni z nejrůznějších státních úřadů. Pracovalo se také nepřímo, když při zadávání státních dodávek byly činěny příslušné klausule, jejichž konečným účelem bylo, aby německý dělník byl odstraněn. Tento systém musí přestati. Byly spáchány těžké hříchy na poli školství, velká část německého školství byla těžce utlačena, z části zničena, mnohé, přemnohé z našich dětí jsou nuceny choditi celé hodiny, aby vůbec mohly navštěvovati školu, byly jim zavřeny školy, jež trvaly po dlouhá léta, a byla provozována politika menšinových škol, jež musela působiti přímo směšně, jež nebyla ani v zájmu českého národa, v německých školských okrscích vystavěly se pro tři, šest nebo deset českých dět školní paláce, zároveň se však opomnělo zříditi školy v českých městech s četným obyvatelstvem, takže také české děti z těchto míst musí často konati velmi dlouhé cesty. Venku v německých krajích neštítili se částečně ani páchati přímo lup duší. Musí se zde říci, že se takovým způsobem nemůže vytvořiti mír mezi národnostmi. Je jenom jedna cesta v otázce školské, t. j. znovuzřízení národnostní školské samosprávy. To není pro nás vedlejší věcí, otázkou podřadného zájmu, není pro nás jen věci výchovy nebo odbornických úvah, je to pro nás otázkou národnostního uspokojení vůbec. Dnes ovšem zaměstnávají nás podstatně naléhavější otázky, vytvořiti chléb a práci, zajistiti existenci statisíců, pečovati o přístřeší, to jsou ty otázky, jež v této chvíli na nás naléhají, avšak nejbližší otázkou po chlebu a přístřeší je přece otázka duševní vzdělanosti. Nechť se nikdo v tom neklame: Německá sociální demokracie, německé dělnictvo vůbec, se nikdy nepropůjčí k tomu, aby v této otázce ustoupily, nikdy nedají padnouti požadavku po samosprávě ve školství. Bylo-li dosud vládní zásadou šetřiti, šetřiti přirozeně na poli zdravotní péče, bytové péče, vzdělanosti, pak toto šetření úplně přestalo v okamžiku, kdy šlo o militarismus. Jemu byly hrnuty peníze plnýma rukama. Zde snižovati bude jedním z nejbližších úkolů. Slavili jsme Locarno, teprve před několika málo dny slyšeli jsme zde slavnostní a krásná slova o výsledku konference v Haagu, avšak to, co ještě dnes dáváme na militarismus, je v hrozném nepoměru ke všem těm mezinárodním mírovým řečem. Proto žádáme snížení peněz, jež se vynakládají na militarismus, snížení služební doby, úlevy ve vojenské službě také pro děti dělníků a žádáme vůbec o snížení válečného ducha.

Nebylo příliš mnoho času, aby byl vypracován nový rozpočet, který by byl naplněn novým duchem. Avšak již nyní bych řekl, a to platí pro celou dobu, po kterou budeme v této koalici: Všechno, co zde bude učiněno, ponese přirozeně znak kompromisu, bude zatíženo vadami kompromisu. Sněmovna vypadá právě tak, jak chtěli míti voliči, aby vypadala, a zastoupení zájmů dělnických je právě o 30 mandátů slabší, které byly odhozeny komunistům. Řekl bych však: veškerou sílu, kterou jsme zachovali, kterou máme, chceme užíti ve prospěch lidu, dnes v této koalici, zítra, bude-li nutno, jinde. Znamení doby jest: Národ v bídě. Naším úkolem, jak jej pojímáme, bude, jak vždy sociální demokrati chápali svůj úkol, pomáhati utlačenému lidu a všechno vynaložiti, abychom jej přivedli k vzestupu a pokroku. (Souhlas a potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. dr Tiso.

Posl. dr Tiso: Slávna snemovňa! Pomer slovenskej ľudovej strany, menom ktorej mám česť hovoriť k rozpočtovej predlohe na rok 1930, určuje a dáva mi smysel k môjmu prejavu.

Slovenská ľudová strana napriek tomu, že svoj štátotvorný charakter zachováva, odmietavé stanovisko zaujať musí k tejto rozpočtovej predlohe, nakoľko podľa našej starodávnej parlamentárnej praxe odhlasovanie rozpočtu znamená vlastne prejav dôvery k vláde.

K tejto vláde slovenská ľudová strana dôveru nemá. Nemáme dôveru k tejto vláde, lebo pre jej úzky stavovskostrannícky charakter nemá potrebnej štability a následkom toho ani svojej akčnej iniciatívy. Na troskách násilne rozbitej občianskej koalície mala sa utvoriť nová väčšina, väčšina štabilnejšia, väčšina s demokratickejším programom a väčšina nie tak jednostranne pribarvená, ako bola by koalícia občianska. (Posl. Hlinka: Boli by bývali v Haagu lepšie na nás hľadeli!) A po dlhom, až na úkor prestiže štátu sa preťahujúcom vyjednávaní zrodila sa väčšina, početnejšia síce než bývala, ale kto by si trúfal byť prorokom, či je ona i štabilnejšou. (Posl. Tomášek: Počkáme si!) Pýtam sa len, kto by mal smelosť byť prorokom? Netvrdím, že nie je štabilnejšia, ale dovolím si pýtať sa. Zrodila sa síce väčšina z viacerých demokratických složiek, než pozostávala väčšina občianska; kto však o tejto demokratickej väčšine opovážil by sa tvrdiť, že väčšmi riadi sa zásadami demokratickými než oná reakčnou nazývaná väčšina občianska? (Potlesk poslanců slovenské strany ľudové.) Zrodila sa síce väčšina až trojbarevná, na místo tej tak zv. jednostranne pribarvenej, kto však nesledoval by so záujmom urputný zápas bariev v kalejdoskope politickom so zvedavosťou, že ktorá barva vyhodí druhú, aby tá pestrosť nebola tak jednostranná? Lebo pestrosť je síce lahodným odpočinkom pre oko ľudské a je okrasou života, ale nie je bázou štability politickej. (Výborně!) A jestli kde, tak pri politickom režíme je bezpodmienečne potrebná štabilita. Jestli k niektorému politickému režímu obyvateľstvo má mať dôveru vo štátnom živote, to je prvá podmienka, aby politický režím bol štabilný. A tejto väčšine napriek jej ohromnej početnosti, akou sa dosiaľ žiadna väčšina ešte nehonosila, práve pre jej pestré sostavenie najväčšmi chýba táto štabilita. Neblahé následky tohoto zla, príšerné následky dedičného hriechu ukazujú sa na krátkom živote väčšiny. Prišla na svet s veľkou chuťou vládnuť a nezmohla sa ani na sostavenie vlastného svojho programu, a pri predstavení sa tejto snemovni oná nová koalícia musela sa spokojiť so stručným konštatovaním: Pokračovať budeme v programe starej koalície. A že bezprogramovosť táto väzí hlbšie než v zmätku ťažkého porodu, je vidieť, že "Lidové Noviny" ešte i 5. februára t. r. prinášajú čo prvotriednu senzáciu na prvej strane, že koalícia, tá nová veľká koalícia, má už svoj malý program.

Pri pestrom složení dnešnej väčšiny a pri nezkrotnej stranníckosti jej složiek ani nie je možné, aby to ináč šlo. (Výkřiky posl. Hlinky.) Stavovské zariadenie a složky sú mnohorazy nutné k odčineniu krivdy a nesprávnosti toho ktorého stavu. Lebo k odčineniu krivdy potrebné je živelnej sily, ale k riadeniu normálneho života mimo živelnej sily potrebné je niečo iné, lebo normálny život riadi sa vyrovnávanm rozličných záujmov. K tomu už nestačí živelná sila, lebo stavovsky organizované složky sú viac-menej organizovanou sobeckosťou, ktorá nevie sa zriecť svojho záujmu, lebo neuzná záujem druhého. Túto vyrovnávajúcu silu priniesť môže len strana všenárodná, ktorá už v organizačných prvkoch hľadí na záujmy všetkých vrstiev. Že ohromná väčšina dnešného režímu nemá žiadnej štability a tým ani agility, nutno pripísať tomuto nedostatku. V štátnom živote je žiaducné, aby vo správe štátu striedaly sa složky triedné, nemalo by sa však pripustiť, a to práve v záujme práceschopnosti tej ktorej väčšiny, aby väčšina zo samých triedne jednostranných složiek sa sostavovala bez pribratia silnej složky všenárodnej. Len cieľom konštatovania fakta, bez toho, že by to malo vyznieť ako inkriminácia pre kohokoľvek, poznamenávam, čo je ináč všeobecne známe, že po prevrate nielen u nás, ale po celej Europe vtedy, keď všade vládla socialistická väčšina, s roka na rok rástla hospodárska depresia a nezamestnanosť. (Výkřiky. - Posl. Tomášek: Vinou socialistů?) Konštatujem len faktá. Príčinnú spojitosť môžem na zvláštnu debatu previesť. A musel prísť nesocialistický režím, a to nielen u nás, ale aj inde, aby hospodárska situácia sa zlepšila a upadla nezamestnanosť. Tiež len konštatujem, že poľnohospodárska kríza vypukla u nás vo výške najhroznejšej vtedy, keď stavovský reprezentant poľnohospodárstva, strana agrárna, bola a je na vrchole svojej moci a nevidieť, že kríza uvolňovala by sa následkom zasahovania tohoto činiteľa. A aby v konštatovaní fakta ešte ďalej som šiel, pripomínam štatistiku nezamestnanosti z doby novšej, keď socialistický režím znova sa ujma. U nás opieram sa o výrok pána ministra soc. pečlivosti v rozpočtovej debate v rozpočtovom výbore učinený, že celkový počet nezamestnaných u nás je asi 150.000 až 180.000, to je podľa jeho výroku o jednu tretinu viac, než bolo vlani v takomto čase. V Nemecku začiatkom tohoto roku bolo asi 1,770.000 nezamestnaných, asi o 70.000 viac, než v predošlom roku v tom istom čase.

Koncom decembra malo Rakúsko nie menej ako 226.567 podporovaných nezamestnaných, tedy o 70.000 viac, než bolo pred mesiacom. (Výkřiky. - Posl. Zeminová: Jaká je v Rakousku vláda?) To činí tá veľká vodová hlava, Viedeň, ako sa hovorí. Celé Rakúsko nie je priemyslové, to ráčite vedieť lepšie. V Anglii koncom decembra počítalo sa 1,510.000 nezamestnaných proti 1,270.000 koncom októbra. O 2 až 6% stúpnul počet nezamestnaných vo Spojených štátoch, Kanade a Austrálii. Faktá zaiste smutné, ale dostatočné, aby pozorovateľa sociálnych pomerov pod jednostrannou vládou pobádaly k posúdeniu životaschopnosti takéhoto režímu.

Je pravda, že v našom dosavádnom politickom živote asi päťročné obdobie patrí t. zv. rudo-zelenej koalícii, teda režímu koalície dvoch stavovsky vyostrených skupín. No, kto zabudol by ale pripomenúť hneď pri konštatovaní tohoto fakta i to, že práve tento režím pripravil a umožnil, čo by dotiaľ žiadon politik v republike nebol za možné držal - utvorenie občianskeho bloku? Je teda v záujme samej stavovskej složky, aby k prevádzaniu svojho programu sdružovala sa nie s protivnou stavovskou složkou, z čoho nemôže vzniknúť kladná akčná sila v prospech celku, lež musí byť zárodkom ukojovania protichodných záujmov bez ohľadu na celok. To je samozrejmé. Ale vláda, ktorá nemá, lebo nemôže mať na zreteli záujem celku, nemôže si ani nárokovať dôvery.