Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, a nebude-li námitek, přistoupíme nyní k projednávání dalšího, 2. odstavce pořadu. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Budeme tedy projednávati odstavec 2. dnešního pořadu, jímž jest:

2. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se prodlužuje platnost opatření Stálého výboru o zatímním vedení státního hospodářství (tisk 207).

Zpravodajem výboru rozpočtového jest p. posl. dr Hnídek.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr Hnídek: Nikoliv.

Předseda: Není jich.

Sněmovna je schopna se usnášeti.

Kdo tedy ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Tím vyřízen jest 2. odstavec pořadu.

Budeme nyní pokračovat v přerušené rozpravě o odst. 1 pořadu.

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 80) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1930 (tisk 210).

Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Knirsch. Dávám mu slovo.

Posl. Knirsch (německy): Slavná sněmovno! Pan ministr financí započal svůj výklad slovy uspokojení nad tím, že jest mu tentokrát opět možno předložiti sněmovně aktivní rozpočet. Skutečně udržují se příjmy a vydání v rovnováze a když jest i letos zase rozpočet zastřen rouškou pokud jde o několik milionů, nehraje to nijakou zvláštní úlohu při rozpočtu miliardovém. Není však naším úkolem posuzovati státní rozpočet po stránce této účetní aktivnosti, nýbrž zkoumati miliardový rozpočet, zda jej naše národní hospodářství může také nésti. A tu praví již velmi mnoho, jestliže ministr financí sám starostlivě zdůraznil, že naše státní hospodářství jest příliš vysoké o jednu miliardu. Pan ministr financí dotkl se tím příčiny našeho hospodářského i finančního zbídačení. Nešel však příčinám na kořen, neboť po našem rozumu jest tento státní rozpočet přihlížejíc k platební schopnosti obyvatelstva vyšší nikoliv o miliardu, nýbrž o několik miliard. Pracující obyvatelstvo tohoto státu, na němž přece spočívají veškerá daňová břemena, jej jednoduše nesnese. Stát žije prostě nad své poměry. (Posl. Simm [německy]: Jako někdejší váleční zbohatlíci!) Velmi správně, ovšem stát při tom je živ, ale tisíce tisíců pracujících občanů přicházejí rok od roku pod kola, velkozávody, samostatné závody, jež dříve spočívaly na pevném finančním základě, propadají dnes následkem neslýchaného daňového přetížení zkáze nebo dostávají se do područí bank. Před těmito rozvalinami hospodářství stojí dnes voj nezaměstnaných. Prožíváme právě nyní hospodářskou tíseň, je jíž rozsahu a vývoje nemůžeme ještě vůbec dohlédnouti. Tato tíseň jest dojista ve spojitosti se všeobecnou evropskou hospodářskou tísní, avšak u nás v Československu se tato tíseň zostřuje v katastrofu následkem ohromného zatížení obyvatelstva a výroby daněmi a dávkami. Nadměrné zdanění obyvatelstva zmenšuje jeho kupní sílu, což přirozeně má opět vliv na výrobu. Světová válka zatáhla svými neslýchanými finančními požadavky i velké státy jako Anglii do hospodářských a finančních tísní. Československo jest jen malým státem se 14 miliony obyvatelů. Východní oblasti státu, Podkarpatská Rus a část Slovenska jsou ke všemu po stránce daňově-politické pasivní, západní oblasti musí pro kulturní povznesení východu sháněti milionové částky, jako kdysi v říši rakouskouherské severní země, zvláště také země sudetské a Dolní Rakousy musily sehnati miliony na kulturní povznesení Bosny a Hercegoviny. Tento poměrně malý stát jen se 14 miliony obyvatelů vydržuje nyní armádu, vyžadující rok co rok přes 2 1/2 miliardy z výtěžku daní. K těmto vydáním přistupují další 2.000 milionů ročně na úroky ze státních dluhů a na jejich úmor. Velectěné dámy a pánové! Stát s takovým zatížením měl by si uložiti největší uskrovnění a spořivost. Malá Československá republika provádí však representaci, jež jde vysoko nad její síly, žije rozmařile jako nějaká velmoc, bez ohledu na platební schopnost obyvatelstva. Poukazuji zde jen letmo na naši diplomatickou službu zahraniční, jež jest dnes daleko rozvětvenější, rozsáhlejší a nákladnější než bývalý zahraniční aparát a diplomatická služba říše rakousko-uherské. (Výkřiky posl. Simma.) Milionové částky se doslovně vyhazují z okna, jen aby se dodalo klamného zdání vnitřní konsolidace a aby se učinilo zadost různým spojeneckým povinnostem.

Vnitřní a zahraniční representace státu vyžaduje dalších milionů. V tomto poměrně malém státě máme 15 ministerstev! (Výkřiky posl. inž. Junga, dr Schollicha a Simma.) Tento velký počet ministerstev, jak bylo velmi správně podotknuto, jest snad podstatnou úlevou, když vyhlédnutý premier tvoří vládu, je-li tlačenice příliš velká. Avšak není to přec nijakou otázkou, že 15 ministerstev se vším přece potřebným nákladem dnes zatěžuje nadměrně správní výdaje, že ztěžují zvláště u nás zjednodušení správy. Často se uplatňuje instanční postup (Výkřiky posl. Simma.), který připomíná časy, jež měly by býti dávno překonané. Jedno ministerstvo strká spisy druhému. (Posl. inž. Jung [německy]: Generální štáb a ministerstvo zdravotnictví musí přezkoumati, jsou-li hnědé košile přípustné!) Velmi správně. Hádají se o pravomoc. Každé ministerstvo chce samozřejmě svoji pravomoc jednak přísně uhájiti, na druhé straně však chce svaliti odpovědnost v mnohých případech na druhé, a tak putuje spis z jednoho oddělení do druhého, z jednoho ministerstva do druhého, spisy, jež lze vyříditi v týdnu a jež by měly býti vyřízeny, potřebují mnohdy měsíců a let. (Posl. dr Schollich [německy]: Nejdůležitější jest ministerstvo unifikací!) Jen jeden příklad z tisíců, význačný pro toto vleklé vyřizování: Chce-li někdo od železničního eráru najmouti nebo koupiti kousek pozemku ve výměře několika m², který jest pro železniční erár úplně zbytečný a bezcenný, musí na rozhodnutí čekati při nejmenším rok. Tu se však musí ještě uvésti v pohyb různé vlivné osobnosti a urychliti vyřízení intervencí. (Posl. dr Schollich [německy]: Pak přijdou četné komise!) Spis prochází jen u ředitelství již 6 odděleními, musí se konati a vysílati komise, mající posouditi, zda možno těch pár čtverečních metru dáti do nájmu, a z ředitelství jde poté spis teprve k ministerstvu. Nutno na to vynaložiti aparát při nejmenším 25 akademicky vzdělaných úředníků, aby byl proveden nájem několika m² erární půdy. (Veselost.) Sněmovna se směje, ale řekněme si přece, nejsou tyto věci hluboce zarmucující? Proč se těmto věcem nejde konečně na kořen? Jak přijde k tomu občan, aby musil čekati přes rok na vyřízení podání, aby musili býti úředníci zaplaveni intervencemi, aby jednoduchý spis, který by mohlo vyříditi okresní hejtmanství nebo přednosta stanice škrtem pera, musil uvésti v pohyb 25 akademicky vzdělaných úředníků. Tak kráčí instanční postup následkem přetížení celého správního aparátu touto bědnou cestou. Považuji za oprávněné, nadhodí-li kdo otázku, zda je tohoto poměrně velkého správního aparátu 15 ministerstev zapotřebí pro tento malý stát. Dámy a pánové! Kdyby chtěl tak vlekle a těžkopádně pracovati některý průmyslový velkozávod, v dohledné době jednoduše by propadl zkáze. Stát přirozeně vyvázne z nesnází, neshroutí se následkem tohoto přetížení, ale velectění pánové z českých lavic, znáte dějiny jako my, a víte, že ještě každý stát, který byl takto spravován, jenž své občany tak vykořisťuje, že jsou nuceni žíti jen z ruky do úst a nevědí, co jim přinese ráno, že takový stát, když naň jednou dolehne osud, jde právě tak vstříc zkáze jako každý soukromý obchodník. Nechci již mluviti o různých vedlejších ministerstvech, o tom jsme již zde často slyšeli, takže dnes netřeba se k tomu vraceti. Jaké částky byly dále vynaloženy v posledních 10 letech na bezvýslednou umělou práci počešťovací - konstatuji se zadostiučiněním, bezvýslednou. I když nám způsobila také těžké škody - avšak 3 1/2 milionový národ sudetskoněmecký nemohl býti zničen a stojí dnes na své půdě ještě tak pevně jako před 10 lety. (Potlesk.) Jaké částky byly vyházeny na tyto počešťující práce, to vypočetli částečně tentokrát během rozpočtové rozpravy zcela otevřeně a se vší potěšitelnou nezahaleností kolegové z českých lavic. Počešťující práce, jež také spočívala ve zřizování bezúčelných menšinových škol, miliony a miliony byly spotřebovány nesmyslně a bezúčelně a nejen vždy na počešťující účely. Ach nikoli, tu přišel takový muž z národního výboru, ten nemeškal a neusnul, dokud kdesi nedosáhl nějakého takového vzdorohradu, jen aby tam ukázal "pána". Mohl-li na to poukázati, že prosadil cosi takového dokonce v Chebsku, v ryze německých obcích, v severních Čechách nebo na Broumovsku, kde vůbec není českého obyvatelstva s výjimkou několika úředníků, byl na to hrdý. Tento vzdorohrad má nám Němcům ukazovati, že nepožíváme na své domácí půdě samosprávy ani práva na vlastní sebeurčení, nýbrž že nad námi byl postaven násilník. (Posl. Simm [německy]: Pan Lukavský rozhodně chtěl míti v Chebu českou obchodní akademii!) Tak jest. Snad by nebylo, kdyby se byl dějinný vývoj v Evropě bral cestou, jíž si přáli páni ve Versailles a Saint Germain, u Čechů také tolik rozvahy a obezřelosti, jak jsme dnes slyšeli. Těší nás, že aspoň v jednotlivých oblastech i na českých lavicích jest v tomto ohledu rozvaha a obezřelost.

Co zde pravím o správě, není nic nového, jest to stará píseň, známá právě tak dobře vládním stranám jako kolegům a kolegyním z oposice. Ale až přijde k hlasování, budou i kolegové z vládních stran, kteří jak v rozpočtovém výboru, tak i s tohoto místa tento rozpočet nezastřeně a oprávněně kritisovali, přece pro něj hlasovati. Rozumíme tomu, jsou v tísnivém postavení, převzali státní rozpočet od vlády, za jejíž práci nelze je činiti odpovědnými. Při nejmenším nikoliv všecky vládní strany. Máme pro to porozumění, ale říkáme: Státní rozpočet pro příští r. 1931 bude musit vypadat zcela jinak. Neboť za tento příští státní rozpočet budou i nové vládní strany odpovídati v plné míře a v plném rozsahu. Bude musit vypadat zcela jinak, chceme-li hospodářství ochrániti před další zkázou a pracující obyvatelstvo před dalším zbídačením. První kroky nové vlády mohly vzbuditi naděje, neboť nutno uznati: nová vláda se chystala upustiti od mnohých parlamentních způsobů, jež dělaly z parlamentarismu naprostou frašku. Upustila od mnohých těchto způsobů, těšíme se z toho a uznáváme to nepokrytě. Na rozdíl od dřívějška vane touto sněmovnou, naplněnou pessimismem a omrzelostí, čerstvější, pracovitější vzduch. Ale i tato vláda má jednu základní chybu, a to tu, že nemá programu cestovního, programu vládního za základ svojí práce, a to jest přece pro každou koaliční vládu samozřejmý předpoklad, má-li vykonati vážnou úspěšnou práci. Takového cestovního programu možno postrádati, je-li vládní moc dána do rukou jen jednomu směru světového názoru nebo jen jedné zájmové skupině. Pak vládne podle svého programu a přesvědčení a má za úkol vyrovnati se jen s oposicí. Ale pro každou vládu, v níž zasedají strany nejrůznějších světových názorů, skupiny nejrůznějších zájmů, jest přece, než si sedne do ministerského křesla, předpokladem, že jest si vědoma, kam a jak chce kráčeti. Poukazuji na sněmovny v jiných státech. Považujete to za možné, že by v Berlíně byla myslitelnou vláda jako nynější, složená ze sociálních demokratů, centra a občanských kapitalistů, že by mohla v říšském sněmu vládnouti za tak neslýchaně těžkých poměru třeba jen 14 dní, kdyby si nebyla dříve sjednala jako základ pro svoji práci program v zahraniční a vnitřní politice? U nás si vláda takový program neučinila podkladem, třebaže její utvoření si vyžádalo mnoho týdnů. Postrádáme vládního programu při každém kroku práce v této sněmovně. Budiž poukázáno jen na rozpory, jež se zde objevily v otázce celní a zdržují práci, jak všichni víme, přece již po celé týdny. Ba, nebyla zemědělská krise již zcela očividnou pro každého člověka, který má oči, aby viděl, když stará vláda odstoupila a nová se tvořila? Byla známá právě tak dobře agrárníkům jako sociálním demokratům, a zdá se býti přece pro každého samozřejmostí, spojí-li se dvě strany se zájmy tak protichůdnými ve vládu, že se dříve sjedná nějaká dohoda o těchto otázkách, jež se mají řešiti. Zatím byli sotva čtyři týdny pohromadě a uprostřed nejkrásnějších líbánek nové vlády vybuchl se strany agrární známý návrh na cla, který přímo zapáchá výbušným prachem a který zabírá práci nové vlády již celé týdny. Totéž jest s ochranou nájemníků. Věděli jsme přece všichni, že v otázce ochrany nájemníků jsou názory tak silně odlišné, že se zdá náramně těžkým dosáhnouti dohody. Jak mohou nyní ve vládě zasednouti dvě veliké skupiny, z nichž jedna stojí na stanovisku naprostého zrušení ochrany nájemníků a druhá setrvává na ochraně nájemníků? Problém jest palčivý, ale v ministerských komisích, které jsou ustaveny, nutno se teprve po měsíce dohodovati, co má v této otázce býti vážně podniknuto. Aby se prozatím uhnuli s cesty řešení této závažné otázky, sahají ke starému prostředku a vytvářejí provisorium. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.)

Právě tak, jak tomu bylo s těmito hospodářskými a sociálními otázkami, má se to také s otázkou národnostní, základním problémem v tomto státě. Také zde, jak se zdá, nedošlo k jasné dohodě mezi německými a českými vládními stranami. Vyslovili jsme zcela otevřeně, že neočekáváme, že by byl snad velký národnostní problém skutečně vyřešen v celé své hloubce a šířce již v nejbližších 2 nebo 3 letech. Máme pro to dosti porozumění, abychom odhadli obtíže a nežádali něco nemožného. Ale směli jsme přece od této vlády, v níž zasedají dvě velké sociálně demokratické strany, očekávati aspoň jasné přiznání, že zásadně uznává rovné právo národů, první krok, jak zdůrazňuji, který nás povede vstříc vyřešení národnostního problému, a směli jsme od této vlády očekávati, že se nestane nic, co oboustranné ovzduší ještě více otravuje a zostřuje národnostní protivy . . . . (Posl. Simm [německy]: Oficiálně jsme na tom mnohem hůře než r. 1926. R. 1926 mluvil Hodža aspoň o školské samosprávě!) O tom budu ihned mluviti.

Směli jsme od této vlády očekávati, že se nestane nic, co by se příčilo národní rovnoprávnosti. Tu jsme nuceni s nejhlubším politováním zjistiti, že jsme byli v tomto ohledu již v prvních měsících těžce zklamáni, a největší zklamání v tomto ohledu nám připravil sociálně demokratický ministr vyučování, jehož mám tu čest čítati k svému posluchačstvu, svými výklady o školské samosprávě. Školská samospráva byla nám již tak často slibována předchůdci váženého přítomného pana ministra. (Posl. inž. Jung [německy]: Určitě od 1. července 1927! V Estonsku jí má 30.000 Němců, necelá 3% obyvatelstva, nás je skorem 25% obyvatelstva a nemáme nic takového!) Často jsme si myslili, že splnění jest blízko. Nechci listovati zpátky v těsnopiseckých zprávách a častovati citáty. Ale pro nás jest právě provedení školské samosprávy prvním krokem k národnímu zrovnoprávnění, pro nás jest zkušebním kamenem pro vážnou vůli této vlády, aby od dosavadního systému upustila, aby odstranila systém národního ponižování, útlaku a odnárodňování. Kdyby měla sociálně demokratická-občanská vláda, vláda, v níž mají sociálně demokratické strany stále ještě znamenitý vliv, zklamati dokonce v otázce školské autonomie, pak pravíme: Nutno učiniti konec s německo-českým vládním směrem, který nemá jiného výsledku, než aby zastíral skutečné stavy a poměry v tomto státě a vháněl naše německé obyvatelstvo stále více v pesimismus a otupělost k politickému životu, aby pak tímto způsobem mohl snáze a lépe spěti k cílům, jimiž, jak se zdá, jsou mnozí páni čeští kolegové stále ještě naplněni.

Stojíme před řešením velikých sociálních otázek. Podle našeho pojetí a přesvědčení můžeme v tomto národnostním státě řešiti veliké hospodářské a sociální otázky jenom spoluprací všech národností. Jest nemožné, aby ve stavu, kdy den ze dne jest ohrožena čest a životní zájem národností, byly sociální a hospodářské otázky řešeny skutečně vážně a úspěšně. Nemáme příliš mnoho času, neboť hospodářská tíseň pokračuje a řešení nejdůležitějších sociálních otázek jest nutně potřebné. Vyjímám zde jen otázku nezaměstnaných, jež jest stále palčivější. Široké vrstvy nebudou trpělivě přihlížeti, jak se slavná sněmovna a vláda snad po měsíce budou zabývati rozpravami o této otázce, nýbrž vbrzku na nás dolehne celá vážnost těchto poměrů způsobených hospodářskou katastrofou. Gentský systém úplně zklamal. Ani novelisace tohoto systému na věci mnoho nezmění. Spíše musíme podporu nezaměstnaných provésti v tom smyslu, že nezaviněně nezaměstnaní mají plné právo požadovati od státu, který bdí se zákony nad všemi jejich životními projevy, který s rozhodujícím vlivem ovládá hospodářství a výrobu a mísí se do všeho, aby v případě nezaviněné nezaměstnanosti umožnil nejmenší míru živobytí, aby mu bylo zajištěno existenční minimum pro sebe a jeho nezaopatřené členy rodiny. Této povinnosti se stát vyhnouti nemůže a nebude směti. Stát, který se tomuto sociálnímu závazku vyhýbá, nesmí od širokých vrstev požadovati, aby jeho základní zákony, jeho nynější pořádek byl jimi jako právní uznáván a aby jich bylo dbáno. Naopak, nezaměstnaní budou se všemi danými prostředky snažiti, aby tento pořádek podkopali a odstranili a budou se velmi málo starati o legitimní prostředky a paragrafy zákona.

Tato otázka na nás doléhá a již jsem pravil, že není možno ji vyřešiti, nevytvoříme-li v tomto státě poměry, které umožňují skutečně nezastřenou poctivou spolupráci národů.

Nepohlížíme na tyto věci výlučně se stanoviska tohoto státu. Víme, že jsou ve spojitosti s celou evropskou otázkou, víme, že zde nejsme sami, nýbrž že tvoříme ostrov v evropském hospodářském moři a že samozřejmě mnohé řešení bude záviseti na tom, jak se vytváří národnostní a hospodářský problém v Evropě. Rozpočet zamítáme z důvodů hospodářských, sociálních a národnostních. Očekáváme, že příští státní rozpočet bude vypadati jinak než tento a podle toho budeme měřiti práci vlády a zařídíme k ní svoje stanovisko. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále pan posl. Dobránsky.

Posl. Dobránsky: Slávna snemovňa! Nakoľko stranku moju, ktorej prináležim, krome zmetanych resortoch ústavneho práva a utopjacieho sa hospodárského položenia, najbojazlivejšim spôsobom práve záležitosti kulturné a kultové dotykaju, z tej pričiny ne meniej úzkostlivosty spôsobuju nám tieto otázky, jak vôbec otázky našeho jestvovania zo svojima všetkymi spoločenskymi, sociálnymi a političnymi reláciami.

Pri istech reflektoroch totižto, z kterymi dnešné kulturpolitičné zmachy predbežne len ešte z daleka zasielajú své žiári na jednotlivé kulturné a kultové komplexumy, my veru už teraz vidíme pred sebou zákruty na nás sa zvalujúcých výchorných oblakov, lebo tieto vážne otázky s celou svojou ťarchou nám na duši ležia, nakoľko oni sa nám až do vladyn ryju ohľadom nášych duševnych záležitostiach, nášeho národného trvania, našej životaschopnosty a na Slovensku i Rusinsku jestvujucej slovenskej, maďarskej, rusinskej a nemeckej kultury.

Nenie dobre sice črta na mur natierať, však ale ani to by nebolo mudro od nás, jestli by sme sa nepristali k dokladnemu exorcizmusu, keď dobre vieme, že proti cirkvách skoncentrovaná zmacha len na príležitosť streži, aby mohla proti nás zakročiť.

Dnešné vládné složenie a známá mentalita pána ministra školstva a nár. osvety jako aj jeho doterajšie tesné výjavy až aj v sami seba dosť pokynutia dávajú nám k tomu, aby sme na pozori boli. My sice vieme, že vychry jak prídu, tak aj sa pominú, jako aj vaše vychry neboli by trvanlivé, ktorý nás jak z najbližša znebezpečujú, predsa však našou povinosťou je už preventive obstárať sa o spôsoboch obrany a príhistať sa k tomu, aby naše ochranné hati, barjaké nepriatelia naši len tak na lehko neroztrhali, iba len cez naše tiela.

Všetke náboženske znemožnenie v záujme jednej fixnej idei, pod firmou zbožujúcej vedy a pokrokárstva, progressivnej filozofie a školského unifikovanie chystajú sa z vas mnohý previesť aj v tiejto snemovne, jakoby nám už ničeho iného ne zbyvalo, len zdetronizovanie Boha, a jakoby nájdôležitejšých skumateľov, mudercov a filozofov aj dosavad ne boli sa koreli na tisíce a tisíce samému Kristu. Súvisne v záujme tak zvanej československej ideologie všetku vládnu moc vidime využitkovať, lepšie zneužitkovať, a to ku večnej haňby vytrubenej nášej demokrácie, ku absorbovaniu rôznych nášych národnych menšinách, akoby vôbec ne mohli byť dobrymi a spoľahlivymi vlastencami aj vo svojej národnosti a náboženskej presvečennosti.

Pre vážnu bláženosť života, od náboženstva a od - v svedome uhnezdujucej sa - morálky odtrhnuta veda je taká, ako z výchorami sa ihrajúcy aeroplan, alebo do ochromnej vysokosti sa vynaznášujúci luftbalon, který sice rozumného červoka zemi cez hodiny, dni aj týždne výhoduje v povetri a nesie do nesmierných daľkach a cez také vidieky, které z okom ľudskym hlaskany a nohou ľudskou šľapani nikdy ešte ne boli, ale za to tam veru už takoj insidiatur calcaneo ejus: áno, už streže mu v peti možnosť srútenia sa a všetka hrôza smrti, alebo hoťlen tá možnosť, že do úplne neobydleného, diveho a nebezpečenstva plného okružia sa dostane.

Veda spolu aj preto nemože byt jediným a výlučnym palladiumom ľudskej bláženosti, lebo na miliony vždý zostanu vylúčeny ne len s úplného zúčastnenia, ale aj s poznania t. j. suvlastenia technických a vedeckých výbojoch. Krom teho na posledným bode každej vedy tam je pretiahnuta červona nietka, kde sa zlomju všetké nekonečné túžby človeka. Túto ochradu žiadna veda, len z viery žijúci duch vie zvladať a prekročiť.

Vieru znižujúca veda sama v seba je neni ešte pevnou pôdou života dajúcym koreňom, len prídaným a ručným prostriedkom k polepčeniu života, len tak povrchu mora plavajúcim bázisom, jaké za najnovša pre oceánské aeroplány stávajú po morách, uprostred morských potvorách a pohybách.

V hlybokosti duši sáma veda ne vie dostupiť, nie vie tieto doplniť, ne vie tam žijúcim tužbam vychovieť, len jedine viera, ktorá je stájna, ako tvrda zem, ano, vie nam ubezpečiť pevný bázis, životnu pôdu, koreň pre vyššý duševný živoť. Ba aj keď samá zem kedy tedy zdrhne sa, zjajči, a v prudoch svojich metropoly a kulturý pohltne, viera ani vtedy sa ne pohne a sa ne zrúti ako meteor do priepastiach, ale nezlomne zostane a sviecí v tmotách nočných ako stálica (fixa sidera).

Nijak nestávaju sa pľagami ľudskej spoločnosti zbožny, ale len z Bohom vzdorujúcy. Áno, taka bez boha vedená výchova, najme keď zasiahne do života, rodi takych zlodejoch, jakých na pr. minulý týždeň u nás v Šarišskej po mnohich zločínách a vráždach konečne dochytili ako nejaku trojicu v zlobe substanciálne zjednocených, ovšom už do okovách zvjázali ne len, ale krom teho ešte na jednú silnu reťaz jedon k druhému jich zreťazili, ktorej reťázi konce dve drabálne žandári drželi, a to pod strážou iných štyroch četníkov ozbrojovaných.

Pozno pánovia, lebo tu bestiju, ktorá tám tuši v človeka už od detinstva, a ne teraz po zločinoch trebalo zreťaziť, ako ešte vo škole reťázami lásky a bázny božiej. Tymto zlodejom už aj z tvari vyražovalo to, že obraz boží a cit moralu a svietlo viery ne okraľovali ich. Že to u nich už dávno prepadlo, a len práve výsledky vedy využitkovali k tomu, keď s kunstovnými strojami, zbrojami vlámali sa, rabovali, pokladne rozbijali, ľudi pozabijali nielen, ale aj jedneho svej povinnosti životom zadostičiňujúceho četníka našeho zmarnili. Jeho krev nuž na kéhože volá o pomstvu teraz do neba z našych slovenských nivách, když jeho rodina tu na českej zemi - kdo vie kde - oplakuje utratu svojej drahej krvi. Ano, o pomstvu volá na dnešejše zmahy deschristianizovania a čiro svetské výchovy, aké doplne ne vedia tu prirodzenu bestiu v človeku skrotiť, z jakej pozostavajú konečne všeliaké zlodeji, korheli, kmini a defraudanti.

Preto k církvi svej verný katolíci, ale aj členy iných konfessiách za svoju čestnu povinnosť si držia v republike, aby oproti takých privaloch s jedným duchom, s celou silou svojou obsadili znebezpečovanú frontu. Lebo keď raz privaly vymyli by z našich mestách a vesnicách všetko to, co dvetisícročná krestianská kultura s bolestným namaháním, s mnohým vilievaním krvi, s heroičnou vytrvanlivosťou, nad ludskými obetami a divu podobným úmelectvom nashromažďovala, čo aj starej matky Prahy dodavá najvekšej zvláštnej ceny, a jestli by všetké to všetko cenné a drahé ďaleko a ďaleko zahrnúl tento protináboženský výchor až hen do mora duševnej smrti, v tenkrát aj národ všetkých svojich hufách leko by sa stál duševným žobrákom sám pro seba a nebezpečným elementom pre obecnej pokoj a mravy.

Co by to stalo vtedy, že naši nápadnicy isto úpadňú do ničemnosti, odkiaľ prišli, keď zo svojim kulturným bojom viac nenapravitedlné škody učinili by v dušach, sboreniny z pilieroch viery, škáry a svrbiny na božiej auktority, tak tiež smrtěľnú lož a večné usnutie tunajším rozličným národným jazykám a kulturám.

Od tejto podkopnej reakcionárnej práce nelen svojích slovenských súdruhoch obavujem, ale aj svojich vierostajných českomoravských spoluvieriacích, s ktorými vo veci jednoviery a jedného porozumenia do zaista vo väčšej a svätejšiej solidarity, teda v opravdivým duševným priatelstvu som, jaká politična solidarita vjaže dovjedna dnešnu vládnu väčšinu.

Zato nemožno dosť perhoreskovať týchto polityčných faktoroch, ktorých viac opanoval prenajatý politikum, ako nepredpojatý katolikum, jaký s politikou chcejú zmiešať; prave vtedy znemožnia zunifikovanie všetkých katolíkov a spoločný katolickí boj obranný v nášej Československej republike.

Len že tieto katolické politične faktory možno byť prichystané na to, že táto ich ani tepla, ani zimná politika zakrátka taký odpor zplodzi v katolických táborov, akých skôr pozdnejšy ich zmetie, a na ich miesta spolahlivejšych vojinov postaví.

Šrámekovské dojednanie pod barjakým spôsobem a zúčastenie vo vláde z jednej strany a z druhej strany ta zmaha, aby čisto katolický a len ku ochrany cirkevných záujmách potrebný blok na tu samu čiaru politicku zvrhnutý bol, ktoru politiku Šrámkovci reprezentujú, ničeho iného neznamená jak udušenie společnej katolickej akcie už v sojom embrie (zárodku), a podriadnenie ba ešte aj výdanie katolicstva jednostrannemu a zo Slovenskom Rusinskom aj tak macochským spôsobem zachádzajúcemu politikumu.

Len slepy ne vidí, že Mussolinová svetová politika k zblokovaniu tak rečeno celoeuropského katolictva už aj dosavad dosť zdarne sa zmacha, následkom toho katolické Belgium, katolické Španelsko, katolické Maďarsko, katolické Rakúsko, dnes zajtra aj Poľsko, zjavne začína sa točiť ne len kolo Vatikánu, ale aj kolo Quirinálu. My však pre obmedzenu politiku lidákov bohužial v našej vlastnej republike ešte ani na priestoroch náboženských nevieme sa dorozumieť.

Z tejto príčiny z ohľadoch katolictva terajšia vládu podporujúca politika Šrámkovcoch je dnes bezcenna, je bez vplyvu vo vláde a v separáte jednofrontového boju celého katolictva. Dľa mojho umenia na poľutovaniahodne, bá naše katolické povedomie hlyboko uražajúce je to položenie a to prispôsobovanie, z jakým sa uplatnila česká lidová strana v terajšej vládnej koalície. Z tejto príčiny sotva sa dá veriť, žeby i len čo zväčšia v stave boli Šrámkovci jemnejšý vplýv činiť k osohu církvách v tohoročným rozpočte, a u vlády zýskať dobru voľu pre náše kulturné a kultové požiadávky, lebo keď vážna je kulturná politika pre našu z heterogennej a z rozlíčnych svetových názoroch pozostajúcej vlády a jej vekšiny, a to, co z väščia slebodomyselnej a výlučne materialistickej, len preto, aby na své kopyto pretvoriť mohla budúce generácie, už len je nečo prirodeného, že všetké kulturno-politické otázky tak ako su zosbierana v ročitým rozpočtu, tým baržej sa týkajú nás, který s týma otázkami žijeme neb chyneme a který na miesto diabolského po Kristovým kultu žizníme. Veď sme v obľubených rámenách pozitivnej viery vypestovany.