Po těchto všeobecných úvodních slovech rád bych se obrátil k státnímu rozpočtu samému. Generální zpravodaj kol. dr. Hnídek prohlásil také letos opětně, že nemohou býti připuštěny změny jednotlivých položek rozpočtu, a byl tak milostivý, že nám věnoval nadějná slova v tom směru, že i on prý stojí na stanovisku, že při praktickém projednávání rozpočtu musí býti dána možnost prováděti změny v rozpočtu, že však prý k takovým změnám nemůže dojíti tak dlouho, dokud by z toho bylo nutno obávati se porušení rovnováhy ve státním hospodaření. Máme-li čekati na splnění těchto slibných slov, pak budeme museti se dožíti, že se snad změní celá mapa států v Evropě, aniž došlo k splnění tohoto slibu. Chtěl bych viděti generálního zpravodaje a vládu, jež při předložení každého rozpočtu nebude prohlašovati, že s ohledem na to, že během roku by snad mohla vypuknouti hospodářská krise, není dána rovnováha ve státním hospodaření a že v důsledku toho ani tentokráte nemůže dojíti k žádným změnám, t. j. jinými slovy, toto slibování Hnídkovo neznamená nic jiného, než poklonu pro sociálně-demokratické strany, kterým má býti ulehčeno, aby nyní jako vládní strany hlasovaly pro rozpočet, aniž by beze škody pro stanovisko jimi dosud zastávané smělo dojíti ke změně třeba jen jedné jedinké položky rozpočtu.

Že kol. Hackenberg zřekl se svého stanoviska bylo by však přímo nepochopitelné a nechápu, že strana sociálně-demokratická vůbec může proti svému dosavadnímu chování v parlamentě souhlasiti s takovým stanoviskem. Na důkaz chci uvésti jen toto: Němečtí sociální demokrati podávali na př. rok co rok při projednávání jednotlivých kapitol státního rozpočtu řadu návrhů, jejichž přijetí by bývalo naprosto nemohlo míti nějaký vliv na rovnováhu ve státním hospodaření. Poukazuji na př. jen na návrh německé sociálně-demokratické strany v posledních třech letech o vydávání německých tisků ve sněmovně. Jde zde o směšně malou částku 300.000 Kč. Němečtí sociální demokrati odůvodňovali tento svůj návrh vždy tím, že prý je přímo protismyslným chtíti mluviti třeba jen o spolupráci nebo o uplatnění německých stran v této sněmovně, aniž se také k práci ochotným a loyálním členům německých stran poskytla možnost věcně bráti účast na jednáních. Není žádným tajemstvím, že největší část německých kolegů různých stran neovládá české řeči a že proto největší část poslanců německých vládních stran je vůbec z toho vyloučena, aby brala věcně a odborně účast na jednáních, neboť předlohy, jež jsou vydávány, jsou většině těchto kolegů nesrozumitelné. Stojím tedy na stanovisku, že všeobecná poznámka dr Hnídka, že teprve pak, nebude-li již ohrožena rovnováha ve státním hospodaření, může dojíti k změnám, nemůže alespoň při nynějším projednávání státního rozpočtu býti brána doslovně, a to v směru uvedeného návrhu, poněvadž přece nemůže býti tvrzeno, že by snad musel býti odmítnut proto, protože by tím mohla býti dotčena rovnováha ve státním hospodaření. Jeho přijetí závisí přece jen na dobré vůli nebo na podání důkazu, že nové vládní strany mohou skutečně v nové vládní většině něco do věci mluviti. Zde nejde ani o nějaký národnostně-politický požadavek, nýbrž jde při tomto požadavku o vydání německých sněmovních tisků o rozumnou úpravu vládního a pracovního modu uvnitř českoněmecké vládní většiny. Tvrdím, že se stanoviska českoněmecké vládní většiny k těmto mnou právě označeným návrhům bude možno poznati, zda tato nová německo-česká většina je opravdu ochotna poskytnouti německým spolupracovníkům ve státě a na státě praktickou možnost spolupráce, či nikoliv, nebo zda nové německé vládní strany jsou opět jen přívěskem vlády českého národního státu.

Gen. zpravodaj dr Hnídek poukázal na to, že předložený státní rozpočet, pokud se týče výstavba tohoto rozpočtu, vybudovány jsou podle vzoru, který se v předešlých letech neobyčejně osvědčil. Prohlásil, že Československo neleží na nějakém ostrově, nýbrž uprostřed na veliké pevnině, obklopeno četnými státy, a že tudíž nám všem nemůže býti lhostejno, jaká veřejná břemena leží na naší výrobě. Poukázal dále na to, že na částce veřejných břemen závisí také soutěživá schopnost hospodářství a že je proto třeba, aby členové sněmovny, kteří o státním rozpočtu hlasují, měli také určitý přehled o sestavení veřejných břemen v tomto státě, stejně jako v jiných státech. Za tím účelem dal ve zprávě rozpočtového výboru také uveřejniti řadu velmi krásného statistického materiálu, a na podkladě tohoto materiálu došel k závěru, že nelze mluviti o nadměrném napěti veřejných břemen v tomto státě. Musím odporovati tomuto pojetí, a to již z toho důvodu, protože číslice dané nám k použití neukazují pravého stavu věci. Vezmeme-li k ruce poskytnuté nám statistické tabulky, vidíme na př. v jednotlivých státech pokud jde o příjmy, že jsou uvedeny přímé a nepřímé daně, pak výnosy z různých státních podniků, cla atd., na druhé straně však výdaje. Při těchto funguje jako největší položka u států vítězných a "také-vítězných" náklad na militarismus. Pro Československo vykazuje se na zahraniční zastoupení a na obranu země, na něž dlužno pohlížeti jako na společnou výdajovou položku, 20·2% celkových státních výdajů. Nuže, není tajemstvím, že tato oficielní číslice neodpovídá skutečnosti, poněvadž snad zcela úmyslně nebéře se zřetel na částky vykázané v jiných resortech a pod. "státní pokladniční správou", na př. 315,000.000 Kč na vojenský výzbrojní fond, 180,000.000 na vojenské pense v kapitole soc. péče, 30,000.000 v kapitole veřejných prací a pod "státní pokladniční správou", na př. tyto částky, jež patří k obraně země a k zahraničnímu zastoupení, přijdeme k sumě, jež vyjádřena v procentech, činí 23·8% veškerých státních výdajů. Vidíme tedy, že Československo kráčí tímto vysokým procentem bezprostředně za Francií s 24·6%, při čemž přirozeně nemohu posouditi, zda tato Francií vykázaná procenta odpovídají skutečnosti, nebo zda neznamenají rovněž jen fingovanou číslici, jako v Československu. Vidíme pak dále Jugoslavii s 20·82%, Maďarsko s 11.38% a Německo se 7·24%. Toto sestavení samo dává poznati, že Československá republika má nadměrný výdaj na militarismus a příčinu ohromných veřejných státních výdajů nemůžeme hledati v ničem jiném, než právě v těchto vysokých výdajích na československý militarismus. Pan ministr financí dr Engliš poukázal ve svém původním referátu, že můžeme býti spokojeni, že se podařilo v posledních letech stabilisovati státní rozpočet, výši příjmů a výdajů, avšak že přes to podle jeho názoru je státními a veřejnými svazky dohromady ještě vydáváno o jednu miliardu více. Je příznačné, že, omezen důvody státnickými, netroufá si říci, při které kapitole by skutečně mohlo býti ve větším slohu šetřeno, a že vlastně veřejnost uvedl v omyl, když poukazoval, že samosprávné svazky mají nadměrné výdaje a že prý v nich spočívá pramen zla. Kdo jen trochu je obeznámen s těžkými potížemi samosprávných sborů, bud musiti mně přisvědčiti, že tento názor není naprosto za žádných podmínek oprávněn, nýbrž naopak od zavedení finanční a správní reformy jsou naše samosprávné sbory v každém směru tak utlačovány, že již nejsou ani s to, aby vyhovovaly nejnaléhavějším požadavkům obyvatelstva, nemluvě naprosto o oprávněných požadavcích sociálních. Vidíme tedy, že se sice vydává nadměrně na vojsko, musíme však bohužel prohlásiti, že odpovědní státníci nejsou ochotni přiložiti páku tam, kde by se měla přiložiti, při ohromných výdajích, nákladech na zahraniční zastoupení státu a na militarismus.

Přešel bych rád nyní k pojednání o jednotlivých částech rozpočtu samého a zabýval se ještě stanoviskem gen. zpravodaje dr Hnídka v tom směru, kde vzhledem k mým vývodům v rozpočtovém výboru myslí, že musí tvrditi, že moje námitky stran jedné položky, a to stran přídělu 45% daně dopravní, pokud se týče umístění této položky ve státním rozpočtu, nejsou oprávněny. Již v rozpočtovém výboru poukázal jsem na to, že nynější sestavení rozpočtu bylo ve zcela určitém úmyslu změněno v tom směru, že příjmy z daní dopravních nebyly zaneseny v plné své hodnotě jako příjmová položka. V předešlém roce činila tato příjmová položka asi 716,400.000 Kč a byla také vykázána v plné své hodnotě. V letošním rozpočtu vidíme jako příjem pouze částku 422,500.000 Kč. Kdežto v minulém roce byl 25%ní příděl státním drahám k účelům investičním vykázán výslovně také jako výdaj státní správy v kapitole 22, vypomohla se letos zcela zvláštní účtovací methoda, že prostě zařazen byl příjem z daně dopravní již předem jenom dílčí částkou 55%ního výtěžku, tedy 422,500.000 Kč, kdežto na straně výdajové nevidíme zařazenu vůbec žádnou částku. Viděl jsem v této methodě zatajování státního rozpočtu a také jsem to tak nazval. Gen. zpravodaj dr Hnídek považoval za nutno, aby v předložené zprávě rozpočtového výboru toto moje stanovisko potíral, a prohlašuje, že není správné říkati, že tato změna prý byla provedena, aby na venek byl vzbuzován dojem, že rozpočet nebyl zvýšen. Ve skutečnosti je však jím prohlašováno, že státní rozpočet činí na straně výdajové pro r. 1930 9.367 milionů Kč proti 9.534 milionům Kč v roce předcházejícím, že je tedy o 167 milionů Kč nižší; při tom však zamlčuje 45%ní příděl státním drahám, tedy částku 337,500.000 Kč. Tato částka se zamlčuje také na straně příjmové, a proč? Přece jen proto, protože se chtělo operovati s výší rozpočtu zůstávající stejnou v posledních letech. Kdyby se bylo zůstalo při dřívější sestavě a kdyby byly bývaly zařazeny všechny příjmy a výdaje, pak teprve byla by se objevila použitelná základna pro srovnání. Při dodržení těchto podmínek bylo by se muselo však letos nezbytně mluviti o značném zvýšení státního rozpočtu a také o zvýšení výdajů. Aby se tomu zabránilo, zvolila se - řekněme - oklika, že se na stránce příjmové nechalo 337 milionů Kč vůbec padnouti pod stůl a že na straně výdajové tato částka nebyla také zařazena, nýbrž jen u kapitoly "státní dráhy" vykázán jako výtěžek 45% ní příděl daní dopravních v částce 337 milionů, tedy mimo vlastní rozpočet. Stojím na stanovisku, že tedy mnou vedená kritika je plně oprávněná a že je klamné odvolávati se jak je tomu v úvodní zprávě tisku 210, že prý se můj názor nezakládá na pravdě.

V souvislosti s tím musím také poukázati, že aktivní saldo státních podniků, jež se vykazuje 1204 miliony, je vlastně také jen částkou fiktivní. Víme, že máme zde celou řadu velikých a mohutných státních podniků, a státní správa má neobyčejnou starost, aby nemusela veřejnosti doznati, že státní správa těchto t. zv. státních soukromých podniků úplně selhala. Proto se namáhá operovati a blýskati se velikou částkou čistého výtěžku, a to v částce 1·2 miliardy, což je rovněž mylné. Neboť mezi těmi 1·2 miliardy je t. zv. daň z kouření, čistý výtěžek zdanění kuřácké vášně spolupojat v částce 1.138 milionů, a zbývá tedy jako čistý výtěžek všech ostatních podniků, pošty, železnic, státních dolů, státních lesů, mincovny, státní loterie, státních lesů a statků atd., dohromady 66 milionů Kč a také tento směšně malý čistý výtěžek je pouze účetní. Neboť se přehlíží, že podle dřívějších finančních zákonů byly by státní podniky, pošty a železnice, vlastně povinny hraditi investice z docílených čistých zisků, a z dříve již zmíněného přídělu 45 % daně dopravní v částce 337 milionů státním drahám vidíme, že ze všech státních podniků, s výjimkou tabákové režie, ve skutečnosti se neodvádí částka 66 milionů jako čistý zisk, nýbrž, odečteme-li příděl 337 milionů ze státních peněz státním drahám, objevuje se značná položka schodková. Z těchto důvodů jest jen příliš oprávněným požadavek, že státní podniky mají býti konečně jednou přinuceny k sestavení skutečné obchodní bilance. Neboť teprve tato poskytla by členům sněmovny pohled do hospodaření, nebo lépe řečeno špatného hospodářství jednotlivých státních podniků.

Vidíme však - a záleží to do jisté míry v běhu t. zv. poválečného demokratického vývoje doby - že se mnoho mluví o demokracii, o vládě lidu, avšak na druhé straně vliv sněmoven, tedy zastupitelských výborů lidu, je pokud možno omezován. U kapitoly státní podniky jsem přibližně ukázal, jaké důsledky již ukázalo toto hospodaření, toto nekontrolovatelné špatné hospodářství, na druhé straně vidíme, že se členům sněmovny systematicky znemožňuje nahlédnouti do používání státních peněz, a to fondovým hospodařením, jež se stále více a více šíří. Vy všichni víte, že máme již řadu fondů a že se vždy vynořují nové plány, aby takové fondy byly nově utvořeny. Prakticky nemají jiného účelu, než aby peníze byly dány stranou a odňaty kontrole sněmovny, to znamená, aby v budoucnosti byly postaveny do služeb ryze českým vlivům. Proti tomu musely by podle mého názoru bojovati především strany soc.-demokratické. Neboť ony, jež po celá léta stále a stále kladly tak velikou váhu na vládu lidu a poukazovaly vždy na odpovědnost většiny ve sněmovně, byly by povinny konečně jednou učiniti přítrž tomuto hanebnému hospodaření fondovému a učiniti ona opatření, jichž je třeba, aby také většina ve sněmovně, po případě celá sněmovna, měla možnost podrobně přezkoumati alespoň správu již existujících fondů v jednotlivostech a aby mohla míti také vliv na použití těchto peněz. Do dnes je pouze známo, že členové vládních stran musejí na otázku, zda se mohou s dobrým svědomím stavěti také za správu těchto fondů, odpovídati, že i pro ně je správa těchto fondů tajemstvím, do něhož nemohou vniknouti. To jsou poměry na trvalo neudržitelné, a musí se proto pečovati o to, aby zde se vším urychlením zjednána byla náprava. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Po těchto všeobecných poznámkách k rozpočtu promluvil bych jen zcela krátce o několika jednotlivostech. Poukázal bych, že téměř všemi německými řečníky v rozpočtovém výboru byl při projednávání kapitoly 3 rozpočtu kladen požadavek, aby státní správa konečně přihlížela při přijímání úředníků k nečeským národnostem v republice, aby zvláštní zřetel brala na 3 1/2 milionový národ sudetských Němců. Tento požadavek byl jednotlivými řečníky ostře podtrhován a je příznačno, že zvláště také zástupci dřívějších německých vládních stran, s posl. Mayr-Hartingem v čele, nyní tento požadavek kladli. Nyní musel bych poukázati, že gen. zpravodaj dr Hnídek odůvodňoval své odmítavé stanovisko k možnosti změny jednotlivých položek tím, že podle jeho názoru je dán vliv členů sněmovny na sestavení rozpočtu již v tom směru, že stížnostmi přednesenými v rozpočtovém výboru k předloženému rozpočtu podle zprávy o rozpravě je dána vládě možnost přiměřeně přihlédnouti k největší části přednesených požadavků a stížností při sestavování nového rozpočtu; nyní je však příznačno, jak generální zpravodaj podává vládě zprávu o požadavku dodržení národnostního klíče při přijímání úředníků ve všech resortech v tomto státě. Staví se prostě na stanovisko, že na tento požadavek dlužno hleděti jako na neoprávněný, protože také v minulých 11 letech prý státní správa při přijímání úředníků, při jmenování v jednotlivých ministerstvech, nikdy nehleděla na národnostní příslušnost úředníků, nýbrž vždy jen na odbornou kvalifikaci, na skutečnou potřebu a na zájem služby. Známe tento zájem služby. Pod tímto pláštíkem "zájem služby" byli dosud u všech státních úřadů a státních podniků němečtí uchazeči vylučováni, protože podle vnitřních pokynů bylo u každého německého uchazeče právě již předem prohlašováno, že jeho přijetí neodpovídá zájmům služby. V důsledku tohoto stanoviska byly již předem desetitisíce německých uchazečů ponechány bez povšimnutí a také celá restrikce úřednictva dála se na této základně, neboť proti udávanému požadavku odborné kvalifikace byly odborně vysoce kvalifikovaní němečtí úředníci prostě bezohledně restringováni, když před tím na jejich místa dosazeni byli čeští uchazeči. Vzhledem k pokročilé době vidím se bohužel nucena spěti ke konci. Ještě bych rád poukázal jen na to, že jak ministr financí, tak generální zpravodaj se postavili na stanovisko, že prý státní rozpočet pro rok 1930 je aktivní. Zapomněli jen prohlásiti, že tato aktivita byla uměle zkonstruována. Poukázal bych jen, že celá řada ožehavých a naléhavých problému pro stát, pokud se týče pro obyvatelstvo, zůstala bez povšimnutí, tak především úprava otázky staropensistů, zvýšení platů státních zaměstnanců a řešení problému bytového. Všechny tyto veliké problémy, jež naléhavě potřebují úpravy a nezbytně ještě v běžném roce musí býti vyřešeny, vyžadují přirozeně hodně značných peněz státních a podle mého mínění byla by odpovědná vláda a odpovědná většina sněmovní povinna, kdyby vážně chtěly přistoupiti k splnění slibů daných v tom směru jejich voličům, aby již do rozpočtu pro r. 1930 zařadily také částky nutné ke splnění těchto problémů.

Řečník české strany zemědělské, dr Černý, který je zároveň předsedou rozpočtového výboru, promluvil dnes s tohoto místa slova, jež z části nás nutila dobře naslouchati. Po prvé slyšeli jsme z úst vlivného českého kolegy - mám za to, že kol. dr Černý byl si plně vědom odpovědnosti za to, co zde řekl - slyšeli jsme řeči, jež by nám mohly dávati naději, že se alespoň na poli školství za nové českoněmecké vládní většiny poměry změní. Mluvil o tom, že on, a musím přece za to míti, že je vysloveným zástupcem své strany, že tedy také jeho strana stojí na tomto stanovisku, že zásadně mají přestati počešťovací snahy v německém kraji, a odůvodňoval to ne zájmy němectví, nýbrž zájmy státu. S tohoto místa prohlásil, že největší část českého obyvatelstva nemohla by prý chápati, kdyby je někdo vedl do německého kraje před mohutné paláce českých škol, kterým scházejí potřebné české děti, a že by prohlašovala částky vynaložené na stavbu takových školních paláců za vyhozené peníze, jež vyvolávají jen odpor, nevoli a pobouření v německých kruzích. Slavnostně prohlašoval, že stojí na stanovisku, že žádné německé dítě, obměňuji jeho výrok a mám za to, že jej správně cituji, že v budoucnosti nesmí býti žádné německé dítě počešťováno a že žádné české dítě nesmí býti poněmčováno. Nuže, je těžko bráti tuto poslední poznámku vážně, neboť i kol. Černému bude nemožno podati důkaz, že vůbec někdy a někde v posledních 11 letech bylo poněmčovacími snahami ztraceno pro českou vzdělanost jediné české dítě. Mohu jeho vývody vyložiti jen v tom smyslu, že stojí na stanovisku, že v zájmu spolupráce v českoněmecké vládní většině musí se nezbytně přestati s dosavadním systémem budování českých školních paláců v německém kraji, s plýtváním sty milionů na české školní paláce. Musím to říci otevřeně: Na stanovisku českoněmecké vládní většiny k resolučním návrhům námi podaným, na př. ve směru požadavku vybudování školské samosprávy, budeme moci ihned poznati, do jaké míry možno bráti vážně prohlášení Černého, nebo zda byla promluvena jen do větru, aby novým německým vládním stranám, zvláště německým sociálním demokratům byla jejich vládní ochota odměněna alespoň krásnými slovy. Slyšíme tedy sice poselství, chybí nám však s ohledem na špatné a těžké zkušenosti z minulých let víra, že v tomto směru bude s novou českoněmeckou vládou lépe. Chcete-li skutečně nechati dojíti ke změně, chcete-li skutečně zmírniti dosavadní systém utlačování proti nečeským národnostem v tomto státě, pak máte možnost již při jednání o jednotlivých podaných návrzích k státnímu rozpočtu dokázati skutkem tuto svou dobrou vůli.

Podle dosavadních zkušeností musíme však již s ohledem na sestavení rozpočtu, vybudovaného na starých základech Němcům nepřátelských, míti na zřeteli, že dosud proti sudetským Němcům prováděný systém útisku je dále veden a proto budeme hlasovati proti předloženému státnímu rozpočtu. (Potlesk.)