A nyní k věci samé. Rozpočet jest - to musí každý nepokrytě uznati - potěšitelný, poněvadž jest aktivní, rozpočet jest potěšitelný, poněvadž ukazuje jistou stabilitu v rozvoji našeho národního hospodářství. Jest také potěšitelné, že se uznalo s rozhodující strany, že náš rozpočet nyní, pokud jde o příjmy, o daně, jest již vypjat na nejvyšší míru, takže dlužno nyní pomýšleti na pozvolné snižování rozpočtu - mluvilo se dokonce o jedné miliardě, na kterou se během doby musí pomýšleti. Ovšem, takové snižování jest možné jen pokud jde o daně, pokud jde o příjmy, neboť pokud jde o vydání, bohužel ještě schází mnoho, co bychom potřebovali k úhradě veřejných potřeb. Lze konstatovati jednak nemírnou výši výdajů v jistých odborech, připomínám zde jen ministerstvo zahraničních věcí, vojsko a rozličné disposiční fondy, jednak se nikoliv zcela vhodně šetří. Na prvém místě stojí ministerstvo sociální péče a rozličné otázky platové a pensijní. Na straně příjmů musíme konstatovati nespravedlivé rozdělení daňového břemene, které se projevuje zvláště v tom, že hlavní břemeno daní nesou daně nepřímé, které přece znamenají právě zatížení nejslabších poplatníků. (Výkřiky.) Mluvíme-li o příliš vysokých vydáních, musíme především obrátiti pozornost na ministerstvo národní obrany. Musíme sice býti velice vděčni panu ministru financí, že se mu podařilo omeziti výdaje ministerstva národní obrany na zákonitě nejvyšší míru. Přes to máme ještě starosti, je-li to skutečné omezení nebo nedožijeme-li se zase podívané, že na konci roku rozpočtový výbor bude nucen dodatečně schvalovati, oč ministerstvo rozpočet překročilo. Rovněž s uznáním dlužno konstatovati, že v mezích ministerstva národní obrany výdaje na francouzskou vojenskou missi klesly letos o 600.000 Kč; ale bohužel, co se na jedné straně ušetří, dosazuje se zase na druhé straně, neboť vidíme, že ke 1400 milionům, které jsou rozpočteny na výdajích, přistupuje nejen 312 milionů fondu na zbrojení, nýbrž ještě několik milionů mimořádných výdajů, na které se pomýšlí ve finančním zákoně, tak jeden milion na vzducholodi, pak 1 1/2 milionu na vojenské tiskárny; mimo to jest zde ještě 222 milionů a něco pro vojenské pensisty a připočteme-li k tomu výdaje na vojenské stavby, dojdeme k úhrnným výdajům ve výši 2500 milionů, tedy ke čtvrtině veškerých výdajů státu.

Jest pochopitelné, že to budí nespokojenost. Mám zde dopis Svazu válečných poškozenců a vdov a sirotků v Československé republice, jenž si právem stěžuje, že se pro invalidní péči skorem nic nedělá, že se však s druhé strany - oni to uvádějí jako zvlášť křiklavý příklad a já se o tom zmiňuji, abych poskytl příležitost tuto věc prozkoumati, sám jsem ji prozkoumati nemohl - v položce ministerstva národní obrany požaduje více než 100 milionů pouze pro 47 důstojníků, aby byli vysláni do vojenských škol a cizích armád. Z rozpočtu to bohužel není zřejmé a při této příležitosti rád bych upozornil a pohnul rozhodující činitele, aby přece nevydávali peníze tak zbytečně a marnotratně. Rovněž dlužno se při této příležitosti zmíniti, že oprávněný a přirozený protipožadavek, jejž obyvatelstvo klade ministerstvu národní obrany, požadavek, aby doba vojenské služby byla zkrácena na 14 měsíců, se znovu zamítá, ačkoliv jistě povolaný odborník, bývalý ministr národní obrany, o jehož vlastenectví v tomto státě sotva lze pochybovati, pan senátor Klofáč, právě nedávno výslovně prohlásil, že podle jeho mínění nelze s odborného stanoviska nic namítati proti zkrácení vojenské služby a že čekání na 8000 poddůstojníků jest zbytečné. Zatím co ministerstvo národní obrany poněkud lehkomyslně hospodaří s penězi, vidíme v ministerstvu soc. péče opak. Pan ministr soc. péče se sice v rozpočtovém výboru poctivě namáhal prokázati, že škrt 11 milionů, jenž byl ministerstvu letos proveden, jest odůvodněn poměry, zvláště vyloučením ústavu Komenského a jeho převedením na ministerstvo spravedlnosti, ale když se s druhé strany uváží, že jest zařazena úplně nová položka, péče o přestárlé, která činí 42 milionů, pak přece nelze docela pochopiti tohoto škrtu 11 milionů a jest to tím kormutlivější, vidíme-li, že se tento škrt a úspora, potřebná k úhradě nových 42 milionů, provedla v položce, u které se to zdá nejméně účelným. Zařadilo se 37 milionů méně pro invalidy a pan ministr sociální péče letos zase užil zdánlivého důvodu, jehož se zde vždy užívá, že to totiž vyplývá z přirozeného úbytku invalidů úmrtími. Ale přece se domnívám, že jedině tím nebylo by lze sehnati oněch 37 milionů. Také druhá položka vykazuje snížení, položka subvencí na stavby bytů, a to o 23 milionů. Jest to rozhodně politování hodné, že se tak šetří právě v ministerstvu sociální péče, a tím více dlužno toho litovati, že toto ministerstvo jest nyní v rukou sociálně veskrze obeznalých. Zda tato číslice v ministerstvu sociální péče byla vyvážena právě tím, že se výdaje na ministerstvo pro zásobování lidu zvýšily o 50%, to snad je sporné, neboť nikdo nebude sice pochybovati o významu ministra, jenž stojí v čele tohoto ministerstva, ale význam ministerstva samého jest pochybný, aspoň část dnešních vládních stran ještě vloni hlasovala pro zrušení tohoto ministerstva. Ostatně zpráva k rozpočtu samému nejostřeji kritisuje nezdravé rozdělení státních výdajů, neboť na číslicích ukazuje v procentech, jak jsou výdaje rozděleny na jednotlivé odbory; a tu vidíme, že skoro polovinu všech státních příjmů pohlcuje služba státních dluhů a požadavky ministerstva národní obrany. Služba státních dluhů vyžaduje 22%, národní obrana podle výpočtu v rozpočtu 18%, ale připočte-li se všechno, o čem jsem mluvil již výše, jest to vlastně 25%, a to jest úhrnem 40 nebo 47%. (Posl. Pohl [německy]: Jest při tom fond na zbrojení?) Snad jest při tom - zatím co pro soc. péči zbývá jen 9%, pro zdravotnictví 1 1/2%. Školství má letos k disposici ovšem 10%, ale jest hodné politování, že na tomto zvýšení má německé školství velmi malou účast, že na př. u brněnské německé vysoké školy technické byl letos zase učiněn značný škrt. (Různé výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) Tento přehled dále ukazuje, že živnostenský stav vychází skoro s prázdnýma rukama, poněvadž na ministerstvo obchodu připadá vůbec jen 1/2% státních výdajů. Stejně nepříznivě vypadá strana příjmů. Přímé daně byly zase rozpočteny o 150 milionů níže než vloni a účetní uzávěrka za rok 1928, která již byla sněmovně předložena, ukazuje znovu miliony daňových nedoplatků a úbytků. To dokazuje jednak špatnou hospodářskou situaci, ve které jsme, ale vrhá také špatné světlo na berní správu, a když pan ministr financí, snad jistým právem, mluvil o nedostatečné daňové morálce, musíme bohužel takovou nedostatečnou daňovou morálku konstatovati i u berních úřadů a berních správ, neboť zástupce vládních stran v rozpočtovém výboru uvedl přímo hrozné případy, jak se bezdůvodně četným lidem, a to lidem, kteří by dobře mohli platiti, daně promíjejí a odpisují. Proti tomu vidíme, jak ohromně stouply nepřímé daně. Jsou v rozpočtu vykázány o 82 milionů vyšší než vloni, totiž na 1771 milionů, z toho daň z cukru činí 620 milionů, to jest o 24 milionů více než vloni. (Různé výkřiky.) 72% veškerého daňového výnosu plyne z nepřímých daní. Zatím co u přímých daní můžeme konstatovati stálý pokles příjmů, vidíme u nepřímých daní ještě přebytky. Shrneme-li to, musíme tedy dáti za pravdu panu generálnímu zpravodaji, jenž v rozpočtovém výboru poukázal na to, že daňová reforma nejen selhala administrativně, nýbrž zklamala i ve svých výsledcích.

Od daní jest jen krok ke státním dluhům. Vykazují jistý pokles, činí 22% a klesly na 620 milionů a poměrně k tomu i služba úroková a umořovací. Ale víme, že v Haagu byla na nás uvalena nová břemena, takže ani obraz státních dluhů není naprosto potěšitelný. Tento smutný dojem se doplňuje špatnou obchodní bilancí, která v posledním roce v aktivech hrozivě poklesla; zatím co ještě do r. 1928 činila aktiva více než 2000 milionů, činila v listopadu letošního roku jen 187 milionů, v prosinci to dopadlo poněkud příznivěji, takže se rok končí ještě aktivem 497 milionů, ale přes to jest to silný pokles proti tomu, co bylo kdysi, pokles, jehož tím spíše dlužno litovati, že není přechodným zjevem, nýbrž že jeho příčinou jest nešťastná obchodní politika státu. Dá se dokázati, že jedno z hlavních odbytišť, dunajské země, bylo skoro úplně ztraceno. Jsme tam skoro úplně zatlačeni Německem, a druhým zlem jest, že nemáme přiměřených obchodních smluv. Buď nám vůbec schází, nebo, pokud byly uzavřeny - připomínám jen naši obchodní smlouvu s Francií - dopadly pro nás naprosto nepříznivě.

Úhrnem musíme tedy říci, že nepokrytý pesimismus, jejž projevil dřívější ministr financí tohoto státu. pan prof. Horáček, v novoročním čísle "Národní Politiky" a poněkud opatrnější pesimismus našeho činného ministra financí jsou veskrze odůvodněny a že se nesmí vykládati jako nepřátelství ke státu, když se zástupce oposice k tomuto pesimismu připojí. Ve skutečnosti jest dosti důvodů, abychom starostlivě hleděli do budoucnosti. Tyto starosti jsou částečně finanční povahy. Máme před sebou státní rozpočet, jenž, jak jsem řekl, pokud jde o státní příjmy, jest již vypjat do nejvyšší míry a přes to není schopen a není s to, aby uhradil nejnutnější a nejnaléhavější požadavky vydání. Schází nám stále ještě uspokojivé řešení otázky platové, otázky pensistů, otázky invalidní, otázky nezaměstnaných, otázky bratrských pokladen, a k tomu se ještě druží reparace. Ale s finančními starostmi jdou ruku v ruce i politické, které rovněž částečně můžeme vyčísti z rozpočtu. Jest to především, že nemůžeme stále ještě konstatovati omezení tak zvané prestižní politiky, která právě nejvíce zatěžuje rozpočet a která, jak ukázaly nejnovější události v Haagu, naprosto není politikou šťastnou. Stále ještě nemáme zdravé úpravy otázky zaměstnanecké a otázky pensistů a pokud tomu tak nebude, jsou bezúčelná i všechna přání, aby systemisace byla nově provedena a změněna, poněvadž systemisace zajistí schopný úřednický sbor jen tehdy, až budeme moci tento úřednický a zaměstnanecký sbor přiměřeně platiti.

Zvláště v oboru školství vidíme zase v rozpočtu ohromné částky na menšinové školy, které přece, co cizozemec tak těžce chápe, nejsou školami pro státní menšiny, nýbrž školami pro Čechy tam, kde jsou v menšině. S druhé strany nemáme dostatečné péče o školství skutečných menšin.

Především máme o nynější situaci i politické pochybnosti se zřetelem na nynější většinu a vládu. Mohu tím spíše projeviti tyto pochybnosti, poněvadž jsem nikdy nebyl rozhodným chvalořečníkem minulosti a dočasné přítomnosti, poněvadž jsem již i dříve vždy usiloval, abychom vytvořili vládu a většinu, která odpovídá skutečným politickým poměrům ve státě a skutečným požadavkům obyvatelstva. Moje pochybnosti nesměřují naprosto proti složení vlády a většiny jako takové. Neboť právě já jsem vždy usiloval o to, abychom vládu a většinu postavili na nejširší základnu. Moje pochybnosti směřují proti způsobu, jak došlo k této vládě, a proti složení, kterého se jí na konec dostalo.

Máme co činiti s velkou většinou; skutečně s velmi velkou většinou, pokud jde o číslice. Ale ve skutečnosti velikost dnešní koalice vyčerpává se číslem. Jinak jest tak nerovně a nestejnorodě složená, že to překáží úspěšné práci. Pozorujeme-li ji blíže, není dnešní koalice vlastně nic jiného, než stará všenárodní koalice (Výkřiky.), která jen pro čest připojila k sobě dvě německé skupiny, které však číselně pro většinu vůbec nic neznamenají a mohou tedy býti případně ignorovány a odstrčeny. (Posl. dr Schollich [německy]: V posledních 3 letech to přece nebylo lepší!) Není to ani černo-rudo-zelená koalice, neboť to černé jest jen načernalé, jest jen slabě zastoupeno a bude musiti se namáhati, aby vydrželo nápor z jiných stran a jistě nebude moci proraziti s positivními požadavky. (Výkřiky.) Ale snad není ani rudo-zelenou koalicí. Jen rudé strany - to dlužno říci k jejich chvále - jsou pevně semknutým blokem, a nynější koalice byla tedy s velmi rozumné české strany označena jako rudo-rudo-zelená.

Před několika lety velmi nadaný mladý český spisovatel uveřejnil v odborném časopisu článek, v němž hájí zásadu nejmenší většiny. Byla to velmi chytrá a zdravá myšlenka, kterouž v tomto článku připsal dřívějšímu předsedovi vlády Švehlovi, bohužel nemocnému. Nevím, byl-li to Švehlův program a také se nedomnívám, že nejmenší většina jest za všech okolností nejlepší. Ale jest jisté, že příliš velká většina může býti horší než malá a v této situaci jest nynější většina. Byla sestavena na základě voleb, v nichž se provedl očekávaný malý přesun nalevo. Úmyslně pravím, malý přesun. Neboť ho již není. Levicový blok měl při prvních volbách v r. 1920 136 hlasů, v r. 1925 klesl na 115, dnes má 122 hlasů. Nastat tedy přesun o 7 mandátů a toto nelze považovati za podvratnou změnu v poměrech státu. Projevila se poněkud zřetelněji jen proto, poněvadž tento levicový blok jako celek se skládá z velice heterogenních živlů. Míním komunistickou stranu, kterou nelze do něho počítati, poněvadž prozatím nemůže býti ještě vzata do vlády, a tato komunistická strana dala mandáty jiným socialistickým stranám. Proto vypadá přesun poněkud silněji. Ale srovnáte-li levici a pravici, černé a rudé nebo jak jinak to chcete jmenovati, budete konstatovati, že proti r. 1925 jest tu zisk 7 mandátů, který jest pro vás jistě velmi potěšitelný, jenž však neznamená, že nyní ve státě se věci musí a mají úplně změniti. Mimochodem řečeno, němečtí sociální demokraté mají mnohem důležitější úkol, jak se mi zdá, než boj proti měšťákům, totiž proti komunistům, poněvadž nesmějí zapomínati, že v komunistickém táboře vězí ještě dnes 7 německých mandátů. V r. 1920 přišli jsme se 72 německými mandáty a dnes máme 66 nebo 65 mandátů. Těchto 6 nebo 7 mandátů dali jsme komunistům, ty jsou pro německý lid ztraceny. Kdybyste viděli hlavní svůj cíl v tom, abyste těchto 7 mandátů zase dobyli pro německý lid, získali byste si velkou zásluhu o německý lid. (Posl. Kirpalová [německy]: Nemají komunisté také několik katolických hlasů?) Nemyslím, ale snad se časem stanou katolíky.

Výsledek voleb znamená malý přesun nalevo a tím se otevřela cesta pro nejrozmanitější politické možnosti. Podle volebního výsledku mohla se stejně dobře utvořiti černorudo-zelená většina jako rudo-zelená nebo černo-rudá. Jest pozoruhodné, že se při jednání o novou většinu a vládu uvažovaly a zkoumaly všechny tyto možnosti, ale ani jedna jediná s hlediska politické koncepce, státnického ponětí, nýbrž jedině a výlučně s toho hlediska, jak by se to udělalo, aby buď levice nebo pravice byla ve většině silnější. Byl to, jak to ostatně viděla veřejnost, boj o ministerská křesla a podle toho také konečně dopadl vládní program, který není ničím jiným, než namáhavou prací z pilnosti stilisticky nadaného presidialisty. A chceme-li a máme-li užíti o této koalici oblíbeného rčení o manželství, připomínajíce si nepříliš laskavé vyjednávání, z něhož se zrodila koalice, vzpomeneme si na Shakespearova slova: V takové náladě se ještě nikdo neucházel o žádnou ženu. A mluvilo-li se o dřívější koalici jako o manželství z rozumu, řekl bych, že u nové koalice nebylo jistě žádné lásky, ale snad ani mnoho rozumu. Zdá se mi, když se dívám dobře na věci, že to jest půjčka od sovětského Ruska, stále ještě neuznaného, zdá se mi to býti registrovým manželstvím, které bylo rychle uzavřeno a které stejně rychle může býti zase rozvedeno. Nikoliv, že bychom si přáli, aby se tento poměr co možná nejdříve zase rozešel, naopak doufáme, že tento svazek potrvá dosti dlouho, aby veřejnosti, kterou bohužel lze jen velmi pomalu a těžce poučiti, dokázal nemožnost a beznadějnost systému, jenž vlastně neexistuje, poněvadž mu schází všechna vnitřní soudržnost, a jenž proto nebude ani moci vykonati něco positivního. (Posl. Horpynka [německy]: Byl by to jiný systém, kdybyste byl ve vládě?) Pravděpodobně. Ale rozhodně nebude tento systém s to, aby něco vykonal, jakmile bude nutno přejíti ke tvůrčí práci. Dosud se omezuje nová většina na to, aby kráčela cestou staré většiny, odročiti a prodloužiti, to jest prozatím stigma nové většiny, ona pokračuje na cestě staré většiny a dovolává se toho i v rozpočtu řkouc: My jsme ještě neudělali žádný rozpočet, my jsme prostě převzali rozpočet staré většiny. Co jest na něm špatného, za to nechť odpovídá ještě stará většina. To se mi nezdá býti zcela správné proto, že ministr financí přece našel čas, aby tu a tam škrtl několik milionů a bylo by bývalo asi dosti času i pro to, aby tam, kde to bylo účelné, byly nové miliony povoleny. Ale to není naše starost. Dosud jste nevykonali nic positivního, vidíme, že se dosud i v důležité otázce hospodářské krise jen jednostranně zahrnujete výčitkami, ale nestalo se nic positivního a jsme zvědavi, jak se v lůně nové koalice rozřeší otázka nového určení cen cukru, na kterou dojde v příštích týdnech. Ale to není naše starost. Nechceme se míchati do vnitřních poměrů koalice a jen když vidím v této společnosti lidovou stranu, připomínám si slova: Bolí mne duše, že vás vidím v této společnosti. Ale doufáme, že příkop dělící oposici od vlády není tak hluboký, že by nám znemožnil spolupracovati s hlediska společné křesťanské myšlenky. (Posl. dr Stránský: Pane profesore, dojde-li k nějakému zlepšení té cukerní otázky, připustíte potom, že jsou socialisté také k něčemu dobří?) Rád, velmi rád.

Ale nehledě i k tomu, nechceme dělati oposici k vůli oposici, chceme spolupracovati v zájmu veškerenstva a v zájmu našeho německého lidu a především v zájmu míru v tomto státě. A tu musíme s politováním konstatovati, že všeobecný evropský mír dnes pokročil skoro dále než mír v tomto státě. Vidíme, že bez ohledu na stálé ujišťování o neporušitelnosti mírových smluv padá jedno ustanovení těchto smluv za druhým, pokud překáží skutečnému míru. Právě v posledních týdnech dožili jsme se toho na dvou příznačných článcích, a to na čl. 230 versailleské smlouvy, jenž mluví o válečných zločincích; dožili jsme se toho, že jeden z těchto válečných zločinců, bývalý bavorský korunní princ, byl v Italii přijat s královskými poctami. Ale mnohem důležitější jest, že zmizel čl. 430 versailleské smlouvy, jenž se týká nového obsazení Německa v případě nedodržování smlouvy a že na jeho místo vstoupila dohoda podstatně mírněji formulovaná. Tak se v Evropě pracuje o všeobecném míru. U nás se nejen ústava považuje za noli me tangere, nýbrž již každý pokus o změnu poměrů ve velkém nebo malém se prohlašuje za zradu státu, velezradu, všeněmectví atp. Mohu rozuměti a pochopiti, že četné české kruhy odmítají myšlenku územní samosprávy, poněvadž v ní vidí první krok k odtržení jedné části státu. Jak řečeno, mohu tomu rozuměti, ačkoliv to jest veskrze mylné, neboť právě naopak, čím více svobody pohybu, čím více samostatnosti poskytnete v tomto státě Němcům a Slovákům, tím pevněji je připoutáte ke státu. Ale nemohu pochopiti, . . . (Posl. Kremser [německy]: Že jste také dělal správní reformu! - Veselost.) My se nikdy nepochopíme. Ale nemůžeme pochopiti, že se pokoušíte brzditi kulturní vývoj národů v tomto státě, neboť musíme a budeme vždy trvati na zásadě svobodné školy ve svobodném státě jak po stránce národnostní, tak i náboženské. Mohu pochopiti, že jste vydali jazykový zákon, ačkoliv právě v tomto státě s jeho mnohojazyčností tento způsob úpravy není snad nejúčelnější, poněvadž by právě v tomto státě bylo důležitější, jak se vyjádřil rozhodující činitel ve státě, aby jazyk se nestal státoprávním strašákem, nýbrž účelným prostředkem styků: ale nemohu pochopiti, že v mezích jazykového zákona trváte na jazykovém nařízení, jehož velmi důležitá ustanovení rozhodující soudy tohoto státu prohlásily za nezákonitá, a že nyní jako dříve politikou popichování ztěžujete a roztrpčujete jazykové poměry. Připomínám zde jen poslední dny, kdy německé technici v Brně bylo vnuceno české razítko. (Posl. Kremser [německy]: A co dělal prof. Mayr-Harting jako ministr spravedlnosti?) Udělal jsem leccos, o čem snad nevíte. Mohu dále rozuměti i tomu, že v čele nejdůležitějších státních úřadů chcete míti Čechy, ačkoliv se to v malém Švýcarsku i zde dělá jinak, ale nemohu pochopiti, že německé úředníky zatlačujete a nechcete je pouštěti kupředu, když přece zkušenost ukázala, že němečtí úředníci jsou nejspolehlivějšími živly a že pro německé obyvatelstvo jest to rozhodně uklidňující pocit, když stojí před německým úředníkem a před německým soudcem. Mohu rozuměti, že pokud jde o menšinové školy, děláte všechno možné, abyste svým českým menšinám v německém území zajistili školní vyučování, ale zdá se mi nepochopitelným, že neměříte stejnou mírou a že, oč na jedné straně děláte více, na druhé straně děláte méně, že zvláště na Hlučínsku odpíráte Němcům školy, o něž stále žádají; a mohu rozuměti, že jste pojali do svého programu vyvlastnění půdy a zestátnění lesů, neboť se sociálního a hospodářského hlediska hájí i naše strana požadavek umírněného vyvlastnění; ale způsob, jak jste je provedli, je vším, jen ne sociálním opatřením. Vzali jste jedněm půdu, abyste ji dali jiným jako zbytkový statek. Připravili jste tisíce zaměstnanců a úředníků o chléb a s touto půdou jste hospodařili způsobem, jenž jest - nechci říci krádeží - ale těžkou ztrátou národního jmění.

Proti těmto a jiným zjevům se stavíme a budeme se vždy stavěti, nikoliv z nepřátelství proti státu a nikoliv z nepřátelství proti českému národu, naopak, v zájmu tohoto státu a v zájmu národů tohoto státu. V boji o toto všeobecné blaho najdete nás vždy připraveny ke spolupráci. V tomto smyslu chceme i my pracovati na rozřešení nynější hospodářské krise, která není krisí pouze zemědělskou, nýbrž týká se i průmyslu a zvláště velmi těžce ohrožuje i zaměstnance a dělníky a státní zaměstnance a invalidy, těžce o svou existenci bojující, staví před velké nebezpečí. Na řešení této otázky chceme poctivě a upřímně spolupracovati. Ale ovšem nemáme důvěry v nynější vládu a většinu, že najde vhodné řešení těchto otázek, a proto budeme hlasovati proti rozpočtu. (Souhlas a potlesk poslanců něm. křesť. soc. strany lidové.)

Místopředseda Taub (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen pan posl. dr Černý. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Černý: Slavná sněmovno! Exposé p. ministra financí dr Engliše, kterým týž provodil svůj rozpočet do plena Národního shromáždění, je vědeckým výkladem a objektivní kritikou našeho státního hospodářství, jakož i hospodářství našich veřejných svazů. Týž ve výkladu svém naznačuje řadu předpokladů a směrnic, z kterých nutno vyjíti a které nutno sledovati, máme-li dosíci toho, co je pro naše státní hospodářství tím nejdůležitějším úkolem a podmínkou, totiž stabilitu a aktivitu našeho rozpočtu.

Vážení pánové! Můžeme s potěšením konstatovati, že letošní náš rozpočet je opět v rovnováze, že je stabilní a aktivní. Aktivita rozpočtu je zjevem velikého významu nejenom pro vnitřní naši hospodářskou politiku, nýbrž i pro postavení našeho státu za hranicemi. Aktivita rozpočtu působí velmi blahodárně na vývoj finančních i hospodářských poměrů vnitřních, zjednává rovnováhu a pořádek ve veškeré výrobě.

Vážení pánové! Není sporu o tom, že trvalá aktivita a stabilita rozpočtu je nesporným úspěchem našeho finančního ministra dr Engliše. Jestliže se témuž podařilo udržeti i letošní rozpočet v těchto mezích, pak nutno o této jeho zásluze mluviti s opravdovým respektem. Je totiž známo, že řada resortů letošního roku činila na státní naši pokladnu daleko vyšší požadavky nežli tomu bylo v letech předešlých. Nutno však přiznati, že aktivní bilance našeho státního hospodářství má také svoje veliké stíny, kteréž zasahují neobyčejně do poplatnosti našeho občanstva. Rozpočet je sice aktivní, avšak daňové povinnosti nejsou vždy úměrny poplatné schopnosti. Aktivní bilance našeho státního rozpočtu je vykoupena těžkými daňovými břemeny, kteréž napínají naši hospodářskou schopnost i poplatní sílu až do nejkrajnějších mezí. V daňovém našem kodexu nechybí, vážení pánové, snad už žádná daň, kterou bychom tam mohli ještě zařaditi bez opravdového ohrožení našeho hospodářského života. Je to hotový daňový kaleidoskop, ve kterém shledáváme se s reálnými daněmi nejstarších typů výnosových, až do nejmodernějších a nejrafinovanějších daní nepřímých. Úlevy, které byly přineseny velkou daňovou reformou z r. 1927, která zaznamenává velmi podstatné snížení u daní přímých, zejména u daně důchodové a daně výdělkové, jsou značně seslabovány řetězem zmíněných již daní nepřímých, a to zejména daní obratovou a daní cukerní.

Chtěl bych několika málo slovy zmíniti se nejprve o dani obratové. Daň obratová, jak všeobecně známo, vynáší naší státní pokladně obnos přímo enormní, cca 2.150,000.000 Kč ročně. Již z toho je viděti, vážení pánové, že jestliže jediná daň uhrazuje téměř 1/4 našich státních příjmů, musí býti daní neobyčejně tíživou, že musí vyčerpávati poplatníka až do nejzazších možností. To možno o dani obratové bez dalšího směle říci.

Daň obratová zatěžuje neobyčejně naši výrobu, zdražuje konsum a znesnadňuje export, zejména u oněch produktů, které přicházejí na zahraniční trhy oněch států, ve kterých právě tato daň není ukládána. Z těchto důvodů jsme také již refundovali obratovou daň stejně jako některé jiné daně obchodové, na př. u skla, železa a posledně u cukru, kde jsme refundovali daň obratovou, dopravní a uhelnou.

Pan ministr financí dr Engliš sám již před několika lety přiznal neobyčejnou tíživost této daně a v rozpočtovém výboru mluvil několikrát, že je nutno, aby tato daň byla pokud možno nejdříve odbourána a poplatnictvo od tohoto těžkého břemene osvobozeno.

Zvláště těžkou a nesympatickou je obratová daň, vážené dámy a pánové, v zemědělství, a to v případech, kde je ukládána zemědělci ze zemědělských výrobků jeho vlastní spotřeby. V tomto směru bylo by jistě spravedlivé, kdyby tato daň byla suspendována, a to zejména v době nynější, kdy je nesporně těžká zemědělská krise. Zemědělec by viděl, že se mu přichází aspoň s něčím vstříc.

Při této příležitosti chtěl bych se několika málo slovy zmíniti ještě o jedné dani, a to o dani cukerní. Daň tato vynáší státu rovněž veliké obnosy. Preliminována je v letošním rozpočtu obnosem přes 600 mil. Kč. Daň tato je příčinou, že v Československé republice, ve státě, kde poměrně je největší výroba cukru ze všech evropských států, je cukr nejdražší. Daň tato je příčinou, že zdražuje se cukr, předmět denní spotřeby právě vrstev chudých a nejchudších, vrstev dělnických, rolnických, případně zaměstnaneckých. Zde myslím, že bude potřebí, abychom přistoupili velmi brzy k nějaké novelisaci této daně, nemáme-li nechati zahynouti náš cukerní průmysl a nemáme-li ohroziti naše řepařství. Není sporu o tom, že cukrovarnictví a řepařství korespondují spolu velmi úzce. Nebudu zde vykládati, co je váženým pánům velmi dobře známo, co znamená pro nás cukrovarnictví, co znamená pro národohospodářský rozvoj republiky naše řepařství. Račte jen uvážiti, co existencí je odvislo od nejintensivnější naší produkce zemědělské, našeho řepařství. Jděte od zemědělského dělníka až k průmyslu hospodářskému jakéhokoliv druhu, až k výrobě našeho nejelitnějšího výrobku zemědělsko-průmyslového, cukru, a napočítáte jistě statisíce existencí, které stojí a padají právě řepařstvím a cukrovarnictvím. Víme, že krise cukrovarnická je krisí světovou a víme také, že stát nemůže zde udělati vše, co bychom potřebovali anebo co bychom si představovali. Ale jedno je možné, a po mém soudu to stát udělati musí, totiž že musí býti snížena cukerní daň, poněvadž snížením cukerní daně zlevníme cukr a zvýšíme domácí konsum. V domácím konsumu bude nejspolehlivější a nejjistější odběratel a opora našeho cukrovarnictví a našeho řepařství. Račte uvážiti, že když dnes cukr v domácím konsumu stojí Kč 6·50, je přirozené, že se cukrem v nejširších vrstvách šetří. Musíme cukr proto zlevniti. Račte se podívati dnes na ovocný trh, račte se podívati na ovocné trhy v malých i v nejmenších horských městech, co vidíte? Všude cizí ovoce nejrůznější provenience, australské, africké, kalifornské, a já nevím ještě jaké. To není národohospodářský zdravý zjev. Mluvil také o tom v rozpočtovém výboru pan ministr dr Engliš. Naše ovoce jest zatlačováno, vůbec není je viděti. To nejen letos, kdy byla jistá neúroda ovoce v důsledku mrazů katastrofálních, nýbrž tento zjev se opakuje již několik let. A jedině tím, jestliže bude míti náš konsument možnost dostati levný cukr, může konservovati ovoce domácí a uchovati si je na dobu jarní a letní, kdy nemáme ještě čerstvého ovoce. Co dělá Švýcarsko a co dělá severní Italie? Pánové, mnozí znají veliký kanditový průmysl švýcarský a italský, který získal pro svůj odběr celý svět. (Hlasy: Naším cukrem!) Ano, naším cukrem byl dotován tento průmysl a dosud je. Nemůžeme my něco podobného dělati?