Státní dluh. V sešitu, ve kterém je státní rozpočet detailován, je náš státní dluh uveden do nejzazších podrobností. Podle tohoto detailu známe do podrobna veškeren náš státní dluh, jeho službu a správu.
Celkový dluh státní činí roku 1930: 36.233,586.927 Kč, proti r. 1929: 36.853,662.438 Kč, tedy o 621,075.511 Kč méně. Jeho služba vyžaduje ze státní pokladny 2.175,630.928 Kč. Státní dluh je různé povahy. Je to jednak dluh vnitřní, a to založený v částce 21.918,079.700 a přechodný 3.792,185.000 Kč, jsou to jednak pokladniční poukázky a státní pokladniční bony. Dohromady vnitřní dluh činí 25.710,264.700 Kč.
K zahraničnímu dluhu patří úvěry anglické ve výši 1.620,782.351 Kč a úvěry Spojených států severoamerických ve výši 3.881,250.000 Kč a dále dluh společné pokladně v Paříži 1.121,289.876 Kč, celkem 6.623,322.227 Kč.
Vedle těchto dluhů velmi tíživých je dluh, který tíživým není, je to dluh státovkový ve výši 3.900,000.000 Kč. Tento dluh není tíživým proto, poněvadž z něho neplatíme úroků, ale jen úmor. Někteří národohospodáři nepokládají tento dluh vlastně za dluh. Ale my musíme vycházeti ze zákona o národní bance, podle kterého tento dluh opravdu je dluhem. Jiná otázka je, pokud a jak rychle má býti tento dluh splácen vedle splátek, ke kterým je stát úmluvou s národní bankou vázán. Podle této úmluvy má se státovkový dluh umořovati 1. platy na dávku z majetku, 2. pravidelnými splátkami, které mají ročně činiti 110,000.000 Kč. Na tuto splátku má se především použíti vyššího výnosu daní, výnosu daně bankovkové dividendy třetiny akcií národní banky, státovkami, které v zákonné lhůtě propadlé nebyly předloženy, a mincovními zisky; tyto příjmy budou činiti asi 11 mil., takže ze státní pokladny musí se zaplatiti úmoru dluhu státovkového 99 mil. Kč. Proti roku 1929 zmenšil se státovkový dluh o 300 mil. Kč; 200 mil. Kč připadlo na dávku z majetku.
K tomuto dluhu přistupuje letos dluh z mírových smluv, který činí 1.190 mil. Kč, kdyby se zaplatil dnes. Služba tohoto dluhu vyžadovati bude kolem 115 mil. Kč.
V této věci má velkou důležitost ta okolnost, že konečně víme, co je nám uloženo platiti podle mírových smluv. Nebylo do letošního roku jistoty, mluvilo se o miliardách, které bychom nebyli unesli. Teprve teď víme přesné cifry, víme, s čím máme a musíme počítati. Tímto okamžikem máme jasný obraz o našich dluzích, o službě těchto dluhů a podle toho můžeme se zaříditi a nemusíme se báti rozvratu svého rozpočtu.
Služba tohoto dluhu není ještě včleněna do rozpočtu, poněvadž při sestavování rozpočtu nebyla konečná číslice známa, ale museli jsme počítati se všemi eventualitami, a proto budeme míti dosti reserv, abychom mohli úrok a úmor z tohoto dluhu zaplatiti. Je to čestný dluh a čestné dluhy nutno platiti.
Služba státního dluhu 2.175,630.928 hradí se jednak státními podniky částkou 343,704.175, je to služba dluhů kontrahovaných na investice, to jsou dluhy staré; státní podniky také platí úmor a úrok z dluhů nových částkou 28,117.090 Kč. Příjmy z titrů společné pokladny, která obstarává službu zajištěného a nezajištěného dluhu rak. uherského podle mírových smluv činí 28,000.000 Kč, takže zestátní pokladny nutno uhraditi 1.803,926.753 Kč.
Je-li co potěšitelného na našem rozpočtu, je to splácení dluhu. Je dobrým hospodářem ten, kdo dluhy splácí a žádných nových dluhů nedělá. Kéž by nám bylo umožněno i příště jíti po této cestě dále! 2 miliardy jest jistě ohromná suma, kterou musíme zaplatiti na své dluhy, je to skoro pětina celého rozpočtu. Patříme mezi státy, které platí nejvíce na státní dluhy, jak je viděti z tabulky výborové zprávy.
My se již ovšem nedočkáme té šťastné doby, abychom mohli říci, že jsme bez dluhů; připravujme alespoň lepší budoucnost těm, kteří příjdou po nás a budou pokračovati v našem díle.
A nyní přicházíme k jednotlivým kapitolám. Dovoluji si k vám, dámy a pánové, uctivou žádost. Prosím, abyste laskavě věnovali pozornost třetí části výborové zprávy rozpočtového výboru, kde v krátkosti jsou obsaženy nejdůležitější předměty jednání v rozpočtovém výboru. Jsou tam jednak regesta exposé ministrů a pak, co jest neméně důležité, poznámky jednotlivých poslanců k rozpočtu samému a hlavně pak kritika státní správy, jakož i vysvětlivky.
Já ovšem jako referent nemohu se pouštět do kritiky při jednotlivých kapitolách; mým úkolem je prostě objektivně referovati o tom, co vlastně v rozpočtu jest obsaženo, metodou docela historickou.
Kancelář presidenta republiky. Rozpočet této kapitoly pohybuje se celkem v loňských mezích, kolem 19 mil.
Do kompetence kanceláře presidenta republiky patří správa pražského hradu. V poznámkách zprávy jest uveden přehled dosavadních prací a program prací dalších. Výdaj na stavbu hradu je sice nerentabilní, ale je to jedna z těch investic, na které nesmí býti šetřeno a které musí míti přednost před stavbami jinými. Nesmíme zapomínati, čím je nám pražský hrad, nesmíme zapomínati, čím jsme povinni historii svého státu. Pražský hrad musí býti nám samým, ale nejen to, musí před světem býti naší chloubou a pýchou. Čím je Wawel Polsce, čím je Kreml Rusi, čím je Escurial Španělsku, tím je nám pražský hrad. Sídlo českých králů, sídlo presidenta republiky, hlavy státu, musí býti důstojně vypraveno. A při tom nesmíme zapomínati na nerozlučitelnou součástku pražského hradu, svatovítský dóm, pravý to klenot gotiky. Nesloužilo by nám ke cti, kdybychom nevynaložili do nejzazších možností všechny prostředky na restauraci pražského hradu. Dosud bylo mnoho vykonáno a bylo to vykonáno s pietou k historickému dílu, na němž má velkou zásluhu architekt prof. Plečník. Ale není dosud vykonáno všechno. Z poznámek výborové zprávy vidíte, dámy a pánové, co zbývá ještě vykonat. Já bych se nerozpakoval říci, že mnohá stavba může počkati, jen abychom mohli dokončit v nejkratší době restauraci celého hradu, abychom i my na své oči spatřili tuto svoji perlu zastkvíti se v celé její kráse.
Rozpočet zákonodárných sborů je rovněž skoro nezměněn. K této kapitole nebylo žádných zvláštních poznámek. Já bych chtěl sám jen říci několik slov těm, kteří pokládají dnešní adaptace poslanecké sněmovny za příliš nákladné a neúčelné, že prý se bude stavěti nová sněmovna a proto nákladná adaptace že jest zbytečná. Uteče mnoho a mnoho vody na Vltavě, než budeme moci přikročiti ke stavbě nové sněmovny. Náklad na novostavbu bude ohromný a proto není možno v dohledné době pomýšleti na tuto stavbu. Je proto nutno alespoň tuto budovu uvésti do takového stavu, aby jakž takž svému účelu vyhovovala, poněvadž některé místnosti jsou opravdu velmi stísněné, na př. síně žurnalistů a těsnopisců.
Při kapitole předsednictva ministerské rady nutno se zmínit o otázce státních zaměstnanců, kterážto otázka je v popředí zájmu. Také v rozpočtovém výboru bylo o ní mnoho mluveno. Běží zvláště o systemisaci státního zaměstnanectva. Otázka státně zaměstnanecká je velmi důležitou otázkou státní. Běží totiž o velký počet lidí ve službě státní.
Budiž mně dovoleno přednésti zde statistiku počtu státních zaměstnanců:
Kancelář presidenta republiky má 226 zaměstnanců, zákonodárné sbory 222, předsednictvo min. rady 990, ministerstvo věcí zahraničních 1.153, ministerstvo nár. obrany 20.486, ministerstvo vnitra 28.540, ministerstvo spravedlnosti 10.329, ministerstvo pro sjednocení zákonův a organisace správy 46, nejvyšší správní soud a volební soud 114, ministerstvo školství a nár. osvěty 12.822, ministerstvo zemědělství 5.489, státní úřad pozemkový 917, ministerstvo obchodu 435, ministerstvo veř. prací 4.645, ministerstvo pošt a telegrafů 45.095, ministerstvo železnic 185.712, ministerstvo soc. péče 1269, ministerstvo pro zásobování lidu 171, ministerstvo veř. zdravotnictví a těl. výchovy 3.000, ministerstvo financí 34.121, nejvyšší účetní kontrolní úřad 127, mimo resort 40, celkem 355.949 stát. zaměstnanců. V tom je 45.423 akordních dělníků v železničním podniku. Bez nich je úhrnný počet státních zaměstnanců 310.526 osob, ovšem počítaje v to i státní podniky. Náklad osobní na ně činí 6.347,796.300 ročně, zase ovšem se státními podniky. Je to otázka, která nemůže nám býti lhostejnou. Na jedné straně státní zaměstnanectvo je nespokojeno a na druhé straně nutno šetřiti, aby rozpočet zůstal v rovnováze. Ministr financí mluvil ve svých výkladech o hmotné stránce státně-zaměstnanecké a neuzavíral se nikterak pomoci státním zaměstnancům.
Do této kapitoly patří také otázka systemisace a resystemisace. Na resystemisaci se intensivně pracuje a v nejbližších týdnech mají být tyto práce skončeny. Jsou sice všeobecně známy obtíže spojené s resystemisací, ale stálé protahování věci zvyšuje jen nervositu mezi státními zaměstnanci a nepřispívá nikterak státní administrativě. Nerozpakuji se otevřeně říci, že i v těchto státně-zaměstnaneckých otázkách jsme šli z extrému jednoho do extrému druhého. Od přílišné laxnosti jsme šli k přílišné strohosti. Proto ta obtíž s řešením.
Do kompetence předsednictva ministerské rady patří tiskový odbor, státní statistický úřad a československá tisková kancelář.
Rozpočet československé tiskové kanceláře vykazuje na rok 1930 schodek vyšší, nežli byl schodek na rok 1929, ale již důvodová zpráva k finančnímu zákonu připomíná, že služba ČTK je v zájmu veřejném a že s tohoto hlediska je dlužno dívati se na náklady její.
Je pravda, že někteří zahraniční tiskové agentury jsou aktivními podniky výdělečnými, ale nesmí se zapomínati, že počet platících odběratelů ČTK je k počtu abonentů těchto zahraničních agentur poměrně velmi nepatrný a že ČTK slouží bezplatně úřadům a podnikům státním, za kteréžto služby se jinde agenturám platí, že slouží bezplatně a na svoje útraty také podnikům humanitním, osvětovým a pod.
Na zpravodajskou činnost ČTK nebylo zvláštních stížností. Ale právě s hlediska veřejných zájmů nutno žádati, aby zpravodajská služba v ČTK ještě byla doplněna, i pokud jde o službu zahraniční, i pokud jde o službu domácí.
Pokud pak jde o personál ČTK, je v zájmu řádného chodu celého podniku velmi záhodno, aby uspokojivě byly vyřešeny všechny otázky, pokud jde o právní a hmotné poměry zaměstnanců ČTK, t. j. aby přiměřeně byla revidována systemisace a aby pro personál ostatní konečně uskutečněna byla řádná smlouva.
Rozpočet ministerstva zahraničních věcí zůstává týž jako dříve 167,570.419 Kč.
Naše zahraniční politika jde celé desetiletí stejnými osvědčenými cestami, za jedním cílem. Chceme udržovati a přispěti k udržení míru a žíti se svými sousedy a s celou Evropou vůbec v přátelských stycích. Neděje se tak bez obtíží, bez obtíží proto, že v novější době vystupují do popředí světové politiky otázky hospodářské před otázkami ryze politickými. V otázkách politických snáze se dojde k dohodě nežli v otázkách hospodářských. Vidíme to na obtížích, se kterými je spojeno jednání o obchodních smlouvách jak s našimi bezprostředními sousedy, tak i s našimi přáteli a spojenci.
Velkou překážkou byla nejistota, jak dopadne konečná likvidace světové války, hlavně v otázkách hospodářských. Tyto poměry byly v Haagu uspořádány a budou jistě působiti příznivě na hospodářskou spolupráci států a tím také na hospodářská jednání. Při těchto jednáních je často v rozporu srdce s rozumem, a že vítězí a musí vítěziti rozum, je na bíledni.
V rozpočtovém výboru bylo poukazováno na velký počet našich zastupitelských úřadů, vyslanectev a konsulátů. My máme 30 vyslanectev, 52 skutečných konsulátů, 2 zastupitelství a 115 honorárních úřadů. Samozřejmo, že stojí hodně peněz. Ano. Ale, jak jsem uvedl ve výborové zprávě, zřizování zastupitelských úřadů nelze posuzovati pouze s hledisek našich zájmů ať už politických, hospodářských, obchodních, emigračních či jiných, nýbrž též po stránce mezinárodní nutnosti a zdvořilosti. Naší snahou musí býti, aby naše republika měla při svém vyvinutém zemědělství, průmyslu a obchodu a při své kulturní vyspělosti zorganisovanou síť svých zastupitelských úřadů co nejdokonaleji. To je spojeno se značnými náklady, které ovšem nemůžeme státu odpírat.
O platech, vyplývajících z likvidace světové války, byla řeč už při jiné příležitosti.
Pro ministerstvo zahraničí adaptuje se černínský palác na Hradčanech. Dnešní roztříštěnost úřadů ministerstva zahraničí jistě nepřispívá k ekonomisaci administrativy.
Rozpočet ministerstva nár. obrany jest ustálen, a to zákonem na 1.400 mil. Kč. K tomu ovšem musíme připočísti ze všeobecné pokladní správy částku 315 mil. na věcné výdaje. Dámy a pánové, dovoluji si vám doporučiti pročísti si jak důvodovou zprávu k vládnímu návrhu, tak i zprávu výborovou, pokud se týkají ministerstva národní obrany. Pak jistě mnohý předsudek proti naší armádě odpadne. Peníze, které vynakládáme na své vojsko, nejsou peníze vydané neproduktivně. Armáda naše neslouží a nikdy nebude sloužiti k účelům imperialistickým, ale byla a bude pro budoucnost instrumentem zaručujícím bezpečnost státu proti vnějším i vnitřním nepřátelům. Základní chybou, kterou stále máme v posuzování armády je ta, že jsme se v tomto ohledu neodrakouštili; my stále vidíme ve vojsku kastu lidí, která stojí v ostré protivě proti lidu, která hrozí dynastií proti ujařmeným národům a která slouží politice dynastické, imperialistické. Naše armáda jak důstojnictvo, tak mužstvo pochází z lidu a slouží lidu. Dnešní vojna není už tou starou rakouskou vojnou, která byla postrachem každého odvedence; dnešní vojna je zároveň školou, a čas ztrávený na vojně není časem ztraceným. A konečně presenční služební doba trvá jen 18 měsíců a v dohledné době bude trvat jen 14 měsíců. To závisí v první řadě od otázky déle sloužících poddůstojníků. Vojenská správa stará se všemožně o tyto poddůstojníky, aby si je zabezpečila. Řada jich byla po odchodu z vojny zaopatřena.
V roce 1928 bylo umístěno u četnictva délesloužících 101. Během roku 1929 byli umístěni 422. V záznamu na určitá místa pro tento rok jsou 103.
Z uvedeného počtu 422 délesloužících bylo přijato: k pohraniční finanční stráži 56, v záznamu pojato a na jaře bude umístěno 22, k četnictvu přijato 136, v záznamu pojato 14, ke stráži bezpečnosti přijato 57, k bezpečnostní službě schopnými uznáno dalších 56, do přípravné služby pro sbor rotmistrů přijato 129, do Národní banky přijato 12, do Anglo-československé banky přijato 1, do Okresní nem. pojišťovny v Turč. Sv. Martině přijato 1, místa kanc. pomocníků u vojenské správy dostalo 21, za vězeňské dozorce umístěni 3, ke státním drahám přijati 4, k poště přijati 4, k soudu přijati 4, k jiným úřadům přijato 5.
V roce 1930 bylo až dosud umístěno celkem délesloužících 78.
Z tohoto počtu bylo umístěno: u stráže bezpečnosti v Bratislavě 9, u finanční stráže na Slovensku 25, u pražské policie 44.
Ministerstvo nár. obrany stává se také hospodářem. Má velké lesní podniky v Brdech 20.500 ha a Malackách 25.000 ha, které sice neodvádějí ničeho do státní pokladny, ale mají přece jen zisk 6,813.930 Kč, kterých je použito jednak na investice, jednak na splátky investičních dluhů.
Pro zajímavost se zmiňuji o hmotném opatření vojáků. Na str. 138 výborové zprávy jsem otiskl jídelní vojenský lístek. Tento lístek snad přispěje k tomu, že přestanou strašáky černou kávou k večeři. Nevím, jestli by mnohý z nás neměnil svůj jídelní lístek s jídelním lístkem vojáka.
K tomu bych chtěl přece jen podotknouti jednu věc, co se týče jídelního lístku. Nebylo by dobře, kdyby vojenská správa dávala k snídani vojáku půl litru mléka místo černé kávy? Posloužilo by to vojákovi samému, jeho zdraví, a byla by to jedna kapka k řešení zemědělské krise.
Ministerstvo vnitra má rozpočet o 18·5 mil. menší. Jedním z hlavních úkolů ministerstva vnitra byla v minulých dvou letech organisace politické správy. Organisace politické správy byla, jest a bude stále předmětem ostré kritiky, protože přinesla dalekosáhlý obrat do politické správy a samosprávy. 70letý vývoj samosprávy byl přerušen a samospráva spojena se státní správou. Reforma tedy jedna z největších a je samozřejmo, že provedení její se neobešlo bez obtíží a těžkostí. Proč se dál přechod ze starého řízení do nového tak a ne jinak, podává nám vysvětlení zase výborová zpráva. Praví toto:
"Zkušenosti, kterých bylo získáno při provádění župního zákona, ukázaly, že nová organisace musí býti bezpodmínečně provedena v celém svém rozsahu teritoriálním a věcném, má-li býti státní správě dána možnost posouditi její dosah a účinky. Byla proto při provedení zákona o organisaci politické správy ze zásady jednotného provedení učiněna výjimka jen potud, pokud to bylo nezbytně nutno, t. j. v zemích západních byl zákon uveden v život o krátkou dobu později, než na východě republiky, ve věcném ohledu pak nebylo činěno výjimek vůbec. Dosavadní zkušenosti ukazují, že bylo v té příčině postupováno správně. Správné fungování administrativních organismů, které zákon o organisaci politické správy uvedl v život, předpokládá dobrou vůli jak u živlů úřednického, tak i u zástupců obyvatelstva, a lze všeobecně potvrditi, že spolupráce obou těchto živlů postupuje zdárně, takže případné nedostatky, které se v jednotlivostech snad objevily, nemohly zasáhnouti do nové organisace jako do celku. Přes to, že doba od všeobecného zavedení nové organisace je poměrně krátká, možno konstatovati, že se nová zařízení osvědčila a že potíže, které se vyskytly, vyplývají povětšině z počátečních reminiscencí na bývalou samosprávu, po případě z nedorozumění ve výkladu jednotlivých ustanovení organisačního zákona.
Lze s jistotou očekávati, že dalším vývojem poměrů se dospěje k bezvadnému fungování všech složek nové organisace a tudíž i ke zdárnému rozvoji zemí a okresů. Na náměty, žádající novelisaci zákona o organisaci politické správy, dlužno poukázati k tomu, že správný chod administrativy vyžaduje určité stálosti, aby pořádek nedávno zavedený se mohl řádně vžíti a měl dostatek času k vývoji. Velmi obtížnou otázkou provádění organisačního zákona bylo určení obvodů a sídel okresních úřadů, které bylo vyhrazeno vládě. Zákon buduje politickou správu zásadně na větších správních obvodech, než činil župní zákon č. 126/1920 Sb. z. a n., a to nejen pokud jde o úřady II. stolice, nýbrž i pokud jde o úřady okresní. Důvodem toho byla hlavně snaha, aby finanční schopnost nových správních obvodů odpovídala zákonným úkolům zemí a okresů i aby bylo lze nové organismy náležitě vybudovati po stránce administrativní a postarati se přiměřenou specialisací o úsporné využití sil zaměstnanců. Vedle toho je výhodou větších správních obvodů, že do jisté míry soustřeďují obce různé hospodářské síly a snižují třecí plochy, které vznikají z různého složení politického, sociálního, hospodářského a národnostního. Na Slovensku byla tato zásada, pokud jde o okresy, provedena již při aktivování župního zřízení, a to vládním nařízením čís. 378/1922 Sb. z. a n., jímž bylo 20 služnovských okresů, nevyhovujících zmíněnému požadavku, zrušeno a provedeny četné podstatné změny v obvodech jednotlivých okresních úřadů. Také na Podkarpatské Rusi byly postupně již před prováděním organisačního zákona zrušeny nevyhovující okresy, celkem 5. Vládním nařízením č. 93/1928 Sb. z. a n., jímž byly určeny obvody a sídla okresních úřadů na Slovensku a Podk. Rusi, byly zrušeny další 2 okresy na Slovensku a 2 okresy v Podk. Rusi, a provedeny některé menší změny v obvodech okresních úřadů ve smyslu zmíněné zásady. V zemi České a Moravskoslezské nebylo možno vzíti za podklad určení obvodů a sídel okresních úřadů, dřívější zastupitelské a silniční okresy, jak o to bylo četnými okresy a obcemi žádáno. Více než polovina všech těchto okresů měla méně než po 25.000 obyvatelích, a také finanční schopnost těchto okresů byla velmi omezena, tak na př. u jedné sedminy zastupitelských okresů v Čechách nedosahovala přirážková základna ani 150.000 Kč. Kdyby měly býti obvody okresních úřadů určeny podle bývalých zastupitelských okresů, bylo by třeba zříditi jen v Čechách na 120 nových okresních úřadů, což by bylo nejen v naprostém rozporu s požadavkem úspornosti veřejné správy, ale nedalo by se vůbec v dohledné době ani s ohledem na poměry bytové a také z důvodů personálních uskutečniti. Bylo-li proto nutno slučovati dva nebo více zastupitelských, po případě silničních okresů v jediný správní obvod, bylo jedině účelným vzíti pro počátek za podklad prvotního určení obvodů okresních úřadů podle § 1, odst. 3. organisačního zákona politické okresy, které většinou vykazovaly přiměřenou rozlohu i hospodářskou schopnost. Mohlo se tak státi tím spíše, poněvadž okresní politická správa pro celý politický okres obstarávala již dříve převážnou většinu vnitřní správy, takže úpravou, provedenou vládním nařízením č. 174/28 Sb. z. a n. v řečeném smyslu nenastalo celkem po této stránce pro obyvatelstvo zvláštní zhoršení poměrů. Kde snad do jisté míry zhoršení přece nastalo, bude podle nabytých zkušeností a hospodářských poměrů uvažováno o změně obvodů okresních úřadů. V místech bývalých politických expositur jsou zřízeny stálé úřední dny a dlužno vyčkati zkušeností, než se přikročí ku případnému zřízení nových okresních úřadů".
K této věci, zřizování nových politických okresů, připomínám, že se objevila v mnohých okresech velká nervosita a konkurence jednotlivých okresů navzájem. Tato nervosita a vzájemná řevnivost jistě neprospěje zdárnému řešení otázky nových okresů. Říkáme zcela otevřeně, že zřizování okresů, až k tomu přijde čas, musí se díti výhradně a jedině podle potřeby občanstva a podle potřeby státu, všechny ostatní ohledy musí za každou cenu odpadnouti. Snad to bude někde boleti, ale není jiné pomoci.
Rozpočet ministerstva spravedlnosti je nižší o 3·9 mil. Když už se všude mluví o krisi, budiž zde připomenuta i krise soudcovská. Je nesporno, že soudcovstvo je přetíženo. Ministr spravedlnosti o této otázce se vyslovil v rozpočtovém výboru. Řekl v podstatě toto:
"Úbytek soudců i kancelářských úředníků v době po převratu, nedostatek způsobilého dorostu zejména na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, všeobecný vzrůst soudní agendy obzvláště v některých místech vyvolaný přírůstkem obyvatelstva, rozkvětem hospodářského života, pozemkovou reformou i jinými okolnostmi vedly ke zhoršení služebních poměrů u soudů, které dosáhlo nyní takového stupně a rázu, že nelze již zdolati škody z toho plynoucí pro veškeré občanstvo pouhými prostředky administrativními, nýbrž že justiční správa je postavena před nezbytný a těžký úkol zjednati nápravu zákonnou reformou soudnictví.
Soudcům u všech soudů bude nutno umožniti svědomitý právnický bezvadný výkon služby tím, že se jim odeberou práce nesoudcovské ubírající jim dosud mnoho času. Přidělením těchto prací vycvičeným silám kancelářským a vyřizováním běžných prací soudcovských jednoduchého rázu konceptními pomocníky (aktuáry) bude zjednána možnost, aby soudcové se soustředili na vlastní soudcovskou práci a zdokonalovali i své odborné znalosti stálým studiem literatury a judikatury, o čemž se jim bude prokázati po případě zvláštní další zkouškou praktickou. Výhodám na straně jedné budou odpovídati povinnosti na straně druhé, zajišťující plnou nestrannost a nezávislost soudců.
Ministerstvo spravedlnosti předloží k tomu cíli, opírajíc se o usnesení senátu Národního shromáždění, osnovu zákona, kterým se mění některé služební poměry soudců".
Rozřešením otázky soudcovské bude tedy také rozřešena krise soudnictví vůbec.
Můžeme se chlubiti svými soudci opravdu neodvislými a spravedlivými. Je však již nejvyšší čas, aby se neobjevil žádný kaz v tomto sboru. Tam, kde selhává justice, selhává právní řád, selhává bezpečnost občanstva.
Pokud jsem měl příležitost se informovati, záleží ta krise ne v nedostatku soudcovského dorostu - nových soudců se hlásí dost - ale není dosti míst systemisovaných. Tomu ovšem musí odpomoci resystemisace, o které jsem mluvil při kapitole předsednictva ministerské rady.
Ministerstvo unifikací je sice v rozpočtu ministerstvem nejmenším, má rozpočet jen 2.111.317 Kč, ale není ministerstvem nejmenším, co se týče důležitosti. Dosud stále laborujeme růzností právních norem v zemích historických a na Slovensku. A tu jest jistě jen uvítati prohlášení ministerstva unifikací, že rok 1930 stane se významným mezníkem v unifikaci československého práva, jelikož v tomto roce dojde k jakýmsi žním desítiletých přípravných prací sjednocovacích. Unifikační ministerstvo dokončí r. 1930 samo nejdůležitější svoji samostatnou práci zákonodárnou, nový civilní soudní řád, bude se možno však v tomto roce těšiti snad již i uzákonění nového československého zákona občanského, na němž unifikační ministerstvo rovněž význačnou měrou spolupracovalo. V souvislosti s těmito důležitými zákony a ještě i některými zákony jinými bude pak možno přijíti s celou serií osnov sjednocovacích zákonů dalších, přinášejících různé předpisy specielní, které nové generelní úpravy přizpůsobí zvláštním poměrům a případům, pro něž se s generelním předpisem nevystačí. Ministr ohlašuje, že r. 1930 předloženy budou zákonodárným sborům pravděpodobně vedle zmíněných již dvou důležitých zákonů ještě tyto unifikační zákony další: řád trestní, zákon o trestním právu finančním, zákon o právu poplatkovém, zákon o dani z lihu, zákon o příslušnosti ministerstev, zákon o řízení nesporném, řád pro veřejné notáře, celostátní řád stavební, zákon šekový, zákon o ručení silostrojů, zákon o umoření listin, zákon o zbavení svéprávnosti a zákon o trestním soudnictví nad mládeží.
Pokrokem který sjednocení r. 1930 učiní, umožněno bude sjednocování další jmenovitě v oborech, v nichž bylo nutno vyčkávati předchozí přípravy stěžejních unifikačních československých zákonů. Zbývá ještě mnoho oborů, v nichž sjednocení musí býti provedeno, a čekají tu zvláště unifikačního ministerstva ještě další dalekosáhlé a důležité úkoly. Nelze proto ještě unifikačního ministerstva rušiti a nutno naopak jeho výkonnost zvýšiti, aby svým úkolům mohlo řádně dostáti a aby také v unifikaci mohlo býti rychle pokračováno.
Nejvyšší správní soud má rozpočet o něco, asi o 100.000 Kč, menší.
Co platí o ministerstvu spravedlnosti, platí v daleko větší míře o Nejvyšším správním soudu. President tohoto soudu dr Hácha v rozpočtovém výboru zoufale volal o pomoc. Jeho zoufalý hlas se ozývá z výborové zprávy:
"Statistická data o činnosti nejvyššího správního soudu osvětlují dostatečně svízelnou situaci, v níž se nejvyšší správní soud nalézá. Kritický stav soudu, který trvá již řadu let, má za následek, že strany musí čekati někdy až tři roky na vyřízení stížnosti u soudu podané. Koncem roku 1929 bylo ještě nevyřízeno 492, tedy asi 5% stížností podaných r. 1927. Ze stížností podaných r. 1928, jež dosáhly velikého počtu 10.231, bylo koncem roku 1929 nevyřízeno ještě asi 43%. Až do roku 1929 příliv stížností neustále a velmi značně vzrůstal. V roce 1929 se dosavadní vzestup nejen zastavil, nýbrž počet došlých stížností klesl proti roku 1928 o 3.400. Pokles tento je však tak nápadný, že zdá se míti příčiny jen nahodilého rázu. Nasvědčuje tomu okolnost, že stížností proti rozhodnutím zemských úřadů a proti rozhodnutím o odvoláních podle nového zákona o daních přímých došel dosud počet poměrně nepatrný. Poněvadž sotva dá se mysliti, že by přesun kompetenční v oboru správy politické a nový zákon daňový byly s to, aby počet stěžovatelů proti dřívějšku o tolik snížily, sluší vysvětlení překvapujícího poklesu hledati asi v tom, že instanční rozhodování úřadů zemských a odvolacích stolic daňových přechodně uvázlo, dokud nová organisace resp. provádění nového zákona nebyly v pravidelném běhu.