Nebylo by však nic platno racionalisovati jen výboru průmyslovou i zemědělskou a nestarati se o dobrou organisaci obchodu, peněžnictví a dopravy, ale i úspěchy získané i ve všech těchto oborech naší práce byly by ohrožovány, kdybychom se nestarali o zhospodárnění naší veřejné správy, jež v novodobém státě se stává všeobecnou službou pro veřejnost. Zde nejlépe chápeme, že racionalisace je služba lidstvu, neboť veřejná správa je každodenní styk lidí, kteří jsou povoláni, aby spravovali a dobrou správou sloužili pospolitosti, to je úřednictvo, a lidí, kteří jsou konsumenty těchto služeb, to je publika. My, lidé nové doby, nemusíme se dlouho přesvědčovati, jak je důležité, abychom těmto vztahům věnovali všechnu péči a upravili je v duchu doby v zájmu celku. Obtíže jsou tu veliké, neboť setrvačnost ve veřejné správě je větší, ježto tu není ona nejmocnější pružina vývoje, jakou nalézáme v soukromém podnikání - to je soutěž a kontrola rentability služeb prováděná trhem. Tím většího úsilí je třeba vyvinouti, tím více je třeba pečovati o udržování kroku s vývojem, nemá-li býti porušen soulad ve vývoji ostatních složek našeho hospodářství, jež by zanedbanou veřejnou správou bylo podvazováno. Jiné nebezpečí je, že škody ze špatné správy nejsou hned zjevny, kdežto drahotu správy ještě můžeme postihnouti v nákladech, které vyžaduje a jež pak v podobě veřejných břemen zatěžuje důchody a spotřebu, špatnou kvalitu správy nemůžeme tak celkově vystihnouti přesně a číselně, jejíž škodlivé důsledky hospodářské se projevují hlavně v režii, kterou má občanstvo se stykem s všelikými úřady při provádění předpisů. Uvedené stačí k poznání dosahu celého problému, který dlužno řaditi mezi naše nejzávažnější otázky veřejných financí a celého hospodářství vůbec. Zde jest jedna z cest, jak můžeme pomoci mírniti obtíže a břemena, jež zatěžují naše státní hospodářství.

Zhospodárnění veřejné správy a podniků uzrálo vývojem ostatních složek hospodářství a je čas, abychom tu přešli z ideologie do skutečnosti, abychom vymezili přesně úkol dnešnímu člověku, abychom tuto starost přivedli jednou od zeleného stolu k opravdovému řešení ve skutečnosti.

Máme již dosti možnosti se poučiti ze světových kongresů, jako byl kongres pro vědeckou správu v Bruselu a kongres pro vědecké řízení práce v Paříži, nebo kurs pro racionalisaci správy v Bernu, že svět postupuje tu neúprosně rychlým tempem k lepší organisaci a že prodlévati v této otázce soutěživosti znamená pro nás nebezpečí ztrát hospodářských i kulturních. Právě z těchto míst se dovídáme, že zhospodárnění správy je mravní problém, že racionalisace není jen otázkou rentability, nýbrž otázkou etickou a sociální. Shledáváme, že předpokladem úspěšného řešení je zdárné vůdcovství, úsilí o spolupráci, že je třeba převychovati úřednictvo i publikum k harmonické spolupráci, vyloučiti všechen antagonismus, byrokratickou šikánu bezduchým lpěním na reglementech, ale také varovati publikum před zbytečným kverulantstvím a egoismem a potírati všechen zbytečný odboj. Racionalisace správy je školou občanských ctností. Choroby morálky a jejich léčení tu nejlépe seznáme a uplatníme v oboru veřejných financí a proto musí zde býti nejprve nasazeny páky, neboť zdravá správa finanční, morálka poplatnictva, a neváhám říci, i morálka fisku, jsou ústředím, z něhož možno vytvořiti východisko celé akce. Vedle této osobní racionalisace je dlužno pamatovati na věcnou racionalisaci, jež spočívá v těchto hlavních úkolech:

1. Zhospodárniti zákonodárství, zjednodušiti mechanismus provádění, zrevidovati a sjednotiti, rekodifikovati. Sebe lepší organisace správy nic nezmůže, jsou-li marnotratné zákony.

2. Zlepšiti organisaci, to znamená:

a) zdravou dělbu práce, ale i odpovědnosti,

b) vymeziti účelně, přesně kompetenci,

c) zorganisovati manipulaci (spisovny, výpravny),

d) účetnictví zjednodušiti a upraviti, aby poskytovalo opravdový životný obraz a umožňovalo kontrolu rentability u srovnání nejen s etátními hledisky, nýbrž i s hlediskem, jež vyžaduje prakse, hlavně za účelem srovnávání s vývojem a pro statistický rozbor,

e) postaviti platový systém na zdravou zásadu zásluhy a vytvořiti vědecky objektivisované metody kvalifikační a odměny za výkon, prováděti vědecký rozbor úkolů, služeb, práce, její techniky, zjišťovati výkonnost, pracovní standardy a prováděti vědeckou systemisaci, výběrem a tříděním i přidělováním sil podle vědeckých metod,

f) podporovati všemožně nadání, rozvoj osobnosti, pečovati o další vzdělávání, školiti a cvičiti úřednictvo,

g) organisovati spolupráci v pracovních společenstvech a vědeckých ústavech, umožniti porady se zkušenými představiteli publika,

h) soustřediti nákup kancelářských potřeb a strojů a podrobiti odbornému řízení veřejné dodávky, stanovením normalisovaných typů, zvláště i u papíru, dodávkových standardů a vzorků, pečovati o výrobní i spotřební racionalisaci právě na půdě veřejné spotřeby, jež by mohla býti přímo výzkumnou i zdárnou půdou pro získávání zkušeností.

Stačí tento výpočet, abychom viděli, co úkolů je dáno, jak mnoho jich můžeme ihned začíti prováděti.

Je nutná potřeba, abychom s reorganisací a racionalisací veřejné správy začali hned a nenechávali všechno zase ležeti. Zde platí vždy dobrá zásada: Čas jsou peníze.

Všechno to, co jsem zde pověděl, směřuje k tomu, aby i pro příště mohl býti náš rozpočet aktivním. Nemám žádných obav, že by pro příští léta nebylo dosaženo aktivity rozpočtu, budeme-li zachovávati směrnice, kterých šetříme při sestavování rozpočtu a vůbec ve státním hospodářství.

Budiž mně dovoleno říci několik slov o té okolnosti, že nebylo na rozpočtu nic změněno, že rozpočet byl výborem přijat nezměněn podle vládního návrhu. Já se přiznávám, že osobně by mně bylo velice milé, kdybych mohl zvýšiti, eventuelně snížiti některé položky výdajové. Je vám všem, dámy a pánové, dobře známo, s jakými obtížemi musí ministr financí zápasiti, má-li sestaviti náš rozpočet. Každá cifra je pečlivě propočítána, zvážena a posuzována s ohledem na položky příjmové. Až budeme moci počítati s konstantními ciframi příjmovými, jinými slovy, až budeme věděti, s jakými příjmy můžeme počítati, pak bude nám možno i v parlamentu samém náš rozpočet měniti. Ovšem nemám na mysli změnu rozpočtu pro změnu samu, pro důkaz, že má parlament právo rozpočet měniti, nýbrž mám na mysli změny takové, které parlament bude pokládati za nutné.

Za velikou přednost pokládám, že nebyl rozpočet podstatně změněn ani při změně politické konstelace, a bude to jistě velkou předností i v příštích letech. Rozpočet musí býti zpracován v první řadě podle potřeby státu, ať už je vládní většina jakákoliv.

Rozpočet rozlišuje stále ještě výdaje a příjmy řádné a mimořádné. Je v literatuře finanční vědy různost náhledů, co je vlastně výdajem a příjmem řádným a co mimořádným, a jak uhražovati výdaje mimořádné. Poukazují na nejnovější knihu Englišovu "Finanční věda", kde je dotyčná literatura přehledně a kriticky rozebrána. Sám autor pokládá toto rozlišování pro vlastní veřejné a správní výdaje za nutné v zájmu solidního hospodaření.

Důležitým momentem pro státní rozpočet je poměr výdajů osobních a věcných. Z celkového rozpočtu 9.366,904.736 Kč činí výdaje osobní 3.890,948.563 Kč, a to na osobní platy podle platových zákonů 2.629,155.845 Kč, ostatní osobní výdaje činí 1.261,792.718; činí tedy osobni náklady 40% celkového rozpočtu. Věcné výdaje, řádné i mimořádné, činí pak 5.475,956.173 Kč.

Největší osobní náklady vykazují odpočivné a zaopatřovací platy, tedy pense, 762,912,000 Kč, po nich přijde hned ministerstvo školství a nár. osvěty 690,025.896 Kč, potom nár. obrana 624,155.810 Kč, pak vnitro s 559,692.670 Kč. Nejmenší osobní výdaje má ministerstvo pro sjednocení zákonů 1,687.417 Kč. Největší věcné výdaje vykazuje všeobecná pokladní správa 2.279,565.102 Kč, soc. péče 792,408.670 Kč a veř. práce 626,417.100 Kč.

Aktivity rozpočtu bylo dosaženo přesto, že bylo nutno zařaditi do rozpočtu nové položky, a to:

Na státní starobní podpory 42 mil. Kč, odpočivné a zaopatřovací platy (důsledkem platových úprav a převzetí pensí zemských zaměstnanců) 30.5 mil. Kč, podpory na soustavnou elektrisaci venkova 25 mil. Kč, úprava systemisace služebních míst 20 mil. Kč, schodek Národního divadla s udržovacími náklady 15.3 mil. Kč, náklad na sčítání lidu a zemědělských a živnostenských závodů 14.4 mil. Kč, nouzové stravování a ošacování potřebných vrstev obyvatelstva 3.2 mil. Kč. To bylo ovšem možno jen tím, že byly podstatně sníženy jiné administrativní výdaje.

Do rozpočtu nebyla ještě zařazena služba dluhu uloženého nám v Haagu. Tato služba bude činiti asi 115 mil. ročně. Přesto však nemám nejmenší obavy o aktivitu rozpočtu letošního, protože jistě objeví se nám kasovní přebytky, ze kterých bude možno hraditi tuto službu.

S otázkou kasovních přebytků souvisí ještě otázka jiná. Bylo totiž v rozpočtovém výboru poukazováno na to, že cifry rozpočtu nejsou správné při srovnání s účetní uzávěrkou. Je samozřejmé, že příjmové cifry rozpočtu a účetní závěrky nemohou nikdy se krýti. Vždyť rozpočet obsahuje hlavně v příjmech pouze preliminář, cifry přibližné. V příjmech musí to býti cifry minimální, se kterými finanční správa může s jistotou počítati. Proto v účetní závěrce musí se objeviti cifry vyšší. To platí zvláště o daních a pak o zisku státních podniků. Není tedy naprosto spravedlivo posuzovati rozpočet, jako by zúmyslně obsahoval čísla nesprávná.

Resumuji a tvrdím, že aktivity rozpočtu bylo dosaženo a že tato aktivita bude také udržena.

Státní výdaje jsou preliminovány částkou 9.366,904.736 Kč proti 9.534,373.114 Kč na r. 1929, takže rozpočet je menší o 167,468.378 Kč při srovnání obou uvedených cifer. Ve skutečnosti však rozpočet proti loňskému roku není nižší, nýbrž je vyšší, a to o 12,788.462 Kč.

Loňského roku byla totiž do všeobecné pokladní správy zařazena 25% kvota dopravních daní v částce 175,600.000 Kč, která byla z dopravních daní poskytnuta drahám. Mimo to byla eliminována peněžní potřeba na osobní a věcné výdaje ústředního ředitelství státních lesů a statků z kapitoly ministerstva zemědělství v částce 2,996.840 Kč a převedena do státních podniků. Podobně byla vypuštěna z kapitoly ministerstva železnic částka 1,660.000 Kč na výlohy ústřední a ředitelské rady železniční a na některé jiné ještě věci a přesunuta do podniku státní dráhy. Chceme-li tedy provésti srovnání obou rozpočtů, musíme eliminovati všechny tyto částky z rozpočtu na r. 1929. Po provedení této manipulace a po srovnání dostaneme vyšší rozpočet na letošní rok o 12,788.462 Kč. To jest ovšem částka, která při 9-miliardovém rozpočtu nepadá na váhu. Můžeme směle říci, že výdaje státní se už několik let udržují na stálé, určité výši. Je zajímavo sledovati percentuelní podíl jednotlivých resortů na státních výdajích.

Nejvyšším procentem participuje všeobecná pokladní správa, a to 21·66%, dále ministerstvo nár. obrany 14·95%, ministerstvo školství a nár. osvěty 10·20%, ministerstvo soc. péče 8·80%, odpočivné a zaopatřovací platy 8·14%, ministerstvo veř. prací 7·72%, ministerstvo vnitra 7·38%, ministerstvo financí 5·93%, fond pro věcné potřeby nár. obrany 3 36%, ministerstvo spravedlnosti s nejvyšším soudem 3·26%, ministerstvo zemědělství 2·59%, ministerstvo věcí zahraničních 1·79%, ministerstvo veř. zdravotnictví a tělesné výchovy 1·57%, předsednictvo min. rady 0·51%, ministerstvo průmyslu, obchodu a živností 0·49%, zákonodárné sbory a kanceláře sněmoven 0·45%, státní pozemkový úřad 0·29%, ministerstvo železnic 0·28%, president republiky a kancelář presidenta republiky 0·21%, ministerstvo pro zásobování lidu 0·14%, ministerstvo pošt a telegrafů 0·13%, nejvyšší účetní kontrolní úřad 0·07%, nejvyšší správní soud a volební soud 0·06%, ministerstvo pro sjednocení zákonův a organisace správy 0·02%.

Větší výdaje nežli roku loňského měly tyto kapitoly: president republiky a kancelář presidenta republiky r. 1929 - upraveno na základnu rozpočtového návrhu pro rok 1930 - 19,128.926, r. 1930 19,215.600; předsednictvo min. rady r. 1929 32,705.647, r. 1930 47,950.000; ministerstvo pro sjednocení zákonův a organisace správy r. 1929 2,073.594, r. 1930 2,111.317; ministerstvo školství a nár. osvěty r. 1929 923,900.286, r. 1930 955,715.742; ministerstvo veř. prací r. 1929 712,177.400, r. 1930 723,200.000; ministerstvo pro zásobování lidu r. 1929 9,044.897, r. 1930 13,044.000; ministerstvo veř. zdravotnictví a tělesné výchovy r. 1929 144,771.872, r. 1930 146,771.399; odpočivné a zaopatřovací platy r. 1929 732,381.000, r. 1930 762,912.000; nejvyšší účetní kontrolní úřad r. 1929 5,424.458, r. 1930 6,224.543 Kč.

Menší pak výdaje měly resorty: ministerstvo vnitra r. 1929 709,861.710, r. 1930 691,313.060; nejvyšší správní soud a volební soud r. 1929 6,014.992, r. 1930 5,885.147; státní pozemkový úřad r. 1929 28,427.314, r. 1930 26,866.300; ministerstvo průmyslu, obchodu a živností r. 1929 46,991.338, r. 1930 45,991.772; ministerstvo železnic r. 1929 27,274.300, r. 1930 26,623.310; ministerstvo soc. péče r. 1929 832,705.761, r. 1930 824,110.414; ministerstvo financí r. 1929 555,606.716, r. 1930 555,047.460; všeobecná pokladní správa r. 1929 2.389,191.869, r. 1930 2.344.013.902 Kč.

Nejdůležitější věcí jest, jak ostatně jsem již dříve připomenul, že výdaje zůstávají nezvýšené, že zůstávají ve stabilních mezích. Je-li nutno na jedné straně některé položky zvětšiti, je nutno na druhé straně jiné snížiti. Bylo naprosto upuštěno od nekrytých výdajů příjmy. Všechny výdaje jsou kryty běžnými příjmy a ne výpůjčkami; vyjímaje ovšem investiční výpůjčky při státních podnicích, poněvadž tyto investice jsou rentabilní a zaplatí si svoji službu úrokovou a úmorovou samy.

Státní příjmy preliminují se na r. 1930 částkou 9.419,867.429 proti 9.569·9 mil. na rok předcházející. Na první pohled by se zdálo, že příjmy letošní budou nižší nežli r. 1929. Ale není tomu tak, zde platí totéž, co jsem řekl o výdajích. Musíme oba příjmy postaviti na stejnou základnu, a to obdobně jako u výdajů. R. 1929 byl v kap. 21, Ministerstvo financí, preliminován v příjmech celý výnos daně dopravní, tedy i ta 25% kvota, která byla poskytnuta železnicím na investice. Nutno tedy pro srovnání tento obnos 175,600.000 vyloučiti z příjmů na r. 1929. Totéž platí o obnosu 2,996.840, které nutno vyloučiti z výnosu státních lesů a statků a pak obnos 1,660.000, který nutno vyloučiti ze státních železnic. Tak dojdeme k tomuto srovnání:

Je tedy příjem o 30 mil. větší nežli roku loňského.

Z čeho se skládají státní příjmy? Skládají se 1. z výnosu státních podniků, 2. z daní a dávek, 3. z cel, 4. kolků a právních poplatků, 5. ostatních příjmů včetně úroků z prodlení, pokut exekučních a exekučních poplatků.

O výnosu státních podniků bude řeč při této rozpočtové skupině a bude činiti 1.241,829.141 Kč.

Hlavním pramenem příjmů jsou ovšem daně a dávky, které vynesou 5.224,757.700 Kč. A tu jsme u jedné nejdůležitější složky rozpočtu, která se týká každého obyvatele státu. Výnos daní a dávek je preliminován obnosem 5.224,757.700 Kč proti 5.331,851.459 Kč roku předešlého, tedy menší o 107,093.759 Kč. Daň důchodová má vynésti r. 1930 1.050 mil. Kč, r. 1929 vynesla 1.050 mil. Kč, všeobecná daň výdělková má vynésti 127,200.000 proti 175,365.000 Kč r. 1929, zvláštní daň výdělková má vynésti r. 1930 150 mil. Kč, r. 1929 221,450.000 Kč, pozemková daň r. 1930 117,680.000 Kč, r. 1929 128,992.000 Kč; domovní daň třídní r. 1930 8,430.000 Kč, r. 1929 12,074.000 Kč; domovní daň činžovní r. 1930 104,105.000 Kč, r. 1929 90,260.000 Kč; rentová daň z tantiem a vyššího služného r. 1930 119,500.000 Kč, r. 1929 120,850.000 Kč; doplatky zrušených daní přímých (válečná, majetková, báňská, státní důchodková přirážka) jsou preliminovány r. 1930 1,336.000 Kč, r. 1929 vynesly 19,600.000 Kč. Úhrnem je na r. 1930 preliminován výnos daní částkou 1.678,251.000 Kč proti 1.818,591.000 Kč roku 1929.

Připomínám, že tyto cifry týkají se daní skutečně od poplatnictva požadovaných, tedy i s příděly autonomních svazků. Do státní pokladny nedostane se ovšem celá daň pozemková, nýbrž jen 78,450.000 Kč, daň třídní 200.000 Kč, daň činžovní 800.000 Kč. Proto také cifry, které jsem shora uvedl, jsou jiné nežli cifry, které jsou uvedeny v přehledu daní a dávek v důvodové zprávě vládního návrhu. Tam totiž jsou uvedeny pouze obnosy, které skutečně připadnou státní pokladně, tedy po odražení přídělů autonomním svazkům. Podle toho výnos daní přímých pro státní pokladnu je r. 1930 1.527,486.000 Kč, r. 1929 1.677.941.500 Kč. Počítá tedy finanční správa s úbytkem pro státní pokladnu 150,475.500 Kč. Počítá s úbytkem všech daní mimo daň důchodovou, která ovšem znamená pro státní pokladnu z daní po dani obratové příjem největší.

A tu jsme u velmi důležité otázky daně důchodové, a pak u efektu berní reformy vůbec. Podle účetní uzávěrky náležitost činila za r. 1928 částku 729,571.967 Kč. Preliminován byl obnos 1.050,000.000 Kč. Jak vysvětliti tento rozdíl? Musíme si uvědomiti, co to náležitost je. Náležitost přímých daní obsahuje 1. daň předepsanou v roku závěrkovém bez ohledu na rok, za který je předepsána; 2. platy složené podle §u 270 zákona o přímých daních ve výši posledního daňového předpisu; 3. výnos daní srážkou v běžném roce skutečně vybraných (daň důchodová, rentová a z tantiem), 4. vyúčtování schodků a přebytků v daňových bilancích; 5. příjem z nerealisovaných přeplatků, připadlý státní pokladně; 6. odpisy daní provedené v roku závěrkovém z důvodu prominutí a slevy neb úpravou náležitosti (snížení předpisu na odvolání a pod.).

Náležitost přímých daní neobsahuje tedy pouze předpis daně pro rok závěrkový, nýbrž i dodatečný předpis za všechna léta předcházející a veškeré odpisy povolené z daní dosud předepsaných. Dále obsahuje splátky složené podle zákonných ustanovení na daň ještě nepředepsanou, tedy za rok běžný. V této sestavě odpovídá daňová náležitost nejvyšším účetním kontrolním úřadem ve státním závěrečném účtu vykazovaná výsledkům účtu ztráty a zisku v podvojném účetnictví, které vykazuje jako těžbu nejen výsledky týkající se běžného roku, nýbrž i všechny dodatečně došlé příjmy a odpočítává všechny slevy v běžném roku povolené. Náležitost je pojem účetnictví kameralistického a znamená v příjmech vůbec nárok hospodářství na nějaké plnění.

Chtěli-li bychom vyšetřiti výši předpisu r. 1928, tedy za berní rok 1927 na dani důchodové z dat v uvedeném výpočtu náležitosti vykázaných, musili bychom postupovati takto:

Při výpočtu běžné knihovní náležitosti byly od předepsaných částek na důchodové dani odečteny: a) a konto platby započtené r. 1927 na daň ještě nepředepsanou 474,591.083·09 Kč, b) odpisy týkající se daní předepsaných v letech minulých 506,169.614·93 Kč, úhrnem 980,760.698·02 Kč.

Při připočtení knihovní náležitosti vykázané ve státním závěrečném účtu za r. 1928 ve výši 729,751.967·76 Kč vyplývá brutto úhrn 1.710,332.665·78 Kč, v němž jsou obsaženy tyto částky, netýkající se předpisu daně r. 1928: a) dodatečné předpisy za dobu do konce r. 1927 152,333.920·73 Kč, b) @a konto platby složené r. 1928 na daň dosud pro tento rok nepředepsanou 450,630.397·66 Kč, c) oprava náležitosti 9,838.414·70 Kč, d) rozdíl schodků a přebytků daňových bilancí 33,076.288·74 Kč minus 16,916.036·53 Kč, tedy 16,160.252.21 Kč, e) daň zaplacená srážkou 359,935.640·08 Kč, úhrnem 988,898.625 38 Kč, takže zbude na daň předepsanou 721,434.040·40 Kč. Tato částka se nerovná výši předpisů vyměřených finanční správou r. 1928, poněvadž zahrnuje jen ty předpisy, které byly u berních úřadů do konce r. 1928 zaknihovány na daňové účty a je oproti předpisu také nižší o odpisy povolené z výměrů za běžný rok.

Chceme-li nyní znáti opravdový výnos daně důchodové pro r. 1928, musíme k takto vypočtené náležitosti 721,434.040 Kč připočísti obnos 359·9 mil., obnos zaplacený veřejnými zaměstnanci, a pak dostaneme cifru 1.081,300.000 Kč. To je tedy výnos důchodové daně. Pro r. 1929 ovšem nemáme data po ruce, ale nebudou se lišit mnoho od r. 1928. Podle tohoto propočtu činí daň placená veřejnými zaměstnanci 33%. Velmi zajímavá jsou data, třeba jen předběžná, o důchodové dani za berní r. 1927, tedy první rok daňové reformy, sestavená Státním úřadem statistickým. Podle této statistiky bylo: