Dámy a pánové! Je nutno, abychom považovali za mravní závazek to, co sjednali naši vůdcové, kteří budovali naši samostatnost, a nepokládám ani za vhodno tohoto domu, abych reagoval na námět vyslovený dnes panem posl. Perglerem, že tyto závazky byly snad soukromými závazky nebo mají býti považovány za soukromé dluhy předsedy Národní rady Masaryka, Štefánika a Beneše.

Z historie našeho odboje víte, že nebyli všichni spojenci a zejména rozhodující činitelé v politických kancelářích - a v tom se shoduji se slovy, jež byla dopoledne pronesena - přesvědčení o nutnosti rozbití Rakouska. Ještě r. 1918 byl na západě velmi silný proud, jenž chtěl zachování Rakouska. Byli to zejména finančníci, kteří, i když počítali s vítězným koncem války a poražením Rakouska, obávali se toho, že zmizením Rakousko-Uherska zmizí subjekt, jenž by platil válečnou náhradu. Všichni, kdož jsme byli zaměstnáni jakýmkoliv podílem na politických jednáních, užívali jsme všech možných argumentů, abychom přesvědčili tyto činitele, že je nutno Rakousko-Uhersko rozbíti a že my, dědicové Rakousko-Uherska, rádi převezmeme onen podíl, který nám za naši bývalou jednotku státní, k níž jsme patřili, naměří. Jednali jsme tak všichni v dobrém přesvědčení, že nám tento krok náš národ rád schválí. Vycházeli jsme z předpokladu: zůstaneme-li v Rakousku, nebudeme-li osvobozeni, budeme stejně musiti platiti jako příslušníci poraženého Rakouska. Podaří-li se nám spojence přesvědčiti, aby Rakousko rozbili, pak i při tomto závazku placení alespoň budeme míti státní samostatnost a svobodu a proto podíl na nás připadající rádi zaplatíme. (Výborně!)

Nemusím snad dokazovati, že kdybychom byli zůstali v Rakousku, že vedle těch šibenic a žalářů, jimiž by náš národ zaplatil na vnitřní reparaci svého odboje Vídni, zaplatil by ještě spojencům mnohonásobně větší obnosy než o jaké se jednalo původně při mírových smlouvách. Nemohu mluviti za jiné, ale sám jsem slyšel často Štefánika v tomto smyslu činiti závazná prohlášení spojeneckým politickým činitelům. Možnost svobody pro náš národ byla taková věc, že tenkráte nikdo nepomýšlel na to, že by mohla býti někdy někým brána v pochybnost naše povinnost, abychom těmto závazkům dostáli. Připomínám, že se nejednalo při tom o dluh za legie - nutnost jeho vzniku jsem již vysvětlil - jednalo se o to, že jsme ochotni převzíti podíl na reparacích za zmizelé Rakousko.

Operuje se často v neinformované veřejnosti s ciframi, označujícími tíhu převzatých závazků. Část tisku snažila se využíti té okolnosti, že průměrný náš občan, jenž nemá příležitosti k tomu, aby systematicky sledoval státní a národní hospodářství, jehož úkony se pohybují vesměs ve stamilionech a miliardách, může býti sveden tímto způsobem k úsudku, že výsledky konference v Haagu znamenají pro nás finanční a hospodářskou porážku, anebo alespoň takové zatížení, jež je s to přinésti nějaké poruchy v náš hospodářský a finanční život. Je nutno připomenouti, že i v tom směru se nic takového nestalo.

Postavíme-li cifry, jimiž jsou vyjádřeny naše závazky vedle nejdůležitějších čísel, jimiž se projevuje náš život na poli finančním a hospodářském, seznáme, že u haagských závazků jde o čísla, jež sice nelze nazvati bagatelem, ale jež jsou přece jen poměrně tak malého dosahu, že na chod našeho hospodářství nemohou vykonávati škodlivého vlivu. Ministr financí dr Engliš vypočítal, že 80 mil. Kč roční annuity představuje asi 1.200 mil. Kč jako diskontovanou hodnotu těchto annuit. Tato annuita, abych to srovnal s naším zahraničním vývozem, představuje jen asi 4 promile našeho ročního zahraničního vývozu, neboli asi 4% ročního aktiva naší obchodní bilance.

Máme státní dluh. Porovnáme-li výši státního dluhu před Haagem a připočteme-li k tomu onu diskontovanou hodnotu 1.200 mil. Kč, kterou bychom se zbavili placení veškerých annuit za Haag, pak by náš státní dluh vzrostl jen asi o 3%.

Máme zvláštní hospodaření státním dluhem a každoroční výdaje pro tento státní dluh. Haagská annuita představuje jen asi 3·5% veškerých našich výdajů na státní dluh.

Soukromé naše hospodářství má také závazky v cizině. Dluhuje do ciziny a platí do ciziny úrok. Podle statistického věstníku z r. 1929, str. 594, platí soukromé naše hospodářství do ciziny ročně 690 mil. Kč. Haagské závazky představují tedy asi jenom devítinu toho, co platíme každoročně do ciziny pod titulem poplatnosti soukromého našeho hospodářství v cizině.

Ještě k té relativitě. Některé československé orgány chovaly se opravdu při oceňování čísel podivně. Prohlašovaly annuitu 80 mil. Kč, kterou jsme se zavázali platiti za závazek ohromný, na druhé straně však prohlašovaly obnos 8 mil. Kč, jejž v poslední chvíli ještě usmlouval Beneš, za nic. Hořejší cifry neuváděl jsem proto, že bych snad chtěl říci, že pro náš národ zatížení 80 mil. Kč nic neznamená. Každé tisícovky je škoda, ale chtěl jsem uvésti na pravou míru pokusy o matení veřejnosti, že haagská úmluva znamená ohrožení naší finanční rovnováhy.

Nechci vás unavovati snad nějakým citováním projevů o tom, ž to v Haagu nedopadlo tak, jak snad někdo chtěl vylíčiti. Jihoslovanský i rumunský tisk střízlivě věc posuzuje, ale konstatuje jednomyslně, že Haag znamená pro celou Malou dohodu a zejména pro Československo úspěch a že nelze bráti cifry absolutně, jak jsou. Nutno porovnati to, co bylo usmlouváno. Kdežto ostatním dostalo se úlev, pohybujících se mezi 50 až 60%, naši usmlouvali 96% úlev. (Potlesk.)

Mluvil jsem nedávno s několika diplomaty spřátelených států, již vyslovovali podiv nad způsobem, jakým se projevila tendence představiti haagské rozhodnutí. Mezi diskusí padla tato poznámka: "Což pak vaši lidé nevědí, že celý svět ví, že nebyla bombardována za války ani jediná továrna, že v Československu nebyla válkou zničena ani jedna vesnice. Chcete se porovnávati s Francií, Rumunskem, Polskem, Jugoslavií, na jejichž teritoriích řádila válečná vichřice a zničila produktivitu tolika průmyslových středisk, zničila tolik zemědělských objektů, že mnoho generací ještě bude dopláceti na tyto škody, jež se v reparačních účtech nikdy neobjeví? Prosím, aby nebyl porovnáván a zaměňován tento poukaz se škodami s bolševickým vpádem na Slovensko, tam škody byly. Ale tento vpád nebyl případem likvidace světové války, ježto byl po světové válce. Nemyslete, že naši vyjednavači někdy opominuli citovati naši účast legionářskou a že zejména my všichni legionáři a někdy také i vyjednavači, kteří jsme pamatovali poměry v Italii, jsme zapomněli někdy uvésti, kdo všechno ze zajateckých táborů se nepřihlásil k účasti a co všechno podnikli jsme my, abychom pomohli dobýti své samostatnosti. Než v tomto směru poukazy na naše ztráty na životech v našich legiích, na všech frontách těžko mohly obstáti proti cifrám ztrát, jež spojenecká vojska utrpěla někdy i v jedné větší bitvě. V diplomatických kruzích při rozhovorech o naší povinnosti placení slyšel jsem častokráte pronesené mínění, že bychom se z poplatnosti za škody válečné mohli vyzouti snad jen tenkráte, kdybychom se brali toutéž cestou, jak se bralo Rakousko a jiné státy, že snad jen státní bankrot, inflace by byla prostředkem, abychom se mohli vyzouti z těchto povinností. Vážení pánové, mohla schváliti buď sněmovna, nebo kdokoliv v národě, aby kterákoliv z vlád předcházejících brala se touto cestou, cestou státního bankrotu, abychom mohli poukazovati jen na to, že nic nemáme, že nemůžeme nic platiti? Musíme uznati, že tato cesta by byla příliš nebezpečnou.

Při posuzování dluhu za legie nutno také býti spravedlivým ohledně částek, jež se týkají skutečně legií, a oněch, jež se vztahují na dodávky zbraní po válce. Tak na př. v Italii platíme annuitu 20 milionů po 37 let nejen za výzbroj legií ve válce, ale i za ohromnou spoustu válečného materiálu, jejž jsme dostali při formování domobraneckých praporů 2. armády v Italii, jež tak slavně se uvedla při vstupu do republiky a dobytou svobodu nám na Slovensku a v pohraničí svými skvělými prapory zajistila. Nezapomeňte, že tenkráte každý domobranec - a bylo jich přes 60 tisíc - vezl s sebou z Italie dvě pušky a na 30 dní potravin. Za tuto pomoc, za niž jsme byli tenkráte dvojnásob vděčni, nesmíme zapomenouti nejen zaplatiti, ale i poděkovati. Podobně byly započítány do závazků za legie vůči Francii i vojenské dodávky z Francie v prvé době po převratě, kdy u nás stála doma armáda skoro s holýma rukama bez pušek.

Nebudu také citovati maďarské listy, abych ukázal, jak tam pohlížejí na naši domnělou porážku.

Jako úředník zahraniční služby, který jsem působil po 7 let na Balkáně, vím dobře, jakou starostí byl pro Malou dohodu § 250 trianonské smlouvy. Nebudu vás unavovat líčením všeho toho, co jsem o těchto starostech z úst státníků rumunských a jihoslovanských slyšel. Chtěl bych říci jen tolik: Největší zápas v Haagu byl podniknut právě o pozemkovou reformu, to jest o to, aby toto důležité sociální opatření nebylo podvráceno a základy státu ohroženy. Slyšeli jste, co uložil min. předseda Švehla Benešovi, čeho si má hlavně hleděti, a představte si, co by to znamenalo, kdyby právě nebyl paralysoval Haag trianonskou smlouvou v tomto směru a kdyby nám hrozila možnost rozvratu pozemkové reformy v důsledku rozsudků smírčích soudů. Lidově se říká: "Pro kibice žádná hra drahá", ale pánové, kteří tvrdí, že jsme neměli k těmto rozhodčím soudům choditi, jen ať si představí, kam bychom došli, kdybychom přestali uznávati závaznost mezinárodních smluv. Trianon nám nedal jen práva, ale i povinnosti a odpovědný státník nemohl by se pustiti do politické negace mezinárodních závazků, neboť kdybychom znemožnili někdy řízení podle smluv v případě, že by se nám nezamlouvaly, vystavili bychom se risiku, že by stejně bylo s námi postupováno, kdybychom se obdobných smluv pro naši záštitu dovolávali. (Výborně!)

Zahraniční ministr dr Beneš a vyslanec dr Osuský velmi energicky bojovali pro odvrácení tohoto nebezpečí od naší pozemkové reformy. Pro koho hlavně byl tento boj a komu hlavně haagské ujednání doneslo užitek, nemusím dokazovati. Nebýti tohoto výsledku, byly by poměry u nás i na Slovensku velmi komplikované. Pokládám za nejvýznamnější čin haagský zbavení se Damoklova meče, jenž visel nad agrární reformou. Důkaz pro toto moje tvrzení nejlépe podává veřejné mínění maďarské.

Slavná sněmovno! Se stanoviska všeobecného pokládám jednání haagské za mezník budoucích lepších dnů. V Haagu po prvé po desetileté periodě ukázala se duha míru nad znesvářenými dvěma větvemi jihoslovanského kmene, nad Jihoslovany a Bulhary. Přál bych si, aby po této duze se nad Bregalnicí vyjasnilo a ideál všech přátel slovanské myšlenky stal se skutkem, aby bylo dosaženo dorozumění mezi Jugoslávci a Bulhary, aby tak na tomto neklidném sektoru politiky v jihovýchodní Evropě nastalo uklidnění. (Potlesk.)

Mluvilo se mnoho před časem o ideálech Panevropy. Mluvilo se o Panevropě v době, kdy střední Evropa byla ohniskem sporu dost neklidného útvaru v dunajském basénu s jeho sousedy. Haag dal možnost k příměří a budeme jen vítati, bude-li základem nové éry míru a pokoje ve střední Evropě. (Výborně!)

Celkem přehlédneme-li všichni v Evropě svou bilanci, kterou teprve nyní můžeme udělati, vidíme, že jsme dlužni všichni. Všichni jsme v hospodářských poměrech, jež potřebují nápravy, a náprava vyžaduje dorozumění nás všech. Jsme ochotni k tomuto dorozumění a doufám, že k němu dojde.

Malá dohoda jen podle jména je malá, ale významem velká, ježto je to jediné politické seskupení, jež zůstalo v posledním desetiletí intaktní, a jak to správně řekl p. posl. Světlík, šťastně přestálo nový křest ohněm. Nemůžeme než ještě jednou poděkovati, jak šlechetné Francii, tak spojencům Jugoslavii a Rumunsku (Potlesk.) za všechnu bratrskou pomoc a podporu, jíž se nám dostalo. Jugoslavci stejně jako Rumuni odmítli bez nás podepsati i přes výhody, jež jim byly nabízeny, čímž dokázali pravdivost přísloví: "V nouzi se poznají praví přátelé!" Nezapomeneme jim toho nikdy.

Jako národní socialista měl bych ke všemu jen tuto strannickou poznámku. Co útoků proti naší straně a jejím představitelům bylo v tisku napácháno, ponechávám stranou. Tisk zřejmě nám nepřátelský jinak ani psáti nemůže, jest z toho živ. Našim stranníkům bylo jen nápadné, že i orgány, které se prohlašují za neutrální a jež reflektují na klientelu z našich řad, chovaly se naprosto neloyálně, zkreslujíce pravdu proti naší straně a jejím představitelům. Jako funkcionář strany měl jsem příležitost čísti řadu projevů z řad stranníků, kteří již byli hotovi se s tímto zjevem vypořádat. Máme stranníky výbojné a měli jsme co dělat, abychom utlumili jejich rozhořčení. Ale jsme dlužni svému sebevědomí a faktu, že jsme nejsilnější stranou v Čechách a jednou z nejmocnějších v republice, odpověď. Zejména naše agitačně čilé ženské hnutí jest připraveno vyrovnati se s těmito poťouchlostmi. Nedáme si nic líbiti a budeme se brániti. Výsledky naší obrany ucítí brzo ti, kteří po naší straně a jejich představitelích házeli kameny, pomluvami a demagogií.

Dnes v dopolední řeči vytýkal posl. Pergler, že protokoly haagské konference nebyly předloženy. Mám za to, že se zde postupuje souhlasně, jak bylo obvyklé v minulosti. Ministr zahraničí vrátil se z Haagu a sám posl. Pergler hned v první schůzi zahraničního výboru žádal, aby podal zprávu. Co bylo v Haagu ujednáno, všichni víme. Psaly to nejen listy naše, inspirované snad, jak by někdo mohl říci, zahraničním ministrem, nýbrž i ostatní listy i zahraniční, z nichž naše listy čerpaly informace.

Ministr, jenž sdělil to ujednání, podal své exposé a o tom se dnes vyslovujeme. Podle ústavy, jak byly mírové smlouvy a všecka ostatní ujednání, jež finančně stát zavazují, tak i haagský protokol bude předložen sněmovně, ježto musí býti ratifikovány. Zde nejde o žádný podfuk nebo něco podobného.

Ale se strany p. posl. Perglera bylo velice vytýkáno, že bylo použito termínů takřka liberačních. Slavná sněmovno, taxa liberační nebyla vyměřena jenom nám, nýbrž podle mírové smlouvy všem těm, jimž připadlo z Rakouska osvobozené území. Předpokládalo se snad při tom terminování, že Rakousko mělo území, jež nám patřilo, Italii a Rumunsku a jež bylo dočasně okupováno Rakouskem a od něho potom osvobozeno. Proti tomuto termínu neprotestovalo ani Rumunsko, ani Italie a jiní, jimž byl reparační poplatek vyměřen podle daňového výnosu těch území, jež jim připadlo z r. 1911 až 1913. Že tyto státy tento liberační poplatek neplatí, je výsledkem toho, že mají aktivní saldo.

Stejně jako situaci v Haagu uvedl p. posl. dr Pergler některé nepřesnosti na př. jako doklad uvedl zprávu min. rady dr Hladkého, že jsme byli v Haagu isolováni. Slavná sněmovno, nemohu reagovati na všechno, co řekl posl. dr Pergler, ale uvažte, že na př. co se tohoto týče, zmocnil mne ministerský rada dr Hladký prohlásiti, že informace tradovaná posl. Perglerem je nesprávná. (Slyšte!) Tak by bylo i s jinými věcmi.

Všeobecně jsme uspokojeni s výsledkem Haagu. Jsme hrdi na našeho předáka ministra dr Beneše, který 10letou úmornou prací tento výsledek připravil. (Výborně! - Potlesk.) Děkuji s tohoto místa jménem strany ještě jednou, jak jsme již učinili písemně, i vyslanci Osuskému (Potlesk.), guv. Pospíšilovi, dr Hladkému a všem ostatním, kteří svou prací, přípravou, houževnatostí a úporností přispěli k tomu, že jsme z těchto situací, jak to správně napsal sen. Kroiher, vyvázli ještě velmi dobře. Budeme dále podporovati linii zahraniční politiky dosud vedenou, jež má za účel opatřiti klid a mír pracujícímu lidu a hájiti neodvislost našeho milého československého státu. (Potlesk.)