Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. dr Štefánek. Dávám mu slovo.

Posl. dr Štefánek: Slávna snemovňa! Akokoľvek posudzovali by sme reč ministra dr Beneša, jedno jej nemožno uprieť, a to, že svojím obsahom i svojou formou československú verejnosť a možno povedať i verejnosť europskú zaujala dostatočne. A myslím, že svojím obsahom po väčšine získala si i väčšinu tohoto snemu. Myslím, že získala si menovite tým, že asi väčšinu presvedčila, že v Haagu nebolo možno už nič iného získať, než čo sa získalo. Je síce pravda, že maďarský min. predseda Bethlen vyslovil sa o výsledkoch haagskej práce trochu inak. Tvrdil, že v Haagu vlastne nič určitého a zvláštného sa nestalo a nedojednalo, že maďarskému parlamentu nemôže predložiť žiadnych dokumentárne presných úmluv. Bethlen vyrozumel svojích konacionálov, že dojednania sporných vecí, vyplývajúcich z rôznej interpretácie §u 250 mierovej smluvy, sú docela všeobecné a ideové, rozhodne nie konečné a bude ich treba doplniť, eventuelne i korigovať. Tieto doplnky, rešp. korektívy stanú sa na budúcej porade v Paríži. I keby tieto Bethlenove slová boly plne pravdivé, podla môjho skromného názoru neubraly by na vážnosti enunciácií Benešových. Reč jeho bola, myslím, dostatočne určitá a predmet dostatočne vyčerpávajúci. Preto neverím na nejakú mystifikáciu ani na nejaký omyl v zásadných a základných vetách, týkajúcich sa reparácií, liberačných platov, optantov, výkupného za štátné majetky. Že Štefan Bethlen svoju prácu v Haagu všemožne okrašľoval a do priaznivého svetla staval, že docela vážne tvrdil, aké priaznivé ovzdušie vanulo pre Maďarov na medzinárodnej konferencii v Haagu, ako láskavo chovaly sa veľmoci v oči maďarským delegátom atď., to všetko je ľudsky pochopiteľné a myslím, že podobných ornamentálnych prostriedkov užívajú aj niektorí iní ministri.

Jednako zvlášť vyzdvihnúť treba jednu vec. Ak je pravda, že našej diplomácii podarilo sa prelomiť ľad vzájomného hnevu, nedôvery a nenávisti, ktorý dosiaľ naprosto delil nás od Maďarov, nuž nemožno nevidieť i v krátkej a v istom smere nejasnej reči Bethlenovej istý pokrok na poli konsolidácie nášho pomeru československo-maďarského. Ja síce neverím, že by rozriešením optantskej otázky Maďari upustili od svojej negativistickej politiky, ktorú vedú už niekoľko rokov. Príliš hlboko poranená je menovite pánska duša zemänov, priamo zainteresovaný vačok postižených statkárov. "Csonka Magyarország" (okyptené Maďarsko) znamená v praxi "csonka nagybirtotok" [okyptené (rozparcelované) latifundiá] historickej šľachty. Veľké latifundiá patria práve tej dotyčnej šľachte, ktorá v Maďarsku, ako dobre viete, hrá prvú úlohu. Keď uvážime, že v Maďarsku ešte i dnes vládne všemohúca šľachta, že tamojšia demokracia a parlamentarizmus je skrytý absolutizmus niekoľko mocných rodín, ktorých sila vyviera z veľkých pozemkových majetkov, keď ďalej uvážime, že maďarská šľachta v minulosti tvorila a aj dnes tvorí jednu veľkú rodinu, ktorá sošvagrená a skmotrená je tak tuho, že regionálne nemožno ju dobre roztriediť a národnostne rozdeliť, ač patrí k rôznym rasám, je to jedna rasa, jedno plemeno, jedna sekta psychologicky i krvne, kultúrne i jazykove jednotná a spojená. Promiskuita krvi maďarskej šľachty je síce značná, ako nám veľmi pekne dokázal člen nášho snemu dr Ivanka, složená je zo všetkých možných národov sveta, ale čo sa týka jednotnosti smýšľania a jednotnosti ich záujmov i politických i hospodárskych a dnes dokonca i národnostných, je skutočne jednota dokonalá a menovite psychologická a sociálna.

Presný počet maďarských veľkostatkárov-optantov v Československu nemožno síce nateraz presne určiť, číslice sú dosť labilné, ale niet ich viac ako 200 s majetkom okrúhle 600.000 ha, z ktorých len 101 podali žaloby pred rozhodčí súd, rešp. boli v Haagu označení za poškodených a za svoje zabrané majetky žiadali bežné ceny. Medzi nimi sú ovšem veľkostatkári takej kvality, ako: vranovský Hadik-Barkóczi s výmerou 15.000 ha, rodina Pálffyovská s výmerou vyše 80.000 ha, Gejza Andrássy s výmerou vyše 40.000 ha, rodina Koburgovská s výmerou 83.000 ha, (Slyšte!) Schönborn-Buchheimská 130.000 ha atď. Rodina Károlyovská a ďalších asi 100 zemänov s naším Štátnym pozemkovým úradom sa vyrovnali a žiadnu žalobu nepodali, rešp. svoje žaloby stiahli nazpät. Asi 20% žalobcov svoju sťažnosť revokovalo, medzi nimi i jedna rodina veľmi blízka vysokému hodnostárovi maďarskému, tak že konečný počet súdiacich sa optantov zo Slovenska a Podkarpatskej Rusi klesnul na 83. Toto je číslo presné.

A zaujímavé je a pre maďarskú zahraničnú politiku príznačné, že veľká väčšina maďarských veľkostatkárov zo Slovenska, a nakoľko viem, i z Juhoslovanska a Rumunských krajov, docela verejne manifestovala svoju nedôveru v praktickú účinnosť Bethlenovej politiky. Títo Bethlenovi nedôverujúci z celej aféry vyšli najlepšie. Usporili sebe i štátu, v ktorom žijú alebo chcú žiť, mnoho nepríjemností a škody. Maďarskí optanti sa presvedčili, že najlepšiu politiku robí ten, kto bez sentimentality a bezmocného hnevu počíta s reálnymi faktami a nebije čelom do múra.

Koniec-koncov nebude od veci, slávna snemovňa, keď sebe i Maďarom pripomeniem, že naša pozemková reforma nikdy nebola žiadnou konfiškáciou a žiadnym revolučným výkonom, ačkoľvek patričné zákony u nás vynesené boly v dobe veľmi pohnutej a do istej miery i chaotickej. Spomenutých už 83 žalobcov, ktorí žiadali plnů tržnú cenu za svoje zabrané pozemky, sotva uvážili, že v sovietskom Rusku a v iných orientálnych štátoch postupovalo sa o mnoho radikálnejšie, že naša judikatúra v pozemkových a záborových veciach bola spravodlivá, naša správa Štátneho pozemkového úradu až príliš liberálna a priamo humánna; to potvrdil sám maďarský minister Walkó, ktorý v Haagu pred ministrom dr Benešom a dr Osuským poctive uznal, že proti maďarskym občanom pozemkovú reformu previedli sme slušne. (Slyšte!)

Italský delegát Brocchi, patrne tiež podľa maďarských informácií, konštatoval, že Československo svoj zákon o pozemkovej reforme uplatňovalo "avec l'esprit de justice et d'equité". Maďari dokonca žiadali, aby Beneš sa osvedčil, že Československo i na budúce prevádzať bude menovite reformu lesnú tak spravodlive a slušne ako dosiaľ.

To je pre nás nie malé zadosťučinenie. Takéto slová sú nielen lichotivé a radostné pre nás, ale i príznačné pre politickú situáciu. Tieto slová potvrdzujú skutočnosť, našej verejnosti do istej miery neznámu, že zo zabranej zemedelskej pôdy na Slovensku a Podkarpatskej Rusi v obnose asi 550.000 ha bolo ponechané 1044 majiteľom, na Slovensku 961 majiteľom, na Podkarpatskej Rusi 93 majiteľom podľa §u 11, §u 20 a iných paragrafov, ďalej povolený predaj z voľnej ruky bezmála 200.000 ha. Z týchto niekoľko čísiel je vidieť, že fakticky vyšli docela dobre. Nepočítam pri tom ani cenu, ktorú mali pomerne dosť slušnú. Páni zemäni z pozemkovej reformy vyzískali bezmála pol miliardy Kč. Pri tom chcem tak mimochodom konštatovať skutočnosť, že tak zv. zbytkových statkov z celej prevzatej pôdy na Slovensku a Podkarpatskej Rusi povolené bolo len asi 9%, t. j. asi 52.000 ha. Ostatné pozemky rozdelené boly voskrz v drobných parcelách medzi ľud.

Možno, že menovite mojí maďarskí snemovní kolegovia by mi neuverili, keby som tvrdil, že v revolučnom Národnom shromaždení pri tvorení zákonov o pozemkovej reforme a pozdejšie pri praktickom ich uskutočňovaní rozhodovaly len etické ohľady a altruistické zámery sociálné. Konečne i my sme mali a máme svojích Damaschkov a Schellhammerov, ktorí po celé desaťročia slovom i písmom hlásajú, že samostatné sedliacke usedlosti, čo priam i chudobné chalúpky, sú najlepšími strážcami mravnej i telesnej sily, stálosti a poriadku v národnom a štátnom živote. Tvoriť malé, ale životaschopné grunty je etickým úkolom pozemkovej reformy. To uznáva i tvorca poslednej maďarskej pozemkovej reformy Štefan Szabó z Nagyatádu, a o podobných ideáloch písali a snívali, bohužiaľ, ako mojí krajania Slováci dobre vedia, len snívali, mnohí maďarskí zemedelskí ministri pred vojnou. Darányi pred 20 rokmi vypracoval pozemkovú reformu, ktorou maďarskí sedliaci a bezzemkovia mali sa kolonizovať na Slovensku, aby chudobný slovenský ľud pomocou maďarčiny naučil sa lepšie hospodáriť a byť skromnejším. Veľké štátné maďarské latifundiá veľkou parcelačnou a kolonizačnou reformou maly sa preniesť z Dolnej zemi na naše Horniaky. Reforma baróna Ghillányiho z r. 1917 a jeho nástupcov Mezőssyho a grófa Serényiho založená bola na "ľudomilnom" podklade štátneho predkupného a dozorného práva pri parceláciach, ktoré prevádzaly menovite sedmohradské rumunské banky, ktoré vykupovaly tých malých zemänkov a pôdu dávaly rumunským sedliakom. Aby sa to zamedzilo, na to mala byť zvláštna pozemková reforma. Nie o drobné prídely chudobnému roľníckemu ľudu šlo, ale vždy o záchranu drobiaceho a upadajúceho zemianskeho majetku maďarských pánov. Károlyovská reforma z roku 1918 bola radikálnejšia a sociálnejšia, ale ani táto sa neuskutočnila, poneváč prišla potom revolúcia.

Preto nekladiem dôraz na etickú stránku našej pozemkovej reformy, ačkoľvek práve na Szabóvovej pozemkovej reforme, zák. čl. XXXVI z r. 1920, mohol by som odporcom naších pozemkových zákonov krásne zademonštrovať, že moderná pozemková reforma musí pomáhať slabému a malému človeku a nie silnému. Pozemkové reformy nikde na svete a menovite v terajšej dobe nie sú na to, aby chránily veľkostatky. Učený defenzor poslednej maďarskej pozemkovej reformy Dionis de Sebess vychvaľuje Štefana Szabóva, ktorého "veľkú miernosť, zdržanlivosť a múdru predvídavosť reformnú" zvlášť vyzdvihuje. Ale ako vlastne vypadá tá maďarská pozemková reforma, predsa my všetci, ktorí tak trocha tú vec sme študovali, veľmi dobre vieme, že s našou pozemkovou reformou v žiadnom ohľade, a menovite čo sa týka rozsahu, nedá sa srovnať. (Posl. dr Holota: Zbytkové statky!) Pane kolego, nakoľko zák. čl. XXXVI z r. 1920 znám, tento zákon určený je len na to, aby zbytkové statky chránil, nedáva vôbec žiadné malé, a čo dáva, je taká maličkosť, že nesluší o tom vôbec ani hovoriť. Kto zná politické a psychologické ovzdušie maďarských zemänov, nezadiví sa tomu, že opravdový, demokratický a sociálne spravodlivý smer našej desaťročnej agrárnej politiky im oči kole. Treba uvážiť, že ministerský predseda Bethlen a jeho spolupracovníci obávajú sa infiltrácie naších demokratických a humanistických ideí cez československé maďarské územie do terajšieho územia Uhorska.

Z týchto niekoľko postrehov je vidieť, že ani etickým vyzdvihovaním, ani demokratickou a sociálnou, ba ani národo-hospodárskou nutnosťou parcelácie veľkostatkov u Maďarov by sme viery a uznania nedosiahli. So stanoviska reálne politického našu situáciu s Maďarskom treba posudzovať tak, ako skutočnosť a železný zákon života prikazuje. Zkoncovanie nepríjemnej záležitosti optantskej považujem za prvotriedny úspech našej diplomacie. So stanoviska tak trochu šovinistického alebo príliš národného bolo by síce možno povedať: Jestli maďarský minister zahraničia Walkó pochválil náš pozemkový úrad, to je vedúcich jeho úradníkov, prezidenta Voženílka, minister. radcu Petra atď., nuž, v naších ušiach znie to skoro ako pohana. Každý československý vlastenec a demokrat si praje silnú ruku v oči cudzincom a šľachtickým veľkostatkárom. Ale tu na pochvalu nášho pozemkového úradu a nášho ministerstva zahraničia treba povedať, že v naprostej shode pracovaly všade tam, kde z príčin vysokej politiky interpretovať bolo treba naše zákony a bežnú parcelačnú prax miernejšie a pomerom primeranejšie. Takúto harmonickú súčinnosť bude treba v celom veľkom sbore naších úradov zaviesť a zdokonaliť. To je iste žiaducné. Naším ideálom musí byť dokonalá harmonia u ministrov práve tak, ako u úradníkov. Osobná a eventuelne aj odborná doktrinárska hašterivosť nech z našej politiky a z našej vysokej byrokracie vymizne. (Výborně!)

Ctená snemovňa! Dovoľte mi, aby pri tejto príležitosti vyzdvihnúť som môhol vynikajúcu činnosť a veľké zásluhy nášho parížskeho vyslanca dr Osuského, ktorý naše záujmy v Paríži a na rôznych medzinárodných konferenciách zastupuje výnimočne zdatne a šťastlive. Minister dr Beneš na niekoľkých miestach svojej reči vyzdvihnul jeho činnosť na mierových konferenciách, potom v reparačnej komisii, a hovoril, že dr Osuský všade osvedčil sa ako dobrý diplomat a húžovnatý bojovník za práva našej spoločnej vlasti.

Nie osobný záujem, slávna snemovňa, ale tak trochu radosť nad tým, že Slovák to bol, ktorý tisícoraké ťažkosti maďarských pretencií prekonal. Čech a Slovák ako jedna ruka, ako rodní bratia uhájili republike miliardy, a čo je ešte vážnejšie, náš národ a štát reprezentovali dôstojne a dobre. (Výborně!) I na budúce našu diplomatickú službu bude treba tak organizovať, aby menovite na ťažkých a nebezpečných maďarských vartách umiestení boli dobre vyzbrojení Slováci. Ja trúfam si povedať - a nepovažujte to za neskromnosť - že maďarským veciam lepšie rozumejú Slováci ako Česi a že záujmy republiky na maďarskej fronte my Slováci vieme lepšie hájiť ako vy. (Tak jest! Dobře!)

Slávna snemovňa! Nie som stranník dr Beneša. Keby som chcel, i v jeho reči a činnosti našiel by som slabé body, ale predmet, ktorý teraz pojednávame, je tak význačný a vážny, že osobne prihrotenú alebo vecne slabo podloženú kritiku považoval by som za nedôstojnú seba a najväčšej strany v parlamente, ktorú mám česť zastupovať. Naša republikánska strana zemedelského a maloroľ. ľudu v otázkach zahraničných nezná žiadnu stranníckosť. V oči naším zahraničným priateľom i nepriateľom tvoríme jedon celok, jedon národ a jedon štát. (Výborně! - Potlesk.) My naše domáce rozopry neexportujeme, máme chvála bohu lepšie zbožie na export, preto každý úspech naších ministrov a vyslancov posudzovať musíme s vysokého hľadiska štátnych a národných záujmov a nesmieme dopustiť, aby niekto v zahraničí počítal s heterogénnym složením štátotvorného národa československého. Ak je pravda, že haagskou konferenciou a zásadným vyriešením východných reparácií svetová vojna utcunque je zlikvidovaná, nuž tomu musíme sa všetci úprimne tešiť a prijímať to s veľkou radosťou. Ďalej i keby som nesúhlasil s veľkým optimizmom dr Beneša, že Malá Dohoda nebola nikdy silnejšia ako teraz, že v Paríži vystupovala so solidaritou a silou, "jakou dosud nikdy neměla příležitost osvědčiti a která imponovala všem bez rozdílu", predsa len musíme uznať, že politika Malej Dohody sa osvedčila, že Československá republika nemôže kráčať inou cestou ako malodohodovou a frankofilskou. (Výborně! - Potlesk.) Ťažko je ovšem tvrdiť, že odstranením optantskej otázky a iných podobných sporov náš napnutý pomer s Maďarskom bol by uvoľnený, že agitácia proti Trianonu v dohľadnej dobe by prestala. Jednako treba uznať, že haagskou konferenciou pozícia Trianonu značne sa posilnila u všetkých tých Maďarov, ktorí rozumne a chladnokrvne smýšľajú a ktorí neboli alebo nie sú u nás hmotne zainteresovaní. Ovšem, neslobodno zabudnúť, že púhe utvorenie t. zv. A a B fondov nestačí utíšiť maďarských zemänov, to je docela prirodzené, to ešte nie je dosť. Na tom záleží, či tieto fondy budú dobre fungovať, dobre platiť, či budú rýchlejšie vybavovať jednotlivé agendy než náš pozemkový úrad.

Dr Beneš vo svojej reči nezmienil sa bližšie o otázke naších základín, nadácií, cirkevných statkov a predovšetkým nie o boľševických škodách z r. 1919, ktoré menovite nás Slovákov tak veľmi ťažia ešte podnes. Verím, že dr Osuský na tieto veci pri budúcej konferencii v Paríži nezabudne. Takže naší diplomati nezabudnú podporovať naše zemedelstvo, ktoré v posledných časoch nachodí sa v ťažkej hospodárskej kríze a nútené je žiadať revíziu colného sadzobníku. Naša strana je si vedomá toho, že Maďari nebudú s nami spokojní, jednako našou povinnosťou je p. ministrovi zahraničia pripomenúť, aby počítal s pevnou vôľou republikánskej strany a všetkých úprimných zástupcov roľníctva v tejto snemovni, že bez dôkladného vyriešenia hospodárskej krízy nieto pomyslenia na smierlivé a konečné vyrovnanie s Maďarskom.

Podľa maďarských novinárskych zpráv, ktoré práve dnes som čítal, minister Bethlen konferoval včera so starým Apponyim o Haagu, pri ktorej príležitosti gróf Apponyi o budúcom vývoji vzájomného pomeru nástupníckych štátov podunajských vyslovil sa veľmi optimisticky. Dúfa vraj, že menovite s hľadiska agrárno-hospodárskeho pomery sa zlepšia. Apponyi vyslovil dokonca už i slová "barátságosabb gazdasági atmoszféra" - priateľskejšia hospodárska atmosféra. Uvidíme, čo z toho bude.

Pán kol. Szüllő podobne smierlive hovoril včera v tejto snemovni a náš minister dr Juro Slávik pred niekoľkými dňami pred redaktorom "Reggelu" tiež optimisticky vyslovil sa o budúcom súžití s Maďarskom.

Ctená snemovňa! My Slováci predovšetkým zainteresovaní sme na pokojnom a smierlivom spolužití s Maďarmi, a nikto nomôže nás upodozrievať, že by sme si čo najtuhšieho mieru nepriali. Jednako vieme, že ešte hodne vody odtečie dolu Dunajom, než nastane tá skutočne "priateľská atmosféra" v Budapešti, bez ktorej piesne mieru nemožno spievať. Maďari budú sa musieť v mnohých smeroch dokonale preorientovať. Sú isté otázky, ktoré naprosto neslobodno nejasne chápať a ktoré musia si oni prisvojiť, kde všetci v t. zv. nástupníckych štátoch musíme byť za jedno. To je predovšetkým toto: 1. Musia sa smieriť s duchom demokracie v strednej Europe. Veriť na staré časy a vzkriesenie feudálneho pseudokonštitucionalizmu, znamená klamať seba a maďarský národ. Čo sa toho týka, žiadon iný kompromis nie je možný. 2. Musia sa rozlúčiť ďalej s geopolitickým omylom, že staré Uhorsko bolo takou dokonalou zemepisnou, následkedkom toho i hospodárskou a etnopolitickou jednotkou, že tento útvar nemožno na dlhšiu dobu rozbiť a že tento útvar skôr-neskôr zasa sa navráti. Je to vedecký omyl, ktorý uznávajú už aj niektorí maďarskí učenci. Prof. Jozef Csetényi na príklad v "Pesti Hirlapu" nedávno napísal, že Malá dunajská rovina prirodzene súvisí s Moravskou rovinou a tvorí s ňou jeden geografický celok. To je vo vede asi prvý ohlas novej maďarskej orientácie. Podobne geopolitickú jednotku Slovenska s Moravou priznáva i prof. Frant. Fodor v "Magyarországi gazdasági földrajz". Tento učenec dokonca priznáva, že hospodárskej jednoty v Uhorsku ani nebolo. Že národnej jednoty v starom Uhorsku nebolo, o tom netreba ani hovoriť, to je samozrejmé. 3. Na koniec Maďari musia si priznať, že trianonskú smluvu zmeniť je nemožné. Ja myslím, a hovorím to bez akéhokoľvek hnevu, že jestli v týchto troch asi najhlavnejších bodoch nastane nejaká preorientácia, nejaký nový názor a smer vo verejnom mienení maďarskom, že rozhodne skôr-neskôr sa sblížime. (Posl. dr Holota: Ale aj u nás musí sa niečo stať!) To je samozrejmé.

Ak splnia sa tieto predpoklady, v dušiach maďarských zmení sa i všetko ostatné, čo je treba k dôkladnému preorientovaniu sa. Potom teprv nastúpime novú cestu v stredo-europskej politike, a verím, že naší diplomati nezameškajú ničoho, čo by nás v budúcnosti na dobrej ceste nerušenej konsolidácie zhatiť mohlo. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. dr Hassold. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Hassold (německy): Dámy a pánové! V této sněmovně koná se nyní velká politická rozprava. Před několika dny viděli jsme plnou sněmovnu ještě četněji navštívenou než v prvé schůzi a pan ministr věcí zahraničních dr Beneš podal před touto plnou sněmovnou s napětím očekávaný výklad o zahraniční politice. Tato věc měla vnější ráz události, i když snad nikoliv politické, tedy společenské události. O několik dní později a obraz v této sněmovně se velice změnil. Mluví se zde o věcech ohromného dosahu, vynořily se znovu miliardové číslice, skoro jako v dobách inflace, a přes to obraz této rozpravy přímo hrozivě poklesl. Díváme-li se dnes na tuto sněmovnu a jak se přijímá tato rozprava, musíme říci, že jest to přímo neuvěřitelné, že i největší strany této sněmovny vysílají do rozpravy sotva jednoho řečníka, že účast jest taková, že na př. dnešního dne od dopoledne až do odpoledne mluvili jen němečtí řečníci, takže by bylo lze v tomto národním státě se domnívati, že jde o sudetskoněmeckou sněmovnu a stalo se, ačkoliv jsme se domnívali, že se velká politická rozprava protáhne na několik dnů, že jsem se takřka překvapujícím způsobem rychle stal konečným řečníkem této rozpravy, abych jako poslední podal přehled viděného a řečeného. Dnes dopoledne jsme viděli, že mluvili řečníci velkých vládních stran a měli sotva dva nebo tři posluchače ze svých vlastních kruhů, nebo správněji řečeno, že nemluvili, nýbrž předčítali, jak to jest zde vůbec zvykem, že se tato sněmovna vlastně změnila jaksi v pokoj pro diktování, v němž jest příležitost odevzdati svá prohlášení tisku, aby se takto dostala do tisku. Pravím to proto, poněvadž na tomto příkladě jest zvlášť zřejmý úpadek parlamentarismu. Není nejmenší pochybnosti, že zájem, jenž se zde projevuje, jest neobyčejně nepatrný. Pan ministr věcí zahraničních dr Beneš navštěvuje ze zdvořilosti rozličné řečníky vládních stran, aby se svou přítomností této věci účastnil. Jinak zeje prázdnotou ministerská lavice a celá sněmovna, ačkoliv se zde má mluviti o miliardových hodnotách a mimo to i o jakési duševní likvidaci světové války. Nejde jen o krisi parlamentarismu, nýbrž o jeho úpadek. Dlužno litovati, jde-li to tak daleko, že lze říci, že hrozí ztráta zájmu o tuto věc. Přál bych si, aby tento obraz viděli důvěřiví voličové, národy tohoto státu a aby nebylo nucené volby, nýbrž svobodná. Pak byste se dožili toho, že zájem obyvatelstva rovnal by se zájmu, jejž o sněmovnu projevuje ona sama. Následek toho jest, že vnitřní hodnota a moc parlamentu klesá a že ovšem musíme dostati byrokratické panství, čím dále tím méně omezené, a to tím spíše, že se střídají i ministři a to stále častěji a že když jsou přebíráni do nové vlády, mění své odbory jako šatstvo a proto nemají ani možnosti meritorně účinně zasahovati do svého odboru. Proto dlužno výklad pana ministra věcí zahraničních Beneše hodnotiti hlavně jako zdvořilou poklonu před sněmovnou a parlamentarismem, tím spíše, že jeho návštěvy zde jsou neobyčejně řídké.

Co přinesl, jsou číslice. Číslice dlužno hodnotiti velmi relativně a jest to tedy zbytečný spor mluviti o těchto číslicích. Pohlížíme-li na to s jedné strany, můžeme říci že přinesl příznivý výsledek, poněvadž dnešní číslice jsou podstatně nižší než ony, o nichž jsme dříve slýchali, s druhé strany však nesmíme zapomenouti, že celá tato hra s miliardami není přece ničím jiným než klamným obrazem. Když se před několika lety ještě od hlavního dlužníka Německa žádaly nesčíslné miliardy, jichž by tento národ a jeho hospodářství vůbec nikdy nemohly zaplatiti a když se lidé v průběhu konferencí stali věcnější a rozumnější, není správné říci, že dlužnické státy mají nyní platiti jen zlomek toho, co měly platiti dříve; správněji dlužno spíše říci, že se došlo k pochopení, že se hrálo s ohromně velkými čísly a že se musilo dojíti k poznání, že se tyto číslice a jejich placení prostě nedá uskutečniti. Konalo se velmi mnoho konferencí, poslední byla konference haagská. Pokud jde o Evropu a Ameriku na obraze celé haagské konference, mohli bychom učiniti zcela prosté a jasné rozdělení: Evropské státy jsou dlužníky a Amerika jest věřitelem. Bylo by snad bývalo poctivější a upřímnější, kdyby se byla haagská konference provedla jako vyrovnávací konference, ve které by byla Evropa doznala, že proti ohromným miliardovým požadavkům Ameriky prostě není schopna je zaplatiti. Bylo by snad dokonce bývalo možné, že by Evropa na této haagské konferenci byla vůči Americe takřka ohlásila konkurs a tato konference byla by se stala správcem evropské konkursní podstaty. Ale z toho by bylo vyplynulo, že postavení jednotlivých států k sobě navzájem a ke společnému věřiteli bylo by snad bývalo rozumnější. Válečný zbohatlík Amerika činila v Evropě za války investice a konečně se účastnila tohoto obchodu, světové války, aby si nedala ujíti svůj zisk z něho. V Evropě není vítězů a není poražených, v Evropě jsou jen zhroucené národy a dlužníci. Válečný zbohatlík Amerika dostává své zisky z neustálé neshody svých evropských dlužníků. Jedním z těchto dlužníků jest i Československo. V Československu nemohou míti všichni obyvatelé stejné pochopení pro otázku, o které se zde mluví, platební závazky postihují Němce jinak než Čechy. Český národ konal za války Dohodě žoldnéřské služby a to, jako jiní malí národové, jistě velice cenné služby. Dlužno litovati, že zatím co se v dřívějších válkách žoldnéřům za jejich služby platilo, že se dnes po službách od těchto žoldnéřů vyžaduje ještě placení.

Pro Němce jest tato otázka jiná. Neboť nemůžeme posuzovati této otázky jen v úzkých mezích Československa, nýbrž v této souvislosti cítíme samozřejmě s Německem, se svým národem. Co se na jedné straně zde ušetří, o tom jsme si vědomi, že to na druhé straně jest tísnivým poutem pro celý německý národ a my jsme zde v rozporu, že tato věc na jedné straně má ve státě pro nás - snad aspoň hospodářsky - zdánlivě příznivé účinky, zatím co ve skutečnosti každá zdejší úspora jest zatížením Německa a tak zase postihne celý náš národ. V tomto státě musejí platiti všechny národy, i oba hlavní národy, Češi a Němci. Rozdíl jest jen, že Češi platí osvobozovací taxu za svou svobodu, zatím co Němci ještě musejí zaplatiti za ztrátu své svobody a za své připojení ke státu cizího národa.

Tímto posledním projevem dostal jsem se vlastně k základní otázce a touto základní otázkou jest národnostní otázka tohoto státu. Nebude trvale možno hospodářskými opatřeními, obcházením této otázky vyhýbati se zásadnímu problému tohoto státu. Není správné věřiti, že jsme se změnami ve složení vlády přiblížili k základnímu řešení této rozhodující otázky státu. Jistě jsou dnes jiné poměry než před 10 lety. Desítiletý vývoj nezpůsobil jen uklidnění, nýbrž i změnu v pojetí německé otázky u českých vedoucích osob. Poukazuji, že pan president prof. Masaryk mluvil kdysi o Němcích jako o kolonistech a přistěhovalcích, a že jeho poslední projevy mají ten smysl, že Němci jsou integrální součástí tohoto státu. Pan president Masaryk podrobil se rovněž skutečnostem, poznal skutečnosti a neostýchal se tyto skutečnosti také vysloviti. Musil z válečné mentality přesedlati na realitu naší doby. A ani vy nebudete ušetřeni tohoto kroku. Pan president Masaryk v souvislosti s narozeninami dřívějšího politika poukázal na to, že považuje se své strany za zásluhu, že spolupracoval při zahájení smíření nebo aspoň klidného styku národů. Pan president Masaryk bude brzy slaviti 80. narozeniny. Bylo by mu možno (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) při této příležitosti vykonati čin, čin v národnostní otázce. Ovšem nerozumím tím, že by snad jako filosof učinil v cizině nějaké krásné projevy, které by se na venek neminuly účinkem, zatím co uvnitř jest zákonodárcem, zatím co uvnitř jest pro nás státníkem, jenž podepsal všechny zákony, které dosud - i ty nejostřejší - byly proti nám vydány. Mezi filosofem v cizině a státníkem doma zeje ohromná propast. Bylo by mu jistě možno o svých 80. narozeninách učiniti rozhodný krok k zásadnímu řešení národnostní otázky v tomto státě. Pokud vím, bude při této příležitosti jeho narozenin vydána kniha, ve které všechny evropské národy mají zaujmouti stanovisko k tomuto faktu a k Masarykově osobnosti. Na této knize mají spolupracovati i říšští Němci. Jsem zvědav, jakou formou se to stane a bude dlužno vyšetřiti, jak se k tomu dostali říšští Němci, aby na této knize spolupracovali.

Mluvil-li jsem o národnostní otázce jako o životně nejdůležitější otázce tohoto státu, musím poukázati, že desítiletý průběh přivodil změnu základů, na nichž snad jest možno zahájiti nová vyjednávání mezi národy. Jest jednou faktem, že před 10 lety - a jest to pochopitelné a lidsky se to dá skoro omluviti - válečná mentalita působila tak neobyčejně silně, že nastal duševní zmatek, s nímž se musilo počítati a jehož nebylo lze změniti. Na české straně dosáhli překvapujícího vítězství a pokoušeli se pochopitelně vychutnati toto vítězství až na dno. Na německé straně bylo pochopitelné, že v době, když se hranice evropských států počaly měniti, ani Němci se nevzdávali naděje a pokusili se získati svůj národní stát jako příslušníci německého národa. Bylo pochopitelné, že se takto cesty rozdělily. Od té doby uplynulo 10 let, byly vytvořeny nové základy, které byly po obou stranách uznány a po těchto 10 letech je snad možné, že se hledá nový základ jednání pro možnost života národů v tomto státě. Jest zajímavé pozorovati vývoj na české a na německé straně. Nazvali jste tento stát Československem. Firma není vlastně správná, neboť vedle Čechů a Slováků žijí přece skoro - příští soupis lidu to ukáže - 4 miliony sudetských Němců, kteří jsou podstatnou součástí tohoto státu a jichž nelze již předem vymazati z této firmy. Slovo "československý národ" bylo pro vás jistě programem, bylo programem, že český a slovenský národ má býti spojen, assimilován, skut v jeden národ. Nuže, pánové, tento proces se vám nepovedl. Zdá se, že jste neznali slovenského národa o mnoho podrobněji než ostatně i my, neboť se ukázalo, že slovenský národ má mimořádně silnou vlastní vůli a vůli žíti jako národ a nyní vidíte vývoj, že slovenský národ právě tak zdůrazňuje svůj národní svéráz jako český, takže tedy po desíti letech nebyl vytvořen žádný československý národ. Jest to jednou jedna z oněch skutečností, o nichž se musí uvažovati jako o základě. Nesmíte se domnívati, že mne snad něco zaslepuje, abych vám vyčítavým tónem oznámil toto poznání; neostýchám se říci, že nebylo ani sudetsko-německého národa. Bylo a jest sudetskoněmecké osudové společenství, společenství lidí, kteří se dostali do jednoho státu. Ve skutečnosti jsme my sudetští Němci, Frankové, Bavoři, Sasové, Slezáci, žijící potomci celého německého národa a žijeme s tak velikými rozdíly, že rovněž nás lze nazývati jen sudetskoněmeckým osudovým společenstvím. Když nyní uplynulo těchto 10 let můžeme uznati, že jste nemohli v této době assimilovati slovenského národa, a můžete pochovati naději, jestliže jste se domnívali, že byste mohli založením tohoto státu sudetskoněmecký národ vymazati z mezí tohoto státu a z dějin. Nejtěžších 10 let uplynulo, a co se vám v minulých 10 letech a ve velkém období po převratu nepodařilo, nemůže se vám tím spíše podařiti v době vývoje, v níž nyní žijeme; čím více musíme počítati se skutečností nových států v Evropě, tím spíše musíte počítati i s tím, že Němci v tomto státě jsou činitelem a že ve svém vlastním zájmu, v zájmu státu, musíte nalézati možnost, aby toto sudetskoněmecké obyvatelstvo mohlo žíti. Jest tedy na obou stranách podstatný činitel pro řešení národností otázky, že poznáváme skutečnosti, věcné skutečnosti, existenci národů vedle sebe a že tedy nelze doufati, že jeden druhého může povaliti, nýbrž že jest otázkou pokusiti se o řešení této národnostní otázky. Mezitím pokračuje zvláště ve střední Evropě hospodářský vývoj, hospodářská krise, která zde nyní zaznívá hlasitými tóny, není zvláštním zjevem tohoto státu, nýbrž právě ona ukazuje, že středoevropské státy jsou spolu spojeny v dobrém i zlém a že úpadek jedné části přirozeně přináší i to, že i druhá část se zřítí. Proto bude účinkovati síla hospodářského vyzařování střední Evropy a bude zřejmé, že v budoucnosti bude nutno zrušiti ustrnulé státní hranice. Významný vývoj se odehrává, jak se mi zdá, v oboru mezinárodního práva. Čím ztrnuleji bude se chápati pojem výsosti státu, tím více jest příčin k válečným srážkám. Čím více se bude přepínati výsost státu a hranice považovati za vysokou zeď, přes kterou se nebude trpěti žádné spojení s jinými státy a národy, čím více se bude napínati tento pojem výsosti, tím spíše nastane nebezpečí, neboť konečně vždy vedl ke srážce a k válečným událostem. Tento pojem výsosti státu byl by břemenem především pro nás, neboť žijeme ve státě cizího národa a ovšem svou jazykovou, duchovní a kulturní příslušností k celému německému národu vedle zájmů státu, vedle zájmů hospodářských sledovali jsme naše společné národní zájmy a ovšem i dále budeme je sledovati. Ať vývoj dopadne zde jakkoliv, na jisté období dějin jsme v tomto státě a se zřetelem na tuto skutečnost je nutno, aby se učinil pokus, aby národy žijící v tomto státě dospěly k nějakému modu vivendi. Jest přece naším zájmem udržeti domov a národní ráz a také vaším zájmem jest nebořiti našeho hospodářství, poněvadž tím zboříte hospodářství ve vlastním státě. Jest tedy pro nás i pro vás stejně cenné, aby se vytvořila správní tělesa, v nichž by národy spravovaly své kulturní věci ve státě. A tu nelze pouštěti se zřetele, že čím více rdousíte náš život, poškozujete konec konců své vlastní zájmy.