Dámy a pánové! V této sněmovně není mnoho porozumění pro citáty z Bismarcka. Ale byl-li některý Bismarckův výrok lidsky sympatický a státnicky zralý, pak jest to jistě výrok o kostech pomořanského mušketýra, a i československý státník jistě stojí na stanovisku, že žádný konflikt vzdálený našich zájmů nestojí ani za kosti jediného československého pěšáka. A mluvíme-li o střední Evropě a o středoevropském regionalismu zvlášť, musím, třebas je mi líto, znovu promluviti několika slovy o dítěti v bolu počatém, o Malé Dohodě. Byl-li jsem a jsem-li proti tomu, abychom tento svazek uzavřeli, usilovali jej udržeti nebo dokonce vybudovati, dělo a děje se to jistě nikoliv z nepřátelství proti jednomu nebo druhému z obou těchto států. Přeji si, aby Československo žilo v úzkém přátelství se všemi státy a jsem si vědom, že jak Rumunsko tak i Jugoslavii dlužno nějak vzíti v úvahu, když jednou přijde ke zřízení skutečné středoevropské konstrukce. Ale buďme přece upřímní! Základy středoevropské budovy nemohou přece býti naprosto dva státy, které jen v jistém procentu jsou středoevropsky orientovány a větší mírou svými zájmy tíhnou k východu nebo k jihu nebo k Jaderskému moři. Skutečné složky středoevropské soustavy dlužno hledati v sousedství, tam, kde ve 100% jsou zakotveny středoevropské zájmy. S radostí jsem uvítal, že úvodník "Venkova" v posledních dnech zdůraznil toto poznání. Ke složkám skutečné střední Evropy patří kromě Československa Rakousko, patří Maďarsko, patří Německá říše. I zde ovšem nelze jednostranným úsilím ničeho dosáhnouti. Československo, i kdyby chtělo to nejlepší, jest závislé na tom, jak se druzí k tomu zachovají. Po této stránce, na cestě ke střední Evropě, nežádám nic jiného než poctivou pohotovost a poctivé, vážné úsilí. Budou-li haagské poznatky, o nichž náš pan ministr věci zahraničních podal zprávu, v zahraniční politice tak zhodnoceny, pak doufám, bude lze provozovati úspěšnou a správnou zahraniční politiku. Jsem však tak neostýchavý nebo chcete-li tak ekonomický, že pravím: Když již jednou přinášíme domů drahé poznatky, pak je přece musíme využíti v každém směru, nejen v zahraniční, nýbrž i ve vnitřní politice. (Souhlas.) I u nás doma byl a jest boj. I u nás doma jsou a byly dva tábory. I zde dospěli jsme pokusem o spolupráci v nejlepším případě k jistému příměří a nikoliv ještě ke skutečnému míru. Mohu-li se tak vyjádřiti, účastí i jiných než českých stran na vládě a většině zahájili jsme spolu diplomatické styky, které konečně i v mezinárodní politice byly mezi vítězi a poraženými před Ženevou, před Locarnem a před Haagem. Ale to jest málo, velice málo, dokud otázky nejsou ještě rozřešeny. Chceme-li, aby i u nás doma měly účinek poznatky z Haagu a aby se skutečně uvedla v čin idea evropské solidarity, pak musí, pánové, po konferenci v Haagu následovati konference v Praze a pak si musíte, pánové s české strany, tak rychle, jak jen možno, postaviti několik důležitých a naléhavých otázek, které, abyste jim spíše porozuměli, chci formulovati slovy exposé: Což ani my, kteří jsme tak dlouho byli ve dvou protivných táborech, nechceme konečně usednouti pohromadě k jednomu stolu? (Posl. dr Winter: Vždyť sedíte v ministerské radě pohromadě!) Nechceme-li i my v duchu smíření a přátelství likvidovati vše, co likvidovati lze? Nechceme-li i my odstraniti ohromnou spoustu nesnází, sporů a nepřátelství? Nechceme-li i my se sejíti ve skutečně novém duchu? (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je pan posl. Gottwald.

Posl. Gottwald: Když tak člověk poslouchal to dlouhé čtení páně Benešovo, mohl svůj prvý dojem vyjádřiti slovy Goetheovými: "Wo die Begriffe fehlen, da stellt zur rechten Zeit das Wort sich ein." - Kde chybí pojmy, dostaví se včas slovo. Takovou záplavu kulatých slov a tak málo pojmů, to dovede skutečně jen Beneš. Když se však podíváme na tu věc blíže, vidíme, že tato záplava slov má sloužiti k zastření, k překroucení pojmů, má lidem namluviti, že černé je bílým a naopak. Podle této své osvědčené metody tvrdí pan Beneš, že v Haagu běželo o finanční a hospodářskou likvidaci války, zatím co se tam připravovala válka nová, že v Haagu došlo k dohodě a k jistému druhu smíření mezi bývalými nepřáteli, zatím co se tam ukázala jednotnost pouze v jednom, totiž ve vůli zničiti Sovětský svaz, že Haag posloužil všeobecnému míru, zatím co Haagem byly všechny rozpory mezi imperialisty reprodukovány na vyšším stupni, že Haag otevřel cestu k dohodě se středoevropskými státy, zatím co se tato dohoda bude týkati pouze jednoho, totiž společné přípravy války proti Sovětům.

Pan Beneš tvrdí, že je hrdý na to, že jsme si vybojovali stát vlastní krví a vlastními penězi, zatím co to nebyla krev Benešů, nýbrž krev a peníze chudého lidu československého. Pan Beneš tvrdí, že válka nás stála 2 miliardy, zatím co nás válka stojí 45 miliard. Pan Beneš tvrdí, že v Haagu vykonal na 100% svoji vlasteneckou povinnost, zatím co v Haagu vykonal skutečně svoji povinnost na 100%, ale svou kapitalistickou povinnost. Tvrdil, že jednání v Haagu je úspěchem národa, zatím co jednání v Haagu je skutečným úspěchem, ale kapitalistů. Tak tedy nutno především očistiti tyto pojmy páně Benešovy, nutno je obrátiti a postaviti na nohy a pak dostaneme skutečný obraz, skutečný stav.

A nyní k meritu věci. Z čeho vznikla světová válka, jejíž likvidace prý byla v Haagu provedena? Vznikla jakožto důsledek boje o světovou nadvládu mezi Velkou Britanií a Německem. Starý britský imperialismus se svojí obrovskou koloniální državou byl ohrožen mladým a dravým imperialismem německým. Rozvoj německého hospodářství za posledního desetiletí před válkou předhonil rozvoj hospodářství anglického a německému imperialismu se stala kůže úzká, čímž byla postavena otázka nového rozdělení světa. Hospodářské těžiště světa přecházelo na Německo, zatím co politické těžiště zůstávalo v Anglii. Tento rozpor předválečný měl býti řešen novým rozdělením světa. Světová hegemonie měla přejíti na Německo, i politická, i koloniální. Tak si to představovali němečtí imperialisté a ovšem opak toho si představovali imperialisté britští. Jak to však dopadlo? Jaké byly výsledky poslední války? Byly při nejmenším tři. Předně, že těžiště kapitalistického světa se přesunulo z Evropy do Ameriky, že byly probuzeny stamilionové koloniální národy, jež se z pouhých objektů vykořisťování staly po válce subjekty revolučního boje protiimperialistického. (Posl. dr Stránský: Třídy v nich nejsou?) Třídy v nich jsou, ano.

A konečně hlavní výsledek imperialistické války spočíval v tom, že došlo k serii proletářských revolucí, jichž výsledkem je Sovětský svaz, což mimo jiné znamená, že jedna šestina zeměkoule je vyrvána z moci imperialistů a je základnou světové proletářské revoluce.

Světovou válkou nebyl tedy ani jeden z těch problémů, pro něž kapitalisté poslední válku rozpoutali, řešen, naopak, všechny rozpory, které k válce vedly, jsou reprodukovány na vyšším stupni.

Anglie se sice dočasně zbavila německého konkurenta, německý imperialismus byl poražen, ale současně Anglii vznikl nový, daleko nebezpečnější konkurent a rival v podobě Spojených států severoamerických. Hospodářská a finanční světová hegemonie přešla na Spojené státy, zatím co koloniální monopol, právě tak jako před válkou, zůstává v držení Anglie. Byla-li před válkou německému imperialismu kůže úzká a stavěl-li otázku nového rozděleni světa, platí to dnes tím více o Anglii.

Je proto jasno, že dnes imperialismus anglický připravuje se plnou parou ke konečnému vyúčtování se svým hlavním soupeřem Amerikou. Tedy byl-li před válkou ovládán svět hlavně rozporem mezi Anglií a Německem, jest dnes kapitalistický svět ovládán hlavně rozporem mezi Amerikou a Anglií. A tento rozpor je daleko ostřejší, je daleko více zostřován poválečnou situací, dvěma skutečnostmi: především probuzením se kolonií a pak existencí Sovětského svazu. Obě tyto skutečnosti kladou imperialistické expansi nepřekročitelné meze. Koloniální zásobárna surovin a odbytiště stávají se stále více nejistými vzhledem k nejisté politické situaci v těchto koloniích. Jedna šestina zeměkoule jest vyrvána imperialistům, jest mimo dosah imperialistické expanse. Byl-li tedy již před válkou svět imperialistů malý, zmenšil se tento svět pro imperialisty po válce ještě více. Podnikali-li před válkou imperialisté zuřivé boje o rozdělení světa, stali se po válce ještě zuřivějšími. Tak dělí jednotlivé kapitalistické státy nepřekonatelné rozpory, spočívající v samé podstatě kapitalistického systému, a tyto rozpory vedou nevyhnutelně k imperialistické válce. Přes to však jsou imperialisté spojováni společným nepřátelstvím proti Sovětskému svazu, a to nejen proto, že jim Sovětský svaz vytrhuje z drápů 1/6 zeměkoule, nýbrž především proto, že představuje nový, imperialismu principielně třídně nepřátelský systém, že jeho příklad revolucionuje jak kolonie, tak proletariát v imperialistických metropolích. Zkrátka a dobře, toto nepřátelství imperialismu vůči Sovětskému svazu jest proto tak hluboké, poněvadž Sovětský svaz je východiskem, oporou, baštou světové proletářské revoluce.

Toto jsou tedy hlavní linie světové poválečné politiky. A po těchto liniích probíhá také imperialistická politika v Evropě. Jednak Amerika, Anglie i Francie zápasí navzájem o hegemonii nad kapitalistickou Evropou, jednak všem těmto třem soupeřům je společna snaha, semknouti všechny kapitalistické státy Evropy v jednotnou frontu proti Sovětskému svazu. Rozhodující roli při tom má dnes Německo. Německý novoimperialismus stává se znovu subjektem světové politiky. Politika Ameriky, Anglie a Francie vůči Německu jest diktována třemi hlavními momenty: předně je to snaha - a to je ta hlavní snaha - včleniti Německo co nejpevněji do protisovětské fronty, za druhé konkurenční snaha udržeti Německo i nadále v určitém područí, v podřízeném postavení, a konečně třetí snaha, rovněž imperialistického rázu, využíti Německa ve vzájemném konkurenčním boji. Tato politika hlavních imperialistů v Evropě určovala hlavní linii haagské konference. Co se ukázalo? V Haagu se ukázal předně v podstatě jednotný postup imperialistů vůči Německu, pokud běží o reparace vůbec. Dále se však ukázal v Haagu onen základní rozpor mezi Anglií a Amerikou. Projevilo se to ve zvláštní úmluvě Ameriky s Německem a v neúčasti Ameriky na reparační bance. Za třetí se ukázala v Haagu snaha Anglie pomoci koncesí Francii, utvořiti blok kapitalistických evropských států proti Americe na jedné a proti Sovětskému svazu na druhé straně.

A pod tímto zorným úhlem byla také řešena otázka t. zv. východních reparací.

V této otázce bylo hlavní snahou kapitalistů, překlenouti druhořadé, sekundérní rozpory, které jsou mezi jednotlivými státy střední Evropy, upevniti ve střední, východní a jihovýchodní Evropě blok protisovětský pod vedením Anglie a Francie.

A základnou všech haagských reparačních jednání je zostřená hospodářská a politická ofensiva proti pracujícímu lidu všech kapitalistických států. (Výkřiky komunistických poslanců.) Heslem Haagu bylo: proletariát to má zaplatiti. A sice světový proletariát má zaplatiti útraty poslední světové války, světový proletariát má zaplatiti přípravy války nové, světový proletariát má především zaplatiti přípravy války protisovětské. To je v podstatě plán, který také pan Beneš spolu upekl. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Taková je základní linie zahraniční politiky Československa. Pan Beneš zastupuje zájmy čsl. imperialismu skutečně dobře. Je skutečně v zájmu čsl. imperialismu, když pan Beneš ujednal vojenské smlouvy s Rumunskem, Polskem a Jugoslavii. [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 4. února 1930 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz těsnopiseckou zprávu o 15. schůzi posl. sněmovny.] (Výkřiky komunistických poslanců.)

Pan Preiss a Bělohříbek mohou býti se svým agentem plně spokojeni. Ano českoslovenští kapitalisté mohou klidně schváliti politiku pana Beneše. Ano českoslovenští imperialisté mohou plně souhlasiti s jeho haagskými čachry. Ano, pan Beneš vykonal na 100 procent svoji imperialistickou povinnost.

Leč zájmy československého proletariátu jsou diametrálně odlišny od zájmu československých imperialistů, a tento český proletariát se p. Benešovi neodmění ani Ploškovicemi, ani dvěma miliony, ani miliardami disposičních fondů.

Jak má na to československý proletariát doplácet? Za to, že si československá buržoasie utvořila svůj stát, že získala prioritu ve vykořisťování československého pracujícího lidu, že se stala pánem ve vlastním domě, za to má československý proletariát krvavě platiti. Pan Beneš sice říká, že válka nás bude státi pouze 2 miliardy, avšak podívejme se na to blíže.

Jsou zde tři hlavní položky, které v souvislosti s utvořením Československa přicházejí v úvahu: 1. placení předválečných rakouských dluhů, 2. placení válečných rakouských dluhů a konečně 3. placení válečných dluhů československých; ale je potřebí všechny tyto položky pěkně postaviti a sečítati. Podle těchto položek a podle vašich plánů by měl československý pracující lid platiti předně na předválečných dluzích rakouských úhrnem 7.772 mil. korun. Tato suma se skládá: 1. ze 3.271 mil. Kč podle zákona z r. 1928 o převzetí vnitřního nezajištěného rakouského dluhu předválečného, 2. z 279 mil. Kč podle zákona z r. 1928 o převzetí vnitřního zajištěného dluhu, 3. ze 2.200 mil. Kč podle zákona z r. 1921 o t. zv. moučné půjčce, 4. z okruhle 900 mil. Kč podle zákona z r. 1925 o t. zv. konsolidační půjčce a konečně 5. z 1.121 mil. Kč podle zákona z r. 1928 o převzetí zahraničního rakouského dluhu zajištěného i nezajištěného. To jsou platy do t. zv. společné pokladny. To je jedna položka. Dále: na válečných dluzích rakouských úhrnem 5.806 mil. Kč. Tato suma se skládá: 1. ze 4.470 mil. Kč podle zákona z r. 1920 o IV. státní půjčce, 2. z 986 mil. Kč podle zákona z r. 1924 o úhradě za rakouské válečné půjčky a konečně 3. ze 350 mil. Kč podle zákona z r. 1924 o zaplacení rakouských válečných dodávek. To je položka druhá. Konečně položka třetí: Na válečných dluzích československých úhrnem 5.934 mil. Kč; tato částka se skládá: ze 193 mil. Kč Anglii, 3.881 mil. Kč Americe, 340 mil. Kč Francii, 330 mil. Kč Italii a konečně z 1.190 mil. Kč, které nám byly naděleny v Haagu, prý za osvobození.

Činí tedy výkupné z rakouského jařma, jak tomu říkáte, dohromady okrouhle 19 1/2 miliardy. To však není ještě konečná cifra. Tolik by se muselo platiti, kdybychom to mohli zaplatiti ihned. To ovšem nejde. Bude se tedy dluh umořovati a úrokovati, čímž se celková suma ohromně zvýší. Kdyby to šlo nadále tak, jak si to představujete, totiž, kdyby vás co nejrychleji nevzal čert, vypadalo by to takto: Na předválečných dluzích rakouských by čsl. proletariát musel zaplatiti 17.538 mil. Kč. Tato částka se skládá: 1. z 5.950 mil. Kč za převzatý nezajištěný rakouský dluh vnitřní podle zákona z r. 1928. Zde je počítána úroková míra 4% a průměrné roční zúročení a amortisace 7 1/2% po dobu 24 let; 2. ze 600 mil. Kč za převzatý zajištěný rakouský dluh vnitřní, rovněž podle zákona z r. 1928. Zde je úroková míra 4%, průměrné roční zúročení a amortisace 7% po dobu 30 let, 3. ze 7.238 mil. Kč za převzatý rakouský předválečný dluh u příležitosti tak zv. moučné půjčky podle zákona z r. 1921. Zde je úroková míra 6%, průměrné roční zúročení a amortisace 7% po dobu 47 let; 4. z 1.440 mil. Kč za převzatý rakouský předválečný dluh u příležitosti tak zv. konsolidační půjčky podle zákona z r. 1925. Zde je úroková míra 6%, průměrné roční zúročení a amortisace 10% po dobu 16 let; 5. z 2.310 mil. Kč za převzaté rakouské zahraniční dluhy - to jsou platy do tak zv. společné pokladny - podle zákona z r. 1928. Zde je úroková míra 4%, průměrné roční zúročení a amortisace 6% po dobu 35 let. To je první položka.

Druhá položka je tato: Na válečných dluzích rakouských by se muselo zaplatiti úhrnem 16.750 mil. Kč. Tato částka se skládá: 1. z 12.300 mil. Kč za převzaté rakouské válečné půjčky u příležitosti tak zv. IV. státní půjčky podle zákona z r. 1920. Zde je úroková míra 4% průměrné roční zúročení a amortisace 5 1/2% po dobu 50 let; 2. z 3.450 mil. Kč za převzaté rakouské válečné půjčky podle zákona z r. 1924. Úroková míra je 3%, průměrné roční zúročení a amortisace 3 1/2% po dobu 100 let; 3. z 910 mil. Kč za převzaté rakouské válečné dodávky podle zákona z r. 1924. Úroková míra je 3%, průměrné roční zúročeni a amortisace 4% po dobu 65 let. To je druhá položka.

Třetí položkou jsou vlastní československé válečné dluhy. Na těch by mělo býti zaplaceno úhrnem 10.762 mil. Kč. Tato suma se skládá: 1. z 2.997 mil. na tak zv. osvobozovací, diplomaticky řečeno liberační poplatek uštědřený nám v Haagu. Ten má býti i s úroky a amortisacemi splácen 37 let, ročně po 81 mil. Kč; 2. ze 740 mil. italského dluhu, který má býti splácen rovněž 37 let, ročně po 20 mil. Kč; 3. ze 650 mil. Kč francouzského dluhu, na jehož splacení máme ročně přispívati 13 mil. Kč; 4. ze 175 mil. anglického dluhu, jenž má býti umořován po dobu 10 let 17.5 milionovými splátkami ročně, při čemž už jedna položka anglického dluhu, okrouhle 68 mil., byla úplně zaplacena a nepočítá se do tohoto rozpočtu; konečně 5. ze 6.200 mil. Kč amerického dluhu, který má býti splácen po dobu 62 let asi 100 mil. ročně. To je třetí položka. Kdyby to šlo tak, jak si to představujete, musil by československý pracující lid platiti až do pátého kolena a musil by zaplatiti přes 45 miliard Kč pouze za to (Výkřiky komunistických poslanců.), že místo rakouských drábů, jsou nad ním drábi českoslovenští, 45 miliard, nepočítaje v to 10miliardové dluhy poválečné, nepočítaje v to desetimilionové obnosy, které se již dnes zaplatily za převzaté dráhy, nepočítaje v to stamilionové ba miliardové obnosy, které již byly zaplaceny a které budete ještě platiti pobělohorským lupičům a vrahům, takovým Schwarzenbergům, Fürstenbergům, na Slovensku a Podkarpatské Rusi Schönbornům, Telekiům a Eszterházyům pod titulem t. zv. spravedlivé a nobl pozemkové reformy. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) To, pokud se týká finanční bilance utvoření Československa.

Můžete snad při této příležitosti namítnouti, že předválečné rakouské renty a rakouské válečné půjčky byly většinou v rukou drobných lidí a že tedy bylo jaksi aktem sociální spravedlnosti, když byly uznány a konvertovány. Ale jak tomu skutečně bylo? Po válce, po převratě jste křičeli na všech rozích: Ni muže, ni haléře Rakousku, ať Rakousko sní, co si nadrobilo! Žádné rakouské dluhy se nebudou platiti! No, většina chudých lidí, pokud nějaké válečné půjčky měla, vám skutečně uvěřila a prodávala (Výkřiky komunistických poslanců.) tyto půjčky za babku a vaši agenti, agenti Živnobanky, Agrární banky a agenti také pana Šaldy, nebo koho, já nevím, tyto úpisy skupovali za babku, ba dokonce celé kisny těchto půjček vozili z Rakouska do Československa, aby byly konvertovány.

Když jste to měli shromážděno všechno, přišli jste sem a podle zákona jste půjčky uznali, konvertovali a vydělali na tom miliardy. Strana čsl. socialistů jenom velmi málo participovala, my vám to věříme, byli větší švindléři, kteří více, o mnoho více než vy vydělali. Tak to bylo. Takovým způsobem na pracující lid Československa uvalujete tributy, daně, uvalujete jařmo, ale přes všechny tyto tributy, které ukládáte pracujícímu lidu, není z vaší situace žádného východiska. Začíná se již dnes rozvíjeti průmyslová a zuří agrární krise. Vy ji budete řešiti novým generálním útokem na pracující lid měst i venkova. Už jste zahájili tento útok. Desetitisíce dělníků takměř všech průmyslových odvětví vyhazujete z práce. Další desetitisíce ba statisíce pracují pouze několik dní v týdnu, zbývajícím pak dělníkům, dosud zaměstnaným, snižují fabrikanti nebo chtějí snížiti mzdy. V zákulisí čachrujete o nová hladová cla a obilní monopol, což všechno má zvýšiti drahotu a vydati vám na pospas dělníka a drobného rolníka. Připravujete zrušení ochrany nájemníků a zvýšení činží. (Výkřiky komunistických poslanců.) Pracující lid však nastupuje k protiútoku. Venku mezi lidem to vře jako v kotli. Na všech stranách vybuchují spontanní stávky. Denně dochází k bouřlivým projevům nezaměstnaných a k demonstracím (Výkřiky komunistických poslanců.) přes všechny vaše zákazy. Zkrátka půda se vám začíná otřásati pod nohama, chodíte po sopce, která hrozí každou chvíli vybuchnutím. Vy vidíte východisko ve dvou věcech: ve fašistické diktatuře a imperialistické válce. Zostřujete svůj bílý teror, začínáte do dělnictva stříleti, nezaměstnaným místo chleba dáváte olovo. Fabriky obsazujete četnictvem a policií. Nařizujete pohotovost vaší armády jako v neděli zde v Praze a necháte ji vyrukovati na ulici, jako posledně ve Falknově. Mobilisujete celý svůj násilnický aparát, abyste potlačili vzmáhající se revoluční vlnu. Naskakuje vám husí kůže z toho, že co se dnes odehrává v Německu, bude se odehrávati v Československu. Připravujete horečně válku jakožto druhé své východisko. Děláte náladu pro militarisaci mládeže, pro předvojenskou výchovu mládeže. Připravujete militarisaci celého národa a horečně zbrojíte. Průmysl je v krisi, ale zbrojařský průmysl pracuje plnou parou. Vydáváte miliony na různé bělogvardějce, abyste si v nich živili gardu falšovatelů sovětských peněz, gardu provokatéru, gardu špiclů, gardu války proti Sovětskému svazu. Všechno je však marné. Obě tato vaše východiska, jak fašistická diktatura, tak i imperialistická válka, vedou konec konců k jednomu cíli, k jednomu konci: ke hrobu pro vás. Není proto divu, že buržoasie mobilisuje všechny své síly a volá takřka všechny své muže na palubu a její avantgardou jsou především sociálfašisté. Ukazuje se to znovu a znovu, každý den přináší nové a nové toho důkazy.

Za posledních několik dnů a týdnů pan Bechyně se stará nejvíce o obilní monopol. panu Meissnerovi leží na srdci nejvíce osud a blahobyt soudců a pan Czech se stará o nezaměstnané tím, že se hádá s kol. agrárníkem Slávikem, jak nezaměstnaným dáti místo chleba olovo a pendreky. Tayerle nemá žádné větší starosti, než organisovati stávkokazectví ve prospěch fabrikantů. Pan Hampl společně s panem Dundrem ve dne v noci spekuluje, jak udržeti kováky na uzdě, aby dokonce nežádali zvýšení mezd. Pan Klofáč vedle svých veverek se stará hlavně o to, je-li československá armáda dosti akce schopna. Pan Srba se specialisuje zase na letectví a myslí si, že tím způsobem si vydělá nový metál. Pan Beneš - ten agituje s kanony, handgranáty a podobným zaručeně mírovým artiklem. A tak dále. Každého ze sociálfašistických zástupců bychom mohli vzíti a ukázati mu jeho roli jakožto předbojovníka buržoasie.

Ukázalo se to také u příležitosti této debaty. Za řeč pana Wintra by se nemusil styděti žádný imperialista. Němečtí sociální demokraté schvalují úplně imperialistickou politiku Československa, schvalují haagské ujednání, podle kterého německý proletariát a pracující lid Německa má býti po celé generace brutálně vykořisťován. Němečtí sociálfašisté v Československu to schvalují. Přirozeně, pacholek bývá obyčejně mnohdy brutálnější a cyničtější než pán. Typickým toho příkladem je takový Snowden. Ten řekl: Já nejsem Lloyd George, já nejsem Baldwin, já jsem Snowden. Já nejsem Turek, já jsem poturčenec a proto horší Turka. Tak sociálfašisté tvoří fakticky avantgardu buržoasie i v tomto případě, v případě reparací. Kapitalisté však dobře vědí, že touto politikou sociálfašisté dříve nebo později, ale docela určitě pozbudou na svém vlivu mezi masami, že tím se sociálfašistická zbraň opotřebuje, a proto vyvolávají a podporují hnutí fašistické a tvoří si v něm reservu, poněvadž k oklamání pracujícího lidu potřebuje buržoasie jistou dělbu práce mezi fašismem a socialfašismem.

Vidíme to nyní u příležitosti reparací, u příležitosti haagské konference. Sociálfašisté provozují, schvalují - a fašisté to kritisují. Ovšem to, co ve svých novinách provádí Stříbrný, to není pouze bohopustá demagogie, nýbrž to je také smluvená, velmi průhledná demagogie na chytání hejlů. V tom se projevuje prakticky dělba práce mezi fašismem a sociálfašismem. Oba dva jsou, jak Slováci říkají, v jednom vreci. Buržoasie dobře ví, že pracující lid se proti její politice bouří, že se bouří proti její zahraniční politice i proti její reparační politice, a aby svedla rozhořčení pracujícího lidu na neškodnou vedlejší kolej, vydržuje si takového Stříbrného, který jako cirkusový vyvolavač markíruje oposici.

Že si Stříbrný při tom vyřizuje své osobní účty, to je jaksi vedlejší výdělek, vedlejší příjem. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Ale buržoasie se v tomto případě velmi přepočítá, ta trojice: Stříbrný, Pergler, Gajda, ji skutečně nezachrání. Podívejte se na takového Stříbrného! Bývalý šéf strany, durch und durch korupcí a špínou prolezlé, a to právě za jeho šéfovství nejvíce, bývalý šéf ministerstva železnic, eldorada to zlodějů a korupčníků, a právě nejvíce za jeho šéfovství, bývalý náměstek min. předsedy, tentýž Stříbrný, který v r. 1925 dal do demonstrujících dělníků na Václaváku střílet, Stříbrný, šéf a majitel pornografických plátků, které otravují lidi jako mor, Stříbrný, typ takového plantážníka, typ vykořisťovatele, který trhá a dře, co se kde udrat dá. Co pak, prosím vás, někdo věří, že takovýto člověk může někoho přesvědčiti, že on bude očisťovati politiku a že on očistí veřejný život? Tomu jistě nikdo nevěří.

Nebo vezměte si takového Gajdu! Dobrodruh, prototyp hrdlořeza, odchovanec Kolčakův a Semionovův, vrah tisíců českých a ruských dělníků, takový moderní raubritter. Kdopak může věřiti, že tento muž by v Československu dělal jinou politiku, než dělal na Sibiři, tutéž politiku, za kterou jste Gajdu odměnili šéfovstvím generálního štábu, za niž však čsl. pracující lid požene Gajdu ke strašné odpovědnosti.

Tento systém tedy nebude zachráněn ani sociálfašismem, ani touto avantgardou, ani jeho fašistickou reservou ani tehdy, kdyby i role byly přeměněny. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Odhlasovali jste si už dávno placení miliardových válečných a předválečných dluhů, odhlasovali jste si nové poválečné miliardové půjčky, odhlasujete také placení miliardových reparací. Totéž činí vaši kolegové v Německu, Maďarsku, Bulharsku, Rakousku a jinde. Ale myslíte skutečně, že proletáři. Československa, Německa, Maďarska, Polska, Jugoslavie, Rumunska a Bulharska vám tyto reparace budou platit? Myslíte, že tito proletáři se nechají vydírat až do pátého kolena na vás, na vaše reparace? Myslíte, že proletáři Anglie, Ameriky, Francie a Italie budou ještě po celé generace trpěti panství té buržoasie, která tyto reparace diktuje? Myslíte skutečně, že tak to bude, že vaše rozpočty se ukáží správnými? Kam vás vede slepá vášeň! Proletariát vám přes vaše rozpočty udělá čáru. Vy si můžete reparace odhlasovat, vy můžete ještě nějaký čas tyto reparace z lidu ždímat, ale jednoho dne pracující lid, následuje slavného příkladu ruských bolševiků z r. 1917 (Potlesk komunistických poslanců.) roztrhne vám vaše reparace a vaše dluhy jako cár papíru. (Tak jest! Výborně! - Potlesk komunistických poslanců.) A my se budeme ze všech sil starati, aby tento den přišel co nejdříve. (Výborně! - Potlesk komunistických poslanců.)