Ostatně toto řešení dáno bylo i finančním stavem Rakouska: jeho povinnosti, plynoucí ze závazků z doby jeho finanční katastrofy, povinnosti, do nichž zapadá i placení naší půjčky z r. 1922, jsou tíživé a roční annuity až do r. 1968 tak vysoké, že celá konference souhlasně k nim přihlížela.

Já sám se domnívám, že pro nás i politicky i hospodářsky z nové situace Rakouska vzejdou jen výhody. Zřídka kdy po době těžkých sporů dva sousední státy pochopily nutnost vzájemné spolupráce tak, jak tomu bylo hned po převratu mezi námi a Rakouskem a jako je tomu mezi námi i nyní. Slouží to jistě ke cti oběma těmto státům. A v Rakousku všechny kruhy politické vždy uznávaly plně naši dobrou vůli a všechno to, co jsme po válce pro rekonstrukci Rakouska sami vykonali.

S Bulharskem byly obtíže větší. Byly spory zájmové, finanční, zejména mezi Bulharskem na jedné a Rumunskem a Řeckem na druhé straně. Nakonec byly bulharské reparace stanoveny na 11 mil. zl. franků ročních annuit po 37 let. Tím byly jejich povinnosti značně sníženy, zejména také přispěním Jugoslavie i naším, což rád zde veřejně konstatuji. Po dlouhých debatách bylo dosaženo dohody i s Rumunskem a Řeckem, a s Bulharskem byla uzavřena smlouva o jeho placení a ve věci zástavního práva reparační komise učinila totéž, co s Rakouskem. Tak byla otevřena Bulharsku cesta k definitivní dohodě s našimi přáteli. My sami k ní budeme účinně přispívat. A arbitražní smlouva, kterou Československo, doufám, v nejbližší době s Bulharskem podepíše, bude k tomu prvním krokem.

Nejvážnější problém druhého zasedání konference byla otázka Maďarska, otázka, jež vlastně nás se nejpříměji dotýkala. Byly tu uvedeny na přetřes opět oba podstatné naše požadavky k Maďarsku tak, jak byly činěny už v přípravné komisi v Paříži: otázka reparací maďarských a otázka likvidace minulosti, t. j. definitivního vyřízení všech vzájemných finančních požadavků, vyplývajících z mírových smluv na jedné i na druhé straně.

V otázce reparací zastávala vláda Maďarská stanovisko, že po r. 1943 nebude už nic platit. Byla ochotna něčím přispět na likvidaci minulosti, t. j. na požadavky, které by plynuly ve prospěch států Malé Dohody z různých článků mírové smlouvy, zejména proto, že z týchž článků plynuly zase daleko větší ještě finanční výhody Maďarsku proti státům Malé Dohody.

Ministerský předseda maďarský uváděl jako důvod tohoto stanoviska dnešní finanční stav Maďarska, jeho dosavadní platy do ciziny, jeho dnešní pasivní bilanci, jeho krisi zemědělskou, fakt, že prý po příměří při obsazení spojeneckým vojskem, Maďarsko na dodávkách a jiných platech zaplatilo Spojencům už přes 2 a půl miliardy zl. korun, že ztratilo 2/3 svého území, že reparace zaplatilo ve prospěch států Malé Dohody ve formě státních statků v sumě několika miliard zl. korun, poukazuje na to, že prý mírová smlouva trianonská sama odpočítává cenu těchto statků od reparačních povinností maďarských a pokládá je za placení reparací.

Uznával jsem jen některé z těchto argumentů jako důvod k rozumnému stanovení maďarských platů. Nebyly však po mém soudu tak silné, aby odůvodňovaly škrtnutí maďarských reparací vůbec. Naše stanovisko naopak bylo vyjádřeno už v srpnu - a já sám měl jsem příležitost zejména v září při shromáždění Rady Svazu velmi rozhodně to konstatovat zástupcům Francie a Anglie - že po našem soudu je spravedlivé a správné, aby k definitivní likvidaci evropské války platilo Maďarsko sumu, která by byla vyšší nežli naše placení z titulu liberačního dluhu, přes to, že Maďarsko má daleko menší finanční kapacitu než my, že je územím i obyvatelstvem celkem o málo víc než jen polovinou toho, co my, a že celkové jeho bohatství je mnohem menší nežli naše. Pokládal jsem to za správné finančně, ale i politicky a morálně, ježto toto absolutní a zejména poměrně daleko vyšší placení, než je naše, musí vyjadřovati také jeho míru viny na válce, (Výkřiky komunistických poslanců.) tak jak je to v mírových smlouvách stipulováno. Tohoto stanoviska hájili jsme Osuský i já také v Haagu. Stejné hledisko zaujaly ostatní státy Malé Dohody.

A budiž zde po pravdě konstatováno, že přes silný boj, který o věc byl sveden, bylo by nespravedlivé tvrdit, že by velmoci nebyly chápaly stanovisko Malé Dohody. Naopak přes všechna opačná tvrzení v různých novinách Francie jako Anglie a stejně tak Italie byly za jedno, že Maďarsko platit reparace má. (Výkřiky posl. dr Sterna.) A i když se na počátku počítalo se sumou menší a i když jsme všichni dali souhlas, aby se na žádost maďarské delegace těmto platům říkalo ne reparace nýbrž "platební povinnosti, plynoucí ze smlouvy trianonské", shodly se velmoci samy bez jakýchkoli obtíží, i s plným souhlasem Italie, na 14 milionech zl. korun, které pak slevily na 13 a půl mil. zl. korun roční annuity od r. 1943 do r. 1967, takže s 10 mil. zl. fr. annuitou do r. 1943 činí maďarská annuita průměrně, jak bylo v Haagu oficielně vypočteno, 10,335.650 zl. Marek po 37 let, takže ve srovnání s placením naším je to suma i celkově znatelně vyšší.

Prokáži pak ještě dále, že za platy, které budeme konati na úhradu svých povinností plynoucích z mírových smluv a které nám byly tak podstatně sníženy, dostalo se nám ještě velmi vydatné protihodnoty. Byli jsme zbaveni i všech ostatních závazků vůči Maďarsku, ať povahy administrativní či takových, (Výkřiky komunistických poslanců.) které nezávisle od našich povinností, plynoucích přímo z mírových smluv, byly vůči nám uplatňovány spíše z titulu soukromoprávních a s mírovými smlouvami jako takovými neměly přímo mnohé z nich co činit. (Výkřiky posl. Śliwky.)

Do jisté míry byla však pro nás ještě důležitější otázka likvidace minulosti. Rozdělením bývalého maďarského území ve prospěch států Malé Dohody vznikly mezi Maďarskem a těmito státy nespočetné otázky rázu hospodářského a finančního. Byly rozděleny obce, okresy, župy, celé veliké kraje, rozmanité hospodářské společnosti, družstva, kolektivity a právnické osoby a všecko jejich jmění, byly rozděleny diecese a jejich církevní statky a byla provedena pozemková reforma. Všechny tyto otázky byly upraveny sumárně smlouvou trianonskou a specielně některými jejími články. K vyřízení detailnímu a právně spravedlivému zřízen byl pak známý smíšený arbitrážní soud československo-maďarský, jihoslávsko-maďarský a rumunsko-maďarský, který měl pak finanční spory z toho vzniklé rozsuzovat. (Výkřiky poslanců strany komunistické.)

Tyto spory probírají se už od let před řečenými soudy, je jich na tisíce a jde v nich o veliká miliardová jmění. Mají hluboký vliv na vzájemný poměr těchto států a způsobují těžké politické nesnáze; jestliže jsme se nemohli dosud s Maďarskem dosti sblížit, mají tyto otázky na tom velmi značný podíl.

Nyní v Haagu přišel okamžik, kdy bylo možno se pokusit věci ty vylikvidovati. Maďarsko žádalo se strany naší koncese při definitivním určení svých povinností reparačních. Souhlasili jsme s mírnějším určením sumy platů maďarských, ale jako podmínku jsme kladli vyřešení uvedených těžkých a nepříjemných pozůstatků války a mírových smluv. Na podmínce té jsme trvali, i když ministerský předseda Bethlen chtěl původně řešit jen otázku pozemkové reformy, a když některé velmoci chtějíce dojíti i s Maďarskem aspoň k částečné dohodě, klonily se k řešení kompromisnímu. Odmítli jsme i velmocím (Výkřiky poslanců strany komunistické.) přistoupiti na takový kompromis a v plenárním sezení zástupců Malé Dohody s velmocemi postupně Marinković, Titulesco i já odmítli jsme podepsati Youngův plán, nebude-li vyřešen problém maďarský celý. Velmoci pak pochopily plně naše stanovisko a učinily dost důrazný nátlak na Maďarsko; všechny bez výjimky - i Italie - přijaly pak jako správné stanovisko Malé Dohody, že v Haagu musí býti vyřešeno všecko.

Naše veřejnost, doufám, pochopí dobře, dávám-li (Výkřiky poslanců strany komunistické.) jí k posouzení teprve dnes některé z těchto detailů našeho sporu s Maďarskem. Všechny tyto věci jsou a byly tak choulostivé, spory o ně tak delikátní (Výkřiky komunistických poslanců.), že neprozřetelné slovo, neprozřetelný článek v novinách by nám byl mohl nesmírně uškoditi v nejvážnějších našich zájmech. (Výkřiky komunistických poslanců.)