Kdybychom neměli nedoplatků z minulých let, museli bychom v rozpočtu ještě podstatně snížiti daně přímé, ale zůstali bychom až do té doby bez jakýchkoliv reserv. Tím naléhavější jest vyřešiti mimoetátní výdaje, na tyto reservy odkázané, především učitelské platy. Příznivý stav příjmů se udržuje vzrůstem příjmů z daní spotřebních a obchodových, poplatků všeho druhu, cel a výnosů tabákové režie a loterie, jakož i výnosu státních lesů a statků, kdežto z ostatních podniků nemá státní pokladna téměř ničeho. Nezapomeňme však, že výnos těchto daní, zejména obchodových, právě souvisí s hospodářskou situací a proto byl výnos těchto pramenů kalkulován opatrně vzhledem k tomu, že konjunkturní linie je za vrcholem.

Mohu tedy říci s pocitem jistoty, že rozpočet na rok 1930 je v rovnováze, ale konstrukce příjmová a zvláště daňová se z důvodů právě uvedených posunuje. Vše to mluví jednak pro stabilitu výdajů do budoucna, jednak pro zlepšení administrace daní přímých, protože postupnému odčiňování nejškodlivějších daní se neubráníme a nemůžeme žádným způsobem opustiti bezpečné základny rovnováhy finanční.

Takto jest sjednán rámec pro další úvahy finanční. Stát je v bezpečné rovnováze, nových výdajových úkolů nemůže převzíti bez porušení rovnováhy, leda postupně podle přirozeného vzrůstu příjmů. Ale bude-li tohoto vzrůstu používati k novým výdajům, nemůže odčiňovati nejškodlivějších daní, což jest nutnější nežli mnohé z dnešních výdajů.

Podívejme se tedy na hlavní finanční problémy nejbližší doby. Jest to především problém samosprávných financí. Zkušenosti se zákonem z roku 1927 ukazují, že se vyrovnávacím fondům pro okresy a obce nedostává asi 100 mil. Kč na běžnou potřebu a tolikéž asi schází zemským rozpočtům do rovnováhy. Bez ohledu na to, jak definitivně upraviti samosprávné finance, musí se samosprávě dostati pomoci asi v této výši. Ne, že by se v celkovém hospodářství samosprávy nenašlo úspor v této výši, ale právě tam, kde je dnes už schodek, by se nenašly v žádoucím rozsahu, protože zde už byla provedena ekonomisace.

Za dané a právě vylíčené situace státu nemůže se stát vzdáti žádné své daně v takovéto výši bez ohrožení své rovnováhy a nezbude, nežli aby schodek samosprávy byl uhrazen se vším urychlením Národním Shromážděním, protože pomoc je rychle nutna a jde zatím o opatření nouzové, ježto definitivní konstrukce vyžaduje pro svou souvislost s jinými problémy času. Současně s definitivní konstrukcí musí býti rozhodnuto především o učitelských platech. Dále souvisí definitivní úprava s likvidací ochrany nájemníků, protože je zde velmi značná daňová reserva pro samosprávu. Musíme však též věděti, jak se povinně dělí úkoly ve školství, humanitě a komunikacích mezi státem a svazky místní samosprávy. Definitivní úprava musí přinésti i správné konstrukce, protože instituce vyrovnávacích fondů má tu vadu, že země nemají přímého zájmu na ekonomisaci obcí, protože tato ekonomisace netlačí na jich budget. Instituce fondu má v zápětí, že se nadouvá požadavek, aby se zvýšila kvota přídělu, klesá odpovědnost a snaha vyjíti vlastními prostředky, což na konec je základem samosprávy, totiž svéprávnost, soběstačnost a finanční odpovědnost. Leč nejde zatím o to, provésti narychlo konečnou úpravu, k níž potřebujeme i spolehlivého statistického obrazu o dnešním stavu věci, nýbrž o rychlou pomoc a úlevu v přípustnosti úvěru, kde je opravdu odůvodněným. Ministerstvo financí zahájí však ihned porady a přípravné práce k úpravě definitivní, protože jde o celou podstavbu státního hospodářství a nelze považovati ani nadstavbu státního hospodářství za skonsolidovanou, pokud není podstavba uspořádaná.

Druhým problémem jsou učitelské platy. Finanční správa ustřádala na jich úhradu již reservu 800 mil., takže celkový schodek činí nyní ještě okolo 200 mil. Kč. Bude-li nalezena zákonodárným sborem úhrada pro samosprávu, může stát v průběhu několika let, nenastanou-li nepříznivé změny, doplniti tuto reservu tak, že bude tento výdaj pokladničně uhrazen, avšak zůstává problém konstruktivní.

Další problém jsou staropensisté. Náklad na úplné vyřešení této otázky činí přes 200 mil. Kč. Celý tento problém rozřešiti najednou je nad finanční nosnost, ale finanční správa předloží brzo osnovu zákona, který celý problém má zlikvidovati postupně v několika málo letech. Finanční správa usilovala o udržení státních výdajů na loňské výši, aby bylo možno už letos s likvidací otázky staropensistů počíti. Nežádá tedy finanční správa ani pro tento problém nové úhrady v očekávání, že přirozený vývoj příjmů umožní v budoucnu úhradu vzestupu pensí bez porušení rovnováhy.

K neodvratným finančním úkolům musíme počítati i úpravu požitků státním zaměstnancům k úhradě zvýšených činží, již přinese dříve či později postupná likvidace ochrany nájemníků, která však přinese i zvýšení činžovní daně, jíž pak nebude nutno už v té míře postupovati samosprávě jako dnes, protože pro samosprávu vynese tento pramen více nežli pro stát. I tento úkol bude ostatně povlovný.

Finanční správu čekají po případě nové platy z mírových smluv. Doufejme, že budou sníženy spravedlivě na nejnižší míru, ale i s nimi se musí počítati, uvažuje-li se o převzetí nových úkolů. Nelze zatím činiti žádných disposic, protože neznáme výše své povinnosti a stále máme naději, že se přece snad podaří odvrátiti toto nové břemeno, ale bylo by neopatrné nemíti ho na mysli vůbec.

K finančním problémům náleží i sanace bratrských pokladen, jichž situace se již stává hrozivou. Ale tu nejde jen o výdajový, nýbrž i o konstruktivní problém, a nechci předbíhati politickému řešení. Musíme dále počítati s reformou gentského systému, aby péče o nezaměstnané dostala širší základnu pro dobu krise.

K finančním problémům však patří i rekonstrukce státních příjmů, která se arci oddaluje, narůstají-li nové výdaje. Mám na mysli daně obchodové, a nejtíživější daně spotřební, k nimž náleží daň z masa a potravní daň na čáře.

Potřebujeme tedy pouze pro samosprávu novou finanční pomoc, a troufáme si při stabilitě výdajů dnešních postupně bez nových daní udržeti rovnováhu a pořádek a vyřešiti krok za krokem všechny aktuální problémy finanční během tří až čtyř let, předpokládajíce, že nenastanou poruchy v nepředvídaném rozsahu ani na straně výdajů, ani na straně příjmů. Záleží mnoho na celkové hospodářské situaci.

Jest těžko ohodnotiti hospodářský vývoj pro nejbližší budoucnost, nadtož na léta dopředu. Linie vývojová jest spíše sestupná. Jest jisto, že se ocitá naše zemědělství v krisi důsledkem zahraniční soutěže a mluví se o tom, že jdeme i do krise průmyslové. Míru krise průmyslové můžeme měřiti nezaměstnaností, míru krise zemědělské nikoli. Nezdá se, že náš průmysl se ocitá ve svém celku v krisi, i když linie mimořádné konjunktury minulých let opadává. Třeba opravdu lišiti, jak nedávno napsal ministr dr Franke, depresi od krise. Měli jsme v listopadu 38.000 nezaměstnaných, což zhruba odpovídá periodické nezaměstnanosti v zimě, anebo se alespoň od ní příliš neodchyluje. Všechna hospodářská čísla roku minulého jsou ještě příznivá. Těžba uhlí, práce přes čas, doprava železniční je namnoze příznivější nežli v roce 1928. Proti 38 tisícům nezaměstnaných v listopadu stálo 1 1/2 milionů hodin práce přes čas. Deprese na stává spíše v určitých odvětvích, při plné zaměstnanosti v jiných.

Obchodní bilance se silně zhoršila proti rokům minulým. Činilo-li aktivní její saldo v roce 1926 2580 milionů, v roce 1927 2173 miliony a roce 1928 2016 milionů, činí za 11 měsíců roku minulého pouhých 187 milionů při celkovém obratu (součet do vozu a vývozu) 36˙341 miliardy, který se proti roku minulému nezměnil. Aktivní saldo vzroste nepochybně poněkud výsledkem obchodu v prosinci. Pokles aktivního salda obchodní bilance je nepochybně také odrazem krise cukerní. Činila-li v roku 1926 průměrná hodnota 1 q vyvezeného bílého cukru 242 Kč, v roce 1927 273 Kč, v roce 1928 234 Kč, činí v roce 1929 jen 196 Kč. Jsou ovšem ještě jiné položky obchodní bilance, které spolu působily k poklesu aktivního salda jejího, jako na př. dříví, jehož hodnota vývozu poklesla o 1/4 miliardy a zeleniny a ovoce, jehož hodnota vývozu poklesla o 130 milionů. Nicméně největší pokles vykazuje cukr, neboť pokles proti 1928 činí více nežli 1/2 miliardy.

Má-li deprese průmyslu pro stát především sociální smysl, jest zde úkolem státu především odčiňovati sociální účinky nezaměstnanosti. Krise zemědělství však má povahu zcela jinou, nejeví se jako nedostatek obživy, nýbrž jako problém výrobní struktury do budoucna. Zde je úkol státu také podstatně jiný, totiž uvésti do správné relace hodnotu průmyslového a zemědělského výrobku, byla-li tato relace porušena zahraničním vlivem. Kdybychom nečinně přihlíželi k dnešnímu vývoji v zemědělství, přelila by se krise snadno na celek, protože pokles intensity zemědělské výroby znamená zmenšení produkce domácí a nutnost zvýšeného dovozu. Podaří-li se účinnými prostředky udržeti dosažený stupeň výrobní intensity v zemědělství, můžeme klidněji posuzovati i hospodářskou budoucnost, do níž jdeme.

V souvislosti s klesající linií konjunkturní mluví se mnoho o potřebě státních investic, jimiž by se odčinila nezaměstnanost. Podniká-li stát v takové situaci investice nerentabilní, jichž není o sobě a vzhledem k úrokové míře zapotřebí, podniká práce z nouze a na svou škodu. Účinek tohoto pro svou neekonomičnost nákladného prostředku jest ostatně i pro nezaměstnanost pochybný. Je-li nezaměstnanost v textilu veliká, neodpomáhá se jí objednávkami vagonů a velkými stavbami. To padá tím více na váhu, je-li nucen stát podnikati takové investice na úvěr. Vždyť tím zase odčerpává miliardy z peněžního trhu a zdražuje úrok výrobě soukromě, takže přestává investice soukromá rentabilní a začíná investice veřejná nerentabilní. Úvaha o státních investicích se nesmí díti jen pod zorným uhlem ne zaměstnanosti, nýbrž se zřetelem k objektivnímu užitku, k úroku a peněžnímu trhu. Naše podniky státní budou skutečně investovati příštím rokem (mimo 311 mil. u státních statků a lesů hlavně na převzetí dalších komplexů lesů ze záboru) 900 mil. a přes 1/4 miliardy vydáme příštím rokem na stavby administrativních budov. K tomu přistupují náklady na vodní stavby a silnice. Železnice samotny budou příštím rokem investovati za 573 mil. a to bezúročně. Je tedy pamatováno na investice příštím rokem velmi bohatě. Přesto nebude peněžní trh vůbec zatížen novým státním kreditem, protože ze 300 mil., které podle investičního rozpočtu podnikového se má hraditi úvěrem, je 280 mil., které potřebují státní statky na zákup zabraných lesů a ty budou opa třeny hlavně majetkem státu v Pozemkovém úřadě.

Na výstavbě silnic se bude pokračovati kredity silničního fondu. Konstruktivní myšlenka silničního fondu se plně osvědčila. Příjmy silničního fondu rostou nad očekávání a dopouštějí do budoucna větší a rychlejší činnost, nežli se původně mělo za to. Pracuje se velkými kredity bez nejmenšího zatížení peněžního trhu. Myšlenka fondová proto by byla plodnou i pro vodní stavby a meliorace, ale nesmíme zapomenouti, že bez vadné upotřebení této myšlénky má místo jen tam, kde běží o reservování poplatků určitého druhu pro určitý účel, ne tam, kde úhrada se opatřuje všeobecnými prostředky státní pokladny, protože by to bylo decentralisací státního hospodářství jen proto, aby se určitý účel opatřoval privilegovaně. Stále však dlužno zvláště nyní, chrániti peněžní trh před jakýmkoli zatížením se strany státu. (Hluk.)