Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: dr. Lukavský, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Langr, Rýpar.

223 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Udržal; ministři Bechyně, Bradáč, dr Czech, dr Dérer, inž. Dostálek, dr Engliš, dr Franke, dr Matoušek, dr Meissner, Mlčoch, dr Slávik, dr Spina, dr Šrámek, dr Viškovský.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 8. schůzi posl. sněmovny.

Dovolené dal jsem na dnešní schůzi posl. Šcereckému, Vallo, Kaliňákovi, Čižinské, Doričovi, Hodinové, Petrovi, Brožíkovi, Fr. Svobodovi; na dnešní a zítřejší schůzi posl. dr Kramářovi; na tento týden posl. dr Jabloniczkému - vesměs pro neodkladné záležitosti.

Chorobou omluvili se posl. dr Buzek a inž. Nečas.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Prokůpek.

Pan posl. Najman žádá o udělení dvouměsíční dovolené pro studijní cestu do ciziny.

Navrhuji udělení této dovolené.

Sněmovna je schopna se usnášeti.

Kdo souhlasí s mým návrhem, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Dovolená jest udělena.

Došly dotazy. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Dotazy:

posl. Bezděka, dr Daňka a druhů ministrům zemědělství a financí o zřízení lihovaru v Řečici na Novoměstsku (č. D 44-III);

posl. dr Patejdla ministru železnic o zadání bytu K. Melicharovi, železničnímu zaměstnanci v Bratislavě (č. D 46-III);

posl. Hokkyho:

min. rade vo veci predaja pozemkov v obciach Gorond, Strabičovo a Žňatina (č. D 47-III),

ministru vnútra vo veci štátného občianstva:

Markety Velkerovej (č. D 48-III),

Markety Zhorszkej, bytom vo Velkej Sevljuši (č. D 50-III);

posl. Knirsche ministru železnic o rozšíření čekárny v železniční stanici Rtyně nad Bílinou (č. D 43-III);

posl. Simma ministru veř. zdravotnictví a tělesné výchovy, aby byly zákonem zavedeny lékárnické platebny (č. D 45-III);

posl. inž. Kalliny ministru vnitra, že se nevyřizuje žádost nebo přihláška o určení zaopatřovacích požitků vdově po měst. radovi Doře Oehmové v Kadani, podaná starostenským úřadem kadaňským dne 16. srpna 1923 (č. D 13-III);

posl. Kurťaka:

ministru vnitra, že obvodní notář v Ganiči v pol. okrese tiačevském zneužil úřední moci (č. D 22-III),

ministru školství a nár. osvěty o školství v obcích Zlatárech a Malé Kopani na Podkarpatské Rusi (č. D 31-III).

Předseda: Počátkem schůze byl tiskem rozdán vládní návrh.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

40. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu dohoda mezi republikou Československou a Dánskem, sjednaná výměnou not ze dne 26. a 27. srpna 1929 v Kodani o rozšíření platnosti doložky o nejvyšších výhodách, stipulované v československo-dánské prozatímní úpravě obchodních styků ze dne 18. dubna 1925, na Gronsko.

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány zápisy o 2. až 7. schůzi posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Počátkem schůze byla tiskem rozdána Těsnopisecká zpráva o 1. (ustavující) schůzi posl. sněmovny.

Počátkem schůze byl tiskem rozdán a současně přikázán výboru iniciativnímu návrh.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

37. Návrh posl. B. Procházky, Bergmanna, Tučného a druhů na změnu zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n., o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (platový zákon).

Předseda: Výboru imunitnímu přikázal jsem žádosti.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Žádosti:

kraj. trest. soudu v Praze ze dne 14. prosince 1929, č. Tk XXVI 8718/29, za souhlas s trest. stíháním posl. Štětky pro přečiny podle §u 14, č. 1 a 5, §u 18, č. 2 zákona na ochranu republiky a přestupek podle §§ 3 a 19 zákona o právu shromažďovacím (č. J 95-III),

kraj. soudu ve Znojmě ze dne 16. prosince 1929, č. Nt IX 171/29, za souhlas s trest. stíháním posl. dr Sterna pro zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky (č. J 96-III),

kraj. soudu v Bratislavě ze dne 12. prosince 1929, č. Nt 67/29, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 17. prosince 1929, č. 10557/29, za souhlas s trest. stíháním posl. Steinera pro přečiny podle §u 14, č. 5, §u 18, č. 1 a 2 a zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky (č. J 97-III),

kraj. trest. soudu v Praze ze dne 10. prosince 1929, č. Tl VI 507/26, za souhlas s trest. stíháním posl. dr Beneše pro přečin proti bezpečnosti cti (č. J 98-III),

kraj. soudu v Mor. Ostravě ze dne 16. prosince 1929, č. Nt XIV 36/29, za souhlas s trest. stíháním posl. Śliwky pro zločiny podle §u 15, č. 3 a § 16, č. 2 a pro přečiny podle §u 14, č. 5, § 15, č. 2 a §u 16, č. 1 zákona na ochranu republiky (č. J 99-III),

kraj. soudu v Mor. Ostravě ze dne 16. prosince 1929, č. Nt XIV 37/29, za souhlas s trest. stíháním posl. Śliwky pro zločiny podle §u 15, č. 3 a přečiny podle §u 14, č. 5 a §u 18, č. 1 až 3 zákona na ochranu republiky (č. J 100-III),

okr. trest. soudu v Praze ze dne 16. prosince 1929, č. T III 615/28, za souhlas s trest. stíháním posl. dr Beneše pro přestupek proti bezpečnosti cti (č. J 101-III),

kraj. soudu v Litoměřicích ze dne 20. prosince 1929, č. Nt XIII 155/29-8, za souhlas s trest. stíháním posl. Grünznera pro zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky (č. J 102-III),

kraj. soudu v Trenčíně ze dne 17. prosince 1929, č. Nt VI 52/29, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 23. prosince 1929, č. 10719/29, za souhlas s trest. stíháním posl. Siváka pro přečiny podle §u 14, č. 5 a §u 16, č. 1 a 2 zákona na ochranu republiky (č. J 103-III),

kraj. soudu v Litoměřicích ze dne 20. prosince 1929, č. Nt XIII 100/29, za souhlas s trest. stíháním posl. Krebse pro přečin podle §u 24 tiskového zákona (č. J 104-III),

kraj. soudu v Mor. Ostravě ze dne 18. prosince 1929, č. Nt X 16/29, za souhlas s trest. stíháním posl. Hrušky pro přečiny podle §u 14, č. 5 a §u 18, č. 1 až 3 a zločiny podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky (č. J 105-III),

okr. soudu ve Frýdku ze dne 24. prosince 1929, č. Nt 90/29, za souhlas s trest. stíháním posl. Hrušky pro přestupek podle §§ 3 a 19 zákona o právu shromažďovacím (č. J 106-III),

okr. soudu ve Frýdku ze dne 24. prosince 1929, č. Nt 125/29, za souhlas s trest. stíháním posl. Hrušky pro přestupek podle §§ 488, 491 tr. z. a čl. V zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. z r. 1863 (č. J 107-III),

kraj. trest. soudu v Praze ze dne 27. prosince 1929, č. Nt XXVIII 81/29, za souhlas s trest. stíháním posl. Gottwalda pro zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky (č. J 108-III),

kraj. soudu v Chrudimi ze dne 28. prosince 1929, č. Tk V 186/29, za souhlas s trest. stíháním posl. Novotného pro přečiny podle §u 14, č. 1 a 5, §u 18, č. 2 a zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky (č. J 109-III),

kraj. soudu v Chebu ze dne 18. prosince 1929, č. Nt 381/29, za souhlas s trest. stíháním posl. Haiblicka pro přečiny podle §§ 279, 273, 274 tr. z. a přestupky podle §§ 2, 3, 19 zákona o právu shromažďovacím, §u 312 tr. z. a §u 1 zákona č. 309/1921 Sb. z. a n. (č. J 110-III),

okr. soudu ve Fryštátě ze dne 27. prosince 1929, č. Nt IX 12/29, za souhlas s trest. stíháním posl. Śliwky pro přečiny podle §u 11, č. 2 a §u 14, č. 5 a zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky (č. J 111-III),

kraj. soudu v Č. Budějovicích ze dne 17. prosince 1929, č. Tl 15/29, za souhlas s trest. stíháním posl. Ot. Svobody pro přečin proti bezpečnosti cti spáchaný tiskem podle §§ 488, 491, 493 tr. z. (č. J 112-III),

kraj. soudu v Litoměřicích ze dne 31. prosince 1929, č. Nt XIII 160/29, za souhlas s trest. stíháním posl. Krebse, Knirsche a inž. Junga pro přečin podle §u 17, č. 1 zákona na ochranu republiky (č. J 113-III),

okr. soudu v Něm. Brodě ze dne 31. prosince 1929, č. T 11/29 za souhlas s trest. stíháním posl. Hrušky pro přestupek podle §§ 3 a 19 zákona o právu shromažďovacím (č. J 114-III).

Předseda: Před počátkem schůze byl tiskem rozdán:

80. Vládní návrh finančního zákona republiky Československé pro rok 1930.

Přikazuji jej výboru rozpočtovému.

Slovo vyžádal si pan ministr financí dr Engliš k výkladu o vládním návrhu finančního zákona a rozpočtu pro rok 1930.

Dávám mu slovo.

Ministr financí dr Engliš: Slavná sněmovno! Protože do doby, kdy se zpravidla projednává v Národním shromáždění rozpočet, připadly volby a tvoření nové vlády, předkládá se rozpočet na rok 1930 s opožděním a bylo nutno rozpočtovým provisoriem umožniti na jedné straně nerušený chod státního hospodářství, na druhé straně důkladné projednání řádného rozpočtu parlamentem. Postup parlamentárního jednání ukáže, je-li provisorium časově dostatečné. Budiž mně dovoleno, abych při této příležitosti dotknul se hlavních problémů rozpočtových a hlavních otázek finančních pro nejbližší budoucnost.

V rozpočtu nás zajímá především absolutní rozsah výdajů státní správy, protože tyto výdaje jsou vlastním veřejným břemenem národního hospodářství. Naproti tomu nejsou výdaje podniků pro nikoho břemenem, protože jich používá každý, pokud se mu to jeví prospěšným.

Výdaje státní administrace na rok 1930 jsou při převedení na stejnou formální základnu preliminovány stejně vysoko jako na rok 1929 a jsou tedy od roku 1926 stabilní, ačkoli některé výdaje zase podstatně stouply jako pense (o 30 mil.) a platy státních zaměstnanců (o více než 90 mil. arci včetně toho, co je reservováno na systemisaci), ačkoli s postátněním Národního divadla vzešel státu nový náklad přes 16 mil., ze zvýšené dotace pro elektrisaci venkova 25 mil. atd. Zvýšené tyto výdaje byly uhrazeny úsporami.

Finanční správa sleduje tedy po pět let myšlenku výdajové stability jako vůdčí zásadu rozpočtové politiky. Činí tak v přesvědčení, že absolutní rozsah výdajů státní administrace je pro naše poměry příliš vysoký a tíživý a že jedině touto cestou je možno učiniti rozsah veřejných výdajů snesitelným a jest možno jednak postupně vyříditi nerozřešené problémy finanční a povlovně přebudovati daňovou soustavu. Při nezměněných instrumentech příjmových přinášejí tyto přirozený přírůstek, protože roste populace, výroba, spotřeba, důchod, výnos i kapitál, a kdybychom měli všechny finanční problémy vyřízeny a kdy bychom měli daňovou soustavu ideálně uspořádanou, mohly by výdaje státní bez újmy národního hospodářství asi o 1-2% růsti. Nerostou-li však výdaje a rostou-li příjmy, lze z přebytků uhrazovati mimoetátní výdaje dosud neuhrazené anebo odčiňovati daně nejvíce tíživé. Tímto způsobem byla nastřádána úhrada na nekryté učitelské platy, na příští rok už 800 mil. Kč, a byly odčiňovány nejtíživější obchodové daně pro export, tak daň z uhlí a koksu pro výrobu železa, porculán, sklo atd., daň obratová, daň z uhlí a dopravní pro vývoz cukru; daň dopravní se z poloviny už postupuje železnicím na investice. Bylo možno postoupiti železnicím a poštám, taktéž báním, hutím a lázním čistý zisk zcela, jiným podnikům z části na investice atd. bez porušení rovnováhy v rozpočtu státní správy. Byly tedy už za vlády výdajové stability rozřešeny veliké úkoly, aniž byl při rozený vývoj jakkoli dotčen. Finanční správa nalézala totiž ze jména v úmoru a v konversích státního dluhu prostoru pro plnění výdajových úkolů nových bez porušení této stability. Tento pramen úspor bohužel se nyní zmenšuje na úrok z umořovaného dluhu, protože další konverse jsou důsledkem uvolnění devis, které činí mezi naším a cizím peněžním trhem spojité nádoby, oddáleny na neurčito. Následkem toho se stabilita výdajová stále tíže uhajuje a do budoucna sotva uhájí zplna, protože nás čekají problémy ještě veliké. K nim počítám zejména problém staropensistů a platů z mírových smluv, které nebude možno krýti úsporou a umístiti ve stabilisovaných výdajích a které proto asi rozmnoží rozsah státních výdajů a zatíží přirozený přebytek příjmový. Tím se neporuší rovnováha, ale znesnadní se státu postoupiti část příjmových zdrojů samosprávě, znesnadní se z těchže přebytků rozmnožovati reservu na učitelské platy a odčiňovati daně sociálně a hospodářsky nejtíživější, protože nelze žádným způsobem porušiti dosažené rovnováhy státních financí.

A přece dlužno po splnění obou těchto úkolů zase trvati na tom, aby nadále byly výdaje stabilisovány, protože jsou poměrně velmi tíživé. Ohodnotiti tíživost výdajů státní správy nelze, leda v souvislosti s výdaji ostatních veřejných svazků. Vždyť výdaje všech veřejných svazků ve státě činí solidární celek, jednotné břemeno národního hospodářství, a poplatníku je jedno, kterým svazkem je zatížen. A právě v této souvislosti je podle zjištění minulých let úhrn veřejných výdajů příliš veliký. Avšak samospráva přes tíseň, v níž se nalézá, nehledá stabilisace svých výdajů, jak to činí stát už pátý rok, stability, která i zde je bez podmínečně nutna, nemá-li se rostoucí krise samosprávných financí přelíti do státu a proměniti v krisi financí státních, a má-li tedy býti problém vůbec řešitelný. Že úhrn výdajů veřejných svazků je příliš tíživý, je nejlépe zřejmo z toho, jakými daněmi jest úhrn těchto výdajů uhražován. Neboť i hospodářství veřejných svazků má svou hranici racionality. I prostředků veřejných se používá podle poměrného užitku a kdybychom všechna upotřebení peněz veřejnými svazky seřadili v řadu relativní užitečnosti a kdybychom na druhé straně zjistili škodu na kultuře, zdraví a životě, kterou působíme v národě každou další korunou daně, viděli bychom, že klesající poměrný užitek je vykupován rostoucí poměrnou škodou a nejmenší poměrné užitky jsou vykupovány poměrnou nejvyšší škodou. Kdybychom měli výdaje veřejných svazků v republice snížiti o jednu miliardu, které výdaje bychom odstranili? Nejméně důležité! A kdybychom mohli snížiti pak daňové břemeno o jednu miliardu, které daně bychom odstranili? Ty, které působí sociálně a hospodářsky největší škody! Je tedy pravda, že výdaje zbytné a nehospodárnost zatěžují nejslabší poplatníky a působí daňově největší škody. Chceme-li tedy pomoci nejslabším, musíme především zhospodárňovati veřejnou správu a odstraňovati každý výdej, který tuto mezní škodu nevyvažuje. Každý zbytečný úřad, každá zbytečná škola, každé plýtvání veřejnými penězi jest placeno z kapes nejslabších poplatníků a zastavuje nejvíce hospodářský stroj, protože tu už je užitek z výdajů menší nežli škoda z daní. Postavte pod tento zorný úhel naše veřejné hospodářství a tažte se, je-li racionelní? Myslím, že bychom musili ještě miliardu veřejných výdajů odčiniti, než bychom mohli k této otázce přisvědčiti. Ale jak je to možné, že se tak přece děje? Vždyť nikdo nechce více škody, nežli užitku. To je odtud, že, když se rozhoduje o určitém výdaji, nikdo nemyslí na to, kdo jej uhradí a jakou škodu způsobí úhrada. Fakt je, že máme od samosprávy až ke státu daně, kterými je brzděna výroba a vývoz a které postihují i životní potřeby lidí. Tážu se, o kterých výdajích by se dalo říci, že i tak smějí býti uhrazovány. Nuže, tuto redukci výdajů sleduji v zájmu pravé racionality hospodářství veřejných svazků, žádám-li stabilitu výdajů od obce až ke státu po tu dobu, nežli se stanou v poměru k přirozeně rostoucím příjmům snesitelnějšími a nežli bude možno odčiniti daně sociálně a hospodářsky nejtíživější.

Proto musíme usilovati všichni o to, aby nové a naléhavé úkoly byly plněny především úsporou a odstraňováním výdajů nehospodárných, zbytných, méně důležitých a po případě odložitelných.

To se týká především postavení státních zaměstnanců, mezi nimiž nutno rozlišovati staropensisty od aktivních státních zaměstnanců. Pokud se týče staropensistů, nelze je odkazovati na úspory, neboť nemají na ně už vlivu. Jinak je tomu u aktivních státních zaměstnanců, u nichž zlepšení platů dá se vhodně spojiti s úsporami docílenými ekonomisací veřejné správy. Vidíme-li na jedné straně nezbytnost zachovati z důvodů národohospodářských stabilitu výdajovou, nelze na druhé straně rovněž přehlížeti, že postavení státních zaměstnanců vyžaduje lepší náplně. Částečným krokem v tomto směru bude zvýšení požitků v souvislosti s povlovným zvýšením činží, které sice nebude znamenati pro zaměstnance ve starých bytech, jichž je asi 3/4, žádného zlepšení, ale postaví obě kategorie aspoň na stejnou úroveň. S hlediska finanční správy však už tento pouze negativní zákrok bude tak enormní, že není pomyšlení na další skutečné zlepšení platových poměrů státních zaměstnanců v rámci stabilisovaných výdajů, nechceme-li sahati k dalšímu národohospodářsky škodlivému rozpětí daňové soustavy. Jediným východiskem z této situace může býti jen radikální ekonomisace veřejné správy, k níž dosud nebylo přikročeno, která však musí býti nevyhnutelně provedena ve všech oborech veřejné správy, aby úspor takto dosažených mohlo býti použito k zlepšení platových poměrů stát. zaměstnanců. Je ovšem zřejmo, že ke skutečnému provedení ekonomisace veřejné správy je třeba odvahy a myšlenky, a zejména vytrvalé a usilovné práce řídících úřadů a úředníků, jakož i účinné podpory politické veřejnosti. Ekonomisace předpokládá především racionalisaci vnější organisace veřejných správních těles, tedy zrušení přebytečných úřadů ve všech oborech státní správy a koncentraci agendy u úřadů větších, u nichž dá se účinně prováděti další ekonomisace zracionalisováním vnitřního aparátu úředního a dokonalejším využitím zaměstnaného personálu.

Je-li v prvém směru naléhavým zejména pochopení politické veřejnosti pro nutný koncentrační proces ekonomisační, je v druhém směru důležitou povinností řídící byrokracie, aby podřízeným úřadům a úředníkům za přímé jejich součinnosti vybudovala tak hospodárný aparát úřední, jak jen možno. Teprve na tomto zekonomisovaném podkladě mohla by se vhodně uplatniti další iniciativa všech výkonných zaměstnanců, jimž by ovšem přicházely k dobru docílené úspory v postupném zlepšování platových poměrů. Klíč k ekonomisaci leží tedy zřejmě u centrálních úřadů, jež nutně musí najít vhodnou organisační formu, která by dovedla soustřediti soustavné provádění těchto snah uvnitř téhož resortu a na venek zůstávala v kontaktu s analogickými institucemi ostatních článků státní správy, jež za tím účelem mohly by soustřediti svoje snahy v ústředním ekonomisačním institutu veřejné správy.

Zdůrazňuji ještě jednou důležitost této otázky, zejména vůči státním zaměstnancům, jimž tento přesun v ekonomisační iniciativě dává do rukou zároveň osud jejich platové reformy. Situace není všude stejná. Finanční správa na př. zápasí s naprostým nedostatkem personálu u všech úřadů, ačkoli nedostatek se zde stonásobně mstí, ale i zde je nutno uvažovati o zjednodušení práce. Ale tomu se kladou nepřekonatelné překážky od politiky i obecenstva. Nesmírně mnoho bychom získali soustředěním berních úřadů s berními správami v jeden finanční úřad první stolice a uspořilo by se statisíce aktů, které se mezi těmito úřady sem a tam posílají, ale každé zjednodušení zde vyvolává armády deputací, jako by úřad byl jen v zájmu města a ne pro potřebu státu. Každým způsobem přikročíme k tomuto sloučení především v sídle berních správ a předložím slavné sněmovně příslušnou osnovu zákona.

Trpíme naprostou hypertrofií školství. Zemědělské školství od vysokého do středního nebylo přizpůsobeno poměrům po pozemkové reformě. Střední škola státní je vůbec úplně roztříštěna, při sjednocení by se dala provésti podstatná redukce. Absolventů středních škol je hrozivý nadbytek, ale lidé s tímto vzděláním mají nároky vůči společnosti a nejsou-li tyto nároky uspokojeny, stávají se povážlivým živlem. Nedostatečná úroveň absolventů středních škol se jeví na vysokých školách přeplněných v prvních ročnících, ale těch, kdož dokončí studium s plnou kvalifikací, je málo. Ti, kteří odpadnou, jsou mrtvým břemenem vysokých škol. Vydáváme na školství tři miliardy ročně od obce až ke státu. Nejde konečně o to, abychom z toho ušetřili, ač i to je možné, ale abychom alespoň měli za to nejvíce výchovného užitku. Učebné plány středních škol nehledí vůbec k praktické potřebě. (Tak jest!) Hypertrofie vede k tomu, že máme mnoho škol, ale špatně vybavených. Pracujeme zkrátka ve školství naprosto extensivně. Neprovedli jsme ve školství za deset let žádné reformy, kromě zřizování nových a nových škol bez ladu a skladu. Těžisko leží ve škole střední. I v menšinovém školství bychom byli mnohem dále, kdybychom byli více dbali věcné potřeby nežli pohoršlivého luxusu ve stavbách. A tak možno jíti od odvětví k odvětví. (Slyšte!)

Ale protože odborná správa veřejných svazků se nestará o úhradu a tíživost veřejného břemene pro spotřebitele a výrobce a spatřuje svůj úspěch v největším rozpětí své činnosti, rozrůstá se soustava veřejných výdajů způsobem, který dnes už dojista daleko překročuje racionalitu veřejného hospodářství a je proto škodlivý. Nikdo už nemůže zvládnouti rozrůstající se kolos veřejné administrace a nezbývá, než zoufale prositi jménem poplatných spotřebitelů a výrobců všechny ty, kdož stojí v čele veřejné správy, o nápravu a hospodárnost, protože konce jsou nedozírné. Pokud nebude každý občan od voliče až k ministrovi uvažovati při prospěchu z veřejného výdaje též o škodě z nutné úhrady, nebude lépe.

Skladba výdajů státní správy zůstává celkem stejná jako v minulém roce a zachovává i tendenci mírných posunů, jaké byly patrny v době stabilisovaných výdajů. Podíl výdajů kulturních, hospodářských a sociálních roste, podíl výdajů finanční správy klesá, což souvisí hlavně s úmorem dluhů.

Státní dluh činí i se státovkovým dluhem 36 1/4 miliardy a poklesl za minulý rok o více nežli půl miliardy, jeho služba, úrok a úmor vyžaduje stále ještě přes 2 miliardy (2175 mil.), z čehož připadá na podniky 343 mil. Ale dluh stále klesá a břemena úroková se menší. Že další konverse jsou oddáleny a proč, bylo shora řečeno.

Proti stabilisovaným výdajům stojí příjmy, které je převažují a rozpočet je aktivní. Je to šestý aktivní rozpočet za trvání republiky a pátý v nepřetržité řadě. Účetní uzávěrky pro léta aktivních rozpočtů ukázaly, že byla rozpočtová aktivita bezpečná, takže dnes už nikdo o tom nepochybuje, že náš státní rozpočet opravdu aktivní jest, tím více, že se výdaje stabilisují a příjmy mají svůj přirozený rozvoj. V tom smyslu je rozpočet i na příští rok bezpečně aktivní a rovnováha ve státním hospodářství se stává samozřejmým východiskem všech finančních úvah. Hodnocení aktivity rozpočtové jest současně hodnocením státních příjmů a příjmových reserv. Ani rozpočet na příští rok není prostý reservy, ale tato reserva jest podstatně menší nežli byla v minulých létech, protože se dostavují účinky berní reformy, lépe ukazuje se, jak se po berní reformě přiznává a zdaňuje. Velmi mnoho se psalo v tisku o tom, že jeví se po reformě daně vyšší, nežli byly před ní, a to zavdalo podnět k nevoli vůči finanční správě. Výsledky, jak je uveřejňuje Nejvyšší účetní kontrolní úřad, jsou překvapující a svědčí o tom, že se po berní reformě, tedy po amnestii a po značném snížení sazeb berní morálka nezlepšila, nýbrž spíše zhoršila, ale svědčí také o tom, že finanční správa nedovede dosud zachytiti při zdanění ani podstatu výnosu a důchodu, který není jako mzda a plat pevně dán. Ze 729 mil. Kč, které byly předepsány za rok 1928 na důchodové dani, činí srážková daň dělníků a gažistů 359 mil., tedy polovinu. (Slyšte!) Neúplným zachycením výnosů a důchodů se působí nerovnoměrnost zdanění při stejném důchodu. Uvážíme-li pak, že nepřímé daně působí spíše antiprogressivně, a že úkolem přímých daní je dáti celé soustavě ráz spravedlivé progressivity, pak přímé daně za daného stavu věci tuto funkci ztrácejí. Nedostatečné postižení výnosů znamená, že se snižuje daňový základ pro samosprávné přirážky, a 50 mil., o které je tento základ snížen, znamenají pro samosprávu tolikráte více, kolik má samospráva set procent přirážek. Je jednou z příčin dnešní krise samosprávných financí, že není správně zjištěna daňová základna pro přirážky. Jak za tohoto stavu věci čeliti tomu, aby zase nebyly přirážky zvyšovány? Nerovnoměrné zdanění mezi poctivými a nepoctivými fatenty jest soutěžním činitelem nespravedlivým. Nebudu zkoumati zde příčin tohoto výsledku a finanční správa vynaloží vše, aby její orgány lépe, přesněji a nezávisleji splnili svou povinnost. Prosím však slavnou sněmovnu, aby spatřovala politický problém v legislativě, která stanoví daň a její sazby, ale považovala funkci berní správy, která podle zákonů rozhoduje, za nepolitickou funkci právní, protože jinak se dostaneme na zcestí velmi nebezpečné. Demonstracemi před úřady berními se řeší právní otázky politicky. Ohromné nedoplatky daňové po několikaleté konjunktuře jsou obžalobou, ale nikoli obžalobou upřílišněné bezohlednosti finančních úřadů. Poplatníci ještě stále mají právo býti nespokojeni, ale nikoli pro vysoké daňové sazby, nýbrž pro nedostatek přesné a včasné evidence o své povinnosti platební, ale i tu nastane náprava. Jsou-li daně tíživé, což sám přiznávám, pak se věc nevyřeší tlakem na úřady, aby nekonaly svou povinnost, nýbrž takovou politikou výdajovou, která umožní legislativně snížení a odstraňování nejtíživějších daní. Buď jak buď, zde je náprava nutna.