Nalezli jsme ve vládním prohlášení mnohé, co můžeme schvalovati, mnohé, co nás málo nebo vůbec neuspokojuje. Své obavy jsme projevili. Rozhodli-li jsme se přes to hlasovati pro vládní prohlášení, pak chceme toto své rozhodnutí se vší otevřeností a bez jakékoliv výhrady odůvodniti. Nejsme vládní stranou v pravém smyslu slova, nemáme přímého vlivu na jednání vlády a nemůžeme tudíž v žádném okamžiku převzíti plnou odpovědnost za rozhodnutí a opatření vládní. Jsme však ochotni jako součást vládní většiny vládu podporovati. Zjišťujíce to, klademe zvláštní důraz na to, že účast německých stran ve vládě a ve vládní většině nesmí býti za žádných okolnosti vykládána tak, jakoby národnostní otázka v tomto státě byla již nějak vyřešena nebo jakoby se byť i v nejmenší míře zdály ukojeny oprávněné požadavky sudetského Němectva. Naopak, účast německých skupin ve vládě a ve vládní většině neznamená podle našeho přesvědčení nic jiného než pokus spoluprací dosíci zabezpečení národních životních zájmů sudetskoněmeckého obyvatelstva. Jenom na základě tohoto zásadního stanoviska mohli jsme vzíti vůbec v úvahu otázku vstupu do vládní většiny. Že jsme tuto otázku po zralé úvaze zodpověděli kladně, spočívalo nejprve v našem přání, abychom beztoho úzkou německou výseč vládní fronty posílili, byť i ve skrovné míře, svými hlasy, abychom zvýšili její vliv, a zdálo se nám to dále správným na základě naší rozmluvy s panem předsedou vlády, jemuž jsme odevzdali své požadavky k vládnímu programu, jakož i na základě jednání mezi stranami, předcházejícího utvoření vlády, jímž se cítíme oprávněnými k očekávání, že nová vláda nalezne dostatečné porozumění pro nezbytnost, aby byly splněny některé naše nejpodstatnější národní požadavky. Konečně jsme se také nesměli uzavírati poznatku, že ve vládní většině, která v prvé řadě se skládá ze zástupců venkovského obyvatelstva a dělnické třídy, nesmí zůstati úplně nezastoupeny tak značné zájmy německého městského občanstva, jehož zvláštní zastoupení jsme měli na mysli při založení německého pracovního a hospodářského souručenství právě v době, jež nás všechny staví před nejtěžší hospodářské úkoly. Vedeni těmito úvahami vstoupili jsme do vládní většiny a chceme zde jako v každém kruhu, jemuž náležíme, konati loyální spolupráci. Budoucnost nás vládními skutky poučí o tom, jsou-li naše očekávání oprávněná nebo zda zůstanou nesplněna. Jde-li zde o poctivě míněnou koncentrační vládu, která velikou myšlenku koncentrace snaží se uskutečniti také v tom, že béře ohled na zájmy všech tento stát obývajících národností a všech vrstev obyvatelstva, jeví se nám to jako naše povinnost, abychom tuto vládu při provádění jejích úkolů podporovali. Ukáže-li se v budoucnosti, že byla vytvořena jen zakuklená všenárodní koalice, nebo že nalézají porozumění pouze potřeby určitých vrstev obyvatelstva, pak nebude pro nás místa v této většině, ke které nyní přináležíme.

Od prvopočátku chceme však zjednati jasno o našem pojetí práv a povinností většinově strany a německé strany většinové zvláště. Snad nebude toto naše pojetí všeobecně sdíleno, avšak právě proto považujeme za nezbytné je zdůrazniti. Nejprve máme za to, že jsme oprávněni a povinni i nadále pokračovati ve své věcné, positivní a konstruktivní kritice, kterou jsme provozovali v oposici. Naším novým postavením nebude ani rušena ani znehodnocena, spíše doufáme, že mezi jiným bude působiti plodněji, může-li se uplatňovati uvnitř většiny, místo aby přicházela zvenčí. Dále musíme vůči mnohým fásím minulosti přímo říci, že parlamentní systém správně rozuměno a poctivě míněno - nedovoluje, aby se zacházelo s oposicí jako s živlem nehodným povšimnutí. Chcete-li parlamentarismus a odmítají-li se diktatury všeho druhu, pak nutno s tímto odporem začíti na půdě parlamentu samého a nesmí se nikdy pomýšleti na diktaturu většiny. Také oposice představuje v systému parlamentarismu směrodatného činitele, s nímž dlužno udržovati stálý styk a o jehož spolupráci plnou porozumění třeba se zasazovati. Chce-li se z toho oposice, nebo chtějí-li se části oposice samy z toho vyřaditi, pak jest to jejich věcí, věcí většiny však jest, aby kritiku oposice umožnila, jí dbala a jí zužitkovala. Zastáváme-li tyto myšlenky všeobecně, pak považujeme vedle toho za zvláštní povinnost německé strany většinové nikdy neztratiti nutnou souvislost s oněmi zástupci německého lidu, kteří se stejně poctivou a vážnou vůlí jako my, byť i jinou cestou než nyní námi nastoupenou, snaží splniti úkoly, jež nám všem byly nuceně vytčeny. Vládní politika a politika oposiční neznamenají ve všech státech a pro všecky národy nic jiného než taktická stanoviska k daným situacím. Nad takovými aktuálními pokusy řešení otázek národa stojí však tyto otázky samy. A v pravdě podstatným a rozhodujícím musí vždy zůstati osudový svazek, který donucuje dohromady všecky členy a vrstvy národa. Tohoto svazku nikdy nezapomenouti a jemu práv zůstati v každém z našich kroků, v každém z našich slov, v každém z našich jednání, jest a zůstane pro nás nejvyšším příkazem. (Potlesk.)