Je také nemožno přestati se stavební akcí státně-zaměstnaneckých domů v krajích národnostně smíšených, nemáme-li dojíti ještě ke trudnějším poměrům českých státních zaměstnanců v tomto území. To není jen základní potřeba života těchto našich lidí, ale je to také především potřeba řádného chodu naší státní správy. Není-li již dnes peněz z losové stavební půjčky - a jest litovati, že právě na tento účel nebylo věnováno z tohoto pramene více pomoci - musí se najíti pramen nový! Jest pak dále pozoruhodno, jaký živý interess ve veřejnosti vyvolala akce zahájená naší stranou, aby byly stavěny za pomoci veřejných korporací ve velkém počtu laciné malé byty! Bylo by neodpustitelným hříchem této vlády, kdyby v této otázce nevystupovala včas a iniciativně. Nesmí se také zapomínati na to, jak trpí dnešním stavem ne snad lidé majetkově silní, ale občané majetkově slabí. Nechceme-li dělati demagogii, nemůžeme hlásati, že ten stav bytové otázky, k němuž jsme dosavadním zákonodárstvím došli, se dá odstraniti rázem, radikálně, bylo by však stejně nezodpovědné, kdybychom nečinili nic pro postupné přibližování ke stavu normálnímu, neboť škody dnešním stavem působené jak po stránce mravní, sociální a zdravotní, tak hospodářské každým rokem úžasně vzrůstají. A ještě o něčem z vládního prohlášení nutno se zmíniti! Je to odstavec o zahraniční politice. Vláda tu prohlašuje, že chce normalisovati své vztahy nejen k těm z našich sousedů, s nimiž bychom si přáli míti všechny otázky definitivně upraveny, ale i ke státům jiným, s nimiž styky naše zcela dosud upraveny nejsou. Není pochybnosti, že tu především jde o uznání sovětského Ruska a také v tom smyslu z vládních stran v nynější debatě byly učiněny projevy. Jest naší povinností, abychom i tentokráte řekli docela určitě, že setrváváme na stanovisku zamítavém. Zaujali jsme toto stanovisko zamítavé vůči uznání Svazu sovětských republik po dobrém uvážení a setrváváme při něm, i když se různými argumenty zpravidla uměle vykonstruovanými plaiduje pro uznání. Vedly nás k tomu vážné, hluboké důvody mravní, národní, slovanské a státní. Vývoj posledních let nám často dal za pravdu. Nikdo nás také nedovedl dosud přesvědčiti o tom, že je tak nutno učiniti pro nějaké prospěchy hospodářské. Podíváme-li se k jádru takových důvodů, vidíme, že nejsou v podstatě takové, jak se líčí, že jsou jen domnělé a že nemohou nikdy vyvážiti to, co nám dává stanovisko proti uznání nejen v přítomnosti, nýbrž též pro celou budoucnost. Kol. posl. dr Zadina dnes přesvědčivě ukázal, jaké jsou překážky proti sjednání obchodní smlouvy s Ruskem.

Pan poslanec dr L. Winter se silně přimlouval za to, aby naše vláda uznala co nejdříve sovětské Rusko, ježto prý jsme už skoro posledním státem, který to dosud neučinil. Na to odpovídám, že dosud neuznaly sovětské Rusko mimo nás: Jugoslavie, Bulharsko, Belgie, Dánsko, Švýcarsko, Španělsko, Portugalsko, Spojené Státy Americké. Jsme tedy jistě v čestné společnosti. (Výborně!) Tajemník Spojených Států Amerických prohlásil: "Obnovení anglosovětských styků diplomatických nemůže míti vlivu na stanovisko Spojených Států Amerických, které nikterak nehodlají uznati Sovětskou vládu za zákonitou vládu Ruska, jako ji za takovou neuznaly dodnes."

K těmto faktům nutno si uvědomiti, že Československo je státem, v němž státním národem je národ československý, jehož slovanské vztahy k Rusku před světovou válkou i za války tvoří k nynějším držitelům moci v Rusku ještě docela jiný poměr než u států neslovanských.

Stejně jsme povinni prohlásiti docela otevřeně, že nemůžeme souhlasiti s požadavky p. posl. Pohla, mluvčího za německé sociální demokraty, za jejichž splnění se pak přimlouval mluvčí čsl. sociální demokracie posl. Hampl. Nemůžeme souhlasiti s požadavkem školské autonomie jak z důvodů školských, tak z důvodů státních a sociálních. (Výborně!) Školská správa musí býti jednotná a nesmí býti vyňata z rukou státu. Nacionální katastry, na základě nichž školské náklady mají býti rozděleny mezi jednotlivé národnosti, by vedly k velkým komplikacím správním a nespravedlivostem sociálním.

Bohatý německý továrník by ničím nepřispíval na školství svých českých dělníků.

Nacionální katastry vedou ke státu národnostnímu. My národní demokraté stojíme věrně za naším státem jako státem národním (Výborně!), za takovým státem, jak nám jej dala světová válka a mírové smlouvy. Národnostním minoritám jsme dali ze své vůle mnohem více, než jsme byli povinni podle mírových smluv, a je pro nás vzhledem k různým útokům doma i za hranicemi satisfakcí, že vynikající politikové zahraniční uznali, že nikde na světě minority národnostní nemají tolik práv jako v Československu. Ta neuvěřitelná starost u nás o vývoj národnostních minorit má nejen za následek, že se náležitě nestaráme, aby byly odstraněny křivdy spáchané na nás samých v dřívějších dobách zvláště po stránce národní, ale tkví v tom i vážné nebezpečí do budoucnosti, že neustálou péčí o druhé zeslabujeme národní houževnatost vlastní, bičujíce výtkami samy sebe, jako bychom byli nespravedlivými vůči jiným, a jsme především nespravedlivými vůči sobě. (Tak jest!)

Pan poslanec Pohl mluvil zde též o zajištění německé řeči, pan poslanec Hampl prohlásil, že čsl. soc. demokraté s požadavky těmi souhlasí. Německý nacionální tisk v tom vidí prvé ovoce sjednocení v táboře sociálně demokratickém. Popíráme správnost tvrzení p. posl. Hampla, že vyplnění požadavků německých sociálních demokratů je v zájmu státu. Specielně, pokud jde o jazyková práva národnostních menšin, je nutno srovnati to, co jsme jim dali v zákoně jazykovém a jeho prováděcích nařízeních s tím, co jsme jim byli povinni dáti podle mírové smlouvy. (Tak jest!) Nechť nám stěžovatelé jen ukáží, ve kterém jiném státě mají národnostní minority tolik jazykových práv jako u nás. Prohlašujeme však, že nelze jíti dále, nechceme-li, aby příslušníci státního národa byli ve vlastním státě elementem méněcenným, aby ve své vlasti byli cizinci. Skutečný život je hodně jiný než různé theorie. Národní demokracie těžce nesla, že v ústupcích jazykových se šlo tak daleko, jak se šlo a to nejen v zákonu jazykovém a v prováděcích nařízeních, nýbrž též v jazykové praxi. Důsledky toho se dostavily, stačí se na to zeptati jen našich lidí žijících ve zněmčených oblastech - a je mezi nimi velice mnoho těch, kteří patří do tábora, za nějž mluví pan posl. Hampl. Cesta, po níž chce jíti v nynější vládě čsl. soc. demokracie, která slibuje splnění nacionálně politických požadavků německé soc. demokracie, je velice nebezpečná nejen pro život této vládní většiny, ale i pro vnitropolitické poměry u nás vůbec. Národní demokracie má za svou povinnost hned zpočátku života této vlády před takovými experimenty varovati!

Vážená sněmovno! Mohl jsem zaujmouti stanovisko našeho klubu k vládnímu prohlášení jen v hlavních rysech, nemělo by také smyslu vcházeti při tomto posuzování do podrobností. Snažil jsem se tak učiniti věcně a stylisací určitou. Již zpočátku této vlády je nezbytno, aby bylo jasno mezi jednotlivými jejími složkami, zvláště také proto, že bylo věnováno málo času na dohodování o společném programu.

Neneseme žádné odpovědnosti za novou politickou konstelaci, byla vytvořena naprosto bez naší účasti a bez našeho vlivu. Vešli jsme ve spolupráci s ostatními vládními stranami jen z upřímné snahy prospěti svému národu a státu, účastniti se s nimi velké práce konsolidační jak na poli kulturním, tak sociálním a hospodářském. Při tom setrváváme pevně na svém programu národním, účast ve spoluvládě s jinými stranami odchylného programu naši vůli hájiti národní program neoslabuje, naopak přikazuje nám, abychom byli stále bedlivě na stráži toho, co pokládáme za nerozlučitelné s existencí našeho státu. Jsme pro vzájemnou loyalitu, zachováme ji, žádáme ji však také od druhých! (Výborně!) Jsme si dobře vědomi toho, že nynější naše poměry hospodářské, volání obyvatelstva po pomoci parlamentu jsou vážným mementem ke spolupráci, k dohodování o potřebách obyvatelstva, že je nutno míti dobrou vůli pomáhati všude, kde je třeba a pokud stát může, ale nemůžeme souhlasiti s tím, aby řešení těchto dočasných úkolů byly obětovány zájmy národní, které mají význam trvalý, ba můžeme říci věčný. Tím méně, když by tyto celkové zájmy byly obětovány zájmům stranickopolitickým.

Cílem politiky není vytvořiti vládní většinu a býti v ní zastoupen, toto je jen nutným prostředkem k tomu, abychom udrželi to, čeho jsme osvobozením dosáhli, ale nejen udrželi, nýbrž přivedli k největšímu rozkvětu. Rozkvět národa a státu je nám tu nejvyšším cílem a příkazem! (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. dr Kafka.

Posl. dr Kafka (německy): Slavná sněmovno! Německé pracovní a hospodářské souručenství vstupuje takto v tomto zákonodárném období po prvé na půdu československé sněmovny. Dojista bylo by na snadě použíti první příležitosti, aby se z tohoto místa vydalo programatické prohlášení o nás samých, o úkolech, jež jsme si vytkli, a o cestách, jimiž se míníme bráti k jejich splnění. Sestava dnešní rozpravy nás nutká, abychom od toho upustili. Můžeme se zatím k tomu lehce odhodlati z mnohých důvodů. Nemohli bychom dnes říci nic jiného, než co jest již německé veřejnosti známo. Právě v poslední době měli jsme hojně příležitosti, abychom jasně promluvili o svých cílech a způsobu naší práce před forem nejširším, a poněvadž nejsme nikdy demagogičtí, nemusíme to, co říkáme na volebních schůzích a ve svých provoláních, ani revidovati ani odstiňovati, když vstupujeme na sněmovní řečniště. Dále můžeme již také poukázati na praktickou práci, již jsme vykonali v jiném zastupitelském sboru, v českém zemském zastupitelstvu. A konečně máme již také parlamentní tradici. Německé pracovní a hospodářské souručenství skládá se ze 2 skupin, z nichž jedna byla zastoupena v prvním voleném Národním shromáždění, kdežto vůdce druhé náležel po mnoho let sněmovně v posledním zákonodárném období. Prostě jest třeba, abychom pokračovali tam, kde jsme svoji sněmovní činnost přerušili a můžeme se tudíž spokojiti zjištěním, že zůstáváme na téže čáře, již jsme vždy sledovali. Znamená to především naši nejvážnější vůli spolupůsobiti s největším důrazem k vytvoření nezbytně potřebného, vždy požadovaného a nikdy neuskutečněného národního souručenství, znamená to setrvati na všech našich zásadních a programových prohlášeních, z nichž poslední bylo vydáno marianskolázeňským zakládacím usnesením německého pracovního a hospodářského souručenství dne 31. července 1928, znamená to setrvati na poznatku a přesvědčení námi dávno zastávaném, že blaho německého obyvatelstva v Československé republice, jež jest a zůstane naším nejvyšším a nejdůležitějším cílem, dá se nejlépe povznésti činnou a kladnou spoluprací ve státě a na státě.

Mám dnes za úkol, abych zaujal se vší jasností stanovisko k vládnímu prohlášení z posledního pátku. Myslím však, že se nebudu moci zprvu zabývati přímo touto úlohou, aniž jsem se několika slovy nevrátil k událostem, jež se odehrály v posledních týdnech při zdlouhavém a obtížném tvoření nynější vlády. Tyto události vzbudily stejný podiv v německé i české veřejnosti, a nechceme popírati, že se tohoto podivu v plné míře účastníme. Zaujme-li kdo k demokracii a parlamentarismu kladné stanovisko, musí se pak střežiti, aby posiloval ony názory, jež mluví o nepřekonatelné krisi demokracie a parlamentarismu. Takové názory se však jen posilují, jestliže se při vytváření vlády parlamentní opustí přirozená cesta, vycházející ze stanovení vládního programu a vedoucí přes získání stran souhlasících s tímto programem k poslední fázi rozdělení resortů, a rozhodne se pro postup, který dává věci podstatné zdání nejen čehosi časově posledního, nýbrž i maličko čehosi, co nejméně významného. Výsledky voleb ukázaly po našem názoru jasně směr nejen pro sestavení programu, nýbrž i pro odpověď na otázku, kterým politickým skupinám měla připadnouti odpovědnost za další politické dění podle vůle obyvatelstva. Jestliže se chtěl tento rámec překročiti a přihlížejíc k těžkým hospodářským problémům chtělo se usilovati o velikou koncentraci, pak bylo se vyvarovati toho, aby z důvodů prestižních nebo stranicko-taktického oportunismu byly vylučovány strany, jež bylo pod zorným úhlem rozsáhlé koncentrace nepochybně přibrati. Nemůžeme si odpustiti jistou kritiku i po jiné stránce. Nezvyšuje právě přitažlivou sílu parlamentního režimu, stávají-li se odvětví, při jejichž přidělování by měly býti rozhodující především úvahy věcné nezbytnosti a kvalifikace, předměty vzájemně se potírajících stranicko politických egoismů. A jest více než jen chybičkou, jsou-li ministři, převzatí z minulé vlády, zapracovavší se během její působnosti do svých úřadů, nuceni svoje místa zaměniti. Naše zvláštní politisování platí této fázi nedávné minulosti, částečně zdařilým pokusům, aby německý živel byl ve vládě zkrácen číselně a v určitém smyslu i kvalitativně. Poněvadž se německá spolupráce žádá, pak je nutno od prvopočátkuse vystříhati i jen zdání, že snad určitý počet českých hlasů ve vládní většině váží více než stejný počet hlasů, který dávají k použití skupiny německé.

Přistoupím-li ke krátkému rozboru vládního prohlášení samého, pak nechci především dáti vzniknouti pochybě o tom, že nijak nepřeceňujeme hodnotu slov a že nevidíme pro posouzení vlády cos podstatného v tom, co ohlásí na počátku své činnosti, nýbrž v práci, kterou skutečně vykoná. Avšak myšlenky a formulování vládního programu nelze nechati zcela bez povšimnutí, je-li kdo postaven před nutnost se rozhodnouti, je-li ochoten vládě nastupující svůj úřad poskytnouti zálohu na důvěře - o více se nemůže v takové chvíli jednati - čili nic. Vládní prohlášení praví samo sebou, že neuvádí program přesně vymezený a nezapírá skutečně skorem v žádné části charakter určité nehotovosti. Ani v oné, jíž jsme věnovali pochopitelně svoji pozornost při zkoušení vládního prohlášení. Myslím při tom na stanovisko k největšímu a nejdůležitějšímu problému celého státu, k problému národnostnímu. Většina vládních prohlášení, jež jsme až dosud slyšeli, jednala s tímto souborem otázek tak, jakoby vlastně žádného nebylo, a také v programu, který nám byl nyní předložen, postrádáme žádoucí jasnosti a především věcného určení úkolů, jež si v tomto směru vytkla nová vláda. Zdá se, jakoby s české strany bylo zvolna uzrálo poznání, že řešení národnostního problému jest jednou z nejvyšších státních nezbytností, ale zřejmě se před ním ještě strachy uhýbají, před touto otázkou, jejíž existenci dlouhou dobu se snažili popírati na škodu celku a různojazyčných národů tohoto státu, abych mluvil s potřebnou zřejmostí. Proti této nesmělosti nutno postaviti školskou moudrost, že ve státech, kde se vládne demokraticky, není možno vésti úspěšnou politiku, nedruží-li se k nabytému poznání také odvaha otevřeně se k němu přiznati. Určitý pokrok nepopíráme. Ještě poslední vládní prohlášení, jež bylo také prohlášením národnostně smíšené vlády, se ostýchalo vůbec mluviti o spolupůsobení německého obyvatelstva a mluvilo s průhledným úmyslem ne o různých národech bydlících v tomto státě, nýbrž jen o různých se stýkajících národních kulturách. Ostatně přestalo na tom, aby s nepříliš potěšitelnými zatáčkami parafrasovalo máloobsažnou myšlenku, že nyní mohou jednati rovní s rovnými. Dnes se snad již odváží o malý krůček dále. Nemůžeme úvodním floskulím více než nanejvýš symptomatický význam. Důležitějšími se nám zdají býti ona místa vládního prohlášení, v nichž tušíme konkretnější přijetí určitých částečných otázek národnostního problému chceme býti opatrnými.

Všecka tato místa vykazují onu již dříve zmíněnou zvláštnost, již chceme šetrně nazvati nejasností, a vyžadují nutně komentáře. Skutečný komentář podati jest úkolem činů nové vlády v oboru národnostně-politickém. Dnes můžeme toliko říci, jaký význam my těmto místům vládního prohlášení přikládáme a přikládati musíme, mají-li představovati vážně míněné výroky vlády, jež jest ochotna ručiti svými skutky za svá slova. Vítáme přání vlády, aby byla umožněna harmonická spolupráce národů na poli jejich hmotných a kulturních potřeb. Má-li se těmto potřebám skutečně vyhověti, pak se to nemůže státi jinak, než že se každé národnosti samé zaručí potřebný vliv na rozhodování věcí jí se týkajících a že se jí přizná v každém oboru, především však v oboru obstarávání svých národněkulturních potřeb, právo plné samosprávy. Chci, poněvadž jsem se těmito slovy již jednou dotkl školské otázky, zdůrazniti vládní slib, že každý občan bez rozdílu má míti příležitost, aby na domácích školách dosáhl potřebného vzdělání k dalšímu zdárnému vývoji.

Že zjevný a skrytý nátlak, který se vykonává na německé rodiče, aby jejich děti byly přinuceny do českých škol, musí jednou přestati, bude jistě zřejmo i každému příslušníku české národnosti, který nezapomíná dějin a kulturní minulosti vlastního národa.

Německé školství jest v tomto státě ještě daleko toho, aby skutečně skýtalo tuto možnost, a proto bude nezbytnou povinností vlády, aby přiměřeným vybavením německých škol všeho druhu, od školy obecné až do školy vysoké, napravila těžké chyby minulosti a vytvořila základy dalšího zdravého vývoje.

Se zvláštní obezřelostí budeme pozorovati, zda správa jest skutečně vedena beze všech rušivých vlivů, v duchu stejné spravedlnosti vůči všem, zda napříště vážně se dostane každému státnímu občanu bez rozdílu v plné míře práv zaručených ústavou, a zda konečně bude správa skutečně viděti jak ve veřejné službě, tak i při řešení výrobních otázek vždy jen občana, aniž dále přihlížela k jeho národnosti. Co se zde slibuje, jsou vlastně všechno samozřejmosti, jež ostatně, jak se zdá, jsou zaručeny ústavními články. Avšak zákonodárství a správa přispívaly po mnoho let stejně k tomu, aby se zabránilo praktickému provedení této rovnoprávnosti a aby byl vytvořen onen nesnesitelný stav, který obsahuje rozdělení státních občanů do různých hodnostních tříd podle jejich národní příslušnosti. Chce-li se skutečně uplatňovati stejná spravedlnost vůči všem, pak nutno odstraniti jazykové bezpráví, které jest částečně v rozporu nejen s ideami rovnoprávnosti a spravedlnosti, nýbrž i se závazky převzatými mezinárodně. A má-li býti skutečně jak ve veřejné službě, tak při řešení výrobních otázek občan hodnocen bez ohledu na svoji národnost, pak musí především ve státní službě důkladně zmizeti každé zjevné či zahalené odstrkování německého živlu, pak musí býti složení státního úřednictva všech kategorií přizpůsobeno národnostnímu klíči, pak musí býti bez průtahu postaráno o to, aby se také na vedoucích místech používalo Němců v přiměřeném množství, pak nesmí se používati přímého nebo nepřímého vlivu veřejné správy na soukromé podniky dále k tomu, aby byli Němci zatlačeni s míst pracovních jim přináležejících nebo aby toto pracovní místo bylo předem pro Němce uzavřeno, pak nesmí také při zadávání veřejných dodávek a při veřejných zadávkách vůbec panovati národnostní protekcionářství, a musí se upustiti od toho, aby se pozemkové reformy zneužívalo k účelům odnárodňovacím. Splnění našich požadavků na poli školství, jazykové otázky, německého pracovního trhu a německé hroudy jest nezbytné, má-li býti umožněna podle přání vlády harmonická spolupráce a vybudována trvale. Očekáváme, že vláda tento náš názor sdílí a svým výrokům, jež jsem citoval, nedá praksí jiného výkladu než onoho, který jsme shledali a který musí shledati jako my každý nezaujatý posuzovatel.

Cítíme pohnutku vedle národnostních problémů dotknouti se také ještě několika jiných otázek, k nimž se vláda vyjadřuje ve svém prohlášení, byť i náznakově. Poměrně dlouhý, i když ni jak příliš jasný odstavec jest věnován politice zahraniční. Jsme ochotni podporovati s největší rozhodností všecky snahy československé zahraniční politiky, jež směřují ke spolupráci o evropské konsolidaci a pacifikaci. Myslíme však, že v této souvislosti nutno zdůrazniti, že mají-li býti tyto snahy skutečně úspěšnými, nesmí se nijak omezovati na tak zvaný formální pacifismus a tudíž přestávati na účasti na smlouvách proti válce a na podpisu všeobecných nebo regionálních smluv o rozhodčích soudech. Také těchto pokroků v mezinárodních vztazích si v plné míře ceníme, jsou však nedostatečné, nenajdou-li svého doplňku v nejširším odstraňování vší látky ke konfliktům, která se právě v době poválečné vyskytla ve zvláště hojné míře. Žádáme v tomto ohledu poctivou a bezvýhradnou spolupráci na velikém díle odzbrojení a poukazujeme panu ministru zahraničí na mnohá ohniska konfliktů, jež vzrostla v Evropě z nevyřešených menšinových otázek. Upřímná a rozhodná mírová politika musí právě těmto nebezpečím věnovati svou obzvláštní pozornost a sleduje takovou politiku bude pan ministr zajisté nucen, aby své až dosud zachovávané stanovisko k mezinárodnímu projednávání menšinové otázky v Ženevě podrobil důkladné revisi. Vládní prohlášení slibuje pak další snahu o utužení přátelských svazků s jinými státy. I takové snahy dojdou vždy našeho souhlasu, jen bychom si přáli, aby zde přestala jakási klasifikace států, schema, jemuž byli bychom ani potom nemohli rozuměti, kdyby to byl beztoho neznemožňoval hluk s komunistických lavic. Činí se rozdíl mezi státy spřátelenými, mezi našimi sousedy a konečně mezi státy, k nimž máme zvláště z hospodářských zájmů blízko a tudíž mezinárodně významné vztahy. Se všemi těmito státy mají býti utuženy přátelské svazky. Utužení přátelství předpokládá po mém skromném názoru, že přátelství již zde jest a nemohu si tudíž dobře představiti, že se utužuje přátelství se státem, který se obáváme počítati ke státům spřáteleným. Dvorný sloh pana zahraničního ministra jest tentokráte přec trochu neprůhledný nebo příliš průhledný. Jest to skutečně tak strašně těžké, výslovně mluviti o přání a o nutnosti, abychom usilovali o poctivé přátelství s Rakouskem a naším největším sousedem Německou říší? Žádáme to v každém případě s důrazem a nikoli snad z důvodu našich národních citů, nýbrž poněvadž právě zde hospodářské zájmy veškerého obyvatelstva toho nutně vyžadují a nemůžeme toho nechati bez povšimnutí beze škody pro stát. Samozřejmý zájem zahraniční politiky na správném rozvoji našich mezinárodních hospodářských a hlavně obchodních vztahů vítáme. Tento zájem může se účelně uplatniti toliko tím, že se na tomto poli vyřadí působení momentů citových, oprávněných a neoprávněných sympatií nebo antipatií a nechají se rozhodovati toliko směrodatné zájmy. Jen takovými cestami dostaneme se tam, kde jsme v nedostatku upravených hospodářských vztahů naráželi na věčné obtíže, jež našemu hospodářství způsobily nezměrné škody, k nezbytně potřebným obchodním smlouvám.

Slib vlády, že s urychlením učiní veškerá opatření, aby v době co možná nejkratší provedla zkrácení presenční služby, béřeme s uspokojením na vědomí a postrádáme jen v této souvislosti prohlášení vlády o zmírnění tísnivého břemene obyvatelstva armádními potřebami. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Vláda chce dbáti toho, aby byla plně zajištěna ústavně zaručená účast samosprávného živlu. Toto prohlášení zdá se nám býti po událostech, jež se v tomto směru odehrály v posledních letech, zvláště významným, a je-li k tomu připojeno, že tam, kde získané zkušenosti na poli správy samosprávných svazků radí k úpravě, nebude váháno pečovati o tuto úpravu cestou správní nebo zákonodárnou, pak myslíme, že smíme vysloviti oprávněnou naději, že touto zákonodárnou úpravou jest především míněna zásadní novelisace námi vždy potírané tak zvané správní reformy s jejím pozdějším přívěskem, zákonem o obecních financích. Neboť právě v tomto ohledu jsou nashromážděny přes krátkost doby, kdy zmíněné zákony vstoupily v platnost, bohaté zkušenosti, které všeobecně dojista ospravedlňují nanejvýš nepříznivé posouzení těchto zákonodárných výplodů. I ony strany, jež kdysi napomáhaly k vzniku zákona o reformě správy a jež nechaly naši věcnou kritiku bez povšimnutí, byly zatím svými vlastními členy zemského zastupitelstva poučeny o tom, jak neblaze se uplatnila převaha byrokratismu, jakož i samosprávě nepřátelská a nedemokratická ustanovení tak zvané reformy a budou proto spíše nakloněny následovati našich popudů, které jsme v českém zemském zastupitelstvu shrnuli ve velmi obšírný a důkladně motivovaný resoluční návrh.

Obavy vlády, vyvolané blížením světové hospodářské krise, sdílíme plnou měrou. Beze všeho připouštíme, že touto krisí jest nyní bezprostředně zachváceno především naše zemědělství, a vedeni poznáním, že jenom rentujících se zemědělství zaručuje prosperitu ostatních výrob, nepovažujeme ani my nynější akutní zemědělskou krisi za věc čistě zemědělství, nýbrž všech hospodářských odvětví. Při tom zjišťujeme, že jsme v tomto ohledu téhož mínění s povolanými zástupci průmyslu, obchodu a živností, kteréž mínění se také vztahuje na naše pojetí, že zemědělskou krisí vyvstalé otázky možno řešiti jen všemi společně a nikoli snad jen zřízením vysokých zdí ochranných cel. Z těchto důvodů musíme zdůrazniti, že nesmí snad býti hledána chvilková řešení politickostranickou kompensační cestou. Musíne dále s důrazem zjistiti, že kritický stav se již nyní nijak neomezuje na zemědělskou výrobu, že se musíme dívati na všeobecnou hospodářskou depressi, jako na částečně - zvláště pokud přicházejí v úvahu důležitá odvětví našeho vývozního průmyslu - již zde jsoucí, částečně jako na přímo hrozící. Opatření vlády musí se tudíž vztahovati i na tato nebezpečí, nesmí býti nijak jednostranné berouc ohled toliko na jeden hospodářský obor a musí zasáhnouti rychle a především cílevědomě, což může býti zaručeno jen přibráním vybraných odborníků. Žádáme vůbec, aby k přípravě hospodářských reforem byly povolávány ve značnější míře než dosud příslušné zájmové organisace ke spolupráci. Ovšem k takové spolupráci, jejíž výsledků se nepoužívá k plnění spisoven, které by se spíše mohly prakticky uplatniti v důvodových zprávách a v rukou parlamentníků. V této souvislosti přednášíme i svůj požadavek, aby se možnosti stanovené jednacím řádem dovoliti, aby znalci přímo spolupůsobili při jednání sněmovních výborů, používalo v rozsáhlejší míře než dosud. Očekáváme, že těch několik slov, jimiž se vláda zmiňuje o povznesení zdravého průmyslu, zákonného obchodu a živnostenské výroby, bude co nejdříve doplněno jasným programem, který nám ukáže cestu, jimiž se zamýšlí vláda brati k tomuto cíli. Vládou ohlášené urychlení reformy živnostenského řádu náleží také k našim požadavkům. Veškeré tyto požadavky, které ohlašujeme pro průmysl, obchod a živnosti, neklademe nijak nepřihlížejíce jednostranné k zájmům podnikatelů a tudíž v nesouhlase se svým programem, spíše jsou právě diktovány ohledem na potřeby zaměstnavatelů všeho druhu, jako poznáním, že i příslušníci svobodných povolání jsou každou krisí ihned spoluzasaženi v míře mimořádné.

Že vítáme každý sociální pokrok a jsme ochotni jej podporovati, nemusíme vzhledem na svůj program teprve výslovně zdůrazňovati a vláda nás najde ochotné k podpoře takových opatření. Při tom jest samozřejmé, že všeobecný zájem, právě tak jako správně rozpoznaný zájem dělnictva a zaměstnavatelů vůbec vyžadují, že sociální reformy musí býti v souladu s tím, co hospodářství může snésti. Zde vzrůstá pro stát úkol, aby úsporami v oboru neproduktivních vydání co možná nejrychleji přivodil přislíbenou působivou úlevu daní sociálně a hospodářsky nejtíživějších. Také u nynějších sociálních pojištění žádáme vedení podle zásad nejkrajnější spořivosti. Veškeré ústavy tohoto druhu musí se státi v nejvyšší míře dobročinnými ústavy pro ony, pro které byly utvořeny. Z tohoto důvodu a z praktických, jako zásadních hledisek považujeme co nejrychlejší rozepsání voleb do sociálních ústavů za nezbytné.

Pan ministr financí může nyní opět dále vésti svoje veliké dílo, jež by mělo sloužiti nejen daňové morálce, nýbrž i daňové spravedlnosti. Upozorňujeme ho důtklivě na časté šikanování berních a celních úřadů, jakož i revisních komisí a poukazujeme na dvojí loket, jehož ráčí používati mnohé berní správy vůči německé výrobě a vůči německým občanům. Účelu reformního díla ministra financí nebude dosaženo, nezlepší-li se berní administrativa.

Velký důraz klademe na účelné řešení otázky státně-zaměstnanecké. Zde nutno nejen v zájmu zaměstnanců samých, nýbrž právě v zájmu zdravé a výkonné správy zříci se vší malichernosti. Stejný požadavek velkorysosti pozvedáme v otázce staropensistů, již konečně vyřešiti musí býti jedním z prvních úkolů nové vlády. V této souvislosti obnovujeme svůj požadavek, aby přestalo nedůstojné zacházení s válečnými poškozenci. Urychlení systemisačních prací, jež jest vládou slibováno, jest dojista nezbytné, avšak s pouhým urychlením nemůžeme se spokojiti. Žádáme, aby resystemisace bylo použito k tomu, aby bylo od pomoženo velikým nedostatkům dřívější akce, neposledně i v tom směru, aby bylo odstraněno poškozování německých státních zaměstnanců.