Česi vykonali u nás národnú prácu, akú vykonávať môže len poctivý a milujúci brat bratovi. (Výborně! - Potlesk.)

Je nesmysel a nesvedomitosť žvaniť o čechizácii. Ja ľutujem tak, ako každý rozumný český človek, že sú na Slovensku jednotlivci, ktorí veria na akési staromódné menšinárske počechizovanie Slovákov, ktorí svojím drzým a "kultúrträgerským" spôsobom urážajú mojích krajanov, ale z toho nevyviera žiadné právo sťažovať si na štátnu správu alebo český národ. (Výborně!)

Podobne nie je nič zlého a nenárodného v tom, študovať teoreticky a uplatňovať i prakticky sociologické zákony o integrácii a diferenciácii národov a národných prvkov. Náš štát založený je na československej národnej jednote, nie na federácii Čechov a Slovákov, ale na organickej a národnej jednote, to neznamená, že museli by sme násilne a doktrinársky na Slovensku uviesť status quo ante, t. zv. stav predštúrovský. To znamená, že v československom bilinguizme, to je dvojrečnosti musíme vidieť nutný a prirodzený výraz nášho nacionalizmu dvadsiateho storočia. (Výborné! - Potlesk.) Ja odmietam násilné čechizovanie alebo posmešné unižovanie slovenčiny a slovenských kultúrnych zvláštností. Nech sú ony akokoľvek skrovného obsahu a rozsahu, sú nám milé a drahé, ale ja sa teším každému slovu, každej maličkosti, každej frázi, každému termínu, ktorý vnikne naším pričinením docela prirodzenou cestou do češtiny a z češtiny do slovenčiny. (Výborně! - Potlesk.) Akokoľvek milujem slovenčinu, v češtine nevidím niečo cudzieho a nepriateľského. Koniec-koncov národná myšlienka a spolužitie súsedných a hlavne príbuzných národov je v svojom základe otázkou psychologickou a citovou. Spojovanie a rozdeľovanie národov deje sa na základe istých zákonov, ktoré by mal znať každý politik, aby úrady, zákonodarné sbory, vedecké, ale i hospodárske podniky, cirkvi, školy upravovať a podporovať mohly prirodzený vlek života, aby nebránili sme sa ničomu, čo je v tendencii vývojovej. (Souhlas.)

Slávna snemovňa! Na južnom brehu Dunaja tvorí sa pri štátnej pomoci národ juhoslovanský. Hore na Škandinávskom severe odohráva sa tichý, ale urputný boj medzi dvoma spisovnými jazyky norskými, t. zv. landsmal a riksmal. Holandský a flámský národ sú jedno a to samé. Katalánci vraj radi odvolávajú sa na nás vo svojom boji proti Španielom.

Otázok podobných československej máme v Europe a na svete na stá. Nie je to nič z!ého tá naša československá otázka. Takých československých otázok v kultúrnom svete je všade veľmi mnoho. Preto nie je hriechom študovať tieto otázky a svojich konacionálov upozorňovať na výhody slovanskej koncentrácie. (Výborně!) U nás mnoho hovorí sa o Slovanstve. Ale akým že môžem byť Slovanom, keď ani s najbližším súkmenovcom neviem v miere a láske žiť! (Výborně! - Potlesk.)

Ctená snemovňa! Republikánska strana vstúpila do vlády, aby národu a ľudu roľníckemu vykonala službu čo najlepšiu. Máme dôveru v ministerského predsedu a terajšiu vládu. Následkom toho hlasovať budeme za vládné prehlásenie. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále pan posl. dr Lukavský.

Posl. dr Lukavský: Vážená sněmovno! Chci se přidržeti thematu, o němž je debata v této vážené sněmovně, to jest kritiky vládního prohlášení se stanoviska našeho klubu k tomu, co jest obsahem tohoto prohlášení. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Posuzujeme-li vládní prohlášení, nemůžeme opominouti zjevů, jež provázely sestavování vlády. Jsme si dobře vědomi toho, že nebylo to věcí snadnou za poměrů, jaké tu byly mezi bývalou vládní většinou a bývalou oposicí, zvláště když k tomu ještě přistoupily nové obtíže a byl kladen důraz na poměr bloku socialistického k bloku nesocialistickému a jakmile pak vystupovaly zřejmě tendence vycházející nikoliv ze zájmu státního, nýbrž z ohledů stran.

Není třeba také zdůvodňovat, že jednání o novou vládu náš parlament v kritice veřejnosti nepovzneslo. Jednotlivé fáze tohoto jednání vyvolávaly v ní dojem velice trapný, zvláště když se srovnávalo to, co bylo kritikou oposičních skupin vůči bývalé vládě a co také se přednášelo před volbami.

Pokládáme však za chybu, a to s hlediska státního, že do vládní většiny nebyla pojata slovenská ludová strana. To, že slovenská ludová strana zanechala r. 1926 oposice a vstoupila do spolupráce ve vládní většině, je podle našeho přesvědčení velkým ziskem v úsilí konsolidačním, o kterémžto úsilí tak často mluvíme. Brzy potom přišla akce Rothermerova a tu jistě k odražení tohoto útoku vhodně přispělo, že mezi státotvornými stranami slovenskými, které se postavily s plnou rozhodností proti maďarským plánům, byla též nejsilnější politická strana na Slovensku, strana ludová.

A právě se zřetelem k chování Maďarů vůči našemu státu, právě se zřetelem k tomu, že politický rozum káže získávati Slováky pro jednotu státní a nikoliv je odpuzovati, bylo povinností naší udržeti stále ještě nejpočetnější ze stran slovenských, slovenskou stranu ludovou, na této cestě, kterou nastoupila r. 1926. Podle našeho soudu nemůže nám prospěti, je-li tato strana vehnána do protivládní oposice, ale též do protistátního radikálničení, nýbrž může přinésti jen škodu, tím větší, že máme tam souseda, jenž je naším zapřísáhlým nepřítelem, jenž proti nám shání pomoc po celém světě a jemuž takovéto oposiční hnutí na Slovensku je pro jeho cíle nanejvýš vítáno.

Litujeme toho také proto, že se to stalo v době, když ludová strana odhlasovala v minulé vládní většině zákon o reformě politické správy, který se tak úzce dotýká jejího základního požadavku, tak zvané slovenské autonomie, a když prožila proces býv. poslance dr Tuky, který sliboval přinésti do slovenských poměrů ozdravění, jehož je v zájmu konsolidace našeho státu tolik zapotřebí. (Tak jest!)

Ukázala-li slovenská strana ludová r. 1926 obratem ve své bývalé taktice a následující tříletou spoluprací v bývalé vládní většině, že je pro jednotu státní, pak měl býti tento zisk pro náš stát zachován a pěstěn dále, a nikoli z důvodů stranicko-politických zahozen a Slovensko vydáno opět politickému neklidu a různým plánům, jež musejí naše zahraniční nepřátele jen posíliti.

Než ještě aspoň o jednom zjevu při sestavení vlády je nutno se zmíniti:

Ministerstvo zásobování, které mělo býti zrušeno již několik málo roků po převratu, které dospělo již k takovému stavu, že otázka jeho likvidace se zdála samozřejmou, oživlo v nové vládě tak, že dostalo opět samostatného zvláštního ministra. Minulá vláda uvážila opět všechny důvody pro jeho zrušení a podala o tom letos před letními prázdninami příslušný návrh. Bohužel, tento návrh nebyl projednán.

Bylo již tolikrát uznáno, že je účelno, aby i tento zbytek válečného hospodářství byl odstraněn. Již tolikrát bylo uznáno správným redukovati počet našich - ministerstev aspoň o toto ministerstvo a, co je nutno po stránce správní, zachovati a přidělit-i k ministerstvu vnitra. Tuto likvidaci by veliká část naší veřejnosti, a to nejen výrobní, nýbrž i konsumentské uvítala s povděkem, neboť není žádnou tajností, že ministerstvo zásobování nepřispěje ničím k lepšímu zásobení našeho obyvatelstva a neučiní tu neb onu drahotu mírnější.

Ministerstvo zásobování v minulé vládě bylo přiděleno k ministerstvu vnitra, jehož ministr byl současně správcem ministerstva zásobování, dnes je resortem ostatním resortům rovnocenným.

Proti existenci ministerstva zásobování bylo již sneseno tolik věcných důvodů, a to jak za všenárodní koalice, tak za minulé vládní většiny, že skutečně ho věcně nikdo obhájiti nedovede. Dostalo-li se v nové vládě opět k tomu, že má svého vlastního ministra, stalo se tak ne z důvodů věcných, nýbrž stranickopolitických. Je to nutno konstatovati hned na začátku nové éry jeho působnosti.

A nyní k našemu posudku vládního prohlášení. Vytýká se mu nejen z řad oposice, nýbrž i z řad vládních mnoho. Vytýká se mu všeobecnost, malá určitost, vytýká se mu neúplnost a jiné. Bylo by však nespravedlivo, kdybychom nekonstatovali také, že má stránky dobré.

Nelze se konečně diviti těmto výtkám. Vládní prohlášení má obsahovati pracovní program, pracovní cíle nové vlády. Nekonečným jednáním o sestavení nové vlády zbylo velice málo času na vypracování společného programu. Je nesporno, že o programu se mělo jednati dříve, ale právě z nesnází programových vyplynul postup opačný.

Vládní prohlášení je dílo kompromisu a k tomu dodávám, že kompromisu docíleného rychle jen za tím účelem, aby tu vládní prohlášení bylo a parlament mohl býti svolán.

Je pochopitelno, jestliže vládní prohlášení vychází z dnešní krise zemědělské a hrozící krise průmyslové. Kdo pozoruje krisi v našem zemědělství a již dnešní její odraz v našem průmyslu - a neblahý tento vliv nedotýká se jen továrníků, nýbrž velkého zástupu úředníků soukromých, dělnictva, ale dále ještě živnostnictva a obchodnictva - ten si je vědom toho, že je nutno jednati rychle a že je nutno jednati s vyloučením veškeré stranické politiky, ž nestranně, věcně, jen v zájmu naši výroby zemědělské a průmyslové. Ve vládním prohlášení se naznačují cesty, které mají vésti ke zmírnění zemědělské krise, jsou rýsovány ovšem hodně všeobecně, tím více je třeba začíti ihned s dohodováním o konkretním programu, neboť tu se teprve ukáže, jak a kdy asi možno čekati pomoci.

Jak v kruzích zemědělských, tak průmyslových se dnes hodně diskutuje o tom, jak se má čeliti krisi, jež tu jest, a krisi, jež hrozí. Ukazuje se k tomu, co má činiti zemědělství a průmysl sám a co vedle toho stát.

Žádáme, aby vláda vzala k požadavkům, jež se tu kladou na stát, zřetel. Jsou tu požadavky, o nichž na př. náš vývozní průmysl mluví již dlouho, jako jest organisování institucí pro náš export u našich konsulátů, zlevnění úvěru, zjednodušení agendy v naší státní a veřejné správě vůbec a j.

Jednou z velmi důležitých otázek hospodářských jest náš vývoz. Loni činil do konce měsíce listopadu 19.155 milionů Kč a poklesl za totéž období letošního roku na 18.276,5 milionů Kč. Naše bilance zahraničního obchodu není sice za tuto periodu letošního roku pasivní, ačkoliv v měsíčních výkazech o statistice zahraničního obchodu objevovalo se pasivum dosti často, činí však toto aktivum jen poměrně malou část, 187 milionů Kč, kdežto za tuto periodu v roce minulém bylo 1.783 miliony Kč. Při tom však musíme vzíti v úvahu, že i toto malé aktivum dálo se často na úkor rentability jednotlivých odvětví průmyslových. Jest proto třeba splniti sliby, specielně sliby dotýkající se naší obchodní politiky zahraniční. Jest to obzvláště důležité v době přítomné, kdy i pan ministerský předseda prohlašuje, že stopy a známky všeobecné krise hospodářské rýsují se též v jiných odvětvích našeho života hospodářského nežli v zemědělství.

I když uznáváme, že obchodní politika zahraniční může velmi přispěti k vybudování našeho exportu, musíme prohlásiti, že to není jediná cesta. V prvé řadě musíme býti schopni soutěže na cizozemském trhu. A tu zmiňuji se o jedné příčině, která velmi podstatně působí na tuto způsobilost. Jest to možnost poskytnouti cizozemskému odběrateli úvěr. Při uzavření exportního obchodu nerozhoduje často tolik cena jako úvěrové podmínky. Okolnosti této jsou si vědomy vlády všech států, jež mají na mysli rozvoj exportu.

Podporu tuto poskytují buď tím způsobem, že zúčastní se pojišťování exportních úvěrů, poskytnutých ve zboží na úvěr prodaném anebo v těch případech, kdy jde o velké dodávky do ciziny a za něž úhrada dochází po několika letech, zaručují se tuzemskému dodavateli za cizozemského odběratele. Provádějí to dnes téměř všechny průmyslové státy evropské. Uvádím jen Velkou Britanii, Dánsko, Belgii, Holandsko, Italii, Španělsko a Německo. V jiných státech se o této věci vážně uvažuje. Na př. v Japonsku, Estonsku atd., ve Francii může převzíti vláda záruku za exporty do ciziny do 26 milionů franků ročně, v Italii do 200 milionů lir ročně, v Belgii celkem 650 milionů franků, Německo zařadilo do rozpočtu 1927/28 celkem 350 milionů RM, jichž má býti použito na "produktivní zabraňování nezaměstnanosti". Zřídilo pojišťování exportních úvěrů za účasti státu a věnovalo tomuto účelu 15 milionů říšských marek a vedle toho velikými částkami, o nichž jen zřídka přijde zpráva do časopisů, zaručuje se za dodávky svého průmyslu do ciziny. Uvádím jenom garantování dodávek rumunským drahám.

Výše uvedenými otázkami zabýval se již také náš Poradní sbor pro otázky hospodářské. Jest žádoucno, aby se touto věcí též zabývala vláda. Při rozumné a opatrné politice, prováděné při pojišťování exportních úvěrů, resp. jich garantování, není téměř obavy ze ztrát, jak ukazují příklady z jiných států.

Vláda chce přispěti ke zmírnění hospodářské krise velkým investičním programem, jenž by se vztahoval na všecky části republiky. Tato snaha bude jistě naším obyvatelstvem uvítána velmi sympaticky, ale nesmí zůstati jen při slibu, a pak, když stát bude investovati, musí také podnikateli za vykonanou práci včas zaplatiti.

Neplacení účtů státem a také jinými veřejnými korporacemi dlouho po vykonané a schválené práci je trpkou kapitolou v našich kruzích výrobních a podnikatelských a marně se domáhají nápravy.

Státní investiční program musí vzíti v úvahu naléhavé potřeby jednotlivých krajů, v nichž právě proto, že se volání po lepší komunikaci, po lepším spojení telefonním a jiných potřebách neslyší našimi ústředními úřady, vyrostlo silné hnutí regionalistické, které se již umlčeti nedá. Vládní prohlášení praví, že vláda bude dbáti toho, aby ústavně vyhrazená účast samosprávného živlu ve veřejné správě byla po zákonu plně zaručena. Jednou z důležitých takových účastí je účast v okresních a zemských zastupitelstvech. Národní demokracie při jednání o reformě politické správy hájila stejné hodnocení živlu samosprávného se živlem státním a jest jen litovati, že jejího hlasu nebylo uposlechnuto. Bylo by jistě hodně uvarováno nespokojenosti z kruhů pracovníků samosprávných a přechod ze starých poměrů do nových by byl mnohem snažší.

Žádáme také vládu, aby dala vyšetřiti poměry v těch okresích, odkud reformou zmizela okresní zastupitelstva a kde se žádá za zřízení okresního úřadu. Přimlouváme se za to, aby tam, kde podmínky jsou, se vyšlo žádostem vstříc. Někde jsou komunikační, populační a hospodářské poměry takové, že již dnes takovou žádost plně odůvodňují. Zákona o reformě politické správy se od odpůrců používalo v politickém boji více z důvodů stranicko-politických než věcných. Především se neříkalo, že zrušení okresních zastupitelstev v těch místech, kde není okresní správa politická, bylo obsaženo již v zákonu o župním zřízení a že pro toto zrušení hlasovali především ti, kteří nyní z důvodů jen stranicko-politických to ostře odsuzovali. Konstatuji, že národní demokracie pro zákon o župním zřízení nehlasovala. Jestliže by nyní chtěl někdo usilovati o novelisaci zákona o reformě politické správy v tom smyslu, aby byly utvořeny župy, které, jak víme, se neosvědčily na Slovensku a které v sobě skrývají velké nebezpečí národní, velké nesnáze administrativní, velkou nespravedlivost finanční a sociální, ten by na sebe bral ohromnou odpovědnost nehledě k tomu, že by celá naše státní správa byla uvedena ve zmatek, jehož následky by byly nedozírné. Ve volebním boji se velice agitovalo se stran socialistických zákonem o finančním hospodářství samosprávných svazků. Prohlašujeme, že tento zákon v podstatě je dobrý a že byl nezbytným. Mnoho našich obcí hospodařilo tak, že jim hrozil krach. Bylo naší povinností chrániti poplatníka nejen před nesnesitelnými daněmi státními, nýbrž také před nesnesitelnými přirážkami samosprávnými. V tom celkovém velkém zdanění naší výroby, našeho obchodu, když se to srovnávalo s cizinou, hrálo vždy velkou roli zdanění způsobené naší samosprávou. Poplatník zpravidla vybíjel svůj hněv na státu, ač zatížení se strany samosprávy bylo pro něho krutější než se strany státu. Při nové daňové základně se ukázala situace ovšem jinou než prvý rok, a na mnohých místech se posuzuje tento zákon již mnohem příznivěji než dosud. Zákon o finančním hospodářství samosprávných svazků zavedl do četných obcí, jež by zkrachovaly, finanční pořádek a, pokud se objevily některé tvrdosti při jeho provádění, lze je odstraniti, ale nelze souhlasiti s tím, aby celý tento zákon byl sprovozen se světa. Národní demokracie vítá prohlášení vlády, že bude naše vláda, pokud jde o reparace, hájiti co nejvhodněji stanovisko srovnatelné s našimi finančními možnostmi, našimi právy a nároky politickými, jež z důvodů svého spojenectví si plně uchováme. Otázka reparací je v živé diskusi našeho obyvatelstva, její vývoj se sleduje s velikým zájmem, zvláště zda požadavky na nás kladené se srovnávají s požadavky kladenými na jiné státy, především na státy poražené. V této věci je naše obyvatelstvo velice citlivě, neboť si vzpomíná, jak veliké finanční oběti jsme si od převratu uložili, počínaje dávkou z majetku, jaké oběti se přinesly ke stabilisaci naší měny a že by náš život byl nesnesitelný, kdybychom měli po velikou řadu let platiti do t. zv. osvobozovacího fondu značné sumy za poměrů, kdy musíme tolik šetřiti ve státních rozpočtech na nezbytnostech nejen hospodářských, nýbrž i kulturních. Národní demokracie také očekává, že naše vláda učiní svou povinnost v obhájení pozemkové reformy proti útokům maďarským a německým na foru mezinárodním. (Výborně!) Pozemkovou reformu jsme neučinili zákonem jako politickou odvetu vůči Maďarům a říšským Němcům, pozemkovou reformu jsme odhlasovali jedině z vnitropolitických pohnutek, z pohnutek sociálních a národních. Nezabrali jsme podle tohoto zákona jedině velkostatky maďarské a říšskoněmecké, nýbrž všecky, tedy i české a tyto v prvé řadě. Na maďarské a německé došlo později, a to, jak vidíme, ne s takovou přísností při provádění zákona jako u velkostatků českých.

Pokud jde o otázky školské, je vládní prohlášení velmi chudé a snad také proto, že minulé vlády hodně slibovaly, ale velice málo z toho se splnilo. Neslyšíme tudíž, že ty neb ony zákony školské budou projednány, ba neslyšíme tu ani zmínky o zákonu o obvodových školách měšťanských, o reformě střední školy, o reformě učitelského vzdělání, o zákonu o mateřských školách a jiné, kteréžto návrhy byly již minulou vládou vypracovány a k posouzení veřejnosti předloženy.

Vláda praví, že každý občan bez rozdílu má míti možnost nabýti na tuzemských školách vzdělání potřebného k dalšímu svému zdárnému vývoji. Teoreticky správné, v praxi se to ovšem jeví jinak. V praxi je mnoho a mnoho dětí našich občanů, které nemohou se dostati na tu neb onu školu z toho důvodu, že počet žáků jest omezen, že je tam numerus clausus. To se týče nejen učitelských ústavů, nýbrž i odborných průmyslových škol a jiných. Vmysleme se v náladu takových rodičů, vidí-li současně, že u nás na př. na našich středních státních školách studuje veliký počet cizinců. Pro ně hradí stát veliký náklad nejen věcný, ale i osobní, pro děti příslušníků našeho státu té blahovůle není. V posledních dnech byla naše veřejnost vzrušena protesty našich vysokoškolských studentů proti omezování studia jejich přívalem cizinců. Protesty tyto byly sledovány upřímnými sympatiemi občanstva národně smýšlejícího. Je to zdravá reakce proti nezdravým poměrům na našich vysokých školách, je to zdravý egoismus, který musí býti chápán každým, kdo jest o neblahých poměrech na našich vysokých školách informován. Naopak bylo by nepochopitelné a nezdravé kdyby tu naše akademická mládež mlčela. Je přece nesporno, že vysoké školy vydržujeme především pro sebe. Nám již z důvodů kulturních a sociálních musí záležeti na tom, aby naše akademická mládež se mohla vzdělati na našich domácích vysokých školách co nejdokonaleji a také co nejlevněji. Kolik obětí si musejí rodiče ukládati, aby svého nadaného syna nebo dceru na vysokoškolských studiích vydrželi. Jak se mají smířiti s tím, jestliže ubírá jejich dětem při všech těch obětech, jež v jejich prospěch přinášejí v jejich možnosti zdokonaliti se ve vzdělání a vyzbrojiti se pro konkurenci životní do celé budoucnosti cizinec, jehož poměr k našemu státu je často nejen hodně chladný, nýbrž také hodně nepřátelský. (Tak jest!) Srovnejme jen, jak se chovají jiné zahraniční vysoké školy vůči cizinců, a to i tehdy, jsou-li zařízeny mnohem lépe než naše. Naše vysoké školy, bohužel, nejsou tak opatřeny, aby vyhovovaly požadavkům moderní vědy a potřebám toho počtu našich vlastních studentů, jaký na nich jest. Naše školská správa a jiní povolaní činitelé nemohou přihlížeti ke studentskému hnutí lhostejně nebo odbývati celé hnutí tím, že nesouhlasí s tak zv. numerus clausus. Takový nesouhlas by byl jen tehdy na místě, kdyby naše vysoké školy byly tak vybaveny, že by plně vyhovovaly potřebám našeho studentstva. Není-li tomu -však tak a nebude tomu ještě dlouho, neboť tak velké nedostatky, jaké tu jsou, nedají se odstraniti za rok, za dvě léta, pak by bylo nanejvýš nespravedlivé, macešské a neodpovědné před celou budoucností, abychom dovolovali přístup libovolnému počtu cizinců na našich vysokých školách na úkor našich studentů, na úkor naší vlastní kultury. (Výborně!) Nelíbí-li se někomu, že studenti proti nezdravým poměrům na našich vysokých školách demonstrují na ulici, ať se vmyslí v jejich náladu, když i všecky stížnosti na ony nedostatky, přednášené tolikrát na povolaných místech vyznívají naprázdno.

Pozorujme jen demonstrace studentů na jiných zahraničních vysokých školách, jak jsou časté a z jakých pohnutek se dějí. Našim studentům nelze vytýkati, že by měli zálibu v pouličních demonstracích. Jejich vystoupení v poslední době byl projev, jenž měl zburcovati veřejnost, když již všechno mluvení, psaní a intervence se ukázaly marnými. To měla pochopiti především pražská policie, která se zachovala vůči studentům tak, že to muselo vyvolati úžas a odsouzení. To, zač bojuje naše studentstvo a co vyvolalo tolik sympatií nejen v Praze, nýbrž i na širém venkově, není a nemůže býti skončeno tím, co řekl pan ministr vnitra, nebo tím, co bylo sděleno v ministerstvu školství a národní osvěty. Národní demokracie musí žádati na vládě výsledek podrobného šetření, kdo zavinil, že byli studenti policií zraněni, jak to slíbil ministr vnitra, národní demokracie musí však žádat na našem ministerstvu školství a národní osvěty a na vládě vůbec, aby jednou neudržitelným poměrům na našich vysokých školách, jimiž tolik trpí naše příští inteligence národa, byl učiněn konec. (Výborně!)

Pokud jde o potřeby živnostenské, slibuje vláda věnovati svoji pomoc povznesení a ochraně živnostenské výroby, vybudovati živnostenské a pokračovací školství, jakož i řádnou organisaci živnostenského úvěrnictví a družstevnictví. Slibuje též urychliti novelisaci nového řádu živnostenského. Nejsou to jistě všechny požadavky, po jejichž splnění naše živnostnictvo volá, je jich mnohem více. Ale bylo by velkou zásluhou nynější vlády, kdyby splnila to, co slibuje, neboť tyto sliby shledáváme i u minulých vlád, shledáváme je také v důvodových zprávách minulých státních rozpočtů, ale bohužel, splnilo se z toho všeho málo. Uvažujme jen, na př. kolikráte se slibovalo projednání zákona o živnostenských pokračovacích školách! Kruhy živnostenské a obchodnické upozorňují vládu, že je nejen v zájmu jejich, aby jejich aktuálním potřebám vláda věnovala spravedlivou péči, ale že to je v zájmu celého našeho národního hospodářství, v němž jak živnosti, tak obchod hrají vynikající roli.

Vláda ohlašuje, že v nejbližší době předloží sněmovně několik zákonů sociálně-politických. Jistě má na mysli mimo jiné otázku sanace bratrských pokladen, otázku gentského systému a jiné. Národní demokracie má připraveny návrhy, podle nichž si představuje řešení těchto otázek a vynasnaží se je uplatniti při dohodování s vládními stranami. Zvláštní odstavec ve vládním prohlášení je věnován otázkám státně-zaměstnaneckým. Litujeme, že výsledky práce systemisační komise dosud nebyly sděleny veřejnosti. (Tak jest!) Neustálými odklady netrpělivost roste, mlčení na nesčetné dotazy a urgence se pochopitelně vykládá nepříznivě. Zákon platový ve svých stěžejních zásadách je jistě správný, ale jeho provádění musí živiti a posilovati nespokojenost, (Výborně!) ježto ve mnohých směrech není toto provádění v souhlasu s duchem zákona. Revise systemisace a napravení křivd v tomto ohledu mělo přinésti uklidnění, bohužel, ač uplynulo téměř již půl roku od vypršení tříletého provisoria zákona platového, nikdo ve skutečnosti neví, kdy bude revise systemisace skončena, jaké jsou výsledky systemisační komise. Nelze se pak diviti, že v řadách státních zaměstnanců vyrůstá nové hnutí za zlepšení hmotných poměrů.

Žádá se valorisace podle koeficientu drahotního, žádá se u úřednictva státního automatika v nejnižších třech platových stupnicích a rozšíření systemisace v platových stupnicích vyšších. Opakují se požadavky z r. 1926, týkající se jednotlivých kategorií, kteréžto požadavky tehdy vládou respektovány nebyly. Žádá se o 1 měsíční plat více, žádá se novelisace celého zákona platového. Všechny tyto snahy vycházejí z neutěšené hospodářské situace našich státních zaměstnanců a současně z toho, že po uplynulém 3letém provisoriu zákona platového má zákon nabýti platnosti definitivní, avšak jeho provedení je takové, že jeho definitivní platnost nemůže naprosto uspokojovati. Také zavedení nových titulů, věc, která přece nic nestojí, přineslo do řad státně-zaměstnaneckých nespokojenost a soudím, že oprávněnou. Tato otázka nebyla řešena šťastně. A co bude s Jubilejním fondem? Bude jej tato vláda řešiti? Či zapadne tento vládní návrh jako mnoho jiných? Dnes po jeho realisování státní zaměstnanci volají.

Kvitujeme s povděkem, že vláda chce řešiti otázku zrovnoprávnění pensistů. V tom směru také náš klub podal zvláštní návrh. Nyní, když náš státní úřad statistický vypracoval již statistiku pro řešení této otázky nezbytnou, půjdou snad přípravy ke konečnému řešení této sociální bolesti rychleji kupředu, než to šlo dosud. Jest ovšem také nutno odčiniti křivdu vytvořenou platovým zákonem u restringovaných učitelů, kteří, ač sloužili po 1. lednu 1926, přece byli dáni do pense s výslužným podle staré pensijní základny. Zde vznikly nesrovnalosti veliké za stejných okolností služebních. Ve vládním prohlášení se také praví, že vláda chce pokračovati v pracích započatých za vlády minulé. Mezi tyto práce počítáme také zákon o nemocenském pojištění soukromých úředníků. Jest litovati, že nebyl projednán současně se zákonem pensijním. Je však také nutno konečně vyřešiti pense žurnalistů a pak pense nejstarších pensistů ze řad úředníků soukromých. Konkretní případy ukázaly jasně, že resoluce senátora dra Fáčka, jednající právě o této křivdě, je nanejvýše oprávněna a že je příkazem lidskosti podle této resoluce pense staropensistů ze řad soukromých úředníků co nejdříve zvýšiti. (Výborně!) Jest ovšem velice zajímavo, že ve vládním prohlášení se nečiní žádná zmínka o stavebním ruchu a tak zv. ochraně nájemníků, až zákony dosud platné přestanou platiti koncem března příštího roku. Otázka bytová je jednou z nejvážnějších problémů nejen u nás, nýbrž i v jiných státech. Mlčením o ní se neumlčí. To také není jen otázkou majitelů domů a nájemníků, nýbrž celého našeho hospodářství. Již dnes by rádi věděli četní interessenti, co bude se stavebním ruchem v příštím stavebním období, aby si mohli během zimních měsíců učiniti včas příslušné disposice.

Na tom mají nejen zájem stavebníci, stavitelé, ale mnozí a mnozí živnostníci a také mnozí a mnozí dělníci. Mluví-li vláda ve svém prohlášení o investičním programu, mluví-li o tom, že bude vše podporovati, co bude směřovati ke zvýšení zaměstnanosti, pak musí co nejdříve dáti parlamentu k projednání otázku stavebního ruchu. Jinak by její slova nebyla upřímná. Co se týče zákona o ochraně nájemníků, nelze přece vážně tvrditi, že dnešním stavem je bytová otázka rozřešena. Podívejme se jen do jiných států, jak tam se postupuje. Národní demokracie byla a jest pro postupnou likvidaci tohoto zbytku vázaného hospodářství se stálým zřetelem k sociálně slabým. Národní demokracie pamatuje také při tom na státní zaměstnance, aby se jim dostalo ekvivalentu k platu na postupné zvyšování činží až do určité hranice za byty ve starých domech.